18 C 320/2024

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci žalobce: Jméno žalobce jméno FO , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o 25.515 Kč s přísl./ nájemné I. Žaloba o stanovení povinnosti žalovaným 1) a 2) zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 25 515 Kč s příslušenstvím se zamítá v celém rozsahu.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1) a 2) na nákladech řízení částku 49 956 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaných ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se návrhem podaným u zdejšího soudu dne 7. 11. 2024 domáhal na žalovaných zaplacení částky ve výši 25 515 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného a dalších plateb souvisejících s nájmem bytu. Žalobce skutkově uváděl, že dne 28. 11. 2021 uzavřel se žalovanými nájemní smlouvu, kterou jim přenechal do nájmu prostor č. 11 v bytovém domě v , adresa, o velikosti 65 m2 nacházejícím se ve čtvrtém patře domu. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 12. 2021 do 31. 12. 2023, nájemné bylo dohodnuto ve výši 6 000 Kč měsíčně a paušální platby za úklid společných prostor domu ve výši 200 Kč a za osvětlení společných prostor domu 40 Kč. Na základě dodatku č. 1 uzavřeného k nájemní smlouvě měli žalovaní počínaje dnem 1. 1. 2022 dále platit měsíčně paušální platbu za odvoz odpadů ve výši 185 Kč. O předání předmětů nájmu byl dne 1. 12. 2021 sepsán protokol. Dne 8. 12. 2021 dostal žalobce od 1. žalovaného sdělení ze dne 4. 12. 2021 nazvané „Odstoupení od smlouvy o ubytování podle § 1861 občanského zákoníku“, v němž žalovaný uvedl, že v zákonné lhůtě čtrnácti dnů odstupuje od uzavřené smlouvy. S tímto žalobce nesouhlasil a nadále nesouhlasí s tím, že by žalovaný měl právo odstoupit od uzavřené smlouvy, a to proto, že v uzavřené smlouvě byly jasně uvedeny způsoby ukončení nájmu. Možnost odstoupit od smlouvy do čtrnácti dnů po podpisu v nich nebyla. Dopisem z 21. 10. 2024 napsal žalobce každému ze žalovaných, že sdělení 1. žalovaného ze 4. 12. 2021 považuje za výpověď z nájmu a že s odkazem č. l. 3 bod 2 písm. d) uzavřené smlouvy začala tříměsíční výpovědní lhůta běžet 1. 1. 2022. V dopise dále oba žalované vyzval, aby mu zaplatili nájemné 6 000 Kč a paušální platby za úklid společných prostor 200 Kč a elektřinu společných prostor 40 Kč za čtyři měsíce trvání nájemního poměru, tj. za období prosinec 2021 až březen 2022, celkem 24 960 Kč, a to ve lhůtě uvedené v dopise. Při psaní žaloby si žalobce uvědomil, že mu žalovaní měli za měsíce leden až březen 2022 zaplatit rovněž paušální platbu za odvoz odpadu ve výši 185 Kč měsíčně. Dluží mu tedy za prosinec 2021 částku 6 240 Kč, za měsíce leden až březen 2023 pak vždy za každý měsíc 6 425 Kč, celkem pak za uvedené období 25 515 Kč. Žalovaní neuhradili ničeho.

2. Podepsaný soud vydal ve věci dne 15. 11. 2024 pod č. j. 18 C 320/2024-20 platební rozkaz. Žalovaní podali včasný odpor, čímž došlo ke zrušení platebního rozkazu. V odůvodnění odporu pak nerozporovali skutečnosti uváděné žalobcem ohledně uzavření nájemní smlouvy a jejího dodatku č.

