14 Co 268/2025
č. j. 14 Co 268/2025-499
V PLATNOSTI- OS Plzeň-sever 3 C 236/2021-387
- KS Plzeň 14 Co 268/2025-499
Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který žalobci zamítl nárok na náhradu škody za poškození stěn, omítek a topného systému. Soud uznal, že žalovaná způsobila škodu domovní čističce odpadních vod odpojením funkčního dmychadla, a proto žalobci přiznal náhradu škody ve výši 9 800 Kč bez DPH. Žalobce neunesl důkazní břemeno ani ve vztahu k poškození vjezdových vrat, ani k tvrzenému poškození stěn a omítek. Rozsudek o náhradě nákladů odvolacího řízení byl potvrzen, žalovaná má právo na náhradu 80 % nákladů.
Plný text
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A, narozená dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 164 532,22 Kč s příslušenstvím na základě odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 12. 6. 2025, č. j. 3 C 236/2021-387
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v celém rozsahu potvrzuje.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované k rukám její advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 23 667,60 Kč.
1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 16 557 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 1. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu o zaplacení částky 147 956,22 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 215 283,20 Kč (výrok III) a povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever náklady ve výši 1 109,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV), žalované uložil povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu Plzeň-sever náklady 123,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V). Ve vztahu k dalším nákladům znalečného (placeným státem) uložil účastníkům povinnost zaplatit je České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever, a to žalobci v rozsahu 71 % (výrok VI) a žalované v rozsahu 29 % těchto nákladů (výrok VII) s tím, že o jejich přesné výši a lhůtě splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením.
2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně v části týkající se tvrzeného poškození stěn a omítek takto: Bylo nesporné, že žalovaná z kuchyně odstěhovala tři stojné skříňky, závěsnou skříňku se skleněnými podélnými okny nad dřezem a dvě poličky. Při jejich stěhování nedošlo k poškození stěn, a to ani neodbornou demontáží (potvrdil svědek jméno FO, otec žalované). Byl tudíž prokázán jiný skutkový stav, než žalobce tvrdil. Byly stěhovány (18. 1. 2021) malé skříňky, šaty, knihy, tudíž není logické, aby došlo k žalobcem tvrzenému poškození. Bylo prokázáno, že již v minulosti docházelo k odpadávání omítky (povrchová úprava na OSB deskách). U tvrzeného poškození stropu a stěn chodby žalobce neprokázal, že je způsobila svým jednáním žalovaná, proto žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene.
3. Soud prvního stupně k tvrzenému poškození topného systému: Bylo sice prokázáno, že po odchodu žalované z domu v měsících leden a únor 2021 byla vypnutá elektřina, nebylo však prokázáno, že by v důsledku toho došlo k poškození topného systému a kotle. Kotel měl vady ještě před rozhodným obdobím, zejména docházelo k úniku vody z topného systému, což ovlivňovalo funkčnost kotle (potvrdila svědkyně jméno FO). Tvrzená nefunkčnost systému je také zpochybňována naměřenými hodnotami spotřeby plynu v rozhodném období. Příčinnou souvislost mezi vypnutou elektřinou a poničením topného systému včetně kotle žalobce neprokázal, proto i této části soud žalobu pro neunesení důkazního břemene zamítl.
4. Soud prvního stupně k tvrzenému poškození domovní čističky odpadních vod (dále i jen „čistička“, či „DČOV“): Nebylo prokázáno, že by nefunkčnost čističky byla zapříčiněna jednáním žalované – přerušením přívodu elektřiny, jak žalobce tvrdil. V průběhu sporu však vyšlo najevo, že jednání žalované spočívající v odpojení funkčního dmychadla, zapříčinilo nefunkčnost čistírny, tedy vznik škody. Žalovaná sice uvedla, že čistička nebyla funkční již na jaře 2020, avšak tuto obranu v řízení uplatnila teprve poté, kdy soud předestřel účastníkům svůj předběžný názor. Proto je obrana účelová, uplatněná po uplynutí koncentrační lhůty, a to pouze v reakci na vývoj důkazní situace. O výši vzniklé škody rozhodl soud prvního stupně podle znaleckého posudku znalce právnická osoba Škoda představuje náklady na (znovu)zprovoznění čističky 9 800 Kč a náklady na odvoz fekálním vozem ve výši 5 000 Kč (průměr znalcem stanoveného rozpětí) a daň z přidané hodnoty.
5. Soud prvního stupně k tvrzenému poškození vjezdových vrat: Soud vzal za prokázané, že vrata seřizoval otec žalované a nefungují již pět let. Byť mezi svědky byl určitý rozpor ohledně fungování (či nefungování) vrat, soud se těmito rozpory nezabýval proto, že žalobce nenavrhl žádný důkaz k prokázání tvrzení, že žalovaná „odstranila kryt motoru vjezdových vrat a vyzkratovala ho zalitím vodou“, jak tvrdil. Tedy neunesl důkazní břemeno ve vztahu k tvrzenému jednání žalované, v jehož příčinné souvislosti mělo podle jeho tvrzení k poškození vrat dojít.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., protože žalovaná měla pouze částečný úspěch, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem, tedy ve výši 80 % jí účelně vynaložených nákladů, přičemž o jejich výši rozhodl podle advokátního tarifu. O nákladech státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Částku vyplaceného svědčeného rozdělil podle míry úspěchu, tedy žalobci uložil zaplatit 90 % a žalované 10 %. U znalečného stanovil soud prvního stupně míru úspěchu zvlášť, neboť znalecký posudek byl vypracován pouze v souvislosti s tvrzeným poškozením DČOV. Proto uložil žalobci zaplatit 71 % nákladů, když v tomto rozsahu byl neúspěšný, ve zbývající části uložil náklady zaplatit žalované (29 %); v obou případech s tím, že o nich bude rozhodnuto dodatečně, neboť jejich konkrétní výši v daném okamžiku soud prvního stupně ještě neznal.
