18 CO 125/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové a soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 135 762 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 2. 3. 2023, č. j. 7 C 248/2020-122,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 910,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 30. 7. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Do částky 50 911 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá.

II. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 742,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve výroku IV se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek ve výši 4 243 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 940,40 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 30. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů soudního řízení částku 30 004,61 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok III). Žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech na soudní poplatek částku 1 357,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV). V odůvodnění uvedl, že v podniku žalované došlo dne 7. 5. 2018 k nehodě, kdy řidič vysokozdvižného vozíku [jméno] [příjmení] při couvání narazil do [jméno] [příjmení], manipulujícího s paletovým vozíkem, přičemž došlo ke zranění [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] byl trestním příkazem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] uznán vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví a za toto jednání byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 1 roku. Soud k důkazu provedl nahrávky průmyslových kamer, které zachytily celý incident dne 7. 5. 2018. Z něj dovodil, že [jméno] [příjmení] ani v nejmenším nesledoval pohyb ostatních vozíků v chodbě, počínal si naprosto nedbale a neopatrně. Soud se neztotožnil s rozsahem míry zavinění tak, jak uvedla žalobkyně v žalobě, tedy se spoluzaviněním poškozeného [příjmení] pouze v rozsahu 20 %. Naopak měl za to, že jednání poškozeného [příjmení] bylo natolik nedbalé a neopatrné, že vinu na události nese ve značné míře právě poškozený a nikoliv řidič. Nicméně neshledal, že by řidič [příjmení] vynaložil takovou opatrnost, jež by ho zcela vyvinila, neboť měl a mohl více sledovat i pohyb vlevo za vozíkem a mohl tedy zaregistrovat pohyb poškozeného [příjmení], který se v prostoru s vysokou aktivitou dělníků dal předpokládat. Soud proto za použití § 2918 o. z. žalobkyní požadovanou náhradu snížil o 80 %, když shledal, že míra zavinění řidiče [jméno] [příjmení] byla zanedbatelná, ne však nulová a lze ji stanovit na 20 %. Pokud žalobkyně uhradila náklady léčení poškozeného [jméno] [příjmení] v částce 169 702 Kč, pak při míře zavinění [jméno] [příjmení] v rozsahu 20 % má žalobkyně vůči žalované nárok na zaplacení náhrady ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění ve výši 33 940,40 Kč (20 % z 169 702 Kč) a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky ve výši 101 821,60 Kč žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl postupem dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci procesní úspěch v rozsahu 75 % oproti neúspěchu žalobkyně v rozsahu 25 %, a proto má žalovaná právo na zaplacení 50 % nákladů řízení. S ohledem na procesní úspěch soud uložil žalované k zaplacení část soudního poplatku, když žalobkyně byla od soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. q) zákona o soudních poplatcích osvobozena a poplatková povinnost tak částečně dle míry procesního úspěchu stíhá žalovanou.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, které směřovalo do výroků II a III. Žalobkyně nesouhlasí s názorem soudu prvého stupně, že spoluzavinění poškozeného na vzniku škody, která mu vznikla na zdraví, lze vyjádřit podílem 80 %. Dle názoru žalobkyně je podíl poškozeného na vzniku škody výrazně nižší a naopak převážná část zavinění spočívá na straně řidiče vysokozdvižného vozíku. Žalobkyně uznává spoluzavinění poškozeného ve výši 20 %, kdy tuto míru promítla již v okamžiku podání žaloby. Jak vyplývá z podkladů z trestního řízení a z kamerového záznamu, v předmětném prostoru se pohybují zaměstnanci, kteří provádějí nakládku zboží. Je tedy povinností řidiče vysokozdvižného vozíku (dále jen,,VZV“) couvat takovým způsobem, aby při této činnosti neohrozil další osoby, které by se mohly v jeho jízdní dráze pohybovat, zejména se rozhlédnout před couváním. Tuto povinnost však zaměstnanec [jméno] [příjmení] nesplnil, když se dostatečně nepřesvědčil, zda může s vozíkem zamýšlený manévr provést, v důsledku čehož přehlédl poškozeného, tohoto srazil a způsobil mu zranění. Z trestního spisu navíc vyplývá, že řidič [jméno] [příjmení] neměl požadovaný výhled i z důvodu, kdy měl nasazenou kapuci na hlavě, která mu znemožňovala výhled. Dle názoru žalobkyně je rozhodující příčinou vzniku škody nezodpovědné chování řidiče VZV, který si při řízení nepočínal tak, aby neohrozil další osoby, které se mohou pohybovat v jeho jízdní dráze. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek v napadené části zrušil a uložil soudu prvého stupně, aby ve věci dále jednal a rozhodl, případně aby ve věci rozhodl sám odvolací soud.

