15 C 152/2019

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa , číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 90 908,14 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 117 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % z této částky za období od 12. října 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 77 324 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % z částky 90 908,14 Kč za období od 27. ledna do 11. října 2019 a z částky 77 324 Kč za období od 12. října 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. května 2019, na zaplacení částky 90 908,14 Kč, jakožto nedoplatku pohledávky složené z nesplacené jistiny (zůstatkové hodnoty vozidla) 254 611,96 Kč, nesplacené části služby registrace vozidla 1 584 Kč, nákladů spojených s uzavřením smlouvy 25 185,42 Kč, vyúčtování služby servis a pneuservis 5 371 Kč, nákladů spojených s přepravou, prodejem … 6 777 Kč, neuhrazených měsíčních splátek za duben a květen 2018 po 5 748,38 Kč, nákladů externí agentury [název] na zajištění vozidla 3 025 Kč a smluvní pokuty za upomínku ze dne 12. dubna 2018 v částce 242 Kč, kdy od součtu těchto pohledávek žalobkyně odečetla částku 217 355,37 Kč jakožto prodejní cenu vozidla a částku 29,62 Kč jako přeplatek z předchozích úhrad. K odůvodnění žaloby uvedla, že [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o operativním leasingu [číslo] jejímž předmětem byl operativní leasing vozidla [specifikace vozidla] [anonymizováno 6 slov], čísla karoserie [číslo ]. Předmět leasingu měl být žalovanému předán dne [datum] Smlouva zavazovala žalovaného platit 48 měsíců částku 5 748,38 Kč měsíčně, vždy do 1. dne měsíce a následně vozidlo vrátit žalobkyni. Podle obchodních podmínek smlouvy byl žalovaný povinen uhradit všechny peněžité závazky v případě předčasného ukončení smlouvy, které byly do té doby splatné. Žalobkyně měla podle smlouvy dále nárok na ztrátu z prodeje ve výši rozdílu mezi účetní zůstatkovou hodnotou vozidla ke dni předčasného ukončení smlouvy a pojistným plněním, popř. cenou zbytků vozidla. Protože žalovaný byl v prodlení s placením od dubna 2018, odstoupila žalobkyně od smlouvy dne [datum]. Odstoupení bylo odesláno dne 14. května 2018 a nabylo účinnosti fikcí podle obchodních podmínek. V souladu s těmito podmínkami provedla žalobkyně dne [datum] vyúčtování vozidla podle smlouvy, v němž vyčíslila vzájemné pohledávky a závazky, kdy ve prospěch žalovaného byla zohledněna prodejní cena vozidla. Podle obchodních podmínek byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni dále náklady spojené s odebráním, přepravou, skladováním, oceněním, pojištěním a prodejem předmětného vozidla, dohodnuté smluvní pokuty a příslušenství všech pohledávek, dále rozdíl mezi sumou za poskytnuté služby, které společnost (pozn. soudu: zřejmě žalobkyně) v souladu s ujednanými podmínkami uhradila a sumou za poskytnuté služby uhrazenou klientem (pozn. soudu: zřejmě žalovaným) k datu ukončení smlouvy, dále náklady, které společnost (pozn. soudu: zřejmě žalobkyně) vynaložila jednorázově na uzavření smlouvy a náhradu škody ve výši rozdílu mezi účetní a zůstatkovou hodnotou předmětného vozidla ke dni odstoupení od smlouvy určenou podle platných zákonných předpisů a nejvyšší dosaženou prodejní cenou poníženou o skutečné náklady spojené s prodejem. K jednotlivým pohledávkám žalobkyně uváděla, že nesplacená účetní hodnota 254 611,96 Kč představovala nesplacenou jistinu (splátky) ke dni předčasného ukončení (bez DPH) a zůstatkovou hodnotu (bez DPH): 93 642,57 Kč + 160 969,39 Kč. Nesplacená část služby registrace vozidla 1 584 Kč představovala měsíční splátku za registraci vozidla, která byla zahrnuta v nájemném splátky činí 36 Kč x 44 měsíců, což je zbývající počet splátek do konce smlouvy od data předčasného ukončení. Ohledně nákladů spojených s uzavřením smlouvy 25 185,42 Kč žalobkyně odkazovala na čl. 12 písm. d) obchodních podmínek, podle nějž má žalobkyně právo na náhradu škody ve výši nesplacených nákladů, které společnost (pozn. soudu: zřejmě žalobkyně) prokazatelně jednorázově vynaložila na uzavření smlouvy nebo v jejím průběhu a které by byly klientem (pozn. soudu: zřejmě žalovaným) uhrazeny při řádném průběhu prostřednictvím splátek příslušné služby. Vyúčtování služby servis a pneuservis 5 371 Kč představovalo vyúčtování pneuservisu podle čl. 7 obchodních podmínek. Náklady spojené s přepravou, prodejem … 6 777 Kč, představovaly tyto položky: znalec 1 390 Kč, spr.popl. – evidence 800 Kč, skladování 2 990 Kč, přihlášení 550 Kč, EVK 850 Kč a dopočet POV 197 Kč. Vyúčtování mělo být žalovanému zasláno a na základě tohoto vyúčtování měl být žalovaný povinen zaplatit žalobkyni žalovanou jistinu 90 908,14 Kč do 26. ledna 2019, což přes další upomínku neučinil. Proto byl stejnou žalobou žalován také úrok z prodlení v zákonné výši z této částky od 27. ledna 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný potvrdil, že se žalobkyní sjednal uváděnou smlouvu. V ní ovšem mělo být pouze ujednáno, že mu žalobkyně poskytne k užívání automobil a on za to žalobkyni bude měsíčně platit částku, uváděnou žalobkyní. Popřel sjednání svých dalších platebních povinností, resp. to, že by se k placení dalších žalovaných částek zavázal.

