9 C 225/2024

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastou Peškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení vlastnictví k nemovitostem

I. Žaloba na určení, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí vedených na LV č. , hodnota, pro obec , jméno FO, , k. ú. , adresa, , vedené u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , a to pozemku , Anonymizováno, - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , rod. dům, pozemku parc. č. , Anonymizováno, - trvalý travní porost, vše v obci , jméno FO, , k. ú. , adresa, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení částku , částka, , na účet , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , Adresa advokáta, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně podala dne , datum, u Okresního soudu v Klatovech žalobu o učení, že je žalobkyně vlastníkem nemovitostí vedených na LV č. , hodnota, pro obec , jméno FO, , k. ú. , adresa, vedených u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , a to pozemku st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, rodinný dům a pozemku p. č. , Anonymizováno, Žalobní návrh byl odůvodněn tím, že předmětné nemovité věci nabyla žalobkyně se svým zemřelým manželem kupní smlouvou ze dne , datum, . Žalobkyně nemovitosti s rodinou užívala a má k nim citový vztah. Žalobkyně žalované, která je její vnučkou, darovala předmětné nemovitosti, přičemž žalovaná zřídila žalobkyni služebnost užívacího doživotního práva těchto nemovitostí dle smlouvy ze dne , datum, . Nejméně po dobu posledních dvou let žalovaná přestala o žalobkyni projevovat zájem a neumožnila jí telefonický ani jiný kontakt. Žalobkyně se v nedávné době dozvěděla od sousedů v místě, kde jsou nemovitosti, že žalovaná chce tyto nemovitosti prodat, čímž pochopila, že v případě převodu na cizí osobu, bude výkon věcného břemene přinejmenším ztížen. Žalobkyně upozornila žalovanou dopisem ze dne 10. 7. 2024 na respektování věcného břemene s tím, že pokud toto jednání bude směřovat k prodeji předmětných nemovitostí, bude žalobkyně považovat jednání žalované za nevděk a porušení dobrých mravů ve vztahu babička, vnučka. Žalovaná na tento přípis reagovala dne 12. 7. 2024, kde odmítla, že by o žalobkyni ztratila zájem a odkázala na své zdravotní problémy v roce , Anonymizováno, . Po seznámení s úmyslem žalované nemovitosti skutečně prodat s nabídkou zrušení věcného břemene, rozhodla se žalobkyně odvolat dar pro nevděk dle § 2072 o. z., prostřednictvím právní zástupkyně, dopisem ze dne 30. 7. 2024. Rozhodnutím žalobkyně odvolat dar byla zrušena darovací smlouva a obnovuje se původní právní vztah, to je vlastnictví žalobkyně k nemovitým věcem. Naléhavý právní zájem na určovací žalobě žalobkyně dovozuje z té skutečnosti, že žádá obnovení souladu mezi právním a faktickým stavem tak, aby bylo vlastnické právo žalobkyně k nemovitostem zapsáno v katastru nemovitostí a odpovídalo tak skutečnému právnímu stavu.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 25. 10. 2024 navrhla zamítnutí žalobního návrhu s tím, že uplatněné nároky žalobkyně žalobkyní žalovaná neuznává, a to ani z části. Žalovaná odmítla, že by měla o žalobkyni ztratit zájem nebo, že by měla jí bránit v kontaktu se žalovanou nebo jejími dětmi. Žalovaná připustila, že v období od podzimu , Anonymizováno, kontakt mezi účastníky ochladl až postupně vymizel. Nicméně jakémukoliv kontaktu se žalovaná nebrání. Žalovaná dále poukázala na to, že absolvovala na podzim roku , Anonymizováno, sérii několika vážných operacích, které si vyžádaly dlouhodobou rekonvalescenci. Žalovaná byla dlouhou dobu i v pracovní neschopnosti. Tato trvala od , datum, do , datum, . Dne , datum, žalovaná požádala Úřad práce o přiznání podpory v nezaměstnanosti, která jí byla dne , datum, přiznána. Toto žalovaná dokládala lékařskými zprávami, výpovědí z pracovního poměru a potvrzeními o vyplacených dávkách či rozhodnutím o přiznání podpory v nezaměstnanosti. Žalovaná tak neměla objektivně možnost věnovat se žalobkyni či žalobkyni navštěvovat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, což žalobkyně nebyla schopna pochopit. Žalovaná také uvedla, že se ji žalobkyně nepokusila kontaktovat ani v této záležitosti, neboť ihned a žalobkyni kontaktovala svoji právní zástupkyni. Sama žalovaná považuje před podzimem roku , Anonymizováno, vztahy se žalobkyní jako bezproblémové, ba i nadstandardní. Žalovaná je přesvědčena, že se nejedná z její strany o nevděčné jednání, natož o jednání v takové intenzitě, že by mohlo zakládat oprávnění žalobkyně dar nemovitých věcí odvolat. Dosud žalovaná nemovité věci neprodala, ale s ohledem na svůj zdravotní stav nemovitosti nemůže užívat dle svých představ. V případě prodeje nemovitých věcí by nedošlo k zániku služebnosti a žalobkyně by mohla nemovité věci nadále užívat. Žalovaná považuje případný prodej nemovitých věcí za její oprávnění. Nejedná se o nevděčné jednání ve smyslu § 2072 odst. 1 o. z.

