14 CO 85/2021

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudkyň JUDr. Ivy Hejdukové a Mgr. Jany Boškové ve věci žalobce: ; jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa proti; žalovanému: ; Mgr. jméno příjmení bytem adresa o určení vlastnického práva k nemovitosti o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 19. 1. 2021, č. j. 7 C 45/2020-123

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud zamítl návrh žalobce, aby bylo určeno, že je vlastníkem nemovitosti – parcely číslo v obci obec, katastrální uzemí. Žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 3 711 Kč. Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že žalovaný vydražil nemovitost, jejímž původním vlastníkem byl žalobce, v průběhu řízení vedeném soudním exekutorem JUDr. jméno příjmení, Exekutorský úřad okres. Usnesení o udělení příklepu bylo podrobeno též přezkumu odvolacím soudem, který neshledal v postupu soudního exekutora nic protizákonného. Jelikož žalovaný získal předmětnou nemovitost nezávisle na předchozích vlastnících, v konkrétním případě zcela nezávisle na žalobci samotném, tato skutečnost vyvrací naléhavost právního zájmu žalobce na určení, že je vlastníkem nemovitosti. Žalobce tudíž neprokázal naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem nemovitosti, avšak ani neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzeného vlastnictví.

2. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání pro podujatost soudců Krajského soudu v Plzni, který exekutor příjmení ovládá. Soudkyně žalobce předem upozornila, že když vezme návrh zpět, nebude muset platit žalovanému náhrady a že by měl říci, v čem spatřuje právní naléhavost. Žalobce pak prohlásil, že dražba byla provedena protiprávně, jelikož exekuce byla ukončena ke dni 6. 5. 2015 a všechna ostatní usnesení jsou tudíž neplatná. Žalobce proto navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že bude určen vlastníkem předmětných nemovitostí. Posléze ještě uvedl, že právní naléhavost je k tomu, aby nikdo nemohl v dané věci ukradenou nemovitost nějak zatížit, na někoho dalšího převést nebo poškodit, dokud soud nevynese verdikt o zrušení dražby a vrácení nemovitosti, což vzhledem k důkazům musí udělat, jelikož již před návrhem na dražbu byla exekuce právoplatně ukončena samotným exekutorem.

3. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 2021, č. j. Nco 134/2021-175, bylo rozhodnuto, že soudci Krajského soudu v Plzni JUDr. Zdeněk Pulkrábek, Ph.D., JUDr. Iva Hejduková a Mgr. Jana Bošková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 14 Co 85/2021, neboť z obsahu námitky podjatosti vznesené žalobcem ani z obsahu spisu nelze zjistit ani dovozovat žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že uvedení soudci mají takový vztah k věci nebo k účastníkům řízení, který by vzbuzoval pochybnosti o jejich nepodjatosti, a to i vzhledem k vyjádření jmenovaných soudců, jimž byly věci přiděleny v souladu se schváleným rozvrhem práce, čímž byla dodržena ústavní zásada zakotvená v článku 38 Listiny základních práv a svobod.

4. Jelikož žalobce v rámci odůvodnění svého odvolání vznesl též námitku podjatosti vyřizující soudkyně Okresního soudu v Domažlicích, soudkyně JUDr. Kateřina Martincová k tomu uvedla, že se v této věci necítí být podjatá, nemá žádný vztah k věci ani k účastníkům řízení.

5. Odvolací soud též jako soud nadřízený (§ 16 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že vyřizující soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí předmětné věci, neboť nebyl shledán žádný její vztah k věci nebo k účastníkům řízení, který by vzbuzoval pochybnosti o její nepodjatosti. Nespokojenost s průběhem řízení nemůže být sama o sobě důvodem pro vyloučení soudkyně ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř., neboť k přezkumu zákonnosti nalézacího řízení je oprávněn výlučně odvolací soud v rámci projednání odvolání proti napadenému rozsudku. Odvolací důvod dle § 205a písm. a) o. s. ř. tudíž není dán.

6. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. V přezkoumávané věci soud prvního stupně provedl dostatek důkazů, z nichž řádně zjistil skutkový stav, avšak nesprávně dovodil, že žalobce neměl naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.) na určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k nemovitosti je totiž zpravidla dán, není-li žalobce, který o sobě tvrdí, že je vlastníkem nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, v katastru zapsán jako její vlastník, jako je tomu v přezkoumávané věci. Jestliže tedy žalobce od počátku tvrdí, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, je jeho naléhavý právní zájem na určení dán.

8. Jelikož však soud prvního stupně odůvodnil zamítnutí žaloby i závěrem, že žalobcem vlastníkem nemovitostí není, a tento závěr opřel o dokazování provedené k otázce přechodu vlastnického práva k nemovitosti na žalovaného, jeho rozsudek obstojí. V tomto smyslu soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům, a proto mohl odvolací soud dle § 219 o. s. ř. potvrdit jeho rozsudek jako věcně správný.

9. Odvolací soud poukazuje na skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně ze spisu soudního exekutora JUDr. jméno příjmení, sp. zn. spisová značka, provedeného k důkazu, v němž jsou obsažena usnesení vydaná soudním exekutorem, která byla následně potvrzována Krajským soudem v Plzni jako soudem odvolacím, a to především usnesení ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 13 Co 279/2015 a usnesení ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 10 Co 480/2015. Z těchto usnesení soud zjistil, že po právní moci usnesení o ceně nemovitosti ve vlastnictví žalobce (183 000 Kč), na jehož majetek byla vedena exekuce, kdy výsledná cena nemovitosti s ohledem na zjištěná věcná břemena byla stanovena na 133 000 Kč, byla vydána dražební vyhláška k dražbě této nemovitosti. Na základě usnesení o příklepu nemovitosti se vydražitel – v tomto řízení žalovaný, který učinil nejvyšší podání, stal jejím vlastníkem, neboť byly splněny veškeré podmínky stanovené zákonem, a to ustanovení § 335 a následující o. s. ř. za použití § 52 e. ř. Stejně jako soud prvního stupně, ani odvolací soud proto neshledal naprosto nekonkrétní námitky žalobce (v exekučním řízení povinného) o nezákonné dražbě za důvodné. Přezkoumávat usnesení o příklepu již v tomto řízení nelze.

10. K novému návrhu žalobce uplatněnému v rámci jeho odvolání, a sice že žalovaný je povinen zaplatit výchovné odškodnění ve výši 5 mil. Kč za své neetické a protiprávní jednání a dále, že nemá nárok na odškodnění z dražby, odvolací soud uvádí, že v odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok (§ 216 odst. 2 o. s. ř.) Odvolací soud nesmí k takovému návrhu přihlížet, a proto se těmito novými návrhy žalobce nezabýval.

11. O nákladech odvolacího řízení rozhodl dle § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo která v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být Nejvyšším soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.