34 C 196/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Anonymizováno bytem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 36 000 Kč s přísl.

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 36 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 000 Kč od 20. 5. 2020, zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 13 475,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení částky 36 000 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný v postavení soudního exekutora vedl exekuci na majetek jeho sestry , jméno FO, . S ní měl dohodu, dle níž bude za ní hradit její exekuci, protože ona byla ve finanční tísni a postupně si zaplacené částky vyrovnávali. Žalobce peníze původně posílal ze svého účtu u , právnická osoba, ., ale poté ho změnil na účet u , právnická osoba, , přičemž došlo též k převodu trvalých příkazů za současného přepsání variabilního symbolu tak, že banka do variabilního symbolu zapisovala rok. Než si toho žalobce povšiml, odešlo tímto způsobem 24 plateb odeslaných mezi 14. 11. 2016 a 1. 4. 2019 po 1 500 Kč. Žalovaný pochybil, když řádně nezkoumal příchozí platby a vymyšlené variabilní symboly si v podstatě sám dosazoval k exekucím, jejichž spisové značky zdánlivě mohly připomínat uvedené variabilní symboly. Situace se musí řešit žalobou na vydání bezdůvodného obohacení vůči oprávněným z exekučních spisů sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a pokud žalovaný nesdělí osoby oprávněných, tak vůči němu. Žalobce dne 19. 10. 2021 vyzval exekutora, aby mu sdělil jména oprávněných ve výše uvedených exekučních spisech, avšak žalovaný mu na výzvu neodpověděl. Žalobce požaduje úroky z prodlení od 20. 5. 2020, tedy od vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým bylo prokázáno pochybení žalovaného.

2. Žalovaný souhlasil s tvrzeními žalobce, že v postavení soudního exekutora vedl exekuci na majetek jeho sestry, že z čísla účtu žalobce mu bylo na úschovný účet připsáno mezi 15. 11. 2016 a 2. 4. 2019 24 plateb po 1 500 Kč s variabilními symboly 2016, 2017, 2018 a 2019, které žalovaný nepřiřadil jako platby v rámci exekuce vedené na majetek sestry žalobce. Svou obranu proti žalobě postavil na tvrzení, že variabilní symbol pro platby v rámci exekuce , jméno FO, byl , Anonymizováno, , byl uveden na všech listinách doručovaných povinné a byl odvozen od spisové značky dané exekuce , spisová značka, . Informace o způsobu tvorby variabilního symbolu je též uvedena na jeho webových stránkách. Platby zaplacené žalobcem přiřadil k exekučním spisům spisových značek , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, , nejedná se o žádné „fiktivní spisy“, či exekuce, které „by zdánlivě mohly připomínat uvedené variabilní symboly,“ ale v té době skutečně probíhající exekuční řízení a dané variabilní symboly k těmto exekučním řízením skutečně náležely. Variabilní symboly, kterými žalobce platby označil, je projevem jeho vůle, kam má být platba zaúčtována. Tyto platby jsou na exekutorském úřadě žalovaného automaticky párovány a následně probíhá kontrola případných zjevných chyb, kdy variabilní symbol není vůbec uveden či se jedná o zjevně nesprávný variabilní symbol. Na depozitní účet exekutorského úřadu je měsíčně zaplaceno 5 000 – 10 000 plateb a není možné ke každé platbě provádět rozsáhlejší šetření, zda se nejedná o platbu chybnou. Je primárně na plátci, aby uvedl správné platební údaje, za to plátce sám odpovídá. Žalovaný není ve sporu pasivně věcně legitimován a žalobce má svůj nárok uplatnit vůči státu. Poslední tři platby označené variabilním symbolem , var. symbol, byly na základě upozornění žalobce přeúčtovány do správných spisů s ohledem na skutečnost, že ještě nebyly odeslány oprávněným nebo započteny na náklady exekuce podle příkazů k úhradě nákladů exekuce. Závěrem žalovaný namítl promlčení žalobcova práva. Z těchto důvodů navrhoval zamítnutí žaloby.

3. Soud vzal za prokázané, že žalovaný coby soudní exekutor vedl exekuci na majetek , jméno FO, , nar. , datum, podle rozsudku KS v Ústí nad Labem ze dne 24. 1. 2013, č. j. 61 Cm 31/2012-98 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2014, č. j. 3 Cmo 383/2013-141 ve prospěch oprávněné , právnická osoba, ., že z čísla účtu žalobce č. , č. účtu, bylo připsáno mezi 15. 11. 2016 a 2. 4. 2019 24 plateb po 1 500 Kč odeslaných o jeden den dříve, v nichž byl jako VS uveden rok 2016, 2017, 2018 nebo 2019. Tyto platby nebyly přiřazeny k exekuci , jméno FO, . Žalobce znal správný VS k placení plnění k exekuci , jméno FO, .

