18 CO 247/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové a soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa proti; žalovanému: ; anonymizováno jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 222 576,09 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 4. 5. 2023, č. j. 3 C 318/2021-176

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 222 576,09 Kč s příslušenstvím ve výroku I specifikovaným a na nákladech řízení 12 654 Kč, to vše splatné do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byla dále uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Tachově na nákladech řízení 17 582,82 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozhodnutí soud odůvodnil tím, že žalovaný v blíže nezjištěné době, nejméně od 16. 4. 2012 do 24. 10. 2018, po výměně elektroměru v ulici [ulice] [adresa] v obci [obec], kde je firmou [právnická osoba] provozována [anonymizována tři slova], neoprávněně odebíral elektřinu tak, jak bylo zjištěno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. K jednotlivým elektrickým spotřebičům v domě protékala neměřená elektřina, čímž žalovaný způsobil žalobkyni škodu, která byla v trestním řízení vyčíslena částkou 168 588,79 Kč s tím, že se zbytkem škody byla žalobkyně odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Znalec [příjmení] [příjmení] vyčíslil hodnotu neoprávněného odběru v předmětném období v částce 379 640,41 Kč včetně DPH. Tento posudek soud považuje za stěžejní, neboť znalec se v něm vypořádal i s obsahem znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] a znalce [příjmení] založených v trestním spise. Znalec vysvětlil, proč podle jeho názoru neexistují základní měřená data o spotřebičích, které se podílely na neoprávněném odběru. Zvolil metodu naměřených hodnot, která je dle názoru soudu nejpřesnější pro výpočet vzniklé škody. Žalobkyně požadovala náhradu škody v částce 376 786,45 Kč, kterou soud nemohl překročit, a náklady související s neoprávněným odběrem v částce 14 378,43 Kč. Od těchto částek soud odečetl částky přiznané žalobkyni v trestním řízení. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně porušila svoji prevenční povinnost, kdy trestná činnost žalovaného byla prokázána až v trestním řízení.

2. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, v němž uvedl, že soud zcela převzal názor znalce [příjmení] [příjmení], aniž by jej podrobil jakémukoliv vlastnímu hodnocení. Tento znalecký posudek je však vnitřně rozporný a sám znalec uvedl, že jeho výpočet je pouze teoretický, kdy jiný znalec může postupovat jinak a dospět k jiným závěrům. Nevysvětlil, proč zvolil metodu, kterou použil ve znaleckém posudku, nezdůvodnil svůj závěr, že propady a nárůsty ve sledovaném období nejsou pro výpočet podstatné, stejně jako skladba spotřebičů. Ze znaleckého posudku zpracovaného v trestním řízení a historie spotřeby pak jednoznačně vyplývá, že do roku 2016 byla denní spotřeba 4x nižší. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně porušila svoji prevenční povinnost, když již v trestním řízení bylo výslovně uvedeno, že žalobkyně měla a mohla odhalit neoprávněný odběr mnohem dříve v rámci běžných kontrol, k čemuž však nedošlo. Trestní soud se otázce vyčíslení skutečné škody věnoval velmi pozorně i s ohledem na spoluúčast žalobkyně jako poškozené. Náhrada škody ve výši 168 588,79 Kč, kterou žalobkyni přiznal trestní soud na základě znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], představuje plné vyčíslení reálné škody, která v předmětném období žalobkyni vznikla. Se zbytkem byla žalobkyně odkázána na občanskoprávní řízení jen z formálního důvodu, neboť jí uplatněný nárok byl ve výši 1 700 000 Kč. Znalecký posudek nebyl navrhován ze strany žalovaného ani žalobkyně a soud ustanovil znalce zcela svévolně. Z tohoto důvodu žalovaný považuje za nesprávný rovněž výrok ohledně nákladů vynaložených na zpracování znaleckého posudku a výslechu znalce.

