18 Co 10/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 565 407 Kč s příslušenstvím o odvolání obou účastníků řízení proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 10. 2024, č. j. 18 C 195/2019–281,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se výroku I, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 565 407 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4,025 % od 6. 12. 2017 do zaplacení, a ve výrocích II a III potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 4,025 % z částky 565 407 Kč od 6. 12. 2017 do zaplacení, zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

III. Odvolací řízení o odvolání žalobce proti výrokům II a III se zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 565 407 Kč s příslušenstvím a na nákladech řízení částku 180 402,73 Kč, to vše do 14 dnů od právní moci rozsudku s tím, že náklady řízení je povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce. Dále soud rozhodl, že žalobce a žalovaný jsou povinni zaplatit České republice náklady řízení v celkové výši 16 599,28 Kč, a to žalobce částku 3 299,64 Kč a žalovaný částku 8 299,64 Kč, oba na účet Okresního soudu v Karlových Varech do 14 dnů od právní moci rozsudku. Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že nepovažuje nárok žalobce za promlčený. Dovodil, že žalobce provedl na majetku žalovaného určité zahradnické práce, avšak bez platně uzavřené smlouvy o dílo. Žalobce konal podle základních pokynů starosty, který sám o sobě bez platně projevené vůle rady města nebo zastupitelstva nemůže vůli obce vytvářet. Z provedeného dokazování však vyšlo nepochybně najevo, že žádný orgán žalovaného nebránil žalobci v provádění prací, ani mu je nezakázal, naopak je po jejich dokončení převzal pracovník , jméno FO, , v rozhodné době vedoucí odboru hospodářsko-správního. Nešlo tedy o vnucené bezdůvodné obohacení žalovaného, či proti jeho vůli, nebo o práce od žalobce získané lstí, jak namítal ve svých podáních žalovaný. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný se obohatil bez právního důvodu a je povinen toto obohacení žalobci vydat ve formě peněžité náhrady ve výši obvyklé ceny stanovené znaleckým posudkem. Soud přiznal žalobci právo na zaplacení jistiny a v průběhu řízení sníženého nároku na zaplacení úroků z prodlení, a naopak odepřel žalobci právo na přiznání celého nároku na zaplacení vzniklých nákladů řízení, které přiznal ve výši jedné poloviny. S ohledem na svůj právní názor vyjádřený v odstavci 26 rozsudku, stanovil žalobci i žalovanému povinnost podílet se na zaplacení nákladů řízení státu každý jednou polovinou, kdy u žalobce zohlednil již zaplacenou zálohu ve výši 5 000 Kč.

2. Žalovaný podal včasné odvolání proti celému rozsudku, kdy má za to, že soud se řádně nezabýval tím, kdo převážně zapříčinil nemožnost uzavření řádné smlouvy o dílo. Podle základních představ , tituly před jménem, , jméno FO, neměly práce přesáhnout hodnotu 200 000 Kč, což žalobce při svém účastnickém výslechu potvrdil. Současný požadavek na zaplacení jistiny zcela zjevně přesahuje a překračuje původní a základní požadavky a představy , tituly před jménem, , jméno FO, . Ten však sám nemohl vytvářet vůli obce, neboť k tomu jsou příslušné orgány obce, tedy zastupitelstvo nebo rada města. , tituly před jménem, , jméno FO, opakovaně žádal žalobce o předložení rozpočtu a návrhu smlouvy o dílo, což žalobce nikdy nesplnil, tudíž výhradně zavinil neuzavření řádné smlouvy. Není proto možné, aby měl prospěch ze svého protiprávního postupu, když věděl o nutnosti smlouvy nebo schváleného rozpočtu, a přesto dál prováděl práce. Pokud si práce objednal tehdejší starosta města , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl zároveň jednatelem městské společnosti , právnická osoba, ., aniž o smluvním vztahu se žalobcem jakkoli věděla a rozhodla rada města nebo zastupitelstvo města, stal se zavázaným přímo , tituly před jménem, , jméno FO, podle § 440 odst. 2 o. z. Žalobce bez platné vůle města, jakožto právnické osoby, provedl a vnutil žalovanému práce a nyní nepřípustně požaduje jejich náhradu. Takovému přístupu brání zejména § 6 odst. 2 o. z. Žalovaný se neobohatil ani jako třetí osoba, neboť žalobce nebyl přiveden k plnění lstí, donucen hrozbou, či zneužitím závislosti a nebyl nesvéprávný. Ohledně určení výše obohacení soud nesprávně vycházel ze znaleckého posudku a jeho doplnění, kdy tento znalecký posudek neobsahuje zákonem stanovené náležitosti. Žalovaný proto navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že se žaloba zamítá.

3. Žalobce se odvolal proti výrokům II a III, neboť v tomto rozsahu považuje rozsudek za nezákonný, kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, a tudíž by měl mít právo na náhradu nákladů řízení v plné výši a taktéž by neměl nést náklady spojené se znalečným a svědečným. Žalobce tedy navrhuje, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 294 263,46 Kč a dále, aby ve výroku III byl povinován pouze žalovaný.

