14 Co 251/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A , narozená dne Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného Anonymizováno sídlem Adresa advokáta o vydání věci na základě odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 8. 2025, č. j. 13 C 59/2025-97

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 6 876 Kč.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému vydat jí motocykl , Anonymizováno, , registrační značky , SPZ, (výrok I), uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 24 321 Kč (výrok II) a povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu s tím, že o výši a splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že věc posoudil podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobkyně měla prokázat nabytí držby (detence) věci žalovaným, případné prokázání o pozbytí držby bylo na žalovaném. Z provedeného dokazování, nebylo možné přijmout závěr, že by žalovaný nabyl držbu (motocyklu), a to navzdory tomu, že se motocykl nacházel do jara či léta 2024 na pozemku nebo v garáži u domu v jeho vlastnictví. Svědek , Jméno žalovaného, mladší vypověděl, že motocykl užíval výlučně on, má v držení potřebné doklady i klíče, považuje se za vlastníka. Jeho svědecká výpověď byla přitom v souladu s dalšími důkazy. Námitka žalovaného, že nebyl a není držitelem motocyklu, byla prokázána, neboť prokázal existenci držby předmětného motocyklu třetí osobou. Je proto dán nedostatek pasivní věcné legitimace. Otázkou sporné aktivní věcná legitimace se soud prvního stupně nezabýval. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení. O nákladech státu rozhodl podle § 148 o. s. ř. a uložil je k zaplacení neúspěšné žalobkyni.

3. Žalobkyně se proti rozsudku soudu prvního stupně odvolala. Uvedla, že motocykl byl umístěn u domu žalovaného, který jej účelově přemístil a „vytvořil tak dojem, že bych měla žalovat kohokoliv, ke komu žalovaný motocykl ukryje“. , Jméno žalovaného, mladší neměl v době, kdy byl motocykl v garáži žalovaného, v domě trvalé bydliště, nemohl s motocyklem nakládat. Závěr, že vlastnictví či držba náleží , jméno FO, mladšímu, odporují skutkovým zjištěním. V jeho svědecké výpovědi byla řada nesprávných údajů (když prohlásil, že nebyl řešen pro přestupek; když tvrdil, že měl vlastní pojistku na motocykl; když tvrdil, že ona žalovaného přemluvila, aby motocykl byl napsán na ni; když uváděl, že ona jela motocykl kupovat společně se žalovaným, aby se mohli střídat v řízení kvůli vzdálenosti; když tvrdil, že policií mu bylo sděleno, aby motocykl ponechal v garáži pana , jméno FO, , přitom to bylo v době, kdy civilní spor o vydání věci ještě nebyl zahájen). Nepravdivá jsou jeho tvrzení, že motocykl byl zakoupen z jím ušetřených peněz, i tvrzení, že jí peníze na koupi předal. Vlastnictví je nezpochybnitelně doloženo kupní smlouvou i technickým průkazem k vozidlu vedeným na její jméno. Je absurdní, aby musela podávat žalobu pokaždé, kdy žalovaný motocykl účelově přemístí. Nesprávnosti ve výpovědi svědka , Jméno žalovaného, mladšího chce vyvrátit sdělením , právnická osoba, , adresa, , odboru stavebně správního, potvrzením o platnosti občanských průkazů žalovaného a jeho syna, žádostí na , právnická osoba, , žádostí na , právnická osoba, . Popírá také tvrzení, že by neměla žádný vztah k motocyklům, neboť ten, který je předmětem řízení, nebyl jediným, který vlastnila nebo si pořídila. Zajímá se o ně dlouhodobě, což prokazuje potvrzení o účasti a vítězství v elektronické dražbě , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , konané 24. 2. 2023. Tyto předložené důkazy nejsou novými skutečnostmi, nýbrž reakcí na účelové a nepravdivé výpovědi svědků.