3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že v průběhu prvoinstančního řízení byly soudu předloženy důkazy o provozu restaurace v jiném režimu, než jak ji popisoval žalovaný v průběhu trestního řízení. Argumentace, že provozovna mohla efektivně naplňovat všechny inzerované funkce (provoz pizzerie, fitness) při denní spotřebě cca 2,5 kWh, byla zcela vyvrácena. Znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] využil vyjádření žalovaného o omezeném provozu, a proto nebylo možné vycházet z něj pro zcela zjevné nedostatky při jeho zpracování. Žalovaný napadá správnost posudku [anonymizováno] [příjmení], nicméně měl možnost jej konfrontovat při jeho účasti na jednání, při kterém znalec svůj postup obhájil. Prevenční povinnost žalobkyně nespočívá v intenzivní kontrole všech odběrných míst, že by každému jednotlivému místu věnovala pozornost jako v případě místa, kde je důvodné podezření na neoprávněný odběr. Žalobkyně plnila své povinnosti ve standardním režimu, nedošlo k zanedbání jejích povinností. Trestní soud se zabýval především zaviněním a určením osoby odpovědné za neoprávněný odběr. Své výhrady k výpočtu neoprávněného odběru žalobkyně uplatnila i v trestním řízení. Je proto namístě, že se civilní soud při stanovení škody nezabýval předchozími znaleckými posudky. Žalobkyně navrhuje potvrzení napadeného rozsudku.

4. Odvolání žalovaného není důvodné.

5. V přezkoumávané věci soud prvního stupně provedl dostatek důkazů, z nichž řádně zjistil skutkový stav ohledně neoprávněného odběru elektřiny z elektrizační soustavy žalovaným na odběrném místě ve [anonymizováno], [ulice a číslo] [právnická osoba] bylo kontrolou ze dne 24. 10. 2018 v předmětné provozovně zjištěno neoprávněné napojení na část elektroinstalace, kterou procházela neměřená elektřina. Toto zjištění bylo učiněno za přítomnosti Policie ČR a vyhodnoceno jako neoprávněný odběr elektřiny ve smyslu § 51 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. [název soudu] svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (právní moc a vykonatelnost dne [datum]) uznal vinu žalovaného a žalobkyni přiznal na náhradě škody částku 168 588,79 Kč, ve zbytku nároku poškozenou odkázal na občanskoprávní řízení. Pro výpočet výše škody za neoprávněný odběr elektřiny v tomto řízení žalobkyně zvolila postup, kdy v souladu s judikaturou obecných soudů a Ústavního soudu došlo k využití některých údajů ze znaleckých posudků zpracovaných v rámci trestního řízení, dále rozdílu spotřeb v dané provozovně v době trvání, která je předmětem tohoto řízení, a po zjištění neoprávněného odběru elektřiny, skutečností zjištěných techniky žalobkyně, kteří mají oprávnění ke zjišťování neoprávněného odběru, ale i dalších poznatků zjištěných v trestním řízení (dlouhotrvající odběr). Částka 492 504,53 Kč uvedená v dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 30. 10. 2018 představovala prvotní výpočet náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny dle § 51 odst. 3 energetického zákona ve spojení s § 9 odst. 12 vyhlášky č. 82/2011 Sb., která byla určena k případnému jednání mezi účastníky o částce konečné. K uzavření dohody však nedošlo.

