14 Co 179/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 236 898,49 Kč na základě odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. 6. 2025, č. j. 14 C 321/2024-49

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 211 719,14 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně od 1. 5. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 131 222 Kč.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 211 719,14 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 211 719,14 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně přenechala na dobu smluvně určenou žalované do užívání osobní automobil a žalovaná se zavázala hradit sjednané nájemné. Tuto povinnost žalovaná porušila a v důsledku porušení vzniklo žalobkyni právo od smlouvy odstoupit. Tohoto práva žalobkyně využila. Pro účinné odstoupení bylo nutné, aby se dostalo do dispozice žalované. Doručení žalobkyně neprokázala, proto nedošlo ke zrušení smlouvy. Není významné, že žalobkyně vozidlo vrátila a odstoupení od smlouvy nerozporovala, respektive se o něm ve svých (dvou) podáních nezmiňovala. Poplatek za nevyužité dny byl sankcí pro případ, že by smlouva byla ukončena z důvodu na straně žalované před dohodnutou lhůtou trvání. Nebylo-li prokázáno, že došlo k předčasnému zrušení smlouvy v důsledku odstoupení, smlouva trvá, a proto nárok na zaplacení poplatku nevznikl. Není oprávněný ani nárok na poplatek za překročení stanoveného nájezdu, neboť k překročení nedošlo. Žalovaná k okamžiku vrácení najela 19 430 km, tedy méně, než měl činit nájezd pro sjednanou dobu trvání smlouvy. Žalobkyni nevznikl ani nárok na úhradu nákladů na opravu tzv. neakceptovatelného poškození, neboť byl rovněž vázán na okamžik ukončení smlouvy.

3. Žalobkyně se proti rozsudku včas odvolala, navrhla vyhovět žalobě. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je formální, založené na absenci jednoho konkrétního důkazu. Z ostatních důkazů i jednání účastníků však vyplývá, že smlouva ukončena byla. To, že žalovaná porušila smluvní povinnost, vzal i soud prvního stupně za prokázané. Žalovaná vozidlo na výzvu obchodní společnosti pověřené žalobkyní vozidlo předala a podepsala předávací protokol. Nikdy nenamítala, že by žalobkyně od smlouvy platně neodstoupila. O tom, že smlouvu považuje za ukončenou, svědčí i to, že dále nehradí leasingové splátky a vozidlo neužívá. V době předání vozidla byla žalovaná v prodlení s úhradou nájemného o více než dvacet dnů, proto byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit bez předchozí výzvy. Žalované muselo být zřejmé, že žalobkyně od smlouvy odstupuje nejpozději k 22. 2. 2024, kdy došlo k předání vozidla zpět žalobkyni. Tímto dnem vztah mezi účastníky skončil. Soud prvního stupně nezkoumal povahu nároku uplatněného za opravu tzv. neakceptovatelných poškození ve výši 83 397, 20 Kč, byť bylo prokázáno, že žalovaná škodu způsobila. Soud prvního stupně navíc vázal vznik tohoto nároku na okamžik ukončení smlouvy, avšak smluvní podmínky váží jeho vznik na okamžik předání vozidla zpět žalobkyni. Ke konkretizaci rozsahu škody došlo 28. 2. 2024 prohlídkou vozidla společností , právnická osoba, . Navíc nárok na úhradu škody vznikl porušením smluvní povinnosti, a to „vrátit vozidlo v řádném technickém a provozním stavu, v jakém se nacházelo ke dni předání nájemci s ohledem na běžné opotřebení odpovídající řádnému užívání“. Rozsudek soudu je i vnitřně rozporný, když soud uvádí, že „dopisem ze dne 8. 1. 2024 žalobkyně žalované sdělila, že od smlouvy z důvodu nehrazení nájemného odstupuje a že odstoupení je účinné dnem jeho doručení žalované“, avšak zároveň konstatuje, že „žalobkyně přes poučení a výzvy soudu nedoložila důkaz prokazující doručení či odeslání odstoupení žalované a nelze uzavřít, že by k určitému konkrétnímu datu ke zrušení smlouvy došlo“.

