18 Co 170/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno u Anonymizováno . Anonymizováno v Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno – Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o určení neplatnosti nájemních smluv o odvolání proti rozsudku Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 16. 4. 2024, č. j. 2 C 216/2023 82,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 7 869 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Soud prvního stupně zamítl žalobu o určení neoprávněnosti výpovědí z nájemní smlouvy č. , hodnota, ze dne 30. 3. 2023 i 27. 6. 2023 a uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení. Ve svém rozhodnutí zejména uvedl, že se žalobkyně domáhala soudní ochrany poté, co jí 30. 3. 2023 žalovaná zaslala výpověď z nájemní smlouvy s odůvodněním, že užívá předmět nájmu v rozporu s nájemní smlouvou, protože na něm nezákonně uskladňuje demoliční a stavební odpad a měla tak porušit článek II a článek IV odst. 1 písm. a), c) a e) nájemní smlouvy. S tím však žalobkyně nesouhlasila, neboť materiál nebyl odpadem, ale stavebním materiálem. Jednala tak v souladu se smlouvou o nájmu, jelikož předmětem podnikání žalobkyně je stavební činnost. Žalobkyně zaslala dne 27. 6. 2023 žalobkyni výzvu k vyklizení předmětu nájmu a zároveň rozšířila výpověď z nájemní smlouvy o důvod spočívající v neoprávněném poskytnutí předmětu nájmu do podnájmu dalším minimálně dvěma subjektům, a to panu , jméno FO, – , Anonymizováno, a také společnosti , právnická osoba, S tím žalobkyně nesouhlasila, protože , jméno FO, byl předmět nájmu dán do podnájmu se souhlasem žalované. Jako podnikající fyzická osoba tak mě ze zákona sídlo svého podnikání v místě svého trvalého bydliště. U společnosti , právnická osoba, pak podle žalobkyně nebylo zřejmé, z čeho žalovaná dovozuje, že tento subjekt má předmět nájmu v podnájmu.

2. Z provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že strany uzavřely 3. 2. 2017 nájemní smlouvu, na základě níž byla žalobkyně jako nájemnice oprávněna užívat předmět nájmu za účelem podnikání. Podle článku IV odst. 1 písm. c) byla žalobkyně povinna na svůj náklad zajišťovat obvyklou údržbu a úklid předmětu nájmu a podle písm. e), téhož článku smlouvy, byla povinna nakládat s odpady v souladu se zákonem o odpadech v platném znění. Strany se v článku V odst. 3 písm. a) dohodly na výpovědní době nájemní smlouvy ve lhůtě tří měsíců, jestliže bude žalobkyně porušovat povinnosti stanovené v článku IV odst. 1 písm. a) – f). Zároveň si strany sjednaly možnost bydlení v předmětu nájmu pro pana , jméno FO, . Z výpovědi nájemní smlouvy ze dne 30. 3. 2023 soud zjistil, že byla podána z důvodu navezení demoličního odpadu na předmět nájmu a jeho dlouhodobého uskladnění v rozporu se smlouvou, a to přesto, že žalovaná žalobkyni vyzvala k nápravě e-mailem ze dne 13. 10. 2022. Odpad přes příslib žalobkyně do konce března 2023 odstraněn nebyl a došlo tak k porušení článku II a článku IV odst. 1 písm. a), c) a e) nájemní smlouvy, čímž byly naplněny výpovědní důvody podle článku V odst. 3 písm. a) a d) nájemní smlouvy. Z výzvy k vyklizení předmětu nájmu ze dne 27. 6. 2023 pak soud zjistil, že žalobkyně byla vyzvána žalovanou k vyklizení předmětu nájmu do 30. 6. 2023 a výpověď byla doplněná i o další výpovědní důvod odkazem na § 2215 odst. 2 ve spojení s § 2309 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) v tom, že žalobkyně coby nájemkyně dala předmět nájmu do podnájmu nejméně dvěma subjektům, a to panu , jméno FO, – , Anonymizováno, a společnosti , právnická osoba, Z e-mailové komunikace pak vyplynulo, že žalobkyně byla vyzvána e-maily ze dne 13. 10. 2022 a 20. 10. 2022 k likvidaci veškerého nahromaděného odpadu do konce listopadu 2022 a žalobkyně přislíbila nápravu do konce března 2023. Až e-mailem z 22. 5. 2023 zástupce žalobkyně sdělil, že bylo započato s odvozem materiálu, který byl označen za nevhodný. Z fotografií pak soud zjistil, že na předmětu nájmu je nahodile nahromaděn nesourodý použitý materiál, a to černé a modré plastové pytle neznámého obsahu, zčásti zasypané zeminou, kameny, kusy betonové i pálené střešní krytiny, kusy pálených cihel, porobetonových tvárnic i betonových stavebních materiálů, nopová plastová hydroizolační fólie, použité papírové kartony. Materiál byl částečně zasypán zeminou, která je pokryta travinami a drobnějšími nálety dřevin. Soud vyšel i ze stanoviska Krajské úřadu Plzeňského kraje, podle něhož materiál na fotografiích je odpadem, neboť není možné jej používat k původnímu účelu. E-mailem zaslaným společností , právnická osoba, , jméno FO, sdělil žalované, že má od žalobkyně pronajatou v předmětu nájmu garáž a s ohledem na riziko ukončení smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou zjišťoval možnost pronájmu daných prostor přímo od žalované. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že strany platně uzavřely nájemní smlouvu, žalobkyně však porušila smluvní povinnosti, jelikož v předmětu nájmu dlouhodobě hromadila odpad. Mezi stranami totiž nebyl spor o tom, že materiál zachycený na fotografiích se na předmětu nájmu nacházel, a to i 10 měsíců. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, pak dospěl soud prvního stupně k závěru, že věci identifikované na fotografiích jsou odpadem, jelikož je nelze použít k jejich původnímu účelu tím spíše, že se nejedná ani o části stavebních materiálů, které by byly skladovány odděleně podle typu. Žalobkyně byla povinna se řídit zákonem o odpadech a opatřit si povolení od příslušného úřadu k nakládání s odpady a jednotlivé druhy odpadů soustřeďovat odděleně. Svým jednáním tak porušila ustanovení § 13 odst. 1 písm. c) a d) i ustanovení § 15 odst. 2 písm. a) zákona o odpadech. Porušením svých zákonných povinností tak porušila i uzavřenou nájemní smlouvu. Ve smyslu § 555 odst. 1 o. z. bylo smlouvu třeba vykládat tak, že jejím smyslem bylo zajištění, aby nájemce svým počínáním neporušoval právní předpisy týkající se nakládání s odpady. Žalobkyně tedy naplnila veškeré výpovědní důvody uvedené ve výpovědi ze dne 30. 3. 2023 a soud proto shledal výpověď platnou a v této části žalobu zamítl. Dospěl dále k závěru, že i pozdější výpověď ze 27. 6. 2023 je platná, jelikož předmět nájmu byl zvenčí i zevnitř opatřen vývěsními štíty upozorňujícími na podnikatelskou činnost pana , jméno FO, , čehož si musela být žalobkyně vědoma. Došlo tak k porušení zákonných povinností podle § 2309 písm. b) o. z. ve spojení s § 2304 odst. 1 o. z. I tím, že , jméno FO, provozoval v předmětu nájmu podnikání bez souhlasu žalované za vědomí žalobkyně, došlo k porušení povinností ve smyslu § 2215 odst. 2 o. z. a žalovaná tak podle § 2309 písm. b) o. z. mohla vypovědět nájemní smlouvu a podaná výpověď je tak platná. I v této části proto soud prvního stupně žalobu zamítl.

3. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Vytýkala soudu prvního stupně, že nesprávně vyhodnotil stanovisko Krajského úřadu Plzeňského kraje, z něhož pouze selektuje informace. Stanovisko totiž popisuje, že stavební materiál nemusí být vždy odpadem a za určitých podmínek je takový materiál možný dále použít jako vedlejší produkt. S tímto se však soud prvního stupně vůbec nevypořádal. Zároveň ani s tvrzením úřadu, že pouze na základě fotografií nelze s určitostí říci, zda materiály zachycené jeho fotografií jsou odpadem či nikoli. Dále žalobkyně vytýkala soudu prvního stupně, že porušení povinnosti nájemce podle § 2309 písm. b) o. z. ve spojení s § 2304 odst. 1 o. z. nebylo uvedeno jako výpovědní důvod v žádné z výpovědí. Navíc závěr soudu, že pan , jméno FO, v předmětu nájmu fakticky provozoval svou podnikatelskou činnost, nemá oporu v provedeném dokazování. Další pochybení soudu prvního stupně spatřovala žalobkyně v tom, že se nevypořádal s důkazním návrhem v podobě evidence odpadového hospodářství. Zároveň soud nepřipustil výslech jednatele společnosti , právnická osoba, jako nadbytečný. Soud prvního stupně tak vyselektoval pouze ty důkazní návrhy, u kterých měl za to, že jejich vyhodnocení bude ve prospěch jeho předběžného názoru, který soud interpretoval ještě před zahájením jednání bez znalosti důkazních návrhů.

4. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání zejména uvedla, že se ztotožňuje s napadeným rozhodnutím a odvolací důvody žalobkyně neobstojí. Soud při posuzování, zda se jednalo o odpad, nevycházel pouze z vyjádření krajského úřadu, nýbrž též z provedených fotografií. Podle žalované k naplnění výpovědního důvodu stačilo, že pan , jméno FO, měl v předmětu podnikání provozovnu.

