6 C 164/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Teodorou Chvalovou ve věci žalobce: Josef Marian Bartoň-Dobenín, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A Praha – Nové Město proti žalovanému: ČR- Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B žaloba o nahrazení projevu vůle I. Soud nahrazuje projev vůle žalovaného uzavřít se žalobcem tuto smlouvu o bezplatném převodu pozemků: Česká republika – , Jméno žalovaného, , IČO , IČO žalovaného, , sídlem , Adresa žalovaného, (dále jen „převodce“) a , jméno FO, -, Anonymizováno, , RČ , RČ, , bytem , Adresa žalobce, (dále jen „nabyvatel“) uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen „zákon o půdě“) tuto Smlouvu o převodu pozemků:

1. Česká republika – , Jméno žalovaného, jako převodce spravuje mj. nemovité věci ve vlastnictví státu, a pozemek: (i) parc. č. 448/1 v k. ú. , adresa, u Plzně, obec , adresa, , zapsaný na LV č. , hodnota, , v katastru nemovitostí vedeném pod Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -město2. Nabyvateli vznikl nárok na bezplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ustanovení § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. PÚ 5290/92 a rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno3. Na uspokojení nároku nabyvatele podle bodu 2. této smlouvy převádí převodce do vlastnictví nabyvatele nemovitost – pozemek uvedený pod bodem 1. této smlouvy včetně jeho součástí a nabyvatel je přijímá do svého vlastnictví.II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného spočívající v uzavření smlouvy o převodu pozemku k uspokojení jeho dosud nevypořádaného restitučního nároku ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen jako „zákon o půdě“). Žalobu odůvodnil tím, že je držitelem dosud nevypořádaného restitučního nároku, který mu vyplývá z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. PÚ 5290/92, a ze dne , datum, , č. j. PÚ 5274/92, jimiž bylo rozhodnuto, že žalobce není vlastníkem pozemků – dle PK parc. č. 1682/1, role o výměře 4 781 m2 (Rozhodnutí PÚ 5290/92), dle PK část parc. č. 1682/3, role o výměře 11 829 m2 (Rozhodnutí PÚ 5290/92) a dle PK části parc. č. 1682/3, role o výměře 388 m2 (Rozhodnutí PÚ 5274/92) (dále také jen jako „předmětné pozemky“ nebo „odňaté a nevydané pozemky“ nebo „oceňované pozemky“). Za předmětné pozemky náleží žalobci náhrada, která však byla žalovaným oceněna v nesprávné výši, a to v částce , částka, . Žalobce uzavřel s žalovaným, resp. jeho právním předchůdcem – , právnická osoba, ČR, smlouvu o převodu pozemku č. , spisová značka, , kterou byl restituční nárok žalobce částečně vypořádán. Na restituční nárok žalobce z Rozhodnutí PÚ 5290/92, který byl žalovaným oceněn na částku , částka, , bylo částečně plněno částkou , částka, , na restituční nárok žalobce z Rozhodnutí PÚ 5274/92, který byl žalovaným oceněn na částku , částka, , bylo plněno částkou , částka, . Žalobce dále uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o převodu pozemku č. , spisová značka, , kterou byl restituční nárok žalobce částečně vypořádán. Na restituční nárok žalobce z Rozhodnutí PÚ 5290/92 bylo dále částečně plněno částkou , částka, . Žalobce se rovněž domáhal uspokojení nevypořádaného restitučního nároku prostřednictvím účasti ve veřejných nabídkách žalovaného, a to v letech 2002–2009, 2011–2013, v letech 2018 a 2023. Žalobce se platně ucházel o 93 pozemků, úspěšný byl pouze v 5 případech. Do vlastnictví žalobce byly převedeny náhradní pozemky v celkové hodnotě , částka, . Žalobce zastává názor, že žalovaný dlouhodobě eviduje nárok žalobce ve špatné výši. Žalobce žalovaného vyzval, aby jeho nárok zaevidoval ve správné výši a v této souvislosti se přihlásil do veřejných nabídek o náhradní pozemky. Tyto přihlášky žalobce však žalovaný zneplatnil a přecenění nároku odmítl. Z důvodu liknavého přístupu žalovaného nechal žalobce zpracovat znalecký posudek, a to soudní znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, číslo položky 2596-, č. účtu, , dle kterého hodnota odňatých a nevydaných pozemků činí , částka, . Po započtení částečného plnění, které žalovaný poskytl v minulosti žalobci v celkové výši , částka, , činí zůstatek nevypořádaného restitučního nároku žalobce částku ve výši , částka, . Žalobce odkázal i na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu, jakož i Ústavního soudu, ze které vyplývá, že je povinností žalovaného, aby evidoval nároky ve správné výši. Pokud je nárok evidován ve špatné výši, měl by sám žalovaný přistoupit k jeho přecenění, a nečekat na iniciativu žalobce. Jestliže je nárok nesprávně oceněn, nemůže zaniknout ani při jeho částečném vypořádání. Nárok na přecenění navíc není majetkovým právem, a nepodléhá tak promlčení. K tíži žalobce nemůže vést, že se přecenění pozemku domáhá až po určité