3. Po dokazování soud o žalobě rozhodl nejprve rozsudkem ze dne 11. června 2021, čj. 15 C 152/2019-87, jímž žalobě částečně vyhověl ohledně částky 11 467,14 Kč s úrokem z prodlení z této částky za období od 12. října 2019 do zaplacení a ve zbytku, tj. ohledně částky 79 441 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % z částky 90 908,14 Kč za období od 27. ledna do 11. října 2019 a z částky 79 441 Kč za období od 12. října 2019 do zaplacení, žalobu zamítl. Soud zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy, nikoli však ujednání o povinnosti žalovaného platit jiné položky, než byly platby za užívání předmětného automobilu. Proto bylo žalobě vyhověno jen ve vztahu k pohledávce na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího ve sjednaných platbách za užívání předmětného vozidla v měsících duben a květen 2018.

4. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. března 2022, čj. 18 Co 235/2021-112, odmítl odvolání proti vyhovující části rozsudku nalézacího soudu, ve zbytku jej však zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem kasace byla procesní vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ta spočívala v tom, že žalobkyně byla vyrozuměna o pokračování v dokazování teprve v den, kdy se jednání s dokazováním konalo a s ohledem na předchozí vyhovění žalobě platebním rozkazem měla být žalobkyni poskytnuta další lhůta pro uvedení rozhodujících skutečností a označení důkazů, byť žalobkyně svou neúčast na jednání předem omluvila.

5. S ohledem na toto judikatorní prolomení koncentrace pro důkazní návrhy a skutková tvrzení učiněné odvolacím soudem (jež je pro nalézací soud závazné ve smyslu § 226 odst. 1 OSŘ) soud v dalším řízení přihlížel také k dalším podáním a vyjádřením účastníků.

6. Takto žalobkyně v podání ze dne 7. července 2021 uvedla, že obchodní podmínky byly součástí smlouvy účastníků, že její nárok na pohledávky z vyúčtování vychází z čl. 12 těchto podmínek, že žalovaný tyto podmínky sám vlastnoručně podepsal, byl dopředu seznámen se všemi svými povinnostmi a je proto povinen žalované pohledávky žalobkyni uhradit. Navrácení vozidla žalobkyni bylo provedeno se zpožděním nejméně měsíc a půl po odstoupení od smlouvy. K vrácení vozidla byl žalovaný vyzván externí agenturou, za což je povinen uhradit žalobkyni náklady s tím spojené.

