20 C 36/2018

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Davida Ungra a přísedících Zdeňky Vicariové a Mgr. Petra Pazdiory ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 164 584 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se co do částky 23 512 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky od 30. 1. 2018 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 141 072 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky, tedy z částky 141 072 Kč od 30. 1. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 51 715,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice Okresnímu soudu [okres] soudní poplatek za žalobu ve výši 7 054 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol].

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 1. 2018 domáhal proti žalované zaplacení částky 164 584 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky ode dne následujícího po podání žaloby. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl zaměstnancem žalované od [datum]. V průběhu trvání pracovního poměru, dne [datum], závodní lékařka žalované zjistila, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost pro výkon dosavadní práce a to z důvodu nemoci z povolání s diagnózou [anonymizována tři slova]. Z tohoto důvodu byl také žalobci přiznán invalidní důchod a s žalobcem byl ukončen pracovní poměr. Přiznání nemoci z povolání bylo následně žalobci oduznáno rozhodnutím Kliniky pracovního lékařství [anonymizováno] nemocnice v [obec] ze dne [datum]. Protože má žalobce za to, že onemocněl u žalované nemocí z povolání, domáhal se podanou žalobou zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku za období od [anonymizováno] roku 2015 do [anonymizováno] roku 2017 ve výši 5 878 Kč za každý z 28 měsíců, tedy celkem částky 164 584 Kč. Ztráta na výdělku byla žalobcem uplatněna jako čistý příjem. Žalobce vzal podáním ze dne 9. 4. 2021 žalobu zpět co do požadavku na zaplacení částky 23 512 Kč, odpovídající náhradě za ztrátu na výdělku za měsíce [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována tři slova] 2015.

2. Žalovaná s žalobou uplatněným nárokem nesouhlasila v celém jeho rozsahu a namítala, že z podkladů, které má k dispozici vyplývá, že žalobce netrpí nemocí z povolání. Odkázala zejména na lékařský posudek [anonymizováno] nemocnice [obec] – Kliniky pracovního lékařství a další odborné podklady, ze kterých je patrné, že sice žalobci bylo diagnostikováno onemocnění [anonymizována tři slova] typu [anonymizována dvě slova], která ovšem nebyla příslušnými orgány uznána jako nemoc z povolání.

