13 Co 52/2026

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové v právní věci žalobce: jméno FO , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A adresa Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného adresa Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B adresa Adresa advokáta B o nahrazení projevu Anonymizováno o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 15. 12. 2025, č. j. 6 C 164/2024-310

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 13 491,50 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s žalobcem jako osobou oprávněnou podle ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen jako „zákon o půdě“) smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. , pozemek, v k. ú. , adresa, u , Anonymizováno, k uspokojení jeho dosud nevypořádaného restitučního nároku vyplývajícího z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu , Anonymizováno, města , adresa, ze dne 10. 10. 2000, č. j. , Anonymizováno, , a ze dne 26. 3. 2001, č. j. , Anonymizováno, , jimiž bylo rozhodnuto, že žalobci náleží náhrada za nevydané pozemky v k. ú. , adresa, ( výrok I). Dále soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 55 042,76 Kč (výrok II).

2. Žalobce uplatnil žalobu o nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření výše specifikované smlouvy s odůvodněním, že žalovaný dlouhodobě eviduje jeho nárok na náhradu za nevydané pozemky v k. ú. , adresa, v nesprávné výši, v důsledku čehož je dlouhodobě vyřazen z možnosti uspokojit svůj nevypořádaný restituční nárok z veřejné nabídky pozemků. Z uvedeného důvodu si nechal zpracovat soudní znalkyní z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, , tituly před jménem, , jméno FO, , znalecký posudek o ceně odňatých a nevydaných pozemků. Znalkyně pozemky ocenila jako stavební a jejich hodnotu stanovila částkou 4 249 500 Kč. Žalovaný oproti tomu jeho nárok eviduje toliko ve výši 127 485 Kč a pokládá ho za plně uspokojený převodem pozemků z veřejné nabídky na základě smluv o převodu pozemků, které již v minulosti se žalobcem uzavřela (smlouvy č. 32PRO02/01, č. 32PRO02/01, č. 29PR18/80, č., hodnota, , č., hodnota, ). Na plnění si žalobce vybral jako náhradní pozemek parc. č. , pozemek, v k. ú. , adresa, u , Anonymizováno, , ve vlastnictví státu a ve správě žalovaného. Náhradní pozemek nechal ocenit znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, , tituly před jménem, , jméno FO, , dle jehož posudku činí hodnota tohoto pozemku 69 731,20 Kč. Dle žalobce nebyly zjištěny žádné okolnosti bránící převoditelnosti náhradního pozemku, a proto uplatnil nárok na jeho bezúplatný převod.

3. Žalovaný se žalobě bránil předně argumentací zpochybňující aktivní legitimaci žalobce k podání žaloby. Namítal, že žalobce již žádným restitučním nárokem nedisponuje, neboť veškeré jeho restituční nároky byly v minulosti uspokojeny převodem pozemků z veřejné nabídky na základě výše specifikovaných smluv, a nárok žalobce tak byl předvídavým způsobem vypořádán. Poukazoval na to, že žalobce jej kontaktoval až ve druhé polovině roku 2023 s přesvědčením o tom, že jeho restituční nárok, o němž bylo rozhodnuto pozemkovým úřadem v roce 2000 a 2001, nebyl řádně oceněn. Podle žalovaného je to liknavost samotného žalobce, pokud se přecenění domáhá až po takové době. Zastává názor, že pozemky nebyly žalobci odnímány za účelem výstavby, ale do vlastnictví Československého státu přešly v návaznosti na první pozemkovou reformu. Podle žalovaného byly nevydané pozemky v době odnětí zemědělské a podle toho také eviduje jejich ocenění. Poukazoval na to, že nevydané pozemky v , adresa, zůstaly až do roku 1966 fakticky nezastavěné a až do této doby byly užívány jako zemědělské. Dále žalovaný nesouhlasil s tím, že znalkyně neaplikovala srážky dle oceňovací vyhlášky za to, že nevydané pozemky nebyly k datu přechodu na stát srostlé s , adresa, souvislou zástavbou a byly i mimo souvislý intravilán samotné , adresa, . Dále nesouhlasil, že nebyly aplikovány srážky z důvodu, že v místě nebyla možnost napojení předmětných pozemků na veřejný vodovod ani veřejnou kanalizaci. Žalovaný měl v řízení před soudem prvního stupně dále výhrady i ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, o ceně náhradního pozemku. Podle něj znalec nesprávně uvedl, že zvolený pozemek nelze napojit na veřejný řad, veřejnou kanalizaci, a je tak posudkem tohoto znalce oceněn chybně.