7. Na jednání konaném v dalším řízení dne 31. října 2022 a v podání ze dne 28. listopadu 2022 (činěné ve lhůtě stanovené soudem) žalobkyně vysvětlila, že smyslem sjednaného garantovaného operativního leasingu s uzavřenou kalkulací bylo pořídit pro potřeby žalovaného jím vybrané vozidlo, jehož kupní cenu žalobkyně zaplatila, a to na předem určenou dobu se sjednaným nájezdem kilometrů. Sjednané splátky leasingu pak představují rozdíl mezi pořizovací cenou vozidla a předem odhadnutou cenou vozidla po uplynutí této doby (kapitálová část splátek), zvýšenou o úrok, pojištění, daň z přidané hodnoty a případné další sjednané služby. Splátky byly po celou dobu trvání leasingu neměnné a případné ztráty či zisk z konečného prodeje vozidla by nesla či získala žalobkyně. V dané věci byl měsíční odpis (kapitálová část splátek) stanoven na 2 155,10 Kč podle vzorce 264 414,04 Kč (pořizovací cena vozidla) méně o 160 969,39 Kč (zůstatková hodnota vozidla), to celé děleno 48 (počet měsíců leasingu). S ohledem na předání vozidla žalovanému v polovině ledna 2018, činila kapitálová hodnota lednové splátky jen 1 181,83 Kč a za měsíce únor až květen 2018 žalovaný zaplatil 8 620,40 Kč. Pokud by byla smlouva žalovaným řádně plněna, dostalo by se žalobkyni na kapitálových splátkách jistiny 103 444,80 Kč (48 * 2 155,10 Kč). V důsledku předčasného ukončení smlouvy odpovídá nesplacené jistině částka 93 642,57 Kč (103 444,80 – 9 802,23). Nezaplacená účetní zůstatková hodnota 254 611,96 Kč tak představuje podle čl. 1 obchodních podmínek rozdíl mezi pořizovací cenou vozidla 264 414,04 Kč a splátkami žalovaného 9 802,23 Kč, resp. odpovídá součtu nesplacené jistiny (93 642,57 Kč) a zůstatkové hodnoty vozidla (160 969,39 Kč). Při předčasném ukončení smlouvy není již prováděn odpis vozidla, protože žalovaný splátky neplatil a od zůstatkové účetní hodnoty a dalších žalobkyni vzniklých nákladů je odečtena prodejní cena vozidla. Riziko spojené s prodejem pak nese leasingový uživatel, neboť ten zavinil předčasné ukončení smlouvy. Žalobkyně tedy vynaložila na pořízení vozidla 264 414,04 Kč, ale z zpět získala jen 217 355,37 Kč z prodeje vozidla a 9 802,23 Kč ze splátek žalovaného. Podle čl. 12 obchodních podmínek proto žalobkyni náleží náhrada právě takto zjištěné částky, představující ztrátu z prodeje vozidla. Žalobkyně tedy nepožadovala úhradu úroků za celou dobu trvání leasingu, ani jiné sankce za předčasné ukončení smlouvy, jen navrácení finančních prostředků vynaložených na pořízení vozidla, jež by jinak obdržel při ukončení vztahu předpokládaným způsobem, tedy řádným uplynutím sjednané doby. Celkový součet pohledávek žalobkyně ve výši 293 529,38 Kč tedy představoval: (1) Nesplacená účetní hodnota 254 611,96 Kč (vysvětleno výše) podle čl. 1 obchodních podmínek. (2) Nesplacená cena služby registrace vozidla 1 584 Kč podle čl. 3 a 12.9 písm. d) obchodních podmínek. Ta vznikla ve výši 1 700 Kč a byla rozpočítána do jednotlivých splátek leasingu po 36 Kč. Zbývalo uhradit 44 těchto splátek. (3) Nesplacené náklady spojené s uzavřením smlouvy 25 185,42 Kč podle čl. 12 písm. d) obchodních podmínek. Ty vznikly ve výši 27 475 Kč jako provize zaplacené žalobkyní prodejci vozidla společnosti [právnická osoba] a byly rozpočítány do jednotlivých splátek leasingu po 572,40 Kč. Zbývalo uhradit 44 těchto splátek. (4) Nezaplacená cena služby pneuservis 5 371 Kč podle čl. 12 písm. c) obchodních podmínek. Ta podle přílohy č. 1 smlouvy představovala 8 127 Kč za pořízení nové sady pneumatik a ve výši 553 Kč za sezónní uskladnění pneumatik. Požadována byla náhrada jen části těchto nákladů. (5) Nezaplacené náklady spojené s přepravou, skladováním, oceněním, pojištěním a prodejem vozidla 6 777 Kč podle čl. 12 písm. a) obchodních podmínek. Ty vznikly v částce 2 990 Kč za skladování vozidla do jeho prodeje [název Právnické osoby] [anonymizována dvě slova] [anonimyzováno], v částce 850 Kč za provedenou evidenční kontrolu uvedenou společností, v částce 800 Kč za platbu poplatku za registraci vozidla stejnou společností, v částce 500 Kč za odměnu stejné společnosti za provedení registrace vozidla a zprostředkování jeho prodeje v aukci, v částce 1 390 Kč za znalecký posudek [právnická osoba] [anonymizováno] a v částce 197 Kč jako dopočet povinného ručení v době od 2. října do 21. prosince 2018. (6) Nezaplacené splátky leasingu za měsíce duben a květen 2018 v částce 11 467,14 Kč (již přiznáno výrokem I. rozsudku ze dne 11. června 2021). (7) Nezaplacené náklady na zajištění vozidla společností [právnická osoba] v částce 3 025 Kč. Od těchto pohledávek pak žalobkyně odečetla prodejní cena vozidla 217 355,37 Kč (bez daně z přidané hodnoty) a výsledek tvořil původně žalovanou jistinu 90 908,14 Kč.