4. Uvedené vyplývá ze shodných tvrzení účastníků, které soud vzal za svá skutková zjištění.

5. Po právní stránce soud vyšel z § 609 věty první, § 611 věty první a § 619, § 620 odst. 1 a § 629 odst. 1 o. z.

6. Předně žalobcem uplatněný procesní nárok je podle skutku vylíčeného v žalobě právem na náhradu škody, tedy ve smyslu § 611 věty první o. z. právem majetkovým, tudíž promlčitelným. Zároveň se jedná o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, a proto podle § 619 odst. 1 o. z. počíná promlčecí lhůta plynout ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. V poměrech souzené věci se orgánem veřejné moci rozumí soud, uplatněním práva se rozumí zahájení řízení dojitím žaloby soudu (§ 82 odst. 1 věta první a § 79 odst. 1 věta první a poslední o. s. ř.) s určitou výjimkou uvedenou níže.

7. Možností uplatnit právo poprvé se u pohledávek, jejichž splatnost není mezi stranami ujednána (§1958 odst. 2 o. z.) rozumí okamžik, kdy věřitel může dlužníka vyzvat k plnění a přivodit tím splatnost své peněžité pohledávky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022). Jelikož žalobce odesílal platby pod nesprávným variabilním symbolem, aniž by si toho všimnul, ačkoli správný variabilní symbol znal, měl a mohl se ve smyslu § 619 odst. 2, § 620 odst. 1 věty první o. z. dozvědět o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty v den, kdy tu kterou platbu odeslal.

8. Tvrzení žalovaného, že dne 20. 11. 2020 advokát jeho sestry vyzval žalovaného k plnění, neboť o právo, které by ve smyslu § 628 o. z. muselo být nejprve uplatněno u příslušné osoby v souzené věci nejde. Pod takovými právy se rozumí např. práva z vadného plnění (kupř. § 1921 odst. 1 věty první o. z.). Jak plyne z již výše uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu, nesplatné peněžité pohledávky, jejichž splatnost musí nastat výzvou věřitele k plnění podle § 1958 odst. 2 o. z., se mezi práva, která musí být uplatněna nejprve u příslušné osoby, neřadí. Stranou lze ponechat, že se nejedná o výzvy žalobce, ale výzvy jeho sestry, resp. zmocněnce jeho sestry.

9. Žalobce se neoprávněně dovolává užití § 636 odst. 1 a 2 o. z., tato ustanovení stanovují objektivní promlčecí lhůtu u práv na náhradu škody nebo jiné újmy. Subjektivní promlčecí lhůta u práv na náhradu škody nebo jiné újmy se však řídí obecnou právní úpravou v § 629 odst. 1 o. z.

10. Žalobce podal vadnou žalobu dne 24. 1. 2022, v ní žalobce nevylíčil rozhodující skutečnosti, zejména stran škody a její výše, bez konkretizace jednání žalovaného, v němž žalobce spatřuje porušení právní povinnosti a příčinné souvislosti mezi nimi tak, aby takto vylíčený skutek nemohl být zaměněn s jiným. Nehledě na to, že i takto podaná žaloba by vedla k závěru o promlčení event. práva na vrácení všech plateb zaplacených před 24. 1. 2019, dle názoru zdejšího soudu podáním této žaloby nedošlo ve smyslu § 648 věty první o. z. ke stanovení promlčecí lhůty.

11. Je totiž třeba rozlišit procesní a hmotněprávní důsledky podání žaloby. Žaloba, byť je procesním úkonem, má totiž své důsledky i v rovině hmotného práva. Dojitím vadné žaloby soudu je sice řízení zahájeno (§ 82 odst. 1 věta první o. s. ř.) a soud je povinen přistupovat pode § 43 odst. 1 o. s. ř., avšak z hlediska posouzení, zda a jaké právo bylo uplatněno, tedy zda i došlo ke stavení promlčecí doby podle § 648 odst. 1 věty první o. z., je třeba žalobu posoudit též jako hmotněprávní jednání podle § 542 a násl. o. z. Názor, dle něhož procesní vady žaloby nemají vliv na stavení promlčecí doby, jsou-li později v řízení odstraněny, lze respektovat potud, pokud se netýkají vymezení skutkového základu nároku a jeho výše, neboť ty jsou v konečném důsledku určující pro posouzení, zda ke stanovení promlčecí doby došlo, pro jakou pohledávku a v jakém rozsahu. Ostatně v situaci, kdy podle konstantní judikatury návrh na připuštění změny žaloby ve smyslu navýšení žalované částky ze stejného skutkového základu či její rozšíření o další období apod. staví promlčecí dobu dnem dojití návrhu na připuštění změny žaloby, je jen stěží obhajitelný názor, aby došlo ke stavení promlčecí doby i tehdy, když žalobce výši své pohledávky jasně nespecifikuji, příp. ji nesdělí vůbec a udá ji až poté, co by promlčecí doba jinak uplynula. Takový názor jednak bez rozumných důvodů favorizuje procesní úkon, jímž je porušen § 79 odst. 1 o. s. ř. před takovým, jímž toto ustanovení porušeno není, jednak v konečném důsledku dopouští, aby žalobce uplatnil právo na určité plnění a teprve později se mohl svévolně rozhodnout, z jakých možných důvodů a v jaké výši toto plnění po žalovaném uplatňuje, aniž by mu hrozilo promlčení jím později zvolené pohledávky, a naopak žalovaného ponechává v nejistotě, zda a jaký jeho dluh je promlčen, v krajním případě musí žalovaný počítat s tím, že do doby odstranění vad žaloby se žádný z jeho dluhů vůči žalobci promlčet nemusí, protože jej žalobce může v žalobě dodatečně vylíčit. Názor, že podání neúplné žaloby staví promlčecí dobu, je-li později doplněna, ke dni zahájení řízení, je postaven na nepřiměřeném zdůrazňování, že žaloba je procesním úkonem, tedy akcentací aspektu, který s posouzením otázky promlčení příliš nesouvisí. Uplatněním práva u soudu ve smyslu § 648 odst. 1 o. z. je proto třeba rozumět buď podání bezvadné žaloby, nebo podání její opravy či doplnění, týká-li se vada vymezení předmětu řízení.