1. Uváděli dále, že po zahájení nájemního vztahu zjistili, že bytový prostor není způsobilý k obývání, když konkrétně netekla teplá voda a v koupelně se začal projevovat průsak vody mezi dlaždičkami. Žalovaní tuto skutečnost hlásili 2. 12. 2021 telefonicky žalobci. Ten jim dal však najevo, že jsou pro něho požadavky nových nájemců obtěžující. Na opakované telefonáty 1. žalovaného reagoval zablokováním jeho telefonního čísla a nebylo možné se s ním dále spojit. Žalobce k opravě nepřistoupil. Za těchto podmínek, tedy za absence teplé vody a pro postoj žalobce, nechtěli žalovaní nadále setrvávat v nájemním vztahu. 1. žalovaný se pokoušel se žalobcem dohodnout na ukončení nájmu i z jiného telefonního čísla, avšak bezúspěšně, proto přistoupil k písemné formě projevu svědčící o vůli žalovaných k ukončení nájemního vztahu založeného nájemní smlouvou. V pondělí dne 6. 12. 2021 pak bylo mezi žalobcem a žalovanými dohodnuto ve smyslu § 1981 NOZ a v souladu s ust. č. l. 3 odst. 2 písm. b) nájemní smlouvy, že nájemní vztah skončí 6. 12. 2021 a v tento den mají žalovaní ve smyslu ust. § 2292 NOZ odevzdat klíče sousedce (jiné nájemnici žalobce) , jméno FO, , což učinili. Žalobce si klíče vyzvedl. Písemnou dohodu o skončení nájmu však žalobce uzavřít odmítl. O ukončení nájmu svědčí i fakt, že dne 8. 12. 2021 byla mezi žalobcem jako pronajímatelem a , právnická osoba, , narozeným 20. 2. 1991, jako nájemcem, uzavřena nájemní smlouva, kterou žalobce přenechal , právnická osoba, úplatně k dočasnému užívání zcela totožný bytový prostor jako žalovaným na základě předmětné nájemní smlouvy, a to na dobu od 8. 12. 2021 do 31. 12. 2023. K předání bytového prostoru novému nájemci došlo protokolárně dne 8. 12. 2021. Žalovaní uváděli, že nájemní vztah založený nájemní smlouvou nemohl trvat do 31. 3. 2022, jak uvádí žalobce, neboť by , právnická osoba, bránilo v užívání obytného prostoru právo žalovaných. Pro úplnost žalovaní uvedli, že si jsou vědomi toho, že dohoda o ukončení nájmu, stejně jako nájemní smlouva vyžaduje ve smyslu ust. § 2237 NOZ ve spojení s ustanovením § 567 NOZ písemnou formu. Nedodržení písemné formy vede k relativní neplatnosti takové dohody ve smyslu ustanovení § 582 NOZ ve spojení s ustanovením § 586 NOZ. Požadavek písemné smlouvy o nájmu bytu vč. její změny je nicméně stanoven na ochranu nájemce. Žalobce tak nemá právo namítnout vůči žalovaným neplatnost dohody o ukončení nájmu bytového prostoru založeného předmětnou nájemní smlouvou pro nedostatek formy.

3. Mezi účastníky řízení byly nesporné tyto skutečnosti: dne 28. 11. 2021 byla mezi žalobcem a žalovanými uzavřena smlouva svým obsahem odpovídající smlouvě o nájmu bytu. Nesporný je mezi účastníky řízení předmět nájmu dle této smlouvy a výše sjednaných úhrad. Obsah této smlouvy včetně skutečnosti, že se mělo jednat o nájem na dobu určitou od 1. 12. 2021 do 31. 12. 2023. Nesporné je rovněž uzavření dodatku č. 1 ke smlouvě o nájmu bytu, který byl uzavřen 1. 12. 2021, jehož obsahem je závazek nájemce hradit pronajímateli částku 185 Kč měsíčně od 1. 1. 2022 za svoz odpadu. K datu 8. 12. 2021, kdy vznikl nájem předmětného bytu , právnická osoba, , žalovaní již předmětný byt neužívali. Výzva žalobce k zaplacení částky 24 960 Kč ze dne 21. 10. 2024 byla žalovaným doručena, a to ve dnech 24. 10. 2024 a 29. 10. 2024, jak je zřejmé z SMS zpráv od , právnická osoba, . Dne 7. 12. 2021 uzavřel žalobce nájemní smlouvu týkající se totožného bytu s , právnická osoba, , a to na dobu určitou od 8. 12. 2021 do 31. 12. 2023 a 8. 12. 2021 byl mezi nimi sepsán předávací protokol. Žalobce obdržel od 1. žalovaného listinu „Odstoupení od smlouvy o ubytování“ datovanou dnem 4. 12. 2021 podanou k poštovní přepravě 5. 12. 2021. Nesporné je, že tuto listinu lze považovat za výpověď z nájmu bytu. Nesporná je taktéž výše žalované částky ve výši 25 515 Kč vypočtená pro období od 1. 12. 2021 do 31. 3. 2022 a nesporný je obsah SMS zpráv zaslaných 1. žalovaným žalobci.