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. K odvolacímu jednání se bez omluvy nedostavila. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

5. Odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Odvolací soud souhlasí s žalobkyní, že závěr soudu prvního stupně o neprokázání odstoupení žalobkyně od smlouvy není správný. Je založen na nepředložení jednoho konkrétního důkazu a nezohledňuje další okolnosti i následné chování účastníků. Ty totiž prokazují, že smlouva byla ukončena. Jiná skutečnost než odstoupení od smlouvy se pak jako důvod jejího ukončení logicky nenabízí.

7. Z obsahu smlouvy uzavřené dne 15. 12. 2022 mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem vyplývá, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu, jejímž předmětem bylo osobní vozidlo , Anonymizováno, , Anonymizováno, ; sjednané nájemné činilo 5 035,87 Kč měsíčně a nájem byl sjednán na dobu 36 měsíců; nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky pro operativní leasing , Anonymizováno, (dále jen „VOP“), průvodce vrácením vozidla a protokol o stavbu vozidla.

8. V odstavci 5. VOP je ohledně „Doby trvání a ukončení nájemní smlouvy“ uvedeno, že „nájemní smlouva končí – mimo jiné – odstoupením od smlouvy jedné ze stran za podmínek dále uvedených v č. 5.4 nebo 5. 5 níže“.

9. Podle článku 5. 4 VOP „Pronajímatel je oprávněn od nájemní smlouvy odstoupit s účinky do budoucna, pokud d) Nájemce zvlášť hrubým způsobem porušuje své povinnosti. Za takové porušení se považuje také prodlení po dobu delší než 20 dní s úhradou jakékoliv platby podle Nájemní smlouvy nebo těchto VOP“.

10. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od září 2023 nehradila nájemné, k jehož placení se ve smlouvě zavázala. Žalovaná to ostatně v odporu proti platebnímu rozkazu ani nepopřela, byla si porušení své povinnosti vědoma. Přestože následně dlužné nájemné zaplatila (19. 6. 2024), nic to nemění na právu žalobkyně odstoupit od smlouvy z důvodu porušení povinností žalovanou zvlášť hrubým způsobem. Žalobkyně své právo odstoupit od smlouvy využila v lednu 2024, tedy v době, kdy byla žalovaná v prodlení s placením nájemného za dobu čtyř měsíců. Žalovaná proto mohla od smlouvy odstoupit bez „přechozí písemné výzvy ke zjednání nápravy“, jak je uvedeno v článku 5.4 písm. a) VOP. Tato výzva by totiž byla nezbytná pouze v případě, že by se nejednalo o porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem.

12. Odstoupení od smlouvy učinila žalobkyně písemně (dopisem ze dne 8. 1. 2025, č. l. 15 spisu). Nepodařilo se jí však v průběhu řízení před soudem prvního stupně prokázat jeho doručení žalované, a to, jak požadoval soud prvního stupně, „prostřednictvím dokladu o doručení či alespoň dokladu o odeslání zásilky“.

13. S tím, že takový důkaz nebyl předložen, odvolací soud nepolemizuje, avšak chování žalované dokládá, že o odstoupení žalobkyně od smlouvy věděla. Tudíž lze důvodně předpokládat, že jí bylo doručeno. Postrádá logiku, aby žalobkyně vyhotovovala dopis o odstoupení a žalované ho neodeslala. Lze si sice představit, že žalobkyně mohla dopis zapomenout odeslat, avšak chování žalované svědčí o tom, že se tak nestalo. V okamžiku, kdy si vozidlo přijel převzít zmocněnec žalobkyně, vozidlo mu vydala. Nebránila se tím, že má smlouvu a může vozidlo ještě užívat. Tuto argumentaci pak neuplatnila ani ve svých podáních vůči soudu. Leasingové splátky (vyjma původních dlužných) již dále neplatila, užívání vozidla se (od doby jeho odebrání) nijak nedomáhala. Tedy lze uzavřít, že odstoupení od smlouvy žalované doručeno bylo. Protože jiný okamžik nebyl prokázán, lze za něj považovat den předání vozidla žalovanou zpět žalobkyni, tedy 22. 2. 2024.

