14 Co 194/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovaným: Jméno žalované, narozený dne Datum narození žalované, narozená dne Anonymizováno bytem Adresa žalované zastoupeni advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zaplacení 25 515 Kč s příslušenstvím na základě odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 5. 2025, č. j. 18 C 320/2024-91

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I v rozsahu částky 1 208 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 21. 12. 2021 do zaplacení mění tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit tuto částku a úroky z prodlení společně a nerozdílně žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu se výrok I napadeného rozsudku potvrzuje.

III. Žalobce je povinen nahradit do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných náklady řízení před soudy obou stupňů, a to 1. žalovanému ve výši 28 477,40 Kč a 2. žalované ve výši 28 477,40 Kč.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaných domáhal společného a nerozdílného zaplacení částky 25 515 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit jim na nákladech řízení k rukám jejich zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku částku 49 956 Kč (výrok II).

2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi účastníky bylo prokázáno uzavření nájemní smlouvy, a to k prostoru č. hodnota v bytovém domě v adresa na dobu určitou od 1. 12. 2021 do 31. 12. 2023. Ke skončení nájmu došlo dohodou účastníků k 6. 12. 2021, a to během telefonického rozhovoru prvého žalovaného a svědka tituly před jménem jméno FO Anonymizováno. O tom, že byl nájem ukončen, svědčí i následné uzavření nájemní smlouvy k témuž bytu s jméno FO byl byt 8. 12. 2021 k užívání i fakticky předán. Soud prvního stupně považuje za podanou v rozporu s dobrými mravy za situace, kdy žalobce požaduje po žalovaných zaplacení nájemného a dalších úhrad spojených s nájmem bytu od prosince 2021 do března 2022, ačkoliv již 7. 12. 2021 uzavřel novou nájemní smlouvu.

3. Žalobce se proti rozsudku soudu prvního stupně odvolal. Namítá, že výpověď svědkyně jméno FO (matka druhé žalované), byla navržena až po ústním jednání konaném ve věci 26. 3. 2025, kdy byl vyslechnut svědek tituly před jménem Jméno žalobce; tedy v době, kdy žalovaní již věděli, o čem svědek vypovídal. Její výpověď o obsahu telefonického hovoru je poněkud odlišná od výpovědi svědka Anonymizováno. I SMS zprávy svědčí o tom, že k dohodě účastníků o ukončení nájmu nedošlo, neboť bylo-li by tomu tak, neměl by první žalovaný žádný důvod je psát. Důkazem o uzavření dohody o ukončení nájmu není, že klíče od bytu nechali žalobci u paní jméno FO a byly předány zmocněnci žalobce. Nekončí tím ani povinnost platit nájemné, ani nájem samotný. To, že byl uzavřen další nájemní vztah, rovněž není důkazem o uzavření dohody. Jelikož žalovaní tvrdili, že o byt zájem nemají, byl pronajat dalšímu nájemci, kterého se podařilo najít pouze náhodou. Žalobce nesouhlasí, že by bylo možné ukončit odstoupením (bezdůvodně a v rozporu se zákonem, ponecháním klíčů u cizí osoby). Tedy závěr soudu, že nájemní poměr skončil dohodou k 6. 12. 2021, není správný. Rozhodnutí je nesprávné i v případě, že by k dohodě skutečně došlo. Žalobci by totiž svědčilo právo na zaplacení nájemného za dobu od 1. 12. 2021 do 8. 12. 2021, tedy do předání klíčů. Protože však uzavření dohody o skončení nájmu nebylo jednoznačně a bez pochybností prokázáno, má žalobce právo na zaplacení nájemného po dobu celé výpovědní doby. Navrhli proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, tak aby žalobě vyhověl v plném rozsahu, případně aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalovaní navrhli rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdit. Důkaz výslechem svědkyně jméno FO byl včas. Navíc byl navržen jako důkaz zpochybňující věrohodnost provedeného důkazu výpovědí tituly před jménem jméno FO Anonymizováno. To nemá vliv na pravdivost její výpovědi. Žalovaní své tvrzení o uzavření dohody opřeli o řadu, byť nepřímých důkazů, přičemž soud je správně vyhodnotil. SMS zprávy je možné blokovat jak na úrovni telefonu, tak na úrovni operátora, tuto blokaci svědek jméno FO potvrdil. Proto mělo být stěžejním prokázání data odeslání zpráv prvním žalovaným, což žalobce neprokázal. Nárok žalobce na nájemné a další platby a včetně data od 1. do 7. 12. 2021 je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, neboť za situace, že žalobce popírá, že by se se žalovanými dohodl na ukončení nájemního vztahu dohodou a existence tohoto nájemního vztahu pro něho nepředstavovala překážku uzavření další nájemní smlouvy na tentýž prostor a tutéž dobu. Sám vytvořil situaci, kdy řádné plnění všem nájemcům nebyl schopen zajistit, ale neváhá od všech těchto nájemců požadovat nájemné, navíc soudně. Vyhovění by znamenalo nebezpečný precedens, který Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. 9. 2019, č. j. II. ÚS 4235/18 jistě nezamýšlel.