6. Délka trvání neoprávněného odběru byla stanovena v souladu s rozhodnutím trestního soudu na období 16. 4. 2012 až 24. 10. 2018, přičemž žalobkyně zdůraznila znatelný pokles spotřeby též v období předcházející výměně elektroměru v dubnu 2012. Žalovaný v průběhu nalézacího řízení skutečnost neoprávněného odběru elektřiny nezpochybnil, dokonce uváděl, že se tak muselo dít již mnohem dříve, než v předmětném období. Nesouhlasil s tím, jak náhradu škody za neoprávněný odběr vypočetla žalobkyně, poukazoval na skutečnost, že v trestním řízení již bylo o náhradě škody rozhodnuto. V trestním řízení však soud vycházel ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], a jím vyčíslené výše škody toliko za období 25. 10. 2016 až 24. 10. 2018, tj. 730 dní neoprávněného odběru. Celé žalované období (i v souladu s trestním rozsudkem) ale činí 2 382 dnů, což byl zřejmě druhý důvod, kromě výše požadované náhrady škody v trestním řízení, pro odkaz žalobkyně s jejím dalším nárokem na občanskoprávní řízení dle § 229 odst. 2 trestního řádu. Rozsudek Okresního soudu v Tachově je však ve výroku o náhradě škody odůvodněn velice stručně, tudíž z něj nelze zjistit, bez ohledu na odvolací námitky žalovaného, jakými úvahami se tento soud při rozhodování o nároku poškozené společnosti řídil.

7. Žalobkyně v průběhu řízení opakovaně poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15, a nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 29/13 ze dne 1. 4. 2014 reagující na nevhodný způsob výpočtu škody konstruovaný vyhláškou č. 51/2006 Sb., kterým však je dosaženo mnohonásobně vyšší škody, než kolik škůdce platil za elektřinu ve srovnatelných obdobích před neoprávněným odběrem, a může tak plnil funkci sankční namísto správné funkce kompenzační. Tyto závěry Ústavního soudu však na předmětnou věc nedopadají, neboť pojednávají o náhradním způsobu výpočtu dle § 14 odst. 2 až 5 vyhlášky č. 51/2006 Sb. (čemuž dnes odpovídá § 9 odst. 2 až 8 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru), kdy výše škody byla žalobkyní stanovena na základě historie spotřeb zjištěných v odběrném místě. Nejedná se tedy o žádný fiktivní výpočet využívající předem definované hodnoty, který byl judikaturou Ústavního soudu podroben kritice.

8. V předmětné věci žalobkyně předložila tabulku spotřeb, která jednoznačně demonstruje enormní nárůst spotřeby elektřiny zjištěný bezprostředně po odstranění neoprávněného připojení, kterým žalovaný odebíral neměřenou elektrickou energii ve větší části provozovny, kde již v roce 2008 klesl odběr elektřiny na 2,5 kWh denně. Žalobkyně založila svůj výpočet především na historii spotřeb, když pracovala s poklesem spotřeby v období let 2005 až 2006. Tento výrazný pokles o 60 % spotřeby pokračoval i v následujících období, v letech 2008 až 2018 pak spotřeba oscilovala v rozmezí 637 až 1 268 kWh ročně, což činí průměrnou spotřebu 1,7 až 3,4 kWh denně, zatímco v období před poklesem (30. 9. 2004 až 4. 10. 2005) byla 28,5 kWh denně a po zjištění neoprávněného odběru se pohybovala od 16,9 do 61,6 kWh denně. Nárůst spotřeby po zjištění neoprávněného odběru je tedy velmi významný. Žalovaný sice tvrdil, že provozuje energeticky úsporné fitness centrum, svá tvrzení však neprokázal, zatímco žalobkyně předložila k důkazu listiny, z nichž bylo možno zjistit, že v odběrném místě byla souběžně provozována i [anonymizováno 5 slov].

9. V citovaných nálezech Ústavní soud dále nastínil způsob (metodu), jakým by měly soudy postupovat při stanovení výše škody vzniklé neoprávněným odběrem elektrické energie, kdy z povahy věci zpravidla není možno skutečnou výši škody vyčíslit. V první řadě by měl soud podle skutkových okolností posoudit, zda lze výši škody stanovit podle zjistitelných údajů nebo zda účastníci uzavřeli dohodu. Není-li tomu tak, je třeba postupovat podle vyhlášky. Na škůdci pak leží důkazní břemeno k prokázání, že takto stanovená výše škody neplní kompenzační, ale sankční funkci, a je nepřiměřeným zásahem do jeho majetkových práv. Jestliže škůdce důkazní břemeno unese, je soud povinen zhodnotit všechny relevantní okolnosti a provedené důkazy a výši škody stanovit podle spravedlivého uvážení všech jednotlivých okolností případu za použití § 136 o. s. ř., popřípadě § 2955 o. z.

