7 C 1/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem adresa zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Anonymizováno bytem adresa zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 pro žaloba o výživné zletilé Anonymizováno

I. Žalovaná je povinna přispívat počínaje dnem 1. 6. 2023 na výživu žalobkyně částkou 5 500 Kč měsíčně, splatných vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.

II. Dlužné výživné za dobu od 1. 6. 2023 do 30. 4. 2024 v celkové výši 35 000 Kč je žalovaná povinna splácet spolu s běžným výživným po částkách 1 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 472 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem podaným soudu dne 30. 1. 2024 se žalobkyně jako zletilá dcera žalované domáhala vydání rozsudku, kterým by soud rozhodl, že žalovaná je povinna s účinností od 1. 6. 2023 přispívat žalobkyni na její výživu částkou 7.000,- Kč měsíčně. Výživné žalobkyně vůči matce dosud nebylo upraveno, neboť žalobkyně bydlela až do měsíce května 2023 u matky, přičemž rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 40 P 301/2019-79 ze dne 20. července 2020 byl schválena dohoda rodičů, kterou se otec žalobkyně , jméno FO, , narozený dne , datum, , zavázal platit na výživném pro žalobkyni částku ve výši 3 900 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 7. 2019. Žalobkyně vycházela z toho, že výživné pro žalobkyni bylo naposledy upravováno v době, kdy tehdy nezletilá žalobkyně navštěvovala základní školu. S postupem času došlo tedy k významnému navýšení nákladů na hrazení potřeb žalobkyně. K významné změně poměru účastníků došlo počínaje měsícem červnem 2023, kdy se žalobkyně přestěhovala k otci, a žalovaná počala dobrovolně hradit výživné ve výši 2 000 Kč za měsíc. Žalobkyně má za to, že žalovanou hrazená výše výživného je naprosto nedostačující, a to i s ohledem na to, že otci žalované bylo v roce 2020 stanoveno platit výživné pro žalobkyni ve výši 3 900 Kč, a to v době kdy žalobkyně navštěvovala základní školu v místě svého bydliště. K významné změně poměrů došlo jednak v souvislosti s rostoucím věkem žalobkyně, a náklady na hrazení běžných potřeb žalobkyně, přičemž náklady se žalobkyni ještě zvýšily v souvislosti s přípravou na maturitní zkoušku, maturitní ples a případné další studium. Žalobkyně nyní žije ve společné domácnosti se svým otcem , jméno FO, , na adrese , adresa, , přičemž předmětná nemovitost se nachází ve společném jmění manželů otce žalobkyně a jeho manželky , jméno FO, . Za energie otec hradí částku 6 760 Kč měsíčně (záloha na vodu 1.000,- Kč, záloha na elektřinu – 5.760Kč) a dále splátka hypotéčního úvěru a s tím související pojištění ve výši 22.667,- Kč za měsíc, dále poplatek za odvoz odpadu v částce 2.496,- Kč ročně + TV a rozhlas 2 160,- Kč ročně. Žalobkyně studuje 4. Ročník střední školy , právnická osoba, , kdy školné činí 20.000,- Kč za rok. Žalobkyně dojíždí do školy buď vlakem, za což vynakládá částku 3.120,- Kč za měsíc, či automobilem v případě, že vyučování začíná či končí v době, kdy žalobkyni nenavazuje spojení. Automobil žalobkyni zakoupil otec za částku 37.000,- Kč. V souvislosti s maturitním ročníkem má žalobkyně zvýšené výdaje, zejména s přípravou na maturitní zkoušku a maturitní ples. V souvislosti s maturitním plesem žalobkyně již vynaložila částku ve výši 5.000,- Kč za zapůjčení plesových šatů a dále částku ve výši 1.687,- Kč. Ve svém volném čase žalobkyně navštěvuje posilovnu, za což hradí přibližně 1.000,- Kč za měsíc. Žalobkyni se v současné době zhoršuje zrak a bude muset vynaložit další finanční prostředky za brýle či kontaktní čočky. Základní náklady žalobkyně v současné době odhaduje na částku minimálně 14.000,- Kč za měsíc, sestávají se z následujících plateb: Školné - 20.000,- Kč/rok; Oblečení + obuv - 1.500,- Kč /měsíc; strava - 3.000,- Kč/měsíc, Hygienické potřeby + drogerie - 1.000,- Kč /měsíc; náklady na bydlení – 3.000, -Kč /měsíc (poskytuje otec); Jízdné do školy - 3.120,- Kč / měsíc; Telefon + internet – 450,- Kč/měsíc; Mimoškolní aktivity (focení, modeling, fitness a kolo) – 3.000,- Kč / měsíc. Otec žalobkyně pracuje jako prodejce zemědělské techniky zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . kdy dosahuje příjmu oscilujícím okolo 35.000 Kč – 40.000 Kč. Otec žalobkyně nemá žádné další vyživovací povinnosti. Žalovaná je podle tvrzení žalobkyně zaměstnána jako zdravotní sestra, žalobkyně odhaduje příjem žalované mezi 35.000 – 40.000 Kč za měsíc. Žalovaná bydlí v bytě na adrese , adresa, , který je ve společném jmění manželů žalované a jejího manžela. Žalovaná má dále vyjma vyživovací povinnosti k žalobkyni dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem ve věku 13 a 14 let. Žalovaná hradí jako výživné žalobkyni od června roku 2023 částku ve výši 1.700,- Kč – červen a dále 2.000,- Kč ve prospěch účtu žalobkyně s poznámkou ,,výživné“. Veškeré náklady na hrazení odůvodněných potřeb žalobkyně nad rámec výživného poskytovaného žalovanou (2.000,- Kč) jsou hrazeny otcem žalobkyně, vyjma platby ve výši 10.000,- Kč za školné, které bylo uhrazeno matkou žalované (babičkou žalobkyně) v květnu 2023. Žalobkyně se pokoušela o mimosoudní jednání s žalovanou skrze předchozího právního zástupce, kdy požadovala zvýšení výživného dopisem ze dne 14. 7. 2023. Na to žalovaná reagovala rovněž prostřednictvím právního zástupce replikou ze dne 8. 8. 2023, kdy navrhovala upravit její vyživovací povinnost na částku 3.000,- Kč za měsíc, avšak ani tuto částku žalobkyni nehradí. Žalovaná se od doby odstěhování žalobkyně k otci s žalobkyní nestýká a uhradila žalobkyni výživné ve výši 1.700,- Kč dne 9. 6. 2023 a od 11. 7. 2023 hradí pravidelně částku ve výši 2.000,- Kč s poznámkou výživné. Nad rámec výživného obdržela žalobkyně od žalované dar ve výši 1.000,- Kč za vysvědčení. Žalovaná v době podání žaloby hradí výživné ve výši 2.000,- Kč za měsíc, ačkoliv prostřednictvím právního zástupce sdělovala, že je v jejích možnostech hrazení výživného ve výši 3.000,- Kč za měsíc.