4. Soud prvního stupně ve věci provedl rozsáhlé dokazování. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobce je držitelem tvrzeného restitučního nároku, neboť nevydané pozemky přešly do vlastnictví , právnická osoba, , adresa, , právnická osoba, , jako příděl s odvoláním na ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 46/1948 Sb., o pozemkové reformě. Dále bylo mezi stranami nesporné, že žalovaný eviduje restituční nárok žalobce z rozhodnutí pozemkového úřadu, o něž jde v této věci, v hodnotě toliko 127 485 Kč. Nesporné bylo i to, že se žalobce v roce 2023 zúčastnil asi osmi veřejných nabídek s žádostí o převod pozemků za účelem vypořádání svého restitučního nároku, ale jeho žádosti byly z evidence vyřazeny z důvodu, že podle žalovaného je jeho restituční nárok vypořádán, neboť žalovaný vycházel z ocenění nevydaných pozemků jako zemědělských. Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k řádnému ocenění jeho restitučního nároku, žalovaný však jakékoliv navýšení odmítal. Soud prvního stupně konstatoval k důkazu ZP , tituly před jménem, , jméno FO, , který o ceně nevydaných pozemků předložil žalobce. Posudek byl opatřen doložkou podle ust. § 127a o. s. ř. a soud prvního stupně znalkyni prostřednictvím videokonference také vyslechl. Znalkyně ocenila pozemky podle jejich stavu ke dni 1. 10. 1950, tj. ke dni jejich přechodu na stát. Ocenila je jako stavební s tím, že leží ve východní části hlavního města , adresa, , v k. ú. , adresa, , přičemž vycházela z toho, že byly určeny k zastavění. V současné době se na oceňovaných pozemcích nacházejí komunikace, sportoviště, budova pro bydlení, budova Národní knihovny a objekty areálu spediční společnosti TOPTRANS. Pro zdůvodnění závěru, že , adresa, , kde leží předmětné pozemky, je stavebně srostlá s , adresa, znalkyně uvedla, že již od roku , adresa, srostlá s , adresa, jako tzv. , adresa, , adresa, , a i na ortofotomapě z doby před rokem 1950 je vidět, že cca 50–60 m od oceňovaných pozemků je zástavba pokračující volně na , adresa, . K napojení předmětných pozemků na veřejný vodovod a kanalizaci znalkyně odkázala na ortofotomapu z doby před přechodem pozemků na stát (1. 10. 1950), kde je viditelné, že 50–60 m východně od oceňovaných pozemků už je zástavba, z čehož dovodila, že vodovod a kanalizace tam již byly. Podle Regulačního a zastavovacího plánu z roku již 1930 měly pozemky sloužit pro budoucí zástavbu továrními a skladištními bloky.

5. Co se týče náhradního pozemku, soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku soudního znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , kterého také vyslechl prostřednictvím videokonference. Jeho posudkem vzal za prokázané, že žalobcem zvolený náhradní pozemek je evidován jako orná půda, TPP-trvalý travní porost, podle územního plánu se nachází v plochách SV – smíšené obytné území venkovské, na pozemku není plánována žádná veřejně prospěšná stavba, jedná se o zatravněný pozemek bez porostů. Znalec pozemek osobně navštívil. Na podkladě svých šetření pak dospěl k závěru, že napojení posuzovaného pozemku na vodovod a kanalizaci není možné, neboť takové napojení by muselo jít přes silnici a přes zahrady cizích pozemků. Protože se znalec na možnost napojení náhradního pozemku na inženýrské sítě neptal příslušných orgánů obce, nýbrž vycházel ze sdělení vlastníka sousedního pozemku, namítal žalovaný, že je tento jeho názor nepřezkoumatelný. Právní zástupce žalobce však ve vztahu k dané problematice odkázal na jednotlivé části textové zprávy územního plánu obce , adresa, , z nichž je zřejmé, že některé pozemky, mj. i právě posuzovaný pozemek, si budou muset způsob kanalizace a vodovodu zařídit vlastní cestou, tedy prostřednictvím studny a čistírny odpadních vod a napojení na veřejný řad, že není možné. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud prvního stupně po zvážení rozhodných okolností k závěru, že vydání žalobcem zvoleného náhradního pozemku nebrání žádná zákonná překážka.