4. Mezi účastníky řízení byly sporné tyto skutečností: Zda žalovaní měli právo a důvody pro podání výpovědi bez výpovědní lhůty, k jakému datu byl ukončen nájem žalovaných k předmětnému bytu a zda se tak stalo k 31. 3. 2022 uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty (1. 1. – 31. 3. 2022), jak tvrdí žalobce, či k datu 6. 12. 2021 jak tvrdí žalovaní s tím, že k tomuto datu došlo mezi nimi a žalobcem k uzavření ústní dohody o ukončení nájmu. Sporné je, zda k datu 6. 12. 2021 byla mezi žalovanými a žalobcem uzavřena dohoda o ukončení nájmu k předmětnému bytu, jak žalovaní tvrdí. Sporu je v tom, jak dlouho trval nájem k předmětnému bytu u pana , jméno FO, , zda trval po celou dobu výpovědní lhůty tvrzené žalovanými, tj. do 31. 3. 2025. Sporné je, zda je či není v rozporu s dobrými mravy skutečnost, že předmětný byt byl žalobcem po dobu běhu výpovědní lhůty tvrzené žalobcem, tj. v době od 1. 1. 2022 do 31. 3. 2022 a současně od 8. 12. 2021 pronajat dalšímu nájemci, a to , právnická osoba, . Sporné je, zda SMS zprávy zaslané 1. žalovaným žalobci byly odeslány v datech, jak je u těchto zpráv uvedeno, tj. 4. 9. 2022 a 26. 5. 2023, když žalobce tvrdí, že byly zaslány již dříve. Sporné je to, zda v předmětném bytě netekla voda, jak tvrdí žalovaní, když tato skutečnost není uvedena v předávacím protokolu ze dne 1. 12. 2021. Sporné je, zda nárok uplatněný žalobcem je či není v rozporu s dobrými mravy.