3. Soud má za prokázané, že žalobce pracoval pro žalovanou v pracovním poměru od [datum] do [datum] jako dělník na lince (pracovní smlouva ze dne [datum], dohoda o mzdě, mzdový výměr z [datum], dodatek k pracovní smlouvě z [datum], sdělení žalované ze dne [datum]). [anonymizováno] posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost pro výkon dosavadní práce, když tato lékařka příčinu pozbytí spatřovala v nemoci z povolání (lékařský posudek z [datum]). Mezi účastníky bylo nesporné, že onemocnění, pro které žalobce od [datum] pozbyl pracovní způsobilost, je diagnostikováno jako [anonymizována tři slova], když se jedná o podtyp [anonymizována dvě slova] (shodně také lékařský posudek [anonymizováno] nemocnice [obec] z [datum], posudek o invaliditě z [datum], shodně též rozhodnutí Krajského úřadu [příjmení] kraje z [datum], odborné lékařské posudky včetně lékařské zprávy ze dne [datum]). Podle posudku o invaliditě vydaném [stát. instituce] dne [datum] žalobcova pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla nejméně o 70 % a žalobce není schopen výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek. Den vzniku invalidity byl stanoven na [datum] Lékařským posudkem [anonymizováno] nemocnice [obec] ze dne [datum] byla neuznána žalobcova nemoc, tedy [anonymizována tři slova] typu [anonymizována dvě slova] za nemoc z povolání. Tento lékařský posudek byl potvrzen rozhodnutím Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne [datum], když byl odůvodněn závěry šetření Hygienické stanice [příjmení] kraje, podle kterého na pracovišti žalované nebyla prokázána přítomnost [anonymizováno] a na opakované kontrole ani přítomnost vlhkosti a plísní. To vedlo krajský úřad k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobce při práci u žalované byl vystaven působení izokyanátů nebo jiných látek, které způsobují [anonymizována tři slova] a tudíž nepracoval za podmínek, za nichž vzniká daná nemoc z povolání. Závěry Krajského úřadu [příjmení] kraje vycházely mimo jiné z odborného stanoviska doc. MUDr. [jméno] [příjmení] [anonymizováno], [příjmení]. Soud má dále za prokázané, že žalobce naposledy před vznikem jeho onemocnění pracoval u žalované za těchto podmínek: od června 2004 v provozu [obec] v hale [číslo] jako obsluha teplých lisů. Na zhruba tři až čtyři roky byl přeřazen na pracoviště propylát, kde obsluhoval linku na výrobu netkané textilie (juta, bavlna, polyester, polypropylen a skelné vlákno) následně opět přešel na obsluhu teplých lisů. Často (tři až čtyři dny v týdnu) pracoval ve stříkacím boxu, kde přišel do styku s lepidlem [anonymizováno] [číslo] (dle bezpečnostního listu obsahuje etyl-acetát, cyklohexan a etanol). V lisovně při obsluze teplých lisů ještě používal lepidlo ve spreji [anonymizována dvě slova] na balení hotových výrobků (obsahuje dle bezpečnostního listu dichlormetan, butan a propan). Jedná se přitom o prašné prostředí s faktory prachu obsahujícího syntetická vlákna textilní a bavlněná (směs prachů). Krajská hygienická stanice [příjmení] kraje provedla šetření dne 22. 4. 2015 a následně 23. 7. 2015. Při druhé kontrole, kde bylo kontrolováno taktéž sanitární zařízení, nebyla zjištěna přítomnost vlhkosti ani plísní. Krajskou hygienickou stanicí [příjmení] kraje nebyla na pracovišti žalobce zjištěna přítomnost izokyanátů (protokol [číslo jednací], sdělení Krajské hygienické stanice ze dne [datum] a sdělení Krajské hygienické stanice ze dne [datum]). Prašnost pracovního prostředí u žalované a práce s lepidly se taktéž podává s výpovědí svědků [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení]. Z výpovědi MUDr. [jméno] [příjmení], pověřeného zaměstnance [anonymizována tři slova] ve [anonymizováno] soud zjistil, že [anonymizováno] jsou [anonymizováno] skupina onemocnění vznikající vdechováním částic, které mají schopnost alergizovat, když se vdechují. Onemocnění není vázáno na jednu konkrétní látku. Látky uvedené ve zprávě Krajské hygienické stanice ve spise na čl. 79 p.v. ve třetím odstavci (viz výše), mohou mít účinek odpovídající vzniku [anonymizována tři slova]. Jedná se totiž o nízkomolekulární organické látky, které mohou mít efekt na vznik tohoto onemocnění, v konkrétním případě vždy hrají roli také další faktory osobnostní, biologické a genetické (výslech MUDr. [jméno] [příjmení] ke znaleckému posudku ze dne 23. 10. 2019 a jeho doplňku). Soud si je vědom toho, že závěry písemného znaleckého posudku ze dne 23. 10. 2019 i jeho doplnění ze dne 2. 10. 2020 vyzněly v neprospěch žalobou uplatněného nároku. Podle soudu však vycházela z právního posouzení, ke kterému jednak není znalecký ústav oprávněn, a který byl nadto nesprávný. O důvodech, pro které se soud odchýlil od písemného znění znaleckého posudku a od rozhodnutí Krajského úřadu [příjmení] kraje a vycházel ze zjištění učiněných při výslechu MUDr. [příjmení], bude blíže pojednáno v odstavci jedenáctém tohoto odůvodnění.

4. Z opisu příjmů vydaným Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 31. 3. 2021 soud zjistil, že žalobce pobíral od června roku 2015 invalidní důchod v měsíční výši 14 674 Kč, od ledna roku 2016 ve výši 14 714 Kč a od ledna roku 2017 ve výši 15 095 Kč. Ze mzdového listu žalobce pro rok 2015 soud zjistil, že za období od dubna do července roku 2015 obdržel žalobce od žalované na náhradu mzdy včetně náhrady mzdy za svátek a proplacené dovolené celkem částku 89 773 Kč, nepočítaje v to poskytnuté odstupné (potvrzení žalované ze dne 17. 8. 2015). Průměrná měsíční náhrada za toto období tak činila 22 443 Kč.

