18 CO 188/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové a soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; jméno příjmení , datum narození bytem adresa o zaplacení 90 908,14 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 6. 4. 2023, č. j. 15 C 152/2019 - 193

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 77 324 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 90 908,14 Kč od 27. 1. 2019 do 11. 10. 2019 a z částky 77 324 Kč od 12. 10. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvého stupně ve výši 53 932,96 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 13 537,02 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud uložil žalovanému povinnost do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 117 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75% z této částky za období od 12. 10. 2019 do zaplacení (výrok I). Zamítl žalobu na zaplacení částky 77 324 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75% z částky 90 908,14 Kč za období od 27. 1. do 11. 10. 2019 a z částky 77 324 Kč za období od 12. 10. 2019 do zaplacení (výrok II). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). V odůvodnění uvedl, že pro rozhodnutí je podstatné to, že smluvní povinnosti vycházejí ze spotřebitelské smlouvy, v níž žalovaný byl v postavení spotřebitele a žalobkyně v postavení podnikatele ve smyslu § 1810 o. z., a že (s ohledem na formulář silnější smluvní strany) jde současně o smlouvu uzavíranou adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. o. z. Obsahem smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 13. 1. 2018 byl operativní leasing vozidla Škoda Fabia Combi, tedy dočasné užívání vozidla pořízeného pro uživatele. Předmět leasingu byl žalovanému předán dne 15. 1. 2018 Smlouva zavazovala žalovaného platit 48 měsíců částku 5 748, 38 Kč vždy do 1. dne v měsíci a následně vozidlo vrátit žalobkyni. Podle obchodních podmínek smlouvy byl žalovaný povinen uhradit všechny peněžité závazky v případě předčasného ukončení smlouvy, které byly do té doby splatné. Žalovaný popřel, že by byl seznámen s konkrétními platebními povinnostmi, z nichž žalobkyně dovozovala své pohledávky a žalobkyně pouze odkazovala na podepsaný text celých obchodních podmínek. Žalovaný uváděl, že smluvní dokumenty nečetl a ve víře v jejich správnost je jen na formuláři žalobkyně podepsal. To sice je projev jisté lehkovážnosti, ovšem typicky ve spotřebitelských vztazích nijak výjimečný. Právě proto zákon zakotvuje zvýšenou ochranu spotřebitelů (a slabší smluvní strany adhezní smlouvy). Žalobkyni lze přisvědčit v tom, že převážná část úpravy smluvních práv a povinností byla vepsána do obchodních podmínek, jež byly přímou součástí smlouvy, nejen její přílohou. Žalovanému při podpisu smlouvy muselo být jasné, že je povinen platit sjednané leasingové splátky (zahrnující také typové či další sjednané služby) a po skončení leasingu vozidlo žalobkyni vrátit. Jestliže si nad rámec obvyklého leasingu objednal službu pneuservisu, muselo mu být zřejmé, že bude povinen zaplatit také tuto službu. Protože žalovaný byl v prodlení s placením od dubna 2018, odstoupila žalobkyně od smlouvy dne 10. 5. 2018 a vyzvala žalovaného k neprodlenému přistavení vozidla na určenou adresu. Žalovaný jej ovšem odevzdal (přistavil) až v září 2018 podle pokynu žalobkyně. Proto byl také povinen platit žalobkyni za užívání vozidla jen do května 2018. Soud prvého stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit z žalobkyní vytčených dluhů pouze 1 584 Kč za službu spočívající v registru vozidla a částku 533 Kč představující náklady na službu pneuservisu, kterou si žalovaný objednal. Další požadované náklady žalobkyni nebyly přiznány, neboť prvoinstanční soud neshledal důvod k jejich náhradě žalovaným. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně procesně úspěšný žalovaný žádnou náhradu nákladů nežádal.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, které směřovalo proti výrokům II a III. Žalobkyně uvedla, že zcela zásadně nesouhlasí s interpretací soudu ohledně zkušeností žalovaného, coby spotřebitele a obvyklého chápání leasingu. Žalovaný byl s veškerými povinnostmi seznámen již před jednáním Smlouvy o operativním leasingu [číslo] (dále jen„ Smlouva“), a to prostřednictvím obchodních podmínek. Tyto tvoří nedílnou součást Smlouvy a žalovaný je vlastnoručně podepsal, a to na každé straně obchodních podmínek. Žalovaný tedy na každé straně obchodních podmínek učinil svůj výslovný aktivní souhlas s jejich zněním. Dle názoru žalobkyně je tedy zcela zřejmé, že žalovaný byl dopředu seznámen s veškerými svými povinnostmi při předčasném ukončení Smlouvy a je povinen uhradit žalobním návrhem požadovaný nárok. Dílčí nároky a požadované náklady nejsou nikterak předem určitelné a stanovitelné. Zejména se jedná o náklady externí agentury za zajištění vozidla, náklady spojené s přepravou, skladováním, oceněním, pojištěním a prodejem vozidla či náklady za služby pneuservisu. Nejedná se o paušální částky, kdy uvedené vyplývá z žalobkyní předložených faktur, které jsou ke každému dílčímu nákladu vystaveny a žalobkyní uhrazeny, a to po odstoupení od Smlouvy. Žalovaný porušil své povinnosti ze Smlouvy, kdy žalobkyně neobdržela nazpět celou financovanou hodnotu vozidla ani další vynaložené náklady, rozpočtené do pravidelných měsíčních leasingových splátek. Žalovaným bylo vozidlo vráceno až v měsíci září roku 2018. Žalovaný v průběhu řízení nikterak neprokázal skutečnost, že by inicioval vrátit vozidlo dříve a žalobkyně by mu v tomto neposkytla součinnost. Nedílnou součástí Smlouvy je taktéž Příloha č. 1 obsahující rozsah služeb sjednaných v této Smlouvě a splátkový kalendář. V Příloze č. 1 jsou uvedeny služby, které jsou součástí Smlouvy, kdy jejich výše je konkrétně stanovena v každé měsíční splátce, a to prostřednictvím splátkového kalendáře. Porušením smluvních povinností ze strany žalovaného vznikla žalobkyni škoda ve výši 25 185,42 Kč, která představuje dosud neuhrazenou část nákladů spojených s uzavřením Smlouvy. Dle názoru žalobkyně soud prvého stupně zcela nesprávně vyhodnotil dílčí náklady na straně žalovaného, kdy tyto hodnotil jako paušální a jakožto takové mají být pevně stanovené v rámci předsmluvní kontraktace. Některé náklady vznikly až po porušení smluvních povinností žalovaného a jejich výši i vzhledem k jejich povaze nelze nikterak předem stanovit. Žalobkyně je toho názoru, že veškeré sjednané poplatky a vzniklé náklady jsou platné, a to s odkazem na skutečnost, že žalovaný byl s nimi seznámen již před uzavřením Smlouvy, tyto jsou uvedeny v obchodních podmínkách, se kterými žalovaný vyslovil aktivní souhlas, a to tím, že tyto podepsal na každé straně daných podmínek, dále se seznámil s Přílohou [číslo] která je nedílnou součástí Smlouvy, jakožto splátkového kalendáře, který je taktéž vlastnoručně podepsán žalovaným a ze kterého vyplývají dílčí úhrady na sjednané služby, které žalobkyně dále nárokuje a nebyly zcela uhrazeny. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek v napadené části tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobkyni částku 77 324 Kč s příslušenstvím a nahradí jí rovněž náklady řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalovaný při odvolacím jednání navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že nemá co k němu dodat. Pracuje u firmy [jméno] [příjmení], kde si vydělává 30 000 Kč čistého měsíčně. Platí výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně.

