14 Co 256/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobci: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce Jméno advokáta A , Anonymizováno sídlem Adresa advokáta A , narozená dne Datum narození advokáta B , narozený dne Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C , narozená dne Datum narození advokáta D , narozená dne Datum narození advokáta E advokátem Jméno advokáta F sídlem Adresa advokáta F proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení vlastnického práva na základě odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. 7. 2024, č. j. 7 C 35/2021-170 Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným mění tak, že se určuje, že žalobce a) je v rozsahu 1/3 spoluvlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, k. ú. , adresa, , AnonymizovánoII. Žalovaný je povinen nahradit žalobci a) k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 82 012 Kč.III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I ve vztahu mezi žalobci b) až e) a žalovaným mění potud, že se určuje, že , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, , byl ke dni své smrti v rozsahu 1/3 spoluvlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Ve zbylém rozsahu se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ve vztahu mezi žalobci b) až e) a žalovaným potvrzuje.IV. Ve vztahu mezi žalobci b) až e) a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl návrh na určení, že žalobce a) je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti jedné třetiny na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , že , tituly před jménem, , jméno FO, , narozený , datum, , byl ke dni své smrti , datum, vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti jedné třetiny na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, a , tituly před jménem, , Jméno žalovaného, , narozený , datum, (dále i jen , tituly před jménem, , jméno FO, “), je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti jedné třetiny na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 35 507,70 Kč.

2. Své (v pořadí druhé) rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobci neprokázali spoluvlastnické právo k pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (dále i jen „pozemek“). Pochybnosti měl i o vzniku občanského sdružení podle § 829 z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník., byť „jistá společná činnost zúčastněných osob“ byla prokázána. Jedná se však o činnost nedostatečnou, neboť fakticky , tituly před jménem, , jméno FO, vystupoval pouze jako kupující, což potvrdil i věrohodný svědek , jméno FO, . Takové jednání však – podle názoru soudu prvního stupně – nelze považovat za společnost činnost. Neshledal, že by byl prokázán vznik sdružení ani společnou činností směřující k realizaci výstavby. Ani zde se nejednalo o činnost společnou, neboť se „o ni staral pouze žalobce. , tituly před jménem, , jméno FO, se na společném záměru nijak nepodílel, pouze na něj bylo evidováno vlastnické právo k pozemku nabytému z prostředků , tituly před jménem, , jméno FO, “. Takový postup „budí spíše dojem obcházení zákona z blíže nezjištěného důvodu“. Bylo sice prokázáno, že žalobce a) zaplatil , tituly před jménem, , jméno FO, 3 675 334 Kč, nepodařilo se však prokázat, jaký byl přesně účel těchto plateb, zda se například nejednalo o zálohy na přislíbený budoucí prodej třetiny pozemku. S ohledem na soudem prvního stupně zjištěnou nevěrohodnost , tituly před jménem, , jméno FO, nelze vyloučit, že „vystavené čestné prohlášení nebylo myšleno vážně a nesměřovalo k žádnému důsledku“. Samotnou koupi pozemku nelze, podle závěru soudu prvního stupně, považovat za společnou činnost.

3. Žalobci se proti rozsudku odvolali.

4. Žalobce a) v odvolání uvedl, že dohoda mezi ním, právním předchůdcem žalobců b) – e) a otcem žalovaného měla dva účely. Jednak nabýt pozemek do spoluvlastnictví a jednak vybudovat na něm bytové domy. Že druhého účelu nebylo dosaženo, není pro posouzení věci významné. První účel dosažen byl. Bylo prokázáno, že účastníci dohody činili kroky k nabytí pozemku do spoluvlastnictví a dosáhli jej. Žalobce svůj podíl i zaplatil; s určitým odstupem členové sdružení jednali i o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Písemná smlouva o sdružení fyzických osob nemohla být předložena, neboť nebyla uzavřena. Zákon ji ani nevyžadoval. Žalobce popsal okolnosti vzniku sdružení, koupě pozemku, hrazení jeho kupní ceny, následné splácení podílu na kupní ceně žalobcem a), i jím vykonanou práci na postupu směřujícím k přípravě realizace výstavby domu; jeho tvrzení jsou po celou dobu trvání sporu konzistentní. Vše je třeba hodnotit podle chování účastníků v tehdejší době. Žalobce a) nesouhlasí ani se závěrem, že samotnou koupi pozemku nelze považovat za společnou činnost. To, jak si členové sdružení rozdělí úkoly, závisí pouze na jejich rozhodnutí. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