3. Podle § 2072 odst. 1 o. z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to darovanému od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dal odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru a není-li to možné zaplacení jeho obvyklé ceny. Podle § 2073 o. z. nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem.

4. Podle § 2072 odst. 1 o. z. platí, že u nevděku se musí jednat o jednání úmyslně či z hrubé nedbalosti, které dárci ublíží. Nevděk by měl primárně směřovat k osobě dárce, nikoliv k osobám blízkým (§ 2072 odst. 2 o. z.). Nevděkem se zásadně rozumí chování obdarovaného, kterým ublížil dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti. Navíc s podmínkou zjevného porušení dobrých mravů. Judikatura vysvětluje „rozpor s dobrými mravy“ tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení považuje jen takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu, nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného pochybnosti o zjevné kolizi s dobrými mravy. Předpoklad trestního postihu zde není podmínkou, aby soud mohl posoudit otázku, zda v konkrétní situaci došlo k tomu, k takovému činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy a který by tedy měl za důvod ne vést k úspěšnému vrácení daru. Údajné závadné chování žalované je nutno posuzovat komplexně, mělo by v sobě nést prvky jak subjektivního, tak i objektivního vyhodnocení tvrzeného důvodu. Rozhodující je jak objektivní hledisko, tak i nemravné chování, jak jej pociťuje dárce. Teprve vzájemným porovnáním a vyhodnocením obou hledisek lze dospět k závěru o tom, zda je zde důvodné vrátit dar či nikoliv. K pouhému subjektivnímu pocitu dárce, nelze výlučně přihlížet. Proto soud v daném případě zohledňoval všechny zjištěné skutkové okolnosti tohoto případu, jak chování žalobkyně, tak i žalované. K tomuto účelu byla vyslechnuta žalobkyně a svědkyně , Jméno žalované, , která je matkou žalované a zároveň je dcerou žalobkyně. Pro právní posouzení podmínek pro vrácení daru je také podstatné, zda a do jaké míry bylo chování žalované způsobilé žalobkyni zjevně ublížit.