2. Žalovaná s návrhem nesouhlasila, když uvedla, že je pravdou, že se žalobkyně od žalované odstěhovala v červnu 2023 ke svému otci. Odstěhování nepředcházela žádná významná událost. Žalobkyně zkrátka jednoho víkendu žalované oznámila, že se odstěhovala a přijde si pro věci. S žalovanou a sourozenci žalobkyně prakticky nekomunikuje. Žalované žalobkyně zaslala jen sms zprávy, týkající se předání věcí a dále hrazení výživného. Žalovaná kontaktovala žalobkyni s přáním k svátku, k Vánocům, předala jí dar. Žalovaná komunikovala s žalobkyní po celou dobu v klidu a důstojně. Žalobkyně nepozvala žalovanou a nikoho z rodiny žalované, včetně polorodých sourozenců na maturitní ples. Žalobkyně byla do své zletilosti ve výlučné péči matky s tím, že s otcem byla v kontaktu nepravidelně. Otec na její výživu dokonce dlužil výživné. Školné vždy hradila matka a babičky. Žalovaná má další dvě vyživovací povinnosti, a to k nezletilé dceři , jméno FO, (15let) a nezletilému synovi , jméno FO, (14 let). Žalovaná a obě děti mají zvýšené výdaje na úhradu potřeb souvisejících s jejich zdravím. Žalovaná se několik let léčí s diabetem, vysokým tlakem, zrakem atd. Žalovaná musí dodržovat dietu a nosí brýle. Žalovaná užívá léky s doplatkem a pomůcky k léčbě diabetu. Podání žaloby ze strany žalobkyně žalovanou naprosto ochromilo po psychické stránce. Žalovaná sjednává změnu pracovní pozice kvůli svému zdravotnímu stavu, případně snížení pracovní zátěže, neboť jí ošetřující lékař doporučil změnu pro alarmující zdravotní stav. Žalovaná hradí za bydlení celkem částku 8.200,-Kč (vč. elektřiny), hypotéční úvěr ve výši 7.000,-Kč. Jedná se o byt 2 + 1. Žalovaná dále vydá cca 20.000,-Kč za drogerii a potraviny. Žalovaná dojíždí do zaměstnání do , právnická osoba, . (dále také jen „, Anonymizováno, “) a za pohonné hmoty vydá cca 6 000 Kč s tím, že vozí rovněž děti k lékaři apod. Žalovaná splácí úvěr na jediné vozidlo, které rodina vlastní splátku ve výši 8.412 Kč. Žalovaná dále splácí úvěr na rekonstrukci bytu splátka ve výši 2.519 Kč a hradí konsolidovaný úvěr ve výši 12.600 Kč, který si rodina vzala pro překlenutí období, ve kterém manžel žalované ztratil zaměstnání. Žalovaná s manželem dále vydá za poplatky za telefony, tv poplatky, internet a splátky mobilních telefonů cca 6 000 Kč. Za životní pojištění, spoření, úrazové pojištění vydá žalovaná s manželem cca 4 000 Kč. Příjem žalované činí průměrně za sledované období částku 47.874 Kč s tím, že její mzda podle mzdového výměru činí 35.100 Kč a žalovaná napracovala za poslední sledované období 235 přesčasových hodin. Žalovaná pracuje jako zdravotní sestra v , Anonymizováno, . Příjem manžela žalované činí 35.000,-Kč průměr měsíčně, pracovní zařazení manžela je zedník ve společnosti , Anonymizováno, Žalovaná však výše uvedené pracovní tempo již neudrží, aktuálně je na pracovní neschopnosti a musí změnit pracovní pozici, resp. pracovní vytížení. Žalovaná se snažila udržet pracovní tempo, aby z vyššího příjmu pokryla všechny shora uvedené výdaje, nicméně tato zátěž se na ní velmi podepsala a na doporučení lékaře bude muset pracovní zátěž rapidně snížit. Není pravdou, že by žalovaná nepřispěla na výdaje spojené s maturitním plesem. Žalovaná uhradila zálohu na půjčovné šatů 2 000 Kč a dále celkem 4 400 Kč k rukám třídní učitelky na výdaje za účast na maturitním plese. Žalovaná poskytla žalobkyni plnou péči, žalobkyně má u žalované vytvořené zázemí pro bydlení. Žalobkyně má možnost dopravy do Karlových Varů s žalovanou. Žalovaná žalobkyni nabídla částku ve výši 3.000,-Kč s tím, že je to pro ni únosná hranice, tak aby byla schopna s manželem pokrýt potřeby rodiny. Dále žalovaná uvedla, že „konsolidací výdajů rodiny (doprava, bydlení, nákupy) byla schopna žalovaná pokrýt s manželem i výdaje žalobkyně, na které pokud bude žalobkyně „samostatná jednotka“ žalovaná nedosáhne“. Žalovaná s odkazem na ustanovení § 915 NOZ soudu sděluje, že její životní úroveň je spíše nižší. Jako čtyřčlenná rodina žijí v bytě 2+1 a vlastní jedno vozidlo. Úspory netvoří, naopak splácí dluhy, které stihly rodinu v období manželovo nezaměstnanosti a další odůvodněné dluhy, které jsou spojeny s bydlením a pořízením jediného vozidla. Pokud tedy žalovaná více, než standardně zajišťuje svůj příjem (nadměrnými přesčasy), žije ve 2+1, vlastní jedno vozidlo a k tomuto pokrývá potřeby dalších nezletilých dětí ve věku 14 a 15 let, je zřejmé, že její životní úroveň je spíše nižší, než je současná životní žalobkyně, která bydlí v domě, vlastní v 18 letech vozidlo, navštěvuje soukromou školu a jako mimoškolní aktivitu za 3.000,-Kč měsíčně provozuje focení, modeling, fitness. Zvýšené náklady s dojížděním do školy má žalobkyně pouze kvůli změně jejího bydliště a tím, že nechce kooperovat při dopravě s žalovanou. Žalovaná se chtěla s žalobkyní rozumně dohodnout, žalobkyně však trvá na tom, že má svá práva a podle toho s matkou jedná. Podání žaloby ze strany žalované bylo pověstnou poslední kapkou s tím, že žalovaná je ve velké psychické zátěži. Dále žalovaná uvádí, že je nepochybné, že z tohoto hlediska je otec žalobkyně více kompetentní, má pouze jednu vyživovací povinnost, je vlastníkem rodinného domu a vozidla a má srovnatelnou mzdu jako žalovaná. Žije ve společné domácnosti s manželkou. Žalovaná má za to, že otec žalobkyně žije vyšší životní úroveň.

3. V průběhu řízení účastníci argumentaci ve věci dále doplnili. Při soudním jednání konaném dne 14. 3. 2024 žalovaná uvedla, že je zde nová skutečnost v podobě změny pracovní smlouvy žalované, která již nebude moci vykonávat služby a nebude moci mít osobní ohodnocení., a že její mzda klesne od 1. 4. 2024 o cca 10 000 Kč čistého, s tím, že zdravotní stav žalované se zhoršil dále tak, že nebude moci vykonávat dosavadní pracovní činnost.

4. Podáním ze dne 27. 3. 2024 žalovaná své vyjádření k žalobě doplnila o tvrzení, že nezletilý syn , jméno FO, má prokázánu alergii na bílkovinu kravského mléka, má doporučenu eliminační dietu bez potravin obsahující kravského mléka. , jméno FO, má též oční vadu, nosí brýle s tím, že 2x ročně potřebuje nové brýle. V březnu 2024 kupovala žalovaná , jméno FO, brýle za 1 879 Kč a v prosinci 2023 za 1 679 Kč. Nezletilá , jméno FO, je v péči psychiatrické ambulance CEDUP s.r.o. pro elektivní mutismus a separační úzkostnou problematiku. , jméno FO, též navštěvuje Speciální pedagogické centrum v Sokolově. Péče o , jméno FO, je tak náročná. Dcera , jméno FO, je také v péči neurologické ambulance a má další medikaci. Dcera , jméno FO, je též sledována na kardiologii bez medikace. Dále žalovaná uvedla, že dcera , jméno FO, „nadstandardně navštěvuje“ zubního lékaře MDDr. Adama Vránu, když má zvýšenou potřebu dentální hygieny, kterou absolvuje 2x ročně. Žalovaná je sledována a medikována v nefrologické ambulanci MUDr. Jiřího Vlasáka, žalovaná užívá pro všechna svá onemocnění 11 léků. V této ambulanci je žalovaná sledována zejména pro nestandardní vznik cyst v různých částech těla, které musí být posuzovány a případně následně řešeny operativně. Dále se zde léčí žalovaná s onemocněním ledvin, u něhož je negativní prognóza do budoucna. Žalovaná si též léčí astma, dále byla dne 19. 1. 2023 hospitalizována pro gynekologický výkon. Žalovaná se též léčí s diabetem. Dne 31. 5. 2022 „řešila“ žalovaná na ortopedickém oddělení KKN a.s. jednu z cyst v koleni. Žalovaná též vydává měsíčně za magnezium 150 Kč. Žalovaná má pro svůj zdravotní stav vyšší potřebu zubních ošetření, kdy poslední plánová zubní péče žalovanou vyšla na 70 000 Kč a byl hrazena z úvěru. Žalovaná dochází k MDDr. Vránovi, a nemá doklad o úhradě úkonů u tohoto zubního lékaře. Navrhla, aby si soud vyžádal zprávu o úhradách za výkonu zubní péče pro žalovanou a její dceru , jméno FO, . Žalovaná dále uvedla, že veškerou lékařskou dokumentaci ke svému zdravotnímu stavu ukládá u svého praktického lékaře MUDr. Jindřicha Siudy, když tento jí odmítl sepsání zprávy o jejím zdravotním stavu s tím, že tuto podá k žádosti soudu. Žalovaná navrhla, aby si soud tuto zprávu vyžádal. Žalovaná dále uvedla, že od 1. 4. 2024 nastane změna pracovního poměru žalované, když žalovaná bude stále zaměstnána u , Anonymizováno, ., ale bude mít jinou náplň práce. Žalovaná navrhla, aby si soud vyžádal v tomto směru zprávu od zaměstnavatele žalované. Žalovaná též uvedla, že předpis k úhradám za bydlení činí částku 5 977 Kč. Žalovaná dále uvedla, že splácí měsíčně částku ve výši 6 343,59 Kč z titulu hypotečního úvěru uzavřeného s Moneta Money Bank, dále částku 12 406 Kč z titulu konsolidačního úvěru se společností Cofidis, částku ve výši 2 519,73 Kč z titulu smlouvy na rekonstrukci bytu a částku ve výši 8 412 Kč z titulu smlouvy o úvěru na osobní automobil ve výši 8 412 Kč. Dále žalovaná poukazuje na hledisko dobrých mravů, a k tomu odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 96/16-1. Žalovaná dále poukazuje na to, že hradila tři poslední úhrady za školné pro žalobkyni, a že žalobkyně mohla studovat soukromou školu jen díky její podpoře, neboť otec se na úhradě školného nikdy nepodílel. Dále žalovaná poukazuje na to, že otec žalobkyně přispíval na výživu žalobkyně až do jejích 18 let částkou 3 900 Kč měsíčně. Dále žalobkyně poukazovala na to, že otec žalobkyni koupil brýle za 24 500 Kč a ona a její syn mají brýle za necelých 2 000 Kč.