5. Ke sporným skutečnostem provedl soud důkazy účastnickým výslechem 1. žalovaného, výslechy svědků Bc. , jméno FO, , jméno FO, , , právnická osoba, a , jméno FO, , nájemní smlouvou ze dne 28. 11. 2021, jejím dodatkem č. 1 ze dne 1. 12. 2021, předávacím protokolem z 1. 12. 2021, sdělením 1. žalovaného ze dne 4. 12. 2021, výzvou k zaplacení ze dne 21. 10. 2024, SMS zprávami, nájemní smlouvou ze dne 7. 12. 2021 uzavřenou mezi žalobcem a , právnická osoba, a předávacím protokolem ze dne 8. 12. 2021 k této nájemní smlouvě, a z těchto důkazů zjistil následující:6. 1. žalovaný jako účastník řízení ve své výpovědi uvedl, že k předání bytu došlo 1. 12. 2021 v ranních hodinách. Předání bytu trvalo 15 – 20 minut, když zástupce pronajímatele měl s sebou malé dítě. Žalovaným neukazoval, zda teče voda nebo ne. To že voda neteče, zjistila 2. žalovaná až v odpoledních hodinách, když přišla do bytu malovat a chtěla uklízet. Tuto informaci zavolala 1. žalovanému, který jí sdělil zástupci žalobce panu , jméno FO, . Ten sdělil, že neví, kdy to opraví. Následující den 1. žalovaný opět zástupci žalobce volala, kdy bude voda opravena, a bylo mu sděleno, že neví, zda narychlo někoho sežene. Ten samý den 1. žalovaný volal znovu s tím, že má pocit, že na opravu nikoho neshání. Upozornil jej také na to, že se mu nelíbí jeho chování a byl by rád, kdyby bylo možné dohodnout se na odstoupení od smlouvy. Zástupce žalobce pan , jméno FO, mu „típnul“ telefon. Pak 1. žalovaný zjistil, že si jeho číslo zablokoval. Další den, což byla sobota, začal věci 1. žalovaný řešit přes pojištění právní ochrany DAS. Napsal emailovou zprávu, že v bytě neteče voda, teplá ani studená, žádal o poskytnutí vzoru na odstoupení od smlouvy. Ten obdržel, použil jej a odstoupení od předmětné nájemní smlouvy ihned odeslal. Také uváděl, že 2. žalovaná mu poslala fotografii z koupelny v bytě, ze které bylo zřejmé, že mezi dlaždicemi je mokré místo, že tam prosakuje voda. Další den, což byla neděle, do bytu vůbec nešli, nic neřešili. 1. žalovaný se obával toho, že když prosakovala dlažba, bude problém s vodou většího rozsahu a rovněž se mu nelíbilo chování pana , jméno FO, , zástupce žalobce, zejména to, že mu zablokoval telefon. V pondělí pak žalovaní jeli do Jenišova, sešli se s rodiči 2. žalované a o situaci je informovali. Zkusili zavolat zástupci žalobce z telefonu maminky 2. žalované. Telefon byl zapnutý na hlasitý odposlech. Zástupce žalobce pan , jméno FO, hovor přijal. 1. žalovaný se mu představil, ptal se ho, proč jej zablokoval a sdělil mu, že chce od smlouvy odstoupit. Zástupce žalobce do telefonu potvrdil, že souhlasí s ukončením nájmu k uvedenému dni, tedy ke dni telefonického rozhovoru, tedy k 6. 12., avšak odmítl podepsat předávací protokol. Řekl 1. žalovanému, že klíče má nechat u paní , jméno FO, . Tím 1. žalovaný vzal věc za ukončenou. Den na to pak předal klíče paní , jméno FO, . Od té doby jej žalobce, resp. pan , jméno FO, nijak nekontaktoval, telefonní číslo 1. žalovaného měl dále zablokované a má jej zablokované i dosud. Když přišla předžalobní upomínka, pokoušel se mu 1. žalovaný dovolat a zjistil, že blokace stále trvá. K předloženým SMS zprávám uvedl, že je jejich autorem, rozhodně je však nepsal v roce 2022 či 2023, jak tvrdí žalobce, ale muselo to být v době, kdy situaci řešil, tedy někdy ve čtvrtek nebo v pátek v prosinci 2021.

