18 CO 120/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové a soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci žalobce: ; anonymizováno příjmení příjmení , datum narození bytem adresa proti; žalovanému: ; příjmení příjmení , datum narození bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 18 453 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 27. 1. 2023, č. j. 4 C 43/2022-75,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 920 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 18. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Do částky 10 533 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně 24 820 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 1 238 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

IV. Žalobce je povinen nahradit státu na účet Krajského soudu v Plzni náklady řízení v rozsahu 57 %, jejichž výše a lhůta splatnosti bude uvedena v samostatném usnesení.

V. Žalovaný je povinen nahradit státu na účet Krajského soudu v Plzni náklady řízení v rozsahu 43 %, jejichž výše a lhůta splatnosti bude uvedena v samostatném usnesení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 18 453 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od 18. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Co do částky 35 700 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 11 289,39 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. Žalobu posuzoval dle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku a podle § 2951 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobce se domáhal jednak vydání bezdůvodného obohacení za to, že žalovaný bez právního důvodu užívá pozemek ve vlastnictví žalobce parc. [číslo] dále nároku na náhradu škody, kterou měl žalovaný dle tvrzení žalobce způsobit žalobci znehodnocením předmětného pozemku. Žalobce prokázal, že žalovaný užívá jeho pozemek bez právního důvodu a je tak povinen bezdůvodné obohacení žalobci vydat. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, vycházel soud ze žalobcem předloženého znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení], který považuje za dostatečný a závěry v něm uvedené za zcela logické. Za užívání pozemku bez právního důvodu proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci za období od května 2019 do května 2022, tedy za tři roky po 6 151 Kč ročně, částku 18 453 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení. Pokud jde o žalobcem požadovanou náhradu za znehodnocení pozemku ve výši stanovené znaleckým posudkem znalce [příjmení] na 35 700 Kč, v této části žalobu neshledal důvodnou. Nebylo prokázáno, že žalovaný znehodnotil pozemek parc. [číslo] od doby, kdy vlastnictví k němu nabyl žalobce, když tento pozemek byl již tehdy ve stejném stavu. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, které směřovalo do výroků I a III. Namítl v něm, že závěr soudu o tom, že bylo prokázáno, že předmětný pozemek v žalovaném období hospodářsky užíval žalovaný k chovu drůbeže, nemá oporu v provedeném dokazování. I pokud by však bylo v řízení prokázáno, že pozemek v daném období užíval žalovaný, pak výše bezdůvodného obohacení byla stanovena nesprávně. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve znaleckém posudku předloženém žalobcem uvedl, že roční nájemné z pozemku náležejícího do zemědělského půdního fondu, což je případ sporného pozemku, by v případě zemědělského využití takového pozemku mělo činit částku 1 353 Kč ročně. Následně však ve znaleckém posudku jako výši obvyklého ročního nájemného stanovil částku 6 151 Kč, která dle znalce má být relevantnější. Takto stanovená cena však je i s ohledem na dokazování nesprávná a nepřiléhavá a je vysvětlitelná jednostranným, neurčitým zadáním znaleckého posudku ze strany žalobce. Přes námitky žalovaného k výši bezdůvodného obohacení soud nedal účastníkům žádné poučení a následně pochybnosti ohledně výše bezdůvodného obohacení přičetl k tíži žalovaného s tím, že žalovaný k vyvrácení závěrů znaleckého posudku nenavrhl žádný důkaz. Tento procesní postup je nesprávný. Důkazní břemeno ohledně prokázání nároku na vydání bezdůvodného obohacení nese žalobce. Pokud k prokázání nároku předložil znalecký posudek, který vykazoval zásadní vady a nedostatky, na něž žalovaný poukazoval, pak toto musí jít k tíži žalobce z hlediska neunesení důkazního břemene a nikoliv k tíži žalovaného. Pokud tedy soud shledal nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, pak mohl žalobci přiznat právo na jeho vydání pouze v částce 4 059 Kč (3x 1 353 Kč) za tři roky zemědělského užívání předmětného pozemku a nikoliv v částce 18 453 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení při užívání rekreační zahrady. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl, případně přiznal žalobci částku 4 059 Kč s příslušenstvím, a dále aby změnil napadený výrok III týkající se náhrady nákladů řízení ve smyslu úspěchu žalovaného.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání poukázal na to, že výše bezdůvodného obohacení byla přiznána na základě znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], což je státem uznávaný odborník na oceňování nemovitých věcí. Znalecký posudek může zpochybnit pouze znalec, nikoliv advokát žalovaného. Navrhl potvrzení napadeného výroku I. V následném podání doručeném Krajskému soudu v Plzni dne 10. 7. 2023 uvedl, že byl překvapen rozhodnutím soudu prvního stupně o tom, že nárok na náhradu škody za devastaci pozemku prokázán nebyl. S tímto rozhodnutím nesouhlasí. Vyjádření žalovaného a jeho právního zástupce považuje za vylhané s tím, že jde o předem dobře připravený podvod.

