15 CO 183/2021

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň Mgr. Jiřiny Hronkové a JUDr. Vladimíry Ladmanové ve věci žalobce: ; jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 141 072 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 5. 2021, č. j. 20 C 36/2018-254

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II, III a IV potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit státu náklady řízení ve výši 1 147 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu prvního stupně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 21 240 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení co do částky 23 512 Kč s úrokem z prodlení zastavil (výrok I), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 141 072 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky od 30. 1. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 51 715,16 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok III) a žalované uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-město soudní poplatek za žalobu ve výši 7 054 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV).

2. V projednávané věci žalobce požadoval po žalované zaplacení částky, která představovala náhradu za ztrátu na výdělku, když tvrdil, že u žalované onemocněl a trpí nemocí z povolání. Žalovaná s tímto nesouhlasila, když odkázala zejména na lékařský posudek Fakultní nemocnice obec Kliniky pracovního lékařství, ze kterého je patrné, že nemoc, kterou žalobce trpí (exogenní alergická alveolitida), nebyla příslušnými orgány uznána jako nemoc z povolání. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl, když dospěl k závěru (a to zejména na základě výpovědi MUDr. jméno příjmení, pověřeného zaměstnance Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, který v rámci řízení vypracoval znalecký posudek), že žalobce trpí nemocí z povolání. Ačkoliv Krajský úřad příjmení kraje vycházel ze závěru Krajské hygienické stanice, že na pracovišti žalované se nenacházely látky způsobující exogenní alergickou alveolitidu, vycházel soud prvního stupně z opačného odborného závěru MUDr. příjmení, který jednoznačně uvedl, že pokud se na pracovišti žalované vyskytovaly látky zjištěné Krajskou hygienickou stanicí v její zprávě ze dne 27. 4. 2015 (juta, bavlna, polyester, polypropylen, skelné vlákno, částice etyl-acetátu, cyklohexanu, etanolu, dichlormethanu, butanu a propanu), vdechování prachu s těmito částicemi může zapříčinit vznik uvedené nemoci. Ke splnění podmínek k náhradě újmy vzniklé z nemoci z povolání, respektive pro posouzení nemoci jako nemoci z povolání postačí, pokud je prokázáno, že zaměstnanec pracoval za takových podmínek, které jsou spojeny s vdechováním prachu s antigenním a infekčním účinkem ve vztahu k uvedené nemoci. Podle MUDr. příjmení prašné prostředí obsahující výše uvedené látky tento efekt mají a pro posouzení nemoci jako nemoci z povolání je toto zjištění dostatečné.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, a to výlučně proti výroku II a III. Žalovaná má v první řadě za to, že soud prvního stupně zcela opominul závěry znalce, respektive dalších odborných institucí, které se v této věci odborně vyjadřovaly k existenci nemoci z povolání žalobce, respektive k existenci podmínek, za kterých tato nemoc vzniká. Soud dostatečně nezdůvodnil, proč tyto závěry nerespektoval. Jediným argumentem soudu je odpověď znalce na otázku, zdali je obecně možné, aby látky specifikované ve zprávě hygienické stanice mohly způsobit alergickou reakci. Na tuto otázku znalec opět odpověděl obecně, ač jistě hypoteticky v tom smyslu, že látky specifikované ve zprávě hygienické stanice patří do skupiny tzv. nízko molekulárních organických látek a tyto látky obecně mohou mít alergický efekt, avšak vždy je zapotřebí přihlížet k dalším faktorům. Soud prvního stupně postavil své rozhodnutí pouze na výše uvedené odpovědi znalce, a to i přesto, že znalec ve svých opakovaných závěrech dospěl k tomu, že nemoc, kterou žalobce trpí, není nemocí z