7. Žalobce se proti rozsudku – s výjimkou výroku I – odvolal. Tvrzení žalované o nevyhovujícím stavu domu je nevěrohodné při úvaze, že dům obývali účastníci trvale, a to společně se dvěma (dříve nezletilými) dětmi. Poškození stěn domu nešetrným odstěhováním vybavení žalovanou prokázal. Soud odmítl písemné potvrzení souseda adresa, který viděl stěhování různých věcí z domu během vánočních svátků roku 2020, včetně Štědrého dne, a to s argumentací, že žalovaná předložila fotografie kuchyně domu pořízené v časných ranních hodinách 24. 12. 2020, kde již digestoř a vestavěná trouba zachyceny nejsou. To však nevylučuje, že žalovaná tyto předměty předtím z kuchyně odstranila. Vycházel z výslechu svědka jméno FO, jehož vztah k žalované (otec) vylučuje svědkovu nezaujatost. Navíc svědek vypovídal velmi podrobně ohledně například poliček, ale nebyl schopen si vybavit správně ani rok stěhování. Svědci navržení žalovanou uvedli, že stěhovali nábytek z horního patra, přičemž vzhledem k tomu, že se stěhovaly větší kusy nábytku, bylo poškození chodby potvrzeno i jimi. „Žalovaná nechala násilně vytrhat přinejmenším kuchyňskou sestavu IKEA, zabudované prvky, digestoř, osvětlovací tělesa a poličky, čímž byly poškozeny vnitřní stěny domu. Při úmyslném, nešetrném narážení stěhovacích předmětů o stěny a strop chodby a schodiště, způsobenými otřesy zavinila opadání omítky a stropu chodby, v podkroví a schodiště.“ Závěry soudu prvního stupně, vztahující se k poškození topného systému, jsou opřeny o závěr, že kotel měl technické potíže v roce 2021 a dále z potvrzení o spotřebě plynu v počátku toho roku. Tyto závěry se však navzájem popírají. Buď byl kotel nefunkční, anebo byl funkční při nezměněné spotřebě plynu. Jednání žalované potvrdili rovněž svědci jméno FO a jméno FO. Žalovanou tvrzená nefunkčnost venkovního čidla nemá žádnou spojitost s funkcí kotle. Náhradu škody na DČOV přiznal soud prvního stupně nesprávně, protože nehodnotil další náklady spojené s obnovením její funkčnosti. Znalec hodnotil pouze náklady na výměnu dmychadla; do kalkulace nezahrnul vedlejší náklady spojené s jeho výměnou (zejména cestovné techniků), náklady spojené se znovu zprovozněním čistírny (vyčerpání, vývoz fekálií, doplnění vody a aktivního kalu). Žalobce navrhl přiznat tyto náklady úvahou soudu, a to s využitím nabídkového rozpočtu dodavatele jméno FO. Podle něj v roce 2021 byla cena zprovoznění domácí čistírny odpadních vod 18 630 Kč bez DPH. V případě topného systému soud prvního stupně nezaujal stanovisko ke skutečnosti, že žalovaná nejméně ve dnech 26., 27., 29. a 30. 1. 2020, 1. a 3. února 2021 vypínala v době nízkých venkovních teplot přívod elektřiny do domu, který byl vytápěn plynovým kotlem. To bylo prokázáno jak fotografickou dokumentací, tak výslechem svědka jméno FO. Ke škodě na pojezdových vratech žalobce namítá, že svůj závěr soud prvního stupně učinil, aniž by vyslechl svědka jméno FO.
8. Žalovaná se rovněž proti rozsudku soudu prvního stupně odvolala, a to proti výroku I. V řízení prokázala, že DČOV byla nefunkční již v únoru 2020, přitom tvrzení o nefunkčním dmychadle uvedla již 12. 9. 2022, nikoliv až po koncentraci řízení v návaznosti na vyslovený předběžný právní názor soudu. K úhynu bakterií došlo tím, že jí žalobce zamezil užívání domu, čímž přerušil dodávku živin pro bakterie. Proto příčinou nefunkčního stavu byla nečinnost majitele (žalobce) a absence řádné obsluhy a údržby. Pro závěr, že na čističce byla způsobena škoda, musel žalobce nejprve prokázat, že čistička byla v minulosti funkční, což se nestalo. Žalovaná již před zadáním znaleckého posudku navrhovala, aby znalec posoudil, zda čistička byla v minulosti funkční. To však znalec nezkoumal, stejně tak neověřil skutečný stav dmychadla. To je však samostatným zařízením, přičemž pro zajištění okysličování mohlo být využito i jiné zařízení (například kompresor). I znalec uvedl, že čistička přestane fungovat v důsledku pouhého neprovozování. Na otázku, zda by čistička fungovala, pokud by žalovaná nechala připojené nefunkční dmychadlo, odpověděl, že ne. Proto žaloba měla být zcela zamítnuta. V důsledku nesprávného rozhodnutí ve věci samé, je nesprávné i rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech ve vztahu mezi účastníky, i o nákladech státu. V obou případě by je měl zaplatit v plném rozsahu žalobce.
9. Ve vyjádření k žalobcově odvolání žalovaná uvedla, že vždy tvrdila, že dům v přízemí a sklepě nebyl kompletně opravován, co se týče omítek, dlažby a podlah. Vždy byly prováděny jen dílčí opravy zapravením, nikoliv komplexní rekonstrukcí zdiva a omítek. Žalovaná popsala způsob a technologie provedení i následné problémy se svépomocně provedenou výmalbou schodiště a prostor v patře. Prokázala svoji obranu ve vztahu k tvrzenému poškození stěn a omítek. Z fotografií, které dokládají stav omítek a stěn po demontáži a stěhování, není patrné nadměrné poškození. Navrhovaný svědek adresa (soused) nebyl v domě, tudíž nemohl potvrdit poškození stěn; z pohledu žalované je nevěrohodný, protože žalobci umožnil instalaci sledovacích kamer na svém pozemku. K poškození stěn nemohlo dojít s ohledem na rozměr a velikost stěhovaného nábytku. adresa byl servisním technikem uveden do nouzového stavu, aby bylo zajištěno vytápění domu. Z topného systému však unikalo médium, o čemž byl informován syn účastníků. Spotřeba plynu dokládá, že žalovaná udržovala plynový kotel v chodu do doby, kdy jí bylo zabráněno ve vstupu do domu. Proto pokles spotřeby v březnu 2021 dokládá skutečnost, že topení bylo v pořádku. Žalobce se snaží popřít nutnost provádění servisu na kotli tvrzením, že venkovní čidlo nemuselo být instalováno, ačkoliv je podle dokumentace povinným příslušenstvím. Stav pojezdových vrat byl prokázán, a to svědeckými výpověďmi otce, bratra, synovce a dcery žalované.
10. Odvolací soud zopakoval dokazování fotografiemi a videi, které ukazují stav omítek, kuchyňských stěn, stav omítek kolem schodiště, vstupu do domu, a pohyb žalované kolem domu, i stěhování věcí z domu žalovanou, a to v různých časových obdobích, včetně stavu domu před jeho koupí účastníky. V podrobnostech lze odkázat na podrobný popis těchto důkazů v rozsudku soudu prvního stupně.
11. Po projednání věci dospěl odvolací soud k závěru, že ani odvolání žalobce, ani odvolání žalované není důvodné.
12. Protože se účastníci po schválení soudního smíru nedohodli ani na způsobu užívání domu do 31. 3. 2021, ani na způsobu a době odstěhování věcí žalované z domu, např. v konkrétních termínech, za přítomnosti žalobce či jím pověřené osoby, bylo velmi obtížné zjistit, k čemu během stěhování došlo či nedošlo. Nevýhodou to však bylo hlavně pro žalobce. Ten se domáhal náhrady škody, a proto bylo na něm, aby prokázal svá tvrzení o vzniku jednotlivých škod a hlavně o tom, že je způsobila žalovaná – žalobce měl soud prvního stupně přesvědčit o pravdivosti svých tvrzení. Protože si nezajistil kontrolu stěhování a s ní i důkazy, bylo pro něj velmi obtížné prokázat svá tvrzení. To se mu skutečně nepodařilo, neboť soud prvního stupně po obsáhlém dokazování dospěl k závěru, že žalobce důkazní břemeno neunesl.
13. Úkolem odvolacího soudu bylo posoudit, zda rozhodnutí soudu prvního stupně obstojí, zda argumentace, jíž soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil, je logická a odpovídá provedenému dokazování. Je to totiž především soud prvního stupně, před nímž se koncentrovalo dokazování, který vnímal výpovědi jednotlivých svědků i reakce účastníků dokazování. Odvolací soud zčásti dokazování zopakoval, a to videozáznamy a fotografiemi předloženými oběma stranami, aby si sám udělal představu o tom, k jakým poškozením mělo dojít a zda je lze přičítat žalované.