4. Je třeba uvést, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II, kterým žaloba byla do částky 35 700 Kč zamítnuta, nabyl samostatně právní moci, když v této části zůstal odvoláním nenapaden (§ 206 odst. 2 o. s ř.). Pozdě podané námitky žalobce (po uplynutí odvolací lhůty) proti zamítnutí jeho nároku na náhradu škody odvolací soud nemohl vzít v úvahu. Předmětem přezkumu tak zůstal výrok I, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 18 453 Kč s příslušenstvím, a navazující výrok o nákladech řízení.

5. K odvolání žalovaného odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k odvolání žalovaného i k vyjádření žalobce k tomuto odvolání a v souladu s ustanovením § 213 odst. 4 o. s. ř. důkazní řízení doplnil vyžádáním aktuálního výpisu z katastru nemovitostí, Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce]. Z tohoto výpisu zjistil, že žalobce je nadále veden jako vlastník pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] o výměře 220 m2, druh pozemku zahrada, způsob ochrany zemědělský půdní fond. Žalovaný je vlastníkem stavebního pozemku [anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu, pozemků p. [číslo] [rok] vše v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec].

6. Řízení dále doplnil výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Z tohoto důkazu zjistil, že k žádosti žalobce měl znalec za úkol stanovit obvyklou cenu bezdůvodného obohacení za užívání pozemku žalobce bez jeho souhlasu. Zadaný úkol nebyl jednoduchý. Pokud jde o první způsob stanovení obvyklé ceny ve výši 1 353 Kč za rok, pak se jedná o odhad z cen realizovaných kupních smluv. Tyto ceny nejsou relevantní i z toho důvodu, že se jedná o ceny z roku 2020. Navíc pozemky, které se skutečně prodaly, byly funkční zahrady, na rozdíl od oceňovaného pozemku, jenž potřebuje rekultivaci a je ze všech stran oplocený. Přístup žalobce k pozemku je přes 1 až 2 pozemky jiného vlastníka. Pokud jde o druhou cenu stanovenou ve znaleckém posudku ve výši 6 151 Kč za rok, tato vychází z nabídkových cen pronájmů realitních kanceláří. Jde o tržní hodnotu, kterou by znalec měl správně stanovit. Tato cena je relevantnější. Jedná se vpodstatě o odhad znalce, jeho vlastní úvahu, která může být u každého soudního znalce jiná. Znalec nenašel obdobný skutečně pronajatý pozemek, což ve svém znaleckém posudku zdůraznil. Vycházel z nabídek realitních kanceláří.

7. Odvolací soud poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je možno zčásti považovat za důvodné.

8. Odvolací soud odkazuje na řádně odůvodněné skutkové i právní závěry soudu prvního stupně (§ 2991 a násl. o. z.), že žalovaný se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, kdy se s nimi zcela ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Mezi účastníky byla sporná především faktická výše bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému užíváním pozemku žalobce bez právního důvodu po dobu tří let před podáním žaloby dostalo.

9. Žalobce požadovanou výši bezdůvodného obohacení doložil znaleckým posudkem znalce [příjmení] [příjmení]. Žalovaný sice se znaleckým posudkem vyslovil nesouhlas, žádný důkaz ke zpochybnění znaleckého posudku však nenavrhl a nepředložil, byť odvolací soud souhlasí s jeho argumentem, že důkazní břemeno leželo na žalobci. Podle názoru odvolacího soudu co do základu je možno ze znaleckého posudku znalce [příjmení], který splňuje podmínky § 127a o. s. ř., vycházet. Odvolací soud ještě provedl výslech tohoto znalce, při němž byly závěry znalce upřesněny, a žalovanému bylo umožněno vyjasnit si své námitky proti posudku. Ze závěrů znaleckého posudku upřesněných při osobním slyšení znalce jednoznačně vyplynulo, že obvyklá cena bezdůvodného obohacení stanovená v písemném znaleckém posudku jedním procentem z cen pozemků realizovaných kupních smluv v daném případě neobstojí. Znalec logicky zdůvodnil, že realizované prodeje, z nichž by teoreticky mohl vycházet, se týkaly pozemků nesrovnatelných s pozemkem žalobce; žádný prodaný pozemek odpovídající pozemku žalobce se zjistit nepodařilo. Z kupních smluv navíc nelze vysledovat ani případné příbuzenské či jiné vztahy mezi účastníky smluv, které rovněž mohou mít na výši kupní ceny vliv. Ve shodě se závěry znaleckého posudku proto při určení výše bezdůvodného obohacení bylo nutné vycházet z výše obvyklého nájemného za obdobné pozemky v daném čase a místě.