5. Na základě shora učiněných skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: žalovaný za dobu výkonu práce pro žalovanou onemocněl onemocněním, nazvaným [anonymizována tři slova] podtypu [anonymizována dvě slova], když u žalované pracoval za podmínek, za kterých toto onemocnění může vznikat.

6. Soud neučinil žádná skutková zjištění z výpovědi svědkyně [příjmení] a z následujících listinných důkazů: dopisu žalobce ze dne 4. 7. 2015, upozornění OSSZ ze dne 13. 1. 2015, sdělení žalované ze dne 4. 5. 2015, oznámení o návrhu na přezkum lékařského posudku ze dne 7. 9. 2015 a mzdového listu žalobce za rok 2014. Výslech žalobce, ani svědků [celé jméno svědka] a syna žalobce nebyl prováděn, jelikož skutkový stav byl dostatečně zjištěn i bez uvedených důkazů. <i>7. Podle § 371 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015 a také dle § 271b odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 14. 8. 2017 (dále jen zákoník práce) náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.</i> <i>8. Podle nařízení vlády č. 290/1995 Sb. v účinném znění je exogenní alergická alveolitida vedena v seznamu nemocí z povolání a to v kapitole III. týkající se nemocí dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice pod položkou 9. Nemoc vzniká při práci spojené s vdechováním prachu s antigenním a infekčním účinkem.</i> 9. Výrokem I. tohoto rozsudku soud zastavil řízení co do částky 23 512 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 30. 1. 2018 do zaplacení, když v tomto rozsahu, který se týkal náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za [anonymizována čtyři slova] a [anonymizováno] 2015, vzal žalobce podanou žalobu zpět a žalovaná se zpětvzetím žaloby v tomto rozsahu souhlasila. K zastavení řízení v uvedeném rozsahu došlo v souladu s ustanovením § 96 občanského soudního řádu, když žalovaná se zpětvzetím vyslovila souhlas.

10. Na základě shora učiněných skutkových zjištění a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je v rozsahu, jenž zůstal předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby, tedy v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku, důvodná. Soud při posouzení základu uplatněného nároku vycházel krom příslušných zákonných ustanovení také z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2013, sp.zn. 21 Cdo 3789/2012, podle kterého rozhodující okolnost, zda zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž příslušná nemoc z povolání vzniká, nemůže být pro závěr o zjištění nemoci z povolání významné ani to, že s látkami s alergizujícím účinkem zaměstnanec přicházel do styku i jinde, než na pracovišti zaměstnavatele. Onemocnění zaměstnance vzniklé při práci s látkou s alergizujícím účinkem je proto nemocí z povolání bez ohledu na skutečnost, že se tato látka vyskytovala i v jiném, než pracovním prostředí zaměstnance (např. v jeho domácím prostředí).

