18 Co 117/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno pro 36 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 2. 2024, č. j. 34 C 196/2022–65,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 3 436,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 36 000 Kč s příslušenstvím (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 13 475,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Uzavřel, že žalobcem uplatněný nárok je podle skutku vylíčeného v žalobě právem na náhradu škody, tedy právem majetkovým a promlčitelným. Promlčecí lhůta počíná plynout ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Protože žalobce odesílal platby pod nesprávným variabilním symbolem, aniž by si toho všiml, ačkoli správný variabilní symbol znal, měl a mohl se ve smyslu § 619 odst. 2, § 620 odst. 1 věty první o. z. dozvědět o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty již v den, kdy tu kterou platbu poslal. Žalobce podal vadnou žalobu 24. 1. 2022. Podáním této žaloby nedošlo dle § 648 věty první o. z. ke stavění promlčecí lhůty. Uplatněním práva u soudu dle § 648 odst. 1 o. z. je třeba rozumět až podání opravy vadné žaloby, k níž došlo 16. 9. 2022. V tomto podání žalobce zároveň upravil žalovanou jistinu z částky 31 500 Kč na 36 000 Kč a specifikoval úroky z prodlení. Bez správného variabilního symbolu žalobce odeslal 24 plateb po 1 500 Kč v období od 14. 11. 2016 do 1. 4. 2019. Své právo uplatnil nejdříve 16. 9. 2022, tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Podle § 609 věty první o. z. proto není žalovaný povinen mu plnit. Soud se z důvodu promlčení žalované pohledávky blíže nezabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobce s ohledem na jeho tvrzení o dohodě se sestrou, na základě které jí hrazením exekuce zapůjčoval peníze, které ona mu potom vracela. Také se nezabýval otázkou, zda soudní exekutor vůbec nesprávným přiřazením plateb porušil právní povinnost, případně liberačními důvody uvedenými v § 32 odst. 2 exekučního řádu.

2. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání žalobce. Poukázal na to, že u jednání soudu prvního stupně dne 21. 2. 2024 nebyl přítomen advokát žalovaného ani žalovaný. U jednání byla přítomna pouze osoba ženského pohlaví v civilním oblečení s copánky, nešlo o advokáta žalovaného , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . K vyjádření takové cizí osoby soud nesmí přihlížet. V doplňujícím odvolání zdůraznil, že bez ohledu na to, zda nárok žalobce bude posouzen jako nárok na náhradu škody či jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, začíná subjektivní promlčecí doba běžet od okamžiku, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Žalobce se neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že se o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty dozvěděl, respektive měl a mohl dozvědět již v okamžiku odeslání peněžních prostředků na účet žalovaného. Poukázal na ustálenou praxi v oblasti bankovního platebního styku, kde obecně platí, že pokud je příjemcem platby požadován u konkrétní transakce variabilní symbol, je v případě absence či uvedení nesprávného variabilního symbolu platba poukazována zpět na účet odesílatele. V tomto případě exekutor platby nevracel, naopak přiřazoval je zcela nelogicky na tři různé exekuce. Žalobce vycházel z toho, že exekutor přiřazuje platby podle jména plátce, a tudíž k exekuci, ke které žalobce platby zasílal již v minulosti. Za dané situace nemohl vědět a ani neměl důvod předpokládat, že platby jím zasílané jsou přiřazovány k jiným exekucím. Tuto skutečnost se žalobce prokazatelně dozvěděl až z přípisu exekutora ze dne 12. 6. 2019. Subjektivní promlčecí lhůta nemohla začít běžet před uvedeným datem. Ohledně běhu promlčecí lhůty ve vztahu k úplnosti žaloby je žalobce toho názoru, že původní žaloba obsahovala veškeré zákonem stanovené náležitosti a skutkový nárok byl v žalobě vymezen. Rozhodně nejde o případ, kdy by byla žaloba nejasná vůči žalovanému, neboť žalovaný ze samotného textu žaloby i z odkazovaných důkazů musel naprosto jasně vědět, co je důvodem žaloby.

3. Žalovaný při jednání odvolacího soudu uvedl, že považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný a navrhl jeho potvrzení.

4. K odvolání žalobce odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání a dospěl k závěru, že odvolání není možno považovat za důvodné.

5. V posuzované věci se žalobce domáhá náhrady škody, respektive vydání bezdůvodného obohacení v souvislosti s platbami, které zaslal žalovanému (soudnímu exekutorovi) v období od roku 2016 do roku 2019 na úhradu exekuce vedené proti sestře žalobce, a to bez uvedení správného variabilního symbolu nutného ke správnému přiřazení plateb, přestože variabilní symbol znal a až do roku 2016 je při předchozích platbách řádně uváděl. Platby v celkové výši 36 000 Kč (24 plateb po 1 500 Kč) tak měly být přiřazeny k jiným exekucím.