8. Žalovaný v dalším řízení namítal neplatnost předmětné smlouvy s ohledem na nesprávný údaj o svém bydlišti. Ten byl zřejmě zapsán podle jeho osobního dokladu, ačkoli adresa jeho bydliště odpovídala údaji v nájemní smlouvě, kterou při sjednání smlouvy zprostředkovateli žalobkyně předložil. Právě proto mu nebyly zřejmě doručeny písemnosti žalobkyně. Nesprávnosti si měl všimnout po podpisu smlouvy a cca za 14 dnů či tři týdny po podpisu smlouvy měl tuto nesprávnost upozornit jak žalobkyni (telefonicky), tak zprostředkovatele (společnost [právnická osoba]) s žádostí o opravu. Dále namítal, že služby pneuservisu mu měly být poskytnuty bezplatně jako akce prodejce vozidel, že vozidlo mu nebylo odebráno, ale sám jej žalobkyni odevzdal podle jejího pokynu koncem září 2018 a že v této souvislosti žalobkyně účelově protahovala dobu pro vrácení vozidla, neboť žalovaný chtěl vozidlo vrátit žalobkyni hned poté, co mu v květnu 2018 nevyhověla s obnovením leasingu a že nebyl při sjednání smlouvy upozorněn na další náklady vznikající při předčasném ukončení smlouvy.

9. Žalobkyně v reakci na to odkazovala na písemné znění smlouvy a základní údaje sdělení žalovaným před sjednáním smlouvy, na obchodní podmínky, podle nichž byl žalovaný povinen písemně sdělit změnu adresy bydliště či korespondenční adresu a vysvětlila, že náklady na odebrání vozidla vznikly již tím, že žalovaný byl externí agenturou kontaktován a vyzván k vydání vozidla a že nájemní smlouva, na níž poukazoval žalovaný v souvislosti se svým skutečným bydlištěm, byla žádána jen k ověření platebních poměrů žalovaného.

10. Ze skutkových tvrzení žalobkyně je zřejmé, že ta sumarizovala veškeré své pohledávky proti žalovanému a teprve od tohoto součtu odečetla platby žalovaného, resp. příjmy, jež byly v jeho prospěch započítávány. Nebylo tedy zřejmé, jako dílčí pohledávky takovým postupem zanikly a jaké jsou předmětem tohoto řízení. Takový postup je judikaturou odvolacího soudu připuštěn (např. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. června 2013, čj. 25 Co 401/2013–72, vydané jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 115 EC 412/2011, nebo usnesení téhož odvolacího soudu ze dne 28. listopadu 2013, čj. 25 Co 365/2013-54, vydaného ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 115 EC 229/2011) a nelze proto uvažovat o neurčitosti žaloby.

11. Ke skutkovým zjištěním popsaným v 5. a 6. odstavci rozsudku ze dne 11. června 2021 je nutné doplnit, že po doplnění dokazování soud v dalším řízení z písemností předložených žalobkyní zjistil, že žalobkyně vyhotovila dne 10. května 2018 dopis, v němž oznámila žalovanému své odstoupení od smlouvy pro prodlení s placením sjednaných splátek leasingu a vyzvala žalovaného neprodlenému přistavení vozidla na určenou adresu (viz dopis). Toto sdělení a výzva byly dne 14. května 2018 podány k poštovní přepravě žalovanému na adresu, která byla uvedena jako bydliště žalovaného jak ve smlouvě, tak v přehledu informací před uzavřením smlouvy (viz poštovní dodejka, smlouva a základní údaje k financování vozidla ze dne [datum]). Podle faktur a vyúčtování společností Interact, a. s., [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizována tři slova] žalobkyně s největší pravděpodobností platila jí popisované ceny za výzvu k odevzdání vozidla, jeho ocenění, cenu služeb pneuservisu, pojištění, uskladnění vozidla, jeho prodej a registraci na nového majitele (viz předmětné faktury a vyúčtování). K tomuto tvrzení žalobkyně nebyly žalovaným vzneseny žádné námitky, a proto o nich soud neměl žádné pochybnosti.

