15 CO 252/2021

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň JUDr. Vladimíry Ladmanové a Mgr. Jiřiny Hronkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 127 000 Kč s příslušenstvím oproti vrácení automobilu o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 2. 7. 2021, č. j. 9 C 106/2020-75

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 18 105 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vrácení kupní ceny ve výši 127 000 Kč s úroky z prodlení oproti vrácení automobilu, a žalobkyni zavázal zaplatit žalovanému i státu náklady řízení. V odůvodnění v podstatě uvedl, že 24. 1. 2020 účastníci uzavřeli kupní smlouvu ohledně automobilu zn. Mercedes Vito, rok výroby 2003, s technickou kontrolou platnou do 9. 5. 2021, za kupní cenu 127 000 Kč. Prodávající – žalovaný - neupozornil v kupní smlouvě na žádné vady věci. Dopisem datovaným dne 31. 1. 2020 a odeslaným žalovanému 4.2 2020 sdělila žalobkyně žalovanému, že od smlouvy odstupuje, a jako důvod odstoupení uvedla, že vozidlo má vážné technické vady, o kterých ji prodávající neinformoval, a po prohlédnutí v autoservisu by byly náklady na opravu velmi nákladné. Dne 2. 6. 2020 právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému znovu odstoupení od kupní smlouvy, a to včetně konkrétního označení a vytknutí vad, což žalovaný převzal 8. 6. 2020. Soud prvního stupně poukázal na svá zjištění z listin, tj. ze záznamu o prohlídce vozidla ze dne 27. 1. 2020 a ze znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení] č. [tel. číslo]. Citoval ustanovení občanského zákoníku o podmínkách uzavření kupní smlouvy mezi občany, o vadách věci a postupu při jejich vytknutí, zejména odkázal na § 2002, § 2084 - § 2099 o. z. a rovněž odkázal na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu ČR týkající se definice vad věci ve vztahu k prodávanému staršímu vozidlu. Uvedl, že žalobkyně sice přípisem datovaným 31. 1. 2020 sdělila žalovanému, že vůz má vážné technické vady a oprava by byla nákladná a současně od smlouvy odstoupila, ale konkrétně vady neoznačila ani neuvedla, jak se projevují. To učinila až prostřednictvím svého právního zástupce. Jím vyhotovená listina obsahuje všechny náležitosti k účinnému vytknutí vad. Žalovanému byla doručena 8. 6. 2020, tedy včas, v šestiměsíční lhůtě dle § 1921 o. z. V tomto dopise již vytkla žalobkyně konkrétně zjištěné vady v souladu se znaleckým posudkem znalce [jméno] [příjmení] ze dne 22. 5. 2020.

2. Soud prvního stupně dále v odůvodnění rozsudku popsal jednotlivé vytknuté vady, dospěl ale k závěru, že znalec potvrdil stav vozu ke dni 18. 5. 2020 a tvrzení žalobkyně, že vady existovaly již při uzavření kupní smlouvy, prokázáno nebylo. Žalobkyně nereagovala na poučení soudu o nutnosti doplnit tvrzení o existenci podstatné skryté vady věci v době uzavření smlouvy a o svém důkazním břemenu. Nereagovala ani na upozornění, že jí předložený znalecký posudek, který obsahuje pouze protokol o technické prohlídce vozu ze dne 18. 5. 2020, na základě něhož znalec konstatoval, že auto v současné době není způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, nesplňuje všechny náležitosti znaleckého posudku. Skutečnostmi podstatnými pro dané řízení, tedy zda vady existovaly již při přechodu nebezpečí na žalobkyni, zda se jednalo o běžné opotřebení či nikoliv, zda tyto vady byly zjevné při běžné prohlídce, zda byly odstranitelné či nikoliv, případně s jakými náklady a zda v důsledku vad bylo vozidlo neupotřebitelné, se znalecký posudek nezabýval, ani žalobkyně nezadala znalci takovéto dotazy. Přes obsáhlé poučení však žalobkyně vyjma výslechu znalce žádné další důkazy k provedení neoznačila.

3. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť žalobkyni se nepodařilo prokázat, že vytčené vady jsou podstatné, skryté a existovaly již v době uzavření kupní smlouvy, a že jí tedy v důsledku toho vzniklo právo na odstoupení od kupní smlouvy ze dne 24. 1. 2020. U většiny vad, které žalobkyně vytkla, se jednalo o běžné opotřebení, nadto se jednalo z velké části o vady odstranitelné, případně zjevné. Proto žalobu zamítl a o nákladech účastníků rozhodl v souladu s plným úspěchem žalovaného v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni uložil též zaplacení nákladů řízení vzniklých státu vyplacením znalečného dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

4. Žalobkyně ve včasném odvolání poukázala na obsah kupní smlouvy, zjištění autoservisu, který bezprostředně po koupi vozidlo odborně prověřil a také na znalecký posudek znalce [jméno] [příjmení]. Uvedla, že ze znaleckého posudku i zprávy autoservisu vyplývá, že většina závad existovala již ke dni uzavření kupní smlouvy, tj. dne 24. 1. 2020. Nelze se ztotožnit s tvrzením, že při koupi vozu o stáří 17 let nelze očekávat, že nebude vykazovat odpovídající znaky používání během této doby. Opotřebení vozu nelze zaměňovat s vadami nebezpečnými či vážnými, které zjistil znalec a které na vozidle prokazatelně byly v době prodeje vozidla. Žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy neprodleně 31. 1. 2020, současně vady označila jako vážné a technické, a od laika nelze očekávat jejich odbornou specifikaci. Dne 2. 6. 2020 právní zástupce žalobkyně odeslal odstoupení od kupní smlouvy včetně konkrétního a specifikovaného označení a vytčení vad na vozidle, odstoupení tedy bylo učiněno platně a účinně ve lhůtě 6 měsíců od podpisu kupní smlouvy, na základě znaleckého posudku. Žalovaný neupozornil žalobkyni na vady věci ve smyslu § 2084 o. z., porušil tedy smlouvu podstatným způsobem a žalobkyně od smlouvy důvodně odstoupila dle § 2002 o. z. Žalobkyně poukázala na judikaturu Ústavního soudu ČR – usnesení ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. III. ÚS 280/2001 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 1988, sp. zn. 3 Cz 59/88 a ze dne 27. 3. 1991, sp. zn. 7 Cz 12/91 s tím, že svá práva uplatnila včas,a její přípis z 31. 1. 2020 není nejasný ani neurčitý. Ve znaleckém posudku byly vady náležitě popsány, specifikovány a kategorizovány. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek sám změnil a rozhodl, že žalobě vyhoví.

5. Žalovaný poukázal především na to, že je správný závěr, že žalobkyni se nepodařilo prokázat v žalobě uváděná tvrzení o vadách vozidla odůvodňující zamýšlené odstoupení od kupní smlouvy. Pokud jde o žalobkyní předložený posudek znalce [jméno] [příjmení], pak žalobkyně ve svém odvolání pominula výpověď znalce a zejména jeho bližší výklad a vysvětlení k jednotlivým zjištěným vadám, neboť jak vyšlo najevo, žádná z uvedených vad nemohla být důvodem pro odstoupení od smlouvy. Žalovaný nezastíral stáří a stav vozidla, a přístup žalobkyně k uzavření smlouvy nemůže být žalovanému přičítán k tíži. Žalobkyně zejména neprokázala zásadní okolnost, že vady vozidlo mělo již v době uzavření kupní smlouvy, ačkoliv o své důkazní povinnosti byla náležitě poučena soudem prvního stupně. Vzhledem k tomu je její odvolání nedůvodné. Odkázal na rozsudek soudu prvního stupně a navrhl, aby ho odvolací soud potvrdil.

6. Odvolací soud poučil žalobkyni o nutnosti konkrétně označit důkaz, jehož provedení navrhla včas v replice ze dne 1. 3. 2021, kdy spolu se zprávou autoservisu„ [právnická osoba]“ navrhla i výslech svědků, kteří prováděli prohlídku vozu 27. 1. 2020, tedy bezprostředně po uzavření kupní smlouvy. V průběhu odvolacího jednání pak odvolací soud ještě žalobkyni poučil, že se bude zabývat i tím, zda využila všechny možnosti pro vytknutí vad automobilu bez zbytečného odkladu, případě jaké skutečnosti jí v tom bránily. Žalobkyně k tomu uvedla, že laickým způsobem sama učinila odstoupení od kupní smlouvy, zprávu ze servisu po prohlídce vozidla předala ihned právnímu zástupci s tím, že ještě dojde k řádnému vytknutí vad na základě znaleckého posudku. Na znalce se obracela již v únoru 2020, prohlídka byla domluvena na březen 2020, ale z důvodu koronavirové situace byly uzavřeny autoservisy a prohlídka znalcem se tak uskutečnila až v květnu 2020. K tomu žalovaný namítl, že v důsledku pandemie nebyly uzavřeny autoservisy, ani stanice Státní technické kontroly, nebyla ani omezena znalecká činnost.