4. Výrok I zůstal odvoláním nedotčen a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

5. K odvolání žalobkyně odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v napadené části včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k námitkám obsaženým v odvolání žalobkyně a k důkazu zopakoval (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) Smlouvu o operativním leasingu včetně podstatných článků Všeobecných obchodních podmínek, Přílohu č. 1 k leasingové smlouvě, protokol o předání a převzetí vozidla, splátkový kalendář, odstoupení od Smlouvy, vyúčtování vozidla ze Smlouvy z důvodu předčasného ukončení, výzvu k úhradě částky 90 908,14 Kč, fakturu ohledně částky 3 025 Kč, daňový doklad z 13. 12. 2018 na částku k úhradě 6 111,90 Kč, fakturu za poplatek za zaslání upomínky ve výši 262 Kč, daňový doklad na částku 553 Kč a protokol o převzetí vozidla z 1. 10. 2018. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Podle § 1799 o. z. doložka ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem (§ 1798 o. z.), která odkazuje na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, je platná, byla-li slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát.

7. Smyslem úpravy je informování klienta o tom, která další ve Smlouvě se nevyskytující ujednání se mají stát její součástí. Podmínky uvedené v samotné listině jsou její součástí, a proto jsou dostatečně patrné v okamžiku uzavírání Smlouvy. Vyžaduje se seznámení obsahové; pouhé její vyjádření v textu Smlouvy nepostačí. Seznámením s významem doložky zákon vyjadřuje požadavek, aby se adherentovi dostala informace o tom, které další položky včleňovací klazule zahrnuje a které podmínky se stávají obsahem Smlouvy (nikoliv tedy informace o podmínkách, které se stávají její součástí). Zákon však nevyžaduje, aby adherent obsah doložky pochopil. Důkazní břemeno seznámení adherenta s doložkou a jejím významem nese její uživatel. Pro posouzení srozumitelnosti se použije kritérium osoby průměrného rozumu.

8. Ve věci bylo již jednou rozhodováno, a to rozsudkem ze dne 11. 6. 2021, č. j. 15 C 152/2019 – 87, kdy ve výroku I byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 467,14 Kč s příslušenstvím, výrokem II byla žaloba co do zaplacení částky ve výši 79 441 Kč s příslušenstvím zamítnuta a výrokem III nebyla žádnému z účastníků přiznána náhrada nákladů řízení. K odvolání žalobkyně rozhodoval Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. 3. 2022, č. j. 18 Co 235/2021 – 112, jímž byl rozsudek soudu prvého stupně ve výrocích II a III zrušen a v tomto rozsahu věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Již pravomocně přiznaná částka 11 467,14 Kč představovala leasingové platby za duben a květen 2018 po odečtení přeplatku 29,62 Kč. Pravomocně byla rovněž žalobkyni přiznána částka 2 117 Kč s příslušenstvím a předmětem tohoto odvolacího řízení tak zůstala částka 77 324 Kč s příslušenstvím.

9. Soud prvého stupně řádně zjistil skutkový stav, avšak dospěl k nesprávným právním závěrům. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvého stupně dovodil, že žalovaný jako slabší smluvní strana (§ 1810 a násl. o. z. v tehdy platném znění) byl s veškerými povinnostmi seznámen již před sjednáním Smlouvy o operativním leasingu [číslo] to prostřednictvím obchodních podmínek, které tvoří nedílnou součást Smlouvy. Žalovaný tyto podmínky sám vlastnoručně podepsal, a to na každé jejich straně. Učinil tak svůj výslovný aktivní souhlas s jejich zněním. Byl tedy dopředu seznámen s veškerými svými povinnostmi při předčasném ukončení Smlouvy, tak jak je uvedeno v článku 12, bod 7 a 9. Článek 12 bod 13 se týká vyúčtování vozidla ze Smlouvy, které bude obsahovat zápočet vzájemných pohledávek společnosti a klienta a jsou zde vyjmenovány součásti tohoto zápočtu v případě ukončení smlouvy. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobním návrhem požadovaný nárok. Je věcí žalovaného, že se s obchodními podmínkami řádně neseznámil a nevymohl si čas k jejich prostudování. Závěr soudu prvého stupně, že ze strany žalovaného jde o projev jisté lehkovážnosti ovšem typicky ve spotřebitelských vztazích nijak výjimečný, je v rozporu se současným vymezením pojmu průměrného spotřebitele, zejména tak, jak ho vykládá komentářová a odborná literatura. Podle ní„ průměrný spotřebitel umí rozpoznat ohrožující potenciál určitých obchodních praktik a chová se vůči nim odpovídajícím způsobem racionálně. Průměrný spotřebitel u dražších věcí nespoléhá pouze na informace o ceně od druhé strany, ale důkladně je prověřuje. Neprovádí srovnání pouze na základě ceny, ale např. i vybavení věci. Průměrný spotřebitel se považuje za dobře informovaného o cenách, není ochotný příliš riskovat a uvědomuje si, že reklama nemusí odpovídat realitě. Průměrný spotřebitel by správně odpověděl na otázky zaměřené na základní početní operace“.