době. Žalobce se rovněž rozsáhle vyjádřil ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Znalkyně při ocenění pozemků vycházela z toho, že se jedná o stavební pozemky. Při určení charakteru odňatých pozemků nelze vycházet pouze z účelu vyvlastnění, ale zejména z dobové územně plánovací dokumentace, dle které byly předmětné pozemky určeny k zastavění, a proto mají být správně oceněny jako stavební. Navíc by měl soud zohlednit další relevantní okolnosti pro posouzení charakteru odňatých pozemků. To, že byly předmětné pozemky fakticky zastavěny až později (po odnětí), nelze klást k tíži žalobce. Žalobce se vyjádřil i k (ne)uplatnění srážek dle vyhlášky Ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky ze dne 13. 10 1988 č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků ve znění doplňující vyhlášky , právnická osoba, č. 316/1990 Sb., ze dne , datum, (dále jen jako „oceňovací vyhláška“). , adresa, byla v době přechodu vlastnického práva na stát již stavebně srostlá s , jméno FO, a byla součástí tzv. , jméno FO, , neboť zákonem č. 114/1920 Sb., došlo v roce 1922 právě ke vzniku tzv. , jméno FO, sloučením obcí, přičemž , adresa, je uvedena v § 1 tohoto zákona; proto není na místě aplikovat srážku pro tzv. stavební nesrostlost. Na plnění si žalobce vybral jako náhradní pozemek parc. č. 448/1 v k. ú. , adresa, u Plzně, obec , adresa, , zapsaný na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -město, přičemž zvolený pozemek je ve vlastnictví České republiky a ve správě žalovaného. Znalec, , tituly před jménem, , jméno FO, zpracoval z podnětu žalobce dne , datum, znalecký posudek , č. účtu, , dle kterého hodnota žalobcem vybraného pozemku činí celkem , hodnota, Kčs, což nepřesahuje nárok žalobce. Dle žalobce nejsou dány žádné okolnosti bránící převoditelnosti náhradního pozemku. Žalobce v žalobě, četných vyjádřeních, jakož i při ústním jednání soudu navrhl, aby žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Uvedl, že žalobci nesvědčí aktivní legitimace, neboť již žádným restitučním nárokem nedisponuje, když veškeré restituční nároky žalobce byly v minulosti uspokojeny, a to převodem pozemků z veřejné nabídky, a nárok žalobce tak byl předvídavým způsobem vypořádán. Až v druhé polovině roku 2023 žalobce kontaktoval žalovaného, přesvědčen o tom, že jeho restituční nárok nebyl řádně oceněn. Dle žalovaného je to liknavost samotného žalobce, pokud se přecenění domáhá až po několika letech po vydání předmětných rozhodnutí. Žalovaný zastává názor, že odňaté pozemky byly oceněny v souladu s jejich charakterem v době odnětí, a požadavek žalobce na přecenění restitučního nároku není důvodný. V době odnětí byly zemědělskými pozemky, přičemž i dle judikatury Nejvyššího soudu náleží náhrada za pozemek ve výši odpovídající jeho tehdejšímu charakteru. Pokud jde o znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl zpracován na žádost žalobce, žalovaný poukazoval na jeho vadnost, neboť znalkyně hodnotila odňaté pozemky jako stavební, přestože až do roku 1966 zůstaly předmětné pozemky fakticky nezastavěné a byly stále pozemky zemědělskými. Pozemky nebyly žalobci odnímány za účelem výstavby, ale do vlastnictví Československého státu přešly v návaznosti na první pozemkovou reformu. Podle žalovaného znalkyně postupovala chybně, když neaplikovala srážky dle tabulky č. , hodnota, přílohy č. , hodnota, oceňovací vyhlášky. Měla tak být uplatněna srážka 60 % dle položky č. , hodnota, , tedy v případě, že jde o samostatné sídlo nebo část obce, která není s obcí stavebně srostlá. Vyhláška č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., sice neupřesňuje, co se rozumí pojmem část obce, která není s obcí samostatně srostlá, ale tento pojem je upřesněn ve výkladu předcházející vyhlášky č. 128/1984 Sb., na kterou vyhláška č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., navazuje a koncepčně a metodicky z ní vychází. Z dostupné archivní ortofoto mapy z roku 1953 vyplývá, že předmětné nevydané pozemky byly k datu přechodu na stát umístěny v části obce , adresa, , která však nebyla s kmenovou obcí spojena souvislou zástavbou a byla i mimo souvislý intravilán , adresa, . Dále bylo na místě uplatnit srážky dle položky č. , hodnota, a položky č. , hodnota, tabulky č. , hodnota, přílohy č. , hodnota, oceňovací vyhlášky, neboť lze důvodně předpokládat, že v místě nebyla možnost napojení na veřejný vodovod ani veřejnou kanalizaci. Žalovaný měl výhrady i ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, věnujícímu se ocenění náhradního pozemku. Dle názoru žalovaného znalec nesprávně uvedl, že zvolený pozemek nelze napojit na veřejný řad, veřejnou kanalizaci, a tak jej chybně ocenil. Žalovaný soudu navrhl, aby žaloba byla zamítnuta a žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení.

