14 Co 59/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D. a soudců Mgr. Aleše Fikkera a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnictví k nemovitostem na základě odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 25. 11. 2024, č. j. 9 C 225/2024-81

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované k rukám jejího zástupce do tří dnů právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 8 747,60 Kč.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem nemovitostí vedených na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, , vedené u , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , a to pozemku st. č. , hodnota, - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , rod. dům, pozemku parcelní č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, - trvalý travní porost, vše v obci , adresa, , k. ú. , adresa, (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 13 961 Kč (výrok II). Soud prvního stupně po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyně darovací smlouvou ze dne 6. 3. 2019 darovala žalované předmětné nemovitosti, přičemž zároveň bylo ve prospěch žalobkyně zřízeno věcné břemeno služebnosti doživotního užívacího práva k těmto věcem. Na výzvu k vrácení daru ze dne 12. 7. 2024 reagovala žalovaná dopisem ze dne 30. 7. 2024. Žalovaná prokázala lékařskými zprávami svůj zdravotní stav, kvůli kterému se žalobkyní nekomunikovala, nicméně sama žalobkyně potvrdila, že do doby, než se dozvěděla o žalovanou zamýšleném prodeji předmětných nemovitostí, byly jejich vztahy normální. Žalobkyně se cítila uražena, a proto přestala volat žalované. Pokud spolu účastnice nenavázaly kontakt po dobu jednoho roku, nebyla tím naplněna skutková podstata § 2072 o. z. Ani další vytýkané pochybení žalované spočívající v úmyslu prodat předmětné nemovitosti nenaplňuje svojí intenzitou § 2072 o. z., protože právo s věcí nakládat dle svého uvážení je výlučným právem žalované.

2. Rozsudek napadla odvoláním žalobkyně s tím, že soud prvního stupně nesprávně posoudil skutkový stav, protože i některé chování vůči osobám dárci blízkým může vést dárce k možnosti odvolat dar. Soud prvního stupně nepřihlédl k opakovaně tvrzeným skutečnostem, že žalobkyni bylo ublíženo tím, že žalovaná se o žalobkyni po dobu více jak 2 let nestará, nemá o ni žádný zájem, de facto neumožňuje styk s vnukem, nepomáhá jí zařizovat věci osobní potřeby (nákupy, návštěvy lékaře); tyto aktivity zajišťuje matka žalované a sestra žalované. Žalovaná zná citové a faktické vazby k předmětným nemovitým věcem, a přesto se rozhodla je prodat. Soud prvního stupně dále nepřihlédl ani k nevděku vůči osobám blízkým žalobkyni, vůči dceři žalobkyně , Jméno žalované, (matka žalované), která pociťuje újmu, k níž se vyjádřila ve své výpovědi. Žalobkyně požádala o prolomení koncentrace řízení čestnými prohlášeními či výslechy svědků, kterými dojde ke zpochybnění věrohodnosti provedených důkazů. Žalobkyně žalované darovala nemovitosti v dobé víře, že se o ně bude starat a využívat společně s celou rodinou, ovšem tuto dohodu žalovaná porušila. V neposlední řadě vyjádřila žalobkyně přesvědčení, že jí bylo ublíženo, jelikož darovala žalované předmětné nemovitosti s domněním, že žalovaná dostojí svým slibům a umožní vstup celé rodině a bude se o žalobkyni starat. Dále žalobkyně odkázala na čestná prohlášení paní , jméno FO, a paní , jméno FO, .

3. Žalovaná pokládala odvolání za nedůvodné, jelikož žalobkyně vymezila nevděčné jednání žalované, pro které žalobkyně dar dopisem ze dne 30. 7. 2024 odvolala, jinak, než je uvádí v odvolání. Pouze nevděčná jednání, vymezená v odvolání daru ze dne 30. 7. 2024 jsou předmětem posuzování v soudním řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3370/2017). Nově tvrzenými nevděčnými jednáními by se soud neměl vůbec zabývat. Soud prvního stupně se v odůvodnění napadeného rozsudku vyjádřil zcela jasně a komplexně k nevděčným jednáním, vymezeným v odvolání daru ze dne 30. 7. 2024. Přitom nepostačí subjektivní pocit ublížení dárce, ale nevděčné jednání musí být hrubým porušením dobrých mravů i z objektivního hlediska. Ztráta kontaktu nebo objektivní nemožnost žalované pečovat o žalobkyni není nevděčným jednáním podle § 2072 o. z. Z výpovědi žalobkyně vyplývá, že k ukončení komunikace došlo z její strany. Případný prodej nemovitých věcí, natož úvahy o jejich prodeji nejsou rovněž nevděčným jednáním ve smyslu § 2072 o. z., jde o legální výkon práva vlastníka věci.

4. Odvolání není důvodné.

5. Žalobkyně své odvolání staví jednak na nových skutečnostech, že újmu pociťuje také její dcera , Jméno žalované, , matka žalované, a na tvrzení o porušení dohody, že se žalovaná bude o nemovitosti starat a využívat společně s celou rodinou, a dále na zpochybňování zjištěné intenzity nevděčného jednání žalované a na nových důkazech v podobě čestných prohlášení svědků nebo jejich výpovědí (, Anonymizováno, a , Anonymizováno, ).

6. Odvolací soud se ztotožňuje s argumentací žalované, že právně významný pro účinné odvolání daru je obsah odvolání daru, tedy dopisu ze dne 30. 7. 2024, který vymezuje nevděčná jednání, jichž se měla žalovaná dopustit vůči žalobkyni a nikoli vůči jiné osobě tím, že: 1. „… o ní neprojevujete zájem po několik let, nestýkáte se s ní, neví nic o Vás ani Vašich dětech, svých vnoučatech a s veškerou pomocí ve stáří je odkázána na pomoc Vaší matky, případně i Vaší sestry…“, „…nekomunikujete s ní ani telefonicky ani jinak, Váš telefon je pro ni nedostupný…“ a 2. „…máte zájem v současné době předmětnou nemovitost prodat…“. Stejně označila žalobkyně i nevděčná jednání žalované v žalobě.