14. Proto se odvolací soud dále zabýval jednotlivými dílčími nároky.Neakceptovatelná poškození15. Náklady na opravu tzv. neakceptovatelných poškození ve výši 83 397,20 Kč jsou nárokem na náhradu škody vzniklé žalobkyni tím, že jí žalovaná vozidlo vrátila ve stavu, které neodpovídalo běžnému opotřebení.

16. Podle § 2913 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

17. Podle odstavce 6.2 VOP nájemce je povinen vrátit vozidlo v řádném technickém a provozním stavu (mimo jiné vyčištěné a umyté), v jaké se nacházelo ke dni předání Nájemci, s ohledem na běžné opotřebení a odpovídajícímu řádnému užívání v souladu s těmito VOP. Za veškeré zjevné i skryté vady na vozidle při jeho předání zpět Pronajímateli, způsobené nájemcem nebo vzniklé v důsledku používání vozidla nájemcem, nese nájemce plnou odpovědnost a je povinen nahradit veškerou škodu na vozidle, jež je vyčíslena jako předpokládané a nezávislým expertem určené náklady na opravu, případně odpovídá snížení tržní hodnoty vozidla v důsledku vad, poškození a nadměrného opotřebení. Vznik povinnosti zaplatit tuto škodu vzniká okamžikem předání vozidla.

18. Žalobkyně doložila, že vozidlo si po svém odstoupení od smlouvy převzala prostřednictvím pověřené osoby dne 22. 2. 2024. Bylo prokázáno, že v době předání mělo vozidlo poškozené levé přední a levé zadní dveře a pravý zadní práh (předávací protokol ze dne 22. 2. 2024, č. l. 45). Ke konkretizaci rozsahu škody došlo 28. 2. 2024 při prohlídce vozidla společností , právnická osoba, . Ta zjistila veškeré škody na vozidle a zaznamenala je v protokolu (protokol o převzetí ze dne 28. 2. 2024 včetně vyčíslení poškození). Z protokolu zároveň vyplývá, že žalobkyně nepožaduje po žalované nahradit ta poškození, která vznikla v důsledku běžného opotřebení vozidla či jeho běžného užívání.

19. Žalovaná se sice ve vyjádření k žalobě bránila tvrzením, že „vozidlo bylo prohlédnuto, a to velmi zběžně až po delší době a jeho stav neodpovídal stavu, v němž bylo vozidlo v okamžiku převzetí“, avšak nic takového v řízení prokázáno nebylo. Žalovaná toto své tvrzení nijak nekonkretizovala, ani k němu nenavrhla důkazy. Protože se k ústnímu jednání nedostavila, nemohla být tudíž ani soudem vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. Navíc její tvrzení bylo vyvráceno předloženými listinami, a to protokolem o převzetí vozidla společností , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a protokolem o jeho prohlídce toutéž společností. Mezi tím uplynulo pouze šest dnů, a navíc skutečně není logické, aby žalobkyně sama své vlastní vozidlo v těchto dnech poškozovala. Žádný náznak takového jednání žalobkyně v řízení odvolací soud nezjistil. Nic nesvědčí ani pro tvrzení žalované, že prohlídka vozidla, na základě které bylo konkretizováno poškození, trvala „dvě minuty“. Toto tvrzení žalované je snad možné vztáhnout k okamžiku převzetí vozidla dne 22. 2. 2024, avšak škoda nebyla určena a vyčíslena na základě této prohlídky.

20. Proti výši škody žalovaná rovněž žádné konkrétní výhrady neměla. Její výše byla prokázána protokolem o převzetí vozidla a tam uvedenou „konkretizací škody“, z nějž – jak řečeno – vyplývá, že žalobkyně nepožaduje náhradu všech poškození, ale pouze těch, která nevyplývají z běžného používání, navíc po odečtení obchodní slevy 30 %.

21. Protože žalovaná porušila povinnost, kterou na sebe smluvně převzala, když vrátila vozidlo ve stavu, který neodpovídal běžnému užívání a běžnému opotřebení, je povinna zaplatit žalované škodu (za tzv. neakceptovatelná poškození) ve výši 83 397,20 Kč. Povinnost k zaplacení takto vzniklé škody je podle VOP vázána na okamžik předání vozidla žalobkyni, nikoliv, jak soud prvního stupně nesprávně uvedl, na ukončení smlouvy.Překročení stanoveného nájezdu22. V článku 2, bod 2.11 VOP se uvádí, že v Nájemní smlouvě bude kromě doby nájmu sjednán vždy i předpokládaný maximální počet kilometrů, které lze s vozidlem najet, a to za rok či celé období nájmu (tzv. nájezd km); tolerance nájezdu 3 000 km.