3. Soud ve věci nařídil dne , datum, ústní jednání, ke kterému se dostavili právní zástupci účastníků. V rámci tohoto jednání soud také prostřednictvím videokonference vyslechl předvolané znalce, kteří zpracovali znalecké posudky a jejichž výslech žalovaný navrhl.

4. Z tvrzení účastníků, účastníky navržených a soudem provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi stranami je nesporné, že žalobce je držitelem restitučního nároku vyplývajícího z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. , jméno FO, ze dne , datum, , sp. zn. PÚ 5290/92, kterým bylo rozhodnuto, že žalobce není vlastníkem nemovité věci – dle PK parc. č. 1682/1 – role o výměře 4 781 m2 a dle PK část parc. č. 1682/3 – role o výměře 11 829 m2 (dále jen „rozhodnutí 1“) a rozhodnutím Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. , jméno FO, ze dne , datum, , sp. zn. PÚ 5274/92, kterým bylo rozhodnuto, že žalobce není vlastníkem nemovité věci – dle PK části parc. č. 1682/3 – role o výměře 388 m2 (dále jen „rozhodnutí 2“). Předmětné pozemky přešly do vlastnictví Státního statku , adresa, , národní podnik, na základě výměru ÚNV hl. m. , jméno FO, ze dne , datum, , sp. zn. 6243/161-49-IX, a výměru ministerstva zemědělství ze dne , datum, , č. j. 10959/53/, právnická osoba, - VI, jako příděl s odvoláním na § 10 odst. 1 zákona č. 46/1948 Sb., o pozemkové reformě. Dále je mezi stranami nesporné, že právní předchůdce žalovaného převedl do vlastnictví žalobce náhradní pozemky v celkové hodnotě , částka, , přičemž právě v této výši je restituční nárok žalobce žalovaným oceněn a v této výši i žalovaným veden. Z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalobce se v roce 2023 zúčastnil veřejných nabídek žalovaného s žádostí o převod pozemků za účelem vypořádání restitučních nároků, týkající se mj. pozemků v , adresa, . Za období od , datum, do , datum, se jednalo o celkem , hodnota, různých žádostí o převod pozemků v 8 různých katastrálních územích (viz žádosti oprávněné osoby ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, , přehled žádostí klientů). Všechny tyto žádosti byly z evidence vyřazeny, resp. zamítnuty, což správce restitučního nároku odůvodnil tím, že nároky žalobce jsou již vypořádány (viz sdělení žalovaného ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, , zamítnutí žádosti ze dne , datum, , sdělení k veřejné nabídce ze dne , datum, , žádosti klientů, nároky vybraných oprávněných osob). Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k řádnému ocenění restitučního nároku, žalovaný však jakékoliv navýšení odmítl (viz výzva žalobce k řádnému ocenění restitučního nároku ze dne , datum, a opakovaná výzva žalobce k řádnému ocenění restitučního nároků ze dne , datum, , stanovisko žalované ze dne , datum, ). Ke stanovení ceny odňatých a nevydaných pozemků nechal žalobce zpracovat soudní znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, znalecký posudek, číslo položky: 2596 – 61 – , č. účtu, , vyhotoven dne , datum, , podle stavu ke dni , datum, , tj. ke dni přechodu vlastnického práva na stát. Znalkyně ohodnotila pozemek p. č. PK 1682/3 – z Rozhodnutí č.j.: PÚ 5274/92 – role (o výměře 388 m2) na částku , částka, , pozemek p. č. PK 1682/1 – z Rozhodnutí č.j.: PÚ 5290/92– role (o výměře 4 781 m2) na částku , částka, , pozemek p. č. PK 1682/3 – z Rozhodnutí č.j.: PÚ 5290/92 – role (o výměře 11 829 m2) na částku , částka, , celková cena tedy , částka, . Všechny pozemky znalkyně ocenila jako stavební podle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky. Při stanovení ceny znalkyně neaplikovala žádné srážky uvedené v příloze č. , hodnota, odst. 1. oceňovací vyhlášky. Znalkyně konstatovala, že oceňované pozemky o celkové ploše 16 998 m2 leží ve východní části hlavního města , jméno FO, , k.ú. , adresa, , v přerušovaném pásu orientovaném severo-jižně, mezi ulicí V Chotejně až téměř k ulici K Pérovně. Pásem pozemku procházejí v západo-východním směru , adresa, a Sodomkova. V současné době se na oceňovaných pozemcích nacházejí komunikace, zeleň, sportoviště, budova pro bydlení, budova Národní knihovny a objekty v areálu spediční společnosti TOPTRANS. Současně znalkyně poukázala i na to, že předmětné vyhlášky byly původně určeny pro oceňování majetku za účely daňovými či pro dědická řízení, přičemž v dané době neexistoval jiný vhodný předpis. V případě aplikace srážek by zejména v hlavním městě , jméno FO, mohlo docházet k absurdním situacím, kdy by výsledná srážka (při nasčítání srážek dle přílohy č. , hodnota, , odst. I. oceňovací vyhlášky) mohla být i vyšší než 100 % (viz str. 9 znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , číslo položky: 2596 – 61 – , č. účtu, ).

5. Při svém výslechu znalkyně setrvala v plném rozsahu na znaleckém posudku a jeho závěrech. Pouze upozornila na písařskou chybu, kdy se na straně č. , hodnota, znaleckého posudku přibližně v polovině dopustila písařské chyby – Návrh na změny přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území , adresa, , přičemž ve znaleckém posudku je uvedeno na jih, správně má být na sever, dále od tělesa státní dráhy , adresa, č. SRK 000684, správně má být poslední číslo , hodnota, , Stálé regulační komisí pro , jméno FO, a okolí dne , datum, , přičemž správně má být uvedeno , datum, . Tyto písařské chyby se dále objevují na str. 5, str. 6, str. 7 a str. 8. znaleckého posudku. Znalkyně se za uvedené písařské chyby omluvila. Nicméně konstatovala, že nemají žádný vliv na závěry znaleckého posudku a na jeho odůvodnění, nemají vliv na hodnotu oceňovaných (odňatých a nevydaných) pozemků. K neaplikování srážek dle přílohy č. , hodnota, oceňovací vyhlášky znalkyně odkázala na polohu pozemků a není důvod pro aplikaci těchto srážek. Znalkyně odkázala i na jiná řízení, kde při oceňování pozemků se postupuje dle vyhlášky č. 314/1990 Sb. ze dne , datum, , což je tzv. standardní vyhláška, která se nejprve používala v rámci dědických řízení a daňových věcí, přičemž neexistovala žádná speciální úprava týkající se přímo restitucí. Posuzování podle tohoto předpisu jak odňatých, tak i náhradních pozemků, znamenalo disproporci v ocenění, hodnota pozemků je jiná v době ocenění než v době odnětí. V souladu s konstantní judikaturou by se však tyto srážky neměly aplikovat. Znalkyně nad rámec konstatovala, že od května 2015 do března 2016 zpracovávala znalecké posudky i pro žalovaného, a to na základě Smlouvy uzavřené mezi žalovaným a znalkyní. Znalecké posudky se týkaly zejména restitučního řízení, a ani v této době, kdy žalovaný byl zadavatelem, tak nepožadoval aplikaci těchto srážek. V rámci svého výslechu se znalkyně vypořádala s dalším dotazem žalovaného, proč v přílohách znaleckého posudku neuvedla odborný posudek , právnická osoba, ze dne , datum, , což odůvodnila tím, že tento posudek je velmi obsáhlý, obsahuje spoustu listin, které pro toto konkrétní ocenění nejsou významné, přičemž do příloh znaleckého posudku přikládala pouze ty důkazy, nebo ty přílohy, na které se přímo odvolávala v rámci znaleckého posudku. K dalšímu dotazu žalovaného znalkyně sdělila, že mapové podklady ověřovala na webovém serveru hlavního města , jméno FO, , geoportálu a také na i-PRO. Znalkyně neprovedla místní šetření předmětných pozemků s odůvodněním, že je oceňuje k datu odnětí, tj. k , datum, . Pro znalkyni jsou důležité zejména mapové podklady a historické zprávy. K ocenění předmětných pozemků jako stavebních znalkyně uvedla, že je ocenila dle § 14 odst. 1 vyhlášky. V souladu s územní plánovací dokumentací a s konkrétními plány státní regulační komise, znalkyně odkázala i na stranu 3 znaleckého posudku, kde jsou uvedeny i dva plány (jeden je nesprávně označen – viz písařská chyba výše), vše konzultovala také s , právnická osoba, . Pro zdůvodnění závěru, že , adresa, , kde leží předmětné pozemky, je stavebně srostlá s , jméno FO, znalkyně uvedla, že již od roku , adresa, srostlá s , jméno FO, jako tzv. , jméno FO, , kdy i z ortofoto mapy před rokem 1950 je vidět, že na hranici přibližně 50–60 m od oceňovaných pozemků je zástavba východně od hranice těchto oceňovaných pozemků, a , adresa, tak byla stavebně srostlá s , jméno FO, . K napojení předmětných pozemků na veřejný vodovod, veřejnou kanalizaci, znalkyně odkázala na ortofoto mapu, poslední ortofoto mapu před , datum, , kde je viditelné, že 50–60 m východně od oceňovaných pozemků už je zástavba, z čehož vyplývá, že vodovod a kanalizace tam již byly.