10. V posuzované věci byl sjednán garantovaný operativní leasing s uzavřenou kalkulací, představující nejběžnější variantu operativního leasingu. Tato varianta operativního leasingu se vyznačuje tím, že leasingový poskytovatel garantuje leasingovému uživateli po sjednanou dobu operativního leasingu fixní výši leasingové splátky při dodržení určitých podmínek ze strany leasingového uživatele (dodržení doby leasingu a plánovaného počtu ujetých kilometrů). Uzavřená kalkulace pak představuje způsob závěrečného vyúčtování, ke kterému dochází na konci doby leasingu. V případě předčasného skončení leasingového vztahu nedojde ze strany leasingového uživatele k úhradě celé financované hodnoty prostřednictvím leasingových splátek a leasingový poskytovatel je nucen zbytek neuhrazené finanční hodnoty promítnout do závěrečného vyúčtování. V souladu s článkem [číslo] obchodních podmínek přitom žalobkyni náleží mimo jiné náhrada rozdílu mezi částkou vynaloženou na pořízení vozidla a zůstatkovou hodnotou vozidla po uplynutí smluvené doby operativního leasingu. Po odstoupení žalobkyně od Smlouvy postupovala v souladu s tímto článkem obchodních podmínek a zaslala žalovanému finanční vypořádání předčasně ukončené Smlouvy. V něm byly zohledněny veškeré nároky žalobkyně vzniklé v důsledku předčasného ukončení Smlouvy, na jejichž úhradu vznikl žalobkyni nárok dle článku 12.9 obchodních podmínek.

11. Celkový nárok žalobkyně vyplývající z finančního vypořádání se skládá z několika dílčích nároků. Žalobkyni byla soudem prvého stupně přiznána pouze nesplacená část služby registrace vozidla ve výši 1 584 Kč a částka 553 Kč za sezónní uskladnění pneumatik. Ostatní dílčí nároky prvoinstanční soud žalobkyni nepřiznal. Jedná se o náklady spojené s uzavřením Smlouvy ve výši 25 185,42 Kč dle čl. 12 písm. d) obchodních podmínek. Tato částka představuje poměrnou část nákladů na uzavření Smlouvy, které žalobkyně v souladu s obchodními podmínkami uhradila společnosti [právnická osoba] (provize prodejci). Tyto náklady byly rozloženy v rámci pravidelných měsíčních splátek hrazených žalovaným. Jelikož však došlo k předčasnému ukončení Smlouvy, pak poměrná část těchto nákladů nebyla žalobkyni uhrazena. Nesplacená účetní zůstatková hodnota vozidla dle čl. 1 obchodních podmínek ve výši 254 611,96 Kč představuje rozdíl mezi pořizovací cenou vozidla (264 414,04 Kč bez DPH) a celkovou výší odpisů (respektive kapitálových splátek) od data převzetí předmětného vozidla žalovaným, tj. od 15. 1. 2018, do data předčasného ukončení Smlouvy v květnu 2018. V případě řádného skončení Smlouvy po uplynutí 36 měsíců by leasingový poskytovatel obdržel na kapitálových splátkách jistiny částku ve výši 103 444,80 Kč, nicméně z důvodu předčasně skončené Smlouvy po pěti měsících tak leasingový poskytovatel obdržel na kapitálových splátkách jistiny pouze částku ve výši 9 802,23 Kč. Z uvedeného vyplývá, že leasingovým uživatelem nesplacená jistina odpovídá částce ve výši 93 642,57 Kč (103 444,08 Kč - 9 802,23 Kč). Pokud jde o náklady spojené s přepravou, skladováním, oceněním, pojištěním a prodejem vozidla, je zřejmé, že jejich výši nelze nikterak paušalizovat a jednoduše uvést, že by žalobkyni vznikly v každém případě, tedy že na ně nemá nárok. Veškeré tyto náklady vznikly v důsledku primárního porušení smluvních povinností ze strany žalovaného a žalovaný je tak povinen i tyto dílčí náklady uhradit vzhledem k porušení svých povinností dle článku 12.9 písm. a) obchodních podmínek. Tyto náklady představují celkem částku 6 777 Kč. V souladu s článkem 4.5 obchodních podmínek má žalobkyně nárok i na úhradu nákladů za zaslání upomínky ve výši 242 Kč včetně DPH. Žalobkyně dostatečně doložila oprávněnost svého nároku, a to fakturami a daňovými doklady, které zcela jednoznačně prokazují vynaložení předmětných částek, které jsou stanoveny i v obchodních podmínkách.

