18 Co 189/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované . Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o výživné zletilé dcery o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 2. 5. 2024, č. j. 7 C 1/2024-146, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 18. 7. 2024, č. j. 7 C 1/2024-178, I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto:

1. Žalovaná je povinna platit žalobkyni výživné s účinností od 1. 6. 2023 ve výši 6 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 4. 2024 ve výši 5 000 Kč měsíčně, splatné k jejím rukám do každého 15. dne příslušného měsíce.

2. Žaloba se zamítá za období od 1. 6. 2023 do 31. 3. 2024 ve výši 1 000 Kč měsíčně a za období od 1. 4. 2024 ve výši 2 000 Kč měsíčně.

3. Dlužné výživné za období od 1. 6. 2023 do 30. 9. 2024 ve výši 51 000 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 38 790 Kč, a to do tří měsíců od jeho právní moci k rukám zástupce žalobkyně.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem (ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 18. 7. 2024) soud prvního stupně uložil žalované povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou 5 500 Kč měsíčně od 1. 6. 2023 (výrok I). Dlužné výživné za dobu od 1. 6. 2023 do 30. 4. 2024 ve výši 35 000 Kč umožnil žalované splácet spolu s běžným výživným po částkách 1 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek (výrok II). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 472 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Pokud se žalobkyně domáhala stanovení výživného ve vyšší částce, žalobu zamítl (výrok IV). Žalobu posuzoval dle § 910 a násl. o. z. Vzal za prokázáno, že žalovaná od odchodu žalobkyně z její domácnosti, to je od června 2023, dobrovolně přispívá na výživu žalobkyně částkou 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně je studentkou čtvrtého ročníku denního studia střední školy, připravuje se tedy studiem na povolání a není schopna se sama živit. Nárazově má příjmy z brigád maximálně do výše 2 400 Kč měsíčně. Své výdaje žalobkyně vyčíslila částkou 14 000 Kč měsíčně, zahrnující i placené školné, náklady na dopravu do školy, náklady s bydlením i náklady volnočasové. Žalovaná dosahuje čistého měsíčního příjmu 49 102 Kč, její manžel 35 000 Kč měsíčně. Žalovaná má další vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, s nimiž má zvýšené výdaje. Při hodnocení možností a schopností žalované soud zohlednil její výdaje za dojíždění do zaměstnání ve výši přibližně 2 000 Kč, výdaje související se zdravotním stavem žalované a se zdravotním stavem dalších nezletilých dětí žalované , Anonymizováno, a , jméno FO, , jakož i výdaje na bydlení ve výši 5 977 Kč. Nepřihlédl k nákladům na splátky úvěrů, které na sebe žalovaná převzala dobrovolně. Vzal v úvahu, že v lednu 2024 si žalovaná pořídila nový vůz za 549 000 Kč, když na jeho koupi si vzala úvěr. Uzavřel, že lékařka , tituly před jménem, , jméno FO, doporučila žalované, aby omezila svou pracovní dobu, a to již dne 30. 8. 2023. Do března 2024 toto žalovaná neučinila. Od dubna 2024 byla žalovaná v rámci , právnická osoba, převedena na nové pracoviště bez udání důvodu, když důvod žádosti nesdělila ani vrchní, ani staniční sestře. Soud tak uzavřel, že se žalovaná bez důležitého důvodu vzdala výhodnějšího zaměstnání. Při stanovení výživného vycházel z výdělku žalobkyně do března 2024. Výživné stanovil částkou 5 500 Kč měsíčně a zároveň rozhodl o dlužném výživném. Protože žalobkyně požadovala stanovit výživné od 1. 6. 2023 ve výši 7 000 Kč měsíčně, ve zbytku soud prvního stupně žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni přiznal nárok na náhradu 40 % účelně vynaložených nákladů.

