18 CO 137/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Jeřábka soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci žalobce: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci o odvolání obou účastníků řízení proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 21. 1. 2022, č. j. 10 C 29/2021-97

I. Odvolací řízení o odvolání žalobce se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení 20 240 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Rozsudkem ze dne 21. 1. 2022 Okresní soud Plzeň-sever zrušil spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemku parc. č. st. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsaném na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce] (výrok I). Pozemek parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa] v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsaný na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 372 500 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 67 720 Kč k rukám zástupce žalobce, advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Postupoval podle § 1140 a následujících občanského zákoníku. Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že rozdělení předmětných nemovitostí by sice bylo možné, avšak pouze za vynaložení velmi vysokých finančních nákladů, které by nebyli účastníci řízení ochotni hradit. Žádný ze spoluvlastníků neměl zájem setrvat ve spoluvlastnictví. Proto soud přistoupil k přikázání nemovité věci do výlučného vlastnictví žalobce. S tímto řešením žalovaný souhlasil, když neshoda mezi účastníky panovala pouze ve výši vypořádacího podílu. Soudem ustanoveným znalcem byla stanovena obvyklá cena předmětných nemovitostí částkou 745 000 Kč. Aritmetický podíl ve výši jedné poloviny odpovídající spoluvlastnickému podílu žalovaného tak činí 372 500 Kč. Žalobce prokázal solventnost, to je, že disponuje s finančními prostředky odpovídajícími možnému vypořádacímu podílu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. I při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodný procesní úspěch ve věci. Prvoinstanční soud poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1795/2013, případně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 22 Cdo 245/2014, jakož i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1340/2014 Náklady žalobce v řízení před soudem prvého stupně představují zaplacený poplatek ve výši 7 000 Kč, odměna za šest úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, sepis vyjádření k podání žalovaného ze dne 26. 5. 2021, účast na jednání dne 17. 9. 2021 a 19. 11. 2021) po 9 820 Kč dle § 7, ve spojení s § 8 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále se jedná o šest paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky.

2. Proti rozsudku podali odvolání oba účastníci řízení. Odvolání žalobce směřovalo pouze do výroku o nákladech řízení. Žalobce však své odvolání vzal zcela zpět, takže odvolací soud odvolací řízení o odvolání žalobce zastavil v souladu s § 207 odst. 2 o. s. ř.

3. Žalovaný v odvolání uvedl, že rodinný dům je rodinným majetkem žalovaného, který vlastnili a postavili prarodiče žalovaného, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Následně připadl rodinný dům do vlastnictví rodičů žalovaného, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Rodiče žalovaného měli tři syny, a to žalovaného, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], který zemřel. Rodinný dům byl bydlištěm rodiny [příjmení]. Rodiče žalovaného následně převedli rodinný dům do spoluvlastnictví žalovaného a jeho bratra, [jméno] [příjmení]. Poté byl rodinný dům ve výši spoluvlastnického podílu bratra žalovaného postihnut exekucí. V rámci exekuce proběhla dražba spoluvlastnického podílu rodinného domu, kdy tento podíl vydražil žalobce ze spekulativně obchodních důvodů. Rodinný dům představuje místo, kde rodina žalovaného má své kořeny. Zároveň jde o místo, kde žalovaný spolu se svými bratry prožil celé své dětství. Rodinný dům v současné době žalovaný neobýval, měl však v úmyslu je předat další generaci své rodiny, a to svému synovi [jméno] [příjmení], narozenému [datum]. Žalobce v exekučním řízení vydražil spoluvlastnický podíl za cenu 274 000 Kč. Za stejnou cenu nabízel žalobce žalovanému odkup jeho podílu. Žalovaný nabídku žalobce neakceptoval, avšak naopak nabídl za odkup podílu žalobce částku ve výši 374 000 Kč Ani žalobce tuto nabídku neakceptoval. V průběhu řízení byla znaleckým posudkem stanovena částka ve výši 372 500 Kč jako cena jedné ideální poloviny rodinného domu. Jde o stejnou částku, kterou nabízel žalovaný žalobci za odkup jeho podílu na rodinném domě, se kterou nebyl žalobce spokojen. Žádné ustanovení hmotného ani procesního práva v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nebrání účastníku změnit v průběhu řízení navržený způsob vypořádání. Žalovaný tak navrhuje, aby spoluvlastnictví účastníků k rodinnému domu bylo zrušeno, aby nemovitost byla přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného, oproti jeho povinnosti zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 372 500 Kč. Nesprávně bylo rozhodnuto i o nákladech řízení, když se poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 572/2019.

4. Žalobce v podrobném písemném vyjádření k odvolání žalovaného navrhoval potvrzení napadeného rozsudku.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 o. s. ř., přihlédl k odvolání žalovaného, jakož i k vyjádření žalobce k tomuto odvolání, a dospěl poté k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Podle § 1140 odst. 1 občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1147 občanského zákoníku není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněných případech může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

7. Rozdělení společné věci není možné, jak vyplynulo ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení]. V průběhu celého řízení požadoval žalobce přikázání nemovité věci do jeho výlučného vlastnictví oproti jeho povinnosti vyplatit žalovanému jeho vypořádací podíl. Žalovaný souhlasil s tím, že nemovitá věci bude přikázána do vlastnictví žalobce, nesouhlasil pouze s výší vypořádacího podílu. Žalobce prokázal svoji solventnost. Pokud žalovaný uvádí v odvolání, že nemovitá věc pro něj představuje rodinnou památku a že se jedná o věc zvláštní obliby, je třeba konstatovat, že k rodinné památce se žalovaný nechoval náležitým způsobem, když dle všech znaleckých posudků předložených v řízení jsou rodinný dům a navazující stodola celkově ve špatném stavu, neumožňujícím užívání. I vedlejší stavby jsou ve velmi špatném stavu, z části zdemolovány. Vzhledem k těmto okolnostem nemohl prvoinstanční soud postupovat jinak, než zrušit podílové spoluvlastnictví k pozemku parc. č. st. 43, jehož součástí je stavba [adresa] v obci [obec] a přikázat nemovitou věc do výlučného vlastnictví žalobce. Pokud jde o cenu vypořádacího podílu, nebyl mezi účastníky řízení v podstatě spor, neboť byla akceptována obvyklá cena nemovité věci ve výši 745 000 Kč. Jedna polovina pak představuje částku 372 500 Kč, když prvoinstanční soud žalobci uložil tuto částku žalovanému na vypořádání podílu zaplatit.

8. O nákladech řízení prvoinstanční soud rozhodoval zcela v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., když lze poukázat zejména na nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 186/2020 ze dne 10. 6. 2020, případně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 22 Cdo 245/2014. Žalobce po celou dobu požadoval přikázání nemovité věci do svého výlučného vlastnictví. Tomuto návrhu bylo zcela vyhověno, obligatorní náležitostí žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví není uvedení výše náhrady. Nelze tedy hovořit o žalobním neúspěchu, jestliže soud přizná náhradu v jiné výši, než kterou navrhne žalobce. Kromě toho nelze přehlédnout, že při jednání 17. 9. 2021 žalobce žalovanému nabízel k vyplacení jeho podílu částku 350 000 Kč, tedy částku pouze o něco nižší, než o které rozhodoval prvoinstanční soud. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvého stupně jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. Žalobce byl úspěšný i v odvolacím řízení a má proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., s přihlédnutím i k § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce v odvolacím řízení spočívají v odměně za dva úkony právní pomoci po 9 820 Kč (vyjádření k odvolání, účast na odvolacím jednání), jakož i v náhradě za dva režijní paušály po 300 Kč.