14. Poté odvolací soud shledal, že v rozhodnutí soudu prvního stupně nelze shledat zásadní rozpory či nedostatky, které by jeho skutková zjištění zpochybňovaly. Lze připustit, že v odůvodnění rozsudku jsou určité nesprávné detaily, nepřesnosti (byť v určitých případech lze usuzovat, že se jedná spíše o stylistické nepřesnosti), ty však nejsou natolik zásadní, aby odvolací soud vedly k pochybnostem skutkových závěrech soudu prvního stupně. Tyto závěry jsou přitom podporovány i dokazováním před odvolacím soudem.
15. Rozsudek soudu prvního stupně je správný, logicky a přesvědčivě odůvodněný. V podrobnostech, zejména pokud jde o hodnocení jednotlivých předložených fotografií, lze na něj odkázat.
16. Žalobce v odvolání nesouhlasil s hodnocením stavu domu v rozhodném období, tedy v měsících prosinec 2020 až únor 2021. V řízení přitom nebylo sporné, že po koupi domu (rok 2007) se prováděla jeho částečná rekonstrukce, a to rozvody vody a elektřiny; celková rekonstrukce domu provedena nebyla. Dokládá to ostatně i videozáznam o prohlídce domu před jeho koupí a fotodokumentace jeho stavu z doby, kdy mělo dojít k tvrzeným poškozením (č. l. 257). Je zjevné, že zčásti dům zůstal neopraven, někde byla oprava pouze částečná. Ve fotodokumentaci (č. l. 91-101) je vidět například prasklá omítka v kuchyni (mezi stěnou a stropem), vyvedení kabelu ze zdi bez zakrytí lištou či vpravení do zdi, zavedení odpadu pod umyvadlem do zdi, aniž zeď je povrchově upravena omítkou či malbou, chybějící malba na některých místech. Z fotografií je také vidět, že na řadě míst zůstaly původní skoby po výzdobě původních majitelů. Jestli je to stav standardní, jak v odvolání uvádí žalobce, může být otázkou, avšak ani žalovaná netvrdila, že by se nejednalo o dům obyvatelný. Podrobnější řešení otázky celkového stavu domu však nebylo pro posouzení žaloby nezbytné, a proto se jí odvolací soud dále nezabýval. K poškození vnitřních stěn a omítek 17. Žalobce tvrdil, že žalovaná při stěhování zařízení z kuchyně demontáží (spíše vytrhováním) skříněk a polic poškodila stěny kuchyně, a to v rozsahu cca 35 m2. Následně své tvrzení doplnil tak, že „v rámci odvezení bytového vybavení poškodila vnitřní stěny domu, a to jednak odřením omítky při vynášení větších předmětů a jednak naprosto nešetrným vytrháváním zabudovaného vnitřního zařízení.“ 18. Žalovaná popírala, že by při stěhování na předmětné nemovitosti (či její části) způsobila jakékoliv poškození, nepoškodila ani omítky. K tomu uváděla, že přízemí domu účastníci nikdy celkově nevymalovali, stav byl stejný od roku 2007. V podkroví byly štukové povrchy vadné, a to již době společného soužití; štuk se průběžně odděloval od podkladů a postupně odpadával z podkladových OSB desek. Většinu svépomocných prací po zakoupení domu provedla v domě žalovaná a její otec, a to neodborně. I připevnění polic bylo provedeno neodborně. Tomu odpovídá i stav po jejich demontáži, kdy byly odhaleny otvory po hmoždinkách a vady poličkami zakryté. Žalovaná potvrdila, že z kuchyně odstěhovala stojné prvky, a to příborník, stolek s dřezem a stůl pro varnou desku a troubu bez vybavovacích prostředků, tj. bez varné desky, bez trouby. Odvezla závěsnou skříňku místěnou nad dřezem; ta byla upevněna ke zdi šroubovicovým systémem. Po jejím odmontování zůstaly ve zdi závitové tyče. Odmontovala a odstěhovala i vysoké police u dveří. Žalovaná dále namítala, že od pořízení nemovitosti v roce 2007 se stav, pokud jde o vnitřní omítky a stěny, nikdy nezměnil, nebylo vymalováno. Po koupi domu během užívání bylo demontováno původní nevyhovující zařízení (plynový kotel, rozvody vody a topení, různé poličky, háčky, skobičky) otvory, někdy i s úchyty (např. držáky rozvodů topení a vody) byly nezapravené s tím, že vše se uvede do přijatelného stavu po dokončení jiných nutných úprav. Tyto původní vady omítek byly zakryty stojícím nábytkem.
19. Pokud jde o žalobcem tvrzené poškození kuchyňských stěn, odvolací soud zaznamenal na fotografiích, které k důkazu zopakoval, že na kuchyňských stěnách jsou vidět různé otvory, díry; některé na místech, kde byl původně umístěn kuchyňský nábytek, některé na jiných místech. Na základě opakovaného dokazování fotografiemi a videozáznamem má však pochybnosti o tom, že by je způsobila žalovaná (že stěhovala část vybavení kuchyně nebylo sporné) buď tím, že by násilně „vytrhávala“ nábytek či zařízení kuchyně, nebo že by po odšroubování zařízení kuchyně a jeho odstěhování, vzniklé otvory zvětšovala.
20. Jednak se z fotografií zdá, že vzniklé otvory jsou pravidelné. Pokud by někdo schválně šrouby vytrhával, aby způsobil škodu, je odvolací soud přesvědčen, že by se mu nepodařilo zachovat pravidelný tvar otvorů, který je na fotografiích zachycen. Pokud snad žalobce uvažoval o tom, že žalovaná vytrhávala ze zdi železné závitové tyče nebo šrouby, pomocí nichž byl nábytek přimontován (způsob montáže nábytku popsala v průběhu sporu žalovaná opakovaně přesvědčivě; shodně jako její otec jméno FO), odvolací soud si to nedovede představit. Jednak by to vyžadovalo opravdu velkou sílu, bylo by k tomu potřeba zvláštního nářadí, přičemž by takové jednání způsobilo nepochybně větší otvory, než z fotografií plynou, případně by to poškodilo demontovaný nábytek. Představa, že by takto žalovaná postupovala, se nezdá pravděpodobná.
21. Pokud jde o žalobcem tvrzené poškození omítky, odvolací soud po zopakování dokazování fotografiemi, videozáznamem i vysvětleními obou účastníků k nim dospěl k závěru, že se zdá pravděpodobnější spíše skutková verze žalované. Tedy jeví se věrohodné, že omítka padala z OSB desek (svědčí o tom i fotografie na č. l. 278), že tam dobře nedržela, protože bylo prokázáno, že nebyla opatřena sklo textilní mřížkou (výslech svědka jméno FO). Přičemž je možné, že k opadávání došlo právě v zimě (podle tvrzení žalobce mělo k poškození dojít od prosince 2020 do 20. 1. 2021), neboť je obecně známo, že dřevo se v důsledku změny teploty se roztahuje a smršťuje; právě v zimě se roztahuje.