7. Poté dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Především se odvolací soud ztotožňuje s tím, jak soud prvního stupně charakterizoval jednotlivé vytknuté vady vozu dle sdělení žalobkyně, které bylo žalovanému doručeno 8. 6. 2020. Na odůvodnění napadeného rozsudku v této části zcela odkazuje a stručně lze uzavřít, že u žádné z vytčených vad se žalobkyni nepodařilo prokázat, že šlo o vadu skrytou (vyjma chybějící pojistky proti otevření přední kapoty), jinak šlo o vady zjevné, viditelné při vynaložení obvyklé pozornosti, zejména způsobené korozí. Žalobkyně ale netvrdila ani neprokázala, že by koroze přesahovala obvyklou míru vzhledem ke stáří vozidla. Pokud jde o chybějící nebo nefunkční pojistku proti otevření přední kapoty, tuto vadu lze považovat za skrytou pro laika, ale žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že vada není odstranitelná nebo je odstranitelná při vynaložení nepřiměřených nákladů. To se také týká nefunkčních stěračů a ostřikovačů, brzdové svítilny a bezpečnostních pásů, což jsou navíc vady zjevné i laikovi.

9. Odvolací soud se zabýval i tím, zda bylo vytknutí vad adresované žalovanému, učiněné dopisem s datem 2.6.2020, včasné. Uzavřel, že ani po doplnění tvrzení žalobkyně toto vytknutí vad, které jinak obsahuje potřebné náležitosti a je dostatečně konkrétní, nelze považovat za včasné, tedy učiněné bez zbytečného odkladu.

10. Žalobkyně zvolila právo na odstoupení od kupní smlouvy, včasnost oznámení vad je tedy třeba posoudit dle § 2111 o. z. Podle tohoto ustanovení platí – neoznámil-li kupující vadu věci včas, pozbývá právo odstoupit od smlouvy. Včasným oznámením je přitom třeba rozumět oznámení bez zbytečného odkladu, jak to upravuje i § 1921 odst. 1 a § 2112 odst. 1 o. z. v případě uplatnění jiných práv z odpovědnosti za vady. Podle logického i judikaturního výkladu je třeba lhůtou„ bez zbytečného odkladu“ rozumět relativně velmi krátkou lhůtu nepřekračující několik dnů od zjištění vady. Včasné neoznámení vady ze strany kupujícího je pak sankcionováno prekluzí jeho práva na odstoupení od smlouvy. Zásadním předpokladem pro úspěšné uplatnění práv z odpovědnosti prodávajícího za vady věci je tedy povinnost kupujícího mu vady oznámit a dostatečně označit, neboť prodávající musí být uvědoměn takovým způsobem, aby zjistil, jak má reagovat. Oznámení vady je jednostranným projevem vůle, který je adresován prodávajícímu a musí být tedy učiněn včas, tj. bez zbytečného odkladu poté, co kupující mohl vadu při prohlídce nebo jinak s využitím dostatečné péče zjistit. Výkladem pojmu„ bez zbytečného odkladu“ se Nejvyšší soud zabýval např. v rozsudcích ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2869/2007, ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008 a dále též v usnesení ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 113/2012. Podle těchto rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jde o lhůtu neurčitou, avšak velmi krátkou, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Vždy je třeba zkoumat, zda kupující bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom zabránily.