6. Soud prvního stupně dále vyložil, že bude-li vycházeno z ocenění rest. nároku podle posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , tak nemůže být převodem požadovaného náhradního pozemku žalobci jeho restituční nárok přečerpán. S uvedenou argumentací soud prvního stupně žalobě vyhověl.

7. Žalovaný podal proti rozsudku soudu prvního stupně včasné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně provedl nesprávná skutková zjištění ohledně aktivní věcné legitimace žalobce. Zopakoval, že dle jeho názoru soud prvního stupně opomenul zohlednit, že restituční nárok žalobce již byl vypořádán převodem pozemků z veřejné nabídky. Popíral, že by se tudíž vůči žalobci dopustil liknavosti či svévole. Dále namítal promlčení restitučního nároku žalobce s tím, že pokud žalobce tvrdí, že jeho nárok byl nesprávně oceněn, měl tuto skutečnost rozporovat dříve než šest let od uzavření poslední z příslušných smluv, jimiž byl uspokojen z veřejné nabídky. Žalovaný zopakoval i v odvolání, že dle jeho názoru nevydané pozemky nemohou být oceněny jako stavební, pokud přešly do vlastnictví státu nikoliv z důvodu výstavby, ale z důvodu probíhající revize první pozemkové reformy, a navíc byly až do roku 1966 fakticky nezastavěné, tedy stále zemědělské. Podle žalovaného soud prvního stupně neodůvodněně přisvědčil závěru znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , že nebyly dány důvody pro aplikaci srážek dle přílohy č. , hodnota, odst. 1 oceňovací vyhlášky. Znalkyně měla podle žalovaného uplatnit srážku 60 %, neboť nevydané pozemky nebyly stavebně srostlé ani s , adresa, , natož s , adresa, , což podle žalovaného plyne z archivní ortofotomapy z roku 1953, kterou k odvolání připojil. Dále v odvolání opakuje, že měly být uplatněny srážky z důvodu, že v místě nebyla možnost napojení na veřejný vodovod ani kanalizaci. Ve vztahu k náhradnímu pozemku žalovaný v odvolání již žádnou argumentaci neuvedl. Navrhoval, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne, eventuelně ho zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobce podal k odvolání žalovaného podrobné vyjádření. Předně argumentoval tím, že se nikdy nevzdal nároku na vypořádání svého restitučního nároku v plné výši, tj. dle ocenění nevydaných pozemků jako stavebních. Smlouvy o převodu pozemků z veřejné nabídky, které přijal, žádné takové ustanovení neobsahují. Namítal, že se veřejných nabídek účastnil před podáním žaloby za situace, kdy byly jeho žádosti vyřazovány s odůvodněním, že nedisponuje dostatečným restitučním nárokem a žalovaný odmítal jeho nárok přecenit. Pokládá se za plně legitimovaného k podání žaloby. Dále žalobce reagoval na námitku promlčení uplatněnou žalovaným. Namítal, že právo na přecenění restitučního nároku nepředstavuje samostatné majetkové právo, které by podléhalo promlčení. Zdůraznil, že povinnost státu správně ocenit restituční nárok oprávněné osoby je povinností výslovně založenou zákonem o půdě (zejména § 16 odst. 1 a § 28a) a tato povinnost trvá po celou dobu účinnosti zákona, tj. až do dnešního dne. Z toho vyplývá, že domáhá-li se oprávněná osoba splnění této zákonné povinnosti státu, nemůže být její nárok promlčen. Nejde totiž o uplatnění „nového“ majetkového práva, ale o vyžadování splnění stále existující zákonné povinnosti. Dále žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, která výslovně konstatuje, že pokud stát nesplní svoji zákonnou povinnost uspokojit restituenty, nemůže se následně dovolávat promlčení požadavku, aby tuto povinnost splnil, a to zejména v situaci, kdy nečinnost či nesprávný postup sám způsobil. Připustit opak by bylo v rozporu nejen s účelem zákona o půdě, ale i s ústavními principy a dobrými mravy. Dále nesouhlasil ani s námitkou nesprávného ocenění restitučního nároku. Skutečnost, že pozemky přešly do vlastnictví státu na základě zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, podle žalobce nijak nevylučuje jejich stavební charakter v době odnětí. Podle platné a účinné plánovací dokumentace se nevydané pozemky nacházely v ploše určené k zastavění průmyslovou výstavbou, konkrétně továrnami; skutečnost, že nevydané pozemky byly v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně určeny k výstavbě a že byly zastavěny až po přechodu na stát, byť až v šedesátých letech, nevylučuje důvodnost jejich ocenění jako pozemků stavebních. Správné jsou rovněž dle žalobce závěry znalkyně ohledně nedůvodnosti aplikace srážek dle oceňovací vyhlášky. Pokud jde o stavební nesrostlost, v roce 1950 byla již , adresa, stavebně srostlá s , adresa, , rovněž z ortofotomapy z roku 1943 je patrno, že v okolí pozemků již byla zástavba. Pokud jde o nemožnost aplikace srážek za napojení pozemků na veřejný vodovod a na veřejnou kanalizaci, žalovaný k tomu v průběhu řízení nepředložil dle žalobce jediný důkaz, který by jeho tvrzení podporoval, podle žalobce se jedná čistě o spekulativní domněnku. Navíc při východním okraji nevydaných pozemků byla již v době přechodu pozemků na stát realizovaná zástavba, z čehož lze dovozovat dále i to, že v místě byla možnost napojení na veřejný vodovod a veřejnou kanalizaci. Konečně pak žalobce poukazoval na to, že námitky žalovaného týkající se jak jeho aktivní legitimace k podání žaloby, otázky promlčení, ale i otázky ocenění nevydaných pozemků již byly ve vztahu k totožným restitučním titulům, o něž jde v tomto řízení, posouzeny jako nedůvodné v řízen vedeném u Okresního soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , incidenční spisová značka, , jakož i v navazujícím odvolacím řízení u Krajského soudu v , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , adresa, sp. zn. , incidenční spisová značka, . S ohledem na uvedené žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