7. Svědek Bc. , Jméno žalobce, , jméno FO, uvedl, že žalobce je jeho otcem. Při jednání přítomného 1. žalovaného si vzhledem k časovému odstupu již ani nevybavuje. Vybavuje si, že se žalovanými byla uzavřena nájemní smlouva, sepsán předávací protokol a také podepsán dodatek k nájemní smlouvě týkající se poplatků za odvoz odpadu. Vybavuje si, že ve stejném domě bydlela paní , jméno FO, , babička 2. žalované. Nějakou dobu po podpisu nájemní smlouvy, ne déle než za týden, možná již druhý či třetí den po podpisu, mu volal 1. žalovaný, že jsou v bytě nějaké závady. Vzhledem k časovému odstupu si vybavuje pouze dvě, a to „nějaké fleky“ na dlažbě, nejspíš v koupelně, protože jinde v bytě dlažba, kde je voda, není, a dále nějaké mapy ve špaletách střešních oken. Svědek 1. žalovanému řekl, že o tom neví. Pokud by toto věděl, daly by se věci do pořádku. Stanovisko 1. žalovaného bylo takové, že byt nechce a odstupuje od smlouvy. Svědek uvedl, že standardně vždy lidem říká, že musí dodržovat podmínky ve smlouvě a podat řádnou výpověď. Toto řekli 1. žalovanému s tím, že pokud by preferoval odstranění vady, tak není problém se domluvit. Z telefonátu s 1. žalovaným bylo jasné, že problém v bytě řešit nechce a chce jej opustit. 1. žalovaný svědkovi volal vícekrát, během dvou nebo tří dnů proběhlo více hovorů. Při dalších hovorech chtěl opět vědět, jak to bude s předáním bytu a s ukončením, čímž myslel zřejmě ukončení smlouvy. Svědek mu opět řekl, že takto nájem nejde, že je třeba postupovat podle nájemní smlouvy. Svědek si již nevybavuje, zda následovala nějaká SMS zpráva nebo další volání, ale má zato, že telefonát od 1. žalovaného, že chce řešit věc okamžitě. Svědek mu znovu vysvětloval, že toto nejde. Svědek uvedl, že o uvedených telefonátech hovořil s paní , jméno FO, , což byla babička 2. žalované. Svědek jí říkal, ať se žalovanými promluví, že to stejně skončí u soudu. Vysvětlil jí, že vznikl právní vztah. Způsob, jakým ho chtějí žalovaní ukončit, není možný. Buď podají výpověď z nájmu, nebo tam budou bydlet dál. Den či dva svědek se jmenovanou opět mluvil, a ta mu řekla, že žalovaní tam stejně bydlet nebudou a kde mají nechat klíče. Řekl jí, že než aby se klíče válely někde po domě, ať je žalovaní nechají tedy u paní , jméno FO, , avšak že vrácením klíčů není nájemní poměr ukončen. Svědek si pak klíče vyzvedl u paní , jméno FO, . Již si nevybavuje, kdy to bylo a zda k tomu došlo dřív, než přišlo odstoupení od smlouvy. Pamatuje si, že v odstoupení nebylo uvedeno, že se jedná o nájem bytu, ale o ubytování a tato listina mu přišla poštou. Svědek potvrdil, že si číslo 1. žalovaného zablokoval, a to proto, že 1. žalovaný stále trval na svém stanovisku, jak zrušit nájem, a to po dvou nebo třech telefonátech. Svědek dále uvedl, že od 1. 12. 2021 byla uzavřena nájemní smlouva na stejný byt s panem , jméno FO, . Jeho nájem trval necelé dva roky. K dotazu soudu svědek uvedl, že výzva k zaplacení dluhu byla žalovaným zaslána na podzim 2024. Dříve výzvy k úhradě zasílány nebyly. Z hlediska promlčení má na uplatnění dluhu tři roky a měl jiné věci k vyřizování. To, že žalovaní dluží, zjistil při nějaké kontrole. Svědek dále uvedl, že když se pak dostal následně do předmětného bytu, byla mokrá skvrna na podlaze koupelny, keramický obklad byl lehce nasáklý, což bylo způsobeno netěsností dříků rohového ventilu pod umyvadlem. Zakoupil materiál a závadu opravil. Na SMS zprávy došlé mu od 1. žalovaného nereagoval.

8. Svědkyně , právnická osoba, uvedla, že 2. žalovaná je její vnučkou, 1. žalovaný pak přítelem 2. žalované. Jejich vzájemné vztahy jsou dobré. K věci uvedla, že je jí známo, že žalovaní se domluvili, že předmětný byt „neberou“. Mělo to být proto, že v bytě měly být nějaké závady bránící bydlení, konkrétně v bytě neměla téct voda. Svědkyně si vybavuje, že voda měla prosakovat v koupelně. Tyto informace má od 1. žalovaného a od své vnučky, tedy 2. žalované. Svědkyně uvedla, že tehdy bydlela ve stejném domě, kde byl předmětný byt. Se zástupcem žalobce s panem , jméno FO, se v domě potkávali. Kdo ji přesně požádal, aby předala klíče od bytu žalovaných, si dnes již nevybavuje. Má zato, že to mohl být pan , jméno FO, . Klíče svědkyni určitě předal 1. žalovaný. Ona je pak předala panu , jméno FO, . Při předávání klíčů spolu nehovořili, ale svědkyně si vybavuje, že pan , jméno FO, byl velmi rozzlobený a v paměti svědkyni utkvěla věta, kterou pronesl: „že by mohl panu Králíkovi rozbít hubu“. Svědkyně odpověděla, že to asi nebude potřeba, že žalovaní jsou slušní lidé, že je to její rodina. Po slovech pana , jméno FO, měla o rodinu i trochu strach. Slova pana , jméno FO, zřejmě pramenila z toho, že se se žalovanými nepohodl. Ona sama v domě po odchodu žalovaných bydlela ještě další tři roky a s panem , jméno FO, vždy velice dobře vycházela. Poté, kdy mu předala klíče od bytu žalovaných, mezi svědkyní a panem , jméno FO, už nikdy nepadlo o odchodu žalovaných ani slovo.

9. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že je matkou 2. žalované. Sdělila, že je jí známo, že pan , jméno FO, si zablokoval telefonní čísla obou žalovaných. Tuto informaci má svědkyně od žalovaných. Nabídla jim tedy ke komunikaci telefon svůj. Telefonoval z něj 1. žalovaný a telefon dal na hlasitý odposlech. , jméno FO, , jméno FO, telefonní hovor zvedl, protože nevěděl, kdo volá. Nezavěsil a komunikace probíhala i poté, kdy zjistil, že mu volá 1. žalovaný. Ten se snažil s panem , jméno FO, domluvit o ukončení nájmu, aby byla jistota, že je věc vyřešená. 1. žalovaný navrhoval schůzku a podepsaní ukončení nájmu. , jméno FO, , jméno FO, říkal: „Ne, ne, ne“. Nechtěl věci nijak řešit. Do telefonu řekl, že nechce 1. žalovaného nikdy vidět. 1. žalovaný stále trval na tom, že je třeba věc nájmu nějak ukončit. , jméno FO, , jméno FO, mu řekl: „Dobře, dobře, dejte tedy klíče paní , jméno FO, “, že si je u ní vyzvedne, ale že nic nepodepíše. Popisovaný rozhovor byl relativně klidný. , jméno FO, , jméno FO, a 1. žalovaný na sebe nekřičeli.

10. Zjištění učiněná ze skutečností, které byly mezi účastníky řízení nesporné a z výše provedených důkazů, vzal soud za základ zjištěného stavu věci.

11. Po právní stránce posoudil soud věc takto:

12. Podle ust. § 2235 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

13. Podle ust. § 2237 občanského zákoníku smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnou vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.

14. Podle ust. § 2236 odst. 1 občanského zákoníku bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelům bydlení. Ujednají-li si pronajímatel s nájemcem, že k obývání bude pronajat jiný než obytný prostor, jsou strany zavázány stejně, jako by byl pronajat obytný prostor.

15. Podle ust. § 2236 odst. 2 občanského zákoníku skutečnost, že pronajatý prostor není určen k bydlení, nemůže být na újmu nájemci.

16. Podle ust. § 2243 občanského zákoníku byt je způsobilý k nastěhování a obývání, odpovídá-li ujednáním ve smlouvě a není-li nic ujednáno, je byt způsobilý k nastěhování a obývání, pokud je čistý a ve stavu, který se obvykle považuje za dobrý a pokud je zajištěno poskytování nezbytných plnění spojených s užíváním bytu nebo s ním souvisejících.

17. Podle ust. § 2229 občanského zákoníku nájem sjednaný na dobu určitou může každá ze stran vypovědět jen v případě, že ve smlouvě byly zároveň ujednány důvody výpovědi a výpovědní doba.

18. Podle ust. § 1981 občanského zákoníku stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový.

19. Podle ust. § 2292 občanského zákoníku nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoliv pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný hned.

20. Podle ust. § 2287 občanského zákoníku nájemce může vypovědět nájem na dobu určitou, změníli se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy zřejmě vycházeli do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval.

21. Podle ust. § 1861 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitel může od smlouvy odstoupit v písemné formě ve lhůtě 14 dnů od uzavření smlouvy.

22. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

23. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to účel a smysl tohoto zákona vyžaduje.

24. Podle ust. č. l. 3 odst. 2 písm. d) nájemní smlouvy může nájem skončit výpovědí ze strany nájemce, kdy výpovědní doba činí tři měsíce a počíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď druhé straně doručena.

