18 CO 107/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Jeřábka a soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci žalobců: ; a) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa , anonymizována dvě slova b) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: ; 1. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa 2. nezl. jméno příjmení , datum narození bytem adresa 3. jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa všichni zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o užívání věcného břemene o odvolání žalobců a žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 13. 1. 2022, č. j. 11 C 403/2020-314

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný č. 1, žalovaná č. 2 a žalovaná č. 3 jsou povinni nahradit žalobcům společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení 6 534 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost umožnit žalobci a) a žalobkyni b) užívat byt v přízemí domu [adresa], který je součástí pozemku č. parc. st. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno], a spoluužívat příslušenství a společné prostory domu [adresa] a pozemku č. parc. st. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno], zejména sklep, garáž, kolnu, studnu a dvorek, a dále spoluužívat zahradu na pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobcům k rukám jejich právního zástupce náklady řízení ve výši 65 987 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Žalovaným dále uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet České republiky Okresního soudu Plzeň-jih částku 1 515,70 Kč (výrok III). V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že s ohledem na ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. posoudil soud vznik práva věcného břemene a práva a povinnosti účastníků z věcného břemene do 31. 12. 2013 podle tehdy platného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a práva a povinnosti účastníků od 1. 1. 2014, stejně jako případný zánik práva odpovídajícího věcnému břemeni, ke kterému by případně došlo po 1. 1. 2014, podle zákona č. 89/2012 Sb. Vzal za prokázáno, že darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 22. 11. 2000 bylo zřízeno ve prospěch žalobců k tíži pozemků č. parc. st. [anonymizováno], jehož součástí je budova [adresa], a [číslo] v k. ú. [anonymizováno] věcné břemeno doživotního bezplatného užívání bytu v přízemí domu sestávajícího z kuchyně a 3 místností se samostatným vchodem se spoluužíváním příslušenství a všech společných prostor, zejména sklepa, garáže, kolny, studny, dvorku a zahrady. V rámci dědického řízení pak přešly v roce 2010 povinnosti z věcného břemene z původního vlastníka nemovitostí pana [jméno] [příjmení] mladšího na žalované. Soud má dále za to, že rekonstrukcí domu [adresa], včetně rekonstrukce předmětného bytu a změnou příček bytu nedošlo k zániku práva věcného břemene dle § 1299 odst. 1 o. z., když i po provedené rekonstrukci se stále jedná o samostatný byt v přízemí domu [adresa], který je možno užívat k bydlení. Samotnou rekonstrukcí tedy nedošlo k zániku předmětu věcného břemene jako takového, pouze k jeho změně, která nebrání užívání předmětu věcného břemene k účelu uvedenému ve smlouvě. I po rekonstrukci domu mají žalobci možnost spoluužívat příslušenství a společné prostory domu [adresa]. Soud dále dospěl k závěru, že od roku 2000, kdy bylo věcné břemeno zřízeno, nedošlo ani k jeho promlčení. Již v době smluvního zřízení věcného břemene bylo mezi účastníky zřejmé, že až do smrti rodičů prvního žalobce bude věcné břemeno realizováno právě tím, že v předmětném domě budou bydlet rodiče prvního žalobce, žalobci pak budou rodiče navštěvovat a pečovat o ně v době, kdy tito nebudou již schopni se o sebe postarat sami. Taktomu bylo do roku 2013. Po roce 2013 žalobci si začali předmětný byt zamykat, čímž dávali jednoznačně najevo, že mají zájem předmět věcného břemene i do budoucna užívat. Do bytu pravidelně docházeli, byť ho nikdy neužívali k trvalému bydlení, což dle názoru soudu není podmínkou a nutností pro užívání věcného břemene. Žalobci přestali byt užívat až v roce 2019 v souvislosti s plánovanou rekonstrukcí. Od roku 2020 žalovaní žalobcům v užívání věcného břemene bytu aktivně brání. Pokud byla žaloba za této situace žalobci podána dne 8. 12. 2020, byla podána před uplynutím tříleté promlčecí lhůty dle § 633 odst. 1 občanského zákoníku a k promlčení práva věcného břemene dojít nemohlo. Pokud žalovaní uváděli, že žalobci nepotřebují uspokojovat své bytové potřeby v domě [adresa], když přes 40 let žijí v sousední nemovitosti, kterou vlastní, a že na straně žalovaných došlo ke změně bytových potřeb, když žalovaný č. 1 je již dospělý a žalovaná č. 2 téměř dospělá, přičemž žalovaní na své náklady v řádu několika milionů celý dům zrekonstruovali a nelze po nich spravedlivě požadovat, aby v rodinném domě bydleli společně se žalobci, pak tyto argumenty by byly případně důvodem pro zrušení věcného břemene soudem podle ustanovení § 1299 odst. 2 o. z. Takový návrh na zrušení věcného břemene však podán nebyl. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O nákladech řízení účastníků a nákladech státu rozhodl podle úspěchu ve věci.