6. Soud prvního stupně se k námitce žalovaného nejprve správně zabýval otázkou, zda uplatněný nárok není promlčen. Dospěl k závěru, s nímž se odvolací soud ve své podstatě ztotožňuje.

7. Dle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně pouze nepřesně hodnotil, kdy žalobce uplatnil svůj nárok u soudu (§ 648 o. z.).

8. Dle judikatury Ústavního soudu, která je použitelná i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., náležitosti žaloby je třeba posuzovat striktně podle ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. s tím, že pokud návrh neobsahuje všechny náležitosti či je-li nesrozumitelný nebo neurčitý, jde přesto o návrh, který vyvolává předpokládané následky (stavění promlčecí lhůty). Je však nutno vady (případně k výzvě soudu) odstranit, neboť i občanský zákoník dnes v ustanovení § 648 o. z. stanoví, že ke stavění lhůty dochází pouze tehdy, když věřitel (žalobce) v řízení řádně pokračuje. Citovaná zákonná podmínka by nebyla splněna a žalobce by tedy v řízení řádně nepokračoval teprve tehdy, kdyby své podání neopravil či nedoplnil (II. ÚS 182/01).

9. V daném případě se žalobce neúplnou žalobou ze dne 24. ledna 2022 domáhal na žalovaném zaplacení částky 31 500 Kč s odkazem na připojený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, dle něhož částka 31 500 Kč představuje platby zaslané v letech 2016, 2017, 2018 do exekučního řízení povinné , jméno FO, z účtu jejího bratra, tedy žalobce, jež nebyly přiřazeny k exekuci sestry žalobce, neboť došly pod nesprávným variabilním symbolem. Na výzvu soudu žalobce vady žaloby podáním ze dne 16. 9. 2022 odstranil, když kromě dalšího specifikoval jednotlivé platby nyní již za období od listopadu 2016 do dubna 2019, v podstatě tedy rozšířil žalobu o částku 4 500 Kč a nadále tak uplatňoval zaplacení částky 36 000 Kč s příslušenstvím.

10. Pokud jde o původně žalovanou částku 31 000 Kč, žalobce v řízení řádně pokračoval a ohledně této částky tak došlo ke stavění promlčecí lhůty dle § 648 o. z. již dnem původně uplatněné neúplné žaloby, tedy dnem 24. ledna 2022. Pouze ohledně nově uváděných plateb za rok 2019 ve výši 4 500 Kč soud prvního stupně správně uzavřel, že tuto částku žalobce uplatnil až dne 16. 9. 2022.

11. Uvedená nepřesnost nemění nic na správném závěru soudu prvního stupně, že žalobce svůj nárok uplatnil po uplynutí tříleté subjektivní lhůty vymezené § 629 odst. 1 o. z.

12. Ať již je nárok posuzován jako nárok na náhradu škody či nárok na vydání bezdůvodného obohacení, pro počátek běhu promlčecí lhůty je podstatné, kdy se žalobce dozvěděl o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měl a mohl, tedy kdy nabyl vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě, respektive o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení, a o osobě povinné k jeho vydání (§ 619 odst. 2, § 620 odst. 1 a § 621 o. z.).

13. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce znal správný variabilní symbol nutný pro přiřazení plateb k určité exekuci a pod správným variabilním symbolem platby na exekuci své sestry až do listopadu 2016 zasílal. Za této situace se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že pokud následně zasílal sporné platby od listopadu 2016 pod nesprávným variabilním symbolem, byť jej znal a do té doby používal, měl a mohl se ve smyslu § 619 odst. 2, respektive § 620 odst. 1 o. z. dozvědět o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty v den, kdy tu kterou platbu odeslal.

14. Pokud tedy nárok na úhradu částky 31 500 Kč za platby v roce 2016 až 2018 uplatnil 24. ledna 2022 a nárok na úhradu za platby provedené do dubna 2019 až podáním ze dne 16. 9. 2022, učinil tak po uplynutí subjektivní tříleté promlčecí doby vymezené § 629 odst. 1 o. z.

15. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud žalobu z důvodu promlčení nároku zamítl, aniž by se zabýval dalšími otázkami pro posouzení důvodnosti nároku.

16. Ani námitka žalovaného směřující do výroku o nákladech řízení neobstojí. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně dne 21. 2. 2024 a substitučního zmocnění ze dne 7. 2. 2024 (číslo 1istu 60 spisu) je zřejmé, že při tomto jednání na základě substitučního zmocnění zastupovala právního zástupce žalovaného , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, advokátka , tituly před jménem, , jméno FO, , tedy nikoli cizí osoba, jak uváděl žalobce. I za tento úkon tak soud prvního stupně správně přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.

17. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. Úspěšnému žalovanému byly přiznány i náklady odvolacího řízení za jeden úkon právní pomoci, a to účast u jednání odvolacího soudu ve výši 2 540 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), jeden režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky) a 21 % DPH ze součtu uvedených částek, celkem 3 436,40 Kč (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.).