12. V dalším řízení je dále nutné vycházet z toho, že žalovaný nezaplatil žalobkyni dvě leasingové splátky za měsíce duben a květen 2018, neboť o této povinnosti rozhodl zdejší soud pravomocným výrokem I. výše zmíněného rozsudku ze dne 11. června 2021 (viz §§ 156 odst. 3 a 159a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“).

13. Soud ovšem již nezjistil, že by žalovaný oznámil jakkoli žalobkyni nesprávnost údaje o své adrese v písemné smlouvě. Písemné sdělení společnosti [právnická osoba] (vůči níž mělo být oznámení činěno) to vyvracelo, záznam o žalovaným uváděném telefonním hovoru o takovém oznámením se nedochoval a návrh důkazu svědeckým výslechem osoby přítomné onomu telefonickému oznámení žalovaný odvolal. I kdyby tedy bylo pravdivé tvrzení žalovaného o tom, že jeho bydliště bylo jinde, nemohla by být tato skutečnost přičítána k tíži žalobkyně zvláště tehdy, vycházela-li by z písemného textu smlouvy, jehož správnost žalovaný potvrdil vlastnoručním podpisem. Jen k tomu účelu se totiž podpis na písemnost pravidelně pořizuje (viz § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Ani údaj v nájemní smlouvě předložené žalovaným není v tomto směru rozhodující. Žalovaný jistě může mít své bydliště na více místech a k tomuto účelu si příslušné nemovitosti najímat.

14. Stejně tak soud nezjistil, že by služba pneuservis měla být poskytnuta žalovanému bezplatně, ale ani to, že by byla sjednána její výše. Žalovaný k prokázání svého tvrzení o akci prodejce žádné důkazy neoznačil. Žalovaná pak v této souvislosti uvedla, že cena služby byla bez další specifikace zakomponována do leasingové splátky.

15. Soud ovšem také nezjistil, že by žalobkyně vyhotovila a (odeslala) doručila žalovanému upomínku ze dne 12. dubna 2018, která byla zpoplatněna částkou 240 Kč. Protože poplatek, či smluvní pokuta za upomínku je z podstaty věci vázána na zpoplatněný úkon (u pokuty jako podmínka), nelze již pro tento nedostatek skutkového zjištění (neunesení důkazního břemene ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ) žalobě na zaplacení této částky vyhovět.

16. Pro rozhodnutí je podstatné to, že popisované smluvní povinnosti vycházejí ze spotřebitelské smlouvy, v níž žalovaný byl v postavení spotřebitele a žalovaná v postavení podnikatele ve smyslu § 1810 OZ a že (s ohledem na formulář silnější smluvní strany) jde současně o smlouvu uzavíranou adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. OZ. Obsahem ujednání byl leasing předmětného vozidla, tedy dočasné užívání vozidla pořízeného pro uživatele. Smlouva o leasingu není zákonem typově upravena. Obvykle je ale chápána právě jako předání nového vozidla k užívání leasingovému nájemci za sjednané splátky leasingu s tím, že po sjednané době se vozidlo vrací leasingovému pronajímateli, nebo je za zůstatkovou (podle určitých kritérií stanovenou) cenu prodáno tomuto nájemci. Výhodou je používání nového vozu za nízké momentální náklady a přenesení starostí s povinnými platbami a servisem na leasingového pronajímatele. Nevýhodou je ovšem to, že vozidlo leasingový nájemce nevlastní a po skončení leasingu jej vrací již bez dalšího protiplnění pronajímateli (viz popis operativního leasingu na [webová adresa], nebo přímo u prodejce předmětného vozidla na [webová adresa]).