5. Podáním ze dne 3. 4. 2024 žalobkyně své podání na výzvu soudu doplnila tak, že uvedla, že co se týká hrazení měsíčních nákladů žalobkyně, tyto hradí zejména otec žalobkyně spolu se svou manželkou, část nákladů hradí žalobkyně z poskytovaného výživného od žalované (2.000,- Kč). Dále žalobkyně sděluje, že je pravdou, že se snaží v rámci svých velmi omezených možností přispívat na úhradu svých nákladů, z tohoto důvodu příležitostně vypomáhá v prodejně sportovních potřeb – , Anonymizováno, , kdy za měsíc únor činil její příjem částku 2.574,- Kč. Nejedná se však o stabilní ani pravidelný zdroj příjmů žalobkyně, tím spíše, když se žalobkyně nyní musí připravovat na maturitní zkoušku a přijímací řízení na vysokou školu. Převážnou většinu běžných nákladů žalobkyně tak hradí otec žalobkyně. Zvýšené mimořádné výdaje, jako například pořízení dioptrických brýlí či notebooku, hradí výlučně otec. Dále žalobkyně předkládá potvrzení o platbách z účtu otce, kterými byly hrazeny potřeby pro žalobkyni, kdy se jedná o platbu předmětného notebooku ze dne 23.12.2023, vozidla ze dne 13.8.2023 a dále platby za vyúčtování mobilních služeb a internetu ze dne 16.2.2024, částka za žalobkyni představuje 392,- Kč za měsíc. Manželka otce je zaměstnána jako státní zaměstnanec na inspektorátu v Plzni a její průměrný měsíční čistý příjem osciluje okolo 30.000,- Kč a měsíc, přičemž vynakládá za dojíždění do zaměstnání přibližně částku 5.000,- Kč za měsíc. Dále žalobkyně uvádí, že hlavním důvodem odchodu z domácnosti žalované bylo chování manžela žalované, který měl vůči žalobkyni dlouhodobě negativní postoj, byla upozaďována v rámci rodiny žalované, ze strany manžela žalované docházelo k soustavnému psychickému nátlaku, který vyúsťoval i ve fyzické násilí. Z tohoto důvodu po dovršení zletilosti žalobkyně opustila své bydliště a vyhledala otce, kterého ji žalovaná zakazovala po rozchodu rodičů jakkoliv kontaktovat. Dále žalobkyně zdůrazňuje, že skutečnost, že rodina žalované netvoří úspory a naopak splácí dluhy, nemůže jít k tíži žalobkyni, a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má povědomí o tom, jak rodina žalované hospodaří, když přebírá dluhy za účelem pořízení spotřebních věcí, darů a dovolených. Tvrzení o splácení dluhů v období nezaměstnanosti manžela žalované je nepravdivé. Žalobkyně závěrem vyjadřuje své pochybnosti o možné účelovosti snížení příjmů žalované, když dle informací žalobkyně měla žalovaná obdobné zdravotní problémy již v minulosti, a přesto, i v době prvního jednání před soudem, byla schopna vykonávat totožnou práci jako v minulosti za obdobných mzdových podmínek. V této souvislosti nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že žalovaná pracuje ve zdravotnictví a není tak vyloučeno, že i vzhledem k jejím kontaktům, nemusí být objektivně zjištěn její zdravotní stav a posouzena způsobilost k vykonávání práce. Je rovněž otázkou na kolik a na jak dlouho dojde k snížení příjmu žalované, když nyní, při jejím vyšším příjmu - 47.874,- Kč, tvrdí, že není schopna hradit výživné vyšší než 3.000,- Kč za měsíc, tak pokud by došlo k poklesu příjmu o tvrzených 10.000,- Kč, nepostačoval by příjem žalované ani k hrazení tvrzených závazků.

6. Při soudním jednání dne 25. 4. 2024 žalovaná soudu sdělila, že navrhla žalobkyni výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně, avšak žalobkyně by akceptovala částku nejméně ve výši 6 000 Kč měsíčně. K tomu zástupce žalované uvedl, že s ohledem na provedené dokazování k výši příjmu žalované a odůvodněné potřeby žalobkyně považuje skutečně žalovaná za nejnižší možnou částku výživného částku ve výši 6 000 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že žalovaná z důvodu jejího zdravotního stavu nebude schopna v budoucnu vykonávat jak služby, tak přesčasy, respektive již toho není schopna, neboť jí to zdravotní omezení neumožňuje s tím, že tento stav je trvalý s tím, že se zlepšovat nebude. Žalovaná tedy v budoucnu nebude moci vykonávat přesčasy ani služby s tím, že tento stav je spíše trvalý.

7. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že poslední úprava výživného pro žalobkyni, byla provedena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 7. 2020, č.j. 40 P 301/2019-79, který nabyl právní moci dne 27. 7. 2020. Tímto rozsudkem byla schválena dohoda rodičů žalobkyně, kterou se otec zavázal platit na výživném pro žalobkyni částku 3 900 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 7. 2019, a to vždy do 22. dne v měsíci předem. Nejedná se tedy o rozhodnutí o výživném, jímž by byla uložena povinnost k placení výživného žalované, ale otci žalobkyně. Soud proto uvádí, že poměry otce žalobkyně uvádí pouze pro porovnání se současnými poměry žalované. Dále jsou uvedeny poměry žalované pro porovnání s jejími současnými poměry. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že otec žije s , jméno FO, v bytě o velikosti 3 + 1, který měli manželé v osobním vlastnictví. Náklady na bydlení měli 6 200 Kč měsíčně, pojištění bytu ve výši 150 Kč měsíčně. Částku 1 700 Kč vydávali za internet, TV, a telefon, částku 170 Kč měsíčně za pojištění motocyklu a ročně za pojištění vozidla částku 8 700 Kč. Průměrný měsíční příjem otce činil částku ve výši 26 400 Kč, a průměrný příjem jeho manželky činil 25 500 Kč měsíčně. Otec neměl jinou vyživovací povinnost, jeho manželka neměla žádnou vyživovací povinnost. Otec splácel hypotéku ve výši 1 270 000 Kč po částce 5 080 Kč měsíčně a půjčku ve výši 540 000 Kč po 6 200 Kč měsíčně. Dále měl otec závazek ve výši 800 000 Kč, který splácel po 9 200 Kč měsíčně. Kromě bytu otec nevlastnil jinou nemovitost. Dále vlastnil motocykl KTM r. v. 2018, jeho manželka pak osobní automobil Renault Clio. Otec měl pronajatou garáž za 1 000 Kč měsíčně, dále hradil za léky související s onemocněním srdce částku 150 Kč měsíčně. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících poměrů žalobkyně: žalobkyně byla nezletilá, byla žákyní 9. třídy ZŠ a neměla žádné koníčky, za něž by bylo nutné vydávat finanční prostředky. Matka platila nezletilé obědy ve výši 350 Kč měsíčně, a vzhledem k vysoké postavě nezletilé s tím souvisely zvýšené výdaje za obuv a oblečení. Žalobkyně též v té době chodila na ortodoncii a nosila rovnátka. Otec nad rámec dobrovolně placeného výživného ve výši 2 000 Kč kupoval žalobkyni dárky k narozeninám, vánocům apod. Také jí kupoval oblečení, příslušenství k telefonu a další potřebné věci.

8. K současným poměrům žalobkyně bylo provedenými důkazy zjištěno, že navštěvuje závěrečný 4. ročník střední školy , právnická osoba, (zjištěno z potvrzení o studiu ze dne 8. 9. 2023 a 22. 1. 2024), kdy školné činí 20.000,- Kč za rok, přičemž otec žalobkyně uhradil dne 19. 2. 2024 školné ve výši 9 550 Kč (zjištěno z dokladu o zaplacení ze dne 19. 2. 2024), a žalovaná (či její matka) pak uhradila školné ve výši 9 550 Kč dne 26. 6. 2023 (zjištěno z potvrzení o provedené platbě ze dne 26. 6. 2023). Žalobkyně dojíždí do školy buď vlakem, za což vynakládá částku 3.120,- Kč za měsíc (zjištěno z ceny jízdného vlakem z M. Lázní do K. Varů na žákovské průkaz 18-25 let), či automobilem v případě, že vyučování začíná či končí v době, kdy žalobkyni nenavazuje spojení. Automobil žalobkyni zakoupil otec za částku 37.000,- Kč (zjištěno z potvrzení o úhradě automobilu ze dne 13. 8. 2023). Otec zakoupil žalobkyni notebook za 10 521 Kč, neboť žalobkyně neměla v jeho domácnosti k dispozici žádný počítač (zjištěno z doklad o úhradě ze dne 23. 12. 2024). Otec hradí žalobkyni též poplatky za telefon ve výši 392 Kč měsíčně (zjištěno z vyúčtování ze dne 22. 3. 2024, o platbě za mobilní služby ze dne 16. 2. 2024). V souvislosti s maturitním ročníkem má žalobkyně zvýšené výdaje, zejména s přípravou na maturitní zkoušku a maturitní ples. V souvislosti s maturitním plesem žalobkyně již vynaložila částku ve výši 2 999,- Kč za zapůjčení plesových šatů (zjištěno z pokladního dokladu za půjčení plesových šatů), když zálohu na plesové šaty ve výši 2 000 Kč zaplatila žalovaná a částku ve výši 4 400 Kč k rukám třídní učitelky na další výdaje za účast na maturitním plese (což žalobkyně nijak nerozporovala), a dále částku ve výši 1.687,- Kč (zjištěno z dokladu o platbě ve výši 1 687 Kč). Ve svém volném čase žalobkyně navštěvuje posilovnu, za což hradí přibližně 1.000,- Kč za měsíc. Žalobkyni se v současné době zhoršuje zrak a bude muset vynaložit další finanční prostředky za brýle či kontaktní čočky. Otec jí zakoupil nové brýle za 24 500 Kč. Žalobkyně též podala dne 22. 2. 2024 přihlášku na Fakultu ekonomickou Západočeské univerzity v Plzni, přičemž za přihlášku uhradila částku 600 Kč (zjištěno z potvrzení o přijetí platby za přihlášku o studium ze dne 22. 2. 2024). Základní náklady žalobkyně v současné době činí asi 14.000,- Kč za měsíc, sestávají se z následujících plateb: Školné - 20.000,- Kč/rok; Oblečení + obuv - 1.500,- Kč /měsíc; strava - 3.000,- Kč/měsíc, Hygienické potřeby + drogerie - 1.000,- Kč /měsíc; náklady na bydlení – 3.000, -Kč /měsíc (poskytuje otec); Jízdné do školy - 3.120,- Kč / měsíc; Telefon + internet – 450,- Kč/měsíc; Mimoškolní aktivity (focení, modeling, fitness a kolo) – 3.000,- Kč / měsíc. Z výplatní pásky žalobkyně z brigády ve společnosti , Anonymizováno, soud zjistil, že za měsíc leden 2024 žalovaná odpracovala 3 dny, a obdržela čistý příjem ve výši 2 574 Kč, a za měsíc únor 2024 pak odpracovala 2 dny, a obdržela čistý příjem výši 2 353 Kč. Předloženými doklady bylo prokázáno uhrazení části žalobkyní tvrzených výdajů (viz výše). Z výplatního lístku manželky otce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , jméno FO, soud zjistil, že za období prosinec 2023 činil její čistý příjem částku 30 771 Kč. Z výplatního lístku otce žalobkyně za měsíc květen 2023 soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalobce v tomto období činil částku ve výši 35 793 Kč, a z výplatního lístku otce žalobkyně za měsíc červen 2023 soud zjistil, že jeho čistý měsíční příjem činil částku 43 615 Kč.