3. Žalovaná v písemné vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že míra spoluzavinění ze strany poškozeného v rozsahu 20 % nebyla žalobkyní nijak odůvodněna a není ničím podložena ani prokazována. Žalovaná znovu odkazuje na kamerový záznam a předchozí správní řízení před Oblastním inspektorátem práce pro [příjmení] [anonymizováno], když z tohoto kamerového záznamu (provedeného jako důkaz i před soudem prvého stupně) je naprosto evidentní a jasné, že poškozený nezachoval ani minimální míru opatrnosti, vůbec se nerozhlédl a bez rozmyslu přímo vstoupil do jízdní dráhy VZV. Pochybení poškozeného bylo naprosto jednoznačné a nebylo v možnostech řidiče jakkoliv reagovat. Poškozený byl dlouholetý zaměstnanec, situaci tedy znal a na kamerovém záznamu je jasně patrno, že se v předmětném okamžiku vůbec nerozhlédl, nezachoval tedy ani minimální míru opatrnosti, kterou lze na něm požadovat. Z kamerového záznamu je jasně patrné, že řidič VZV neměl sebemenší šanci střetu zabránit. Žalovaná je přesvědčena o tom, že podíl viny za střet byl 100 % u poškozeného a 0 % u řidiče VZV, tento závěr byl také potvrzen i v rámci předchozího správního řízení před inspektorátem práce, který řízení proti žalované zcela zastavil. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku v napadené části a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

4. K odvolání žalobkyně odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v napadené části včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalobkyně i k písemnému vyjádření žalované k tomuto odvolání a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

5. Posuzovaná věc již byla předmětem přezkumu odvolacího soudu, který usnesením ze dne 4. 1. 2023, č. j. 18 Co 197/2022-105 zamítavý rozsudek soudu prvého stupně ze dne 9. 6. 2022, č. j. 7 C 248/2020-84 žalobu z důvodu nedostatku pasivní legitimace na straně žalované zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění kasačního usnesení uvedl, že žalovaná je ve vztahu k projednávanému nároku pasivně legitimována, neboť činnost, při níž došlo ke škodě, byla vykonávána obsahově (věcně), časově a místně ve prospěch žalované na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance, použitého k této pracovní činnosti.

6. Předně je třeba uvést, že výrok I napadeného rozsudku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 33 940,40 Kč s příslušenstvím, zůstal odvoláním nedotčen a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Předmětem odvolacího řízení pak zůstala částka 101 821,60 Kč.

7. Odvolací soud zopakoval důkazy prováděné již před soudem prvého stupně (§ 213 odst. 2 o. s. ř.), a to zejména obsahem spisu Oblastního inspektorátu práce pro [příjmení] [anonymizována dvě slova] [územní celek] sp. zn. [anonymizováno] [číslo], z něhož soud prvého stupně pouze stručně uvedl, že přestupkové řízení proti žalované bylo zastaveno. V odůvodnění rozsudku se však nezabýval tím, jak přestupkové řízení probíhalo a z jakého důvodu došlo k jeho zastavení. Dále byl k důkazu proveden videozáznam předmětného nehodového děje.