25. V daném případě dospěl soud z provedených důkazů k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena nájemní smlouva na dobu určitou. Tato byla ukončena ze strany žalovaných v průběhu nájemního vztahu. Je zřejmé, že listina ze dne 4. 12. 2021 nazvaná „Odstoupení od smlouvy o ubytování“ neobsahuje náležitosti výpovědi nájmu z bytu. Účastníci řízení však učinili nesporným, že tuto listinu lze považovat za výpověď žalovaných z nájmu bytu bez udání důvodu. V průběhu řízení bylo dále zjištěno, a to z výpovědi 1. žalovaného a z výpovědi svědka Bc. , jméno FO, , že v předmětném bytě byly problémy s vodou, která v koupelně prosakovala skrze dlažbu. Svědek tuto závadu následně opravil. Rovněž bylo prokázáno, že o této závadě 1. žalovaný se svědkem telefonicky komunikoval a vyjádřil rovněž vůli nájem ukončit. Jednomu z telefonických hovorů byla přítomna svědkyně , jméno FO, , která uvedla, že se 1. žalovaný snažil s Bc. , jméno FO, domluvit na ukončení nájmu na uzavření dohody. Bc. , jméno FO, odmítl cokoliv podepsat, se skončením nájmu však souhlasil a rovněž s předáním klíčů prostřednictvím paní , jméno FO, . Tato skutečnost nastala po podpisu nájemní smlouvy a poté podpisu dodatku č. 1 k nájemní smlouvě a předávacího protokolu, k čemuž došlo 1. 12. 2021 a uzavřením nájemní smlouvy mezi žalobcem a , právnická osoba, dne 7. 12. 2021 a podpisem předávacího protokolu 8. 12. 2021. , právnická osoba, předmětný byt poté užíval. Žalobce tvrdí, že nájem žalovaných k předmětnému bytu zanikl ke dni 31. 3. 2022 vzhledem k běhu tříměsíční výpovědní lhůty. Po tuto dobu měli tedy žalovaní možnost předmětný byt užívat oproti jejich povinnosti hradit sjednané nájemné a další platby spojené s nájmem bytu. V řízení bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy nájemní mezi žalobcem a , právnická osoba, byli žalobci, resp. jeho zmocněnci, předány klíče od bytu, které si zmocněnec vyzvedl u paní , jméno FO, a byt pronajal novému nájemci. Poté již se žalovanými nekomunikoval až do října 2024, kdy jim zaslal informaci o existenci dluhu a výzvu k jeho úhradě.

26. Soud posoudil podaný návrh dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení došlo ke skončení nájmu k předmětnému bytu dohodou, a to přesto, že 1. žalovaným byla podána výpověď z nájmu. Za den ukončení nájmu považuje soud den 6. 12. 2021, kdy k uzavření dohody došlo prostřednictvím telefonického rozhovoru, jak výše uvedeno. Přestože zmocněnec žalobce tuto skutečnost popírá, má soud zato, že skončení nájmu žalovaných k předmětnému byt vzal tímto na vědomí. Jedná se o člověka, který se pohybuje dlouhou dobu v oboru pronajímání bytů, které jsou v majetku jeho otce, žalobce. Dle názoru soudu o tom svědčí i skutečnost, že hned následující den uzavřel novou nájemní smlouvu k předmětnému bytu s , právnická osoba, a další den mu předmětný byt protokolárně předal. Soud se domnívá, že by tak neučinil, pokud by v danou chvíli měl zato, že žalovaní mohou ještě další téměř čtyři měsíce předmětný byt užívat, než by jejich nájem skončil. Dle názoru soudu tak žaloba nebyla podána důvodně. Soud naopak považuje žalobu podanou v rozporu s dobrými mravy, když žalobce požaduje po žalovaných zaplacení nájemného a dalších úhrad spojených s nájmem bytu za období prosince 2021 až března 2022, když již ke dni 7. 12. 2021 byla uzavřena nová nájemní smlouva s novým nájemníkem s dobou trvání nájemního vztahu od 8. 12. 2021. Za této situace nemohl soud jinak než podanou žalobu zamítnout.

27. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má úspěšný účastník v řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Soud žalovaným vůči žalobci přiznal právo na zaplacení nákladů řízení v celkové výši 49 956 Kč, které sestávají z odměny advokáta za 3 hlavní úkony á 3 424 Kč (dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění do 31. 12. 2024) za úkony příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci ze dne 29. 11. 2024 a 8. 12. 2024 a 7 úkonů á 3 852 Kč (dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025), 3 paušální náhrady á 300 Kč (do 31. 12. 2024) a 7 paušálních náhrad á 450 Kč (od 1. 1. 2025) a DPH 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 8 670 Kč.