14 CO 131/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D. a soudců JUDr. Viktora Vaške a Mgr. Jany Boškové ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; anonymizována dvě slova , narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 39 723,96 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 21. 2. 2023, č. j. 44 C 326/2022-145,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil 39 723,96 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 1. 12. 2021 do zaplacení, potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího advokáta do tří měsíců od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 7 260 Kč.

1. Soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 41 075,92 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatků na vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytu [číslo] na adrese [adresa]. Dospěl k závěru, že podmínky pro vznik obou pohledávek žalobkyně byly splněny; skutečnost, že žalovanému nebyly na přípravu teplé vody účtovány měsíční zálohy, nemůže vést k nepřiznání náhrady nákladů na tuto službu, neboť rozhodující je její skutečná spotřeba. Vyúčtování služeb za rok 2020 bylo žalovanému doručeno; mohlo být sice konkrétnější a obsahovat skutečnou výši nákladů v členění podle poskytovaných služeb, přičemž nebylo doloženo, že obsahovalo stejnou přílohu jako u vyúčtování za rok 2019, na druhou stranu však v řízení nebylo prokázáno, že by tyto náklady byly určeny nesprávně.

2. Žalovaný podal proti rozsudku odvolání, směřující – posuzováno podle obsahu – proti výroku I v části, jíž mu bylo uloženo zaplatit žalobkyni 39 723,96 Kč s příslušenstvím. Namítal, že faktura ze dne 23. 4. 2021, č. 210 2021, nesplňuje náležitosti vyúčtování a nemůže být právním důvodem vzniku pohledávky z titulu nedoplatku nákladů na služby za rok 2020. Doručení vlastního vyúčtování žalobkyně prokazovala pouze kopií obálky poštovní zásilky č. [anonymizováno], jež však pochází z listopadu 2021 a jíž mu byl doručován pokus o smír ze dne 18. 11. 2021, a to ještě na adresu, která nebyla jeho adresou pro doručování podle čl. 11 nájemní smlouvy. Její tvrzení, že vyúčtování mu doručovala také prostřednictvím e-mailu, se nezakládá na pravdě.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že kompletní vyúčtování zaslala žalovanému doporučeným dopisem ze dne 21. 4. 2021 na adresu uvedenou v předávacím protokolu ze dne 29. 5. 2020 jako místo pobytu v České republice a že písemnost se jí vrátila zpět jako nevyzvednutá; okolnost, že žalovaný si po skončení nájmu nezměnil doručovací adresu, nemůže jít k její tíži. Kompletní vyúčtování mu navíc doručovala i elektronickou poštou, a to dne 28. 4. 2021. Okolnost, že na přípravu teplé vody nevybírala zálohy, nemá vliv na povinnost žalovaného uhradit náklady na tuto službu.

4. Odvolání není důvodné.

5. Odvolací soud zopakoval důkaz listinou nadepsanou„ Individuální rozúčtování“ (č. l. 35-36 spisu), z níž zjistil, že dne 8. 4. 2020 žalobkyně vyhotovila vyúčtování nákladů na některé služby dodávané žalovanému do bytu za zúčtovací období od [datum] do [datum]. Stav vodoměru teplé vody na konci zúčtovacího období činil 119,72 m3.

6. Odvolací soud dále zopakoval důkaz další listinou nadepsanou„ Individuální rozúčtování“ (č. l. 112 spisu), z níž zjistil, že dne [datum] žalobkyně vyhotovila vyúčtování nákladů na některé služby dodávané žalovanému do bytu za zúčtovací období 1. 1. 2020 až 30. 9. 2020 Náklady na otop činily v základní složce (při 78,12 m2 započitatelné podlahové plochy) částku 4 950,40 Kč a ve spotřební složce (za 6 823, 9513 jednotek) částku 12 050,70 Kč, náklady na přípravu teplé vody činily v základní složce (při 46,09 m2 započitatelné podlahové plochy) částku 1 374,70 Kč a ve spotřební složce (za 51,98 m3) částku 18 962,30 Kč, náklady na dodávku studené vody pro přípravu teplé vody činily za 51,98 m3 částku 5 658 Kč, náklady na dodávku studené vody činily za 43,95 m3 částku 4 784,70 Kč a náklady na rozúčtování činily 318,50 Kč a 110,80 Kč. Celková výše nákladů činila 48 210 Kč bez daně z přidané hodnoty. Ve vyúčtování se uvádí, že spotřeba studené vody pro přípravu teplé vody představuje rozdíl mezi stavem vodoměru na konci předchozího období, činícím 119,72 m3, a stavem vodoměru na konci doby užívání, činícím 171,7 m3.

7. Odvolací soud také zopakoval důkaz předávacím protokolem ze dne 29. 5. 2020 (č. l. 163 spisu), z nějž zjistil, že tohoto dne žalovaný v souvislosti se skončením nájmu předal byt zpět žalobkyni. Stav měřidla spotřeby teplé vody činil při předání 171,7 m3. Žalovaný v předávacím protokolu uvedl, že místo pobytu v České republice má na adrese [adresa]; svou novou korespondenční adresu, platnou pro dobu po skončení nájmu, se zavázal sdělit žalobkyni do deseti dnů.