11. V projednávaném případě nebylo mezi účastníky sporné, že žalobce onemocněl [anonymizována tři slova], která je uvedena v nařízení vlády, kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. V řízení bylo taktéž prokázáno a žalovaná toto nesporovala, že žalobce naposledy před vznikem tohoto onemocnění pracoval na pracovištích žalované. Rozhodnou otázkou pro posouzení základu žalobou uplatněného nároku tedy byla pouze skutečnost, zda žalobce pracoval u žalované za podmínek, za kterých vzniká jemu diagnostikovaná nemoc [anonymizována tři slova]. Ačkoliv žalobcova nemoc nebyla uznaná jako nemoc z povolání ani [anonymizováno] nemocnicí [obec], ani Krajským úřadem [příjmení] kraje – odborem zdravotnictví, který přezkoumával lékařský posudek Fakultní nemocnice [obec], má soud za to, že žalobcovo onemocnění je nemocí z povolání. Stanoviska Krajského úřadu [příjmení] kraje, v něm obsaženého odborného posudku doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., [příjmení] a taktéž stanovisko znaleckého ústavu obsažené v písemném vyhotovení znaleckého posudku vycházejí shodně z ověření pracovních podmínek provedených Krajskou hygienickou stanicí [příjmení] kraje v dubnu a červenci roku 2015. Znalecký ústav i v doplnění svého posudku, i při ústní obhajobě znaleckého posudku setrval na svém stanovisku, že s ohledem na časový odstup od skončení pracovního poměru žalobce nelze opakovaně zjišťovat podmínky na pracovišti žalované. S tímto závěrem se soud ztotožňuje, jelikož zjišťování pracovního prostředí na pracovišti žalované s pětiletým odstupem nemůže přinést žádné relevantní skutkové poznatky. Ze zprávy Krajské hygienické stanice vyplývá, že tato nezjistila na pracovišti žalované existenci izokyanátů ani jiných látek způsobujících [anonymizována tři slova], jako např. vlhkost či plíseň. Soud však dále vycházel ze skutkového zjištění Krajské hygienické stanice, týkajících se podmínek, které panovaly na pracovišti žalované. Ty jsou popsány jako prašné prostředí obsahující jutu, bavlnu, polyester, polypropylen, skelné vlákno, částice etyl-acetátu, cyklohexanu, etanolu, dichlormetanu, butanu a propanu. MUDr. [příjmení] pověřený [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] k přednesení znaleckého posudku pak při svém výslechu sdělil, že tyto látky (chápejme práce v prostředí obsahujícím tyto látky) mohou vést ke vzniku onemocnění [anonymizována tři slova]. Pokud stanovisko znaleckého ústavu v písemném vyhotovení znaleckého posudku vycházelo z toho, že souvislost mezi prostředím na pracovišti žalované a vzniklým [anonymizováno] není prokázáno s určitostí, či větší jistotou, jednalo se o právní posouzení, ke kterému není znalecký ústav oprávněn. Ačkoliv Krajský úřad [příjmení] kraje vycházel ze závěru Krajské hygienické stanice o tom, že se na pracovišti žalované nenacházejí látky způsobující [anonymizována tři slova] (izokyanáty, vlhkost a plíseň) vycházel soud z opačného odborného závěru MUDr. [příjmení], který jednoznačně uvedl, že pokud se na pracovišti žalované vyskytovaly látky zjištěné Krajskou hygienickou stanicí v její zprávě ze dne 27. 4. 2015 (juta, bavlna, polyester, polypropylen, skelné vlákno, částice etyl-acetátu, cyklohexanu, etanolu, dichlormetanu, butanu a propanu), pak vdechování prachu s těmito částicemi může zapříčinit vznik [anonymizována tři slova]. Vycházeje ze shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu je možné se domnívat, že jak znalecký ústav v písemném vyhotovení znaleckého posudku, tak i Krajský úřad [příjmení] kraje pravděpodobně vycházely z nesprávného právního posouzení. Ke splnění podmínek k náhradě újmy vzniklé z nemoci z povolání, respektive pro posouzení nemoci jako nemoci z povolání postačí, pokud je prokázáno, že zaměstnanec pracoval za takových podmínek, které jsou spojeny s vdechováním prachu, s antigenním a infekčním účinkem ve vztahu k uvedené nemoci. Podle MUDr. [příjmení] prašné prostředí obsahující jutu, bavlnu, polyester, polypropylen a skelné vlákno, stejně jako etyl-acetát, cyklohexan, etanol, dichlormetan, butan a propan, tento efekt mají a pro posouzení nemoci jako nemoci z povolání je toto zjištění dostatečné.