4. Žalobkyně k dotazu soudům odvolacího soudu doplnila, že si myslí, že motocykl, jehož vydání se domáhá, „je asi stále u pana , jméno FO, “. Žila ve společné domácnosti v domě žalovaného, odkud se odstěhovala se někdy před koncem roku 2024. Bylo to ještě předtím, než motocykl zmizel. , Jméno žalovaného, mladší se odstěhoval z předmětného domu ve svých asi 18 letech, teď žije společně s přítelkyní. O motorky se [žalobkyně] zajímá delší dobu. Měla motorku v roce 2022, chtěla ji předělat, druhá byla koupena vlastně na náhradní díly. Tu druhou motorku, která je předmětem tohoto řízení, užívala, jezdila na ní na cvičišti v rámci autoškoly (žalovaný je učitelem v autoškole), a to pravidelně každý víkend. Předtím vlastnila babety, skůtr, Yamahu 250, tou jezdila na pozemku, má ji dosud. Doklady od sporné motorky včetně klíčů byly v garáži, „tam je taková polička, kde na háčku visely klíče, byla tam i helma a rukavice, pod těma helmama byly doklady“. Žalovaný, který je jejím bývalým manželem, jezdil na téhle i jiné motorce, měl , Anonymizováno, má pořád. Na sporné motorce jezdil jeho syn , Jméno žalovaného, mladší, a to od roku 2022 i na silnici. Stalo se také, že ji naboural, proto ji [žalobkyně] odstavila, aby nezpůsobil nějakou škodu. Delší dobu ta motorka byla také rozebraná, takže se na ní ani jezdit nedalo. K dotazu, kdo má doklady od motorky a klíče, uvedla „myslím si, že jsou v garáži, nevím“. Motorka zmizela někdy v srpnu roku 2024. Je pravdou, že syn žalovaného , Jméno žalovaného, mladší si kupoval motorku, ta byla ale z Německa. Ona mu pro ten účel vyměňovala peníze. Peníze na koupi motorky, která je předmětem řízení, získala zčásti (20 000 Kč) darem od otcova bratra, zbytek měla našetřený (25 000 Kč).

5. Zástupce žalovaného při odvolacím jednání uvedl, že neví, kde se předmětná motorka nyní nachází, neví ani, proč byla umístěna v garáži u pana , jméno FO, , „zřejmě měl , Jméno žalovaného, mladší strach.“ K motorce se , Jméno žalovaného, mladší vždy choval jako k vlastní, měl ji ve své dispozici; spolu s přítelkyní, s níž nyní žije, jezdili na výlety; motorku měl u otce v garáži až od prosince 2024, kdy žalovaná přišla s tím, aby jí motorku vydal. Žaloba na určení vlastnického práva dosud nebyla podána.

6. Odvolací soud doplnil dokazování k žalobkyní tvrzené nevěrohodnosti výpovědi svědka , Jméno žalovaného, mladšího. K tomu provedl důkaz odpovědí , právnická osoba, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , územní odbor , adresa, z 8. 10. 2025 na žádost žalobkyně. Ze zprávy plyne, že „ze spisového materiálu vedeného pod č. , Anonymizováno, nebylo zjištěno, že by některý z policistů sdělil , jméno FO, mladšímu, že si má ponechat motocykl , Anonymizováno, , registrační značky , SPZ, garáži do doby, než rozhodne civilní soud.“ Z odpovědi , právnická osoba, , adresa, , odbor dopravně správní z 29. 8. 2025, na žádost žalobkyně ohledně stavu řízení o přestupku vyplývá, že „řízení bylo ke dni podání vyrozumění stále vedeno. Další ústní jednání nebylo nařízeno, ani nebylo vydáno závěrečné rozhodnutí. Obviněnému , jméno FO, bylo zasláno oznámení o zahájení řízení o přestupku společně s předvoláním k nařízenému jednání na 26. 2. 2025. Tento dokument si osobně převzal 29. 1. 2025. Protože se žalobkyně z ústního jednání omluvila, byl termín zrušen. V případě nového nařízení ústního jednání byli účastníci vyrozuměni o tom, že bude jednání znovu nařízeno.“ Z žádosti žalobkyně adresované , právnická osoba, , Anonymizováno, bylo zjištěno, že se dotazovala, zda již žalovaný či , Jméno žalovaného, mladší měli ve dnech 12. až 13. 8. 2020 platný doklad totožnosti způsobilý pro zápis do registru motorových vozidel, tedy občanský průkaz, cestovní pas nebo řidičský průkaz. Na tuto žádost neobdržela odpověď, respektive tuto odpověď soudu nepředložila. Ze sdělení , právnická osoba, za dne 30. 7. 2025 vyplývá, že v registru silničních vozidel je žalobkyně zapsána jako vlastník a provozovatel vozidla [sporné motorky] od 13. 8. 2020 do nepodání zprávy. Poslední pojistná smlouva byla sjednána u , právnická osoba, . na dobu od 13. 8. 2020 do 18. 9. 2024; od této doby je vozidlo nepojištěné (č. l. 90 spisu).

7. Odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Žalobkyně v posuzované věci tvrdí, že je vlastníkem motocyklu, jehož vydání se domáhá. Úkolem soudu bylo proto posoudit, zda a kdo do tvrzeného vlastnického práva zasahuje. Mohl by to být především držitel, tedy ten, kdo se k motocyklu chová jako k vlastnímu s úmyslem mít ho pro sebe, případně i ten, u koho se motocykl fakticky nachází.

9. Soud prvního stupně správně neposuzoval otázku, kdo je vlastníkem motocyklu, protože to nebylo předmětem řízení. Předmětem řízení bylo vydání motocyklu, a toho se lze domáhat, jak řečeno, buď po tom, kdo s k motocyklu osobuje vlastnické právo (tzv. držitel), anebo po tom, u nějž se motocykl fakticky nachází (tzv. detentor). Jinými slovy, žaloba by měla směřovat proti osobě, která do tvrzeného vlastnického práva zasahuje. Soud prvního stupně na základě dokazování uzavřel, že žalovaný není ani jednou z těchto osob.

10. Uzavřel jednak, že motocykl se nenachází u žalovaného. To nebylo ani v odvolacím řízení relevantně zpochybněno. Žalobkyně uváděla, že přesně neví, kde motorka je. V průběhu odvolacího řízení připouštěla, že je možné, že je stále v garáži u pana , jméno FO, (přirozeně to neví jistě), ten však žalován není.

11. Pokud jde o otázku, kdo k motocyklu uplatňuje vlastnické právo, soud prvního stupně zjistil, že vlastnické právo tak činí , Jméno žalovaného, mladší. Ten, jak zjistil soud, vykonává svoji vůli nad věcí, která je předmětem žaloby. Tento závěr soud prvního stupně učinil na základě provedeného dokazování, přičemž vycházel především ze svědecké výpovědi právě , Jméno žalovaného, mladšího. Ten uváděl, že na koupi motorky poskytl svoje peníze, že na motorce jezdil převážně on, že se považuje za jejího vlastníka, neboť jej „nikdy ani nenapadlo, že by vlastníkem nebyl“. Ostatně i to, že motorka je umístěna v garáži , jméno FO, je svědkovou vůlí.

12. K tomu odvolací soud doplňuje, že těžiště dokazování náleží před soud prvního stupně. Ten provedl účastníky navržené důkazy a jemu také příslušelo, aby je zhodnotil. Přitom musel posoudit, kdo z vyslechnutých svědků mluvil pravdu, a to nejen podle toho, co vypověděli, ale též podle toho, jak to vypověděli (jak na soudce působili) a jak jejich výpověď vyznívá v souvislosti s jinými důkazy. Výpověď svědka , jméno FO, mladšího tedy soud vyhodnotil na základě vlastního dojmu ve světle dalších důkazů a účastníky tvrzených okolností. Jestliže pak soud v zásadním bodě, tj. v otázce, kdo se považuje za vlastníka (nikoli kdo vlastníkem je) svědku , jméno FO, mladšímu uvěřil, odvolací soud nevidí důvody, pro které by měl jeho hodnocení zpochybnit.