10. Soud prvního stupně měl k dispozici oba znalecké posudky, jež jsou obsažené ve spisu [spisová značka], a právě z důvodu značné rozdílnosti jejich závěrů přistoupil k ustanovení znalce [příjmení] [příjmení] k vypracování znaleckého posudku, jak mu umožňuje § 120 odst. 2 věta prvá ve spojení s § 127 odst. 1 o. s. ř. Znalec použil metodu, kdy je známá a prokazatelná historie měřeného odběru před uskutečním neoprávněného odběru a po něm. Znalec měl k dispozici tabulku historie spotřeb v odběrném místě, z níž lze vyčíst měřenou, tedy ověřitelnou spotřebu za období 16. 4. 2012 až 24. 10. 2018, celkem 2 382 dnů. Jedná se o spotřebu, která byla zaznamenána elektroměrem a neobsahuje spotřebu neoprávněného odběru. Za toto období byl zjištěn celkem odběr 4 846 kWh, což činí 2,03 kWh/den. Za období 24. 10. 2018 až 16. 10. 2019 (357 dnů) byl zjištěn odběr elektřiny ve výši 9 932 kWh, což činí 27,82 kWh/den. Rozdílem průměrných denních spotřeb znalec získal průměrnou denní spotřebu neoprávněného odběru, tj. 25,79 kWh za den. Vynásobeno počtem dnů neoprávněného odběru dospěl k závěru o odebrané elektrické energii ve výši 61 431,78 kWh. Jednotková cena dle Cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu pro rok 2018 činí 6, 17987 Kč/kWh s DPH, jejíž výši účastníci nesporovali, žalovaný však namítal její sankční charakter. Finanční hodnota škody byla vypočtena na částku 379 640,41 Kč včetně DPH. K této finanční hodnotě škody je třeba přičíst prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny ve smyslu odst. 12 vyhlášky č. 82/2011 Sb., a v předmětné věci to činí 14 378,43 Kč. Žalobkyně vznik a výši tohoto nároku v průběhu řízení prokázala listinnými důkazy.

11. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] při výpočtu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny žalovaným vycházel z § 9 odst. 1 a 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb. Znalec přitom znal též obsah znaleckých posudků [anonymizováno] [jméno] [příjmení] i [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V odůvodnění svého posudku, jakož i ve své obsáhlé výpovědi před soudem prvního stupně zdůvodnil, proč považuje tyto posudky za nepoužitelné, jelikož znalci při sběru dat vycházeli ze sdělení žalovaného při místních šetřeních, což je pro korektní stanovení velikosti, případně délky trvání neoprávněného odběru naprosto nepřijatelné. Žalovaný má totiž eminentní zájem na minimalizaci škody a takto získaná data jsou nerelevantní a neověřitelná. Dále znalec zcela přesvědčivě zdůvodnil, proč v dané věci nešlo provést výpočet z příkonu spotřebičů, které se prokazatelně na neoprávněném odběru podílely. Nebylo totiž možné s přijatelnou přesností určit denní nasazení jednotlivých spotřebičů, o čemž svědčí i výrazná názorová neshoda mezi žalovaným a znalcem [příjmení] [příjmení]. Oba znalci pak z této metody vycházeli, ale jimi stanovené výsledky spotřeby jsou natolik odlišné, že jsou pro stanovení škody způsobené neoprávněným odběrem nepoužitelné.