9. K poměrům žalované bylo zjištěno, že žalovaná má další dvě vyživovací povinnosti, a to k nezletilé dceři , jméno FO, (15let) a nezletilému synovi , jméno FO, (14 let). Žalovaná a obě děti mají zvýšené výdaje na úhradu potřeb souvisejících s jejich zdravím. Nezletilý , jméno FO, nosí brýle, které se musí 2x ročně obměňovat, což žalovaná prokázala doklady o zaplacení brýlí z prosince 2023 ve výši 1 679 Kč, a z března 2024 ve výši 1 879 Kč. Dále nezletilý , jméno FO, má prokázánu alergii na bílkovinu kravského mléka, má doporučenu eliminační dietu bez potravin obsahující kravského mléka (zjištěno z lékařské zprávy , jméno FO, . Jána Hlíváka ze dne 7. 9. 2023, s čímž jsou spojené vyšší náklady na potraviny bez obsahu laktózy pro nezletilého , jméno FO, . Nezletilá , jméno FO, je v péči psychiatrické ambulance CEDUP s.r.o. pro elektivní mutismus a separační úzkostnou problematiku (zjištěno z lékařské zprávy MUDr. Blanky Stefanovičové ze dne 12. 4. 2022). , jméno FO, též navštěvuje Speciální pedagické centrum v Sokolově (zjištěno ze zprávy speciálního pedagogického centra ze dne 8. 11. 2021. Péče o , jméno FO, je tak náročná. Dcera , jméno FO, je též v péči neurologické ambulance a má další medikaci, a lékařkou bylo žalované doporučeno, aby více omezila svou pracovní dobu a toto kompenzovala příspěvkem na péči o nezletilou (zjištěno z lékařské zprávy MUDr. Ivony Heinekové ze dne 30. 8. 2023). Dcera , jméno FO, je též sledována na kardiologii bez medikace (zjištěno z lékařské zprávy MUDr. Zýky z nezjištěného data). Dcera , jméno FO, „nadstandardně navštěvuje“ zubního lékaře MDDr. Adama Vránu, když má zvýšenou potřebu dentální hygieny, kterou absolvuje 2x ročně. Žalovaná je sledována a medikována v nefrologické ambulanci MUDr. Jiřího Vlasáka. Z lékařské zprávy MUDr. Vlasáka ze dne 9. 1. 2024 soud zjistil, že nefrologický nález je příznivý, podle scintigrafie ledvin se jedná o normální nález, kontrola byla stanovena za půl roku. Žalovaná užívá pro všechna svá onemocnění 11 léků, které jsou specifikovány v této lékařské zprávě. Touto zprávou tedy nebylo potvrzeno tvrzení žalované, že se zde léčí žalovaná s onemocněním ledvin, u něhož je negativní prognóza do budoucna. Žalovaná si též léčí astma, když z lékařské zprávy MUDr. Mohammeda Alhbahina ze dne 30. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná nyní kouří elektronické cigarety, dýchá se jí celkem dobře, bez poruch ventilace. Dále žalovaná byla dne 19. 1. 2023 hospitalizována pro gynekologický výkon (zjištěno z lékařské zprávy Dr. Denise Berzovskiyho ze dne 9. 1. 2023. Žalovaná se též léčí s diabetem (zjištěno z lékařské zprávy MUDr. Roberta Cikhardta ze dne 27. 3. 2023). Dne 31. 5. 2022 žalovaná navštívila ortopedické oddělení KKN a.s. s tím, že z lékařské zprávy MUDr. Františka Smiško soud zjistil, že žalované byly diagnostikovány v levém koleni pseudocysty s tím, že nebyla doporučena operace, ale bylo stanoveno vyčkat efektu kortikoidu k resorbci pseudocysty. Žalovaná též vydává měsíčně za magnezium 150 Kč. Žalovaná má pro svůj zdravotní stav vyšší potřebu zubních ošetření, kdy poslední plánová zubní péče žalovanou vyšla na 70 000 Kč a byla hrazena z úvěru (přičemž žalobkyně toto tvrzení žalované nijak nerozporovala). Z lékařské zprávy praktického lékaře žalované MUDr. Jindřicha Siudy ze dne 18. 4. 2024 soud zjistil, že podle celkového zdravotního stavu který je podložen kardiologickým a nefrologickým nálezem, jakož i psychickým stavem žalované, došlo k významnému zhoršení zdravotního stavu žalované již v polovině roku 2023. V roce 2024 se přidaly další obtíže související s pohybovým aparátem a záchytem a léčbou diabetu. K přetěžování organismu dochází i nadále, neboť žalovaná nechce řešení svého zdravotního stavu v pracovní neschopnosti, vše řeší ambulantně, a to není podle názoru praktického lékaře žalované správné. Žalovaná dále uvedla, že od 1. 4. 2024 nastane změna pracovního poměru žalované, když žalovaná bude stále zaměstnána u , Anonymizováno, ale bude mít jinou náplň práce. Ze zprávy , Anonymizováno, . ze dne 17. 4. 2024 soud zjistil, že žalovaná je od 1. 4. 2024 na vlastní žádost převedena z oddělení urologie na oddělení gastro. Důvod převodu nebyl žalovanou sdělen vrchní ani staniční sestře. Tento převod není časově ohraničený. Na oddělení urologie pobírala žalovaná hrubou mzdu včetně osobního příplatku, příplatku za praxi a příplatku za úhradovou vyhlášku, navíc sloužila pohotovostní služby – přesčasy, z tohoto důvody byl její plat vyšší. Na novém oddělení gastro se bude 6 měsíců zaučovat, bude pobírat stejnou hrubou mzdu včetně všech příplatků jako na oddělení urologie. Po výše uvedeném zaučení je možnost navýšení platu o příslužby a výkony z příslužeb (přesčasy). Z potvrzení , Anonymizováno, . o příjmech žalované (jako zaměstnance) za období od června do prosince 2023 ze dne 18. 1. 2024 soud zjistil, že průměrná čistá měsíční mzda žalované za období od června do prosince 2024 činila 47 874 Kč, a žalovaná odpracovala celkem 235 přesčasových hodin (tedy v průměru 39 přesčasových hodin měsíčně). Z potvrzení , Anonymizováno, o příjmech žalované (jako zaměstnance) za období od ledna do března 2024 ze dne 17. 4. 2024 soud zjistil, že žalovaná v lednu 2024 odpracovala 30 přesčasových hodin, a byla 5 dnů v pracovní neschopnosti (hrubá mzda činila 44 716 Kč a čistá mzda 38 505 Kč), v únoru 2024 odpracovala 31 přesčasových hodin (hrubá mzda činila 40 876, náhrada za DPN 12 400 Kč a čistá mzda 48 095 Kč), a byla 9 dnů v pracovní neschopnosti, a březnu 2024 odpracovala 38,5 přesčasových hodin, a nebyla ani jeden den v pracovní neschopnosti. Průměrná čistá mzda žalované za období od ledna do března 2024 činila 50 330 Kč. Ze mzdového výměru žalované u , Anonymizováno, ze dne 1. 4. 2024 soud zjistil, že hrubá měsíční mzda žalované s účinností od 1. 4. 2024 činí částku ve výši 44 500 Kč, což činí podle sdělení žalované částku 39 000 Kč čistého měsíčně. Ze změnového listu Společenství vlastníků , adresa, , že předpis k úhradám za bydlení činí částku 5 977 Kč měsíčně od ledna 2024. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřené mezi žalovanou jako dlužníkem a společností MONETA Auto s.r.o. jako věřitelem, ze dne 19. 1. 2024, soud zjistil, že žalovaná si vzala u této společnosti úvěr ve výši 813 888 Kč na zakoupení vozidla KIA XCeed 1.5 T-GDI v ceně 549 900 Kč s tím, že se zavázala splácet tento úvěr částkou ve výši 7 536 Kč pod dobu 108 měsíců, přičemž tato částka nezahrnuje povinné ručení a havarijní pojištění, přičemž sama žalobkyně uvedla, že splácí na toto vozidlo částku ve výši 8 412 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 10. 2023 uzavřené mezi věřitelem MONETA Money Bank, a.s., a žalovanou jako dlužníkem soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 170 000 Kč, který se zavázala splácet v 96 měsíčních splátkách po 2 519,73 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru COFIKLASIK s konsolidací ze dne 5. 6. 2023, č. , číslo, , soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 1 043 236 Kč, který se zavázala žalovaná splácet ve 144 měsíčních splátkách po 12 406 Kč. Ze smlouvy o hypotečním úvěru na rekonstrukci ze dne 22. 10. 2021 soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 1 000 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala tento úvěr splácet měsíční splátkou ve výši 6 343,59 Kč. Dále z potvrzení o příjmu ze dne 19. 3. 2024 soud zjistil, že manžel žalované , jméno FO, , narozený , datum, , měl v období od ledna do února 2024 průměrný čistý měsíční příjem u společnosti , právnická osoba, ve výši 34 829 Kč a za rok 2023 pak ve výši 35 358 Kč. Z listu vlastnictví č. , hodnota, vedeného u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , soud zjistil, že žalovaná je spolu se svým manželem vlastníkem bytové jednotky č., Anonymizováno, , číslo, .

