18 CO 155/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové a soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci žalobkyně: jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o žalobě na splnění povinností o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 24. 3. 2022, č. j. 11 C 29/2021-189

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 4 356 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost předávat žalobkyni psa plemene francouzský buldok, narozeného datum, jménem jméno, ve výroku vymezených týdnech vždy v pondělí v 18.00 hod. v místě bydliště žalovaného (výrok I). Žalobkyni uložil povinnost předávat psa jméno žalovanému ve výroku vymezených týdnech vždy v pondělí v 18.00 hod. v místě bydliště žalobkyně (výrok II). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 33 492 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Dospěl ke skutkovému závěru, že pes jméno je již po dobu několika let zvyklý na péči jak žalobkyně, tak žalovaného, ale i babičky žalovaného paní jméno příjmení. Všechny tyto tři osoby o psa pečují. Nebylo zjištěno, že by pes jméno v péči kterékoliv z těchto osob jakkoliv strádal. Nebylo prokázáno ani to, že by jméno strádal v důsledku společné péče těchto tří osob. Pes jméno aktuálně trpí epilepsií, veterinářem byla doporučena kastrace psa. Nelze však jednoznačně konstatovat, že by tyto zdravotní problémy byly způsobeny právě společnou péčí několika osob o psa. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že pes jméno je ve spoluvlastnictví účastníků s tím, že podíly obou účastníků jsou stejné. Soud považuje za věrohodné tvrzení žalobkyně o tom, že účastníci nabyli jméno do spoluvlastnictví na podzim roku 2015 na základě ústně uzavřené kupní smlouvy za kupní cenu ve výši 12 000 Kč. Toto tvrzení je dále prokazováno svědeckou výpovědí matky žalobkyně paní jméno příjmení a svědka jméno příjmení. Podpůrným důkazem o vlastnictví obou účastníků je pak i očkovací průkaz a pas psa jméno vystavený v roce 2015 se jmény žalobkyně nebo obou účastníků. Za nevěrohodnou soud naopak považuje výpověď svědkyně příjmení, když tato je vyvrácena dalšími žalobkyní předloženými důkazy, zejména fotografiemi, videozáznamem a facebookovou komunikací mezi žalovaným a jméno příjmení ve spojení s výpovědí tohoto svědka. Ze shodných tvrzení účastníků a výpovědí svědků příjmení, příjmení a příjmení soud má za prokázané, že mezi účastníky byla ústně uzavřena dohoda o hospodaření se společnou věcí, na základě které se účastníci dohodli, že se budou v péči o psa jméno střídat v pravidelných čtrnáctidenních intervalech s tím, že si budou jméno předávat vždy v pondělí v místě bydliště toho, u kterého se jméno aktuálně nachází. S ohledem na spoluvlastnictví ke psu jméno pak nemohl žalovaný v lednu 2021 psa darovat své babičce jméno příjmení, když nemohl na třetí osobu převést více práv, než mu náleží. Na paní jméno příjmení nepřešlo ani spoluvlastnické právo k jméno, když z vůle žalovaného darovat své babičce psa nelze automaticky dovozovat i vůli převést na paní příjmení spoluvlastnický podíl k tomuto zvířeti. S ohledem na skutečnost, že v řízení nebylo prokázáno, že by došlo k takové změně poměrů, která by zakládala důvod pro změnu dohody o hospodaření se společnou věcí, uzavřené mezi účastníky, došel soud k závěru, že oba účastníci mají povinnost realizovat své povinnosti, které pro ně z uzavřené dohody vyplývají.

