14 Co 297/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 104 652 Kč s příslušenstvím na základě odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 26. 6. 2025, č. j. 19 C 92/2024-157

I. Výrok I rozsudku soudu prvního stupně se v rozsahu částky 1 000 Kč a úroků z prodlení potvrzuje.

II. Ve zbylém rozsahu se rozsahu se výrok I mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 103 652 Kč a úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 101 791 Kč za dobu 16. 3. 2023 do zaplacení a z částky 1 861 Kč za dobu od 20. 1. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 155 379,90 Kč.

IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Domažlicích do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 16 480,80 Kč.

1. Soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 104 652 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Domažlicích na náhradě nákladů řízení 16 480,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce 79 284 Kč (výrok III).

2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že ačkoliv bylo nesporné, že účastníci 24. 10. 2022 uzavřeli kupní smlouvu k motorovému vozidlu za kupní cenu 100 000 Kč a že žalobce vytkl vady věci nejprve ústně a 16. 11. 2022 písemně, přičemž 6. 3. 2023 od smlouvy odstoupil, nepodařilo se mu prokázat, že by vady vozidla zakládaly právo na odstoupení od smlouvy. Vady přední části karoserie mohl žalobce při vynaložení dostatečné péče zjistit, a proto tuto vadu vytkl opožděně. Indikace vadné elektroinstalace (špatné dobíjení baterie) a unikajícího oleje z motoru nejsou porušením smlouvy, jež by odůvodňovalo odstoupení od ní, a to proto, že k přechodu nebezpečí škody na vozidle došlo jeho převzetím, přičemž jde o běžné opotřebení (podle revizního znaleckého posudku). V případě držáku motoru je závěr týž, neboť existence řádně provedeného sváru nemůže představovat podstatnou závadu. Tvrzení žalobce, že „by předmětnou smlouvu neuzavřel, pokud by věděl, že vozidlo bylo bourané“, soud prvního stupně nepřehlédl, avšak uzavřel, že vozidlo bourané nebylo, a proto argumentace žalobce, že jej žalovaná uvedla v omyl, postrádá skutkový základ. Jedinou vadou potencionálně způsobilou představovat podstatné porušení smlouvy je absence dvou šroubů uchycení převodovky, respektive s tím spojené vyosení převodovky a variátoru. To je podle revizního znaleckého posudku závada neslučitelná s řádným provozem, avšak „jde o závadu poměrně jednoduše odstranitelnou. Postačí chybějící šrouby namontovat zpět, čímž bude napraveno problematické vyosení převodovky a variátoru a současně i problém unikajícího oleje z převodovky.“ Proto ani tato, sice podstatná, ale snadno odstranitelná vada nepředstavuje zákonný důvod pro odstoupení od smlouvy bez dalšího, protože takový závěr by byl „přehnaně formalistický“. Nebylo prokázáno, že by žalovaná o některé závadě (s výjimkou defektu dveří u spolujezdce a výměny předních částí karoserie) věděla. Naopak bylo prokázáno, že žalovaná ujela s vozidlem více než 700 km, aniž by kdokoliv zaznamenal problém. Současně nebyla jednoznačně zodpovězena otázka, kdy a proč došlo k uvolnění šroubů. Proto se soud přiklonil k závěru, že je méně nespravedlivé, bude-li neúspěšná strana, jež měla vozidlo k dispozici nikoliv po nepodstatnou dobu po přechodu nebezpečí škody na věci.