8. Odvolací soud dále doplnil dokazování kopií obálky poštovní zásilky na č. l. 180 spisu, z níž zjistil, že dne 28. 4. 2021 odeslala žalobkyně žalovanému poštou zásilku na adresu [adresa]. Zásilka se následně vrátila žalobkyni jako nedoručená s tím, že žalovaný si ji na uvedené adrese nevyzvedl.

9. Odvolací soud také doplnil dokazování e-mailovou zprávou na č. l. 161 spisu, z níž zjistil, že dne 28. 4. 2021 odeslala žalobkyně žalovanému elektronickou zprávu, v níž mu sdělila, že mu zasílá vyúčtování služeb za rok 2020 s tím, že originál vyúčtování mu přijde poštou. Ke zprávě je připojena příloha označená jako„ Vyuct 2020“.

10. Na základě těchto důkazů ve spojení s těmi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, které nebyly zpochybněny odvoláním a z nichž odvolací soud vychází, dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba je i ohledně částky 39 723,96 Kč s příslušenstvím důvodná.

11. Žalovanému lze obecně přisvědčit, že podmínkou vzniku nároku poskytovatele služeb na zaplacení nedoplatku na nákladech na služby dodávané do bytu je podle § 7 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění účinném do 31. 12. 2022, existence řádného a příjemci služeb doručeného vyúčtování. Vyúčtování je podle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. řádné, obsahuje-li skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Vyúčtování je příjemci doručeno, jestliže mu došlo (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy jestliže se dostalo do jeho dispoziční sféry tak, že za normálního běhu okolností je možné počítat s tím, že se s ním seznámil; příjemce se s ním fakticky seznámit nemusí, postačí, že se s ním seznámit mohl, tedy že k tomu měl objektivně příležitost (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 33 Odo 142/2006, ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 238/2008, ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 268/2011, a za účinnosti nové úpravy usnesení téhož soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4016/2017). Nebylo-li vyúčtování nákladů příjemci doručeno, právo na zaplacení nedoplatku nevznikne. Totéž platí, bylo-li sice vyúčtování příjemci doručeno, není však řádné, neboť svým obsahem neodpovídá ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019, ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020, a ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 26 Cdo 2998/2020). Nelze tedy souhlasit s názorem soudu prvního stupně formulovaným v bodu 8. odůvodnění napadeného rozsudku, že právo na úhradu nedoplatku vzniká i tehdy, jestliže vyúčtování sice § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. neodpovídá, ale„ nebylo prokázáno, že by náklady byly určeny nesprávně“.

12. V souzené věci lze žalovanému přisvědčit, že faktura ze dne 23. 4. 2021, č. 210 2021, náležitosti vyúčtování vyžadované § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. nesplňuje, neboť vyúčtované náklady v ní nejsou členěny podle jednotlivých poskytovaných služeb, nýbrž podle sazby daně z přidané hodnoty, což je členění, které právní předpisy neznají. Kdyby byla žalovanému doručena pouze tato faktura, žalobkyni by právo na úhradu nedoplatku za rok 2020 nepochybně nevzniklo. Avšak současně s fakturou žalobkyně vyhotovila i výše uvedený dokument nazvaný„ Individuální rozúčtování“, týkající se nákladů na otop, přípravu teplé vody, dodávku studené vody pro přípravu teplé vody, dodávku studené vody a vyúčtování, a dne 26. 4. 2021 pak vyhotovila dokument nazvaný„ Vyúčtování služeb uživatele r. 2020“, týkající se nákladů na dodávku elektřiny do společných prostor, dodávku elektřiny do bytu, provoz společné televizní antény, úklid společných prostor, drobnou údržbu, odvoz dopadu a deratizaci.

13. Oba tyto dokumenty již náležitosti vyúčtování vyžadované zákonem splňují. Náklady na přípravu teplé vody, s nimiž žalovaný především nesouhlasil, jsou v prve uvedeném dokumentu vypočteny správně – odběr 51,98 m3 studené vody pro ohřev vody teplé je dostatečně prokázán údajem o odečtu na konci předchozího období ve výši 119,72 m3 (viz individuální rozúčtování za rok 2019) a o odečtu při předání bytu zpět žalobkyni ve výši 171,7 m3 (viz předávací protokol ze dne 29. 5. 2020), a procentuální rozdělení základní a spotřební složky nákladů na ohřev v poměru 30 % a 70 % odpovídá § 4 odst. 1 vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud neshledal, že by výpočet nákladů na přípravu teplé vody byl v jakémkoli směru nesprávný, ostatně ani sám žalovaný proti tomuto výpočtu žádné konkrétní námitky nevznášel. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že velmi vysoká spotřeba teplé vody musela být způsobena žalovaným, ať již při péči o novorozené dítě nebo z jiných důvodů. Správný je i závěr odvolacího soudu, že nárok na úhradu nákladů na tuto službu má poskytovatel i v případě, že na ni nebyly placeny zálohy.