6. Dle návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro části území , jméno FO, XIII (, adresa, a Zábřehlice) mezi státní silnící černokosteleckou a tělesem státní dráhy s přilehlými částmi území , jméno FO, – Malešic a , adresa, , č. SRK000412, schváleného státní regulační komisí pro hl. m. , jméno FO, s okolím dne , datum, , se nevydané pozemky dle rozhodnutí PÚ 5274/92 a PÚ 5290/62 nachází v části , adresa, a dle tohoto plánu tyto a okolní pozemky měly sloužit k účelu „Továrny“. Pro barevné označení účelu těchto pozemků byla použita světle hnědá barva, která se taktéž objevuje na Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánku pro část území , adresa, XIII – , adresa, na sever od státní dráhy , adresa, ze dne , datum, , číslo SRK 000687, schváleného státní regulační komisí dne , datum, a ministerstvem potvrzeného dne , datum, (citované návrhy). Dle Schematického regulačního a zastavovacího plánu Hlavního města , jméno FO, z roku 1930 a dle Přehledného regulačního a zastavovacího plánu Hl. m. , jméno FO, z roku 1930 jsou předmětné pozemky barevně označeny jako tovární a skladištní bloky (citované plány, výpis z digitálního archívu).

7. Dále bylo zjištěno, že Česká republika je vlastníkem pozemku parc. č. 448/1 v k. ú. , adresa, u Plzně, obec , adresa, , zapsaný na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -město (dále také jen „náhradní pozemek“ nebo „oceňovaný pozemek“ nebo „posuzovaný pozemek“). Jak vyplývá z provedených důkazů s náhradním pozemkem je příslušný hospodařit , Jméno žalovaného, . Z podnětu žalobce byl zpracován znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , číslo položky: , č. účtu, ze dne , datum, , o zjištění ceny náhradního pozemku, a to dle vyhlášky , právnická osoba, č. 316/1990 Sb., kterou se mění vyhláška č. 182/1998 Sb., podle stavu ke dni , datum, . Oceňovaný pozemek pč. 448/1 se nachází v , adresa, , obec , adresa, a katastrální území , adresa, u Plzně. Je přístupný z hlavní silnice E 49 na příjezdu do obce ve směru od Nepomuku. Podle informací Regionálního informačního systému Ministerstva pro místní rozvoj má obec , adresa, 424 obyvatel. V obci je mateřská škola, kulturní zařízení, koupaliště, prodejny základního sortimentu, sportoviště, restaurace. V obci je částečně vybudovaná technická infrastruktura. Náhradní pozemek znalec ohodnotil na částku 69 731,20 Kčs. Náhradní pozemek je evidován jako orná půda, TPP-trvalý travní porost, výměra 3 962 m2, podle změny územního plánu č. , hodnota, s účinností k , datum, , se pozemek nachází v plochách SV – smíšené obytné území venkovské, na pozemku není plánována žádná veřejně prospěšná stavba. Podle skutečnosti je pozemek zatravněn a nenachází se v něm žádné porosty. V obci je zastávka příměstské veřejné autobusové dopravy. Ohledně měny při ocenění náhradního pozemku odkázal žalobce na § 16 odst. 1 zákona o půdě, § 11a odst. 14 zákona o půdě a § 28a zákona o půdě, z čehož vyplývám že vzhledem k době svého vzniku pracuje oceňovací vyhláška s měnou Kčs, což uvedl i znalec ve znaleckém posudku, reálně se však jedná o hodnotu v měně Kč.

8. Při svém výslechu znalec doplnil, že pozemek osobně navštívil. K charakteru posuzovaného pozemku uvedl, že dle katastru nemovitostí se jedná o ornou půdu, dle územního plánu ve znění změny se jedná o pozemek určený k zastavění a dle skutečnosti se jedná o zemědělský pozemek. Dále uvedl, že nezjistil žádné skutečnosti, které by bránily převodu posuzovaného pozemku, nejedná se o veřejně prospěšný pozemek ani na něm není plánovaná veřejná stavba. K dotazu žalovaného znalec odůvodnil aplikaci srážek v souvislosti s nemožností napojení posuzovaného pozemku na veřejný řad nebo veřejnou kanalizaci, k čemuž dospěl na základě přímo sousedícího pozemku parc. č. , hodnota, , kdy mu ze strany tohoto souseda bylo řečeno, že možnost napojení na sítě není dána. Znalec došel k závěru, že napojení posuzovaného pozemku na inženýrské sítě je nemožné, neboť přímý sousední pozemek má vlastní studnu a vlastní čistírnu odpadních vod, takové napojení by muselo jít přes silnici, přes zahrady cizích pozemků a dle názoru znalce to v takovém případě nelze. Orgánu obce se ohledně napojení neptal, pro znalce bylo dostatečné sdělení majitele přímého sousedního pozemku týkající se nemožnosti napojení na veřejný vodovod, veřejnou kanalizaci. Strana žalovaná závěry znalce sporovala, dle jejího názoru lze posuzovaný pozemek napojit na veřejný řad, veřejnou kanalizaci, znalec se neptal příslušných orgánů a znalecký posudek považuje žalovaný za nepřezkoumatelný. K otázce napojení posuzovaného pozemku na veřejný řad, veřejnou kanalizaci se ve shodě se znalcem vyjádřil i žalobce, respektive jeho právní zástupce, nad rámec odkázal i na jednotlivé části textové zprávy územního plánu obce , adresa, , ze které je v podstatě zřejmé, že některé pozemky, mj. i právě posuzovaný pozemek, si budou muset způsob kanalizace a vodovodu zařídit vlastní cestou, tedy prostřednictvím studny a čistírny odpadních vod a napojení na veřejný řad možné není.

9. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, doručil soud žalovanému, resp. jeho právnímu zástupci, dne , datum, do datové schránky. Na znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, žalobce odkazoval již v rámci podané žaloby, která byla žalovanému doručena dne , datum, . Žalovaný se ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, vyjadřoval ve svých podáních opakovaně, ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, se vyjádřil v podání doručeném zdejšímu soudu dne , datum, , ve kterém současně navrhl výslech obou znalců a v souvislosti s provedením navrhovaného důkazu – výslechu znalců složil dne , datum, soudu zálohu.

10. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud relevantní skutečnosti, které by byly důležité pro rozhodnutí ve věci.

11. Podle § 4 odst. 1 zákona o půdě oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od , datum, do , datum, způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

12. Podle § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku převzetí nemovitostí bez právního důvodu.

13. Podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě pozemek nelze vydat v případě, že byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu zastavěn.

14. Podle § 11 odst. 2 věty první zákona o půdě, ve znění zákona č. 183/1993 Sb., v takovém případě pozemkový fond oprávněné osobě převede bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí.

15. Podle § 11a odst. 1 věty první zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak.

16. Podle § 13 odst. 6 zákona o půdě oprávněná osoba má právo na převod pozemku ve vlastnictví státu do 2 let ode dne právní moci rozhodnutí Pozemkového úřadu.

17. Podle § 13 odst. 7 zákona o půdě po uplynutí doby uvedené v odstavci 6 právo na převod pozemku ve vlastnictví státu zaniká.

18. Podle § 13 odst. 8 písm. a) zákona o půdě se odstavce 6 a 7 nevztahují na oprávněnou osobu, které vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 tohoto zákona, ve znění zákona č. 183/1993 Sb., a její dědice. Ustanovení § 11a se pro postup při převodu jiného pozemku použije obdobně.

19. Podle § 28a zákona o půdě poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni , datum, , a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.

20. Podle § 14 odst. 1, odst. 3 vyhlášky č. 182/1988 Sb., vyhlášky ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., vyhlášky ministerstva financí České republiky, kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, cena za 1 m2 pozemku určeného pro stavbu (podle § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb.) anebo evidovaného jako zastavěná plocha a nádvoří činí v hlavním městě , adresa, Kčs. Cena pozemku zapsaného v evidenci nemovitostí jako orná půda, ovocný sad, vinice nebo chmelnice se určí podle sazeb uvedených v příloze č. , hodnota, .

21. Podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 85/1976 Sb., vyhlášky Federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj (FMTR) o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, se stavebním pozemkem rozumí část území určená územním plánem zóny nebo územním projektem zóny, seznamem pozemků pro výstavbu rodinných domků nebo územním rozhodnutím k zastavění a pozemek zastavěný hlavní stavbou.

22. Ze zjištěného skutkového stavu vyvodil soud tyto právní závěry. Mezi stranami je od počátku nesporné, že základ restitučního nároku žalobce je dán rozhodnutím 1 a rozhodnutím 2, na základě kterých nebyly žalobci vydány odňaté pozemky. Spornou mezi stranami zůstává výše restitučního nároku, způsob ocenění odňatých a nevydaných pozemků, převoditelnost a ocenění náhradního pozemku a zda je žalobce vůbec aktivně legitimován k podání žaloby. Dle žalovaného činí restituční nárok částku , částka, a v minulosti již byl zcela vypořádán. Dle žalobce je restituční nárok ve výši , částka, , přičemž v plné výši tento restituční nárok žalobce dosud uspokojen nebyl. Výše restitučního nároku žalobce se odvíjí od ocenění původního pozemku podle stavu v době jeho odnětí (, datum, ) ke dni , datum, v souladu s § 28a zákona o půdě a oceňovací vyhláškou. Žalovaný v řízení namítal, že žalobci nesvědčí aktivní legitimace, neboť jeho restituční nároky byly v plné výši uspokojeny v důsledku uzavření smluv o převodu pozemků s právním předchůdcem žalovaného. V této souvislosti odkazuje soud závěry uvedené např. v nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2763/23, nebo v nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1186/24, ze kterých plyne, že „ocenění restitučního nároku žalovanou, resp. jejím právním předchůdcem, je pouze jejím administrativním úkonem, neprobíhá žádné správní řízení a ohledně výše nároku není vydáváno žádné správní rozhodnutí. Pro určení výše restitučního nároku oprávněné osoby je rozhodující charakter a cena odňatých a nevydaných pozemků (§ 16 odst. 1 a § 28 zákona o půdě), nikoliv nesprávná interní evidence žalované, resp. jejího právního předchůdce“. Také z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že žalovaný má povinnost od počátku evidovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši. Je tak povinností žalovaného, resp. jeho právního předchůdce, zajistit správné ocenění restitučního nároku a nikoliv přesouvat toto břemeno na oprávněné osoby, kterým se stát dobrovolně zavázal odčinit historicky způsobenou majetkovou křivdu (viz bod 52. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1186/24). Žalobce opakovaně upozorňoval žalovaného na nesprávné ocenění odňatých a nevydaných pozemků. Pokud přichází v úvahu přecenění pozemků, musí se tím žalovaný zabývat, a dostát tak své zákonné povinnosti, kterou má od samého počátku, restituční nárok správně ocenit. Samotné ocenění žalovaným přestavuje nezávazný administrativní úkon, neprobíhá totiž žádné správní řízení, v jehož důsledku by bylo vydáno závazné správní rozhodnutí (viz nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2763/23). Tedy pouhé ocenění restitučního nároku žalobce vedené v interní evidenci žalovaného nemůže být jediným směrodatným ukazatelem hodnoty odňatých a nevydaných pozemků. Žalovaný však na opakované výzvy žalobce buď nereagoval anebo žádost o přecenění restitučního nároku shledal nedůvodnou (viz stanovisko ze dne , datum, ). Další žádosti žalobce o převod pozemků za účelem plného vypořádání restitučního nároku žalobce byly žalovaným odmítány, popřípadě z evidence vyřazovány s odůvodněním, že restituční nárok žalobce (ve výši evidované žalovaným) byl již vyčerpán. Soud shledává takový přístup žalovaného, resp. jeho právního předchůdce, liknavý. Nesprávným ohodnocením nároků, nepřistoupením na dožadované přecení restitučního nároku, bylo žalobci znemožněno, aby se zcela, zákonem předvídaným způsobem, domohl vypořádání svého restitučního nároku. S ohledem na postoj žalovaného a způsob vyřízení celkem osmi žádostí žalobce podaných v období od , datum, do , datum, (podrobněji viz výše) nelze po žalobci spravedlivě požadovat, aby se stále domáhal účasti v dalších veřejných nabídek. Žalobce je tak zcela aktivně legitimován k podání této žaloby. Této problematice se věnovala také judikatura Nejvyššího soudu – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ).