10. Výpověď , jméno FO, , narozené , datum, , byla soudem připuštěna, ačkoliv její výslech byl navrhnut po koncentraci řízení (namísto výslechu původně navržené svědkyně babičky žalované ze strany otce , jméno FO, ) z toho důvodu, že žalovaná uvedla, že má tak reagovat na vyjádření žalobkyně k důvodům jejího odchodu z domova ze dne 3. 4. 2024, zejména pokud jde o tvrzení žalobkyně o fyzickém a psychickém násilí vůči žalobkyni ze strany manžela žalované. Podle názoru soudu se tak jedná tzv. obranný důkaz, nezaviněně neuplatněný, když se jednalo o situaci, kdy žalovaná tímto důkazem jen reagovala na tvrzení žalobkyně, uplatněné v reakci na poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Svědkyně uvedla, že je babičkou žalobkyně z matčiny strany. K důvodům odchodu žalobkyně z domácnosti žalované svědkyně uvedla, že o tom nic neví s tím, že vztahy žalobkyně se žalovanou byly před odchodem žalobkyně běžné, normální. Dále uvedla, že nebyla nikdy přítomna tomu, že by manžel žalované , jméno FO, , žalobkyni uhodil, nebo by jí nadával. Dále uvedla, že ona platila žalobkyni školu, aby jí mohla dostudovat. Dále uvedla, že žalovaná zaplatila zálohu na šaty na maturitní ples, zaplatila další výdaje spojené s maturitním plesem, a na ples nebyla pozvána. Dále uvedla, že do domácnosti žalované chodí tak jednou za 2 měsíce.

11. Z výpovědi otce žalobkyně , jméno FO, soud zjistil, že mu žalobkyně sdělila, že důvodem odchodu z domácnosti žalované byly zejména špatné vztahy s manželem žalované, který ji měl nadávat, mlátit, to samé činila vůči žalobkyni i žalovaná. On to zná pouze z vyprávění žalobkyně, nebyl toho účasten, ani pro toto tvrzení žalobkyně nemá žádné důkazy. Žalobkyně mu sdělila, že toužila zejména po klidu a psychické pohodě, čehož se jí v jeho domácnosti dostalo. Dále z jeho výpovědi soud zjistil, že žalobkyně se přihlásila na brigádu do , Anonymizováno, v , adresa, , za což dostala finanční odměnu. Poté se též byla zeptat na práci v , Anonymizováno, , kde si práci vyzkoušela asi po dobu 4 hodin, a poté se domluvili, že kdyby potřeboval výpomoc hlavně přes prázdniny, tak se žalobkyni ozve. V současné době tam žalobkyně nedochází. Dále soud zjistil z jeho výpovědi, že žalované koupil automobil, protože žalobkyně musí jít na vlak v 5:00 hodin, a musel by tedy brzy vstávat a vozit jí na nádraží. Od nich z vesnice není dobré spojení na vlak a tak jí koupili levné vozidlo, aby se mohla odvézt sama. Ke koupi notebooku uvedl, že zjistil společně se svou manželkou, že žalobkyni chodí spousta „věcí“ ze školy na e-mail, které si pak žalobkyně pročítala na telefonu. Svůj počítač neměla, a tak jí koupili notebook, protože to byla z jeho pohledu nutnost. Dále uvedl, že on sám nemá vůči žalobkyni žádný dluh na výživném, když poslední částku, kterou dlužil ve výši 500 Kč, měl plnit již k rukám žalobkyně. Nad rámec výživného dceři ničeho neposílal. Dále uvedl, že žalobkyně když bydlela v domácnosti žalované, tak měla zakázáno se s ním jakkoliv kontaktovat. Proto mu žalobkyně volala tajně například, když šla běhat nebo na procházku se psem.

12. Soud dále zamítl důkaz účastnickou výpovědí žalobkyně s tím, že důvodem zamítnutí tohoto návrhu byla skutečnost, že co účastník hodlá soudu sdělit, měl by napsat do žaloby či vyjádření, uvést v jednací síni při přednesu žaloby, připomínám k důkazům, či v závěrečném návrhu. Toto bylo soudem žalobkyni sděleno s tím, když žalovaná soudu nesdělila, že by svým účastnickým výslechem chtěla prokazovat nějakou skutečnost, kterou nelze prokázat jinak.

13. Dále soud zamítl návrh žalované na provedení důkazu úryvkem z deníčku žalobkyně, dále fotografií žalované a žalobkyně z prosince roku 2022 pro nadbytečnost, když soud měl nedobrý současný vztah žalobkyně a žalované, a důvod odchodu žalobkyně prokázán z výslechu otce žalobkyně, a babičky žalobkyně , jméno FO, , a žalovanou předložené důkazy mohly prokázat pouze vztahy mezi žalobkyní a žalovanou v minulosti, což není podstatné pro rozhodování soudu v této věci.

14. Z důvodu nadbytečnosti soud zamítl též návrh žalobkyně na provedení důkazy výslechem tety žalobkyně , jméno FO, , narozené , datum, , a návrh žalované na provedení důkazu výslechem syna žalované , jméno FO, , narozeného , datum, , když tyto důkazy měly podle návrhů stran objasnit vztah mezi žalobkyní a žalovanou, případně důvody odchodu žalobkyně z domácnosti žalované. Dále soud zamítl návrh na provedení důkazu dotazem na střední školu žalobkyně, zda ke svému studiu potřebuje notebook. Soud tento důkaz zamítl, neboť je notorietou, že v roce 2024 ke studiu každé střední školy potřebuje student v dnešní době mít doma alespoň nějaký počítač, který žalobkyně k dispozici po přestěhování k otci neměla. Dále soud zamítl návrh žalované na provedení důkazu dotazem na , Anonymizováno, , zda zde žalobkyně stále pracuje, když tento důkaz byl žalovanou navržen až po koncentraci řízení, neboť sama žalovaná uvedla, že o této brigádě věděla již od října 2023. Kromě toho se nejedná o stabilní ani pravidelný zdroj příjmů, který nevede k dlouhodobému a efektivnímu zajištění potřeb žalobkyně, a provedení tohoto důkazy by nemělo vliv na rozhodnutí soudu ve věci (viz bod 25. a 26. odůvodnění rozsudku).

15. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla účastníky zpochybňována.

16. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“).

17. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

18. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

19. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

20. Podle § 913 odst. 2 občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popř., zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popř. i k péči o rodinnou domácnost.

21. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

22. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

23. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vyživovací povinnost žalované k žalobkyni doposud soudně upravena nebyla a je proto na místě ji upravit a rozhodnout o výši výživného.

