18 CO 118/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové a soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 536 276,92 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 3. 2023, č. j. 16 C 48/2019-165,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 26 417 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částky 75 352,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 1. 7. 2016 do zaplacení, 78 778,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 2. 8. 2016 do zaplacení, 61 391,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 27. 8. 2016 do zaplacení, 93 236,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 26. 11. 2016 do zaplacení, 101 369,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 30. 12. 2016 do zaplacení, 52 349,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 28. 1. 2017 do zaplacení, 73 798,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 28. 2. 2017 do zaplacení. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 141 514 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah, jehož právním důvodem vzniku byla příkazní smlouva uzavřená ve smyslu § 2430 o. z. (smlouva o poskytování právních služeb), byť v ústní formě, jejímž obsahem byl závazek žalobkyně poskytovat právní služby žalovanému při sjednané hodinové sazbě právních služeb 115 EUR, konkrétní rozsah poskytovaných služeb sjednán nebyl. Z provedených důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně poskytla žalovanému tvrzené právní služby, a to v rozsahu dle jednotlivých sporných faktur (jejich příloh). Pokud jde o rozhodné období, žalovaný s provedenými vyúčtováními nesouhlasil, zpochybňoval provedení vyúčtovaných úkonů právních služeb. Žalobkyně přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. nesplnila povinnost důkazní. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, namítajíc, že částku 536 276,90 Kč nárokuje z titulu odměny za poskytnuté právní služby v období od května do července 2016 a dále od října 2016 do ledna 2017. Prvoinstanční soud neprovedl důkazy, které žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu označila a k návrhu přiložila. Důvody, proč tyto důkazní návrhy prvoinstanční soud neprovedl, v rozsudku neuvádí. Žalobkyně poskytovala žalovanému právní služby na dlouhodobé bázi. Právníci žalobkyně (zejm. [anonymizována dvě slova]) do systému vykazování práce vždy zadávali jen takové vstupy, které odpovídaly provedené práci. Nejednalo se tedy o smyšlené nebo falešné zápisy do výkazního systému, jak v rámci své procesní obrany tvrdí žalovaný. Soud prvého stupně měl přílohy faktur považovat za dostatečný důkaz poskytnutí služby a tedy důkaz vzniku nároku na její zaplacení. Nicméně kdyby snad odvolací soud došel k závěru, že faktury č. 11161158, 11161366, 1116155, 11162153, 11170169 nejsou dostatečným důkazem k prokázání výše vyúčtovaných nároků, měl by tyto nároky hodnotit podle § 136 o. s. ř. a jejich výši určit podle své úvahy. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě vyhověl a zavázal žalovaného náhradou nákladů žalobkyně před soudy obou stupňů.

3. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že žalobkyně ani přes výzvu soudu zcela zjevně nesplnila ani povinnost tvrzení, tj. doposud nesdělila, jaké konkrétní úkony učinila, a to ve vztahu k jednotlivým dílčím nárokům uvedeným velmi neurčitě v přílohách jednotlivých faktur. Poukázal na zjevné nedostatky jednotlivých položek uvedených ve fakturách žalobkyně s tím, že tyto nejsou vůbec způsobilé napravit nedostatky žalobkyně v rovině tvrzení a tím méně jsou způsobilé jako důkaz provedení právních služeb, za které si žalobkyně žalobou nárokuje svou odměnu. Žalovaný namítal neoprávněnost fakturovaných částek za celé sporné období květen 2016 – leden 2017, přičemž platba převyšující 170 000 Kč byla z jeho strany vnímána a výslovně [anonymizována dvě slova] prezentována jako velkorysé vypořádání nároků žalobkyně za celé sporné období přes přetrvávající nesouhlas s žalobkyní účtovanými částkami. Žalobkyně především pomíjí skutečnost, že za sporné období nárokovala na žalovaném odměnu ve výši cca 700 000 Kč, odpovídající rozsahu prací cca 230 hodin, a žalovaný z toho přes reklamaci a výslovný nesouhlas s účtovanými částkami uhradil částku přes 170 000 Kč, odpovídající téměř 55 hodinám práce žalobkyně. Za ještě absurdnější považuje žalovaný pokus žalobkyně na údajně doložených právních úkonech v řádu několika hodin postavit závěr, že je tím prokázán celý žalobní nárok. Příloha faktury není jakkoliv způsobilá prokázat skutečné provedení služeb, tím méně pak, když se v řízení nadevší pochybnost prokáže, že některé položky výslovně odkazují na jiné klienty odlišné od žalovaného. Navrhovaný postup žalobkyně dle § 136 o. s. ř. na tento případ nemůže dopadat, neboť advokát má být schopen tvrdit a doložit, jaké úkony a v jakém rozsahu v zájmu klienta na základě jeho požadavku vykonal. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalobkyně i k písemnému vyjádření žalovaného a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně nelze považovat za důvodné. Žalobkyně až v průběhu odvolacího řízení předložila e-maily ze dne 3. 11. 2016, 8. 12. a 13. 12. 2016, které k důkazu označila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Přestože žalobkyně trvala na provedení těchto důkazů, odvolací soud však k nim nemohl přihlédnout, neboť žalobkyni byla před soudem prvního stupně a po poučení poskytnuta lhůta k jejich předložení (§ 205a o. s. ř.), které však nevyužila. I pokud by teoreticky odvolací soud z těchto důkazů vycházel, rozhodně jimi nemohly být prokázány stovky hodin prací pro žalovaného.