23. Demokratický právní stát je povinen vyrovnat (zmírnit) křivdy totality a dlouhou dobu trvající bezpráví minulých režimů. Nárok na přecení hodnoty odňatých a nevydaných pozemků není samostatným majetkovým právem podléhajícím promlčení (viz nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2763/23, usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Restituční nárok je tak nepromlčitelný (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/05 ze dne , datum, a sp. zn. Pl. ÚS 35/17 ze dne , datum, . Žalobce uplatnil svůj restituční nárok v roce 1992, rozhodnuto o něm bylo v roce 2000, 2001 (podrobněji viz výše), ale dodnes není zcela uspokojen. Ze stejného důvodu je nerozhodné, zda žalobce obdržel za vyvlastnění odňatých a nevydaných pozemků náhradu, či nikoli. Pokud by šlo o skutečnost mající vliv na posouzení restitučního nároku, zabýval by se jí nepochybně příslušný státní orgán předtím, než své rozhodnutí vydal; namísto toho dospěl k závěru, že v daném případě šlo o přechod na stát bez právního důvodu ve smyslu § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě a soud nemá důvod z tohoto pravomocného rozhodnutí nevyjít (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

24. Soud se neztotožňuje s názorem žalovaného, že restituční nárok žalobce zanikl. V souladu s konstantní judikaturou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, či ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 495/02 či ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 495/05) může oprávněná osoba, které svědčí nárok na převod náhradního pozemku podle zákona o půdě, uplatnit svůj restituční nárok žalobou i mimo rámec veřejných nabídek pozemků, pokud stát v tomto směru neplní řádně svoji povinnost ve snaze zabránit zbytečným průtahům, a takové jednání státu lze označit za liknavé, diskriminační až svévolné. Oprávněná osoba (žalobce) se ani přes aktivní konání nemůže domoci svých práv (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobce se však veřejných nabídek účastnil, jak bylo prokázáno výše. Pouze v roce 2023 se žalobce zúčastnil osmi nabídek. Ani jedné nabídce však nebylo vyhověno, neboť žalovaný neuznal a neuznává výši restitučního nároku žalobce. Judikatura sice připouští, že oprávněná osoba může na vypořádání svého restitučního nároku přijmout od státu méně, než ji skutečně náleží, nicméně proto, aby zbylý restituční nárok v takovém případě zanikl, je potřeba osvědčit jednoznačný projev vůle oprávněné osoby se ho vzdát (viz nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2763/23). V daném případě žalobce naopak prokázal, že se opakovaně obracel na žalovaného s tím, že jeho restituční nárok byl vypořádán v nesprávné výši a přístup žalovaného v tomto směru, kdy nároky žalobce neuznal, nevyhověl žádné z nabídek žalobce, nečinil žádné kroky směřující k přecenění, resp. ověření výše restitučního nároku, lze označit za přinejmenším liknavý.

25. Součástí ústavního pořádku je princip in favorem restitutionis (viz nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/13 ze dne , datum, ). Tedy v pochybnostech výkladu restitučního předpisu, zda byla křivda z minulosti ve vztahu k vyvlastnění napravena či nikoliv, se postupuje ve prospěch restituenta a napravení křivdy. Povinnou osobou je v případě restitucí stát, jehož smluvní autonomie je výrazně limitována, a musí dbát zejména o řádné a včasné plnění oprávněným (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 495/02 ze dne , datum, ). Zbývající část restitučního nároku nezaniká ani neúplným (částečným) uspokojením restitučního nároku, například právě v důsledku nesprávného ocenění odňatých a nevydaných pozemků. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 2763/23 ze dne , datum, výslovně uvádí, že „smyslem restitučního zákonodárství není napravení veškerých újem a nekonečné uplatňování a přeceňování restitučních nároků. Na druhou stranu od účinnosti zákona o půdě uplynulo více než třicet let a v této situaci je nepřijatelné, aby stát, který se zavázal způsobené křivdy zmírnit, vadným postupem ocenil restituční nároky oprávněných osob v nižší výši, než jim podle zákona náleží, a následně jim odmítal poskytnout odpovídající náhradu.“ Jak ostatně vyplývá z jiných restitučních rozhodnutí (viz výše), je povinností žalovaného evidovat restituční nároky ve správné výši a v souvislosti s oceněním (přeceněním) být aktivní. Žalovaný však zaujal liknavý, svévolný přístup, když nechal žalobce na jeho náklady ocenit jak odňaté a nevydané pozemky, tak i náhradní pozemek.

26. Námitku žalovaného týkající se nesprávného ocenění odňatých a nevydaných pozemků neshledává soud důvodnou. Za účelem řádného ohodnocení odňatých a nevydaných pozemků byl z podnětu žalobce zpracován , tituly před jménem, , jméno FO, znalecký posudek, číslo položky 2596 – 61 – , č. účtu, , který byl v řízení proveden k důkazu. Znalkyně předmětné pozemky ohodnotila jako pozemky stavební, a to na celkovou částku , částka, , tj. v částce podstatně převyšující „evidenční“ hodnotu odňatých pozemků vedenou žalovaným. Žalovaný v průběhu řízení sporoval otázku charakteru těchto pozemků, poukazoval na to, že k odnětí pozemků nedošlo za účelem výstavby, ale naopak v reakci na první pozemkovou reformu, a předmětné pozemky nebyly až do roku 1966 zastavěny. Dle názoru soudu však znalkyně nejen ve znaleckém posudku, ale taktéž při svém výslechu dostatečně obhájila důvody, proč odňaté a nevydané pozemky ocenila jako stavební. K datu odnětí byly předmětné pozemky určeny schválenou územně plánovací dokumentací jako pozemky stavební (funkční využití pozemků). Z těchto v daném časovém období platných plánovacích dokumentací dle soudu jednoznačně vyplývá, že odňaté a nevydané pozemky byly vedeny jako pozemky, které měly být určeny k zastavění továrnami, příp. továrními a skladištními bloky, tedy zcela evidentně jako pozemky stavební, a lze sotva uvažovat, že by předmětné pozemky měly mít v době odnětí zemědělský charakter, sloužit zemědělským účelům, když již minimálně v roce 1930 nebylo se zemědělským využitím pozemků kalkulováno. Závěry znalkyně odpovídají v době odnětí platným plánovacím dokumentacím. K tíži žalobce nelze klást skutečnost, že fakticky byly (dle tvrzení žalovaného) předmětné pozemky zastavěny až v 60. letech, naopak minimálně 20 let před odnětím byly vedeny jako pozemky určené k zastavění, tj. stavební pozemky.