14. Žalovanému je třeba přisvědčit i v tom, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně doručení listin„ Individuální rozúčtování“ a„ Vyúčtování služeb uživatele r. 2020“, majících povahu vlastního vyúčtování ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., ničím neprokázala, do doby vyhlášení napadeného rozsudku se ve spise vskutku nacházela pouze kopie obálky poštovní zásilky č. [anonymizováno], jíž byl však žalovanému doručován pokus o smír ze dne 18. 11. 2021. Soud prvního stupně, veden nesprávným právním názorem, že postačí již doručení samotné faktury ze dne 23. 4. 2021, č. 210 2021, byť tato náležitosti vyúčtování nesplňuje, se doručením těchto listin nezabýval a skutkový stav tak zjistil neúplně; nepoučil-li žalobkyni podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že má jejich doručení prokázat, pak podle § 213b odst. 2 o. s. ř. zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně však důkazy v tomto směru z vlastní iniciativy, aniž k tomu byla vyzvána odvolacím soudem, označila ve vyjádření k odvolání. Striktně vzato tak sice učinila v rozporu s principem neúplné apelace, neboť žádná z výjimek podle § 205a o. s. ř. na tuto situaci nedopadá, odvolací soud však považuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně za zbytečně formalistické, a proto podle § 213 odst. 4 o. s. ř. sám doplnil dokazování těmito důkazy a dospěl k závěru, že doručení výše uvedených listin žalovanému jimi prokázáno je. Vyplývá především z kopie obálky zásilky odevzdané k poštovní přepravě dne 28. 4. 2021 a zasílané žalovanému na adresu [adresa], kterou žalovaný uvedl jako adresu svého pobytu v předávacím protokolu ze dne 29. 5. 2020. Je sice pravdou, že v čl. 11 nájemní smlouvy byla jako jeho doručovací adresa ujednána adresa předmětného bytu, žalovaný však v tomto bytě v době doručování vyúčtování již téměř rok nebydlel a žalobkyni tedy nelze vytýkat, že mu chtěla vyjít vstříc a vyúčtování mu zaslala již na adresu uvedenou v předávacím protokolu, když novou korespondenční adresu jí nesdělil, ačkoli se k tomu v protokolu zavázal. Žalobkyni nelze vytýkat ani to, že uvedené listiny žalovanému nezaslala k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], který sice na základě generální plné moci ze dne 27. 5. 2020 (č. l. 24 spisu) byl oprávněn za něj písemnosti přijímat, žalovaného však reálně zastupoval pouze v souvislosti s řešením nedoplatku za rok 2019. Žalobkyni konečně nelze vytýkat ani to, že listiny žalovanému nedoručila do datové schránky, kterou si mohla vyhledat ve veřejně přístupném registru, neboť žalovaný v nájemní smlouvě ani v jiném dokumentu existenci své datové schránky nezmínil a v nájemní smlouvě naopak výslovně požádal o doručování na adresu předmětného bytu. Navíc nelze přehlédnout, že uvedené listiny byly žalovanému doručeny i elektronickou poštou, a to dne 28. 4. 2021 na adresu [email], z níž žalovaný se žalobkyní komunikoval již v roce 2019 (viz e-mailovou zprávu ze dne 22. 5. 2019 na č. l. 86 spisu). To, že by žalovaný tuto adresu v dubnu 2021 již nepoužíval, ze spisu nevyplývá, a o tom, že příloha zprávy vskutku obsahovala výše uvedené listiny, odvolací soud nemá důvod pochybovat.

15. Lze tedy uzavřít, že vyúčtování služeb za rok 2020, obsažené v listinách„ Individuální rozúčtování“ a„ Vyúčtování služeb uživatele r. 2020“, splňuje všechny náležitosti vyúčtování podle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., je tedy řádným vyúčtováním služeb a bylo žalovanému doručeno tak, aby měl možnost se s ním seznámit (§ 570 odst. 1 o. z.). Žalobkyně má tedy na zaplacení nedoplatku vskutku nárok, a proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním potvrdil.

16. Žalobkyně má podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, jež spočívají v odměně advokáta za zastoupení při dvou úkonech právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dne 3. 8. 2023) podle § 7 bodu 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 x 2 700 Kč = 5 400 Kč, v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 x 300 Kč = 600 Kč a v náhradě za 21 % daň z přidané hodnoty, již je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), ve výši 1 260 Kč, celkem činí 7 260 Kč a je třeba je zaplatit k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), a to vzhledem k osobním a majetkovým poměrům žalovaného, konstatovaným již soudem prvního stupně a žalobkyní nezpochybňovaným, do tří měsíců od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).