9. Žalovaný reagoval následně na vyjádření žalobce k jeho odvolání replikou, v níž podrobněji ve vazbě na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu rozebral svou argumentaci týkající se problematiky promlčení restitučního nároku žalobce a problematiku ocenění nevydaných pozemků, kdy ke své argumentaci o nesrostlosti nevydaných pozemků s , adresa, , adresa, doložil archivní letecké snímky z roku 1945 a 1953.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

11. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci v dostatečném rozsahu a vyvodil z něho také správné právní závěry, které způsobem předpokládaným v ust. § 13 o. z. korespondují se závěry, které přijal v obdobném shora specifikovaném řízení týkajícím se totožných restitučních nároků již Okresní soud v , Anonymizováno, spolu s Krajským soudem v , Anonymizováno, - , Anonymizováno, , adresa, jako soud odvolací. Vzhledem k uvedenému lze na skutkové závěry soudu prvního stupně i na jeho právní posouzení plně odkázat.

12. K námitkám žalovaného uplatněným v odvolání, s nimiž se většinou již dostatečně vypořádal soud prvního stupně, lze pak uvést následující:

13. Co se týče námitky nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce, soud prvního stupně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu posuzoval, zda lze v řešeném případě přistoupit k uspokojení nároku žalobce mimo proces veřejných nabídek podle § 11a zák. o půdě z důvodu, že lze mít za prokázané okolnosti, na jejichž základě je možno postup žalovaného kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, kdy se oprávněná osoba i přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv. Vyšel ze zjištění, že žalobce se v roce 2023 zúčastnil několika veřejných nabídek vyhlášených žalovaným o převod pozemků za účelem vypořádání restitučních nároků. Podal celkem 8 různých žádostí v 8 různých katastrálních územích, avšak žalovaným byl vyřazen z evidence s tím, že jeho restituční nárok byl zcela vypořádán. Daný závěr žalovaného vycházel z jeho nesprávného ocenění nevydaných pozemků jako zemědělských. Žalovaný přitom odmítl vyhovět žádosti žalobce o přecenění jeho restitučního nároku. Odmítnutí státu přecenit restituční nárok a nesprávné určení hodnoty původních pozemků (např. jako zemědělských namísto stavebních) je v soudní praxi stabilně považováno za projev liknavosti a svévole žalovaného. Takovýto formalistický postup žalovaného zakládá nárok oprávněných osob domáhat se svých práv žalobou na vydání konkrétního náhradního pozemku mimo systém veřejných nabídek žalovaného. Soud prvního stupně učinil plně odpovídající závěr, že s ohledem na postoj žalovaného a způsob vyřízení celkem osmi žádostí žalobce o uspokojení z veřejné nabídky podaných v roce 2023 již nelze po žalobci spravedlivě požadovat, aby se stále domáhal účasti v dalších veřejných nabídek, a proto je žalobce jednoznačně aktivně legitimován k podání žaloby o nahrazení projevu vůle žalovaného při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradního pozemku za účelem uspokojení jeho restitučního nároku.