5. Odvolací soud zopakoval dokazování SMS zprávami (č. l. 38 spisu), a to zprávou s datem „neděle 4. září 2022, 22:19“ a uvádí se v ní „Bez udání důvodu mužů odstoupit od smlouvy do 14 dnu pane jméno FO takže je na vás jak vy se budete chovat“, a zprávu s datem „pátek 26. května 2023, 9:42“ „Můžeme to vyřešit jako lidi byt jste mi předal ve stavu že tam neteče voda odstoupení od smlouvy je v tomhle případě v pořádku“. Dále zopakoval dokazování předávacím protokolem ze dne 1. 12. 2021 (č. l. 8), který byl přílohou nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanými, kde je uveden stav vody 606,7 m³, a předávacím protokolem ze dne 8. 12. 2021, který je přílohou nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a právnická osoba, kde je uveden stav vody 606,8 m³.

6. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobce není z podstatné části důvodné.

7. Některé z důkazů svědčily ve prospěch žalobce, jiné ve prospěch žalované. Pokud se soud prvního stupně nechal přesvědčit provedenými důkazy o tom, že ke skončení nájmu došlo dohodou účastníků, jeho závěru nemůže odvolací soud nic vytknout. Jednak přihlíží k tomu, že soud prvního stupně viděl svědky i účastníky, měl možnost s nimi jednat. Přiklonil-li se k verzi strany žalované právě i v důsledku toho, jak na něj účastníci působili, nelze jeho postup hodnotit jako nesprávný. Je tomu tak i proto, že tuto skutkovou verzi podporuje řada dalších indicií.

8. Je to především výslech matky druhé žalované, tedy svědkyně jméno FO. Ta v rámci svého výslechu totiž uváděla, že byla přítomna telefonickému rozhovoru mezi prvním žalovaným a zmocněncem žalobce (tituly před jménem jméno FO Anonymizováno Anonymizováno), jehož předmětem bylo jednání o ukončení nájemního vztahu žalovaných k bytu, který jim pronajal žalobce. Svědkyně uvedla, že se druhý žalovaný snažil dohodnout na ukončení nájmu, aby byla jistota, že věc je vyřešena; komunikace probíhala relativně klidně. Dále uvedla, že druhý žalovaný navrhoval i schůzku a podepsání ukončení nájmu, na to tituly před jménem Jméno žalobce mladší uváděl „ne, ne, ne“, nechtěl to řešit. Výslovně svědkyně uvedla: „Do telefonu řekl, že nechce pana jméno FO nikdy vidět. jméno FO stále trval na tom, že je třeba věc nájmu nějak ukončit. jméno FO pak řekl, dobře, dobře, dejte tedy klíče paní jméno FO. Že si je u ní vyzvedne, ale že nic nepodepíše“. To je možné vysvětlit tak, že tituly před jménem Jméno žalobce jako zmocněnec žalobce skutečně akceptoval, byť nerad, opuštění bytu žalovanými a předání klíčů jako skončení nájmu, a to dohodou. Svědčí o tom především ta část jeho vyjádření, že už nechce druhého žalovaného nikdy vidět. Tedy tím akceptoval, že (právní) vztah mezi nimi je ukončen.