2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně i žalovaná. Odvolání žalobkyně v podstatě směřovalo do zamítavého výroku IV a do výroku o nákladech řízení. Má za to, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyní požadovaný nárok na úhradu výživného ve výši 7 000 Kč měsíčně je zcela odpovídající majetkovým poměrům obou účastnic, jakož i nákladům na hrazení potřeb žalobkyně. Soud prvního stupně rovněž nesprávně rozhodl o tom, že dlužné výživné je žalovaná povinna hradit ve splátkách. Žalobkyně nesouhlasí ani s výrokem o nákladech řízení, pokud soud prvního stupně nepovažoval za účelně vynaložené úkony právní služby spočívající v nahlédnutí do spisu dne 17. 4. 2024, v poradě s klientem ze dne 25. 3. 2024 a za vyjádření žalobkyně ze dne 3. 4. 2024. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalované uložil povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou 7 000 Kč měsíčně a uložil jí uhradit dlužné výživné do tří měsíců od právní moci rozhodnutí.

3. Žalovaná odvoláním napadla výroky I, II a III rozsudku. Zásadně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení nebylo prokázáno, že její zdravotní stav je dlouhodobě vážný a že je nutné snížit pracovní zátěž. V řízení byl prokázaný trvale nedobrý zdravotní stav žalované. Žalovaná pracuje v ambulanci v nemocnici, musí být plně způsobilá k výkonu takové práce a nesmí chybovat. Především z tohoto důvodu se nechala přeložit na oddělení a ambulanci s nižší pracovní zátěží a menším stresem. Žalovaná snížila svou pracovní zátěž také proto, že s odkazem na soudní spor a neustálé osočování ze strany žalobkyně začala brát antidepresiva, neboť nebyla schopna „fungovat“ ani doma, ani v práci. Žalovaná dlouhodobě trpí bolestí v oblasti trávicího traktu. Následně dne 20. 5. 2024 se nechala gastroskopicky vyšetřit a v souvislosti s nálezem došlo k nasazení další léčby. Žalovaná opět byla poučena o nutnosti snížit stresovou zátěž. Žalovaná má za to, že nutnost snížení pracovní zátěže prokázala, musí začít respektovat doporučení lékařů, neboť jsou na ní závislé další dvě nezletilé děti, které mají specifické zvýšené potřeby v souvislosti se svým zdravotním stavem. Nezletilá Lilien navíc od září 2024 nastoupí na střední školu, s čímž jsou spojeny zvýšené výdaje. Žalovaná vysvětlila, že si nekoupila bezhlavě nový vůz. Postupovala s rozvahou, předchozí zánovní poruchový vůz vyměnila za nový s rozdílem v úhradě za splátku 900 Kč měsíčně. Soud nevzal v potaz, že žalovaná jediným rodinným vozidlem koná všechny cesty. U žalobkyně jde o klasickou žárlivost, kterou s ní žalovaná řeší dlouhodobě. Žalobkyně nikdy svoji nespokojenost a nyní dokonce tvrzené týrání její osoby před tímto řízením neřešila. V den vynesení rozsudku 2. 5. 2024 podala žalobkyně na žalovanou trestní oznámení, v důsledku čehož rodina žalované absolvuje prověřování spojené s dalšími stresy. Poukázala na to, že žalobkyně před odstěhováním z bytu žalované již byla středoškolačkou a otec se podílel na výživě nezletilé stále jen částkou 3 120 Kč. Žalobkyně si nyní pravidelně přivydělává částkou 2 400 Kč za měsíc. Do majetku otce přibyl namísto bytu dům. Na rozdíl od otce má žalovaná tři vyživovací povinnosti. Žije se svou čtyřčlennou rodinou v bytě 2+1, vlastní jedno vozidlo a nemá na pořízení obuvi a oblečení ani 1 500 Kč měsíčně pro sebe. Žalobkyně naproti tomu bydlí v domě, vlastní osobní automobil, navštěvuje soukromou školu a může si dovolit mimoškolní aktivity za 3 000 Kč měsíčně (focení, modeling, fitness). Žalovaná ani nemá informaci o tom, zda žalobkyně řádně pokračuje ve studiu. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a výživné stanovil ve výši 3 500 Kč měsíčně.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně setrvala na svých dosavadních stanoviscích a odkázala na obsah svého odvolání.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované zdůraznila, že vztahy účastnit jsou zásadním způsobem narušené. Ztotožňuje se se závěry soudu prvního stupně ohledně údajné zdravotní indispozice žalované, která byla tvrzena, avšak nebyla prokázána. Tvrzení žalované ohledně jejího zdravotního stavu jsou účelová. Žalovaná vykonávala přesčasy i v době, kdy tvrdila zásadní pokles výdělkových možností. Ze životního stylu žalované nelze dovodit, že by očekávala pokles svého příjmu v souvislosti se zhoršeným zdravotním stavem, pokud uzavřela úvěrovou smlouvu na zcela nový automobil v době, kdy tvrdila očekávaný pokles příjmů právě v souvislosti se zdravotním stavem. Pokud jde o vozidlo žalobkyně, tato obdržela od otce 19 let starou , jméno FO, a používá ji pouze v případě, kdy jí nenavazují spoje při dojíždění do školy. V podrobnostech žalobkyně odkázala na své odvolání.

