14 Co 258/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce , Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno , Anonymizováno zastoupený Jméno žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 100 000 Kč na základě odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 8. 2023, č. j. 15 C 54/2023-82

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení náhrady za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena ve , Anonymizováno, , adresa, jednak přeřazením z nekuřáckého do kuřáckého oddílu v době od 19. 12. do 29. 12. 2020 a od 8. 1. do 26. 1. 2021, jednak tím, že se v prosinci 2020 v čekárně u lékaře nakazil nemocí COVID-19. Zamítnutí odůvodnil námitkou promlčení, kterou podle jeho závěru důvodně vznesla žalovaná. Žalobce totiž žádost o náhradu uplatnil u žalované až 1. 7. 2022, tedy po uplynutí šestiměsíční lhůty stanovené v § 32 odst. 3 věty první zákona č. 82/1998 Sb. K tvrzené újmě přitom došlo, resp. žalobce se o jejím vzniku prokazatelně dozvěděl, nejpozději 26. 1. 2021, kdy skončilo jeho umístění na kuřáckém oddíle. Lhůta tudíž uplynula již 26. 7. 2021.

2. Žalobce se proti rozsudku odvolal.

3. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Pokud žalobce odvozuje oprávněnost svého nároku od skutečnosti, že mu soud k podání žaloby ustanovil advokáta, a tedy musel splnit podmínky pro osvobození od soudního poplatku, konstatuje odvolací soud, že předpokladem tohoto rozhodnutí sice je, že nejde o „zřejmě bezúspěšné“ uplatňování práva, nicméně takové předběžné posouzení není pro následné rozhodnutí o věci samé nijak závazné. Slouží jen k vyloučení pomoci žadateli, jehož neúspěšnost je již předem zjevná. Navíc žaloba byla zamítnuta na základě později vznesené námitky promlčení.

5. Pokud žalovaný v odvolání argumentoval ve prospěch závěru, že věznice v jeho případě pochybila, pak tím důvodnost námitky promlčení nijak nezpochybňuje. Promlčení má pak za následek právě to, že se existencí nároku žalobce nelze zabývat.

6. Jediným argumentem proti důvodnosti námitky promlčení je tak jen tvrzení žalobce, že nápravy se aktivně domáhal např. již podáním ze 4. 4. 2021 a že měl velmi omezený přístup k informacím a k možnosti zajistit si kvalifikovanou právní pomoc. K tomu odvolací soud uvádí, že podle § 14 odst. 1 výše označeného zákona se nárok na náhradu újmy uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 zákona, přičemž státní zastupitelství takovým orgánem není. Navíc žalobce u státních zastupitelství, s nimiž komunikoval již v roce 2021, nežádal náhradu nemajetkové újmy, nýbrž si jen stěžoval na postup věznice; nárok na náhradu skutečně uplatnil až u ministerstva spravedlnosti dne 1. 7. 2022.

7. Poukaz žalobce na jeho omezené možnosti nepovažuje odvolací soud za správný, neboť několik, soudem prvního stupně uvedených stížností ukazuje, že žalobce měl možnost komunikovat se státními orgány a také ji využíval. To, že mu vznikla újma, přitom musel vědět již v době jejího vzniku (při přemístění měl podle svých slov potíže s dýcháním a nakažení nemocí si musel také uvědomit ihned). Že věznice pochybila, si stěžoval od počátku, tudíž mu nic nebránilo, obrátit se rovnou na ministerstvo spravedlnosti s žádostí o náhradu nemajetkové újmy.

8. Napadený rozsudek je tedy správný, a proto jej odvolací soud potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl s ohledem na to, že úspěšné žalované v něm žádné náklady nevnikly.