18 CO 106/2021

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Jeřábka a soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci žalobce: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa o ochranu rušené držby o odvolání žalobce i žalované proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. 1. 2021, č. j. 7 C 308/2020-117

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným usnesením prvoinstanční soud zamítl žalobu, jíž mělo být žalované uloženo, aby se od doručení tohoto usnesení zdržela rušení držby žalobce spočívající v zásahu do části místnosti [číslo] v držení žalobce, která je v půdorysu„ [anonymizována tři slova], skutečné provedení stavby – PŮDORYS 1. PATRO“ budovy [adresa], [katastrální uzemí] (jež je součástí pozemku parc. č. St. [číslo], [katastrální uzemí]), vyznačena žlutou barvou, přičemž půdorys„ [anonymizována tři slova], skutečné provedení stavby – PŮDORYS 1. PATRO“ je nedílnou součástí tohoto výroku (výrok I). Zamítl také žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalované bylo uloženo, aby se od doručení tohoto usnesení zdržela rušení držby žalobce spočívající v zásahu do části místnosti [číslo] v držení žalobce jako spoluvlastníka společné části budovy [adresa], [katastrální uzemí], která je v půdorysu„ [anonymizována tři slova], skutečné provedení stavby – PŮDORYS 1. PATRO“ budovy [adresa], [katastrální uzemí] (jež je součástí pozemku parc. č. St. [číslo], [katastrální uzemí]), vyznačena žlutou barvou, přičemž půdorys„ [anonymizována tři slova], skutečné provedení stavby – PŮDORYS 1. PATRO“ je nedílnou součástí tohoto výroku (výrok II). Dále zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalované bylo uloženo, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení uvedla v předešlý stav držbu žalobce, tj. aby odstranila neoprávněný zásah žalované vzniklý v podobě odstranění vstupních dveří do části místnosti [číslo] vybudování příčky v části místnosti [číslo] v držení žalobce, která je v půdorysu„ [anonymizována tři slova], skutečné provedení stavby – PŮDORYS 1. PATRO“ budovy [adresa], [katastrální uzemí] (jež je součástí pozemku parc. č. St. [číslo], [katastrální uzemí]), vyznačena žlutou barvou, přičemž půdorys„ [anonymizována tři slova], skutečné provedení stavby – PŮDORYS 1. PATRO“ je nedílnou součástí tohoto výroku (výrok III). Zamítl dále žalobu, jíž se žalobce domáhá, aby žalované bylo uloženo, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení uvedla v předešlý stav držbu žalobce, tj. aby odstranila neoprávněný zásah žalované vzniklý v podobě vybudování dveří do části místnosti [číslo] v držení žalobce jako spoluvlastníka společné části budovy [adresa], [katastrální uzemí], která je v půdorysu„ [anonymizována tři slova], skutečné provedení stavby – PŮDORYS 1. PATRO“ budovy [adresa], [katastrální uzemí] (jež je součástí pozemku parc. č. St. [číslo], [katastrální uzemí]), vyznačena žlutou barvou, přičemž půdorys„ [anonymizována tři slova], skutečné provedení stavby – PŮDORYS 1. PATRO“ je nedílnou součástí tohoto výroku (výrok IV). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok V). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce prokázal, že je držitelem práva přístupu do své místnosti přes prostory, které žalovaná stavebně oddělila od společných prostor. V rámci posouzení charakteru rušení držby pak dospěl k závěru, že ze strany žalované se nejedná o svémocné rušení držby. Rušením držby je omezení držitele ve výkonu drženého práva, přičemž svémocným je takové rušení, které je právem nedovolené. V tomto směru prvoinstanční soud zjistil, že žalovaná stavebními úpravami realizovala své vlastnické právo, kdy pouze v souladu s Prohlášením vlastníka ze dne 9. 9. 2016 provedla úpravy tak, aby ohraničila svoji bytovou jednotku. Současný stav proto odpovídá realitě, zcela odpovídá vůli předchozího vlastníka vtělené do Prohlášení a bytová jednotka [číslo] je tak nyní stavebně-technicky uzpůsobena k samostatnému užívání a především bydlení tak, aby vlastníci nebo jiní uživatele nebyli rušeni, např. právě žalobcem, který by přes sousední jednotku přecházel do své místnosti, což je stav pochopitelně zcela nežádoucí. Pakliže tedy žalovaná realizovala své vlastnické právo, kdy provedla stavební úpravy, s nimiž byl předen srozuměn i žalobce, pak nelze na takový zásah nahlížet jako na svémocné, a tedy nedovolené rušení žalobcovy držby. K včasnosti podání žaloby soud zjistil, že stavební práce byly žalovanou provedeny v rozmezí od 13. 11. 2020 do 27. 11. 2020, přičemž žaloba byla podána u soudu dne 10. 12. 2020. Lze tedy dovodit, že lhůta šesti týdnů upravená ustanovením § 1008 odst. 1 občanského zákoníku byla minimálně zachována. Dle názoru soudu prvního stupně nebylo možné žalobě vyhovět a byla proto v celém rozsahu zamítnuta. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ustanovením § 150 o. s. ř., když důvody hodné zvláštního zřetele soud shledal v samotném charakteru řízení, kdy se nejedná o meritorní sporné řízení, ale má charakter řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí prozatímního charakteru. Současně soud zjistil, že skutečně došlo k zásahu do žalobcovy držby, žalobci bylo zamezeno vstupovat do jedné ze svých místností a podání návrhu tak lze mít za ospravedlnitelné. Současné však soud shledal, že tento zásah nebyl svémocným a žaloba tak nebyla shledána důvodnou. Proto je namístě, aby si každý z účastníků nesl náklady řízení ze svého.