22. K pochybnostem o skutkové verzi žalobce vede odvolací soud také to, co měl možnost zaznamenat na videu (prokazující stav poškození ke dni 18. 1. 2021) i ve svědectví jméno FO, a to ta, že spodní linie poškození byla ve stejné výšce (asi 150 cm), přičemž pokud by k poškození došlo stěhováním, při němž by někdo šel po schodech dolu, pak by poškození mělo kopírovat linii schodiště, avšak nekopírovalo. Navíc se nezdá pravděpodobné, že by stěhováním došlo k až tak masivnímu oloupání omítky v jedné rovině, a také že by byla oloupána i na stropě mimo prostor schodiště (omítka byla totiž opadaná i na podlaze nad schodištěm). Rovněž obecná zkušenost se stěhováním věcí je spíše taková, že stěhovat větší věci je samo o sobě náročné, natož aby běžný člověk (neprofesionál) u toho „vymýšlel“, jak co nejvíce poškodit okolí. I argumentace žalované o tom, že k opadání došlo právě v této výšce, protože do 1,5 metru je zdivo a teprve nad ním byla omítka umístěná přímo na OSB desky, se zdá jako věrohodná. Z opakovaného vysvětlování žalované ohledně způsobu úpravy chodby v domě (kolem schodiště), lze věřit tomu, že má o způsobu provedení povědomí, a to narozdíl od žalovaného. Jí popsaný způsob úpravy horního patra byl navíc potvrzen i výslechem jejího otce jméno FO, který pomáhal v domě při různých pracích, což nezpochybnil ani žalobce.
23. Lze samozřejmě spekulovat i o (žalobcem naznačeném) možném úmyslu žalované poškodit dům, neboť v tu dobu již věděla, že dům zůstává ve vlastnictví žalobce. Nicméně nic takového se prokázat nepodařilo. Žalobce k tomuto tvrzení žádné důkazy nenavrhoval, a to navzdory poučení provedeného soudem prvního stupně. Z jiných důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně nic takového nevyplynulo. Odvolací soud má naopak za to, že tuto úvahu žalobce zpochybňuje skutečnost, že žalovaná prokázala určitou starost o dům i v době, kdy již bylo zřejmé, že nezůstane v jejím vlastnictví. Prokazuje to audionahrávka ze dne (s největší pravděpodobností) 21. 12. 2020, na níž je zachycen rozhovor mezi žalovanou, svědkyní Anonymizováno Anonymizováno (dříve Anonymizováno) a synem účastníků jméno FO. Celý přepis tohoto rozhovoru měl k dispozici i soud prvního stupně (č. l. 171–196) a provedl jej k důkazu. Lze poukázat především na tu jeho část, kde žalovaná výslovně uvádí: „A Anonymizováno, budeš tam prostě potom chodit kontrolovat, jako by to topení a něco s tím dělat, tady s tím radiátorem tekoucím, protože vono to bude ničit tu podlahu. Já si myslím, že to je vcelku škoda. Ve chvíli, kdy bude kyblík tady natrvalo a nespraví se to, tak vlastně nebude vůbec to topit, jo. Ne, tou (hlavicí) se to nespraví. Tam bude to těsnění určitě prostě těsnění špatný, protože tohle jsou původní radiátory, který tady byly a tady, kde chybí, je asi špatný těsnění. Ve chvíli, kdy se mění to téčko, tak se musí vypustit voda z celýho topnýho systému. A doporučuju tu vodu uskladnit.“ Tím dala – podle názoru odvolacího soudu – žalovaná dostatečně najevo, že nemá zájem dům nějak poškozovat. Ze záznamu totiž plyne, že ještě tehdy se o budoucí osud domu zajímala, když se starala o to, jestli voda z topení poškodí podlahu či nikoliv; snažila se tomu i tímto rozhovorem zabránit. Odvolací soud proto nemá žádný důvod si myslet, že na jedné straně by žalovaná poškozovala stěny a omítku domu, když na druhé straně ještě ve druhé polovině prosince 2020 dávala najevo svoji starost o dům a jeho jednotlivé části (podlahy, topení, kotel).
24. Odvolací soud tím nečiní kategorický závěr, jak k poškození omítky došlo, to se v řízení jednoznačně zjistit nepodařilo, a proto musí být rozhodnuto v neprospěch žalobce jako toho, kdo nesl důkazní břemeno.
25. Krycí list rozpočtu společnosti Anonymizováno adresa Anonymizováno na opravu omítek rodinného domu ze dne 19. 2. 2021, či faktura téže společnosti ze dne 18. 8. 2022 o provedení opravy nárok žalobce neprokazují, neboť z nich nevyplývá způsob poškození, ani to, kdo případné poškození způsobil.
26. Žalobce v odvolání namítá, že soud prvního stupně „odmítl potvrzení souseda adresa“, ale „vycházel ze svědectví jméno FO – otce žalované“, což „není vyvážený postup“.
27. Z obsahu spisu soudu prvního stupně je však prokázáno, že důkaz čestným prohlášením (souseda účastníků) adresa soud „neodmítl“. Důkaz tímto prohlášením byl proveden při ústním jednání dne 10. 9. 2024 (viz č. l. 298), přičemž závěr, k němuž soud prvního stupně dospěl v části týkající se poškození kuchyňských stěn a omítek kolem schodiště s tímto prohlášením není v rozporu. adresa potvrzuje stěhování zařízení domu žalovanou během „vánočních svátků 2020; nejednalo se však o celé vánoční svátky“. To, že žalovaná stěhovala z domu věci i během prosince nebylo sporné, přičemž řešení otázky, zda odstěhovala nad rámec účastníky uzavřeného smíru i některé z dalších žalobcem tvrzených (a svědkem jméno FO potvrzovaných) věcí, jako např. digestoř, sporák či pračku, nebylo třeba řešit, neboť to nebylo předmětem řízení. Náhrady škody v této souvislosti se žalobce nedomáhal. Tedy jestliže v souvislosti s tímto důkazem soud prvního stupně uvedl, že jeho vyjádření není pro uvedený spor relevantní, je třeba s ním souhlasit.
28. Soud prvního stupně vyslechl svědka jméno FO při ústním jednání 19. 1. 2023 (č. l. 201), vnímal jeho výpověď, a uvěřil mu. Odvolací soud neshledal v postupu soudu prvního stupně, ani výpovědi tohoto svědka nic nestandartního či natolik nápadného, aby jej to mohlo vést k závěru, že soud prvního stupně jeho výpověď vyhodnotil nesprávně. Na tom nic nemění to, že svědek si některé skutečnosti, o nichž vypovídal, pamatoval přesněji, než jiné; to však není nic neobvyklého a samo o sobě to neznamená, že svědek nemluví pravdu. Soud prvního stupně jeho výpověď správně zasadil do kontextu výpovědi dalších svědků i dalších zjištění, které z dokazování získal, přičemž tomuto jeho postupu nelze nic vytknout. Ani blízký rodinný vztah svědka k žalované (otec – dcera) nevylučuje jeho výslech a sám o sobě neprokazuje, že svědek nevypovídá pravdivě.
29. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že se žalobci nepodařilo prokázat, že žalovaná při stěhování zařizovacích předmětů úmyslně, hrubě poškodila omítky, štuk a cihly v kuchyni stěhováním tří stojných skříněk (příborník, stolek s dřezem, stůl pro varnou desku), odmontováním dvou závěsných skříněk nad dřezem. Také se mu nepodařilo prokázat tvrzení, že žalovaná při stěhování poškodila stěny a strop chodby nad schodištěm.
30. Proto odvolací soud v části týkající se požadované náhrady škody za poškození omítky kolem schodiště a poškození kuchyňských stěn uzavírá, že není jednoznačně zřejmé, jak ke škodě došlo, zůstávají pochybnosti, a proto lze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce přes poučení svá tvrzení neprokázal, a tudíž mu nelze škodu v této části přiznat. K topnému systém a kotli 31. Žalobce tvrdil, že mu žalovaná způsobila škodu tím, že úmyslně opakovaně vypínala přívod elektřiny a plynu v době silných mrazů (prosinec 2020, leden 2021), v důsledku toho zamrznul topný systém (přestal fungovat), čímž došlo i k poškození plynového kotle.