14. Ve vztahu k námitce promlčení nároku žalobce na bezúplatný převod náhradního pozemku soud prvního stupně správně vyložil, že požadavek na přecenění hodnoty nevydaného pozemku nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení (nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. I. ÚS 2763/23, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4173/2017). Námitku promlčení uplatněnou žalovaným navíc nelze uznat souladnou s dobrými mravy, pokud to byl sám žalovaný, kdo nastolil protiprávní stav, kdy sice žalobci přiznal restituční nárok, ten však nesprávně ocenil, odmítal ho na výzvu žalobce přecenit a v tom důsledku znemožnil žalobci uspokojit jeho restituční nárok prostřednictvím veřejných nabídek.

15. Také s rozsáhlou polemikou žalovaného zpochybňující v odvolání ocenění nevydaných pozemků znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, se soud prvního stupně přesvědčivě vyrovnal. Namítal-li žalovaný, že nevydané pozemky nejsou stavební, neboť byly odňaty státem na základě revize první pozemkové reformy, přičemž k výstavbě došlo až po roce 1966, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury pozemky, které byly v době přechodu na stát evidovány jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě, je třeba ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3971/2014, ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1025/2015, či ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5487/2017). Odvolací soud plně souhlasí se soudem prvního stupně, že stavební povahu nevydaných pozemků nevylučuje skutečnost, že byly odňaty na základě tzv. revize první pozemkové reformy. Znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, přiléhavě poukázala na skutečnost, že podle návrhu na změny regulačního a zastavovacího plánu pro část území , adresa, XIII (, adresa, ) mezi státní silnicí , adresa, a tělesem státní dráhy s přilehlými částmi XI – , adresa, a , adresa, č. , Anonymizováno, , schválené Státní regulační komisí pro , adresa, a okolí dne 18. 2. 1933, a podle návrhu na změny přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území , adresa, XIII – , adresa, na jih od tělesa státní dráhy , adresa, , adresa, č. , Anonymizováno, , schválené Státní regulační komisí pro , adresa, a okolí dne 4. 4. 1936, byly nevydané pozemky určené k zastavění továrnami, příp. továrními a skladištními bloky, přičemž tento stav trval i k datu 1. 10. 1950, kdy žalobci nevydané pozemky přešly na stát. Skutečnost, že k zastavění pozemků došlo až v roce 1966, pokládá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za irelevantní, danou skutečnost nelze klást k tíži žalobci. Vzhledem k uvedenému ocenila znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, pozemky správně jako stavební.