8. Oblastní inspektorát práce pro [příjmení] [anonymizována dvě slova] [územní celek] vydal dne 4. 2. 2019, [číslo jednací] příkaz, jímž obviněného – [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] uznal vinným ze spáchání správního deliktu dle ustanovení § 30 odst. 1 písm. h) zákona č. 251/2005 Sb. o inspekci práce ve znění pozdějších předpisů, kterého se obviněný dopustil tím, že v rozporu s ustanovením § 104 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, dne 7. 5. 2018 od 5:21 hodin do 9:57 hodin a od 10:14 hodin do 10:30 hodin nekontroloval používání osobních ochranných pracovních prostředků (dále jen„ OOPP“) [jméno] [příjmení], státní příslušnost [země] (agenturním zaměstnancem agentury práce [právnická osoba], přiděleného na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance, uzavřené dne 29. 12. 2017 k obviněnému jako uživateli), který uvedeného dne vykonával práci výrobního a manipulačního dělníka, kdy okolo 10:30 hodin couval ve spojovací hale mezi skladem a expedičními rampami v areálu obviněného na adrese [adresa], s motorovým vysokozdvižným vozíkem s nákladem prázdných dřevěných palet tak, že byl otočen dozadu přes pravou stranu a při této pracovní činnosti používal mikinu s kapucí nasazenou na hlavě místo čepice, kterou mu obviněný poskytl jako OOPP dne 15. 8. 2017, kdy nasazená kapuce omezovala [jméno] [příjmení] v periferním výhledu při couvání, při němž se střetl uvedeného dne okolo 10:30 hodin jím řízený VZV se zaměstnancem obviněného [jméno] [příjmení], přičemž došlo k jeho zranění. Pro spáchaný správní delikt byl obviněnému uložen správní trest pokuty ve výši 40 000 Kč. Proti tomuto příkazu podala žalovaná (v přestupkovém řízení obviněný) dne 13. 2. 2019 odpor, v němž uvedla, že dle jejího názoru není čepice OOPP ve smyslu § 104 zákoníku práce, protože ji lze zařadit mezi běžný pracovní oděv, který není specificky určen k ochraně zdraví a bezpečnosti při práci. Jednalo se o individuální pochybení či nedbalost ze strany [jméno] [příjmení]. Je nemyslitelné a neproveditelné, aby po celou dobu pracovního procesu žalovaná kontrolovala ustrojení a oblečení všech osob na pracovišti a nesla odpovědnost za to, jak si dotčená osoba obleče mikinu, nasadí kapuci apod. Z protokolu o výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 25. 4. 2019 bylo zjištěno, že je v pracovním poměru u žalované jako technik BOZP a PO, metrolog a dále má na starosti životní prostředí a nakládání s odpady u žalované. Dle jeho názoru k dané nehodě došlo nikoli v důsledku nošení kapuce, ale v důsledku toho, že ani pan [příjmení], ani pan [příjmení] se v okamžiku střetu nedívali tím správným směrem. Kapuci používali řidiči VZV, protože jim při běžících fukarech foukal ledový vzduch za krk. Do nehody 7. 5. 2018 měli používat pro tyto účely nákrčník a čepici. Ten nákrčník byl ale krátký, takže zátylek nebyl proti chladu chráněn, i když měli čepici. Po 7. 5. 2018 došlo ke změně typu používaného nákrčníku tak, že při jeho použití a při použití čepice byl zátylek zcela chráněn. Řád skladů expedice byl po 7. 5. 2018 doplněn o zákaz nošení kapucí, jak pro řidiče VZV, tak i pro všechny ostatní osoby v prostorách expedice. VZV řízený panem [příjmení] byl starší, neměl z výroby zvukovou ani světelnou signalizaci couvání. Po nehodě dne 7. 5. 2018 byla zvuková a světelná signalizace couvání nainstalována na všechny VZV, které má žalovaná v provozu. Podáním ze dne 2. 5. 2019 žalovaná do spisu zaslala CD, kde jsou jako důkaz: foto ohledně přijatých nápravných opatření u obviněného, videozáznam ohledně zvukové signalizace VZV a Místní provozně bezpečnostní řád skladů expedice. Usnesením ze dne 14. 5. 2019, [číslo jednací], pak bylo přestupkové řízení vedené proti [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] zastaveno s ohledem na přijetí nápravných opatření, neboť spáchání skutku, pro který bylo přestupkové řízení vedeno, nebylo obviněnému prokázáno.

9. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvého stupně, že vinu na události nese v převážné míře poškozený [jméno] [příjmení]. Naopak po zhodnocení těchto důkazů s přihlédnutím ke všemu, co v řízení před soudy obou stupňů vyšlo najevo, odvolací soudu dospěl k závěru, že na nehodovém ději se podílel sám poškozený [jméno] [příjmení] z jedné poloviny a žalovaná rovněž z jedné poloviny. Nelze přehlédnout, že poškozený [jméno] [příjmení] jako dlouholetý zaměstnanec žalované musel vědět, jak se v expediční hale pohybují vysokozdvižné i paletové vozíky. Z opětovně přehraného kamerového záznamu je zcela zřetelné, že poškozený [jméno] [příjmení] se při couvání s paletovým vozíkem vůbec nerozhlédl, nesledoval pohyb ostatních vozíků v chodbě, byť po jeho pravé ruce se nacházely naskládané palety či jiné objemné předměty, které bránily výhledu na jízdní dráhu, po které se pohybovaly vozíky vysokozdvižné. [jméno] [příjmení] pak doslova zády,,spadl“ pod VZV bez jakékoli zvukové a světelné signalizace, řízený [jméno] [příjmení], který pomalu couval chodbou, avšak celou dobu pohyb za vozíkem sledoval otočený toliko přes pravé rameno. Neměl tedy výhled do prostoru vlevo za vozíkem, což mu znemožňovala rovněž i kapuce, kterou měl nasazenou přes hlavu. Kapuci však nepoužil jako nějaký módní doplněk, ale jako ochranu zátylku před proudem chladného vzduchu, kdy nákrčníky spolu s čepicí poskytnuté žalovanou jako OOPP tuto funkci neplnily, jak je zřejmé z výpovědi svědka v rámci přestupkového řízení. Shora uvedené nedostatky spočívající v nevhodném oblečení zaměstnanců žalované, špatné organizaci pohybu zaměstnanců a paletových i vysokozdvižných vozíků na inkriminovaném pracovišti i nedostatku zvukové signalizace couvajících VZV žalovaná odstranila až na základě výsledků šetření Oblastního inspektorátu práce pro [příjmení] [anonymizována dvě slova] [územní celek]. Až poté bylo přestupkové řízení zastaveno, nikoliv tedy proto, že by oblastní inspektorát práce žádná pochybení na straně žalované neshledal. U žalované se tudíž nejednalo o jakousi neurčitou prevenci, ale o jasně specifikovaná opatření, která měla do budoucna zabránit právě takovýmto nehodám a vzniku škody na zdraví zaměstnanců či majetku žalované.

10. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na péči hrazenou ze zdravotního pojištění, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci žalobkyně.

