14 CO 250/2021

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Jany Boškové a JUDr. Ivy Hejdukové ve věci a) žalobců: ; anonymizováno jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa b) jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; anonymizováno jméno jméno, narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 434 143,79 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 1. 10. 2021, č. j. 12 C 71/2019-127

I. Potvrzuje se výrok I rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o zaplacení 212 002,57 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 5. 4. 2022 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 8,05 % z částky 407 148,21 Kč za dobu od 2. 12. 2018 do 9. 3. 2019 a s úroky z prodlení ve výši 8,05 % z částky 434 443,79 Kč za dobu od 10. 3. 2019 do 4. 4. 2022.

II. Pokud bylo výrokem I rozsudku soudu prvního stupně rozhodnuto o zaplacení 222 141,22 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 5. 4. 2022 do zaplacení, mění se tento výrok tak, že se řízení zastavuje.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům k rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení, a to žalobci a) náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 74 755,26 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 30 303,24 Kč, a žalobkyni b) náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 74 755,26 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 30 303,24 Kč.

1. Soud prvního stupně vyhověl žalobě o zaplacení náhrady za bezdůvodné obohacení vzniklé nadužíváním spoluvlastnického podílu na nemovitostech (restauraci a penzionu) za období od 1. 6. 2017 do 28. 2. 2019. Za důvodnou přitom nepovažoval námitku započtení, založenou na tvrzení, že žalovaný žalobcům v období od 1. 2. 2015 do 11. 10. 2017 zaplatil celkem 168 277 Kč. Dospěl totiž k závěru, že„ pohledávka, kterou navrhoval k započtení žalovaný, již zanikla zápočtem, který byl realizován samotným žalobcem,“ a to ve dříve zahájeném řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 211/2017, v němž žalobci vymohli bezdůvodné obohacení za dřívější období.

2. Žalovaný se proti rozsudku odvolal a namítl, že soud prvního stupně nevzal v potaz kompenzační námitku. Ve dříve zahájeném řízení přitom odvolací soud, jednající pod sp. zn. 18 Co 160/2020, započtení vzájemné pohledávky žalovaného neuznal.

3. V mezidobí Nejvyšší soud rozsudkem sp. zn. 28 Cdo 2829/2021 zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 18 Co 160/2020, přičemž zpochybnil jeho závěr o započtení a uvedl, že v daném případě nejde o zánik vymáhané pohledávky žalobců započtením, nýbrž splněním. Žalovaný ovšem již před vydáním rozsudku Nejvyššího soudu žalobcům na základě rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 18 Co 160/2020 zaplatil celkem 359 887,60 Kč a dovozoval, že 222 141,22 Kč z toho by mělo být použito na úhradu pohledávky žalobců vymáhané v tomto řízení a že tudíž vymáhaná pohledávka by měla být minimálně o tuto částku nižší, tedy nanejvýš 212 002,57 Kč. S tím žalobci souhlasili, a proto v tomto rozsahu (a v rozsahu úroků z prodlení za odpovídající období) vzali žalobu zpět (rozsah zpětvzetí upřesnili při odvolacím jednání). Protože žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil, odvolací soud podle § 222a odst. 1 o. s. ř. v odpovídající části napadený rozsudek zrušil a řízení zastavil. V písemném vyhotovení tohoto rozhodnutí přitom podle § 164 o. s. ř. opravil početní chybu spočívající v uvedení částky 222 441,22 Kč namísto částky 222 141,22 Kč.

4. Ve věci samé pak zbývalo rozhodnout o zaplacení částky 212 002,57 Kč s úroky z prodlení z této částky a s úroky z prodlení z původní částky za dobu prodlení s jejím zaplacením. Protože žalovaná povinnost zaplatit tuto částku ničím jiným než námitkou započtení nezpochybňovala a v závěru odvolacího řízení„ nechala rozhodnutí na odvolacím soudu“ zabýval se odvolací soud již jen námitkou započtení.

5. Ohledně té odvolací soud poukazuje na to, co již řekl Nejvyšší soud v uvedeném zrušovacím rozsudku, totiž že uplatnění platby 168 277 Kč v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 211/2017 (18 Co 160/2020) nebylo námitkou započtení, nýbrž námitkou splnění. Pokud žalovaný tuto částku zaplatil, nevznikla tím žádná jeho pohledávka vůči žalobcům, ale byl tím jednoduše splněn jeho dluh vůči žalobcům, a to dluh vymáhaný v uvedeném řízení. Z toho jasně plyne, že žalovaný nemá vůči žalobcům pohledávku ve výši 168 277 Kč, kterou by mohl započíst proti pohledávce vymáhané žalobci v řízení tomto.

6. I když tedy soud prvního stupně nesprávně operoval se započtením a jeho„ realizací“, ve výsledku je jeho rozhodnutí správné. Žalovaný dluží žalobcům 212 002,57 Kč s úroky z prodlení, tento jeho dluh zatím nijak nezanikl. Proto odvolací soud napadený rozsudek v tomto rozsahu potvrdil.

7. Právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů přiznal odvolací soud v plném rozsahu žalobcům, a to zčásti na základě jejich úspěchu podle § 142 odst. 1 o. s. ř., zčásti na základě toho, že důvodem zpětvzetí žaloby bylo chování žalovaného spočívající v uspokojení pohledávky žalobců započtením, tedy podle § 146 odst. 2 druhé věty o. s. ř. Argument žalovaného, že v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 211/2017 se jeho námitky nakonec ukázaly důvodnými, nepovažuje odvolací soud za správný, protože případný úspěch žalovaného v prvém řízení může být zohledněn jedině rozhodnutím o jeho nákladech. V tomto řízení žalobci podali žalobu důvodně a výsledek prvého řízení na tom nic nemění.

8. Výši nákladů řízení před soudem prvního stupně převzal odvolací soud z rozsudku soudu prvního stupně, neboť ji považuje za správnou a žádná ze stran proti ní ani neměla námitky. Stejným způsobem jako soud prvního stupně určil odvolací soud výši nákladů odvolacího řízení, zde ovšem z tarifní hodnoty 434 143,79 Kč, která byla předmětem odvolacího řízení. Náhradu odvolací soud žalobcům přiznal nikoli za 4 úkony právní služby, jak žalobci požadovali, nýbrž za úkony 3, tj. za vyjádření k odvolání z 29. 11. 2021, vyjádření a zpětvzetí z 6. 4. 2022 a účast na jednání. Vyjádření k odvolání z 18. 11. 2021 považuje odvolací soud za neúčelný úkon, neboť žalobci se vyjadřovali teprve k blanketnímu odvolání, které jim soud zaslal na jejich žádost, aniž je k vyjádření žádal a aniž vyjádření mělo smysl. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo která v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být Nejvyšším soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.