12. Pokud žalovaný namítal neplatnost Smlouvy z důvodu nesprávně uvedené adresy jeho bydliště ve Smlouvě, nelze tuto námitku považovat za důvodnou. Žalovaný byl povinen dle článku 18.1 obchodních podmínek Smlouvy žalobkyni o změně své adresy písemně vyrozumět. Žalovaný se údajně pokusil žalobkyni kontaktovat a žádat o změnu adresy pro doručování písemností, avšak toto jeho tvrzení nebylo prokázáno. Žalobkyně tak vycházela z informací, které žalovaný uvedl při uzavírání Smlouvy a které byly ve smlouvě obsaženy.

11. Odvolací soud po provedeném dokazování shledal i zbývající nárok žalobkyně důvodným, a proto postupoval dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a rozsudek v napadené části změnil, kdy ve smyslu § 1970 o. z. přiznal žalobkyni i řádně specifikované příslušenství pohledávky (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

12. O nákladech řízení před soudem prvého stupně bylo rozhodnuto, dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Za první řízení před soudem prvého stupně před převzetím právního zastoupení spočívají náklady řízení v náhradě za 2 úkony dle vyhl. č. 254/2015 po 300 Kč (předžalobní výzva a žalobní návrh), tj. 600 Kč. Za první odvolací řízení činí náklady 16 741,80 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. - odměna za právní zastoupení za 2 úkony po 4 740 Kč z tarifní hodnoty 90 908,14 Kč - příprava a převzetí, sepis odvolání, náhrada za 2 režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky) a 21% DPH 2 116,80 Kč, tj. celkem 12 196,80 Kč. K součtu těchto částek je třeba ještě připočítat žalobkyní zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 4 545 Kč, takže celkem činí náklady za první odvolací řízení 16 741,80 Kč. Za druhé řízení před soudem prvého stupně spočívají náklady řízení žalobkyně v odměně za právní zastoupení za 5 úkonů právní služby po 4 280 Kč (tarifní hodnota 79 441 Kč - účast na jednání 31. 10. 2022, písemné podání ze dne 28. 11. 2022, účast na jednání 18. 1. 2023, písemné podání ze dne 26. 1. 2023 a účast na jednání 27. 3. 2023), v náhradě za 5 režijních paušálů po 300 Kč, v náhradě za ztrátu času za 37 půlhodin po 100 Kč, tj. 3 700 Kč (§ 14 odst. 3 vyhlášky) a v cestovném [obec] – [obec] a zpět 3 640, 63 Kč, tj. 30 240,63 Kč. K tomu je třeba připočítat 21% DPH 6 350,53 Kč, tedy náklady činí celkem 36 591,16 Kč. Celkové náklady za všechna uvedená řízení tak činí celkem 53 932,96 Kč.

13. O nákladech posledního odvolacího řízení bylo rozhodováno podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla úspěch i v odvolacím řízení, jehož předmětem byla částka 77 324 Kč, a přísluší jí proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty spočívají v odměně za právní zastoupení za 2 úkony právní služby po 4 193 Kč (sepis odvolání a účast na odvolacím jednání dne 25. 10. 2023), v náhradě za 2 režijní paušály po 300 Kč, v náhradě za ztrátu času za 6 půlhodin po 100 Kč a v cestovném [obec] – [obec] – [obec] 1 601,62 Kč. K součtu těchto částek je třeba připočítat 21% DPH 2 349,40 Kč, takže celková výše nákladů odvolacího řízení činí 13 537,02 Kč Odvolací soud uložil žalovanému povinnost zaplatit tyto náklady v obecné lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).