3. Žalobce se proti rozsudku odvolal. Nesouhlasí se závěrem, že nebylo prokázáno, že by žalovaná o některé závadě s výjimkou indikovaného defektu dveří u spolujezdce a výměny předních částí karoserie věděla. Úmyslem žalobce bylo zakoupit vozidlo pro syna, tedy vozidlo v řádném stavu a bezpečné. I prokázaná závada (uvolněné šrouby v převodovce zapříčiňující únik oleje z převodovky a vyosení variátoru a převodovky) sama o sobě brání provozu vozidla. Nesouhlasí ani s tím, že vadu týkající se přední části vytkl zjevně opožděně. Žalovaná jej na žádné vady neupozornila, naopak jej ujistila, že vozidlo je bez vad, což plyne i z textu kupní smlouvy. Přestože byly vady řádně a včas vytčeny a bylo primárně žádáno odstranění vad opravou, žalovaná vady ve stanovené lhůtě neodstranila, respektive odmítla je odstranit. Tím mu vzniklo právo od smlouvy odstoupit. Žalobce se neztotožňuje ani se závěry ohledně jednotlivých vad. Únik oleje z převodovky není běžným opotřebením, ale jedná se o závadu vyvolanou uvolněnými šrouby na držáku převodovky, přičemž vozidlo, kterému uniká olej, není způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Svár na držáku motoru, byť řádně provedený, brání v provozu vozidla. Pokud by žalobce o takové vadě věděl, by vozidlo nekoupil. I znalec uvedl, že pokud by šrouby převodovky byly upevněny řádně, nemohlo by dojít k jejich uvolnění nebo vytočení při ujetí 774 km. V daném případě musely šrouby upevnění převodovky chybět v době prodeje nebo musely být v době prodeje vozidla značně uvolněny. Soud sice tuto vadu hodnotí jako podstatnou, avšak z tohoto zjištění vyvozuje nesprávné závěry. Stejně tak jako u vyosení variátoru a převodovky související s chybějícími šrouby. Výměna blatníků a ostatních dílů karoserie byla provedena neodborným způsobem, žalobce vše při prohlídce nemohl řádně zjistit, a pokud vady vytkl do 14 dnů po uzavření smlouvy, reklamoval včas. Vady u žalované reklamoval telefonicky 8. 11. 2022 a písemně 16. 11. 2022, v obou případech žádal opravu. Navíc byl ujištěn, že vozidlo je bez vad. Žalovaná ani po několika měsících svoji povinnost vady odstranit opravou nesplnila, a proto dne 6. 3. 2023 žalobce od kupní smlouvy odstoupil. S ohledem existenci vad a oprávněné odstoupení je žalovaná povinna nahradit žalobci i škody, které jednáním vznikly, a to za pojištění vozidla, za evidenční prohlídku a za „přepis vozidla“.

4. Žalovaná rozsudek soudu prvního stupně považovala za správný a navrhla jeho potvrzení.

5. Odvolací soud po projednání odvolání dospěl k závěru, že napadený rozsudek není správný, a proto jej změnil, a to s výjimkou částky 1 000 Kč. Ohledně ní mezi účastníky nebylo sporu, že ji žalobce žalované nezaplatil, protože žalovaná mu při prodeji vozidla poskytla v této výši slevu z kupní ceny, a to za závadu v otvírání dveří u spolujezdce. Tato částka byla v žalobě uplatněna zřejmě omylem.

6. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, pokud uzavřel, že vady na vozidle v době prodeje byly. Soud prvního stupně však nesprávně posoudil právní následky, které ze zjištěných vad plynou.

7. Vadami, jež zjistil soud prvního stupně, bylo jednak připevnění předních nárazníků a předního blatníku stahovacími (tzv. binder) páskami, jednak chybějící zadní přichycení motoru dvěma šrouby.

8. Pokud jde o prvou vadu, lze připomenout, že všichni znalci se ve svých posudcích shodli, že v případě připevnění částí kapoty stahovací páskou o vadu jde. Dva ze znalců (, tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, ) přitom dospěli k závěru, že tato vada by byla hodnocena při povinné kontrole vozidla jako závada typu B, tj. vada, která sama o sobě nečiní vozidlo nezpůsobilým k provozu na pozemních komunikacích, ale vyžaduje odstranění ve lhůtě 30 dnů a následnou novou technickou prohlídku vozidla. To, že jde o závadu typu B, se potvrzuje i z vyhlášky č. 211/2018 Sb., o technických prohlídkách vozidel, v jejíž příloze pod bodem 6.2.10.2. je uvedena vada „kryt kola nebo blatník, je-li vyžadován, chybí nebo je nadměrně zkorodovaný nebo poškozený tak, že neplní svoji funkci nebo jeho uchycení je uvolněné nebo není spolehlivé“. V posuzované věci se jednalo právě o nespolehlivé uchycení blatníku. Z fotografie č. 24 na straně 31 znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, je navíc zřejmé, že silikonová páska je dokonce přetržená, což potvrzuje nespolehlivost takovéhoto přichycení. Přetržení bylo očekávatelné, neboť páska sice nahradila chybějící šroub nebo nýt, avšak rozdíl mezi nimi je v tom, že třením pásky o okraj může dojít k jejímu přetržení, což u šroubu či nýtu nehrozí. Jednoznačně se tedy jednalo o vadu.

9. I soud prvního stupně shora popsaný způsob přichycení částí kapoty hodnotil jako vadu, s čímž odvolací soud souhlasí. Nicméně soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil právní následky, které to do vztahu mezi účastníky přineslo. Hodnotil je podobně jako znalci, kterým však takové hodnocení nepřísluší. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ve znaleckém posudku uvedl, že „závada je viditelná a měla být zjištěna při prohlídce vozidla během nákupu/prodeje“, tedy že si žalobce měl této vady při prohlídce všimnout. Proto soud prvního stupně odpovědnost žalované za tuto vadu vyloučil.