12. První odkaz na tabulku na č. l. 22 žalobce přiložil k podání ze dne 16. 9. 2022 na č. l. 21 odeslaným elektronicky nepodepsanou e-mailovou zprávou. Dále v ní upravil žalovanou jistinu z 31 500 Kč na 36 000 Kč a specifikoval úroky z prodlení. Žalobu následně dalšími elektronicky nepodepsanými e-mailovými zprávami doplňoval. Otázku, kdy došlo ke stavení promlčení lhůty, resp. opravy a doplnění žaloby, lze zjednodušit, protože i kdyby k tomu došlo v podání 16. 9. 2022, tříletá subjektivní promlčecí lhůta by byla překročena i u poslední platby došlé žalovanému 2. 4. 2019.

13. Mělo-li by být zvažováno, zda námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy, soud uvádí, že rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je možné dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení, tak lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014.

14. Mezi takové okolnosti nepatří to, že žalovaný údajně odmítal sdělit jména oprávněných z jím vedených exekučních spisů, či na takové výzvy nereagoval, protože podle § 31 odst. 1 ex. ř. je exekutor povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl při provádění exekuční nebo další činnosti. Žalobce by se mohl event. s údaji o oprávněných seznámit nahlédnutím do exekučního spisu podle § 94 odst. 1 a § 95 odst. 3 ex. ř. Žalobce však o nahlédnutí do těchto spisů dle svého tvrzení nepožádal (§ 132 část věty za středníkem o. s. ř.). Jelikož žalobcovo právo i stran poslední platby se promlčovalo 2. 4. 2022, přičemž své právo uplatnil nejdříve 16. 9. 2022, nevykonal své právo v promlčecí lhůtě a žalovaný mu proto podle § 609 věty první o. z. není povinen plnit.

15. Pro úplnost soud doplňuje, že žalovaný nemá pravdu, když odkazuje žalobce na uplatnění svého práva vůči státu, neboť podle § 32 odst. 1 ex. ř. je exekutor povinen nahradit újmu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona.

16. Soud se z důvodu promlčení žalované pohledávky blíže nezabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobce s ohledem na jeho tvrzení o dohodě se sestrou, na základě které jí hrazením exekuce zapůjčoval peníze, které mu ona potom vracela. Také se nezabýval otázkou, zda soudní exekutor vůbec nesprávným přiřazením plateb porušil právní povinnost, případně liberačními důvody uvedenými v § 32 odst. 2 ex. ř.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému právo na náhradu 100 % nákladů řízení, neboť žalovaný měl ve věci plný procesní úspěch. Náklady řízení žalovaného sestávají z nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovena dle § 6 odst. 1 a § 7 AT z tarifní hodnoty ve výši 36 000 Kč v sazbě 2 540 Kč za 1 úkon. Advokát žalovaného připravil a převzal právní zastoupení žalobce podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, dne 4. 10. 2022 a dne 21. 2. 2023 podal písemná vyjádření ve věci samé, vše podle § 11 odst. 1 písm. d) AT a zastoupil žalovaného při jednání dne 21. 2. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za což mu náleží odměna ve výši 10 160 Kč (4 x 2 540 Kč), spolu s náhradou hotových výdajů ke čtyřem úkonům právní služby podle § 13 odst. 3 AT v paušální výši 1 200 Kč (4 x 300 Kč). Jelikož právní zástupce žalovaného je plátcem DPH, je třeba ve smyslu § 151 odst. 2 o. s. ř. poskytnout též náhradu této daně, a to z odměny ve výši 10 160 Kč, režijního paušálu ve výši 1 200 Kč. Při sazbě DPH ve výši 21 % činí náhrada DPH 2 385,60 Kč. Náhrada nákladů řízení tak spolu činí 13 475,60 Kč a žalobce je povinen zaplatit ji žalovanému ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta, který žalovaného zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).