13 Co 475/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o nahrazení projevu vůle o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 28. 8. 2025, č. j. 9 C 108/2025-91

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 12 649 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o zřízení věcného břemene služebnosti, a to ve znění specifikovaném ve výroku I rozsudku, na pozemcích ve vlastnictví žalované parc. č. hodnota a st. hodnota vedených na LV č. hodnota v k. ú. adresa, obec adresa v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro adresa Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa, ve prospěch stavby na uvedených pozemcích – zařízení distribuční soustavy (zemní kabelové vedení NN a přípojková skříň v pilíři) ve vlastnictví žalobkyně. Obsahem věcného břemene je právo žalobkyně umístit, provozovat, opravovat a udržovat předmětné zařízení distribuční soustavy na uvedených nemovitostech, provádět jeho obnovu, výměnu a modernizaci a povinnost žalované výkon těchto práv strpět. Rozsah věcného břemene na dotčených nemovitostech podle dané smlouvy je vymezen v geometrickém plánu č. hodnota potvrzeném Katastrálním úřadem pro adresa kraj, Katastrální pracoviště adresa dne 17. 1. 2024 pod č. Anonymizováno s tím, že geometrický plán je přílohou uvedené smlouvy a věcné břemeno se sjednává na dobu neurčitou a za jednorázovou náhradu ve výši 2 000 Kč s připočtením DPH. Výrokem II soud deklaroval, že předmětný geometrický plán pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku, vyhotovený jméno FO a potvrzený Katastrálním úřadem pro adresa kraj, Katastrální pracoviště adresa dne 17. 1. 2024 pod č. Anonymizováno je nedílnou součástí tohoto rozsudku. Výrokem III rozhodl soud prvého stupně o povinnosti žalované k úhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 26 209,59 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Soud prvého stupně vzal po provedeném důkazním řízení za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 8. 6. 2023 platně a účinně smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene a dohodu o umístění stavby, v níž byl dostatečně a určitě vymezen obsah budoucí smlouvy o zřízení věcného břemene a sjednána lhůta k uzavření této smlouvy nejpozději do 60dnů ode dne doručení výzvy žalobkyně, jakožto budoucí oprávněné, kterou se žalobkyně zavázala žalované zaslat ve lhůtě do 6 kalendářních měsíců od uvedení zařízení distribuční soustavy do provozu, nejpozději však do 5 let od uzavření smlouvy o budoucí smlouvě. Soud konstatoval, že smluvní strany se tak ve smlouvě o smlouvě budoucí zavázaly, že za podmínek stanovených v předmětné smlouvě uzavřou smlouvu o zřízení věcného břemene, která bude služebností zařízení distribuční soustavy zřízené ve prospěch žalobkyně na předmětných nemovitostech ve vlastnictví žalované za účelem umístění a následného provozování, opravování a udržování zařízení distribuční soustavy - kabelového vedení NN a pilíře SS200 - včetně jeho obnovy, výměny a modernizace, přičemž rozsah věcného břemene bude vymezen v geometrickém plánu. Žalobkyně po provedení díla, tj. této stavby distribuční soustavy, zaslala žalované návrh smlouvy o zřízení věcného břemene, a to v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí, přičemž ze strany žalované k uzavření smlouvy nedošlo. Žalobkyně se proto podanou žalobou domáhá nahrazení projevu vůle žalované dle uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí v souladu s ust. § 1787 o. z. Soud konstatoval, že důvodnost žalobního návrhu vyplývá z ust. § 25 odst. 3 písm. e) energetického zákona, které dává žalobkyni právo zřízení a provozování zařízení distribuční soustavy, přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem zemního kabelového vedení (zařízení distribuční soustavy) na předmětných nemovitostech ve vlastnictví žalované, bylo povoleno užívání této stavby a žalobkyně ji také k užívání řádně převzala a je tedy vlastníkem zařízení, pro které zákon umožňuje zřídit věcné břemeno a vytýčení stavby a její umístění na předmětných nemovitostech ve vlastnictví žalované bylo zaneseno do geometrického plánu. Soud tak shledal naplnění podmínek ust. § 1787 o. z. o nahrazení projevu vůle žalované k uzavření vlastní smlouvy o zřízení věcného břemene.