2. Proti tomuto usnesení podali odvolání žalobce i žalovaná. Žalobce ve svém odvolání namítl, že soud prvního stupně vyhodnotil důkazy nesprávně a s jeho závěry nesouhlasí. Jednotka [číslo] se fakticky skládá ze dvou oddělených místností, přičemž každá z těchto místností má samostatné sociální zařízení a samostatný vchod. Místnosti nejsou vzájemně propojeny, jelikož je mezi nimi nosná stěna. Každá z místností je tedy užívána samostatně. Prohlášení vlastníka ze dne 9. 9. 2016 je v mnoha ohledech chybné, nepřesné a neodpovídá skutečnosti. Žalobci byl dne 25. 11. 2020 doručen dopis od žalované, datovaný ke dni 13. 11. 2020, ve kterém žalovaná žalobci uvádí, že údajně neoprávněně užívá vstup do místnosti č. 127 z chodby č.

136. Již dne 27. 11. 2020 zasílá žalobce reakci, ve které upozorňuje žalovanou, že vymezení jednotek dle Prohlášení vlastníka odpovídá tomu, že žalobce je oprávněn předmětný vstup užívat. Tato výzva byla žalované doručena dne 27. 11. 2020 v 15. 20 hod. Dne 2. 12. 2020 byl právnímu zástupci žalobce doručen dopis právního zástupce žalované, v němž uvedl, že již avizované stavební úpravy provedl. Jednání žalované s přihlédnutím ke všem skutečnostem nelze považovat za právem dovolené tak, jak to učinil soud prvního stupně. Ten dovodil, že žalobce je oprávněným držitelem práva. Za takové situace nemůže žalovaná zcela svévolně zasahovat do oprávněné držby žalobce. Žalobce na zaslanou výzvu reagoval bezprostředně po jejím doručení, nicméně žalovaná již zdemolovala část jednotky [číslo] ve vlastnictví, a hlavně v držbě žalobce. Takové jednání žalované je zcela nepřípustné. Žalobce nemá přístup do části své jednotky, tj. místnosti č. 127 a místnosti č.

126. Jediný vstup byl žalovanou úmyslně zastavěn, i přesto, že vymezení jednotek je mezi účastníky sporné. Žalobce nebyl nikým informován o tom, že by Prohlášení vlastníka mělo reflektovat budoucí stav a že by měl realizovat jakékoliv stavební úpravy. Prohlášení vlastníka musí reflektovat stav ke dni jeho vyhotovení, tj. ke dni 9. 9. 2016, není možné stav vymezovat do budoucna. Žalobce pořizoval jednotku záměrně se dvěma pokoji s odděleným vchodem. Navrhl, aby odvolací soud opakovaně provedl listinné důkazy a napadené usnesení změnil tak, že žalobě vyhoví a uloží žalované povinnost k náhradě nákladů řízení.