6. K odvolání žalobkyně a žalované odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání obou účastnic a v souladu s ustanovením § 213 odst. 4 o. s. ř. řízení doplnil sdělením obsahu zpráv předložených žalovanou a žalobkyní. Z důkazů předložených žalovanou zjistil, že se dne 27. 8. 2024 podrobila vyšetření na gastroenterologii , právnická osoba, . V souvislosti s nálezem byla doporučena dietická opatření a vyšetření jater a nastavena další medikace Vasosan až třikrát denně. Podle zprávy , právnická osoba, žalovaná za brýle pro nezletilého , Anonymizováno, zaplatila 2 479 Kč dne 20. 8. 2024. Podle vyúčtování 2023 za byt v , adresa, , žalované a jejímu manželovi vznikl nedoplatek 13 535 Kč. Z výzvy , právnická osoba, , institutu posuzování zdravotního stavu, ze dne 3. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná dne 2. 9. 2024 uplatnila žádost o přiznání invalidního důchodu. Z potvrzení o studia vyplývá, že nezletilá , jméno FO, , narozená 11. 11. 2008, je ve školním roce 2024/2025 žákyní , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , obor vzdělávání kuchař -číšník. Dle potvrzení zubního lékaře , tituly před jménem, , adresa, žalovaná uhradila za ošetření 4 000 Kč dne 24. 5. 2024. Z dokladů o výdělku předložených žalovanou před vyhlášením rozsudku dále bylo zjištěno, že v srpnu 2024 dosáhla čistého měsíčního výdělku 38 425 Kč, v červenci 2024 ve výši 39 620 Kč, v červnu 2024 ve výši 38 596 Kč, v květnu 2024 38 660 Kč, v dubnu 2024 výdělku 38 848 Kč. Z usnesení , právnická osoba, , Krajské ředitelství Policie , Anonymizováno, , Anonymizováno, , územní odbor , adresa, , ze dne 20. září 2024 bylo zjištěno, že policejní orgán odložil podle § 159a odst. 1 trestního řádu trestní věc podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 98 odst. 1, 2 písm. c), d) trestního zákoníku, kterého se měli dopustit , jméno FO, a , Jméno žalované, (žalovaná) tím, že od blíže nezjištěného data roku 2010 do blíže nezjištěného data roku 2023 fyzicky i slovně napadali své děti, především dcery, způsobem v usnesení uvedeným, přičemž ve věci byla poškozeným , Jméno žalobkyně, a , jméno FO, způsobena blíže nezjištěná zdravotní a psychická újma, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Z rozhodnutí Západočeské univerzity, Fakulty ekonomické, ze dne 17. 6. 2024 a z potvrzení o studiu bylo zjištěno, že žalobkyně byla přijata ke studiu v bakalářském studijním programu podniková ekonomika a management, forma prezenční, místo studia , adresa, , a to do akademického roku 2024/2025. Datum zahájení studia je 2. září 2024.

7. Odvolací soud poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně i žalované je možno zčásti považovat za důvodné.

8. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně se nadále formou prezenčního studia vysoké školy připravuje na budoucí povolání a není tak schopna se sama živit. Byť vztahy mezi žalobkyní a rodinou žalované jsou v současné době napjaté i z důvodu trestního oznámení žalobkyně a následného šetření věci orgány trestního řízení, dle názoru odvolacího soudu nejde o situaci, za níž by bylo možno výživné žalobkyni zcela odepřít pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.). Zrušení výživného, respektive jeho nevyměření, se ostatně ani žalovaná nedomáhá, když pouze žádá, aby výživné bylo stanoveno v nižší výši, než jak učinil soud prvního stupně.

9. Soud prvního stupně tak správně uzavřel, že vyživovací povinnost žalované k žalobkyni, tedy zletilé dceři, nadále trvá (§ 910 odst. 1 o. z.). Při úvaze o výši výživného soud prvního stupně správně zvažoval odůvodněné potřeby žalobkyně a její majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalované, jak má na mysli § 913 odst. 1 o. z. Nepřehlédl ani ustanovení § 915 odst. 1 o. z., podle něhož životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Dospěl poté k závěru, s nímž se odvolací soud ne zcela ztotožňuje.

10. Je nesporné, že žalobkyně má zvýšené výdaje v souvislosti se studiem dříve na střední, v současné době na vysoké škole i se svými mimoškolními aktivitami. Na druhé straně na těchto výdajích se žalovaná může podílet pouze do výše, jež jí její poměry umožňují.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná má další vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem ze současného manželství, které mají specifické potřeby v souvislosti s jejich zdravotním stavem. Rovněž žalovaná má zvýšené výdaje se zdravotním stavem. Až do března 2024 však přes doporučení lékařů setrvala na dosavadní pracovní pozici a dosahovala výdělku, byť včetně práce v přesčasových hodinách, v průměru 49 102 Kč čistého měsíčně. Výdělek jejího manžela se pohyboval kolem 35 000 Kč čistého měsíčně. Rodina žalované tak hospodařila s částkou okolo 84 000 Kč. Podle názoru odvolacího soudu za období od 1. 6. 2023, kdy žalobkyně opustila společnou domácnost sdílenou s rodinou žalované, až do 31. 3. 2024 tak bylo v možnostech a schopnostech žalované přispívat na výživu zletilé dcery částkou 6 000 Kč měsíčně. Žalobkyní požadovaná částka 7 000 Kč však již v možnostech žalované nebyla s ohledem na specifickou péči o další její děti a výdaje související s jejich zdravotním stavem.

12. Žalovaná prokázala, že od dubna 2024 došlo k výraznějšímu poklesu jejího výdělku, neboť respektovala doporučení lékařů a z důvodu dlouhodobých zdravotních potíží požádala o přeložení na méně exponované pracoviště. Od dubna 2024 tak dosahuje průměrného čistého měsíčního výdělku 38 829 Kč. Dle názoru odvolacího soudu s ohledem na doložené zprávy o zdravotním stavu žalované nelze její jednání v souvislosti s přeložením na jinou pracovní pozici, respektive jiné oddělení, považovat za postup, jímž by se žalovaná bez závažného důvodu vzdala výraznějšího příjmu (§ 913 odst. 2 o. z.). Od dubna 2024 tak lze považovat za odpovídající výživné částku 5 000 Kč měsíčně. Tato částka nepřevyšuje výši výživného vymezenou doporučujícími tabulkami Ministerstva spravedlnosti ČR, resp. je o něco nižší z důvodu dalších nezbytných výdajů žalované, k nimž lze řadit i splácení úvěru na nový vůz, který rodina potřebuje pro uspokojování každodenních potřeb cestování.

13. K námitce žalované, že podala žádost o přiznání invalidního důchodu, nebylo možno přihlédnout. Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o. s. ř). Pokud by do budoucna došlo k výraznější změně v poměrech žalované či žalobkyně, nic by nebránilo v tom, aby došlo k následné úpravě výše výživného na základě žaloby jedné ze stran řízení případně jejich mimosoudní dohody.