3. K obsahu vlastní smlouvy, soud prvého stupně uvedl, že žalobkyně se v dané věci domáhá jejího uzavření za situace, kdy jí zákon jako provozovateli ukládá povinnost upravit její věcně právní vztah k pozemku ve vlastnictví žalované formou věcného břemene, přičemž z této skutečnosti jednoznačně vyplývá, že nelze tuto povinnost plnit jinak, tedy jiným právním vztahem. Oprávnění žalobkyně k pozemku vyplývá přímo z jednotlivých ustanovení energetického zákona a ochrana práv žalované jako povinné z věcného břemene je zajištěna tím, že žalobkyně má ze zákona i ze smlouvy povinnost šetřit co nejvíce práva povinného. Geometrický plán, který je součástí smlouvy, zobrazuje průběh věcného břemene na pozemku žalované a je zřejmé, že jeho průběh odpovídá i schematickému zákresu, který je součástí smlouvy o smlouvě budoucí. Soud uzavřel, že ve smlouvě o smlouvě budoucí byly dostatečně určitě sjednány všechny podstatné náležitosti budoucí smlouvy o zřízení věcného břemene, včetně účelu smlouvy, rozsahu oprávnění žalobkyně. A že zcela v souladu se zákonem je smlouvou sjednána i úplata za zřízení věcného břemene, a to jako úhrada jednorázová (viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 25/04).