5. Podle § 2075 odst. 1 o. z. dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru (věta prvá).

6. Právo na odvolání daru je omezeno roční lhůtou. V případě provinění spáchaného několika skutky, z nichž každý může být sám o sobě považován za projev nevděku, se doba jednoho roku pro odvolání daru počítá od každého provinění zvlášť. Nelze přihlížet k takovému jednání, ke kterému by došlo mimo dobu vymezenou v § 2075 o. z. (viz NS sp. zn. 33 Cdo 3370/2017). Odstupuje-li dárce od darovací smlouvy pro nevděk, pak musí ve výzvě konkretizovat, v čem shledává chování žalované „nevděčné, nevděčným“, aby mohlo být posouzeno, zda došlo ke zjevnému porušení dobrých mravů tak, jak má na mysli ustanovení § 2072 o. z. - viz shora. Žalobkyně ve výzvě uvedla k odvolání daru pro nevděk ze dne , datum, , že žalobkyni mrzí, že po dobu několika let o ní žalovaná neprojevuje zájem, že se s ní nestýká, neví nic o jejich dětech, že žalovaná se žalobkyní nekomunikuje ani telefonicky, ani jinak. Dále je zde uvedeno, že to, že žalovaná v současné době chce nemovitosti prodat, pociťuje žalobkyně tento záměr jako velký nevděk vůči ní, která má k nemovitosti silné citové pouto. Toto jednání žalované pociťuje žalobkyně jako hrubé porušení dobrých mravů a nevděk vůči její osobě, když je zřejmé, že žalovaná již podnikla kroky, aby došlo k prodeji předmětné nemovitosti a dokonce navrhla i zrušení věcného břemene s finančním odškodněním. Z komentářové literatury i z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (například sp. zn. 33 Cdo 3370/2017) vyplývá, že ve výzvě k vrácení daru musí být uvedeno konkrétní jednání obdarovaného, ve kterém dárce spatřuje nevděk. Mělo by z ní být patrné, jak konkrétně se dárce vůči obdarovanému nesprávně zachoval. Na žalobkyni tak v této souvislosti leží důkazní břemeno a měla by prokazovat, že k jednání žalované uvedené ve výzvě k vrácení daru vůči dárkyni došlo, a že takové jednání naplňuje subjektivní i objektivní stránku nevděku. Jak již shora uvedeno, nevděk v sobě skrývá objektivní hledisko (zjevné porušení dobrých mravů) a subjektivní hledisko (ublížení dárci). Zjevné porušení dobrých mravů nevyjadřuje intenzitu porušení. Zjevnost má být ve smyslu zřejmosti a jednoznačnosti jednání, které je na první pohled patrné. Samotné porušení dobrých mravů nevede ke vzniku práva dárce odvolat dar, pokud mu subjektivně neublížilo. Dárce musí jednání obdarovaného osobně jako újmu pociťovat.