32. Žalovaná tvrdila, že k poškození došlo neprováděním údržby, když čidlo kotle bylo poškozeno už nejméně od listopadu 2020. Popírala, že by vypínala přívod elektřiny (s výjimkou stěhování lustrů), či plynu.
33. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná sice elektřinu v tvrzeném období opakovaně vypínala, avšak nebyla prokázána příčinná souvislost tohoto jejího jednání s poškozením topného systému. Dospěl také k závěru, že kotel měl technické potíže již v roce 2020, přičemž potvrzení o spotřebě plynu počátkem roku 2021 dokazuje jeho funkčnost.
34. Žalobce v odvolání s jeho závěrem nesouhlasil, neboť „považuje jeho závěry za navzájem se popírající“. Kotel nemohl mít technické potíže a současně být plně funkční (spotřeba plynu se nezměnila). Účastníci koupili kvalitní kotel v roce 2009; nelze tedy dovodit, že „by byl starý“; nyní má montážní prohlídku z roku 2025, přesto nadála vykazuje nefunkčnost venkovního čidla. Tedy znamená to, že nefunkčnost nesouvisí s funkcí samotného kotle, venkovní čidlo nebylo nikdy ani instalováno.
35. Odvolací soud žalobcem namítaný rozpor v závěru soudu prvního stupně, ani v tvrzeních žalované neshledal [to se netýká vypínání elektřiny – v této otázce odvolací soud s odůvodněním a důkazy, tj. výslechem svědků jméno FO, jméno FO, Anonymizováno (Anonymizováno), jméno FO, záznamy (fotografie) z kamer s nočním viděním, podpořeným závěrem soudu prvního stupně souhlasí; viz bod 56. a 59. odůvodnění rozsudku]. Skutková zjištění nejsou sice úplně přehledná, nicméně na základě sledování žalované kamerami s nočním viděním a předložených fotografií se zdá, že žalovaná se kolem domu pohybovala i v nočních hodinách, což je při stěhování nepříliš obvyklé, což také svědčí spíše pro to, že k vypínání došlo, nicméně neprokazuje to samo o sobě, že toto vypínání bylo příčinou škod tvrzených žalobcem.
36. Žalovaná v průběhu sporu netvrdila, že by kotel byl úplně nefunkční, uváděla, že kotel byl v tzv. nouzovém režimu a že topil částečně. Popisovala, jakým způsobem byl kotel opravován, jak fungoval. Ohledně doby zakoupení kotle bylo nesporné, že byl pořízen v roce 2009, ohledně jeho údržby se podařilo prokázat, že roční kontrola byla provedena v roce 2010, 2012, 2013 a 2014. V roce 2014 provedena oprava řídící jednotky a v roce 2019 výměna ventilátorů, seřízení analyzátorem, vyčištění kotle a kontrola. Žalovaná komunikovala s výrobcem kotle ještě 19. 11. 2020; „připomínala se s čidlem kotle“.
37. Tvrzení žalované o nouzovém režimu fungování kotle potvrzuje jak komunikace s opravářem (19. 11. 2020), tak především audiozáznam, zachycující rozhovor mezi žalovanou, synem účastníků jméno FO a Anonymizováno. V něm žalovaná mimo jiné uvedla: „Poté, co [žalobce] namontoval zámky a dal najevo, že bude užívat dva pokoje, a já jsem na to konto rozhodla, že budu taky užívat dva pokoje, takže jsem taky namontovala zámky, tak potom přestal fungovat kotel Táta tady byl. Chtěl restartovat kotel…. A dal ho do stavu naprostý poruchy. Takže já jsem se domluvila s opravářem, opravář tady byl, dal kotel částečně do pořádku. Takže teď to běží v režimu, než opravář získá součástky k výměně. Já nechci platit za vytápění místností, ve kterých nikdo není, takže jsem to ztlumila“. Dále uvedla, že: „Nicméně kohouty jsou pryč, a to zadní topení teče. Takže teď to má další poruchu, když to tam unikne, klesne tlak vody, takže pak to jakoby vůbec netopí. jméno FO se samozřejmě natlakuje velmi snadno, ale vono to potom zase unikne. Takže tuhletu věc to jako udělá. Já to tam chodím občas vytírat, vobčas tam dávám kyblík, ale zase abych to úplně chtěla hlídat nepřetržitě, to úplně taky ne.“… „Anonymizováno, je tam zvoneček. Stačí se podívat a vidíš zvoneček, vidíš, že kotel běží v poruchovém režimu.“ 38. Jak shora uvedeno, že žalobce sice v řízení prokázal, že po odjezdu žalované z domu v měsících leden až polovina února 2021 byla vypnutá elektřina v domě, a jako logické se jeví, že to byla žalovaná, kdo ji vypínal; prokazovaly to i výpovědi svědků jméno FO, Anonymizováno a jméno FO. Se soudem prvního stupně však lze souhlasit, že nebylo prokázáno, že v důsledku tohoto jejího jednání došlo k poškození topného systému a kotle.
39. Pokud žalobce uváděl, že se domáhá náhrady škody, kdy v důsledku jednání žalované mělo dojít k „úplnému zničení kotle“, jednoznačně neuvedl, kdy přesně k tomuto zničení mělo dojít. Takové tvrzení je pro posouzení jeho nároku nezbytné. Nelze totiž nevidět, že žalobce spolu s tvrzením o škodlivém jednání žalované současně uvedl, což potvrzovali shodně i svědci jméno FO a jméno FO, že pokud žalovaná vypnula elektřinu v domě, byl o tom svědek jméno FO informován prostřednictvím sms zprávy (z jednotky schopné detekovat výpadky napájení). Proto tito dva (svědci) vždy na základě takového oznámení do domu přijeli a kotel „nahodili“. Žalobce dále uvedl, že „po 3. 2. 2021 již do domu nebyl schopen jezdit on, ani jméno FO, ani jméno FO. Dům navštívil až 17. 2. 2021, kdy kotel byl již vypnutý a topný systém zcela nefunkční.“ Je proto otázkou, kdy vlastně k tvrzenému zamrznutí topného systému (a v té souvislosti poškození kotle mělo dojít). Zdá se, že to bylo v době, kdy dům ovládal výlučně žalobce. Ani jeden z účastníků v uvedeném období dům k bydlení neužíval, navíc někdy kolem poloviny února žalobce vyměnil zámky od domu. Tím úplně znemožnil žalované přístup, a přestože svědek jméno FO ve své výpovědi spekuloval o tom, že snad mohlo dojít k další výměně zámků žalovanou, nic takového prokázáno nebylo.
40. Navíc z výpovědi svědka jméno FO vyplynulo, že „přestali do domu dojíždět, protože mrazy polevily“. Není tak úplně jasné, kdy by k zamrznutí a v důsledku toho poničení celého topného systému mohlo vlastně dojít. pokud žalovaná v době mrazů měla kotel „odstavit z provozu“, svědci jej vždy znovu „nahodili“; čímž vzniku možné škody zabránili. Když mrazy přestaly, svědci již do domu nejezdili, avšak k promrznutí celého topného systému s ohledem na tvrzenou změnu počasí, těžko mohlo dojít. V řízení bylo navíc prokázáno, že kotel měl vady již před rozhodným obdobím, když bylo prokázáno, že docházelo k úniku vody z topného systému, což ovlivňovalo jeho fungování. To prokazuje audiozáznam, žalovaná o tom informovala syna účastníků.