2. Proti rozsudku podali včas odvolání žalobci i žalovaní. Odvolání žalobců směřovalo pouze do výroku o nákladech řízení. Soudu prvního stupně vytkli, že prvoinstanční soud žalobcům přiznal náhradu za 19 úkonů právní pomoci ze žalobci vyúčtovaných 21 úkonů, když nepřiznal náhradu za konzultaci ze dne 14. 12. 2020 a vyjádření – oznámení opravy v katastru nemovitostí ze dne 18. 12. 2020. Konzultace ze dne 14. 12. 2020 přímo předcházela podání návrhu na předběžné opatření a bez jejího provedení by nebylo možné řádné a komplexní sepsání návrhu. Vyjádřením ze dne 18. 12. 2020 byla soudu prvního stupně oznámena oprava zápisu v katastru nemovitostí stran zápisu věcného břemene. Žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený výrok o nákladech řízení změnil a žalobcům přiznal náklady řízení ve výši 77 642,48 Kč.

3. Žalovaní uplatnili odvolání proti všem rozsudečným výrokům. V obsáhlém odvolání poukázali na to, že v průběhu celého sporu vznesli tři zásadní námitky proti žalobě, a to rozpor s dobrými mravy, promlčení věcného břemene a zánik původní věci, když rekonstrukcí vznikla věc nová. Žalovaní mají za to, že žaloba není důvodná a že tyto tři zásadní námitky trvají i po provedení důkazního řízení. Pokud jde o námitku rozporu s dobrými mravy, zdůraznili, že žalobci nikdy nevyužívali nemovitost [adresa] spolu s příslušnými pozemky k bydlení, protože po celou dobu bydleli a bydlí na adrese [adresa]. [jméno] [příjmení]. Žalobci projevili konkrétní zájem o nastěhování se do domu až po provedení nákladné a kompletní rekonstrukce celého domu, kterou realizovali a financovali žalovaní částečně z úspor a částečně z půjček. Postup žalobců, kteří bydleli desítky let v nemovitosti ve vedlejším domě a po provedené rozsáhlé rekonstrukci žalovanými a po podání žaloby darují svůj dům synovi a hodlají se nastěhovat do nového, je jasným postupem proti dobrým mravům, což by měl soud zvažovat i bez výslovného návrhu na zrušení věcného břemene. Žalovaní dále vznesli v průběhu sporu námitku promlčení práva z věcného břemene ve smyslu § 632 zákona č. 89/2012 Sb., respektive ve smyslu § 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., když k promlčení práva z věcného břemene došlo již ke dni 22. 11. 2010, neboť žalovaní tvrzené věcné břemene nevyužívali stanoveným způsobem. K užívání či neužívání nemovitosti ze strany žalobců bylo vyslechnuto velké množství svědků, kteří se ve svých výpovědích často dost různili. Vyslechnutí svědci nehovořili o tom, že by nemovitost měla jakkoli využívat též žalobkyně č.

2. Soud neřešil, zda věcné břemeno nemůže být promlčené pouze vůči žalované č.

2. Své rozhodnutí v části věnované svědeckým výpovědím zatížil nepřezkoumatelností. V průběhu místního šetření se prvoinstanční soud mohl přesvědčit, že dům po rekonstrukci nemá mnoho společného se starou zástavbou a že vše je uděláno nově. Rekonstrukcí došlo k významnému zvětšení podlahové plochy v přízemí. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu Plzeň-jih k novému projednání, případně aby sám ve smyslu § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadené rozhodnutí a žalobu v plném rozsahu zamítl.