12. Znalec [příjmení] své závěry zcela jednoznačně obhájil za účasti žalovaného i jeho zástupce. V odůvodnění napadeného rozsudku pak soud všechny tyto posudky porovnal spolu s hodnocením dalších provedených důkazů (§ 132 o. s. ř.) a dospěl ke správnému závěru, že v dané věci je nutno vycházet ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], který zvolil dle názoru soudu nejpřesnější metodu pro výpočet náhrady škody, tj. metodu naměřených hodnot, s čímž se ztotožňuje i odvolací soud. Pokud žalovaný zpochybňoval tento způsob výpočtu, tvrdil, že v předmětném období, kdy probíhalo zcizování elektrické energie, byla energetická náročnost provozovny výrazně nižší, uváděl, že došlo k rekonstrukci provozovny a změnu charakteru odběru připisoval dvěma energeticky náročným spotřebičům, nic z toho neprokázal, byť na něm spočívalo důkazní břemeno k prokázání, že žalobkyní a následně i znalcem stanovená výše škody neplní kompenzační, ale sankční charakter. Jelikož oba znalecké posudky vypracované v rámci trestního řízení byly založené především na tvrzení žalovaného, a znalci se v trestním řízení nijak nevypořádali s historií spotřeb v předmětném odběrném místě, žalobkyně v tomto řízení postupovala při výpočtu náhrady škody dle shora citované vyhlášky, kdy soudem ustanovený znalec v podstatě dospěl k téměř shodné částce, kterou žalobkyně učinila předmětem tohoto řízení.

13. Soud prvního stupně tedy správně přihlédl k již přisouzené částce v trestním řízení, dále k petitu žaloby a správně stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 222 576,09 Kč s příslušenstvím v souladu s § 1970 o. z., kdy do 31. 12. 2013 byla žalobkyni způsobena škoda dle § 420 a násl. obč. zák. a od ledna 2014 je pak na odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu nutno aplikovat § 2910 a násl. o. z. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že žalovaný zaslal platby, které byly započteny na pohledávku přiznanou v trestním řízení, kdy žalovaný při odvolacím jednání potvrdil, že na již přiznanou pohledávku uhradil pouze několik tisíc korun. Od podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žádné peníze žalobkyni neposlal, neboť splácí náklady trestního řízení. Žalobkyně v souladu s tím, jak a kdy se snižoval dluh žalovaného, požadovala správně úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Obranu žalovaného, že žalobkyně porušila svoji prevenční povinnost a postupovala neprofesionálně, pokud neodhalila neoprávněný odběr dříve než v roce 2018, odvolací soud považuje za zcela účelovou až absurdní, a svědčící o neznalosti práce techniků žalobkyně, která spravuje 3,5 milionu odběrných míst a není v jejích silách odhalovat veškeré neoprávněné odběry v reálném čase, zvláště za situace, kdy škůdce vyvine aktivní snahu, jako v přezkoumávané věci, neoprávněný odběr sofistikovaně skrývat. Takový zásah je velice obtížné zjistit prostřednictvím namátkové kontroly techniků. Žalovaný je však tím, kdo prováděl neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy dle § 51 z. č. 458/2000 Sb., energetický zákon, a následkem tohoto jednání, za které byl pravomocně odsouzen v trestním řízení, vznikl žalobkyni nárok na náhradu škody ve výši dle § 9 vyhl. č. 82/2011 Sb. Nebýt porušení povinností dle § 28 energetického zákona ze strany žalovaného, nevznikl by závadný stav ani náklady spojené se zjištěním a odstraněním neoprávněného odběru.

15. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně navazujících výroků o nákladech řízení úspěšné žalobkyně a státu, jelikož žalovaný byl zcela procesně neúspěšný (§ 142 odst. 1, § 148 odst. 1 o. s. ř.) Odvolací soud rozhodně nespatřuje jakoukoli svévoli ve vedení řízení soudem prvního stupně, pokud se rozhodl doplnit důkazní řízení znaleckým posudkem z příslušného oboru bez ohledu na to, že v trestním řízení byly zpracovány dva znalecké posudky, avšak s odlišnými závěry.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně má právo na náhradu nákladů za písemné vyjádření k odvolání žalovaného a účast u odvolacího jednání, tj. 2 x 300 Kč, dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen nahradit náklady odvolacího řízení žalobkyni v běžné pariční lhůtě.