13 Co 514/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený rodné přijmení Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 292 608,30 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město, č. j. 20 C 280/2022-266, ze dne 1. 3. 2024

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním napadené, tj. ve výroku III a IV, potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 3 787,30 Kč, k rukám jejího právního zástupce, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Shora citovaným rozsudkem uložil soud prvního stupně povinnost žalované zaplatit žalobci částku 159 503,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 222 718,40 Kč od 2. 7. 2021 do 28. 7. 2022 a z částky 159 503,40 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu do částky 133 104,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 143 104,90 Kč od 2. 7. 2021 do 28. 7. 2022 a z částky 206 319,90 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení (výrok II), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 31 315,18 Kč, k rukám jeho právního zástupce, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), žalobci a žalované uložil povinnost k náhradě nákladů státu, tj. České republice, na účet Okresního soudu Plzeň-město, a to žalobci ve výši 2 524,70 Kč a žalované ve výši 3 025,30 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV, V) a ve stejné lhůtě byla žalovaná zavázána zaplatit České republice, Okresnímu soudu Plzeň-město, soudní poplatek ve výši 7 976 Kč (výrok VI). Výrok III o náhradě nákladů mezi účastníky řízení byl postaven na vyjádření úspěchu účastníků v řízení s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a o náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.

2. Ve včasném odvolání vyjádřil žalobce nesouhlas s nákladovými výroky III a IV rozsudku soudu prvního stupně. Měl za to, že na rozhodnutí o nákladech účastníků mělo být aplikováno ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. (nikoliv § 142 odst. 2 o. s. ř.), neboť před podáním žaloby neměl k dispozici podklady, z nichž by odvodil výši nároku. Při formulování petitu podané žaloby vyšel žalobce z lékařských zpráv a z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti Žalobce se mohl dopracovat k vyčíslení nároku až na základě výstupů ze šetření a znaleckých posudků , tituly před jménem, Pavelky, , tituly za jménem, , a , tituly před jménem, Richtra, , tituly za jménem, , jež byly zpracovány v průběhu soudního řízení. Výše přisouzeného nároku byla tedy závislá na znaleckém posudku. Žalobci proto nelze přiznat náhradu nákladů řízení jen zčásti (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), ale náleží mu právo na jejich zaplacení v plném rozsahu (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Žalobce současně, ve vztahu k náhradě nákladů státu, nesouhlasil s povinností jejich poměrné náhrady, neboť nutnost podání žaloby a s tím vzniklých nákladů řízení, zapříčinila žalovaná, která nesplnila zákonnou povinnost odškodnit pracovní úraz žalobce, proto by měla nést plnou náhradu těchto nákladů. Podle žalobce nelze ztotožnit pojem výsledek řízení a úspěch ve věci. Ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. tak odkazuje nejenom na kritérium úspěchu ve věci, ale též na ostatní ustanovení upravující rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení (§ 142 – 146 o. s. ř.). S uvedenou argumentací navrhl žalobce změnu odvoláním napadených výroků tak, že odvolací soud mu přizná proti žalované plnou náhradu nákladů řízení (výrok III) a neuloží mu povinnost k náhradě nákladů státu (výrok IV).

3. Žalovaná, jež se ztotožnila s odůvodněním napadeného rozsudku, navrhla jeho potvrzení a přiznání ji náhrady nákladů odvolacího řízení. Současně žalovaná popsala okolnosti případu, jimiž hodlala poukázat na hrubě zkreslující popis skutku a vývoje sporu ze strany žalobce.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené výroky rozsudku soudu prvního stupně a řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), a aniž by podle ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. musel nařídit odvolací jednání, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že předmětem řízení byla žaloba na náhradu škody z pracovního úrazu, a to za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce, jež byla vyčíslena celkovou částkou 326 700,60 Kč, a dále žalobce požadoval náhradu za bolestné ve výši 38 972,70 Kč a náhradu nákladů za zpracovaný posudek pro vyčíslení bolestného ve výši 150 Kč, tedy v součtu žalobou uplatněné nároky se rovnaly částce 365 823,30 Kč.