14. Za období od 1. 6. 2023 do 30. 9. 2024 žalované vznikl dluh na výživném ve výši 51 000 Kč. Při vyčíslení dluhu odvolací soud vzal v úvahu, že od června 2023 do dubna 2024 žalovaná hradila na výživu žalobkyně měsíčně částku 2 000 Kč, v měsících v květnu 2024 uhradila částku 4 000 Kč, v červnu 2024 částku 3 000 Kč, v červenci 2024 částku 3 000 Kč, v srpnu 2024 částku 3 500 Kč a v září 2024 částku 3 500 Kč. Na zaplacení dluhu byla s ohledem na výši částky i osobní a finanční poměry žalované poskytnuta delší než zákonná lhůta, a to lhůta šesti měsíců (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

15. Ve zbytku požadovaného nároku pak odvolacímu soudu nezbylo, než za jednotlivá období žalobu částečně zamítnout, kdy na rozdíl od nesprávného postupu soudu prvního stupně specifikoval tyto částky tak, aby byl vyčerpán celý předmět řízení (§ 152 odst. 2 o. s. ř.).

16. Veden shora uvedenými úvahami odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. změnil.

17. Protože odvolací soud v meritu změnil rozsudek soudu prvního stupně, musel znovu rozhodnout i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně požadovala přiznání výživného ve výši 7 000 Kč měsíčně. Za období od 1. 6. 2023 do 31. 3. 2024 jí bylo přiznáno výživné ve výši 6 000 Kč. V této části tak byla úspěšná do výše 86 %. S účinností od 1. 4. 2024 do budoucna jí bylo přiznáno výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně, v této části tedy byla úspěšná do výše 72 %. Prostým průměrem lze uzavřít, že žalobkyně byla v řízení celkově úspěšná zhruba do výše cca 80 %, neúspěšná do výše 20 %. Po promítnutí úspěchu žalované do úspěchu žalobkyně tak žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení do výše 60 %. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají z výdajů za šest úkonů právní služby (převzetí věci, sepis žaloby, účast ujednání dne 14. 3. 2024, vyjádření k výzvě soudu ze dne 3. 4. 2024, nahlížení do spisu dne 17. 4. 2024, účast při jednání dne 25. 4. 2024) po 9 980 Kč dle § 8 odst. 2 a § 7 bod 5 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 420 000 Kč (7 000 Kč x 12 x 5). Je třeba přesvědčit žalobkyni, že za účelně vynaložený náklad lze považovat právní úkon spočívající ve vyjádření žalobkyně k výzvě soudu ze dne 3. 4. 2024 (číslo listu 90 spisu). S ohledem na množství důkazů doložených k vyjádření žalované pak je možno za účelně vynaložený považovat i úkon spočívající v nahlédnutí právního zástupce žalobkyně do spisu a v seznámení se s nově doloženými důkazy žalované, když k nahlédnutí došlo dne 17. 4. 2024, tedy před jednáním soudu prvního stupně konaným dne 25. 4. 2024. Naproti tomu se odvolací soud ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že s ohledem na rozsah a obsah vyjádření ze dne 3. 4. 2024 (číslo listu 90 spisu) nelze za účelně vynaložený úkon považovat další jednání s klientem dne 25. 3. 2024 vykázaný v době od 13:00 do 14:15 hodin, tedy přesahující jednu hodinu. Odměna za šest úkonů právní služby po 9 980 Kč představuje částku 59 880 Kč. K této je třeba připočítat šest režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhradu hotových výdajů v souvislosti s cestovným za tři cesty , adresa, – , adresa, a zpět po 590 Kč (dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu) a třikrát ztrátu času po 400 Kč (dle § 14 odst. 1 advokátního tarifu). Celkem účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně činí 64 650 Kč (59 880+1 800+1 770+1 200). Žalobkyni bylo přiznáno 60 % z této částky, tedy částka 38 790 Kč. Na zaplacení nákladů řízení byla žalované se shora uvedených důvodů poskytnuta delší lhůta tří měsíců. Žalovaná uhradí tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)

18. V odvolacím řízení byly žalobkyně i žalovaná pouze zčásti úspěšné. Po porovnání úspěchu žalobkyně oproti úspěchu žalované žádné z účastnic právo na náhradu nákladu odvolacího řízení přiznáno nebylo (§ 142 odst. 2, § 224 odst. 1 o. s. ř.).