povolání, neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro takovýto závěr. Žalovaná sice nerozporuje závěry soudu, že je otázkou právního určení, zdali se jedná o nemoc z povolání či nikoliv, avšak je otázkou ryze odbornou, zdali na pracovišti žalované existovaly podmínky, za kterých vzniká onemocnění, kterým trpí žalobce. Podmínky byly důkladně prověřovány (i opakovaně) Krajskou hygienickou stanicí příjmení kraje, z jejíž závěrů jasně vyplynulo, že takovéto podmínky na pracovišti žalované nebyly. Není důvod pochybovat o tom, že opakovaná šetření Krajské hygienické stanice příjmení kraje byla provedena kvalifikovaně a správně a dle názoru žalované nelze tyto závěry a závěry obsažené ve znaleckém posudku zcela negovat jednou obecnou odpovědí znalce. Krajská hygienická stanice posuzovala podmínky na pracovišti zcela unikátně, kdy přihlížela k veškerým faktorům působících na pracovišti, jako je koncentrace jednotlivých látek, způsob odvětrávání vzduchu, používání ochranných pomůcek, apod. Na základě takto provedených šetření poté došla k závěru, že zkoumávané podmínky na pracovišti žalované nejsou podmínkami, za kterých vzniká nemoc z povolání – exogenní alergická alveolitida. Pokud soud prvního stupně argumentuje rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3789/2012, žalovaná analogii věci řešenou v rámci řízení před Nejvyšším soudem a věcí projednávanou v rámci tohoto řízení zcela odmítá, neboť skutkový stav věcí je odlišný. V rámci řízení vedeného Nejvyšším soudem ČR byl projednán spor, ve kterém bylo posudkem Kliniky nemocí z povolání Fakultní nemocnice anonymizována dvě slova jméno v obec a posudky znalecký ústavů prokázáno, že žalobce (zaměstnanec) trpěl nemocí z povolání. Skutkový stav, ze kterého vycházel Okresní soud Plzeň-město v rámci tohoto řízení, je však naprosto odlišný, neboť veškeré autority a odborníci, kteří se k této věci odborně vyjádřili, došli k závěru, že se v případě žalobce nejedná o nemoc z povolání. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobu zamítl, eventuálně napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvádí, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav ve věci a především na základě ústního doplnění znaleckého posudku dospěl k správnému závěru. Argumenty žalované uváděné v odvolání jsou nesprávné a žalovaná nesprávně interpretuje rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 21 Cdo 3789/2012. Žalobce je přesvědčen, že právě toto rozhodnutí zcela koresponduje s projednávanou věcí a je na daný případ aplikovatelné a přiléhavé. Žalovaná ve svém odvolání vůbec neuvádí, že žalobci byla původně přiznána nemoc z povolání nejen na základě lékařské prohlídky u závodní lékařky MUDr. anonymizováno z 1. 4. 2015, kdy mu byla stanovena nemoc z povolání – diagnóza: exogenní alergická alveolitida, ale se stejným závěrem byl rovněž žalobci přiznán i invalidní důchod. Teprve následně po skončení pracovního poměru, kdy i žalovaná sama původně vycházela z nemoci z povolání, byla žalobci již jednou přiznaná nemoc z povolání tzv.„ oduznána“. Pokud však znalec příjmení příjmení ve svém ústním podání na konkrétní dotaz soudu uvedl, že pokud se na pracovišti žalované vyskytovaly látky zjištěné Krajskou hygienickou stanicí v její zprávě ze dne 27. 4. 2015, vdechování prachu s těmito částicemi může zapříčinit vznik exogenní alergické alveolitidy, potvrdil tak, že to jsou okolnosti rozhodné pro posouzení žaloby jako důvodné právě s ohledem na výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu. Žalobce proto navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a 212a o. s. ř., v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval výslech zástupce znaleckého ústavu (Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví) MUDr. jméno příjmení a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. V projednávané věci soud prvního stupně učinil skutková zjištění a právní hodnocení, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožňuje a na řádné a přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně plně odkazuje.