24. Soud se rovněž zabýval otázkou, zda požadavek žalobkyně na výživné není v rozporu s dobrými mravy s ohledem zejména na zjištění důvodu odchodu žalobkyně z domácnosti žalované. Žalovaná ve svém podání ze dne 27. 3. 2024 poukázala na hledisko dobrých mravů, když odkázala na usnesení Ústavního soudu - senátu ze dne 20. 6.2017, sp. zn. III. ÚS 96/16 - 1 z nějž se podává „posouzení jednání (výkonu práva) jako odporujícího dobrým mravům je věcí volné úvahy soudů, která ovšem nesmí vybočit ze zákonem stanovených mezí. Úvaha soudu založená na aplikaci § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, resp. § 96 odst. 2 zákona o rodině, popř. § 2 odst. 3 občanského zákoníku musí být také v každém konkrétním případě podložena konkrétními zjištěními, z nichž plyne, že výkon práva je v rozporu s dobrými mravy [srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2001 sp. zn. I. ÚS 528/99“. Žalovaná však neuvedla žádné konkrétní chování žalobkyně, z nějž by vyplývalo, že v daném případě se jedná o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 občanského zákoníku, když pouze odkázala na své podání ze dne 30. 1. 2024, kde však na žádné konkrétní chování žalobkyně vůči žalované, které by mělo být rozporné s dobrými mravy, nepoukazuje. Pokud tím snad žalobkyně míní, jak uvedla ve svém podání ze dne 30. 1. 2024, že „žalovaná se chtěla s žalobkyní rozumně dohodnout, žalobkyně však trvá na tom, že má svá práva a podle toho s matkou jedná. Podání žaloby bylo poslední kapkou s tím, že žalovaná čelí velké psychické zátěži“, tak v tomto jednání žalobkyně soud žádný rozpor s dobrými mravy nespatřuje, když žalobkyně se před podáním žaloby snažila s žalovanou mimosoudně dohodnout, a žalobu podala až poté, kdy žalovaná trvala na částce výživného v maximální výši 3 000 Kč měsíčně, která byla navíc zjevně nepřiměřeně nízká. Soud vedl též dokazování k důvodu odchodu žalobkyně z domácnosti žalované, přičemž ani z výpovědi svědků otce žalobkyně , jméno FO, , ani z výpovědi babičky žalobkyně , jméno FO, nezjistil, že by se měla žalobkyně chovat vůči žalované v rozporu s dobrými mravy. Pokud žalobkyně nepozvala žalovanou a její rodinu na svůj maturitní ples, tak se jedná podle názoru soudu pouze o vyústění momentálně napjatých vztahů mezi žalobkyní a žalovanou, a nikoliv o chování, z nějž by vyplývalo, že požadavek žalobkyně na výživné je v rozporu s dobrými mravy.

25. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná je matkou žalobkyně. Dále bylo prokázáno, že účastníci řízení se nyní nestýkají, žalovaná od odchodu žalobkyně z její domácnosti, tj. od června 2023, přispívá dobrovolně na výživu žalobkyně částkou 2 000 Kč měsíčně. Nad rámec výživného obdržela žalobkyně dar za vysvědčení 1 000 Kč, a výše uvedené výdaje ve výši 6 440 Kč v souvislosti maturitním plesem žalobkyně. Školné ve výši 9 550 Kč zaplatila babička žalobkyně , jméno FO, , která to sama při své svědecké výpovědi uvedla. Žalobkyně je v současné době studentkou 4. ročníku denního studia v oboru číslo , hodnota, -42-M/01 Bezpečnostní právní činnost na škole TRIVIS – Střední škola veřejnoprávní, na adrese , právnická osoba, . , adresa, . Žalobkyně se tedy připravuje na povolání studiem střední školy a není proto schopna se sama živit. Příjmy žalobkyně z brigád jsou pouze nárazové a dosahují maximální výše cca 2 400 Kč měsíčně, žalobkyně však není s ohledem na denní studium schopna soustavné výdělečné činnosti. Nejedná se o stabilní ani pravidelný zdroj příjmů, který nevede k dlouhodobému a efektivnímu zajištění potřeb žalobkyně. Naopak lze hodnotit pozitivně, že se žalobkyně snaží využít smysluplně svůj volný čas a přivydělat si finanční prostředky pro svou potřebu, což svědčí o zodpovědném přístupu žalobkyně k životu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti jsou tedy splněny podmínky pro přiznání výživného ve smyslu § 911 občanského zákoníku.

26. Je nesporné a nepochybné, že v souvislosti se studiem na střední škole má žalobkyně zvýšené výdaje oproti studiu na základní škole. Jediným příjmem žalobkyně je výdělek z brigády, jak ale bylo uvedeno výše, nejedná se o stabilní příjem žalobce, pouze o nárazový výdělek. Soud vycházel z toho, že účelem výživného je uhrazování nejen průběžně se vyskytujících (běžných) potřeb žalobkyně, ale všech potřeb prospěšných jejímu všestrannému vývoji. V období od 1. 6. 2023 dosud je žalobkyně studentkou střední školy TRIVIS v , adresa, , měsíční náklady žalobkyně v současné době činí asi 14.000,- Kč za měsíc, sestávají se z následujících plateb ze školného 19 100 Kč ročně, přičemž v červnu 2023 platila matka (babička z matčiny strany) částku 9 550 Kč a v únoru 2024 platil otec druhou polovin školného ve výši 9 550 Kč, školné tak hradili oba rodiče žalobkyně z jedné poloviny. Dále mezi tyto náklady patří náklady na oblečení a obuv ve výši 1 500 Kč měsíčně, na stravu ve výši 3.000,- Kč měsíčně, na hygienické potřeby a drogerii ve výši 1 000 Kč měsíčně, náklady spojené s bydlením (které zabezpečuje otec), náklady na dopravu do školy z místa bydliště , adresa, do místa sídla školy v , adresa, 120 Kč měsíčně, náklady na telefon ve výši 400 Kč měsíčně, náklady volnočasové mimoškolní aktivity (focení, modeling, fitness a kolo) ve výši 3 000 Kč měsíčně. Přičemž v době, kdy se otec žalobkyně zavázal platit výživné pro žalobkyni ve výši 3 900 Kč, byla žalobkyně žákyní 9. třídy Základní školy v Sokolově. Žalobkyně docházela na ortodoncii a nosila rovnátka, neměla žádné koníčky spojené s výdejem finančních prostředků ze strany matky. Byla na svůj věk mimořádně vysoká s čímž byly spojeny zvýšené výdaje na obuv a oblečení.

27. Z výše uvedeného výčtu je zřejmé, že odůvodněné potřeby žalobkyně se oproti poslednímu rozhodování o výživném nepochybně zvýšily (byť zde byl jiný povinnný), a to již jen z důvodu rostoucího věku žalobkyně, dále v souvislosti s tím, že žalobkyně již nenavštěvuje základní, ale střední školu, a navíc je v posledním maturitním ročníku a usiluje o studium na Západočeské univerzitě v Plzni, kam podala již přihlášku ke studiu. Jen samotné náklady na dopravu žalobkyně z místa bydliště do místa sídla školy jsou vyšší oproti poslednímu rozhodování o výživném o 3 120 Kč. K námitce žalované, že žalobkyně má možnost společné dopravy se žalovanou do školy v , adresa, , soud uvádí, že pokud žalobkyně odešla z domácnosti žalované z důvodu, aby žila v klidném prostředí, tak si lze těžko představit, že toto klidné prostředí by za současných neutěšených vztahů mezi účastníky našla při společných cestách do školy se žalobkyní. , právnická osoba, žalobkyně by se musela nejprve nějakým způsobem dopravit z místa svého bydliště do Sokolova, a časově skloubit každodenní příjezdy a odjezdy s pracovní dobou žalované, což by bylo jistě velmi problematické. Nicméně nejprve by se musely rapidně zlepšit vztahy mezi žalobkyní a žalovanou, aby vůbec mohlo k nějaké dohodě o společné dopravě dojít. Soud tak vycházel z toho, že žalobkyní uvedený způsob dopravy je jediný možný.

28. Soud též při úvaze nad stanovením výše výživného pro žalobkyni přihlédl k porovnání příjmů domácnosti otce v době posledního rozhodování o výživném a současným příjmům domácnosti žalované. Příjem otce činil 26 400 Kč čistého měsíčně, a příjem jeho manželky pak 25 500 Kč měsíčně. Otec ani jeho manželka neměli žádnou další vyživovací povinnost a měli měsíční výdaje asi 30 000 Kč. Současný průměrný čistý měsíční příjem žalované za období od června 2023 do března 2024 činil 49 102 Kč, a průměrný čistý měsíční příjem jejího manžela činil od ledna do února 2024 částku 34 829 Kč a za rok 2023 pak částku ve výši 35 358 Kč. Žalovaná má další dvě vyživovací povinnosti vůči nezletilým dětem , jméno FO, a , jméno FO, . Její prokázané pravidelné měsíční výdaje (na bydlení, dopravu do zaměstnání a splátky úvěrů) činí asi 37 000 Kč. Žalovaná má dále zvýšené výdaje související alergií nezletilého , jméno FO, na bílkovinu kravského mléka, když je obecně známo, že potraviny bez obsahu laktózy jsou nepatrně dražší než běžné potraviny stejné druhu laktózu obsahující. Dále má žalovaná další výdaje za brýle související s oční vadou nezletilého , jméno FO, . Další výdaje má spojené s dentální péčí v důsledku svého zdravotního stavu, když vydala jednorázově na péči o zuby částku 70 000 Kč, a též nezletilá dcera , jméno FO, dochází 2 x ročně na dentální hygienu.