4. Obranu žalované týkající se jednak neadekvátní výše jednorázové náhrady za zřízení věcného břemene soud neshledal důvodnou, neboť výše jednorázové náhrady za zřízení věcného břemene byla dohodnuta ve smlouvě o smlouvě budoucí, přičemž k žádné podstatné změně okolností, za kterých by objektivně nebylo možné požadovat splnění povinnosti uzavřít budoucí smlouvu, nedošlo. Výše náhrady za zřízení věcného břemene byla stanovena v souladu s energetickým zákonem a cenovou vyhláškou. Jako nedůvodnou shledal soud i další obranu žalované, že uzavření smlouvy o budoucí smlouvě bylo ze strany žalobkyně vynucené. Uzavřel, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by ze strany žalobkyně byl na žalovanou k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí činěn jakýkoliv protiprávní nátlak. Tvrzení žalované, že nátlak na ni plynul z monopolního postavení žalobkyně, neboť nepřistoupení na podmínky žalobkyně by pro žalovanou znamenalo nepřipojení k elektrické energii, soud jako bezprávní výhružku neshledal, když nebylo prokázáno a žalovaná to ani nikterak netvrdila, že by žalovaná před uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí vyvinula jakoukoliv snahu o vyjednání jiného smluvního obsahu smlouvy o smlouvě budoucí, či že by obsah smlouvy o smlouvě budoucí a jejich jednotlivých ujednání jakkoliv rozporovala, přičemž rovněž neprokázala, že by byl na ni ze strany žalobkyně činěn jakýkoliv nepřípustný nátlak vymykající se běžnému jednání v obdobných obchodních vztazích. Soud tak smlouvu o smlouvě budoucí považuje za platné právní jednání, ke kterému žalovaná dobrovolně bez protiprávního nátlaku přistoupila a je z uvedené smlouvy tudíž zavázána. Konečně pokud žalovaná argumentovala tím, že smlouvu o zřízení věcného břemene odmítla uzavřít také z důvodu, že dosud není jednoznačně prokázána oprávněnost užívání jiných staveb na pozemcích žalované, pak taková argumentace je podle soudu bez za relevance k nyní projednávané věci, když nelze připustit že by povinnost žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o zřízení věcného břemene měla být podmíněna případnou oprávněností jiných zařízení distribuční soustavy na pozemcích žalované, které nebyly předmětem smlouvy o smlouvě budoucí. Soud prvého stupně tak žalobě uplatněné žalobkyní s odkazem na ust. § 1787 o.z. vyhověl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěchem žalobkyně ve věci a žalované tak uložil nahradit žalobkyni náklady řízení sestávající z úhrady soudního poplatku a nákladů právního zastoupení specifikovaných v bodě 45 odůvodnění napadeného rozsudku v celkové částce 26 206,59 Kč.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkala soudu prvého stupně, že se odmítl zabývat předběžnou otázkou, zda je vůbec možné zřídit věcné břemene k části elektrizační soustavy, která tvoří funkční celek s dalšími zařízeními či technologiemi, k nimž věcná břemena zřízená nejsou, a která dokonce mohou být i tzv. černými stavbami, neboť jejich umístnění na pozemcích žalované nikdy nebylo řádně povoleno (nebude-li žalobkyni prokázán opak). Namítala, že žalované nezbývá, než zdůraznit nepoměr stran v jednání o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene a skutečnost, že v daném jednání se žalovaná jednoznačně ocitla v postavení slabší strany. Žalobkyně sama v průběhu jednání před soudem prvého stupně potvrdila, že v případě předmětné smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene šlo o smlouvu v režimu „take it or leave it“ neboli „ber nebo nech být“, což v praxi znamená, že žalovaná neměla jinou možnost než podepsat smlouvu v žalobkyní předloženém znění, bez možnosti jakéhokoliv vyjednávání o jejím obsahu. V opačném případě by nedošlo k připojení žalované k elektrické síti, což je v dnešní době pro provoz jakéhokoliv podnikání či bydlení zcela fatální. Žalobkyně se hájila argumentací, že uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene je ke každému zařízení elektrizační soustavy umístěné na cizím pozemku povinné, a to na základě zákona, takže žalobkyně pouze plní povinnosti stanovené příslušnou legislativou. Pokud však stejnou argumentaci použila žalovaná, tedy, že na jejich pozemcích jsou umístěny i další zařízení elektrizační soustavy, ke kterým věcná břemeně zřízená nejsou, a ani jejich zákonný vznik není žalobkyní nijak doložen, pak však žalobkyně tento stav odmítá řešit a soud prvého stupně tuto nerovnováhu mezi účastníky sporu zcela přehlížel. Z uvedeného je zcela evidentní monopolní postavení žalobkyně, na které žalovaná opakovaně poukazuje a na základě kterého žalobkyně ostatním osobám diktuje povinnosti, které musí plnit, avšak žalobkyni k dodržování zákona donutit nelze. Za situace, kdy se soud odmítl zabývat předběžnou otázkou, zda