17. S ohledem na výše uvedené je tedy pochopitelné, že pokud se žalovaný, jakožto slabší smluvní strana a spotřebitel, který nemá zkušenosti s leasingem, rozhodl si pořídit pro své potřeby možnost užívání nového vozidla, vycházel právě jen z tohoto obvyklého chápání leasingu a reklamních sdělení jeho poskytovatelů či zprostředkovatelů. Jestliže tedy žalobkyně hodlala žalovaného zavázat k dalším povinnostem, byť vznikajícím teprve při předčasném ukončení smlouvy, měla tak učinit srozumitelnou a přehlednou formou ještě před sjednáním smlouvy. Její vysvětlení, že se smluvní vztah řídil obchodními podmínkami, které žalovaný obdržel, měl se s nimi seznámit a podepsal je, tomu požadavku zjevně nepostačuje. Žalovaný uváděl, že smluvní dokumenty nečetl a ve víře v jejich správnost (viz námitky k adrese bydliště) je jen na formuláři žalobkyně podepsal. To sice je projev jisté lehkovážnosti, ovšem typicky ve spotřebitelských vztazích nijak výjimečný. Spotřebitel totiž oprávněně očekává, že profesionál, tedy podnikatel ví, jaké ujednání je právem připuštěno a že bude práva slabší smluvní strany respektovat. Právě proto zákon zakotvuje zvýšenou ochranu spotřebitelů (a slabší smluvní strany adhezní smlouvy). Z tohoto pohledu lze sice žalobkyni přisvědčit v tom, že převážná část úpravy smluvních práv a povinností byla vepsána právě do obchodních podmínek, jež byly přímo součástí smlouvy, nejen její přílohou. Na druhé straně ovšem nelze pominout, že obchodní podmínky obvykle upravují buď jen typické náležitosti vztahu (zde tedy výběr, předání, užívání, servis a vrácení vozidla), anebo jen jeho technikálie (vysvětlení pojmů, doručování, způsob ukončení smlouvy apod.). Ohledně žalovaných (započítaných) platebních povinností žalovaného přitom obchodní podmínky obsahují jen obecná ustanovení typu: náklady spojené s odebráním …, vynaložené náklady apod., ačkoli se jednalo zjevně o paušálně placené položky (na externího odebiratele, skladníka, oceňovatele a pro-dejce vozidla), tedy ceny, jejichž výše se neodvíjela od konkrétních podmínek daného úkonu, a které tedy musely být žalobkyni známy již při sepisu smlouvy. Přesto žalobkyně teprve v řízení před soudem ozřejmila smysl smluvního ujednání (tedy svůj pohled na motivaci k uzavření smlouvy) a konkrétní skladbu svých pohledávek a jejich výši. Pokud by to bylo žalovanému takto předestřeno již před podpisem smlouvy, měl by jistě reálnou možnost zvážení všech rizik s tím spojených a mohl se svobodněji rozhodnout, zda do takto nastaveného smluvního vztahu se žalobkyní vstoupí, či nikoli.

18. Tyto právně filozofické úvahy, jež vycházejí zejména z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, mají oporu také v pozitivní (právní) úpravě. Jak bylo hodnoceno již v odůvodnění rozsudku ze dne 11. června 2021, podle § 1817 OZ totiž platí, že podnikatel nesmí po spotřebiteli požadovat další platby, než které je spotřebitel povinen uhradit na základě hlavního smluvního závazku, pokud k spotřebitel nedal k této další platbě výslovný souhlas. Jako výslovný souhlas s konkrétní platební povinností nelze jistě chápat podpis celých obchodních podmínek, zapsaných drobným písmem na více než osmi stránkách formátu A4 strojového textu. Tento závěr samozřejmě automaticky nevylučuje existenci žalovaných povinností žalovaného, ovšem ty nemohou pramenit ze smlouvy, jak se žalobkyně domnívala. Žalovaný totiž výslovně popřel, že by byl seznámen s konkrétními platebními povinnostmi, z nichž žalobkyně dovozovala své pohledávky a žalobkyně pouze odkazovala na podepsaný text celých obchodních podmínek. Obdobná podmínka předpokladu platnosti ujednání je zakotvena v § 1799 OZ. I zde je nezbytné, aby byla slabší smluvní strana seznámena s významem odkazovaného smluvního dokumentu. Dále platí, že podle § 1815 OZ se nepřihlíží ke zneužívajícímu ujednání spotřebitelských smluv. Podle § 1814 odst. 2 písm. b) téhož zákona se za zneužívající ujednání považuje odklad určení ceny až na dobu plnění. I z toho je zřejmé, že právo na zaplacení cen za služby třetích osob, jejichž úhradu žalobkyně požadovala, nemohlo vycházet ze smlouvy, nýbrž jen z obecné odpovědnosti za škodu podle § 2910 OZ.