10. Odvolací soud neposuzoval, jestli vada v uchycení byla tak viditelná, že si jí žalobce měl všimnout, neposuzoval ani, zda obecně lze klást na kupujícího požadavek, aby při prohlídce prohlížel zevrubně i vnitřek vozidla včetně jeho motorové části, či spodku automobilu. Zde se na první pohled zdá, že nikoliv. Nicméně v předmětné věci takové posouzení nebylo nutné.

11. Podle § 2103 kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. To neplatí, ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc vadu nemá, anebo zastřel-li prodávající vadu lstivě.

12. Kupující se v takovémto případě spoléhá na prohlášení prodávajícího v kupní smlouvě, a proto nároky na jeho opatrnost jsou nižší. Nelze přenášet odpovědnost na kupujícího s argumentací, že měl kupovanou věc prohlédnout pečlivěji.

13. Kupní smlouva obsahuje předtištěné ujednání, že „kupující byl prodávajícím zřetelně seznámen s níže uvedenými závadami vozidla“, přičemž kolonka pro uvedení vad je proškrtnutá. Prodávající dále prohlásil, že „žádnou závadu, která je mu známa, kupujícímu nezatajil.“ Pokud by tedy uvedená vada byla tak viditelná, že ji měl odhalit žalobce během koupě, musela by o ní vědět i žalovaná, která vozidlo do té doby provozovala. Pak by ovšem byl nutný závěr, že vadu lstivě zastřela. Pokud ale o vadě žalovaná nevěděla, nebylo by možné požadovat ani po žalobci, aby si ji při všiml při koupi. Obě tyto skutkové alternativy každopádně vedou k závěru, že aplikace prvé věty § 2103 o. z. a vyloučení práv z vadného plnění není na místě.

14. V případě chybějících šroubů připomíná odvolací soud především výslechu svědka , jméno FO, . Jedná se o automechanika, který auto po zjištění vad žalobcem jako první prohlížel. Ten před soudem prvního stupně uvedl, že v době, kdy auto prohlížel „chyběly šrouby“. Místo pod nimi přitom bylo čisté, jak upozorňovala žalovaná a jak je vidět na fotografii č. 17 na straně 28 znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Tudíž lze dovozovat, že musely vypadnout nedlouho před prohlídkou svědka , jméno FO, . Dále, jestliže znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ve své výpovědi uvedl, že „opětovné našroubování šroubů odstraní problém s vyosením, a tím pádem by měl být odstraněn i problém unikajícího oleje z převodovky“ (viz čl. l. 132 p. v.), lze z toho dovozovat, že v době uzavření kupní smlouvy a předání vozidla šrouby na místě ještě byly, ale špatně nasazené (povolené), protože jinak by k problémům s únikem oleje došlo výrazně dříve. Jinými slovy, lze dovozovat, že k úniku kapalin došlo v důsledku vypadnutí šroubů. Špatné nasazení či dotažení šroubů odvolací soud přitom považuje za vadu automobilu – stejně jako nejspíš soud prvního stupně – protože v sobě neslo zárodek budoucích poruch.

15. Soud prvního stupně však tuto vadu nepovažoval za důvod pro odstoupení od smlouvy, protože měl za to, že je jednoduše odstranitelná. „Postačí chybějící šrouby namontovat zpět, čímž bude automaticky napraveno problematické vyosení převodovky a variátoru a konsekventně i problém unikajícího oleje z převodovky.“ Podle soudu prvního stupně by bylo přehnaně formalistické pouze z tohoto důvodu považovat odstoupení od kupní smlouvy za platné. Odvolací soud dovede představit, že v krajním případě by takové vyloučení nároku z vad obstát mohlo, např. kdyby odstranění vady bylo skutečně natolik elementárně jednoduché, že by je každý v běžných podmínkách bez jakýchkoliv odborných znalostí zvládl (například nasazení vypadlého stěrače, nasazení a zašroubování víka po dolévání oleje, nasazení krytu nádrže a podobně). Avšak v daném případě odvolací soud nápravu za takto jednoduchou nepovažuje. Jednak je třeba mít dispozici potřebné šrouby (není jasné, z čeho soud dovodil, že „by neměl být problém mít šrouby k dispozici“), jednak se z fotografií obsažených ve znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, jeví, že se montují zespodu. Tudíž jejich montáž není tak jednoduchá, jak soud naznačil. Proto není důvod v případě šroubů vadu nevidět, neboť nedostatečné uchycení brání řádnému užívání automobilu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. 33 Cdo 1300/2006).