9. K procesním námitkám žalobce lze pouze uvést, že výslech svědkyně jméno FO byl navržen ve lhůtě soudem prvního stupně stanovené pro doplnění důkazů. Soud prvního stupně vyzval účastníky k doplnění tvrzení a označení důkazů na ústním jednání dne 12. 3. 2025, a to ve lhůtě dvou týdnů. Návrh na výslech svědkyně byl doručen 26. 3. 2025, tedy v soudem prvního stupně stanovené lhůtě (§ 57 o. s. ř.). Byť je pravdou, že se tak stalo až po výslechu svědka tituly před jménem jméno FO Anonymizováno. To však samo o sobě není důkazem o tom, že by svědkyně při svém výslechu uváděla nepravdivé informace. Soud prvního stupně takové podezření neměl, stejně tak nevzniklo ani odvolacímu soudu.

10. Další indicií, která svědčí pro verzi přijatou soudem prvního stupně, je žalobcovo další chování; tedy chování bezprostředně navazující na shora zmíněný telefonický rozhovor. Žalobce byt bez jakékoliv prodlevy ihned znovu pronajal (smlouva o nájmu ze dne 8. 12. 2021 uzavřená s právnická osoba, jemuž byl byt tentýž den byt i předán). Lze tak soudit, že žalobce, respektive jeho zmocněnec tituly před jménem Jméno žalobce, ani neuvažoval o tom, že by se snad žalovaní mohli do bytu nastěhovat. Tento jeho postoj tak potvrzuje spíše skutkovou verzi strany žalované.

11. Správnosti závěru soudu prvního stupně pak také nasvědčuje to, že od té doby (6. 12. 2021) se žalobce ani jeho zmocněnec na žalované neobrátili, celou záležitost dále nijak neřešili, žádnou dlužnou částku nepožadovali. A plnění začal žalobce po žalovaných požadovat až těsně před uplynutím promlčecí doby.

12. Rovněž SMS zprávy, které odvolací soud k důkazu zopakoval (viz odstavec 5 odůvodnění tohoto rozsudku), spíše vyvracejí verzi žalobce. A to proto, že jsou formulovány v přítomném čase. Pokud by bylo pravdou, co tvrdí žalobce, a sice, že jsou zprávy antedatovány, respektive, že byly druhým žalovaným napsány až s výrazným časovým odstupem, byly by formulovány spíše v čase minulém („mohl jsem odstoupit či „netekla voda“)“. Odvolací soud si je sice vědom toho, že průběh jednání a postup při zasílání zpráv mohly být i odlišné, chronologie mohla být různá. Nicméně kontext průběhu celé situace jej vede k závěru, že strany sporu se na ukončení nájemní smlouvy dohodli.

13. Skutkovou verzi žalovaných nezpochybňuje ani to, že žalovaný v rámci své výpovědi před soudem uváděl poněkud odlišná data vztahující se k zaslání oznámení žalobci (o odstoupení od smlouvy). Lze připustit, že pro časový odstup mohlo dojít chybě. O tom, že se takové chyby stávají, svědčí například i to, že i soud prvního stupně se takové chyby v odůvodnění svého rozhodnutí dopustil, a to v odstavci 7 na straně 5 třetí řádek. To však ještě samo o sobě nic neznamená. Na posouzení věci to však nemělo vliv, neboť odůvodnění rozhodnutí vychází zejména z telefonického rozhovoru ze dne 6. 12. 2021. Také je možné přihlédnout k tomu, že žalovaní nebyli odborníci a možná rozdíly mezi odstoupením od smlouvy, dohodou či výpovědí smlouvy příliš nerozlišovali.

14. Tedy závěr soudu prvního stupně, že k ukončení nájemního vztahu došlo dohodou, a to ke dni 6. 12. 2021, je správný.

15. Žalobci lze však přisvědčit v tom, že za dobu do skončení nájmu, tedy od 1. 12. do 6. 12. 2021 byli žalovaní nájemci bytu (a mohli jej užívat), a proto má žalobce právo na poměrnou část nájemného a dalších plateb za uvedenou dobu (§ 2246 a § 2247 o. z.), k jejichž placení se žalovaní v nájemní smlouvě zavázali. Tedy proto žalobci náleží právo za poměrnou část nájemného, paušální platby za úklid společných prostor a paušální platby za elektřinu společných prostor. Pokud jde o platbu za odvoz odpadu (sjednanou v dodatku k nájemní smlouvě) za měsíc prosinec jej žalobce nepožadoval.