19. Shrneme-li výše uvedené, muselo být žalovanému při podpisu smlouvy jasné, že je povinen platit sjednané leasingové splátky (zahrnující také typové či další sjednané služby) a po skončení leasingu vozidlo vrátit žalobkyni. Jestliže si tedy nad rámec obvyklého leasingu objednal službu pneuservisu, muselo mu být zřejmé, že bude povinen zaplatit také tuto službu. Pokud žalovaný porušil smluvní ujednání o jeho platbách, muselo mu být zřejmé, že žalobkyni vznikne právo na náhradu škody, neboť takové právo pramení přímo ze zákona (§ 2894 a násl. OZ), jehož obecná znalost se předpokládá (viz § 4 OZ). Ve světle uvedeného je tedy nutné hodnotit všechny pohledávky žalobkyně takto (pro přehlednost strukturováno stejně, jako v 7. odstavci): (1) a (6) Zůstatková hodnota vozidla se jistě snižovala plynutím času a opotřebováváním vozidla. Právě proto, byť žalobkyně počítala zjevně s určitým ziskem z prodejen vozidla po řádném skončení leasingu, byl nakonec zisk z prodeje ještě vyšší, neboť (jak žalovaný správně uváděl) bylo prodáváno půl roku staré vozidlo s malým nájezdem kilometrů. Míra poklesu ceny vozidla byla jistě vždy zakomponována do leasingových splátek tak, aby žalobkyně neutrpěla finanční ztrátu. V této souvislosti je významné, že podle žalovaného došlo k pokusu o součinnosti k vrácení (přistavení) vozidla (potřeba předchozího telefonického objednání je zřejmá také z výzvy k vrácení vozidla ze dne 10. května 2018) již v květnu 2018. Podle pokynu žalobkyně jej takto ovšem odevzdal (přistavil) až v září 2018. Proto byl také povinen platit žalobkyni za užívání vozidla jen do května 2018 (jak mu ostatně bylo uloženo již rozsudkem ze dne 11. června 2021). Ve smyslu § 2005 odst. 2 OZ sice právo na platby leasingu zaniklo, avšak bezplatným užíváním předmětného vozidla bez právního důvodu se podle § 2991 a násl. OZ žalovaný bezdůvodně na úkor žalobkyně (vlastníka vozidla) obohatil, právě v rozsahu jinak sjednaných plateb leasingu. V důsledku neposkytnutí včasné součinnosti se ovšem žalobkyně dostala do prodlení věřitele ve smyslu § 1975 OZ. Po žalovanému proto nejenže za dobu od června do září 2018 nelze požadovat jakékoli platby za užívání vozidla (ani jako bezdůvodné obohacení), ale žalovaný ani nemůže nést následky případného poklesu prodejní ceny vozidla v důsledku plynutí času od května do září 2018. Pokud tedy žalovaný kompenzoval žalobkyni pokles ceny vozidla plynutím času a opotřebením splátkami leasingu do května 2018 (s přihlédnutím k uložené této povinnosti rozsudkem ze dne 11. června 2021) a žalobkyni se dostalo zisku z prodeje vozidla (dokonce ve vyšší částce, než bylo odhadováno odborným posudkem), nelze nyní po žalovaném požadovat jakoukoli náhradu v tomto směru. Prodejní cena vozidla zřejmě mohla být i mírně vyšší, pokud by bylo vozidlo předání žalobkyni dříve, tedy již v květnu 2018. Rozdíl ovšem nelze žalovanému přičítat, neboť ten, jak již bylo uvedeno, jednal podle pokynu žalobkyně. (2) Službu spočívající v registraci vozidla provedla žalobkyně podle čl. 3 obchodních podmínek. Registrace byla sice provedena ve prospěch žalobkyně (žalovaný nebyl vlastníkem vozidla), nelze ovšem opomenout, že bez ní by žalovaný nemohl vozidlo užívat. Pokud tedy žalobkyně musela vynaložit v tomto směru náklady, jež měly být nahrazeny splátkami leasingu a k této náhradě nedošlo, neboť od června 2018 již placeny nebyly, vznikla žalobkyni v důsledku porušení smluvní povinnosti žalovaným škoda, odpovídající právě nedoplatku ceny registrace v částce 1 584 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni nahradit podle § 2913 odst. 1 OZ. (3) Také ohledně nesplacených nákladů na provizi společnosti [právnická osoba] by bylo možné hodnotit, že jde o škodu, způsobenou neplacením plateb leasingu. Zde je ovšem nutné přihlédnout k podmínce zavinění škody (jakožto subjektivní stránky deliktu) ve smyslu § 2895 OZ a contrario, která se vztahuje také k výši škody. Žalobkyně neseznámila žalovaného s tím, že splátka obsahuje také položku hradící provizi prodejci vozidla. Ten se proto jistě důvodně mohl domnívat, že platba leasingu obsahuje jen náhradu opotřebení vozidla a odměnu (zisk, či úrok) žalobkyně. To vše (na rozdíl od provize) je ovšem závislé na době leasingu a prodejní ceně vozidla. Žalovaný nemohl nijak ovlivnit, jakou provizi žalobkyně s prodejcem sjedná a jaké budou podmínky nároku na ní. Pokud provize navíc nebyla vázána na dobu skutečného trvání leasingu (jako je tomu například pravidelně u pojistných makléřů, či prodejců spotřebního zboží) jde (při neplatnosti příslušného konkrétního ujednání) riziko jejího nezaplacení k tíži žalobkyně. (4) Náklady na službu pneuservisu by žalovaný naopak hradit žalobkyni měl, protože si jí objednal. Žalobkyně ovšem uvedla, že vozidlo bylo zřejmě prodáno jen s jednou sadou pneumatik. Kupní (prodejní) cena vozidla proto nemohla být ovlivněna (zvýšena) přidáním druhé, žalovaným objednané sady. Ta zůstala v majetku žalobkyně. Tuto žalovanou pohledávku je tak žalovaný povinen zaplatit jen z části 553 Kč za (jím spotřebované) sezónní uskladnění pneumatik. (5) Jak sama žalobkyně potvrdila, náklady spojené s přepravou, skladováním, oceněním, pojištěním a prodejem vozidla by jí vznikly v každém případě, tedy i po uplynutí sjednané doby trvání leasingu na ocenění a skladování vozidla před prodejem, na prodej vozidla a přeregistraci jeho vlastníka. Nejde tedy o škodu, jež by žalobkyni tížila v důsledku jednání žalovaného a žalovanému tedy povinnost k její náhradě nevznikla. (7) Náklady na zajištění vozidla společností [právnická osoba] žalobkyni vznikly v důsledku jednání (porušení smluvní povinnosti) žalovaného. Pokud totiž bylo oznámení o odstoupení od smlouvy a výzva k přistavení vozidla podány k poštovní přepravě dne 14. května 2018, pak ve smyslu § 573 OZ lze uvažovat o jejich doručení žalovanému dne 17. května 2018. Podle výzvy žalobkyně byl žalovaný povinen (§ 1958 odst. 2 OZ) přistavit vozidlo bez zbytečného odkladu. Jestliže s tím otálel (podle vlastního tvrzení) až do konce měsíce května 2018, byl jednostranný pokus žalobkyně o vydání jejího vozidla jistě oprávněný. K zajištění vozidla ovšem nedošlo. Podle tvrzení obou účastníků byl žalovaný pouze kontaktován zmocněncem či příkazníkem žalobkyně s výzvou k vydání. Po domluvě přímo s žalobkyní o dobrovolném odevzdání vozidla, již žádné úkony uvedené další společnosti činěny nebyly. Shodně s žalovaným tedy lze hodnotit, že žalobkyní zaplacená částka 3 025 Kč je zjevně nepřiměřená povaze a náročnosti provedené práce. Žalovanému proto nelze uložit, aby tyto náklady žalobkyni jako náhradu škody platil.