je možné zřídit věcné břemene k části elektrizační soustavy, která tvoří funkční celek s dalšími zařízeními či technologiemi, k nimž však věcná břemena zřízena nejsou, anebo mohou být černými stavbami, považuje žalovaná žalobu přinejmenším za předčasnou. A je navíc i nelogické, aby věcné břemeno bylo zřízeno na dobu delší než je životnost zařízení, k jehož fungování se věcné břemeno vztahuje. Znamenalo by to, že žalovaná by měla svůj pozemek zatížen věcným břemenem i v době, kdy by zařízení elektrizační soustavy již na pozemku žalované z důvodu jeho nefunkčnosti nebylo a smysl a účel věcného břemene by tak zcela odpadl, což na žalované nelze spravedlivě požadovat. Pokud pak jde o výši náhrady za zřízení předmětného věcného břemene, žalovaná se odvolávala na důkazy přiložené k odvolání, znalecké posudky vztahující se k obdobným nemovitostem v obci adresa, která je ještě menší než adresa, a přesto zde ceny náhrad dosahují vyšších částek. A předložila i důkaz, že v případě města adresa byla uzavřena obdobná smlouva za cenu odlišnou od znaleckého posudku, a to i přesto, že podle tvrzení žalobkyně se od posudkových či tabulkových cen uvedených v cenovém předpisu nelze odchýlit. Namítala, že soud prvého stupně se nedostatečně vypořádal s její argumentací, že uzavření a platnost předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene je přímo závislé na vyřešení širších majetkových vztahů a zajištění legality provozu distribuční sítě na pozemcích žalované. Navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení, případně změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalovaná opakuje argumenty, s nimiž se soud prvého stupně v napadeném rozhodnutí náležitě vypořádal. K argumentaci žalované o nepoměru smluvních stran žalobkyně zopakovala, že uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí mezi ní a žalovanou a následným procesem vedoucím ke zřízení věcného břemene především plní svou zákonnou povinnost vycházející z § 25 odst. 4 zák. 458/2000 Sb. (energetický zákon), kterým je žalobkyni uložena povinnost zřídit k zařízení distribuční soustavy věcné břemeno, když preferovanou formou zřízení věcného břemene je smluvní zřízení. Uvedené zákonné ustanovení pak stanoví také některé parametry, proti kterým žalovaná brojí, a které se týkají např. náhrady za zřízení věcného břemene jako jednorázové náhrady ve výši ceny zjištěné podle oceňovacího předpisu. Žalobkyně se vymezila proti tomu, že by v průběhu jednání označila smlouvu o smlouvě budoucí je smlouvu typu „take it or leave it“. Právní zástupce žalobkyně pouze v obecné rovině a v reakci na žalovanou uvedl, že takový druh smlouvy je v obchodním styku běžný. Z toho však v žádném případě nelze potvrzovat skutečnost, že se jedná o formulářovou smlouvu, jejíž ujednání by nebylo možno v návaznosti na jednání stran změnit. V řízení však, jak také konstatoval soud v napadeném rozsudku, nebylo prokázáno a žalovaná to ani nijak netvrdila a nedokazovala, že by před uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí vyvinula jakoukoli snahu k vyjednání jiného pro ni např. výhodnějšího obsahu smlouvy o smlouvě budoucí. Pokud žalovaná argumentovala jinými zařízeními distribuční soustavy, soud prvého stupně správně uzavřel, že další zařízení, která nebyla předmětem smlouvy o smlouvě budoucí s projednávaným případem nikterak nesouvisí. Žalobkyně označila požadavek žalované týkající se vyřešení předběžné otázky legality ostatních součástí zařízení distribuční soustavy, které předchází předmětnému zařízení nebo po něm následují, za nelogický a nerealizovatelný. K námitkám žalované týkajícím se doby zřízení věcného břemene na dobu neurčitou, žalobkyně uvedla, že obsahem věcného břemene je mimo jiné právo žalobkyně provádět obnovu, výměnu a modernizaci zařízení distribuční soustavy, když s tímto zněním a rozsahem žalovaná při uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí souhlasila. Je tedy zřejmé, že věcné břemene musí být zřízeno na dobu delší, než je životnost jednotlivých součástí zařízení distribuční soustavy. Co se pak týče výše náhrady za zřízení věcného břemene, žalobkyně opakuje, že vychází z ustanovení energetického zákona a vzhledem k tomu, že sama došla k závěru, že náhrady dle úhradové vyhlášky jsou natolik nízké, a že je proto potřeba nastavit určitou hranici, která bude obecně akceptovatelná i ze stran budoucích povinných a tuto hranici pak žalobkyně stanovila ve výši 2 000 Kč, což je v případě žalované více než 17krát vyšší úhrada než podle úhradové vyhlášky, která by jí náležela. Uvedený postup dle žalobkyně je spravedlivým a transparentním vůči všem smluvním stranám, se kterými v obdobné záležitosti jedná. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

7. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek, přihlédl k obsahu odvolání žalované i vyjádření žalobkyně k podanému odvolání a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žalované nelze považovat za důvodné.

8. Soud prvého stupně správně a v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav věci a správně věc také právně posoudil.

9. Zásadním v dané věci je, že se žalobkyně domáhá nahrazení projevu vůle žalované k uzavření výše citované smlouvy o zřízení věcného břemene, a to na základě předtím mezi účastníky uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí.

10. Podle § 1785 o. z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

11. Podle § 1786 o. z. zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.

12. Podle § 1787 odst. 1 věta prvá, nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud, nebo osoba určená ve smlouvě. Podle odst. 2 se obsah budoucí smlouvy určí podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat. Přitom se vychází z návrhu stran a přihlédne se k okolnostem, za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena, jakož i k tomu, aby práva a povinnosti stran byly poctivě uspořádány.

13. Podle § 25 odst. 3 písm. e) zák. č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) provozovatel distribuční soustavy má právo v souladu se zvláštním právním předpisem zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech zařízení distribuční soustavy, přetínat tyto nemovitosti vodiči a umisťovat v nich vedení. Podle odst. 4 téhož ustanovení je provozovatel distribuční soustavy povinen zřídit věcné břemene umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odst. 3 písm. e), a to smluvně s vlastníkem nemovitosti za jednorázovou náhradu ve výši ceny zjištěné podle oceňovacího předpisu, pokud se strany nedohodnout jinak.

14. V řízení bylo nesporným, že mezi účastníky byla dne 8. 6. 2023 mezi žalovanou jako budoucí povinnou a žalobkyní jako budoucí oprávněnou uzavřena smlouva o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene a dohody a umístění stavby č. Anonymizováno včetně přílohy č. hodnota, kterou je situační snímek se zákresem předpokládaného rozsahu věcného břemene, podle níž se strany, a to žalovaná jako výlučná vlastnice dotčených pozemků (pozemky vedené na LV č. hodnota, parc. č. hodnota a st. hodnota v k. ú. adresa, obec adresa v katastru nemovitostí u právnická osoba pro adresa kraj, Katastrální pracoviště adresa) a žalobkyně jako investor stavby zařízení distribuční soustavy – kabelové vedení NN a pilíř SS200, která se bude nacházet na dotčených pozemcích, že za ve smlouvě uvedených podmínek uzavřou vlastní smlouvu o zřízení věcného břemene, jejímž předmětem bude zřízení věcného břemene podle § 25 odst. 4 energetického zákona na dobu neurčitou a obsahem věcného břemene bude právo žalobkyně umístit, provozovat, opravovat a udržovat zařízení distribuční soustavy na dotčených nemovitostech, provádět jeho obnovu, výměnu a modernizaci a na druhé straně povinnost žalované výkon těchto práv strpět s tím, že předpokládaný rozsah omezení dotčených nemovitostí věcným břemenem byl vyznačen v situačním snímku. V uvedené smlouvě o smlouvě budoucí se žalobkyně zavázala po dokončení stavby zařízení distribuční soustavy vyhotovit geometrický plán pro vyznačení rozsahu věcného břemene, vyhotovit vlastní smlouvu a zaslat žalované písemnou výzvu k uzavření vlastní smlouvy, jejíž přílohou bude vlastní smlouva a geometrický plán s tím, že výzvu žalobkyně zašle žalované ve lhůtě do 6 kalendářních měsíců od kolaudace zařízení distribuční soustavy, popř. od jeho uvedení do provozu, nejpozději však do 5 let od uzavření smlouvy o smlouvě budoucí a žalovaná se zavázala vlastní smlouvu uzavřít a opatřit jí ověřeným podpisem nejpozději do 60 dnů ode dne doručení výzvy. Obsahem smlouvy o smlouvě budoucí je i závazek stran, že do uzavření vlastní smlouvy jsou obě strany vázány obsahem smlouvy o smlouvě budoucí a zavázaly se, že neučiní žádné právní ani jiné kroky, které by vedly ke zmaření jejího účelu. Dále pak obsahem smlouvy o smlouvě budoucí bylo ujednání i o náhradě za zřízení věcného břemene, a to, že žalované bude na základě vlastní smlouvy vyplacena jednorázová náhrada ve výši 2 000 Kč, ke které bude připočtena daň z přidané hodnoty. Konečně obsahem smlouvy o smlouvě budoucí byl i souhlas žalované žalobkyni s provedením stavby zařízení distribuční soustavy na dotčených nemovitostech žalované a závazek žalované umožnit v nezbytném rozsahu žalobkyni a jí pověřeným třetím osobám přístup a příjezd na dotčené nemovitosti a realizaci stavby, když práce měla spočívat zejména v uložení kabelu NN a výstavbě pilíře.