6. Žalovaná se domáhala na rozhodnutí o vzájemné náhradě nákladů řízení mezi účastníky aplikace ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník řízení ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

7. V projednávané věci neměl žalobce neúspěch jen v poměrně nepatrné části, byla-li jeho žaloba v částce 133 104,90 Kč zamítnuta. Ostatně, žalobce se uvedeného ustanovení ani nedovolává.

8. K nosné odvolací argumentaci odvolací soud uvádí, že ji nepovažuje za věcně správnou. Ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. je výjimkou ze zásad pro rozhodování o nákladech řízení při částečném úspěchu ve věci, jak jsou uvedeny v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Plnou náhradu nákladů řízení lze přiznat jen tehdy, měl-li účastník co do základu věci plný úspěch a neúspěch se projevil jen ve výši plnění, a to právě a jen proto, že ji na počátku sporu přesně neznal (nemohl znát) a že z tohoto důvodu musela být stanovena pomocí znaleckého posudku. Podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. nelze postupovat tehdy, jestliže znalecký posudek byl proveden k doložení základu nároku.

9. V posuzovaném případě je několik důvodů, proč nemůže být opodstatněná námitka žalobce, jak je předestřena v odvolání.

10. Především je nutno konstatovat, že neúspěch žalobce v řízení vychází nikoliv z nesprávně vyčísleného nároku, ale z té skutečnosti, že nárok žalobce na náhradu ztráty na výdělku nebyl zčásti vůbec dán. Žalobce požadoval náhradu ztráty na výdělku za dobu od 26. 7. 2019 do 10. 1. 2021. Žalobci byl přiznán požadovaný nárok od 6. 9. 2019 do 26. 7. 2020 (za dobu od 26. 7. 2019 do 5. 9. 2019 a za dobu od 27. 7. 2020 do 31. 10. 2020 žalovaná v průběhu řízení uhradila požadovanou náhradu), ve zbývající části, tj. za dobu od 1. 11. 2020 do 10. 1. 2021 byla žaloba zamítnuta, nebyla-li prokázána příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou v této části a samotným pracovním úrazem, když provedené dokazování konstatovalo převažující příčinu zdravotního stavu žalobce v jeho obecném onemocnění. Pokud jde o nárok na bolestné, z částky 38 972,70 Kč, byl opodstatněný nárok do částky 10 000 Kč.

11. Důvodnost právního názoru žalobce je vyvrácena rovněž skutečností, že oba znalecké posudky zpracované v řízení neřešily vyčíslení nároku, ale existenci nároku samotného, tj. zda pracovní neschopnost a po jakou dobu byla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem žalobce. Jestliže byl znalecký posudek proveden k doložení základu nároku, nelze činit odkaz na znalecký posudek v souvislosti s možností aplikace ust. § 142 odst. 3 o. s. ř.

12. Nakonec odvolací soud uvádí, že vyčíslení nároku náhrady ztráty na výdělku není znaleckou záležitostí, avšak skutkovým vymezením nároku.

13. S ohledem na sdělené, odvolací soud podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil odvoláním napadený nákladový výrok III, pokud jím soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. V podrobnostech, jež nejsou žalobcem rozporovány, odkazuje odvolací soud na správné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

14. Potvrzen byl i výrok IV o náhradě nákladů státu, který je v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., vychází-li z výsledku provedeného řízení.

15. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšné žalované byla přiznána náhrada těchto nákladů ve výši 3 787,30 Kč (z tarifní hodnoty 113 028,63 Kč; tj. z rozdílu požadované náhrady nákladů řízení 144 343,81 Kč a přisouzené náhrady nákladů řízení 31 315,18 Kč), jež sestává z poloviční náhrady odměny právního zastoupení podle ust. § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za podané vyjádření k odvolání, dále za režijní paušál 300 Kč a náhradu 21 % DPH z tohoto plnění ve výši 657,30 Kč. Lhůta plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.