2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Poukázal na nedostatek pasivní legitimace žalovaného, který začátkem ledna 2021 převedl vlastnické právo k psovi na babičku jméno příjmení. Žalobní návrh žalobkyně byl podán dne 27. 1. 2021. příjmení příjmení se cítí být vlastníkem psa, pečuje o něj a psa si střídá s žalobkyní ve smyslu nařízeného předběžného opatření, ačkoliv k tomu nijak povinna není. Paní příjmení vstoupila do všech práv a povinností k psovi na místo žalovaného. I kdyby žalovaný uvedl svoji babičku v otázce rozsahu vlastnických práv k psovi v omyl (což neuvedl, neboť žalovaný je přesvědčen a před soudem prokázal, že vlastnické právo k psovi svědčí výlučně jemu), námitku relativní neplatnosti takového jednání může vznést pouze babička žalovaného. Ta však takovou námitku neuplatnila. Po podání žaloby si žalovaný nepřál svoji babičku vystavovat stresovým situacím a zatěžovat ji soudním sporem se svojí expřítelkyní. Proto ve svých podáních ze dne 28. 4. 2021 adresovaných nalézacímu soudu a krajskému soudu tvrdil, že je výlučným vlastníkem psa. Žalovaný rovněž nechtěl, aby střídáním psa byla jeho babička vystavena rizikovému sociálnímu kontaktu a aby porušovala nařízení proti onemocnění covid-19. Jakmile bylo po 5 měsících odvolacím soudem vydáno překvapivé předběžné opatření nařizující povinnost žalovanému, bylo ze strany žalovaného nezbytné tvrdit a prokazovat skutečný stav věcí, zejména vlastnictví psa. Skutečný vlastník psa byl soudu sdělen a označen, žalobkyně ani nalézací soud však na to nijak nereagovali. Soud prvního stupně chybně vyhodnotil provedené důkazy týkající se vlastnictví psa, stejně jako celou předběžnou otázku týkající se vlastnictví psa. Výlučné vlastnictví psa žalovaného bylo prokázáno předloženým nabývacím titulem, a to darovací smlouvou, a výslechem chovatelky paní jméno příjmení, která darování psa žalovanému potvrdila. Výlučné vlastnictví psa žalovaného k psovi potvrdila rovněž babička žalovaného. I kdyby měl být pes v průběhu partnerství žalovaného se žalobkyní v jejich spoluvlastnictví, po rozpadu partnerství došlo k vypořádání majetku, kdy pes zůstal ve výlučném vlastnictví žalovaného a společně pořízený automobil značka automobilu ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Žalovaný zároveň odmítá nést náklady nalézacího řízení, které bylo celé neoprávněně vedeno s jeho osobou. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně v obsáhlém vyjádření k odvolání žalovaného setrvala na svých dosavadních stanoviscích. Rozsudek soudu prvního stupně považuje po formální i věcné stránce za zcela správný. Okresní soud Plzeň-jih provedl v dostatečném rozsahu dokazování, ze kterého vyvodil správné skutkové i právní závěry. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. K odvolání žalovaného odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212 o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalovaného i k vyjádření žalobkyně k tomuto odvolání a dospěl k závěru, že odvolání není možno považovat za důvodné.

5. Soud prvního stupně provedl důkazní řízení v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu věci. Ze správně zjištěného skutkového stavu dovodil i správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je možno plně odkázat.

6. Soud prvního stupně správně uzavřel, že pes jméno je ve spoluvlastnictví obou účastníků, když jejich podíly jsou shodné. Z výpovědi žalobkyně, svědkyně příjmení a svědka příjmení bylo jednoznačně prokázáno, že účastníci nabyli psa jméno do spoluvlastnictví na základě kupní smlouvy uzavřené ústní formou na podzim roku 2015. Tomuto závěru logicky odpovídá i označení majitelů psa v očkovacím průkazů psa, v němž je zaznamenána vakcinace psa jméno již od podzimu 2015, kde jako majitele jsou uvedeni oba účastníci. Tento závěr je rovněž plně v souladu s facebookovou komunikací vedenou v rozhodné době mezi žalovaným a svědkem příjmení.

7. Neobstojí ani další námitka žalovaného, totiž že v lednu 2021 těsně před podáním žaloby žalovaný psa daroval své babičce, svědkyni příjmení. V této souvislosti soud prvního stupně správně nepřehlédl, že ještě v dubnu 2021 žalovaný ve vyjádření k žalobě (č. l. 48 spisu) zakládal svoji obranu na tvrzení, že je výlučným vlastníkem psa. Následné tvrzení, že vlastně již v lednu 2021 psa daroval babičce, je z tohoto pohledu nutno považovat za účelové. Odvolací soud souhlasí i s dalším závěrem soudu prvního stupně, že i v případě uzavření darovací smlouvy se svědkyní příjmení na ni vlastnické právo nemohlo přejít, neboť žalovaný byl pouhým spoluvlastníkem psa a nelze dovozovat vůli obdarované k převzetí pouhého spoluvlastnického podílu ke psovi. Námitka žalovaného o nedostatku jeho pasivní legitimace tedy není důvodná.

8. Účastníci minimálně konkludentně uzavřeli dohodu o užívání společného psa, kterou dodržovali od léta 2018 do 4. 1. 2021, kdy ji žalovaný přestal respektovat. Pes v jejich„ střídavé péči“ prospíval a nijak nestrádal. Protože nedošlo ke změně poměrů, respektive dohoda účastníků nebyla nahrazena novou dohodou, jsou oba účastníci povinni nadále respektovat povinnosti, jež pro ně z uzavřené dohody o péči o společného psa vyplývají (§ 1117 o. z., § 1126 o. z., 22 Cdo 4347/2007).

9. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud důvodné žalobě v plném rozsahu vyhověl. Odvolací soud jeho rozhodnutí jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně zákonu odpovídajícímu výroku o nákladech řízení.

10. Úspěšné žalobkyni byly přiznány i náklady odvolacího řízení sestávající z náhrady za 2 úkony právní služby (účast u odvolacího jednání a sepis vyjádření) po 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 2 režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky) a 21 % DPH ze součtu uvedených částek, celkem 4 356 Kč (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. žalovaný uhradí náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalobkyně v běžné pariční lhůtě. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo která v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být Nejvyšším soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.