41. Tvrzení žalobce, že „celý topný systém nefungoval“, zpochybňují i naměřené hodnoty potřeby plynu (č. l. 282 a násl.), z nichž vyplývá, že s výjimkou období od 18. 1. 2021 do 26. 1. 2021, byl plyn spotřebováván (a to až do 24. 3. 2021). Spíše to tedy podporuje tvrzení žalované, že kotel fungoval, přičemž logické je její tvrzení, že v určitém omezeném režimu.
42. Proto s námitkou žalobce, uvedenou v odvolání, že závěry soudu prvního stupně se navzájem popírají, odvolací soud nesouhlasí. Tvrzení žalované o dřívějších problémech s kotlem, v jehož důsledku fungoval v určitém omezeném režimu, bylo prokázáno. Odpovídá tomu i tvrzení žalovaného a svědků jméno FO a jméno FO (že po odjezdu žalované kotel „nahodili“. Svědek jméno FO k tomu přesně uvedl, že „Po příjezdu uvedli kotel do funkčního stavu, aby vytápěl dům“ i skutečnost, že došlo k určité – byť odlišné – spotřebě plynu. Úplně zničení kotle mrazem se prokázat nepodařilo, když to vylučuje spotřeba plynu; jestliže by kotel byl úplně nefunkční, plyn by nemohl být spotřebováván.
43. Je tedy třeba souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi vypínáním elektřiny a případným poničením topného systému a kotle, byť k tomu byl soudem prvního stupně vyzván (§ 118a odst. 3 o. s. ř.), a proto soud prvního stupně správně žalobu zamítl i v této části.. Domovní čistírna odpadních vod 44. Žalobce tvrdil, že přerušením přívodu elektrického proudu žalovanou došlo k výpadku dodávky živin a kyslíku pro kulturu bakterií a v důsledku toho k sedimentaci kalu, ucpání průchodů a poškození dmychadla. Tím, že žalovaná uzavřela přívody vzduchu do jednotlivých sektorů čistírny se poškodily její nejdůležitější části, a proto jak vzduchové čerpadlo, tak celá čistička byla nefunkční; nedocházelo k pročišťování okysličováním a čistírna se zanesla. V důsledku vypnutí přívodu vzduchu se spálil motor zařízení.
45. Žalovaná tvrdila, že dmychadlo bylo nefunkční výrazně dřív (než v období leden, únor 2021), což žalobce nevěděl. Ona proto po rozvodu manželství koupila (únor 2020) nové dmychadlo. To i sama napojila. Při stěhování z domu jej však odpojila a připojila zpět to původní (nefunkční).
46. Žalobce v odvolání namítal, že soud prvního stupně mu přiznal škodu pouze zčásti, ačkoliv znalecký posudek nehodnotil další náklady spojené s obnovením funkčnosti; znalec do své kalkulace na výměnu dmychadla nezahrnul vedlejší náklady (cestovné) i náklady na znovu zprovoznění čistírny, vyčerpání a vývoz fekálií, doplnění vody a aktivního kalu), nutnost revitalizace, tedy osazení bakteriemi a vyčištění potrubí. Náklady byly tudíž výrazně podhodnoceny.
47. Žalovaná v odvolání namítala, že tvrzení o nefunkčním dmychadle uvedla již před soudem prvního stupně 12. 9. 2022, nikoliv až po koncentraci řízení v návaznosti na vyslovený předběžný právní názor soudu. K úhynu bakterií došlo tím, že jí žalobce zamezil užívání domu, čímž přerušil dodávku živin pro bakterie. Proto příčinou nefunkčního stavu byla nečinnost majitele (žalobce) a absence řádné obsluhy a údržby. Do čistírny nepřitékaly splašky (potrava pro živé organismy). Pro závěr, že na čistírně byla způsobena škoda, musel žalobce nejprve prokázat, že čistírna byla v minulosti funkční, což se nestalo.
48. S odvoláním žalované lze souhlasit, pokud uvádí, že své tvrzení, že dmychadlo je nefunkční minimálně od jara 2020 uplatnila včas (v koncentrační lhůtě), nikoliv „až ve chvíli, kdy soud předestřel účastníkům předběžný názor“, jak uvedl soud prvního stupně. V písemném vyjádření žalované ze dne 12. 9. 2022 obsahující skutková tvrzení (č. l. 79 a násl.) žalovaná uvedla, že „dmychadlo bylo nefunkční mnohem dříve [než tvrdil žalobce], což žalobce vůbec nezjistil, protože se o údržbu a chod čistírny nezajímal“. Proto nelze – pouze s ohledem na dobu uplatnění – považovat její obranu za účelovou.
49. V řízení bylo prokázáno, a to popisem DČOV (č. l. 28) i sdělením společností právnická osoba. a Anonymizováno, že pro život bakterií je nezbytné, aby do čistírny pravidelně, bez výpadku delšího než jeden týden, proudily exkrementy z toalet, kterými se bakterie živí. Konkrétně se v doporučení pro čistírnu totiž uvádí: „Je důležité si uvědomit, že pro bakterie představují organické látky rozpuštěné v odpadní vodě potravu nutnou pro jejich život a funkci. Musí do čističky přitékat kontinuálně, jinak bakterie zahynou. Jednou týdně je nezbytné provést kontrolu přítoku odpadních vod, kontrolu provzdušnění nátoku a aktivace, kontrolu funkce vzduchového čerpadla, kontrolu chodu dmychadla. Jedenkrát za tři měsíce je žádoucí vyčistit filtr a jednou za rok vyměnit membrány. Jednou až dvakrát ročně je nezbytné odkalit čističku“. Výsledkem správně fungující čistírny je usazování kalů. Usazený kal je nutno následně odčerpat, poté je možné ho kompostovat. Při delším odpojení dmychadla může být poškozen, případně i zničen, biologický proces uvnitř čistírny. Úkolem dmychadla je vhánět (foukat) do čistírny vzduch; právě na základě prokysličení funguje biologický proces v čistírně odpadních vod (bez přísunu vzduchu biologický proces fungovat nemůže). Je-li dmychadlo nefunkční, může dojít k zalepení provzdušňovacích elementů. Dlouhodobým odstavením, nikoliv vlivem výměny dmychadla, se může čistírna poškodit.
50. Při řešení otázky domovní čistírny odpadních vod, respektive dmychadla, lze proto akcentovat odvolání žalované v tom smyslu, že k poškození, respektive nefunkčnosti čistírny muselo dojít už tím, že se systém neužíval. Z popisu čistírny odpadních vod (viz odstavec 53. odůvodnění tohoto rozsudku) je totiž zřejmé, že fekálie musí pravidelně do domovní čistírny přitékat a nesmí nastat delší než týdenní prodleva.
51. V řízení bylo prokázáno, že dům nebyl trvale obýván minimálně po dobu od Vánoc 2020 do března 2021; ani žalobce dům v rozhodném období neužíval (potvrdil, že byl ze zdravotních důvodů hospitalizován a následně bydlel u svých rodičů), nejpozději 19. 2. 2021 dům uzamkl, čímž znemožnil žalované přístup. Z toho plyne, že žalobce se sám podílel podstatným způsobem na poškození domovní čistírny. Jestliže nikdo v domě nebydlel, fekálie do čistírny pravidelně nepřitékaly. Tedy došlo k výpadku dodávky exkrementů, a to delšímu než jeden týden, a v důsledku toho pak k uhynutí bakterií, což znamená, že fakticky čistírna přestala fungovat.