3. Odvolání žalované směřovalo pouze do výroku V usnesení, týkající se nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované. Uvedla, že za důvod hodný zvláštního zřetele není možné považovat to, že napadené rozhodnutí má prozatímní charakter. Žalobce už před podáním žaloby musel být srozuměn s tím, že žaloba není oprávněná a bude zamítnuta, a přesto žalobu podal a způsobil tak žalované náklady řízení. Nemůže být pochyb o tom, že za těchto okolností by bylo zcela nespravedlivé, aby tyto náklady, které způsobil výlučně žalobce svým neuváženým podáním žaloby, nesla žalovaná. Za důvod hodný zvláštního zřetele není možné považovat ani to, že k zásahu do držby žalobce skutečně došlo. Je nemyslitelné považovat za důvod hodný zvláštního zřetele pouze skutečnost, že byla prokázána existence držby a zásahu do ní, když bylo zároveň prokázáno, že tento zásah byl právem dovolený. Žalovaná proto nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že podání žaloby lze mít za ospravedlnitelné. Podání žaloby je ospravedlnitelné pouze tehdy, pokud je dán nárok žalobce. Z napadeného usnesení však vyplývá, že nárok žalobce dán není a žalobce to navíc již před podáním žaloby měl a mohl vědět. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený výrok o nákladech řízení změnil tak, že žalobci uloží povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 9 549 Kč k rukám jejího právního zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení a uloží mu i povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že z Prohlášení vlastníka, a to jak z textové i jeho grafické části, jednoznačně vyplývá, jak měly být jednotlivé jednotky vymezeny a je zcela zřejmé, že stav v Prohlášení vlastníka nezachycoval skutečný stav, ale stav budoucí. Žalobcova jednotka [číslo] se má skládat jen z ateliéru (jedné místnosti) a WC, tedy nikoliv ze dvou samostatných místností se dvěma samostatnými vchody a dvěma samostatnými koupelnami a WC. Zároveň je z Prohlášení vlastníka zcela zřejmé, že grafická a textová část ani v ostatních částech nekopírují původní rozložení pokojů a příček v nemovitosti a jednotky tak měly být následně stavebně upraveny. Žalobce nikdy nebyl držitelem sporné části jednotky žalované. Skutečnost, že právní předchůdce žalované po určitou dobu toleroval to, že žalobce přes její jednotku procházel a nepodnikl hned příslušné kroky (průchod nezazdil ihned sám), neznamená, že by žalobce držel právo k přístupu. Právní předchůdce žalované, jak vyplynulo z provedeného dokazování, jasně sdělil žalobci již dne 25. 2. 2019, ať si vybuduje svůj vchod do jednotky, že on má v úmyslu stávající vchod zazdít. Vzhledem k tomu, že žalovaná realizovala pouze své vlastnické právo, a to tak, že v souladu s Prohlášením vlastníka ohraničila svoji jednotku, nemohla se tímto svým jednáním dopustit zásahu do žalobcova práva držby jednotky, ani do případné držby práva přístupu. Žalovaná svůj záměr žalobci včas oznámila. Žalobce měl dostatek času k tomu, aby si jednotku stavebně uzpůsobil a vybudoval si druhý vchod. Žalobce však byl nečinný a vchod do své jednotky si nezařídil ani poté, co mu předchozí vlastník oznámil, že si má vchod vybudovat. Žalovaná za takové situace neměla jakoukoliv povinnost čekat, až se žalobce odhodlá si konečně svůj vchod zřídit a dá svoji jednotku do stavu předvídaného Prohlášením vlastníka. Policie ČR ani státní zastupitelství neshledaly v jednání žalované žádné protiprávní jednání. Rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 23. 8. 2021 příslušný stavební úřad povolil stavbu„ Stavební úpravy v objektu [adresa] – 2. NP (jednotka [číslo] [číslo])“ na pozemcích p. č. St. [číslo], St. [anonymizováno] v k. ú. [část obce]. Toto rozhodnutí [stát. instituce] o dodatečném povolení stavby ze dne 23. 8. 2021 bylo na základě odvolání žalobce potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne 17. 2. 2022. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil a přiznal jí náklady řízení před soudy obou stupňů.

5. K odvolání obou stran sporu odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k námitkám obsažených v odvolání žalobce i žalované, i k vyjádření žalované k odvolání žalobce. Dokazování doplnil sdělením obsahu rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 23. 8. 2021, obsahem výzvy [stát. instituce] ze dne 25. 8. 2021 a obsahem rozhodnutí Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne 17. 2. 2022. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 23. 8. 2021 vyplývá, že odbor výstavby – stavební úřad dodatečně povolil stavbu:„ Stavební úpravy v objektu [adresa] – 2. NP (jednotka [číslo] [číslo])“ na pozemcích p. č. st. [číslo], st. [anonymizováno] v k. ú. [část obce]. Stavba obsahuje: bez stavebního povolení byly provedeny stavební úpravy spočívající v provedení mezidělicí příčky délky 1,60 m a tloušťky 0,15 m oddělující pokoj č. 127 od bytové jednotky [číslo] mezidělicí příčky délky 1,14 m a tloušťky 0,15 m oddělující bytovou jednotku [číslo] od společné chodby s dveřním otvorem 1970 /800 mm. Tyto vymezují bytovou jednotku [číslo] v objektu [adresa] [stát. instituce], odbor výstavby – stavební úřad, výzvou ze dne 25. 8. 2021 vyzval žalobce ke zjednání nápravy spočívající v uvedení jednotky [číslo] do souladu s Prohlášením vlastníka ze dne 9. 9. 2016, zapsaného a uloženého na Katastru nemovitostí v [obec]. K odvolání žalobce Krajský úřad [příjmení] kraje rozhodnutím ze dne 17. 2. 2022 odvolání žalobce proti rozhodnutí [stát. instituce], odbor výstavby, ze dne 23. 8. 2021, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Odvolací soud poté dospěl k závěru, že obě odvolání nejsou důvodná.