4. Žalobci ve vyjádření k odvolání žalobců setrvali na dosavadních stanoviscích a navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

5. K odvolání žalobců a žalovaných odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalobců a žalovaných, jakož i k vyjádření žalobců k odvolání žalovaných. Dospěl k závěru, že odvolání žalobců ani odvolání žalovaných nelze považovat za důvodná.

6. Soud prvního stupně provedl důkazní řízení v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu věci. Ze správně zjištěného skutkového stavu, z něhož mohl vycházet i odvolací soud, pak dovodil i právní závěry, s nimiž se odvolací soud plně ztotožňuje. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně tak je možno pro stručnost plně odkázat.

7. Prvoinstanční soud správně zjistil, že darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 22. 11. 2000, uzavřené mezi [jméno] [příjmení] starším jakožto dárcem a [jméno] [příjmení] jakožto oprávněnou z věcného břemene a [jméno] [příjmení] mladším jakožto obdarovaným a povinným z věcného břemene, bylo zřízeno ve prospěch žalobců k tíži pozemků č. parc. st. [anonymizováno], jehož součástí je budova [adresa], a [číslo] v k. ú. [anonymizováno] věcné břemeno doživotního bezplatného užívání bytu v přízemí domu [adresa] a všech společných prostor, zejména sklepa, garáže, kolny, studny, dvorku a zahrady. V souvislosti s dědickým řízením po zemřelém [jméno] [příjmení] mladším povinnosti z věcného břemene přešly na žalované, když usnesení o dědictví nabylo právní moci 29. 11. 2011.

8. Z provedených důkazů, a to svědeckých výpovědí a především místního šetření, soud prvního stupně správně uzavřel, že rekonstrukcí domu [adresa] nedošlo k zániku práva věcného břemene, když sporný byt nadále existuje a může sloužit k účelům vymezeným ve smlouvě o zřízení věcného břemene. Tomuto závěru ostatně odpovídá i vyjádření stavebního úřadu [stát. instituce] z 5. 11. 2020 (č. l. 18 spisu).

9. Odvolací soud se ztotožňuje i s dalším závěrem soudu prvního stupně, totiž že právo věcného břemene není promlčeno. Bylo prokázáno, že do roku 2013 žalobci byt užívali v souvislosti s péčí o rodiče prvého žalobce. Od roku 2013 byt nadále zamykali, v bytě měli své věci a do bytu docházeli, byť v něm trvale nebydleli. Soud prvního stupně správně poukázal na to, že trvalé bydlení není podmínkou pro závěr o užívání věcného břemene.

10. Ani odvolací soud neshledal postup žalobců, kteří se domáhají umožnění výkonu práva věcného břemene, za postup v rozporu s dobrými mravy. Skutečnosti v tomto směru uváděné žalovanými ve své podstatě spočívají v tvrzeném hrubém nepoměru mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby, jež by mohly být důvodem pro případné omezení či zrušení služebnosti postupem dle § 1299 odst. 2 občanského zákoníku, jak správně poukázal soud prvního stupně.

11. Pokud jde o odvolání žalobců do výroku o nákladech řízení účastníků před soudem prvního stupně, ani odvolací soud neshledal za účelně vynaložený náklad v souvislosti s uplatňováním práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. další úkon právní pomoci za další poradu s klienty dne 14. 12. 2002 před podáním návrhu na předběžné opatření, když k převzetí a přípravě věci, za níž byla odměna přiznána, došlo 20. 11. 2020, přičemž žaloba byla podána 8. 12. 2020, návrh na předběžné opatření 15. 12. 2020. Rovněž oznámení a doložení provedení opravy katastrálního operátu (založené na č. l. 67 spisu) ze dne 18. 12. 2020 nelze považovat za písemné podání ve věci samé, jež by bylo možno podřadit pod úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, za který by příslušelo právo na odměnu.

12. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem odvolací soud postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně zákonu odpovídajícímu výroku o nákladech řízení účastníků a o nákladech státem zálohovaných.

13. Úspěšným žalobcům byla přiznána i náhrada nákladů odvolacího řízení sestávající ze 2 úkonů právní služby po 2 400 Kč (vyjádření k odvolání žalovaných, účast u odvolacího jednání), z náhrady za 2 režijní paušály po 300 Kč a 21 % DPH ze součtu uvedených částek, celkem 6 534 Kč.