23. Ze smlouvy ze dne 15. 12. 2022 vyplývá, že byl sjednán roční nájezd 10 000 km a celkový nájezd 30 000 km; dále byl sjednán poplatek za každý překročený kilometr 3,2078 Kč včetně DPH.

24. Vozidlo bylo v držení žalované od 2. 1. 2023 do 22. 2. 2024. Po tuto dobu žalovaná s vozidlem najela celkem 19 430 km (počáteční stav tachometru 38 020 km, stav tachometru v okamžiku vrácení 57 450 km); nájezd byl překročen o 4 842 km (sjednaných 10 000 kilometrů za rok činí v přepočtu na 423 dnů 11 588 km), což při vynásobení stanovené částky stanoveným poplatkem za 1 km je 15 532,17 Kč.Poplatek za předčasné ukončení smlouvy25. Podle článku 6, bod 6.9 VOP po předání vozidla a ukončení nájmu je nájemce povinen pronajímateli zaplatit a) předepsaný poplatek ze předčasné ukončení nájmu, jehož výše je dána součinem poplatku za nevyužitý den, jehož výše je stanovena v Nájemní smlouvě a zbývajícího počtu dnů do řádného konce nájemní smlouvy, v případě, kdy k ukončení nájmu došlo z vůle nebo pochybení nájemce, zejména v případech stanovených v čl. 1.8, čl. 5. 4. písm. a), b), d) e). Ze smlouvy vyplývá, že poplatek za každý nevyužitý den je 167,85 Kč.

26. Protože žalovaná neplnila řádně svoji povinnost vyplývající z uzavřené smlouvy, byla žalobkyně nucena od smlouvy odstoupit. Doba trvání smlouvy byla původně sjednána na 36 měsíců. Smlouva trvala od 2. 1. 2023 do 28. 2. 2024; tudíž leasing trval pouze 423 dnů namísto původně sjednaných 1 096 dnů. Byl tedy kratší o 673 dnů. Proto poplatek za nevyužité dny je 112 963,05 Kč (673 x 167,85).

27. Odvolací soud se zabýval i otázkou, zda povinnost zaplatit uvedený poplatek, fakticky smluvní pokutu, není v rozporu s principem ochrany spotřebitele, vyjádřeným zejména v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. Podle tohoto nálezu totiž platí, že „v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu nebo jiné obdobné znevýhodňující ustanovení zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“28. Dospěl k závěru, že nikoliv. Ve smlouvě, kterou žalovaná podepsala, je totiž odkaz na všechny sankce, včetně uvedení jejich výše (respektive způsobu jejich výpočtu), které případně vzniknou při porušení některé povinnosti žalované. Ve smlouvě je zároveň uvedeno, že „blíže jsou rozvedeny ve Všeobecných obchodních podmínkách,“ které tvoří součástí smlouvy. Byť smlouva není nijak obsáhlá, odkaz na všechny případně vzniklé povinnosti v ní přehledně nalézt lze. Tedy žalovaná byla v okamžiku uzavření smlouvu informována o sankcích, které se s nedodržením smlouvy mohou pojit. Pokud některému pojmu uvedenému ve smlouvě snad nerozuměla, měla možnost se ptát, či nahlédnout do všeobecných podmínek a tak zjistit, o co se jedná.

29. Výše poplatku za nevyužité dny není sice nijak nízká, avšak zároveň ji nelze považovat za natolik drastickou, aby ji snad bylo lze považovat za rozpornou s dobrými mravy. Je třeba chápat, že žalobkyně počítala s tím, že nájemné jí bude po určitou dobu placeno, to se však z důvodu na straně žalované nestalo.

30. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit částku, jíž se žalobkyně domáhala, a to tak, jak byla následně žalobkyní upravena (tedy v rozsahu částečného zpětvzetí provedeného soudem prvního stupně). Současně uložil žalované i povinnost zaplatit sjednaný úrok (§ 1970 o. z., článek 4, bod 4.6 VOP).