27. Žalovaný dále namítal, že ve znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, nebyly aplikovány srážky dle tabulky č. , hodnota, přílohy č. , hodnota, oceňovací vyhlášky, konkrétně ve výši 60 % dle položky č. , hodnota, , tedy v případě samostatného sídla nebo části obce, která není s obcí stavebně srostlá, a dále dle položky 3 ve výši 5 %, není-li v místě možnost napojení na veřejný vodovod, a dále dle položky 4 ve výši 7 %, není-li v místě možnost napojení na veřejnou kanalizaci. Předmětné pozemky totiž dle žalovaného nebyly dle ortofoto mapy z roku 1953 umístěny v části obce , adresa, , která by byla spojena s kmenovou zástavbou, a byly i mimo souvislý intravilán , adresa, , nadto pojem stavební srostlost již obsahovala vyhláška č. 128/1984 Sb., na kterou oceňovací vyhláška koncepčně navazovala. Pojem stavební srostlost sice nebyl v oceňovací vyhlášce nijak definován, definován však nebyl ani v žalovaném zmiňované vyhlášce č. 128/1984 Sb., k upřesnění pojmu formou vysvětlivek došlo až ve vyhlášce č. 178/1994 Sb., o oceňování staveb, pozemků a trvalých porostů, ale tato upřesnění nelze podpůrně používat pro daný případ (viz přeneseně závěry usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 3459/19). Při svém výslechu znalkyně odůvodnila, z jakého důvodu k aplikaci dané srážky nepřistoupila. , adresa, , kde se předmětné pozemky nachází, je již od roku 1922 srostlá s , jméno FO, jako tzv. , jméno FO, , kdy i z ortofoto mapy před rokem 1950 je vidět, že na hranici přibližně 50–60 m od oceňovaných pozemků je zástavba východně od hranice těchto oceňovaných pozemků, a , adresa, tak byla stavebně srostlá s , jméno FO, . Opačným výkladem by vedl k absurdním závěrům, že na téměř každý (nezastavěný pozemek určený k výstavbě by musela být uplatněna srážka ve výši 60 %. V souladu s teologickým výkladem (podle smyslu a účelu) se takto vysoká srážka á 60 % má uplatnit jen na okrajové části obcí, které s jádrem obce nejsou srostlé (např. samoty, osady). K napojení předmětných pozemků na veřejný vodovod, veřejnou kanalizaci znalkyně odkázala, na ortofoto mapu, poslední ortofoto mapu před , datum, , kde je viditelné, že 50–60 m východně od oceňovaných pozemků už je zástavba, z čehož vyplývá, že vodovod a kanalizace tam již byly. Bylo naopak na žalovaném, aby prokázal tato svá tvrzení, což v daném případě neučinil, zatímco znalkyně dle soudu dostatečně zdůvodnila, proč dané srážky neuplatnila.

28. K ocenění náhradního pozemku , tituly před jménem, , jméno FO, a námitkám žalovaného, že byl nesprávně oceněn, neboť znalec chybně vycházel z toho, že předmětný pozemek nelze napojit na veřejnou kanalizaci, veřejný řad, soud uvádí, že se ztotožnil s názorem znalce, který i v rámci svého výslechu dostatečně zdůvodnil, jak dospěl k těmto závěrům. Přímý sousední pozemek má vlastní studnu a vlastní čistírnu odpadních vod, takové napojení by muselo být přes silnici, přes zahrady cizích pozemků, což v takovém případě nelze. Znalec sice nepožadoval po příslušných orgánech zodpovězení otázky napojení posuzovaného pozemku na veřejný řad, veřejnou kanalizaci, a bylo pro něj dostačující tvrzení majitele přímého sousedního pozemku, nicméně soud má za to, že v daném případě znalec takovým postupem nepochybil, když uvedené, tj. nemožnost napojení posuzovaného náhradního pozemku, vyplývá rovněž z textové zprávy územního plánu obce , adresa, , ze které je v podstatě zřejmé, že některé pozemky, mimo jiné i právě posuzovaný náhradní pozemek si budou muset způsob kanalizace a vodovodu zařídit vlastní cestou, tedy prostřednictvím studny a čistírny odpadních vod a napojení na veřejný řad možné není, což ostatně konstatovala i strana žalující.

29. K námitce žalované, že žalobcem vybraný náhradní pozemek je nepřevoditelný, soud uvádí, že ani tato námitka není důvodná, neboť i z vyjádření , právnická osoba, v , adresa, , v jehož katastrálním území se vybraný náhradní pozemek nachází, bylo prokázáno, že vydání náhradních pozemků žádná překážka nebrání. Z provedených důkazů vplynulo, že žalobcem vybraný náhradní pozemek je evidován jako orná půda, TPP-trvalý travní porost, výměra 3 962 m2, podle změny územního plánu č. , hodnota, s účinností k , datum, , se pozemek nachází v plochách SV – smíšené obytné území venkovské, na pozemku není plánována žádná veřejně prospěšná stavba, není tak dotčen žádnou zákonnou překážkou ve smyslu § 11 zákona o půdě či § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o SPÚ“). Na předmětném náhradním pozemku se nenachází žádné veřejně prospěšné stavby, ani k tomuto účelu nejsou dle platného územního plánu pozemky určeny. Nad rámec soud uvádí, že i kdyby byly na pozemku zřízeny veřejně prospěšné stavby plynovodu, kabelové smyčky, trafostanice apod., nebrání to převoditelnosti pozemku, což výslovně vyplývá z § 6 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o SPÚ, neboť jde o stavby technické infrastruktury, na které dopadá výjimka ze zákazu převoditelnosti ve smyslu § 11 zákona o půdě či § 6 zákona o SPÚ. Soud neshledal jiné zákonné překážky, které by bránily převoditelnosti žalobcem požadovaného náhradního pozemku. Jak dle tvrzení žalobce, tak dle relevantní judikatury, nejsou dány žádné okolnosti představující překážku pro převoditelnost náhradního pozemku, což vyplývá i z vyjádření starosty obecního úřadu , adresa, ze dne , datum, .