52. V řízení bylo nesporné, že žalovaná po rozvodu manželství účastníků koupila nové dmychadlo a „na jaře 2020“ ho připojila k čistírně. Při definitivním odstěhování se z domu toto (funkční) dmychadlo odmontovala a namontovala zpět jiné (původní nefunkční). Kdy k tomuto odmontování došlo, přesněji neuvedla. Z výpovědi svědka jméno FO však plyne, že „18. 1. 2021 při prohlídce domu zjistil, že dmychadlo je nefunkční a jsou uzavřeny kohouty, které rozptylují vzduch od dmychadla do čistírny“. Tedy v té době již muselo být dmychadlo odpojené, a proto posuzovat, zda byly v čistírně zavřené kohouty, či docházelo od té doby k vypínání elektřiny žalovanou (což tvrdil žalobce), případně, zda v této souvislosti došlo k poškození čistírny, nebylo nutné 53. Tímto jednáním žalovaná zapříčinila, že čistírna nemohla řádně fungovat. Takto žalovaná postupovala, ačkoliv jednak věděla, že na základě dohody účastníků o vypořádání společného jmění dům spolu s čistírnou připadl do vlastnictví žalobce, jednak jí muselo být zřejmé, co svým jednáním způsobí. Svědčí o tom prokázaná skutečnost, že to byla právě žalovaná, která (což i sama potvrdila) „prováděla pravidelnou údržbu celé čističky, včetně odčerpání kalů“ a v průběhu sporu opakovaně přesně popsala princip fungování čističky. Muselo jí tak být zřejmé, co svým jednáním způsobí. Výměna dmychadla (funkčního za nefunkční) byla prvotní příčinou toho, že čistírna nefungovala. Odmontováním funkčního dmychadla, které je pro provoz a fungování čistírny zásadní, způsobila žalovaná problémy s fungováním čistírny, které by jinak nenastaly.
54. Lze proto souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že se žalovaná svým jednáním porušila zákonnou povinnost počínat, aby nezpůsobila újmu na vlastnictví jiného (§ 2910, § 2900 o. z.) Mezi jednáním žalované, která odpojila funkční dmychadlo, a nefunkčností čističky je tak příčinná souvislost, a proto je žalovaná je povinna nahradit škodu tím vzniklou žalobci, přičemž její zavinění se předpokládá (§ 2911 o. z.). Škoda představuje náklady na (znovu)zprovoznění čistírny.
55. Žalobce požadoval náhradu škody ve výši 57 074,50 Kč jako náklady za zabudování nového dmychadla a revitalizaci čističky. Soud prvního stupně škodu, která v důsledku jednání žalované (odmontování funkčního dmychadla) vznikla, stanovil na základě zpracovaného znaleckého posudku (právnická osoba doplněného při jednání výslechem znalce). Podle těchto důkazů je výše nákladů nutných k opravě domovní čistírny 9 800 Kč bez DPH, spočívajících ve výměně dmychadla, vtokového těsnění, gumového prostup, hadice a vzduchové hadice, dále 4 - 6 000 Kč bez DPH na odčerpání zakalené vody. Cestovné je v znalcem uvedených částkách již obsaženo. Podle výpovědi znalce je pro vlastní zprovoznění čističky dále třeba naplnit válec čistou vodou z řadu, což vždy dělá provozovatel čistírny na své náklady.
56. Odvolací soud v souladu s návrhem žalobce stanovil výši škody, která mu v souvislosti s shora popsaným jednáním žalované vznikla, úvahou (§ 136 o. s. ř.). Při úvaze o výši škody, tedy úvaze, jaké náklady by bylo nutné vynaložit, aby čistírna opět správně fungovala, přihlédl k výši nákladů na zprovoznění čistírny uvedenou znalcem ve znaleckém posudku (viz odstavec 60); k rozpočtu opravy a zprovoznění Anonymizováno jméno FO Anonymizováno (z 14. 2. 2021, č. l. 41) ve výši 18 630 Kč bez DPH (zahrnující výměnu dmychadla, napojení na stávající vzduchovou hadici, vyčerpání obsahu čistírny a zprůchodnění potrubí, vymytí tlakovou vodou, napuštění čistírny čistou vodou, injektování čistírny aktivním kalem a seřízení čistírny, včetně dopravy fekálního vozu a osob na místo opravy čistírny); k nabídce společnosti právnická osoba. (internetové stránky) 42 448 Kč včetně 12 % DPH montáž nové čistírny včetně nákupu dmychadla; k cenové nabídce čistírny odpadních vod společnosti Anonymizováno. 35 650 Kč (pořízení nové s montáží pro trvalé bydlení – č. l. 40).
57. Dospěl na základě toho k závěru, že výše škody tak, jak ji stanovil soud prvního stupně (v podrobnostech lze na vyčíslení škody jím uvedenou v odstavci 70. jeho rozhodnutí odkázat) je odpovídající poměru podílu obou účastníků na vzniklé škodě (§ 2 918 o. z.) s tím, že k části kalkulované škody by došlo i bez poruchy způsobené odmontováním dmychadla.
58. Bylo prokázáno, že k nefunkčnosti čistírny došlo v důsledku jednání žalované, nikoliv však přerušením přívodu elektřiny, ale odpojením funkčního dmychadla, v příčinné souvislosti s tím došlo ke vzniku škody. Protože však ke škodě z určité části došlo i v důsledku jednání, respektive spíše nejednání žalobce, je výše škody přiznaná soudem prvního stupně žalobci odpovídající podílu obou účastníků na vzniklé škodě, a proto i v této části odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. K vjezdovým vratům 59. Žalobce se náhrady škody za poškození vjezdových vrat domáhal s tvrzením, že „žalovaná při svých návštěvách domu před 15. 1. 2021 odstranila kryt motoru vjezdových vrat a vyzkratovala ho zalitím vodou; tím vrata poškodila, od té doby je bylo možné otevírat pouze mechanicky“.
60. Žalovaná žalobcem tvrzené jednání popírala. Navíc tvrdila, že mechanismus automatického otevírání vrat nefungoval již před rozvodem manželství účastníků.
61. Soud prvního stupně provedl k otázce funkčnosti automatického otevírání vjezdových vrat výslechy svědků navržených oběma účastníky.
62. Svědci jméno FO a jméno FO (navržení žalobcem) uvedli shodně, že vrata ještě před Vánoci 2020 fungovala. „Když jsme přijeli, zmáčknu dálkové ovládání, vrata se začala otevírat, vrata se otevřela, my jsme vjeli dovnitř, tak se vrata zavřela“ – viz svědek jméno FO, č. l. 272 p. v., „Vrata byla automatická, na dálková ovladač bezdrátový, přijelo se k tomu, zmáčklo se tlačítko, vrata se otevřely, teď nefungují, ještě před Vánoci fungovaly“ (viz výslech svědka jméno FO, č. l. 123 p. v.).