5. Podle § 2430 o. z. příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

6. Podle § 2438 odst. 1 o. z. příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání.

7. Předmětem příkazu je typicky příkazní činnost sama, nikoliv její výsledek (např. řádné vedení soudního sporu advokátem, nikoliv však procesní úspěch ve sporu). V příkazním režimu jsou typicky činní advokáti. Zákon o advokacii č. 85/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů hovoří o„ smlouvě o poskytování právních služeb“ (§ 20) a upravuje některá práva a povinnosti advokáta ve smluvním vztahu s klientem (§ 16 a násl.). Jedná se o zvláštní ustanovení k obecné úpravě příkazu v občanském zákoníku. Příkazní smlouva může být a v praxi také často bývá uzavírána neformálně. Písemná forma není předepsána. Podstatné je to, aby se příkazce a příkazník dohodli na tom, jaká záležitost má být obstarána, všechny ostatní náležitosti (jako je čas a způsob plnění příkazu) lze nahradit podpůrnými ustanoveními zákona (§ 2432 – 2433). Nemusí být ujednáno ani to, zda je závazek bezúplatný či úplatný, případně výše odměny (viz § 2438). Obstarávaná záležitost může být vymezena stručně (např. soudní spor identifikovaný spisovou značkou), ale nesmí budit pochybnosti o tom, co je vlastním předmětem závazku.

8. V posuzované věci bylo provedeným dokazováním zjištěno, že mezi účastníky byla ústně uzavřena příkazní smlouva (smlouva o poskytování právních služeb), jejímž obsahem byl závazek žalobkyně poskytovat právní služby žalovanému, avšak konkrétní rozsah poskytovaných služeb sjednán nebyl. Právní služby žalobkyní měly být žalovanému poskytovány v období od 5. 1. 2015 do 31. 1. 2017 na základě jeho ústních a písemných objednávek týkajících se zejména trestního řízení vedeného proti žalovanému [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] v souvislosti s [anonymizována čtyři slova] [rok] Tyto právní služby byly žalovanému opakovaně fakturovány a žalovaný vystavené faktury hradil a nijak je nezpochybňoval. V druhé polovině roku 2016 začal žalovaný zpochybňovat provedení vyúčtovaných úkonů právních služeb. Dle jeho tvrzení žalobkyně mu účtovala úkony, které si neobjednal a ani mu ve vztahu k těmto úkonům nebyly žalobkyní žádné právní služby poskytnuty.