10. V souladu se zjištěním znalce se v rozhodné době měsíční nájemné dle nabídkových cen realitních kanceláří pohybovalo od 1,66 Kč do 3 Kč za měsíc, tedy v průměru 2,33 Kč za měsíc, z níž soud vycházel.

11. Dle názoru odvolacího soudu ani tato částka však není odpovídající. Z obsahu písemně podaného znaleckého posudku i z osobního slyšení znalce je zřejmé, že se nepodařilo dohledat srovnatelný pronajímaný pozemek. Pozemky, které znalec při určení obvyklého nájemného mohl porovnávat (viz přílohy 8 – 10 ke znaleckému posudku), byly přístupné obhospodařované zahrady. Za uvedené situace s přihlédnutím ke všemu, co v řízení před soudy obou stupňů vyšlo najevo, je na místě postup dle § 136 o. s. ř., dle kterého lze-li výši nároku zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy. Zrušení části napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, které se rovněž z důvodu nejasností ohledně obvyklé výše nájemného nabízelo, odvolací soud vzhledem k výši žalované částky nepovažoval za hospodárné řešení tzv. rodinného sporu.

12. S ohledem na nepřístupnost a stav pozemku žalobce, naprosto ambivalentní vztahy mezi účastníky řízení i v rámci jejich širší rodiny, což žalobci nedává téměř žádnou šanci do budoucna hospodářsky využívat předmětný pozemek, považuje odvolací soud za odpovídající výši bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému na úkor žalobce užíváním jeho pozemku dostalo, částku 1 Kč za m2 za měsíc, tedy částku nižší než nejnižší výši znalcem zjištěných nabídkových cen nájmů funkčních zahrad. Při výměře 220 m2 bezdůvodné obohacení činilo ročně 2 640 Kč, od května 2019 do dubna 2022 pak jde o částku 7 920 Kč.

13. Veden touto úvahou odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalovaného zavázal povinností uhradit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 7 920 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

14. Jelikož odvolací soud změnil v meritu napadený rozsudek, musel v souladu s ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodnout i o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

15. Žalobce byl po změně rozsudku v řízení před soudem prvního stupně úspěšný do částky 7 920 Kč, tj. do výše přibližně 15 % původně žalované částky (18 453 + 35 700 = 54 153). Úspěch žalovaného do částky 46 233 Kč (10 533 + 35 700) představuje 85 %. Po zohlednění převážného úspěchu žalobce oproti úspěchu žalovaného tak žalovanému přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů do výše 70 % Tyto náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně sestávají z nákladů právního zastoupení za 8 úkonů právní služby dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. z předmětu řízení 54 153 Kč ve výši 3 300 Kč za 1 úkon (převzetí věci, 3x písemné podání ve věci samé, účast na místním šetření dne 20. 10. 2022, 3x účast u jednání soudu prvního stupně), tj. 26 400 Kč, dále z 8 režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky, z cestovného dne 20. 10. 2022 ve výši 303 Kč, z náhrady za ztrátu času 200 Kč (§ 14 odst. 3 vyhlášky), celkem 29 303 Kč. Po připočtení 21 % DPH činí náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně celkem 35 457 Kč, 70 % z uvedené částky představuje 24 820 Kč (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

16. Předmětem odvolacího řízení byla pouze částka 18 453 Kč. Žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný do výše 57 %, úspěch žalobce představuje 43 %. Po promítnutí úspěchu žalobce do úspěchu žalovaného tak žalovanému přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení do výše 14 % Náklady odvolacího řízení žalovaného sestávají ze 3 úkonů právní pomoci po 1 860 Kč (sepis odvolání, účast u dvou jednání odvolacího soudu), tj. 5 580 Kč, a ze 3 režijních paušálů po 300 Kč, celkem 6 480 Kč. Po připočtení 21 % DPH z uvedené částky se jedná o 7 840,80 Kč. Spolu se soudním poplatkem za odvolání ve výši 1 000 Kč náklady odvolacího řízení žalovaného činí 8 840,80 Kč, 14 % z nich představuje 1 238 Kč (§ 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 o. s. ř.).

17. V souvislosti se slyšením znalce [příjmení] [příjmení] při jednání odvolacího soudu státu vzniknou náklady řízení nekryté zálohou za vyplacené znalečné. V souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni podílet se na jejich úhradě podle výsledku řízení. Protože v době rozhodování soudu dosud nebyla známa výše těchto nákladů, odvolací soud uložil účastníkům dle poměru jejich neúspěchu ve věci podílet se na jejich úhradě. Přesná výše nákladů bude uvedena v samostatném usnesení (§ 151 odst. 5 o. s. ř.).