16. Podle § 2106 odst. 1 o. z. platí, že je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy. Podle odst. 2 třetí věty platí, že neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny nebo může od smlouvy odstoupit.

17. Podle § 2107 odst. 1 o. z. platí, že je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, nebo na přiměřenou slevu z kupní ceny. Podle odst. 3 první věty platí, že neodstraní-li prodávající vadu věci včas nebo vadu věci odmítne odstranit, může kupující požadovat slevu z kupní ceny, anebo může od smlouvy odstoupit.

18. Obě zjištěné vady – bez ohledu na to, zda o nich sama žalovaná věděla, nebo ne – představovaly porušení kupní smlouvy. V případě prvé vady šlo nejspíš o porušení nepodstatné, druhou vadu soud prvního stupně označil za podstatnou.

19. To by znamenalo, že ohledně prvé vady měl sice žalobce nárok z titulu vad, ale nemohl bez dalšího odstoupit od kupní smlouvy podle § 2106 odst. 1 o. z. Žalobce proto správně nejprve požadoval odstranění vad podle § 2107 odst. 1 o. z. Ohledně druhé vady požadoval žalobce také nejprve odstranění, a to podle § 2106 odst. 1 o. z.

20. To, že žalobce vady žalované vytkl a žádal o jejich opravu, nebylo mezi účastníky sporné, stejně tak jako to, že žalovaná opravu neprovedla, resp. se o ni ani nepokusila. Z obsahu spisu nelze ani dovodit, že by žalovaná projevovala ochotu či snahu věc řešit, přičemž nelze souhlasit s tím, že by žalobce k tomu žalované neposkytl dostatečný prostor, že by jí například neumožnil si předmět koupě prohlédnout a podobně.

21. Pokud jde o vzájemnou komunikaci účastníků přecházející zahájení soudního řízení, lze sice do určité míry souhlasit s námitkou žalované, že vytčení vad mohlo být konkrétnější. Lze chápat, že minimálně na počátku sporu, ať na základě telefonického hovoru či po obdržení prvního dopisu (datovaném 16. 11. 2022, č. l. 15) nebylo pro žalovanou jako laika možná jednoznačně zřejmé, jak se konkrétně jednotlivé vady vytčené žalobcem projevují, či co přesně znamenají. Podstatné však je, že žalobce vady vytkl, a to tak, jak to v danou chvíli situace žalobce, který je rovněž laikem, umožňovala. Nic nebránilo žalované, aby se snažila nejasnosti osvětlit osobní prohlídkou vozidla. Z obsahu vzájemné komunikace není patrná ochota žalované věc včas řešit, například tím, že by se jela na vozidlo podívat a sama se přesvědčila o tom, jak vady se projevují. Odvolacímu soudu přitom odpověděla, že se o to nepokusila. Argumentace, že vozidlo stálo na soukromém pozemku, nemůže obstát (z ničeho neplyne, že by byl žalobce žalované prohlídku neumožnil). Žalovaná tedy žalobci nemůže nespolupráci.

22. Jestliže proto žalobce po určité době od smlouvy odstoupil, učinil tak důvodně, v souladu s § 2106 odst. 2 a § 2107 odst. 3 o. z.

23. Odvolací soud dodává, že předmětem kupní smlouvy bylo sice jen vozítko pro dospívající dítě, avšak za 100 000 Kč. To je cena příliš vysoká na to, aby se výše uvedené vady mohly bagatelizovat. Úvahu soudu prvního stupně o spravedlivém řešení (bod 46 jeho odůvodnění) lze pak modifikovat a říci, že riziko vad by mělo jít spíše na vrub prodávajícího, protože spíše v jeho moci než v moci kupujícího je vady včas odhalit.

24. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako nesprávný změnil a uložil žalované povinností vrátit kupní cenu ve výši 99 000 Kč a zároveň nahradit žalobci náklady, které v souvislosti s vozidlem zbytečně vynaložil (§ 2913 odst. 1 a 2952 o. z.); konkrétně jde o pojistné, a to za období do 26. 10. 2023 ve výši 1 791 Kč a za další pojistné období ve výši 1 861 Kč, dále náklady v souvislosti s evidenční prohlídkou ze dne 26. 10. 2022 ve výši 500 Kč a náklady spojené s přepisem vozidla rovněž 500 Kč. Jejich zaplacení, ani výši žalovaná nijak nezpochybnila, a ani v odvolání žádné námitky v této části neuplatnila.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. za použití § 224 odst. 2 o. s. ř. Žalobce, který byl v řízení, má právo na plnou náhradu nákladů řízení, které v souvislosti s vedením sporu účelně vynaložil, a to jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím, neboť měl neúspěch v poměrně nepatrné části.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Náklady řízení představuje odměna advokáta, přičemž tarifní hodnotou pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je částka 103 652 Kč. Odměna za každý úkon právní služby činí podle § 7 bod 5 za použití § 12 odst. 4 advokátního tarifu 5 300 Kč.