6. Podle ustanovení § 1003 občanského zákoníku držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

7. Podle ustanovení § 1004 občanského zákoníku je-li držitel prováděním stavby ohrožen v držbě nemovité věci nebo může-li se pro to důvodně obávat následků uvedených v § 1013 a nezajistí-li se proti němu stavebník cestou práva, může se ohrožený držitel domáhat zákazu provádění stavby. Zákazu se držitel domáhat nemůže, jestliže ve správním řízení, jehož byl účastníkem, neuplatnil své námitky k žádosti o povolení takové stavby, ač tak učinit mohl.

8. Podle ustanovení § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

9. V ustanovení § 1003 občanského zákoníku je upravena tzv. posesorní ochrana držby proti svémocnému rušení, které nespočívá v jejím odnětí (ve vypuzení z držby - viz § 1007). Nevyžaduje se kvalifikovaná držba. Ustanovení § 1003 chrání držbu obecně, tedy i takovou, která není poctivá, řádná ani pravá. Nevyžaduje se, aby držba trvala po určitou dobu. Chrání se poslední stav držby, bez ohledu na to, jak dlouho trvala. Podmínkou úspěchu žaloby je držba žalobce a její svémocné rušení žalovaným; ten má k dispozici jen omezený okruh námitek proti této žalobě. Nemůže zejména namítat, že ruší na základě svého soukromého práva. Smyslem posesorní žaloby je totiž jen ochrana či obnovení posledního stavu držby. Soud tedy podle § 178 o. s. ř. v řízení zkoumá pouze existenci poslední držby a jejího svémocného rušení (obojí prokazuje žalobce). Nejde totiž o ochranu subjektivních práv jako v případě žalob petitorních, ale o řízení o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Z toho plyne i procesní úprava tohoto řízení (§ 176 a násl. o. s. ř.). Soud zjišťuje jen existenci držby a jejího rušení, je povinen rozhodnout do 15 dnů od podání žaloby, aniž by bylo třeba nařídit jednání. Bylo-li však jednání nařízeno, soud vyhlásí rozhodnutí hned po jeho skončení a nemůže za účelem vyhlášení rozhodnutí jednání odročit. Rušení držby musí být svémocné; takovým je každý zásah do držby,„ ať se stal v jakékoliv formě, s výjimkou zásahu dovoleného právem“. O dovolený zásah jde v případě, kdy právo umožňuje zásah do cizí držby (například odnětí věcí v trestním řízení, při exekuci, dovolené odstranění větví ze sousedního stromu, apod.). Rozhodnutím o žalobě z rušené držby se poskytuje jen prozatímní ochrana poslednímu faktickému stavu. Řízení o ochraně držby se tak může dostat do kolize právě se žalobou na ochranu subjektivního práva, například může dojít ke kolizi žaloby podle § 1003 a vlastníkovy žaloby na ochranu jeho vlastnictví. Podání žaloby na ochranu držby (tedy žaloby posesorní) nezakládá překážku litispendence vůči žalobě petitorní (stejně tak ani třeba podání žaloby vlastnické, tedy podání žaloby petitorní, nepředstavuje překážku litispendence pro řízení o později podané žalobě posesorní), neboť v obou případech jde o něco zcela jiného. Nelze dokonce ani vyloučit, že výsledek obou řízení bude protichůdný. To plyne z toho, že posesorní žaloba poskytuje toliko prozatímní ochranu a že chrání jen poslední faktický stav, nikoliv stav právní (nikoliv tedy subjektivní právo). Žalobou se lze domáhat toho, aby rušitel se jednak zdržel dalšího rušení, případně aby obnovil předešlý stav. Námitky petitorního charakteru (například, že rušitel je vlastníkem) jsou v posesorním sporu vyloučeny.