30. Soud neměl důvod jakkoli znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, týkající se ocenění odňatých a nevydaných pozemků a znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, týkající se ocenění náhradního pozemku zpochybňovat či z nich v řízení nevycházet. Znalci se v rámci svého výslechu dostatečně vypořádali s dotazy soudu i (právních zástupců) účastníků řízení, zejména strany žalované. Námitky strany žalované spočívající ve vadnosti těchto znaleckých posudků soud nepovažuje za důvodné, a proto návrh žalovaného na zadání revizních znaleckých posudků soud z důvodu nadbytečnosti, rychlosti a hospodárnosti zamítl. Ze stejných důvodů soud zamítl i návrh strany žalující – opatření útvaru architekta hlavního města , jméno FO, , neboť tento důkaz sice žalovaný v rámci koncentrační lhůty navrhl, ale neměl jej při jednání k dispozici, soud takový důkaz nemohl provést, nicméně i bez provedení tohoto důkazu má soud za to, že žalobce unesl důkazní břemeno ohledně tvrzených skutečností a soud mohl ve věci rozhodnout.

31. S ohledem na vše výše uvedené shledal soud žalobu důvodnou v plném rozsahu a žalobě vyhověl. Restituční nárok žalobce nebyl promlčen, žalobce byl aktivně věcně legitimován k podání žaloby na nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobce, smlouvu o bezúplatném převodu náhradních pozemků, nevydané a odňaté pozemky (restituční nárok žalobce), jakož i náhradní pozemek byly oceněny ve správné výši, soud se ztotožňuje i se závěrem ohledně převoditelnosti náhradního pozemku, resp. v řízení nebyla prokázána žádná okolnost bránící jeho převoditelnosti. Náhradní pozemek byl oceněn na nižší částku, než jakou představuje aktuálně neuspokojený restituční nárok žalobce. Restituční nárok žalobce tak bude po právní moci rozsudku uspokojen v rozsahu , částka, . Z celkových , částka, již byl žalobci pravomocně přiznán restituční nárok ve , částka, představující částečné plnění v podobě převedených pozemků a dále ve výši , částka, , a to rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne , datum, č.j. , spisová značka, . K vypořádání tak nadále zbývá restituční nárok ve výši , částka, , resp. po právní moci rozsudku zdejšího soudu stále zbývá vypořádat restituční nárok ve výši , částka, .

32. Náhradu nákladů řízení přiznal soud žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, v plné výši v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., a to v částce , částka, . Náhrada nákladů řízení byla vypočtena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Soudem bylo vycházeno z tarifní hodnoty , částka, . Hodnota , hodnota, úkonu právní služby tak činí podle § 7 bod 5. advokátního tarifu částku ve výši , částka, . Žalobci bylo přiznáno celkem , hodnota, úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, za písemné podání ve věci samé – žaloby ze dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, doplnění žaloby k výzvě soudu a replika žalobce ze dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, vyjádření žalobce ze dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, vyjádření žalobce ze dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, vyjádření žalobce ze dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, vyjádření žalobce ze dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, účast na jednání před soudem dne , datum, dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. Za uvedené úkony tak byla přiznána odměna v celkové výši , částka, (8 * , částka, ). Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, a je tedy na místě odměnu podle § 137 odst. 3 o. s. ř. navýšit o 21 % DPH, tj. odměna činí částku ve výši , částka, vč. DPH. Za tyto úkony byl dále přiznán v souladu s § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu 2 x režijní paušál à , částka, (úkony provedené do , datum, – příprava a převzetí, žaloba ze dne , datum, ) a 6 x režijní paušál à , částka, (úkony provedené od , datum, - doplnění žaloby a vyjádření ze dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, , a účast při jednání dne , datum, ), celkem , částka, , tj. , částka, vč. DPH. Nad rámec soud uvádí, že všechna tato podání (vyjádření) žalobce, potažmo jeho právní zástupce, učinil k výzvě soudu. V souvislosti s cestou realizovanou k jednání před zdejším soudem dne , datum, z , jméno FO, do Plzně a zpět advokátovi náleží náhrada ve výši , částka, , tj. , částka, vč. DPH, za 190 ujetých km, neboť žalobce použil osobní automobil s průměrnou spotřebou 7,4 l/100 km, , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, cena paliva , částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dále žalobci náleží podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu ve spojení s § 14 odst. 3 advokátního tarifu náhrada za promeškaný čas strávený cestou ze sídla zástupce žalobce do místa jednání soudu v celkové délce 2 hodiny a 40 minut, a to v sazbě , částka, za každou započatou půlhodinu, tedy za 6 započatých půlhodin, což odpovídá vzdálenosti sídla zástupce žalobce a sídla zdejšího soudu. Na této náhradě žalobci náleží částka , částka, , tj. , částka, vč. DPH. Odměna spolu s režijním paušálem, náhradou za ztrátu času a cestovným včetně DPH tak činí celkem , částka, vč. DPH. Dále žalobci náleží částka ve výši , částka, představující částku, kterou žalobce uhradil znalci , tituly před jménem, , jméno FO, za zpracování znaleckého posudku č. , č. účtu, ze dne , datum, , jak vyplývá z faktury č. 25FV055 ze dne , datum, , resp. potvrzení o její úhradě ze dne , datum, . Celkem tedy soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Podle § 149 odst. 1 je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty.

33. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkony právní služby, a to podání ze dne , datum, a podání ze dne , datum, á , částka, dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu a contrario ve spojení s § 7 bod 5. advokátního tarifu včetně paušální náhrady nákladů řízení á , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, protože dospěl k závěru, že takto vynaložené náklady nebyly účelné, neboť se jedná o doplňující vyjádření (právního zástupce) žalobce, zaslané soudu bez výzvy, pouze z vůle (právního zástupce) žalobce.

34. Nad rámec soud uvádí, že na základě usnesení zdejšího soudu ze dne , datum, č.j. , spisová značka, zaplatil žalovaný dne , datum, zálohu na náklady spojené s provedením žalovaným navrženého důkazu, a to výslechu znalců, ve výši , částka, . O vypořádání této zálohy bude soudem rozhodnuto samostatným usnesením v souladu s tím, v jaké výši bude přiznáno znalečné v souvislosti s výslechem znalců při jednání konaném dne , datum, .