29. Z výše uvedeného porovnání je zřejmé, že příjmy domácnosti žalované jsou o více než 30 000 Kč měsíčně vyšší, než kolik činily příjmy domácnosti otce v době posledního rozhodování o výživném. Soud samozřejmě nepřehlédl, že žalovaná má na rozdíl od otce nezletilé 2 další vyživovací povinnosti, a o něco vyšší výdaje. Při hodnocení možností a schopností na straně žalované soud zohlednil výdaje žalované, které mohou ovlivnit výši výživného. Soud v daném případě přihlédl k výdajům nutným pro dojíždění do zaměstnání ve výši přibližně 2 000 Kč měsíčně, když má za to, že výdaje na pohonné hmoty uvedené žalovanou ve výši 6 000 Kč měsíčně jsou nadsazené, neboť při vzdálenosti mezi místem bydliště žalované (, adresa, ) a místem výkonu práce (KKN a.s.), která činí 20 km (cesta tam a zpět 40 km), průměrnému počtu 21 pracovních dní, lze dojít k počtu najetých 840 kilometrů měsíčně, průměrné spotřebě 6,5 l/100 km, a ceně paliva 38,20 Kč/l, činí částku 2 086 Kč, a nikoliv 6 000 Kč jak uvedla žalovaná. I kdyby soud vzal v úvahu, že ještě vozí děti k lékaři (všichni lékaři dětí se nachází ve městě , adresa, , s výjimkou neurologické ordinace kam chodí dcera , jméno FO, ), tak částka 6 000 Kč je zjevně nepřiměřená, a žalovaná ji navíc nijak neprokázala. Dále soud přihlédl k výdajům souvisejícím se zdravotním stavem žalované (zejména tedy k výdajům za dentální péči žalované, které žalobkyně nijak nerozporovala), a výdajům souvisejícím se zdravotním stavem nezletilého , jméno FO, (dieta, brýle), nezletilé , jméno FO, (dentální péče), a k výdajům na bydlení ve výši 5 977 Kč. Naopak k nákladům na splátky úvěrů, které na sebe žalovaná vzala dobrovolně, soud nepřihlížel, neboť tyto závazky – splácení hypoték, jiných dluhů – nejsou zásadně určující, neboť vyživovací povinnost k dětem je prioritní a všechny další závazky lze plnit až po řádném uspokojení této vyživovací povinnosti (srovnej NOVÁ, Hana. § 913 [Kritéria pro určení výše výživného]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2023, marg. č. , hodnota, .).

30. Žalovaná též v řízení poukazovala na výše citované ustanovení § 915 občanského zákoníku, podle nějž životní úroveň dítěte má být zásadně shodná se životní úrovní rodičů. K tomu uvedla ve svém podání ze dne 30. 1. 2024, že „její životní úroveň je spíše nižší, když žije v bytě 2 + 1 a vlastní jedno vozidlo. Úspory netvoří, naopak splácí dluhy, které postihly rodinu v období manželovo nezaměstnanosti a další odůvodněné dluhy, které jsou spojeny s bydlením a pořízením jediného vozidla. S tím, že má za to, že její životní úroveň je spíše nižší, než životní úroveň žalobkyně, která žije v rodinném domě, vlastní v 18 letech vozidlo, navštěvuje soukromou školu a má mimoškolní aktivity focení, modeling a fitness“. Soud tento názor žalované nesdílí. Domácnost žalované má průměrný nižší měsíční příjem ve výši kolem 84 000 Kč, v lednu 2024 si žalobkyně pořídila zcela nový vůz za 549 000 Kč, když na jehož koupi si vzala úvěr ve výši 813 888 Kč. Pokud žalobkyně netvoří z příjmu domácnosti ve výši 84 000 Kč měsíčně žádné úspory a pouze splácí dluhy, případně si na sebe bere nové závazky v podobě úvěrů, jedná se o svobodné rozhodnutím žalované, které však neukazuje na nízkou či nižší životní úroveň, ale pouze na způsob hospodaření žalobkyně s finančními prostředky. Pokud žalovaná poukazuje na to, že žalobkyně žije u otce v rodinném domě, a vlastní osobní automobil (který jí koupil otec) v hodnotě 37 000 Kč, tedy v hodnotě násobně nižší než v jakém jezdí sama žalovaná, tak z toho podle názoru soudu rozhodně nevyplývá, že by životní úroveň žalobkyně byla vyšší než životní úroveň žalované. Stejně tak pokud poukazuje žalovaná na mimoškolní aktivity žalobkyně, tak tyto podle názoru soudu patří k věku žalobkyně, které je 19 let, a svědčí pouze o aktivním a smysluplném způsobu trávení volného času žalobkyní, ale nikoliv o tom, že žalobkyně má vyšší životní úroveň, než žalovaná, která pečuje o dvě nezletilé děti, a je zřejmé, že nemůže mít tolik volného času jako žalobkyně. Sama skutečnost, že otec koupil žalobkyni brýle za skutečně nadprůměrnou cenu 24 500 Kč, nesvědčí o vyšší životní úrovni žalobkyně. Žalobkyně je ve věku, kdy chce vypadat dobře, tím spíše pokud se věnuje modelingu, proto investice do drahých brýlí je smysluplná. Z výpovědi otce žalobkyně pak soud zjistil, že žalobkyně nemá žádné drahé oblečení, spokojí i s levným oblečením z Číny, není nijak náročná. Notebook, který žalobkyně dostala od svého otce v ceně 10 000 Kč, patří k těm nejlevnějším přístrojům v dané kategorii. Soud má z provedených důkazů za to, že životní úroveň žalobkyně a žalované je přibližně stejná. Je třeba zdůraznit, že současný měsíční příjem domácnosti otce, v níž žije žalovaná, se pohybuje mezi 65-75 000 Kč měsíčně, a příjem domácnosti žalované činí 84 000 Kč měsíčně, což jistě nesvědčí o tom, že by žalobkyně měla mít vyšší životní úroveň než žalovaná.

31. Žalovaná též namítala, že od 1. 4. 2024 se její příjem sníží, přibližně o 10 000 Kč čistého měsíčně. Žalovaná přitom nejprve uvedla, že nasazené pracovní tempo neudrží, a musí tak změnit pracovní pozici, když pracovní zátěž se na ni velmi podepsala, a na doporučení lékaře bude muset pracovní zátěž rapidně snížit. Poté uvedla, že zůstane na pracovišti UROL ambulance KKN a.s. s tím, že nebude mít shodnou náplň práce. , právnická osoba, poukázala na doporučení ošetřující lékařky nezletilé dcery , jméno FO, . , jméno FO, ze dne 30. 8. 2023, v němž je lékařkou žalované doporučeno, aby více omezila svou pracovní dobu a toto kompenzovala příspěvkem na péči o nezletilou s tím, že by měla podat příslušnou žádost na OSSZ. Z lékařské zprávy praktického lékaře žalované , jméno FO, . , jméno FO, ze dne 18. 4. 2024 soud zjistil, že podle celkového zdravotního stavu který je podložen kardiologickým a nefrologickým nálezem, jakož i psychickým stavem žalované, došlo k významnému zhoršení zdravotního stavu žalované již v polovině roku 2023. V roce 2024 se přidaly další obtíže související s pohybovým aparátem a záchytem a léčbou diabetu. K přetěžování organismu dochází i nadále, neboť žalovaná nechce řešení svého zdravotního stavu v pracovní neschopnosti, vše řeší ambulantně, a to není podle názoru praktického lékaře žalované správné Ze zprávy KKN a.s. ze dne 17. 4. 2024 vyplývá, že žalovaná je od 1. 4. 2024 na vlastní žádost převedena z oddělení urologie na oddělení gastro. Důvod převodu nebyl žalovanou sdělen vrchní ani staniční sestře. Tento převod není časově ohraničený. Na oddělení urologie pobírala žalovaná hrubou mzdu včetně osobního příplatku, příplatku za praxi a příplatku za úhradovou vyhlášku, navíc sloužila pohotovostní služby – přesčasy, z tohoto důvody byl její plat vyšší. Na novém oddělení gastro se bude 6 měsíců zaučovat, bude pobírat stejnou hrubou mzdu včetně všech příplatků jako na oddělení urologie. Po výše uvedeném zaučení je možnost navýšení platu o příslužby a výkony z příslužeb (přesčasy). Z potvrzení o výši příjmů zaměstnavatele žalované KKN a.s. za období od června 2023 do března 2024, že žalovaná až do března 2024 vykonávala každý měsíc přesčasy v průměru kolem 30 hodin měsíčně, což činí asi 1,5 hodiny za jeden pracovní den (počítáno 20 pracovních dnů).