5. Žalobci b) - e) ve svém společném odvolání uvedli, že se „zcela ztotožňují“ s odvoláním žalobce a). Doplnili, že soud prvního stupně neprovedl důkaz spisem insolvenčního soudu úpadce , Jméno žalovaného, . Tam obsažené listiny významně znevěrohodňují jeho svědeckou výpověď. Soud prvního stupně podle nich chybně interpretuje „společnou činnost“ tak, že vyžaduje, aby např. s projektantem jednali všichni. Pokud si členové sdružení rozdělili činnost tak, že jeden člen zajišťuje prostředky, druhý kupuje pozemky a třetí připravuje budoucí výstavbu, jde jednoznačně o společnou činnost. Že k takovému rozdělení rolí došlo, vnímá ostatně – jak z jeho rozhodnutí vyplývá – i soud prvního stupně. Provedené důkazy však nehodnotil v souvislostech, když např. s jeho závěrem o tom, že vystavené čestné prohlášení „nesměřovalo k žádnému důsledku“ se nelze ztotožnit.

6. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobce a) je důvodné a odvolání žalobců b) až e) zčásti důvodné.

7. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu a věcné legitimace v případě návrhu žalobců b) až e) na určení, že , tituly před jménem, , Jméno žalovaného, , Anonymizováno, je vlastníkem 1/3 sporného pozemku. Pokud se žalobci domáhali určení, že jsou – na úkor žalovaného – vlastníky 1/3 sporného pozemku, resp. že vlastníkem 1/3 sporného byl ke dni svého úmrtí právní předchůdce žalobců b) až e), byla věcná legitimace na obou stranách i naléhavý právní zájem zjevně dán. To však neplatí o návrhu na určení, že někdo jiný než účastníci řízení, tedy , tituly před jménem, , Jméno žalovaného, , je vlastníkem třetí 1/3 sporného pozemku. Na první pohled nemá takové určení pro žalobce žádný význam, neboť jim jde jen o to, aby pro sebe získali 1/3 po svém právním předchůdci. Ani před odvolacím soudem nevysvětlili, proč jim jde o určení vlastnického práva , Jméno žalovaného, . Nadto by bylo třeba, aby žaloba o určení vlastnictví směřovala vůči všem osobám, které jí mohou být dotčeny, tedy i vůči , tituly před jménem, , jméno FO, , protože pouze tyto osoby mohou být vázány výrokem soudu; sami žalobci proti samotnému , tituly před jménem, , jméno FO, nejsou k podání žaloby legitimováni. Proto žalobě žalobců b) až e) o určení vlastnického práva , Jméno žalovaného, , Anonymizováno, skutečně vyhovět nelze, a odvolací soud tudíž v tomto rozsahu napadený rozsudek, byť z jiných důvodů, potvrdil.

8. Pokud jde o ostatní určení, jsou především významná skutková zjištění soudu prvního stupně. Ten zjistil, že někdy v roce 2002 (přičemž není významné, že se přesně nepodařilo zjistit den, kdy se tak stalo; je také představitelné, že ani nejednalo o jediný konkrétní den) se , Jméno žalobce, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , Jméno žalovaného, dohodli na tom, že koupí rovným dílem sporný pozemek, který bude sloužit společnému investičnímu záměru, a to výstavbě rodinných a vila domů. Dále zjistil, že si pro naplnění tohoto záměru rozdělili úkoly tak, že , Jméno žalobce, bude mít na starosti administrativní záležitosti, , tituly před jménem, , jméno FO, poskytne finanční prostředky a , tituly před jménem, , Jméno žalovaného, bude evidován jako vlastník pozemku v katastru nemovitostí; jejich faktická činnost tomu odpovídala. Z dokazování dále vyplynulo, že „o celé transakci rozhodoval , tituly před jménem, , jméno FO, “ (výslech svědka , jméno FO, ), což znamená, že spolupráce měla i vedení.

9. Tomuto závěru odpovídají provedené důkazy, a to hlavně výpověď svědka , jméno FO, , jehož výpověď soud prvního stupně hodnotil jako věrohodnou a na nějž nejvíce odkazoval. Ten mimo jiné uvedl, že „zúčastnil schůzky, na které byl přítomný pan , jméno FO, , pan , jméno FO, , pan , právnická osoba, vzájemně se dohodli, že pozemek koupí na třetiny, a aby neprovokovali bratry , Anonymizováno, , bude pozemek zakoupen do výlučného vlastnictví pana , jméno FO, , který měl tehdy zemědělské aktivity a mohl čerpat dotace na zemědělskou půdu. Následně se ještě uskutečnila druhá schůzka u pana , jméno FO, a na třetí schůzce, která se konala den před podpisem smlouvy, vyndal pan , jméno FO, z kufru 11 000 000 Kč v igelitové tašce a předal je panu , jméno FO, .“ Dále lze uvést zjištění, že žalobce a) jednal s projekčním studiem, kterému za jeho služby na podkladech projektu plánované výstavby zaplatil dvě faktury.