27. Za řízení před soudem prvního stupně byla přiznána odměna za 15 úkonů právní služby [podle § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) advokátního tarifu], a to převzetí a příprava právního zastoupení, písemná podání ve věci samé ze dne 16. 11.2022 - vytčení vad, ze dne 6. 3. 2023 - odstoupení od smlouvy, 22. 1. 2024 – žaloba, 21. 6. 2024 – vyjádření ve věci samé, ze dne 5. 5. 2025 – vyjádření ve věci samé, další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 3. 6. 2024 a 18. 11. 2024 (doloženo potvrzení o konání porad), účast při jednáních před soudem prvního stupně ve dnech 4. 6. 2024, 12. 9. 2024 (jednání delší než dvě hodiny), 19. 11. 2024 (jednání delší než dvě hodiny), 3. 6. 2025 a 26. 6. 2025 a dále náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 4 vyhlášky) za 12 úkonů po 300 Kč (úkony učiněné do 31. 12. 2024) a 3 úkony po 450 Kč (úkony učiněné od 1. 1. 2025). Dále bylo žalobci přiznáno cestovné (§ 13 odst. 1 advokátního tarifu) za účast jeho zástupkyně u jednání soudu prvního stupně, a to dne 4. 6.2024, 12. 9. 2024, 19. 11. 2024. 3. 6. 2025 a 26. 6. 2025. A to ve všech případech na trase , adresa, a zpět v rozsahu celkem 120 km v souvislosti s každým ústním jednáním, osobním automobilem , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , při spotřebě 7,6 l nafty motorové na 100 km a ceně 38,70 Kč za 1 litr (vyhláška č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2024 a 2025) a sazbě základní náhrady 5,80 Kč za 1 km jízdy; cestovné celkem 5 188,80 Kč (podle vyúčtování na č. l. 184). Žalobci dále náleží náhrada promeškaného času (§ 14 odst. 1 advokátního tarifu) za čtyři započaté půlhodiny strávené jeho zástupkyní na cestě ke každému z ústních jednání konaným před soudem prvního stupně ve dnech 4. 6. 2024, 12. 9. 2024, 19. 11. 2024, 3. 6. 2025 a 26. 6. 2025 po 150 Kč za každou z nich (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu), tedy 600 Kč za každý den. Žalobci dále přísluší 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ze součtu odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, tedy z částky 92 638,80 Kč, daň 19 454,10 Kč. Náklady za řízení před soudem prvního stupně tak jsou celkem 112 092,90 Kč.

28. Za řízení před odvolacím soudem náleží žalobci odměna za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, a to za odvolání a účast zástupkyně žalobce u jednání před odvolacím soudem dne 20. 1. 2026; dále náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). K tomu náleží žalobci 21 % DPH z částky 11 500 Kč, tedy 2 415 Kč. Náklady za odvolací řízení tak jsou 13 915 Kč.

29. Žalobce v souvislosti s vedením sporu vznikly i další výdaje, na jejichž náhradu má právo (§ 137 odst. 1 o. s. ř.). Jedná se o soudní poplatek ze žaloby ve výši 4 187 Kč, soudní poplatek za odvolání ve výši 5 233 Kč, soudní poplatek za vyhotovení kopie protokolů z ústního jednání ze dne 12. 9. 2024 a ze dne 19. 11. 2024; zálohu na znalecký posudek ve výši 15 000 Kč a náklady za znalecký posudku , právnická osoba, ve výši 4 852 Kč. Tyto další výdaje činí v souhrnu 29 372 Kč.

30. O náhradě nákladů státu rozhodl odvolací soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a žalované, jejíž úspěch ve věci byl nepatrný, uložil povinnost tyto náklady nahradit. Jedná se o částku sestávající ze znalečného vyplaceného , právnická osoba, (3 238,40 Kč), , tituly před jménem, , jméno FO, (3 000 Kč) a , tituly před jménem, , jméno FO, (6 767 Kč) a svědečné vyplacené svědku , jméno FO, (3 475,40 Kč).