31. Protože žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení, které vynaložila jak v řízení před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím.

32. Tarifní hodnotou pro stanovení výše odměny za každý z poskytnutých úkonů právní služby je částka, které se žalobkyně v řízení domohla, tedy 211 719,14 Kč. Částka 25 179,35 Kč, které se rovněž žalobkyně původně – nedůvodně – domáhala, přičemž následně po zjištění, že byla zaplacena žalovanou před podáním žaloby, vzala ohledně ní návrh zpět (řízení v této části bylo zastaveno, a to usnesením ze dne 1. 4. 2025, č. j. 14 C 321/2024-43) se do výše nákladů, resp. do tarifní hodnoty, od níž se jejich výše odvíjí, nijak nepromítla.

33. O výši nákladů řízení bylo rozhodnuto podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“).

34. Za řízení před soudem prvního stupně náleží žalobkyni náhrada za jí zaplacený soudní poplatek ve výši 9 476 Kč. Dále náklady za právní zastoupení, a to za sedm a půl úkonu právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) a odst. 2 písm. h), tedy převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění (půl úkonu), písemné podání ve věci samé – návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 11. 10. 2024, písemné podání ve věci samé – vyjádření žalobkyně k odporu včetně částečného zpětvzetí, písemné podání ve věci samé – doplnění skutkových tvrzení, písemné podání ve věci samé a doplnění důkazů k výzvě soudu, účast zástupce žalobkyně při jednání před soudem prvního stupně dne 1. 4. 2025 a 3. 6. 2025. Výše odměny za každý úkon vyplývá z § 7 bod 6 advokátního tarifu a činí 9 260 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů (§ 14 odst. 4 advokátního tarifu) za čtyři úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024 po 300 Kč za každý z nich (1 200 Kč) a za čtyři úkony právní služby od 1. 1. 2025 po 450 Kč za každý (1 800 Kč). Dále bylo žalobkyni přiznáno cestovné (§ 13 odst. 1 advokátního tarifu) k jednání konanému před soudem prvního stupně dne 1. 4. 2025 osobním automobilem , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, na trase , adresa, a zpět v celkovém rozsahu 254 km, při průměrné spotřebě 6,06 l na 100 km a ceně motorové nafty 34,70 Kč za 1 litr podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025, a to náhrada za opotřebení vozidla 5,80 Kč za 1 km a za spotřebu pohonných hmot 528,80 Kč (cestovné celkem 2 002 Kč). Žalobkyni dále náleží náhrada promeškaného času (§ 14 odst.1, 3 advokátního tarifu) za osm započatých půlhodin po 150 Kč (1 200 Kč). Tytéž výdaje za cestovné a ztrátu času byly přiznány za účast zástupce žalobkyně při ústním jednání konaném před soudem prvního stupně dne 3. 6. 2025. Žalobkyni dále náleží 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ze součtu odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, tedy z částky 78 854 Kč činí daň 16 559,30 Kč.

35. Za řízení před odvolacím soudem náleží žalobkyni náklady za právní zastoupení, a to dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. k) a písm. g)), tedy odvolání a účast zástupce žalobkyně při jednání před odvolacím soudem prvního stupně dne 30. 9. 2025. Žalobkyni náleží i náhrada hotových výdajů (§ 14 odst. 4 advokátního tarifu) za dva úkony právní po 450 Kč za každý (900 Kč). Dále bylo žalobkyni přiznáno cestovné (§ 13 odst. 1 advokátního tarifu) k jednání konanému před Krajským soudem v Plzni dne 30. 9. 2025 osobním automobilem , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, na trase , adresa, a zpět v celkovém rozsahu 183 km, a to náhrada za opotřebení vozidla 5,80 Kč za 1 km a za spotřebu pohonných hmot 381 Kč (cestovné celkem 1 442,40 Kč). Žalobkyni dále náleží náhrada promeškaného času (§ 14 odst.1, 3 advokátního tarifu) za šest započatých půlhodin po 150 Kč (900 Kč). Žalobkyni dále náleží 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ze součtu odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, tedy z částky 21 762,40 Kč činí daň 4 570,10 Kč.