32. Z výše uvedených důkazů podle názoru soudu lze uzavřít, že lékařka , jméno FO, . , jméno FO, doporučila žalované, aby omezila svou pracovní dobu, a to již dne 30. 8. 2023, když soud má z obsahu citované lékařské zprávy za to, že lékařka tím mínila omezit řádnou pracovní dobu žalobkyně, a nikoliv pouze vzdát se výkonu přesčasů v rozsahu 1,5 hodiny za 1 pracovní dne. Přičemž žalovaná svou pracovní dobu od září 2023 až do března 2024 neučinila. Teprve po podání žaloby na výživné žalovaná v podání ze dne 30. 1. 2024 sdělila soudu, že z důvodu svého nadměrného pracovního vytížení bude muset svou pracovní zátěž na doporučení lékaře rapidně snížit. Stejně tak ze zprávy praktického lékaře žalované , jméno FO, . , jméno FO, vyplývá, že ke zhoršení zdravotního stavu žalované došlo již v polovině roku 2023, a že své zdravotní problémy nechce řešit pracovní neschopností, ale pouze ambulantně. Tedy z této zprávy nevyplývá, že by žalobkyně měla jakkoliv omezit svou pracovní činnost, a že by měla nějakou zdravotní indispozici, která by jí bránila vykonávat dosavadní práci v dosavadním rozsahu, ale pouze to, že žalobkyně by si měla doléčit své zdravotní problémy pracovní neschopností (tzn. zůstat dočasně doma na nemocenské), a neměla by je řešit ambulantně. Ze zprávy KKN a.s. vyplývá, že žalovaná byla převedena na nové pracoviště bez udání důvodu, když důvod této žádosti nesdělila ani vrchní ani staniční sestře. Soud nerozumí tomu, proč by žalovaná neměla sdělit svému zaměstnavateli, že žádá o převod na jiné oddělení z důvodu jejího zdravotního stavu. Naopak soud je toho názoru, že právě zaměstnavateli žalované by měl tuto informaci obdržet mezi prvními. Navíc z této zprávy též vyplývá, že žalovaná se bude zaučovat po dobu 6 měsíců, a poté bude moci znovu vykonávat přesčasy. Tudíž i zaměstnavatel žalované předpokládá, že po této době bude žalovaná opět sloužit i přesčasy, když o zdravotním stavu žalované, který by bránil žalované vykonávat přesčasy, se nijak nezmiňuje. Navíc nelze pominout, že žalovaná dne 19. ledna 2024, tedy v době kdy musela znát výše uvedená doporučení lékařů i svůj celkový fyzický a psychický stav, a musela tedy předpokládat pokles svých příjmů, zakoupila nové vozidlo, na něž si vzala úvěr ve výši 813 000 Kč. Jak správně podotkla žalobkyně, žalovaná v rámci snahy žalobkyně o mimosoudní dohodu, a dokonce i v počátku řízení před soudem žalovaná uváděla, že není schopná platit výživné vyšší než 3 000 Kč, aby mohla dostát svým ostatním závazkům. Pokud tedy nyní mají klesnout příjmy žalované dlouhodobě o 10 000 Kč, je zřejmé, že žalovaná podle svého tvrzení nemůže dostát svým závazkům, i kdyby neplatila pro žalobkyni žádné výživné. Soud též nerozumí tomu, proč žalobkyně nezůstala na stejném oddělení s tím, že by pouze nevykonávala přesčasy, protože kromě přesčasů zůstává její mzda stejná, a pracovní náplň se liší pouze podle oddělení KKN a.s., na kterém bude pracovat. Žalovaná též nijak nevysvětlila, proč začala omezení přesčasů řešit až po podání žaloby, když o doporučení ošetřující lékařky dcery , jméno FO, věděla minimálně od srpna 2023, a praktický lékař žalované ji doporučoval řešení zdravotních problémů v pracovní neschopnosti. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem, má soud za to, že žádost žalobkyně o převod na jiné oddělení u stejného zaměstnavatele je ryze účelová, a byla vyvolána až podáním žaloby, když žalovaná se snaží dosáhnout účelově snížení svých příjmů pro stanovení výše výživného. Z důkazů předložených žalovanou nelze dojít k závěru, že by její zdravotní stav byl takový, že by jí neumožňoval vykonávat dosavadní práci v dosavadním rozsahu. Lze přisvědčit pouze tomu, že žalovaná by měla podle stanoviska praktického lékaře řešit své zdravotní problémy v pracovní neschopnosti, a ne je tzv. „přecházet“, a řešit je pouze ambulantně. Jednalo by se však o pracovní omezení dočasné a nikoliv trvalé. Lze tak uzavřít, že ve smyslu ustanovení § 913 odst. 2 o. z. se žalovaná bez důležitého důvodu vzdala výhodnějšího zaměstnání, což nelze klást k tíži žalobkyně. Soud tak vycházel při stanovení výše výživného z průměrného měsíčního příjmu žalobkyně za období od června 2023 do března 2024, a to jak pro dlužné, tak i pro běžné výživné.

33. Podle tzv. doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti ČR při věku žalobkyně 19 let, studiu na střední škole, a dvou dalších vyživovacích povinnostech žalované, by se měla částka výživného pro žalobkyni pohybovat ve výši 16 % prokázaného čistého měsíčního příjmu žalované (49 102 Kč), což je částka ve výši 7 856 Kč. I kdyby soud vycházel z příjmu žalované o 10 000 Kč nižšího, který by měla žalovaná podle svého tvrzení a platového výměru od dubna 2024 pobírat činila by měsíční částka výživného 6 256 Kč.

34. Soud při stanovení výživného přihlédl k tomu, že účastníci při posledním soudním jednání konaném dne 24. 3. 2024 byli již blízko dohodě, když žalovaná souhlasila s částkou výživného ve výši 5 000 Kč měsíčně, a žalobkyně trvala na částce 6 000 Kč měsíčně. Soud tak má za to, že částka ve výši 5 500 Kč pro obě strany nejlepším kompromisem, když tato výše výživného zároveň odpovídá shora uvedeným oprávněným potřebám žalobkyně, a shora uvedeným schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinné. Proto soud rozhodl jak je ve výroku I. uvedeno.

35. Výrokem II. soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni dlužné výživné za období od 1. 6. 2023 do 30. 4. 2024 v celkové výši 35 000 Kč. Uvedená částka sestává z poměrné části dlužného výživného za celkem , hodnota, měsíců po 3 500 Kč (když žalovaná dobrovolně platila v tomto období výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně) ve výši 35 000 Kč. Pokud jde o to, že soud uložil žalované povinnost uhradit svůj dluh vůči žalobci ve splátkách dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ občanský soudní řád“) po 1 000 Kč měsíčně, pak zde je třeba uvést, že soud vyšel z prokázaného příjmu žalované, kdy výše splátky 1 000 Kč za současné povinnosti hradit výživné ve výši 5 500 Kč se soudu jeví vzhledem k prokázaným příjmům žalované a též vzhledem k celkové výši dluhu jako přiměřená.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně žádala zvýšení výživného o 5 000 Kč měsíčně, když žalovaná dobrovolně platila výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně, a dosáhla zvýšení o 3 500 Kč měsíčně. Žalobkyně tak byla úspěšná v částce 3 500 Kč měsíčně, tedy ze 70 %, neúspěšná byla v rozsahu 30 %. Po odečtení neúspěchu od úspěchu věci má žalobkyně nárok na náhradu 40 % účelně vynaložených nákladů. Tarifní hodnota tak činí podle ustanovení § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „a.t.“ pětinásobek ročního plnění, tedy částku 300 000 Kč (srovnej nález Ústavního soudu - senátu ze dne 13. 9.2022, sp. zn. III. ÚS 385/22 – 1). Odměna advokáta činí tak činí 9 500 Kč za jeden úkon právní služby. Soud přiznal žalobkyni odměnu advokáta za následující úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení ze dne 27. 11. 2023, podání žaloby 29. 12. 2023, účast na jednání OS v Sokolově dne 14. 3. 2024, účast na jednání Okresního soudu v Sokolově dne 25. 4. 2024 – celkem činí odměna za tyto 4 úkony právní služby částku ve výši 38 000 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za další poradu s klientem ze dne 25. 3. 2024, když jednak žalobkyně konání této porady přesahující 1 hodinu nijak neprokázala, a jednak tuto poradu soud považuje za neúčelnou, když v mezidobí od podání žaloby nedošlo k řízení k žádné významné změně, která by vyžadovala konání další porady přesahující 1 hodinu. Soud nepřiznal žalobkyni též odměnu za podání ze dne 3. 4. 2024, které je doplněním skutkových tvrzení a důkazních návrhů na výzvu soudu, když ovšem tato tvrzení a důkazy měly být již obsahem původní žaloby. Tento úkony je tak podle názoru soudu též neúčelným. Dále soud nepřiznal žalobkyni odměnu za nahlížení do spisu ze dne 17. 4. 2024, nahlížení do spisu v civilním řízení má totiž povahu samostatného úkonu, za který advokátovi náleží odměna, jen pokud by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu (srovnej nález Ústavního soudu - senátu ze dne 8. 3.2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18 – 1). V daném případě tím advokát žalobkyně reagoval zřejmě na chybné doručení přípisu soudu, které bylo určeno žalobkyni, nicméně i kdyby tomu tak bylo, tak advokátu žalobkyně nic nebránilo v tom, aby kontaktoval telefonicky, e-mailem, či prostřednictvím datové schránky soud, a následně by došlo k nápravě. Pokud se advokát žalobkyně rozhodl osobně nahlédnout do spisu, bylo to jeho právo, nicméně nelze tento úkon považovat za účelně vynaložený náklad. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů v podobě čtyř režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. v celkové výši 1 200 Kč a cestovní náhradu za cestu z místa sídla advokáta (, adresa, ) do místa sídla soudu (, adresa, ) a zpět na jednání soudu konané dne 14. 3. 2024 a 25. 4. 2024, celkem , hodnota, x 82 km, vozidlem Škoda Superb RZ , SPZ, , při spotřebě 4,1 l/100 km, a ceně paliva 37,70 Kč/l, amortizaci 5,60 Kč/km, v celkové výši 1 180 Kč (2 x 590 Kč), dále náhradu promeškaný čas podle § 14 odst. 3 a. t za celkem , hodnota, zameškaných půlhodin po 100 Kč v celkové výši 800 Kč. Celkem tak účelně vynaložené náklady žalobkyně činí částku 41 180 Kč. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů ve výši 40 % z této částky což činí částku 16 472 Kč.

37. O lhůtě k plnění nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

38. Soud dosud nerozhodl o zamítnutí žaloby, pokud se žalobkyně domáhala zvýšení výživného na vyšší částku, než která byla soudem stanovena. Za tímto účelem soud vydá doplňující rozsudek.