10. V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že dne 9. 9. 2016 bylo společností [právnická osoba] vydáno Prohlášení vlastníka budovy [adresa] [část obce], která je součástí pozemku parc. č. st. [číslo] v k. ú. [část obce], zpracované podle § 1166 a § 1167 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník). Na jeho základě byly vymezeny jednotky, a to jednotky [číslo] až [číslo]. Součástí prohlášení vlastníka byl nákres„ [anonymizována tři slova], skutečné provedené stavby – PŮDORYS 1. PATRA“. Jednotka [číslo] je v Prohlášení vlastníka vymezena jako ateliér o výměře 33,9 m2 a koupelna + WC o výměře 4,3 m2. Žalobce tuto jednotku zakoupil na základě kupní smlouvy ze dne 28. 5. 2018. Součástí této jednotky byl i ideální spoluvlastnický podíl ve výši [číslo] vůči celku na společných částech budovy [adresa]. Jednotka [číslo] kterou nabyla do svého vlastnictví žalovaná kupní smlouvou ze dne 25. 9. 2020, je v Prohlášení vlastníka vymezena jako byt 2+kk, o celkové výměře 100,1 m2. Současně se žalovaná stala i vlastníkem spoluvlastnického podílu na pozemcích, jejichž součástí je stavba budovy [adresa]. Žalovaná výzvou ze dne 13. 11. 2020 upozornila žalobce, že neoprávněně užívá pro vstup do svého ateliéru [číslo] prostory náležející k jejímu bytu [číslo] vyzvala ho, aby si zajistil (vybudoval) nový vstup do místnosti č. 127, a to nejpozději do 10 dnů, tedy do 23. 11. 2020, neboť po tomto datu budou provedeny stavební práce, které povedou k oddělení bytů [číslo] od společných prostor domu a od ateliéru [číslo]. Na to reagoval žalobce dopisem ze dne 27. 11. 2020, v němž uvedl, že žalovaná je povinna postupovat tak, aby nedošlo ke škodě na majetku žalobce i v případě, že by žalovaná byla přesvědčena o pravdivosti svých tvrzení, uvedených v dopise ze dne 13. 11. 2020 Stavební úpravy byly provedeny ve dnech 23. 11. 2020 – 27. 11. 2020. Žalovaná dne 31. 3. 2021 podala žádost o dodatečné povolení stavby na dvě dělicí mezibytové příčky, které vymezují bytovou jednotku č. 4 vůči ateliéru č. 12 a společným prostorám vícelúčelového objektu [adresa], [část obce], [obec]. Výstavbou těchto dělicích příček žalovaná realizovala své vlastnické právo a oddělila svoji bytovou jednotku od sousední jednotky a od společných prostor. Rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 23. 8. 2021 bylo rozhodnuto o dodatečném povolení stavby a k odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne 17. 2. 2022. Žaloba byla podána dne 10. 12. 2020, tedy v době, kdy nebylo ještě rozhodnuto o dodatečném povolení stavby a žaloba na ochranu rušené držby v té době byla podána oprávněně. Žalobce od uzavření kupní smlouvy v květnu 2018 do listopadu 2020 byl oprávněným držitelem práva přístupu do své jednotky přes prostory, které žalovaná stavebně oddělila od společných prostor. Žalovaná provedením stavebních úprav v listopadu 2020 zasáhla do držby žalobce. Vybudováním mezidělících příček znemožnila žalobci přístup do místnosti č. 127 v jeho jednotce. V mezidobí došlo k dodatečnému povolení stavby a za této situace nelze žalobě na ochranu držby vyhovět. V současné době totiž nelze dovodit, že by žalovaná svémocně rušila dražbu žalobce. Odvolací soud proto potvrdil napadené usnesení soudu prvního stupně, i když z jiných než soudem prvního stupně uváděných důvodů.

11. Potvrzen byl i výrok o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků před soudem prvního stupně, když soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř. Nelze přehlédnout, že v době podání žaloby docházelo ze strany žalované k rušení držby a žaloba v té době byla podána důvodně. Nebylo proto možné žalované náklady řízení přiznat.

12. Také odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů odvolacího řízení podle ustanovení § 150 o. s. ř., podle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Ustanovení § 150 o. s. ř. obecně slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Odvolací soud nesouhlasí s námitkou žalované uvedené v jejím odvolání, že žalobce už před podáním žaloby musel být srozuměn s tím, že žaloba není oprávněná a bude zamítnuta. Naopak v době podání žaloby bylo její podání oprávněné. Až v průběhu odvolacího řízení byla vydána správními orgány rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a tím legalizován postup žalované. Potvrzující rozhodnutí Krajského úřadu [příjmení] kraje bylo vydáno krátce před vyhlášením rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k tomu nebyly žádnému z účastníků přiznány náklady odvolacího řízení.