16. Žalovaný dále namítl, že pokud byly nevydané pozemky oceněny jako stavební, s čímž ve smyslu výše uvedeného nesouhlasil, měla být znalkyní minimálně uplatněna srážka ve výši 60 % dle položky č. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., neboť nevydané pozemky se nacházejí v , adresa, v části , adresa, , přičemž pozemky dle svého umístění nebyly stavebně srostlé s centrem , adresa, nebyla stavebně srostlá s hlavním městem , adresa, . S takovým závěrem nelze souhlasit s ohledem na ortofotomapy z doby před přechodem pozemků na stát, které jsou obsahem spisu. Z nich vyplývá, že nevydané pozemky navazovaly na východní hranici na pozemky, na nichž se již v té době zřetelně nacházela výstavba, přičemž výstavba na těchto pozemcích plynule postupovala jižně směrem k železniční trati, za níž se nacházelo historické jádro městské části , adresa, . Byť nevydané pozemky, na nichž měla být vybudována nová tovární čtvrť, jen z jedné strany sousedily se souvislou výstavbou v , adresa, , nelze z toho dovodit, že by se nacházely mimo srostlé území městské části , adresa, , Anonymizováno17. V souvislosti s posuzováním otázky, zda samotná , adresa, byla srostlá s historickými částmi (centrem) , Anonymizováno, města , adresa, , lze sice žalovanému přisvědčit, že za průkaz srostlosti nelze pokládat samotnou skutečnost, že , adresa, byla k hlavnímu městu , adresa, administrativně přičleněna zákonem č. 114/1920 Sb., kterým se sousední obce a osady slučují s , adresa, , protože tento zákon administrativně přičlenil další území k , adresa, bez ohledu na to, zdali bezprostředně navazovaly na historické části , Anonymizováno, . , adresa, . Soud prvního stupně svůj závěr o stavební srostlosti , adresa, s jádrem , Anonymizováno, města , adresa, opřel o názor znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl opřen o její odborné znalosti, jakož i historické ortofotomapy. Odvolací soud neshledal, že by tento závěr byl nepřípadný. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že i v jiných soudních řízeních se již soudy opakovaně zabývaly námitkou žalovaného ohledně stavební nesrostlosti městské části , adresa, s centrem , adresa, , přičemž opakovaně dospěly k závěru, že důvod pro aplikaci srážky ve výši 60 % z důvodu stavební nesrostlosti není dán. Velmi podrobně se danou problematikou zabýval v již dříve odkazovaném řízení Okresní soud v Kroměříži v řízení sp. zn. 12C 259/2024 a zejména pak Krajský soud v Brně-pobočka , adresa, v řízení sp. zn. 60 Co 178/2025. Konečně nelze pominout ani zásadu in favorem restitutionis, tedy pokud není prokázán opak, pak není dán důvod pro aplikaci jakékoliv srážky na pozemku, tedy ani ve výši 60 % z důvodu stavební nesrostlosti.

18. Odvolací soud pak nemůže souhlasit ani s námitkou žalovaného, že se znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, uchýlila ve svém posudku k hodnocení právních otázek. Znalkyně nepřekročila své pravomoci (nehodnotila právo, což přísluší pouze soudu), ale zabývala se čistě skutkovými otázkami – konkrétně stavebně-technickým a územně-plánovacím stavem pozemků v době, kdy je převzal stát.

19. Žalovaný v odvolání neuplatnil žádný odvolací důvod, jímž by zpochybňoval převoditelnost žalobcem zvoleného náhradního pozemku parc. č. , pozemek, v k. ú. , adresa, u , adresa, . Odvolací soud pokládá závěry soudu prvního stupně, s nimiž odůvodnil, že bezúplatnému převodu daného pozemku z vlastnictví státu na žalobce nic nebrání, za plně odpovídající a souladné se zákonem i konstantní judikaturou Nejvyššího soudu.

20. Lze tedy shrnout, že soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že žalobce byl aktivně věcně legitimován k podání žaloby na nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu jím zvoleného náhradního pozemku. Žalobce přitom navrhl převedení náhradního pozemku v ceně obvyklé, jejíž výše nepřekročí jeho aktuálně neuspokojený restituční nárok, přičemž, jak bylo uvedeno, v řízení nevyšla najevo žádná okolnost, která by převodu náhradního pozemku bránila, což žalovaný ani v odvolacím řízení nijak nezpochybnil.

21. Vzhledem k výše uvedenému pokládá odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a zákonný, a proto ho včetně plně odpovídajícího výroku o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst.1 ve spojení s ust § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení procesně úspěšný, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto přísluší žalobci. Žalobci vznikly v odvolacím řízení náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem, a to v sazbě mimosmluvní odměny 3 900 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby vycházející z tarifní hodnoty 69 731,20 Kč odpovídající dle ust. § 8 odst. 1 a. t. ceně bezúplatně převáděného náhradního pozemku, dále má nárok na dva režijní paušály po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t. a dále mu vznikly náklady cestovného jeho právního zástupce za cestu k odvolacímu jednání ze sídla jeho kanceláře a zpět (celkem 184 km) osobním automobilem s průměrnou spotřebou 7,4 l na 100 km, při ceně paliva motorová nafta v částce 34,10 Kč a základní cestovní náhradě 5,90 Kč, celkem ve výši 1 550 Kč. Dále žalobci náleží podle ust. § 14 odst. 3 a.t. náhrada za promeškaný čas jeho právního zástupce na trase , adresa, - Plzeň a zpět v souvislosti s cestou na odvolací jednání v částce 150 Kč za 6 započatých půlhodinu, tj. celkem 900 Kč, to vše spolu s DPH 21 %, celkem v částce 13 491,50 Kč.