7. Skutkově soud vycházel ze zjištění z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene uzavřené dne , datum, , že tímto byly nemovité věci darovány žalobkyní žalované. Zároveň zde bylo zřízeno věcné břemeno služebnosti doživotního užívacího práva k předmětným nemovitostem, přičemž oprávněnou ze služebnosti je žalobkyně a tato má právo užívat celé nemovitosti. Výzva k vrácení daru ze dne , datum, byla rovněž žalobkyní doložena. Na výzvu reagovala žalovaná dopisem ze dne 12. 7. 2024. Samotná výzva k odvolání daru pro nevděk je datována dnem 30. 7. 2024 a doložena dodejkou podepsanou dne , datum, žalovanou. Důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Pokud se týče prvého odvolacího důvodu daru, a to, že žalovaná o žalobkyni po dobu několika let neprojevuje zájem, neví nic o svých vnoučatech, je odkázána na pomoc jiných osob, k tomuto soud uvádí, že i kdyby toto bylo pravda, nenaplňuje takovéto jednání žalované takové intenzity, aby se mohlo jednat o důvod k odvolání daru. Žalovaná prokazovala svůj nepříznivý zdravotní stav lékařskými zprávami, ale sama žalobkyně ve své výpovědi potvrdila, že do té doby, než se žalobkyně dozvěděla o tom, že hodlá žalovaná nemovitost prodat, tak byly jejich vztahy normální. Sama dále uvedla, že se cítila uražená, a že komunikovat přestala žalobkyně, a proto jí přestala volat. Svědkyně , Jméno žalované, , dcera žalobkyně a matka žalované, potvrdila, že žalobkyně nepočítala s tím, že by žalovaná chtěla nemovitosti prodat. Domnívala se, že je bude užívat celá rodina jako vždy. Dle názoru svědkyně není kontakt mezi účastnicemi tři roky. Žalovaná řekla, že nemá telefon a svému synovi , Anonymizováno, řekla, aby žalobkyně volala jemu. Mezi účastnicemi tedy bylo nesporné, že nejméně v posledním roce spolu kontakt nenavázaly. K uvedenému tvrzení žalobkyně soud uvádí, že vytýkané skutečnosti žalované nemohou naplnit skutkovou podstatu k vrácení daru tak, jak má na mysli ustanovení § 2072 o. z. Darování předmětných nemovitostí nebylo ničím podmíněné a pokud měla žalobkyně o užívání předmětných darovaných nemovitostí jiné představy, pak toto mohla vtělit do darovací či jiné smlouvy. Navíc to byla žalobkyně podle jejího sdělení, která komunikaci se žalovanou přerušila. Pokud se týče dalšího důvodu pro odvolání daru pro nevděk, a to, že žalovaná hodlá nemovitosti prodat, pak ani tento důvod nenaplňuje svojí intenzitou ustanovení § 2072 o. z., neboť právo s nemovitostmi nakládat dle svého uvážení je výlučným právem vlastníka nemovitosti. Z uvedených důvodů pro nesplnění podmínek pro odvolání daru, byla žaloba plném rozsahu zamítnuta.

8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přizná soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníků, který ve věci úspěch neměl. V tomto řízení v celém rozsahu byla úspěšná žalovaná, proto žalobkyně je povinna nahradit veškeré účelně vynaložené náklady právní služby této účastnici.

9. Z ustálené judikatury Ústavního soudu (například nález ÚS ze dne 8. 3. 2023 sp. zn. I. US 3281/22) vyplývá, že „jsou-li předmětem právního úkonu věci ocenitelné penězi, je třeba při určení výše náhrady nákladů řízení postupovat podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a nelze proto vycházet z tarifní hodnoty věci stanovené v § 9 advokátního tarifu. Podle § 8 odst. 1 AT není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci nebo práva v době započetí úkonu právní služby, jež se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Na dotaz soudu obě účastnice sporu uvedly, že jim není známá hodnota předmětu daru. Právní zástupce žalované tedy vycházel z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč dle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) AT, to je z hodnoty za jeden úkon 2 500 Kč. Soud přiznal odměnu za přípravu a převzetí věci, vyjádření k žalobnímu návrhu a účast u jednání ze dne , datum, . Odměna nebyla přiznána za vyjádření žalované ze dne , datum, , které bylo v podstatě reakcí na odročení jednání, bylo omluvou a vyčíslením nákladů řízení žalované. K tomuto náleží i 3 x RP po 300 Kč, tj. 900 Kč. Dále bylo přiznáno cestovné k jednání na den , datum, dle § 13 AT (vzdálenost jedna cesta 130 km při spotřebě 11,41 průměrné ceny motorové nafty 38,70 Kč/litr, to je jedna cesta 441,20 Kč + 728 Kč (sazba základní náhrady 5,60 Kč/kilometr) x 2 = 2 338,40 Kč. Rovněž byla přiznána náhrada za promeškaný čas dle § 14 AT v trvání 1 hodiny 43 minut, to je celkem 4 x 100 Kč = 400 Kč x 2, tj. 800 Kč. Celková odměna tedy činí 11 538,40 Kč plus DPH 2 423 Kč, to je zaokrouhleno 13 961 Kč. Tuto částku je povinna žalobkyně nahradit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.