9. Trestní řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], skončilo trestním příkazem ze dne [datum], jímž byl žalovaný odsouzen podle § 147 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří roků. Dále mu byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků a uložena povinnost uhradit škodu způsobenou trestným činem poškozené [příjmení] [jméno] ve výši 259 104 Kč a poškozené zdravotní pojišťovně [stát. instituce] ve výši 64 495 Kč. Tento trestní příkaz nabyl právní moci [datum], kdy žalovaný proti němu nepodal žádný opravný prostředek poté, co mu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vše vysvětlil, kdy se celé záležitosti ujal právě až po vydání trestního příkazu. Advokát většinu právních služeb poskytoval žalovanému na základě smlouvy uzavřené s žalobkyní jejím jménem. Pouze minimální část služeb poskytla kolegyně [jméno] [příjmení]. Při prvním jednání dne [datum] prvoinstanční soud poučil účastníky dle § 118a odst. 2 a § 118b odst. 2 o. s. ř., neboť do té doby předložila žalobkyně pouze prosté faktury, jejichž zaplacení se domáhá, avšak chyběly jak jejich přílohy, tak i další dokumenty zmiňované v žalobě. V těchto přílohách k jednotlivým fakturám žalobkyně uvádí, údajně jaké úkony právní služby a v jaké délce byly pro žalovaného vykonány. Jedná se o stovky hodin velmi obecně popsaných prací. Žalovaný i přes nesouhlas s vyúčtováním ještě uhradil v listopadu 2017 částku 170 000 Kč a v prosinci téhož roku oznámil [anonymizována dvě slova], že další peníze platit odmítá a tím ukončil s ním jakoukoli komunikaci. 10. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], slyšený jako svědek, při jednání před soudem prvního stupně dne 3. 11. 2022 k specifikaci faktur uvedl, že u žalobkyně existoval interní systém, speciální počítačový program, do kterého všichni, kteří vykonávali práci pro žalobkyni, toto zapisovali, byl zde uveden čas, kdy právní služba byla poskytnuta, časový rozsah této služby i popis služby. Existoval krátký časový úsek, kdy musel zápis do systému provést, poté již nemohl v systému cokoli měnit, to mohlo pouze vedení pobočky. Vedoucí pobočky rozhodoval o tom, co bude skutečně fakturováno. Svědek již neprováděl kontrolu obsahu jednotlivých faktur. Nevybavil si jakékoli právní služby ve vztahu k pojišťovně [anonymizováno] ani ve vztahu k [anonymizována čtyři slova], jejichž poskytování žalobkyně naprosto nekonkrétně tvrdila, kdy drtivá většina účtovaných služeb měla dle příloh spočívat ve velmi obsáhlé a časově náročné komunikaci s žalovaným ohledně dořešení dalších otázek, jakož i telefonátů a e-mailové korespondenci. Některé účtované služby navíc byly prováděny pro jiného klienta, jak vyplývá z předložených příloh faktur.

11. Lze tak přisvědčit námitce žalovaného, že nárokovaný rozsah údajně ústně poskytovaných služeb žalovanému je nepřiměřený. Odvolací se ztotožňuje se závěrem soudu prvého stupně, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení ve vztahu k poskytnutí právních služeb specifikovaných v přílohách jednotlivých sporných faktur. I přes poučení žalobkyně dle § 118a odst. 3 o. s. ř. při jednání dne 19. 1. 2023 ohledně povinnosti důkazní žalobkyně žádné další potřebné konkrétní důkazy neoznačila a nesplnila tuto povinnost. Neunesla ani povinnost tvrzení, neboť konkrétně netvrdila jaké práce, kdy a v jakém rozsahu pro žalovaného provedla. Postup soudu dle § 136 o. s. ř. není namístě za situace, kdy žalobkyně byla v řízení neúspěšná právě z důvodu neunesení obou těchto břemen.

12. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch žalovaného. Náklady spočívají v odměně advokáta za dva úkony právní služby po 10 460 Kč (písemné vyjádření k odvolání žalobkyně a účast na jednání dne 9. 8. 2023 - § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.), v náhradě za dva režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky), v 21 % DPH ve výši 4 519 Kč a v cestovném za cestu vlakem [obec] – [obec] a zpět ve výši 378 Kč Náklady odvolacího řízení tak činí celkem 26 417 Kč, které je žalobkyně povinna uhradit k rukám zástupce žalovaného v běžné pariční lhůtě (§§ 149 odst. 1, 160 odst. 1 o. s. ř.).