11. Žalobkyně vůz převzala 24. 1. 2020 a 27. 1. 2020 ho nechala prohlédnout v autoservisu. Ten shledal závady na řídícím a komunikačním systému, systému EPS (stabilizační systém), korozi karoserie, prohnilé páté dveře, závadu na elektroinstalaci a neodpovídající bezpečnostní pásy. Dne 31. 1. 2020 žalobkyně vyhotovila odstoupení od kupní smlouvy, vady ale nepopsala ani laicky či nepřesně, uvedla jen, že jde o vážné technické vady a náklady na opravu by byly velmi vysoké. Je tedy správný závěr soudu prvního stupně, že toto odstoupení od smlouvy popis vad neobsahuje. Až 18. 5. 2020 nechal provést žalobkyní zvolený znalec technickou prohlídku vozidla a následně v dopise z 2. 6. 2020 žalobkyně vady řádně vytkla. Žalobkyně, jak je uvedeno výše, vysvětlovala prodlevu od 28.1.2020 do 17.5.2020 tím, že autoservisy byly uzavřeny při protiepidemických opatřeních. Toto tvrzení ale není správné, ani nevysvětluje, proč neoslovila dříve znalce, a v případě nedosažitelnosti znalce [jméno] [příjmení] i znalce jiného či jinou osobu, která by alespoň obecně vady popsala, když již měla k dispozici zprávu autoservisu [právnická osoba] ze dne 27.1.2020. K protiepidemickým opatřením odvolací soud dodává, že v únoru 2020 ještě nebyla taková opatření zavedena, až 12. 3. 2020 byl na 30 dnů vyhlášen nouzový stav spočívající v omezení volného pohybu a toto opatření bylo prodlužováno do 17. 5. 2020. Zákon č. 191/ 2020 Sb. o některých opatřeních v souvislosti s pandemií se stejně jako zák. č. 177/2020 Sb. o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií netýká hmotněprávních prekluzivních lhůt upravených občanským zákoníkem, a žádným z usnesení vlády přijatým od 12.3.2020 ani jiným opatřením nebyl omezen provoz autoservisů či znalecká činnost.

12. Odvolací soud nicméně uzavřel, že vzhledem k mimořádné situaci, zejména trvání nouzového stavu, lze částečně přihlédnout k posouzení délky prodlení žalobkyně při vytknutí vad, dospěl ale k závěru, že i s tímto zohledněním žalobkyně lhůtu určenou v § 2111 o. z. nedodržela a její případné právo na odstoupení od smlouvy zaniklo prekluzí. I při úplném odečtení doby trvání nouzového stavu, tj. 12. 3. – 17. 5. 2020, trvalo prodlení žalobkyně ode dne, kdy měla k dispozici zprávu autoservisu [anonymizována dvě slova] – s. r. o., tj. od 28. 1. 2020 do 11. 3. 2020, tj. 43 kalendářních dnů. Odvolací soud tedy, s přihlédnutím k výše citované judikatuře, dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že oznámila-li žalobkyně žalovanému vady věci teprve 43 dnů poté, kdy vady zjistila po prohlídce vozu v autoservisu, nelze mít za to, že tak učinila bez zbytečného odkladu. Nedodržela tedy zákonem požadovanou lhůtu a právo na odstoupení od kupní smlouvy jí zaniklo, jak to upravuje § 2111 o.z. Toto je tedy další důvod pro zamítnutí žaloby, resp. pro potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnuta.

13. Odvolací soud tedy postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek potvrdil ve výroku o věci samé, a potvrdil i rozhodnutí o nákladech řízení účastníků a státu - v tomto rozsahu odkazuje odvolací soud zcela na odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž výroky o nákladech správně vycházejí z plného úspěchu žalovaného v řízení. Také v odvolacím řízení měl žalovaný plný úspěch a jeho náklady ve smyslu § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. představují odměnu advokáta za zastoupení. Ta činí za 2 úkony právní služby po 6 180 Kč s připočtením daně z přidané hodnoty 14 955,60 Kč, dále za 2 režijní paušály hotových výdajů po 300 Kč, se stejnou daní 726 Kč, cestovné z [obec] do [obec] v délce 1 cesty 91,5 km při odpovídající spotřebě a ceně paliva a s amortizací, včetně daně z přidané hodnoty 1 818,40 Kč. K tomu ještě náleží náhrada za ztrátu času, a to za 5 započatých půlhodin po 100 Kč s připočtením daně 605 Kč Celkem tedy činí účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalovaného částku 18 105 Kč.