15. Z důkazů provedených soudem prvého stupně pak bylo zjištěno, a mezi účastníky to nebylo ani sporné, že stavba distribuční soustavy byla dokončena a předána žalobkyni, která dílo převzala do svého vlastnictví dne 15. 1. 2024. V souladu se závazkem ze smlouvy o smlouvě budoucí byl z podnětu žalobkyně zpracován geometrický plán, který byl přílohou konceptu smlouvy o zřízení věcného břemene, vyhotovený jméno FO a potvrzený Katastrálním úřadem pro adresa kraj, Katastrálním pracovištěm adresa dne 17. 1. 2024 pod č. Anonymizováno. Dále pak bylo prokázáno, což rovněž mezi účastníky sporným nebylo, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene na základě smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené dne 8. 6. 2023, přičemž koncept smlouvy spolu s geometrickým plánem byl žalované zaslán doporučeně dne 19. 2. 2024, vše ve lhůtách a v souladu s ujednáním účastníků ve smlouvě o smlouvě budoucí. Žalovaná uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene v navrženém rozsahu odmítla.

16. Odvolací soud souhlasí se soudem prvého stupně, pokud jde o jeho skutkový závěr, že jde o platně a účinně uzavřenou smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene a dohodu o umístění stavby ze dne 8. 6. 2023. Správně soud uzavřel, že ve smlouvě o smlouvě budoucí byl zcela dostatečně určitě vymezen obsah budoucí smlouvy o zřízení věcného břemene i její účel a že byla sjednána lhůta k uzavření následné smlouvy o zřízení věcného břemene, která včetně dalších dohodnutých podmínek byla ze strany žalobkyně dodržena. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně konstatuje, že smlouva o smlouvě budoucí obsahuje všechny nezbytné obsahové i formální náležitosti budoucí smlouvy zřízení věcného břemene ve smyslu ust. § 25 odst. 3 písm. e) energetického zákona a žalovaná je uzavřenou smlouvou o smlouvě budoucí vázána. Správně tak i soud prvého stupně uzavřel, že žaloba žalobkyně na nahrazení projevu vůle žalované dle uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí s odkazem na ust. § 1787 o. z. je po právu, přičemž lze v plném rozsahu odkázat na podrobné a logicky ucelené odůvodnění napadeného rozsudku, když soud prvého stupně se se všemi námitkami žalované uplatněnými v řízení řádně vypořádal, a pokud obranu žalované neshledal důvodnou (body 41, 42 a 43 odůvodnění napadeného rozsudku), pak i s tímto závěrem se odvolací soud zcela ztotožňuje a na odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně v plném rozsahu odkazuje.

17. V podstatě jedinou zásadní přetrvávající námitkou žalované v odvolacím řízení bylo to, že se soud prvého stupně odmítl zabývat legalizací dalšího zařízení distribuční soustavy, zejména přípojného zařízení, do kterého ústí zbudovaná stavba distribuční soustavy - kabely a jejich napojení na trafostanici, když dle žalované nelze zřídit a provozovat distribuční soustavu v tom rozsahu, v jakém je uplatňováno věcné břemeno a omezení žalované, dokud nebude zjištěno a postaveno najisto, zda přípojný bod (trafostanice) je legálně provozovaná.