20. Sečteme-li výše uvedené, pak z žalobkyní vyčtených dluhů je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2 117 Kč (1 584 + 533). V této části proto soud žalobě výrokem I. vyhověl a ve zbytku žalované jistiny ji z výše uvedených důvodů zamítl.

21. Protože doručení vyúčtování všech pohledávek žalovanému (jež je nezbytné k přeměně práva do nároku na zaplacení ve smyslu § 1958 OZ) bylo zjištěno nejdříve doručením žalobního návrhu, tedy dne 10. října 2019, došlo k prodlení žalovaného s placením nejdříve dne 12. října 2019 a od této doby žalobkyni svědčí právo i na zaplacení úroku z prodlení z částky 2 117 Kč podle § 1970 OZ, jehož žalovaná výše nepřevyšuje zákonný úrok z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. K podrobnějšímu vysvětlení posouzení prodlení žalovaného viz 18. odstavec odůvodnění rozsudku ze dne 11. června 2021. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i ohledně tohoto úroku z prodlení. Ve zbytku žalovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta výrokem II., neboť nebylo zjištěno prodlení žalovaného s placením úročené jistiny ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ.

22. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. S ohledem na délku řízení a délku prodlení žalovaného s plněním své povinnosti a s přihlédnutím k celkové výši uložené platební povinnosti soud ani v tomto dalším řízení nevyslyšel žádost žalovaného o povolení výhody splátek, neboť žalovaný si jistě byl schopen již vytvořit dostatečnou finanční rezervu na její dobrovolné splnění.

23. Výrokem III. soud ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť převážně procesně úspěšný žalovaný ani v tomto dalším řízení žádnou náhradu nežádal.