13. Žalobkyně v odvolání zpochybňovala svědkovu věrohodnost, avšak důkazy, které k tomu předložila, jeho věrohodnost nezpochybňují:14. 1) Skutečnost, jestli svědek měl (případně neměl) v okamžiku uzavření kupní smlouvy k motocyklu a v okamžiku jeho převodu v evidenci vozidel občanský průkaz či nikoliv, nebyla prokázána. Žalobkyně sice učinila dotaz ke zjištění této skutečnosti na příslušný úřad, odpověď však nedostala, respektive takovou odpověď odvolacímu soudu nepředložila. Tedy svědkovo tvrzení, že „v době, kdy byl motocykl kupován, neměl občanský průkaz, v té době si dělal nový“ nebylo nijak vyvráceno. Nicméně, i kdyby tento důkaz vedl k závěru, že svědek nemluvil pravdu, týkalo by se to spíše otázky nákupu motocyklu, a tedy i vlastnictví motocyklu, nikoli otázky, zda si svědek na motocykl činí nárok; to lze zpochybnit stěží).15. 2) Tvrzení žalobkyně, že v lednu 2025 bylo proti svědkovi zahájeno přestupkové řízení vyplývá z předloženého sdělení , právnická osoba, , Anonymizováno, ze dne 29. 8. 2025. Zároveň však z něj lze zjistit, že ústní jednání nařízené tamním úřadem za účelem projednání přestupku (k němuž byl svědek předvolán 29. 1. 2025) bylo odvoláno, další zatím nařízeno nebylo, o přestupku dosud nebylo rozhodnuto. Je proto otázkou, jak svědek své vyjádření před soudem prvního stupně, že „nebyl jsem řešen ani pro přestupek“ myslel, respektive, zda mu bylo zřejmé, že navzdory odvolání ústního jednání přestupkové řízení pokračuje. Takový závěr jeho stručné vyjádření před soudem prvního stupně nevylučuje.16. 3) Pokud jde o sdělení , právnická osoba, , ani tímto důkazem není věrohodnost svědka zpochybněna, neboť ze sdělení, které žalobkyně odvolacímu soudu předložila, pouze vyplývá, že (předmětný) motocykl byl v určitém období pojištěn u společnosti , právnická osoba, . (od 13. 8. 2020 – 18. 9. 2024), poté již nikoliv. To samo o sobě nevyvrací svědkovo tvrzení o tom, že předával žalobkyni peníze na pojistné, či že po určitou dobu byl pojistníkem. Svědkova výpověď neodporuje ani dalším důkazům provedeným soudem prvního stupně. Těmi jsou čestná prohlášení a výslechy svědků, , jméno FO, a , jméno FO, . Z těchto dalších důkazů totiž pouze vyplývá nesporné tvrzení o tom, že motocykl byl umístěn v garáži žalovaného na adrese , adresa, , a to někdy do jara léta 2024, a tvrzení, že s ním „nakládal“ , Jméno žalovaného, mladší. Ani toto druhé tvrzení však mezi účastníky nebylo sporné.

17. Tedy odvolací soud uzavírá, že věrohodnost svědka , jméno FO, mladšího nebyla zpochybněna.

18. S ohledem na uvedené odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Dodává, že tím se nijak nevyjadřuje k otázce, kdo je vlastníkem motocyklu.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl i v odvolacím řízení zcela úspěšný, a proto má právo, aby mu žalobkyně nahradila náklady, které v souvislosti s odvolacím řízením účelně vynaložil. O výši těchto nákladů bylo rozhodnuto podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“).

20. Náklady řízení představuje odměna advokáta, kdy tarifní hodnotou pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je částka 45 000 Kč (8 odst. 1 advokátního tarifu), přičemž odměna za každý úkon právní služby činí podle 2 900 Kč (§ 7 bod 5 advokátního tarifu). Žalovanému náleží odměna za jeden úkon právní služby, a to účast jeho zástupce u ústního jednání před odvolacím soudem dne 9. 12. 2025 [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu). Žalovanému bylo dále přiznáno cestovné (§ 13 odst. 1 advokátního tarifu) za účast jeho zástupce u odvolacího jednání, a to za jízdu na trase , adresa, – , adresa, a zpět v rozsahu celkem 165 km, konanou osobním automobilem , jméno FO, , registrační značky , SPZ, , při spotřebě 8,4 litru motorové nafty na 100 km a ceně nafty 34,70 Kč za litr (vyhláška č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025) a sazbě základní náhrady 5,80 Kč za 1 km jízdy; cestovné celkem 1 433 Kč. Žalovanému dále náleží náhrada promeškaného času [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu] za šest započatých půl hodin strávených na cestě k ústnímu jednání po 150 Kč, tedy 900 Kč. Dále 21% daň z přidané hodnoty z částky 5 683 Kč, tedy daň ve výši 1 193 Kč. Náklady za odvolací řízení tak činí celkem 6 876 Kč.