7. Ze závěru znaleckého posudku Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví ze dne 23. 10. 2019 i z jeho doplňku ze dne 2. 10. 2020 sice vyplynulo, že u žalobce nebyl prokázán na pracovištích žalované kontakt s izokyanáty, plísněmi a jinými látkami, které mohou způsobit onemocnění, jímž žalobce trpí (exogenní alergickou alveolitidu), nicméně z výslechu zástupce znaleckého ústavu jak před soudem prvního stupně, tak i před odvolacím soudem bylo zjištěno, že možnost vzniku nemoci z důvodu podmínek na pracovišti, tj. vznik nemoci z povolání, nelze vyloučit.

8. Zástupce znaleckého ústavu logicky a srozumitelně vysvětlil rozpor mezi písemným znaleckým posudkem i jeho dodatkem a svojí výpovědí, když v dané věci byly splněny dvě podmínky pro uznání nemoci žalobce jako nemoci z povolání, ale nebyla uznána hygienická podmínka, neboť hygienická stanice nezjistila, že by se na pracovišti vyskytovaly látky způsobující nemoc žalobce, přičemž znalecký ústav musel vycházet ze šetření hygienické stanice, které je pro zaměstnance oddělení nemocí z povolání závazné. Jelikož v lékařských zprávách žalobce je uváděno, že nemoc je typem izokyanátových plic, došlo k určitému falešnému nedorozumění, neboť právě z důvodu tohoto označení nemoci se hygienická stanice zaměřila na zkoumání přítomnosti izokyanátů, které ale na pracovišti žalované nezjistila. Uvedené označení je ale jen jakýsi žargon, obdobně jako např. nemocí tzv. tenisového lokte mohou trpět i pacienti, kteří tenis nikdy nehráli. Nemoc žalobce se označuje také např. jako sladovnické nebo farmářské plíce, i v lékařské dokumentaci žalobce se objevila zpráva hodnotící jeho nemoc jako akutní farmářské plíce, ačkoliv žalobce v této oblasti nepracoval a takový typ vyvolává zejména vdechování bavlny. Exogenní alergickou alveolitidu vyvolává řada různých látek, které u vnímavého jedince vyvolávají alergickou reakci, která postihuje plicní sklípky, avšak měření hygienické stanice se na jiné látky nezaměřilo. Těmito látkami mohou být také juta, bavlna, polyester, polypropylen, skelné vlákno, etyl-acetát, cyklohexan, etanol, dichlormethan, butan a propan, přičemž z provedeného dokazování bylo zjištěno, že tyto látky se na pracovišti žalované vyskytovaly a žalobce s nimi přicházel do styku (viz zpráva Krajské hygienické stanice příjmení kraje ze dne 27. 4. 2015). Stejně tak z této zprávy vyplývá, že se jednalo o prašné prostředí a vykonávané práce byly z hlediska rizikovosti zařazeny do kategorie II. a III. pro faktory prach, syntetická vlákna textilní a bavlna.

9. Odvolací soud tak ve shodě se soudem prvního stupně má za jednoznačně prokázané, že žalobce u žalované naposledy pracoval v podmínkách, při jakých vzniká nemoc, jíž trpí (exogenní alergická alveolitida), přičemž tato nemoc je dle přílohy nařízení vlády č. 290/1995 Sb. nemocí z povolání.

10. Soud prvního stupně dospěl ke správným závěrům i ohledně výše uplatněného nároku, přičemž v tomto směru odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně.

11. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného a řádně zdůvodněného výroku o nákladech řízení.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalobci byla přiznána i plná náhrada nákladů odvolacího řízení, spočívající v odměně zástupkyně za 3 úkony právní služby po 6 780 Kč (vyjádření k odvolání a zastoupení u dvou jednání odvolacího soudu) dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 3 režijních paušálech po 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, celkem 21 240 Kč.

13. Dle § 148 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto též o náhradě nákladů řízení státu, když státu vznikly náklady na znalečné (za výslech zástupce znaleckého ústavu při jednání odvolacího soudu) ve výši 1 147 Kč, proto žalované jako neúspěšné straně bylo uloženo tyto náklady státu nahradit na účet soudu prvního stupně. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.