16. Z nájemní smlouvy vyplývá, že se účastníci dohodli na nájemném ve výši 6 000 Kč měsíčně, paušálu za úklid společných prostor 200 Kč měsíčně a paušálu za osvětlení společných prostor 40 Kč měsíčně (článek 4 odst. 1 nájemní smlouvy). Celkem tedy za měsíc 6 240 Kč. Za poměrnou část měsíce prosince (6 dnů) jde o částku 1 208 Kč [(6 240 : 31) x 6]. Tedy v této části je žaloba důvodná, a to spolu s úroky z prodlení (§ 1970 o. z), jejichž výše žalobce požadovaná odpovídá vládnímu nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky). V této části byl návrh žalobce důvodný, a proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně částečně změnil.

17. Ve zbývajícím rozsahu pak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěch žalobce v uvedeném sporu byl nepatrný, a proto je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, neboť jejich úspěch ve sporu byl prakticky úplný.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Náklady řízení představuje odměna advokáta za řízení před soudem prvního stupně i za řízení před soudem odvolacím. Tarifní hodnotou pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je částka 25 515 Kč, přičemž odměna za každý úkon právní služby činí podle § 7 bod. 5 za použití § 12 odst. 4 advokátního tarifu 3 424 Kč.

20. Za řízení před soudem prvního stupně byla přiznána odměna za 9 úkonů právní služby, a to převzetí a příprava právního zastoupení, písemná podání ve věci samé ze dne 29. 11. 2024 (odpor proti platebnímu rozkazu), 19. 1. 2025, 3. 2. 2025, 13. 5. 2025 (závěrečný návrh), účast při jednáních před soudem prvního stupně ve dnech 12. 3. 2025, 26. 3. 2025, 28. 4. 2025, 14. 5. 2025 [podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g)] a za jeden úkon – odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 8. 12. 2024 podle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu ve výši jedné poloviny a dále náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 4 vyhlášky) za 2 úkony po 300 Kč (úkony učiněné do 31. 12. 2024) a za 8 úkonů po 450 Kč (úkony učiněné od 1. 1. 2025) a 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ze součtu odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, tedy z částky 36 728 Kč činí daň 7 712,90 Kč. Náklady za řízení před soudem prvního stupně činí v součtu 44 440,90 Kč.

21. Za řízení před soudem odvolacím náleží žalovaným odměna za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, a to za písemné podání ve věci samé ze dne 23. 7. 2025 – vyjádření k odvolání žalobce a účast zástupkyně žalovaných u jednání před odvolacím soudem den 7. 10. 2025; dále náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Dále bylo žalovaným přiznáno cestovné (§ 13 odst. 1 advokátního tarifu) za účast jejich zástupkyně u odvolacího jednání dne 7. 10. 2025, a to na trase adresa a zpět v rozsahu celkem 165 km, osobním automobilem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, reg. zn. SPZ, při spotřebě 10,6 l automobilového benzínu na 100 km a ceně benzínu 35,80 Kč za 1 litr (vyhláška č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025) a sazbě základní náhrady 5,80 Kč za 1 km jízdy; cestovné celkem 1 584 Kč a parkovné ve výši 110 Kč. Žalovaným dále náleží náhrada promeškaného času (§ 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu) za šest započatých půlhodin strávených jejich zástupkyní na cestě k ústnímu jednání před odvolacím soudem po 150 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu), tedy 900 Kč. Dále 21 % daň z přidané hodnoty z částky 10 342 Kč, tedy daň ve výši 2 171,80 Kč. Náklady za odvolací řízení činí 12 513,80 Kč.

22. Podle aktuální judikatury a soudní praxe byla povinnost žalobce uhradit žalovaným náklady řízení rozdělena tak, že každému ze žalovaných je žalobce povinen zaplatit polovinu jim vzniklých nákladů (celkem náklady jsou ve výši 56 954,70 Kč). Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.