63. Svědci jméno FO, nejstarší, jméno FO mladší i jméno FO nejmladší a jméno FO (navržení žalovanou) naopak shodně potvrzovali, že vrata dříve seřizoval otec žalované, pět let však již nefungují. K tomu viz výslech svědka jméno FO nestaršího na č. l. 202 p. v. „Vrata, pokud jsem je seřizoval, fungovaly, no a tak pět let už nefungujou, to se otevíraly ručně; nebyly seřízený. Přestal jsem je seřizovat, protože syn si nepřál, abych tam jezdil k nim“; svědek jméno FO mladší (viz č. l. 205 p. v.). „Otec [vrata] otevřel ručně. Co si pamatuju, tak se vždycky otevíraly ručně, neustále bylo slyšet, že je ten pojezd je rozbitý“, svědek jméno FO nejmladší (viz č. l. 209) „co si pamatuju, ty dveře se vždycky otevíraly mechanicky, ručně“, jméno FO (viz č. l. 212) „[vrata] spíš nefungovaly, už když jsem chodila třeba na základce, buď já nebo brácha jsme museli vystoupit a otevřít ty vrata ručně“.
64. Na základě shora popsaného dokazování lze uzavřít (jak ostatně učinil i soud prvního stupně), že výpovědi svědků jsou ve vzájemné rozporu a neprokazují jednoznačně ani jednu ze skutkových verzí, tedy zda automatické ovládání vjezdových vrat na pozemek účastníků fungovalo ještě před Vánoci 2020, či nikoliv.
65. Se soudem prvního stupně lze souhlasit, že shora uvedený rozpor nebylo potřeba dále řešit proto, že žalobce navzdory poučení poskytnutému mu soudem prvního stupně (§ 118a odst. 3 o. s. ř.), že je povinen označit důkazy k prokázání jeho tvrzení, že žalovaná se dopustila jednání, které jí vytýkal (viz odstavec 88. odůvodnění tohoto rozsudku), a že v příčinné souvislosti s tímto jednáním mu vznikla škoda, žalobce žádný důkaz nenavrhl.
66. Z důkazů, které byly v řízení provedeny tvrzené jednání žalované nevyplynulo, nic nenaznačují ani fotografie; žádný ze svědků se o takovém jednání žalované ani náznakem nezmínil. Lze akceptovat i argumentaci žalované, že je s podivem, pokud si žalobce připravoval důkazy (fotografie, videa, záznamy z kamer s nočním viděním), že nezdokumentoval i vrata, či jednání žalované. Lze sice připustit, jak vyplývá z fotografií pořízených z kamer umístěných na sousedním pozemku, že žalovaná do domu docházela až do nejméně do 9. 2. 2021, a to i v noci, přesto jednání tvrzené žalobcem z předložených záznamů a fotografií nijak dovodit nelze.
67. Pokud soud prvního stupně tedy zamítl v této části žalobu proto, že žalobce neunesl důkazní břemeno ve vztahu k jednání žalované, v jehož příčinné souvislosti mělo dojít k poškození mechanismu automatického otevírání vjezdových vrat, je jeho postup správný.
68. Žalobce v odvolání proti části rozsudku týkající se nepřiznání náhrady za tvrzené poškození vjezdových vrat uvedl pouze dvě konkrétní výhrady, a to jednak, že „soud náhradu nepřiznal, aniž by byl vyslechnut svědek tituly před jménem jméno FO, jehož písemné vyjádření bylo založeno do spisu“ a jednak, že „technik, který by mohl poškození popsat, zemřel“.
69. Výslech svědka tituly před jménem jméno FO by na závěru soudu prvního stupně nemohl nic změnit, neboť směřoval výhradně k prokázání skutkové verze o funkčnosti automatického otevírání vrat, jejíž prokázání, či neprokázání nakonec nebylo pro závěr soudu stěžejní; navíc byl tento svědek označen až po koncentraci řízení, aniž by žalobce tvrdil některý ze zákonných důvodů, jež by k prolomení koncentrace mohly vést. Z čestného prohlášení tituly před jménem jméno FO (viz č. l. 354) plyne, že je bývalým právním zástupcem žalobce, tudíž o jeho existenci žalobce nepochybně věděl již v době podání žaloby. Navíc lze důvodně předpokládat, že svědek nebyl přítomen jednání žalobcem žalované vytýkaného. Soud prvního stupně jeho výslech zamítl proto, že učinil právní závěr, že žalobce neprokázal jednání žalované, a proto nebylo třeba skutkový rozpor, zda vrata fungovala automaticky, či nikoliv, dále objasňovat. Tomuto jeho postupu nelze nic vytknout.
70. Pokud jde o žalobcem zmiňovaného (blíže neoznačeného) svědka – technika, který by mohl prokázat poškození mechanismu otevírání vrat, je třeba uvést, že o tomto svědkovi se žalobce v průběhu sporu před soudem prvního stupně ani nezmínil, provedení jeho výslechu nenavrhl. A to přesto, že byl poučen o koncentraci řízení (samozřejmě není odvolacímu soudu známo, kdy k j úmrtí mělo dojít). I zde však lze s vysokou mírou pravděpodobnosti uvažovat o tom, že nebyl přítomen tvrzenému škodlivému jednání žalobkyně. A i kdyby snad skutečně mohl dosvědčit tvrzený mechanismus poškození (vyzkratování zalitím vodou), těžko by mohl svědčit o tom, že to bylo právě jednání žalované, které k poškození vrat vedlo.
71. Fakturou společnosti právnická osoba. vystavené neuvedeného dne na základě nabídky platné do 13. 4. 2021 (č. l. 43) bylo sice prokázáno, že byla provedena oprava vrat pro odběratele Jméno žalobce, přičemž podle soupisu použitých dílů (motor pro maximální váhu brány, ovládací elektronika s ovládáním přes bluetooth, dálkový přijímač, dvoukanálový dálkový ovladač, pár fotobuněk, maják s integrovanou anténou, klíčový spínač, koncové spínače) lze dovodit, že bylo instalováno či měněno automatické otevírání a zavírání vrat, samo o sobě to však neprokazuje důvod, zda a k jakému poškození vrat došlo. Tedy neprokazuje, že došlo k žalobcem tvrzenému poškození, ani kdo jej způsobil.
72. Ani v této části rozsudku soudu prvního stupně neshledal odvolací soud žádné zásadní pochybení, a proto i v této části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
73. Na základě toho odvolací soudu dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je správný, a proto jej v plném rozsahu potvrdil, a to včetně správného rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech státu.
74. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 za použití § 241 odst. 2 o. s. ř. Oba účastníci v odvolacím řízení neuspěli se svým odvoláním, poměr jejich úspěchu a neúspěchu byl tudíž stejný jako v řízení před soudem prvního stupně. Žalovaná byla tedy i v odvolacím řízení z podstatné části úspěšná a má právo na náhradu nákladů, které v souvislosti s odvolacím řízením účelně vynaložila, a to v rozsahu 80 %. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Tarifní hodnotou pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je částka 164 532,22 Kč, a proto odměna za každý úkon právní služby činí podle § 7 bod 5 za použití § 12 odst. 4 advokátního tarifu 7 700 Kč.
75. Žalované byla přiznána odměna advokáta za tři úkony právní služby (písemné podání – odvolání ve věci samé a vyjádření k odvolání žalobce, účast zástupkyně žalované při odvolacím jednání) podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, tři režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ze součtu odměny advokáta a náhrady hotových výdajů. Náklady řízení celkem činí 29 584,50 Kč, žalované byly výrokem II přiznány ve výši 80 %. Proti výroku tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo která v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být Nejvyšším soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.