7. Soud prvního stupně správně dovodil, že žalobkyní tvrzené a v odvolání daru uvedené skutečnosti pod důvody vrácení daru podle § 2072 o. z. podřadit nelze. V případě nezájmu žalované o žalobkyni není naplněna intenzita domnělé závadnosti jednání žalované. V řízení bylo z výpovědi samotné žalobkyně zjištěno, že poté, co se dozvěděla o záměru žalované prodat darované nemovitosti, přerušila komunikaci se žalovanou, aniž by se na ní jakkoli obrátila; rovnou se obrátila na advokátku. Do té doby byly vztahy mezi účastnicemi normální. Nelze proto jenom žalované vyčítat nekomunikaci, podstatný podíl je na žalobkyni, která kvůli prodeji chaty ukončila komunikaci se žalovanou. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaná doložila potíže se svým zdravotním stavem, jež se rovněž do komunikace mezi účastnicemi promítly; v době od 1. 6. 2022 do 31. 5. 2022 byla v pracovní neschopnosti, byla nucena ukončit několikaletý pracovní poměr a od 16. 6. 2023 jí byla přiznána podpora v nezaměstnanosti.

8. U druhého vytýkaného jednání lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je další zcizení daru realizací vlastníkovi svobody při nakládání s věcí; prodej darované nemovité věci bez dalších okolností není vnímán jako „ublížení” dárci (k tomu srovnej např. rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3544/2023 – prodej nemovité věci přes příslib nebo porušení závazku, 33 Cdo 1147/2024 – prodej domu se zajištěním bydlení pro dárce, 33 Cdo 1794/2018 – prodej domu při porušení manželské věrnosti s přihlédnutím k dlouhodobému chování žalobce). Pokud se žalovaná rozhodla darované nemovitosti prodat, pak nejde o „ublížení“ v objektivním smyslu, pro něž by bylo možné dar odvolat.

9. Pokud žalobkyně v odvolání rozšířila důvody, pro které odvolala dar, a přidala další dva, a to újmu dcery žalobkyně (matky žalované), a dohodu (příslib), že předmět daru nebude dále zcizen, jde o nové skutečnosti, které již v odvolacím řízení podle § 205a o. s. ř. nejsou přípustné. Soud prvního stupně správně poukázal na to, že v darovací smlouvě nebylo darování předmětných nemovitostí ničím podmíněné, ani nebyl vyjádřen závazek nemovitosti nepřevádět. Žalovaná v souladu s tím ve vyjádření k žalobě ze dne 25. 10. 2024 uvedla, že se žalobkyně nikdy žalované nezmínila, že si nepřeje prodej darovaných nemovitostí, na což žalobkyně ani nereagovala; nereagovala ani na soudem prvního stupně sdělený předběžný právní názor po výslechu žalobkyně, že žalovaná měla právo nemovitosti dále zcizit. Jestliže tedy až v odvolání naznačila, že zde byl nějaký příslib ohledně dalšího osudu předmětu daru, bylo to pozdě.

10. Nové důkazy označené žalobkyní v odvolání s tím, že jimi být zpochybněna věrohodnost již provedených důkazních prostředků, také nejsou přípustné, neboť ve skutečnosti nemají zpochybnit samotný důkazní prostředek (např. svědka), ale skutková zjištění soudu prvního stupně (zpochybněním věrohodnosti důkazního prostředku by byl např. důkaz o podplacení či jiné zaujatosti svědka). „O případ podle § 205a písm. a) o.s.ř. nejde, když odvolatel nezpochybňuje věrohodnost důkazu, ale navrhuje jiné další důkazy, jimiž se snaží o to, aby odvolací soud po jejich provedení dospěl k jiným skutkovým závěrům, než z jakých vycházel soud prvního stupně“ (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 818/2003 a 28 Cdo 1734/2024).

11. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil.

12. Žalovaná má podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, jež spočívají v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši požadované žalovanou. Mimosmluvní odměna advokáta činí podle § 9 odst. 3 písm. a) a 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu 2 500 Kč za jeden úkon právní služby, tedy celkem 5 000 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobkyně, účast na jednání soudu dne 1. 4. 2025). Dále jsou náklady představovány režijním paušálem v celkové výši 600 Kč, a to 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradou za promeškaný čas na cestě , adresa, a zpět dne 1. 4. 2025 za 6 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 600 Kč a cestovným ve výši 1 629,40 Kč za cestu , adresa, a zpět k odvolacímu jednání. V neposlední řadě činí náklady řízení také 21 % DPH. Celkem náklady odvolacího řízení činí 8 747,60 Kč.

13. Odvolací soud napadený rozsudek proto potvrdil.

14. Žalovaná má podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež spočívají v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. ve výši požadované žalovanou. Mimosmluvní odměna advokáta činí podle § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu 2 500 Kč za jeden úkon právní služby, tedy celkem 5 000 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobkyně, účast na jednání soudu dne 1. 4. 2025). Dále jsou náklady představovány režijním paušálem v celkové výši 600 Kč, a to 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradou za promeškaný čas na cestě , adresa, a zpět dne 1. 4. 2025 za 6 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 600 Kč a cestovným ve výši 1 629,40 Kč za cestu , adresa, a zpět k odvolacímu jednání. V neposlední řadě činí náklady řízení také 21 % DPH. Celkem náklady odvolacího řízení činí 8 747,60 Kč.