4. Žalobce se vyjádřil k odvolání žalovaného tak, že napadený rozsudek považuje za zákonný a zcela odpovídající závaznému právnímu názoru Krajského soudu v Plzni, který byl vyjádřen ve zrušovacím usnesení. Soud prvního stupně dokazování doplnil a na základě úplného dokazování dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům. Nárok žalobce nevychází ze smlouvy o dílo, ale z nároku na vydání bezdůvodného obohacení, které nesporně žalovanému z důvodu jednání jeho statutárního orgánu vzniklo. Výše bezdůvodného obohacení určená znaleckým posudkem je dokonce vyšší, než jakou požaduje žalobce v tomto řízení. Znalec se vypořádal se všemi požadavky soudu i stran. Vycházel z prokázaného tvrzení stran, že jednotlivé kusy rostlin byly skutečně osazeny a žalovanému předány a tyto včetně práce ohodnotil. Žalobce nemohl vědět, že starosta města jedná bez souhlasu zastupitelstva či rady. Naopak na žalobce byl vyvíjen tlak, aby co nejrychleji dílo dokončil. Není pravda, že by žalobce po dokončení díla nepředložil k faktuře i výkaz výměr, neboť toto bylo prokázáno nejen listinou, ale i výslechem svědkyně , jméno FO, . Žalovaný navíc ke konci řízení navrhoval uzavření dohody, kterou v písemné podobě soudu zaslal, a přesto podal proti rozsudku odvolání. Žalobce proto navrhuje potvrzení výroku I jako věcně správného.

5. Při odvolacím jednání zástupci účastníků shodně uvedli, že ohledně nároku žalobce lze vycházet z účastnické výpovědi bývalého starosty žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , který k rozsahu prací neměl žádné námitky a nezpochybňoval, že žalobce skutečně tyto práce ve prospěch města odvedl a všechny je položkově převzal svědek , jméno FO, , v rozhodné době vedoucí odboru hospodářsko-správního, který tyto skutečnosti potvrdil. Zároveň zástupce žalovaného nevznáší žádné námitky k tomu, kdy byly jednotlivé práce provedeny, přičemž žalobce není schopen nepochybně prokázat přesný datum každé jednotlivé práce provedené ve prospěch žalovaného.

6. Zástupce žalobce pak vzal zpět odvolání proti výrokům II a III o nákladech řízení a dále vzal částečně zpět žalobu ohledně úroku z prodlení ve výši 4,025 % z částky 565 407 Kč od 6. 12. 2017 do zaplacení. Zástupce žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil.

7. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozhodnutí s přihlédnutím k průběhu celého řízení včetně všech podání jeho účastníků a k vyjádření zástupců účastníků při odvolacím jednání dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Soud prvního stupně ve věci již jednou rozhodoval, kdy původní rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 8. 2022, č. j. 14 Co 145/2022–144. Soud prvního stupně vázán názorem odvolacího soudu doplnil dokazování a nové rozhodnutí pak řádně odůvodnil, kdy odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry napadeného rozsudku.

9. Odvolací soud nemá důvod odchýlit se od svého právního závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřená platná smlouva o dílo dle § 2586 a násl. o. z., kdy s tímto vědomím žalobce řádně a včas tvrdil, že žalovaný se na jeho úkor bezdůvodně obohatil tím, že získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Odvolací soud ve svém usnesení vytkl soudu prvního stupně, že neodůvodnil řádně použití § 2992 ve spojení s § 6 odst. 2 o. z. Soud prvního stupně v novém rozhodnutí dospěl k závěru, že nejsou dány předpoklady pro použití tohoto zákonného ustanovení, neboť žalovaný se obohatil bez právního důvodu na úkor žalobce, přičemž nešlo o vnucené či náhodné bezdůvodné obohacení, když primární podnět k provedení prací ve lhůtě inicioval a požadoval starosta žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , a žalovaný ani žádný jeho orgán účinně nebránil žalobci v provedení v příloze k žalobě vyjmenovaných zahradnických prací. Odvolací soud již ve svém prvním rozhodnutí vycházel ze závěru, že pasivně legitimovaným v této věci je žalovaný, nikoli , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť ten jednal za žalovaného jako jeho statutární orgán, kdy jednání mezi účastníky směřovalo k uzavření smlouvy o dílo, jak vyplývá z provedeného dokazování, avšak z důvodů, že nebyly dodrženy procesní náležitosti ve smyslu příslušných ustanovení zákona o obcích, k uzavření platné smlouvy o dílo nakonec nedošlo.

10. K rozsahu prací pak soud vyslechl jak bývalého starostu žalovaného, tak řadu svědků, a nikdo z nich nezpochybnil, že žalobce (rovněž vyslechnutý soudem) skutečně práce uvedené v příloze k žalobě provedl, a to v průběhu léta roku 2016. Rozsah provedených prací včetně ocenění rostlin, které žalobce v rámci těchto prací zasadil, tedy výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, bylo spolehlivě zjištěno znaleckým posudkem znalce , tituly před jménem, Petra Horáka, který dospěl dokonce k celkové částce 634 608,81 Kč. Znalec závěry posudku stvrdil při své výpovědi před soudem prvního stupně.

11. Vzhledem k uvedenému odvolací soud ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrdil výrok I v části, jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 565 407 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4,025 % od 6. 12. 2017 do zaplacení. K odvolání žalovaného pak jako navazující potvrdil též výroky II a III (§ 142 odst. 1, § 150 a § 148 odst. 1 o. s. ř.).

12. V průběhu odvolacího jednání vzal žalobce částečně žalobu zpět ohledně části příslušenství, a proto odvolací soud ve smyslu § 222a odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v této části zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, kdy žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil.

13. Dříve, než bylo o odvolání žalobce rozhodnuto, vzal zpět své odvolání proti výrokům II a III, a proto odvolací soud odvolací řízení k odvolání žalobce proti těmto výrokům zastavil (§ 207 odst. 2 o. s. ř.).

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce měl neúspěch pouze v poměrně nepatrné části (částečné zpětvzetí žaloby ohledně příslušenství – zavinění zastavení řízení). Jinak byl ve věci samé úspěšný, a proto by mu příslušelo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, avšak prostřednictvím svého zástupce se tohoto práva výslovně vzdal.