5. Odvolací soud po přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí a zvážení všech odvolacích námitek dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Pokud jde o skutková zjištění a právní hodnocení soudu prvního stupně ve vztahu k oprávněnosti první výpovědi, dovoluje si odvolací soud pro stručnost na ně odkázat. Dokazování provedené soudem prvního stupně bylo provedeno v dostatečném rozsahu a soud z něj vyvodil správné závěry, které i logicky zdůvodnil. Řádně i odůvodnil, proč další důkazy neprovedl. Soud se správně zabýval výkladem právního jednání v podobě uzavřené nájemní smlouvy, jejímž cílem bylo krom jiného zavázat žalobkyni k tomu, aby neporušovala právní předpisy týkající se nakládání s odpady. Ať už šlo o zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, účinný v době uzavření nájemní smlouvy, či tyto povinnosti vyplývaly z úpravy pozdější zakotvené v zákoně č. 541/2020 Sb., o odpadech. K odůvodnění soudu prvního stupně lze ještě dodat, že aby mohla žalobkyně skladovat odpad, musela by jej uložit do zařízení k tomu určenému dle § 11 odst. 1 písm. n) zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech. Zařízení pro skladování stavebního či demoličního odpadu však podléhají povolení krajského úřadu, kterým ale žalobkyně dle vlastního tvrzení uvedeného při odvolacím jednání nedisponovala. Nemohla tedy v souladu s právním řádem skladovat odpad, tím méně pak v předmětu nájmu. Soud prvního stupně tedy dospěl ke správnému závěru, že odvolací důvod výpovědi nájemní smlouvy ze dne 30. 3. 2023 byl naplněn a žaloba v této části tak byla správně zamítnuta.

7. Strany při odvolacím jednání učinily nesporným, že ke dni 30. 3. 2023 byla doručena žalobkyni první výpověď. U druhé výpovědi žalobkyně nebyla schopna učinit nesporným den doručení, nicméně její zástupce uvedl, že datovou schránku kontroluje každý druhý den a vzhledem k datumu odeslání výpovědi 27. 6. 2023 učinil odvolací soud závěr o tom, že nejpozději 28. 6. 2023 tato výpověď byla žalobkyni doručena. Tato úvaha byla podstatná pouze pro posouzení, zda došlo k uplynutí tříměsíční výpovědní doby dle článku V odst. 3 nájemní smlouvy, která podle odst. 5 téhož článku počala běžet 1. 4. 2023. V případě platnosti první výpovědi by totiž pozdější výpověď doručená až po 1. 7. 2023, tedy po ukončení nájemního vztahu vyvolaného první výpovědí, nemohla již vyvolat žádné účinky.

8. Pokud jde o výpověď datovanou dnem 27.6.2023, tak soudem prvního stupně bylo zjištěno, že , jméno FO, ze společnosti , právnická osoba, informoval žalovanou, že má od žalobkyně v předmětu nájmu pronajatou garáž. Nebyla-li zpochybněna autenticita tohoto e-mailu, soud z něj správně vycházel a lze souhlasit i s tím, že nebylo důvodu vyslýchat jednatele této společnosti pana , jméno FO, , aby se vyjádřil k e-mailu psanému v době, kdy se obával, že nebude moci již nadále garáž používat. Žalobkyně tak jako nájemnice zřízením užívacího práva k části předmětu nájmu společnosti , právnická osoba, porušila ustanovení § 2215 odst. 2 o. z. a podle § 2309 písm. b) o. z. vzniklo žalované právo jako pronajímatelce vypovědět nájem, což i platně učinila. Žaloba o určení neplatnosti i této výpovědi tak nemohla být úspěšná.

9. Soud prvního stupně se tak již nemusel zabývat poskytnutím předmětu nájmu do podnájmu , jméno FO, – , Anonymizováno, . Učinil-li tak, měl se však zabývat pouze výpovědními důvody uvedenými žalovanou. Podle nich se měla žalobkyně provinit tím, že dala i tomuto subjektu předmět nájmu do podnájmu. Udělení souhlasu žalobkyní panu , jméno FO, s umístěním provozovny v předmětu nájmu či umístění vývěsních štítů panem , jméno FO, za souhlasu žalobkyně však výpovědním důvodem nebyly. Poskytnutí předmětu nájmu do podnájmu nicméně v tomto případě z provedeného dokazování nevyplynulo. K zamítnutí žaloby o určení neoprávněnosti výpovědi ze dne 27. 6. 2023 však postačilo poskytnutí předmětu nájmu do podnájmu společnosti , právnická osoba, , jak bylo uvedeno shora.

10. Odvolací soud proto potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.).

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované bylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta za dva úkony právní služby po 2 500 Kč podle § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 vyhl. č. 177/1996, advokátního tarifu (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu), náhradou hotových výdajů advokáta za dva zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovným ve výši 493 Kč za cestu vlakem z Prahy do Plzně a zpět, náhradou za promeškaný čas v počtu šesti půl hodin v celkové ve výši 600 Kč v souladu s § 14 odst. 3, advokátního tarifu, a DPH ve výši 21 % ze všech shora zmíněných částek. Celkem tak žalobkyně má povinnost zaplatit žalované k rukám jejího advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 7 869 Kč v běžné pariční lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).