11. Zdravotní pojišťovny hradí poskytovatelům hrazené služby poskytnuté pojištěncům zdravotní pojišťovny bez ohledu na příčinu, z jaké potřeba poskytnutí hrazených služeb vznikla. Není tak rozhodné, zda bylo poskytnutí hrazených služeb vyžádáno vnějšími vlivy, včetně působení samotného pojištěnce nebo třetích osob. Pro případ, že by však k čerpání hrazených služeb došlo v důsledku působení třetí osoby, stanoví zákon podmínky, za kterých zdravotní pojišťovně vznikne právo požadovat náhradu nákladů léčení. Náhradu nákladů léčení nemůže zdravotní pojišťovna požadovat v případě, že si pojištěnec způsobil poškození svého zdraví sám. Zákon stanoví, že příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Svou povahou je právo zdravotní pojišťovny na náhradu nákladů na vynaložené hrazené služby podle § 55 odst. 1 speciálním právem postižní povahy, označovaným jako regres. Právní úprava náhrady nákladů léčení je zvláštní úprava k obecné úpravě náhrady újmy podle občanského zákoníku. Obecná úprava se však pro řešení právních vztahů při uplatňování náhrady nákladů léčení přesto často použije, neboť speciální úprava v § 55 řadu otázek vůbec neřeší. Tak je tomu např. u promlčení práva na náhradu nákladů léčení, okolností vylučujících odpovědnost, určení odpovědné osoby apod. (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5480/2016 a ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4330/2014). Pro vznik práva na náhradu nákladů léčení musí být naplněny následující předpoklady: a) protiprávní jednání třetí osoby vůči pojištěnci, b) vynaložení nákladů na úhradu hrazených služeb poskytnutých pojištěnci zdravotní pojišťovnou, c) příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním třetí osoby vůči pojištěnci a vynaložením nákladů na úhradu hrazených služeb na straně zdravotní pojišťovny, d) zavinění. Prokázání všech uvedených předpokladů je nezbytnou podmínkou pro úspěch zdravotní pojišťovny při uplatnění jejího práva podle § 55 odst. 1.

12. Odvolací soud se neztotožnil s rozsahem míry spoluzavinění poškozeného [příjmení] (§ 2918 o. z.) tak, jak uvedla žalobkyně ve své žalobě i odvolání (20 %), ale nesouhlasí ani s právním závěrem soudu prvního stupně, který toto spoluzavinění dovodil v rozsahu 80 %. Z důvodů shora uvedených má za to, že spoluzavinění poškozeného, na jehož léčbu žalobkyně vynaložila jí tvrzené náklady, je možno konstatovat toliko z jedné poloviny, kdy ostatní předpoklady pro aplikaci § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. byly naplněny nejen porušením důležité povinnosti řidičem VZV vozíku při couvání s nákladem, uložené mu směrnicí žalované č. BP 1/2005, ale i zanedbáním určitých prevenčních opatření ze strany žalované.

13. Celkové náklady léčení v souvislosti s uvedeným poškozením zdraví [jméno] [příjmení] žalobkyně uhradila v částce 169 702 Kč. Z toho jedna polovina, na kterou má žalobkyně regresní nárok, činí 84 851 Kč. K již pravomocně přiznané částce 33 940,40 Kč je tak žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ještě částku 50 910,60 Kč (84 851 Kč – 33 940,40 Kč). Do zbytku, tj. do částky 50 911 Kč s příslušenstvím (žalováno toliko 135 762 Kč s příslušenstvím), byla žaloba zamítnuta. Odvolací soud tímto způsobem napadený rozsudek ve výroku II dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil.

14. Odvolací soud musel změnit i navazující výrok o nákladech řízení dle § 224 odst. 2 za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 62,5 %, žalovaná z 37,5 % a po porovnání míry úspěchu obou účastníků má žalobkyně nárok na 25 % požadovaných nákladů řízení. Žalobkyně požadovala na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně včetně prvního odvolacího řízení celkem 2 970 Kč, sestávajících z 9 úkonů po 300 Kč (výzva žalované, převzetí věci, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádření k podanému odporu, odvolání ke krajskému soudu a 4x účast při jednání), a z nákladů cestovného ve výši 270 Kč. Z toho 25 % činí 742,50 Kč.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na téměř shodný úspěch obou účastníků v rámci odvolacího řízení, jehož předmětem byla částka 101 821,60 Kč, nebyly žádnému z účastníků náklady odvolacího řízení přiznány.

16. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem 84 851 Kč a žalobkyně byla od soudního poplatku osvobozena dle § 11 odst. 2 písm. q) zákona o soudních poplatcích. Poplatková povinnost přešla v rozsahu jejího úspěchu na žalovanou ve smyslu § 2 odst. 3 zákona. Výše soudního poplatku činí dle položky 1 písm. b) Sazebníku poplatků 5 % z přiznané částky, tj. 4 243 Kč. Vzhledem k uvedenému byl změněn i výrok IV napadeného rozsudku.