10. Soud prvního stupně na tento skutkový stav správně aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), avšak nesprávně dospěl k závěru, že v uvedených skutečnostech nelze spatřovat uzavření smlouvy o sdružení podle § 829 obč. zák., neboť zde chyběla společná činnost.

11. Ze zjištění soudu prvního stupně je však na první pohled zřejmé, že všichni tři zúčastnění nejednali samostatně, každý pro sebe, ale na společný účet, pro dosažení společného účelu. Tím byl nákup pozemku a výstavba na něm. Zároveň měli rozdělené role při dosahování tohoto účelu, jak bylo uvedeno výše v odst.

8. Pokud snad soud prvního stupně popřením společné činnosti mínil, že všichni tři museli činit totéž, jde o předpoklad nesprávný, který z ničeho nevyplývá. Přiléhavě to vyjádřil žalobce a) v odvolání, když uvedl, že „pokud jeden čerpá vodu a druhý drží vědro, jednají společně s cílem získat vodu a není nutné, aby např. vědro drželi společně.“ Pro závěr, že se jedná o sdružení osob, není nutné, aby se každý z účastníků sdružení podílel na každé jednotlivé činnosti, naopak bude spíše obvyklé, že každý bude konat jinou činnost v zájmu dohodnutého účelu. Pro posouzení otázky vzniku sdružení není významné ani to, že k realizaci další části plánovaného záměru jeho členů v plném rozsahu nakonec nedošlo.

12. Pokud soud prvního stupně dovozoval, že došlo „k jistému obcházení dobrých mravů či obcházení zákona z blíže neurčeného důvodu,“ pak vůbec nevysvětlil, v čem by takové jednání mělo spočívat, co a jakým způsobem by mělo být obcházeno. Pokud byl pozemek zakoupen a v katastru nemovitostí evidován na jednoho ze členů sdružení proto, že původní vlastníci jej nechtěli prodat konkrétní osobě (, tituly před jménem, , jméno FO, ), nejedná se o žádné obcházení zákona. Další problémy, o jakých spekuluje soud prvního stupně, odvolací soud neshledal.

13. Proto je nutné uzavřít, že se o sdružení fyzických osob, jak je má na mysli § 829 obč. zák., jednalo.

14. Podle § 834 o. z. majetek je ve spoluvlastnictví členů sdružení. Protože nebylo tvrzeno, a ani prokázáno, že by dohoda o podílech jednotlivých členů sdružení byla odlišná, je podíl každého z členů sdružení na nabytém majetku stejný. Ostatně svědek , jméno FO, potvrdil, že „se vzájemně dohodli, že pozemek koupí na třetiny“. Tomu odpovídá i částka kterou zaplatil žalobce a) otci žalovaného. Jednalo se o 3 675 334 Kč, tedy přesně třetinu kupní ceny pozemku. Otec žalovaného v čestném prohlášení (datovaném 14. 4. 2008) uvedl, že žalobce a) „má k dnešnímu dni uhrazen třetinový podíl na pozemku parc. č. , Anonymizováno, ve výši 3 675 334 Kč“ a „kupní cena pozemku p. č. , Anonymizováno, činila 11.026.000 Kč“; žalobce a) 18. 9. 2007 uvedl při zadávání příkazu ze svého bankovního účtu k zaplacení částky 280 000 Kč otci žalovaného poznámku „doplatek 1/3 podílu pozemky , Anonymizováno, .“. Nic přitom nenasvědčuje verzi žalovaného, že žalobce a) tuto částku zaplatil jen na nějaký slíbený budoucí převod třetiny pozemku. Je také možné, že účastníci sdružení si jako právní laici nebyli ani vědomi významu zákonné úpravy a svého spoluvlastnictví, existujícího bez ohledu na stav zápisu v katastru nemovitostí (obdobně jako při SJM), a měli nesprávnou představu, že musí dojít k následnému převodu.

15. Žalovaný namítl, že nebyla řešena otázka následného převodu pozemku (tedy převodu pozemku na něj) a že k tomu nebylo provedeno dokazování. Na to však správně reagovali žalobci poukazem na zásadu, že nikdo nemůže převést více práv, než sám má. Proto je třeba bez jakéhokoli dokazování učinit závěr o neplatnosti převodu přinejmenším v rozsahu 2/3, které , tituly před jménem, , Jméno žalovaného, neměl. Žalovaný přitom netvrdil, že by měla být z uvedené zásady aplikována nějaká výjimka, a ani obsah spisu nic v tomto směru nenaznačuje.

16. Proto odvolací soud uzavřel, že členové vzniklého sdružení se stali spoluvlastníky pozemku, a to rovným dílem, tedy vlastníkem jedné třetiny pozemku je člen sdružení , Jméno žalobce, [žalobce a)], ke dni své smrti byl vlastníkem jedné třetiny pozemku , tituly před jménem, , jméno FO, [právní předchůdce žalobců b) až e)], a proto v této části odvolací soud žalobě vyhověl, čímž změnil rozhodnutí soudu prvního stupně.

17. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce, který se domáhal podanou žalobou určení toho, že je výlučným vlastníkem jedné třetiny pozemku, měl v řízení plný úspěch, a proto má právo na plnou náhradu nákladů řízení, a to jak před soudem prvního stupně, tak i před soudem odvolacím.

18. O výši nákladů řízení bylo rozhodnuto podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Odvolací soud vychází z toho, že výše odměny požadovaná žalobcem za každý úkon právní služby činí do 31. 12. 2024 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč) a 5 620 Kč od 1. 1. 2025 (z tarifní hodnoty 113 000 Kč), a to podle § 9 odst. 3 advokátního tarifu. Žalobci náleží odměna za celkem 16 účelně vynaložených úkonů právní služby, [převzetí a příprava právního zastoupení, písemné podání soudu – předžalobní výzva ze dne 30. 11. 2020, písemné podání soudu – žaloba, účast zástupce žalobce a) u ústních jednání konaných před soudem prvního stupně ve dnech 3. 6. 2021, 18. 10. 2021, a to v rozsahu přesahujícím dvě hodiny, 13. 10. 2022, 27. 2. 2023, a to v rozsahu přesahujícím dvě hodiny, písemné podání soudu – odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, účast u jednání před soudem prvního stupně dne 8. 2. 2024, seznámení se se směnečným spisem, písemné podání soudu – návrh na doplnění dokazování ze dne 20. 5. 2024, účast u ústního jednání před soudem prvního stupně dne 25. 7. 2024, odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, účast zástupce žalobce a) u ústního jednání odvolacího soudu dne 11. 2. 2025], z toho jeden byl učiněn po 1. 1. 2025, a to podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu. Tedy celkem 52 120 Kč. Dále žalobci a) náleží náhrada hotových výdajů za 16 úkonů právní služby po 300 Kč, resp. od 1. 1. 2025 450 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (4 950 Kč). Dále pak odměna za ztrátu času strávenou na cestě k soudu a zpět v rozsahu celkem 9 půlhodin po 100 Kč (900 Kč), podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, cestovné na trase , adresa, a zpět v rozsahu celkem 200 km konané osobním automobilem tov. zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, při průměrné spotřebě 5,4 l/100 km a průměrné ceně paliva nafta motorová 35,60 Kč/l (tedy jízdné celkem 1 544 Kč), a 21 % DPH ze součtu odměny advokáta a náhrady hotových výdajů (12 498 Kč) podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Žalobci a) dále bylo přiznáno právo na náhradu jím zaplacených soudních poplatků ve výši 10 000 Kč, a to na základě výzev soudu prvního stupně ze dne 3. 3. 2021 a 29. 10. 2024.

19. Odměnu za požadovaný úkon – návrh na doplnění dokazování ze dne 13. 5. 2024 odvolací soud žalobci a) nepřiznal, neboť tento úkon hodnotí jako neúčelný. Z obsahu spisu nevyplývá, že by nebylo lze oba návrhy na doplnění dokazování (ze dne 13. 5. 2024 a ze dne 20. 5. 2024) podat souhrnně v jednom podání. Neměl-li žalobce a) 13. 5. 2024 k dispozici výpisy z katastru nemovitostí, mohl vyčkat jejich doručení, a poté je spolu s označenými listinami ze směnečného spisu k důkazu označit. Odvolací soud si je vědom, že soud prvního stupně žádal o označení listin ze směnečného spisu „pokud možno do 10 dnů“, ani to však nebránilo žalobci a) požádat o prodloužení této soudem prvního stupně nijak striktně stanovené lhůty, a poté obě podání obsahující návrhy na doplnění dokazování spojit v jedno. Žalobci a) nenáleží ani náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč na základě výzvy soudu prvního stupně ze dne 7. 6. 2023. Touto výzvou vyzval soud prvního stupně k zaplacení žalobce b) až e), kteří jej také zaplatili (viz potvrzení o úhradě na č. l. 135).

20. Ve vztahu mezi žalovaným a žalobci b) až e) bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto podle § 142 odst. 2 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobci se domáhali určení, že žalobce a), žalobci b) až e) a právní předchůdce žalovaného jsou každý vlastníkem jedné třetiny předmětného pozemku. Zjednodušeně tedy lze říci, že tito žalobci měli snahu žalovanému vzít dvě třetiny předmětného pozemku a úspěšní byli v jedné třetině. V podstatě byl tedy jejich úspěch poloviční. Proto nemají na náhradu nákladů řízení právo, a nemá jej ani žalovaný, neboť i jeho úspěch byl ve vztahu k nim poloviční.