18. Tuto námitku odvolací soud, a to shodně jako soud prvého stupně, neshledal důvodnou. Je to proto, že předmětem daného řízení není rozhodování o povolení užívání příslušných jednotlivých zařízení distribuční soustavy, ale předmět daného řízení je vymezen žalobou na nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, a to na základě mezi účastníky dříve platně uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene ve prospěch jen těch staveb označených ve smlouvě o smlouvě budoucí. bez jakékoli relevance ve vztahu k dalším stavbám umístěným na pozemcích žalované, které předmětem smlouvy o smlouvě budoucí nebyly. Pro posouzení důvodnosti žaloby na nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene je proto v takovém případě zásadním a rozhodujícím zjištěním, jak také ostatně soud prvého stupně konstatoval, a z tohoto zjištění správně vycházel, že smlouva o smlouvě budoucí byla mezi účastníky uzavřena platně a účinně a že v uvedené smlouvě o smlouvě budoucí je dostatečně určitě vymezen obsah budoucí smlouvy o zřízení věcného břemene a její účel ve smyslu ust. § 25 odst. 3 písm. e) a odst. 4 energetického zákona. Žalované tak ve smyslu ust. § 1786 o.z. vznikla povinnost uzavřít s žalobkyní smlovu o zřízení věcného břemene v parametrech, k nimž se zavázala ve smlouvě o smlouvě budoucí. Ke splnění tohoto závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí, tj. uzavřít následnou smlouvu o zřízení věcného břemene za splnění podmínek v této smlouvě dohodnutých, by nebyla žalovaná povinna pouze tehdy, pokud by nastala podstatná změna okolností, oproti době, kdy byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí, za kterých by objektivně nebylo možné a spravedlivé požadovat splnění povinnosti žalovanou uzavřít budoucí smlouvu. Žádnou takovou následnou změnu okolností žalovaná nejen že neprokázala, ale ani netvrdila. Pokud následně zpochybňovala důvodnost uzavření samotné smlouvy o zřízení věcného břemen, ať již namítanou neexistencí, respektive neověřením, oprávnění žalobkyně provozovat na nemovitostech žalované i další navazující zařízení distribuční soustavy, či zpochybňovala výši jednostranné náhrady za zřízení věcného břemene a dobu jeho sjednání, správně soud prvého stupně uzavřel, že žalovaná není oprávněna dohodnuté smluvní podmínky, jimiž je vázána, sama jednostranně měnit.

19. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvého stupně, jímž nahradil projev vůle žalované uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene – služebnosti, a to na základě platně uzavřené mezi účastníky smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 8. 6. 2023 s odkazem na ust. § 1787 o. z. jako rozhodnutí věcně správné a zákonné v plném rozsahu potvrdil podle § 219 o. s. ř., včetně správného výroku o nákladech řízení, proti němuž ostatně ze strany žalované v rámci podaného odvolání nebyly činěny žádné výtky.

20. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyni úspěšné v odvolacím řízení náleží náhrada nákladů této fáze řízení představující odměnu advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalované a účast na jednání odvolacího soudu) á 3 700 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu, dále paušální náhrada hotových výdajů ke dvěma úkonům právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 450 Kč, náhrada za promeškaný čas na cestě ze sídla advokátní kanceláře (adresa) do sídla odvolacího soudu (adresa) za tři hodiny, tj. 6 x 150 Kč, náhrada cestovních výdajů ve smyslu ust. § 13 advokátního tarifu a představujících dle vyhl. č. 475/2024 Sb. částku 1 454 Kč., při ujetých 200 km v sazbě základní náhrady 5,8 Kč na 1 km a průměrné spotřebě užitého vozidla 4,1 litrů/100 km a ceně 35,80 Kč za litr pohonných hmot. S připočtením DPH ve výši 2 195 Kč činí náklady odvolacího řízení částku 12 649 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v zákonné lhůtě tři dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za splnění podmínek § 237 o. s. ř. ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím soudu prvního stupně.