12. Pokud jde o výši uplatněného nároku, pak soud vycházel ze zjištění, že žalobce před vznikem škody neodpracoval potřebný počet pracovních dnů a tudíž pro určení výše ztráty na výdělku je nutno vycházet z pravděpodobného výdělku. Ten byl ze mzdového listu žalobce za rok 2015 zjištěn nejméně v pravděpodobné výši 22 443 Kč. Na tomto místě je třeba upozornit na ustanovení § 352 zákoníku práce, podle kterého průměrným (pravděpodobným) výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. Soud proto po právní stránce nutně posuzoval nárok žalobce jako hrubý příjem. Odečteme-li od takto zjištěného pravděpodobného výdělku v roce 2015 invalidní důchod 14 674 Kč, dojdeme ke ztrátě na výdělku žalobce ve výši 7 769 Kč za každý měsíc roku 2015. I v letech 2016 a 2017, s přihlédnutím k valorizaci pravděpodobného výdělku ve smyslu § 271u odst. 2 zákoníku práce a při zohlednění zvýšení invalidního důchodu, je stále soudem zjištěná ztráta žalobce na jeho výdělku v požadovaném období vyšší než požadovaných 5 878 Kč měsíčně. Konkrétně v roce 2016 se pravděpodobný příjem žalobce valorizoval dle nařízení vlády č. 351/2015 Sb. na 22 483 Kč a při odečtení invalidního důchodu ve výši 14 714 Kč činila žalobcova měsíční ztráta na výdělku 7 769 Kč. Od ledna 2017 se pravděpodobný příjem žalobce valorizoval dle nařízení vlády č. 433/2016 Sb. na 22 978 Kč a při odečtení invalidního důchodu ve výši 15 095 Kč činila žalobcova měsíční ztráta na výdělku 7 883 Kč. Žalobce se však domáhal pouze ztráty na výdělku ve výši 5 878 Kč za každý z měsíců od srpna 2015 do července 2017, tedy za 24 měsíců. Soud je přitom dle § 153 odst. 2 o.s.ř. vázán rozsahem žalobcem uplatněného nároku. Proto je podle soudu zbytek uplatněného nároku žalobce (po zastavení řízení z důvodu jeho částečného zpětvzetí) zcela důvodný a to včetně požadovaného příslušenství ode dne následujícího po podání žaloby, tedy ode dne 29. 1. 2018, když žalovaná byla k zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku vyzvána již dopisem ze dne 12. 1. 2016 (ve spise na čl. 7). Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku vyhověl žalobě co do částky 141 072 Kč s příslušenstvím a uložil žalované tuto částku zaplatit ve standardní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení z větší části úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 51 715,16 Kč, přičemž tato částka představuje 71,40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,7 % a úspěchu žalované v rozsahu 14,3 %, který je představován zpětvzetím žaloby, k němuž došlo až v závěru řízení). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 164 584 Kč sestávající z částky 7 700 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, podání žaloby a účast při čtyřech soudních jednáních) a z částky 3 850 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (otázky na znalce, odvolání ze dne 7. 2. 2019, odvolání ze dne 22. 11. 2019 a vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 27. 11. 2020) včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dále nákladů řízení žalobce tvoří znalečné, které bylo proplaceno ze zálohy složené žalobcem. Dle usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s usnesení [název soudu] ze dne 3. 1. 2020, č.j. [číslo jednací] bylo znaleckému ústavu vyplaceno 6 921,20 Kč a na základě usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo znaleckému ústavu vyplaceno 909 Kč Náklady žalobce tak činí celkem 72 430,20 Kč a 71,4 % z této částky pak činí 51 715,16 Kč. Pokud jde o nespotřebovanou část zálohy na náklady důkazů ve výši 4 669,80 Kč, bude o jejím vrácení žalobci rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci tohoto rozsudku.

14. Soud nepřiznal žalobci náhradu za účtované doplnění žaloby ze dne 3. 4. 2018, když toto podání obsahovalo pouze žádost o zaslání vyjádření žalované a nepřiznal ani odměnu za účtované doplnění žaloby ze dne 9. 4. 2021, když toto podání považoval soud za neúčelné, jelikož tvrzení v něm obsažená měla být součástí řádně podané žaloby, případně měla být doplněna již při jednání soudu dne 26. 3. 2021, na kterém byl žalobce k doplnění tvrzení vyzýván. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

15. Výrok IV. tohoto rozsudku je pak odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobce byl osvobozen od zaplacení soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. e) zákona o soudních poplatcích, byl v řízení převážně úspěšný a žalovaná není osvobozena od placení soudního poplatku a nemá proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Soudní poplatek z částky 141 072 Kč přitom činí podle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudního poplatku částku 7 054 Kč.