18 Co 252/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno - Jméno žalované , IČO IČO žalované , sídlem Adresa žalované o 155 995 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. 9. 2024, č. j. 18 C 303/2022–178,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 15 430 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 155 995 Kč s příslušenstvím, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 122 560 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II). Vycházel ze zjištění, že účastníci dne 25. 8. 2017 uzavřeli kupní smlouvu, na základě které žalobce nabyl do svého vlastnictví pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Uvedený pozemek v době prodeje byl již v souvislosti s uložením optického kabele zatížen věcným břemenem, které se nezapisuje do katastru nemovitostí, tedy skrytou vadou, s níž žalobce nebyl seznámen. Soud respektoval názor odvolacího soudu vyjádřený v předchozím zrušovacím usnesení ze dne 9. 4. 2024, kdy za situace, kdy vlastníkem pozemku zatíženého věcným břemenem nezapisovaným do katastru nemovitostí je po celou dobu Česká republika, pak nutno uzavřít, že namítaná vada je důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět a žalované tak právo námitky, že vada nebyla včas oznámena, nepřísluší. Žalobce dodržel lhůtu uvedenou v § 2112 odst. 1 věta druhá o. z. a skrytou vadu oznámil žalované do 2 let po odevzdání věci. Soud se dále zabýval výší žalobcem uplatněné slevy z kupní ceny. Žalobce slevu vyčíslil na částku 149 945 Kč, když vycházel z předpokládaných nákladů na odstranění vady, které byly stanoveny položkovým rozpočtem na částku 248 803 Kč. Soud poukázal na judikaturu vyšších soudů a uzavřel, že vytýkaná vada brání v užívání pozemku bez ohledu na to, jaký záměr měl žalobce s pozemkem v době, kdy se o existenci vady dozvěděl. Přihlédl k tomu, že výše uplatněné slevy činí přibližně 1/4 kupní ceny, což je částka odpovídající výměře části pozemku, která je vadou zasažena. V úvahu vzal i skutečnost, že existence vady omezuje možnost dalšího prodeje pozemku nebo snižuje jeho případnou kupní cenu do budoucna. Vzhledem k tomu, že kupní smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou předpokládala pozemek bez zatížení věcným právem, existuje zde jediný možný způsob odstranění uplatněné vady, a to umístění sítě mimo pozemek žalobce. Sleva z kupní ceny ve výši 62 % celkových nákladů na odstranění vady tak nepředstavuje vybočení z mezí předpokládaných judikaturou Nejvyššího soudu a jedná se o přiměřené plnění ve vztahu k uplatněné vadě a způsobu její nápravy formou slevy z kupní ceny. Nepřisvědčil argumentu žalované, že pokud by výše slevy měla odrážet náklady na odstranění vady, zákonodárce by nedával kupujícímu možnost žádat odstranění vady oproti možnosti uplatnit nárok na slevu z kupní ceny. Odmítl i polemiku žalované s názorem krajského soudu, kdy žalovaná má za to, že v řízení nebylo prokázáno naplnění podmínky ustanovení § 2112 odst. 2 o. z. vylučující právo prodávajícího na námitku opožděnosti uplatnění vady kupujícím. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že předmětná síť byla realizována na základě kladného stanoviska Pozemkového fondu ČR ze dne 17. 3. 2000 a provedena podle technické zprávy RÚPS , adresa, – rozvedení příloží k DOK a podle územního rozhodnutí o umístění stavby veřejnou vyhláškou vydanou Městským úřadem , adresa, ze dne 3. 7. 2000 včetně jeho příloh. K pozemkovým úpravám, kterými vznikl předmětný pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , došlo až na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 21. 8. 2014. Podle listinných důkazů se liniová stavba sítě týkala i pozemků , hodnota, a , hodnota, , z nichž pozemkovou úpravou vznikla současná parcela , Anonymizováno, . Samotná skutečnost, že došlo ke změně v číslování pozemku, není důvodem, pro který by měl být stát coby vlastník těchto pozemků zproštěn povinnosti mít povědomost o vedení této sítě.

2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná. Vyjádřila přesvědčení, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutečnosti umožňující učinit závěr o vědomosti žalované o uložení inženýrské sítě v pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Mezi stranami nebylo nesporné, že žalovaná Česká republika dala souhlas s uložením inženýrské sítě do předmětného pozemku. Žalobce původně označil jako důkaz k prokázání této skutečnosti vyjádření Pozemkového fondu ČR ze dne 17. 3. 2000, aniž by tento důkaz předložil. Žalovaná následně získala předmětnou listinu na základě žádosti zaslané stavebnímu úřadu Městského úřadu v , adresa, . Z této listiny vyplývá, že Pozemkový fond ČR souhlasil s připojením jím spravovaných nemovitostí v k. ú. , adresa, k telefonní síti. Žalovaná soudu předložila výpis z katastru nemovitostí, z něhož vyplývá, že v roce 2002 byly pozemky parc. č. , hodnota, a , hodnota, v k. ú. , adresa, , z nichž byl následně při komplexní pozemkové úpravě vytvořen pozemek parc. č. , hodnota, , ve vlastnictví České republiky, a příslušnost hospodařit s majetkem státu náležela Okresnímu úřadu Plzeň-sever. Výklad subjektivity státu provedený soudem považuje žalovaná za příliš extenzivní. Pozemkový fond ČR navíc nebyl organizační složkou státu, nýbrž samostatnou právnickou osobou, jež nemohla udělit souhlas s uložením inženýrské sítě ve vztahu k pozemkům, s nimiž byl příslušný hospodařit Okresní úřad Plzeň-sever. Jeho souhlas týkající se pozemků v jiném katastrálním území je irelevantní ve vztahu k posouzení otázky, zda stát věděl o uložení optického kabelu v pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Žalovaná opakovaně poukázala na skutečnost, že vlastnické právo k pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, nabyla na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Plzeňský kraj, o výměně vlastnických práv ze dne 21. 8. 2014. Rozhodnutí o výměně vlastnických práv v rámci pozemkové úpravy má konstitutivní charakter a na jeho základě dochází k originárnímu nabytí vlastnického práva. V rozhodné době se věcné břemeno ve prospěch provozovatele inženýrské sítě nezapisovalo do katastru nemovitostí a nebylo tak řešeno v rámci pozemkové úpravy. Žalovaná má za to, že již s ohledem na nabývací titul k předmětnému pozemku nelze dovodit, že by měla mít povědomí o existenci vady věci v podobě uložené inženýrské sítě. Bez ohledu na shora uvedené žalovaná napadá rozhodnutí soudu prvního stupně o výši plnění. Má za to, že soud nepřihlédl ke všem skutečnostem a nehodnotil konkrétní okolnosti věci komplexně. Nesouhlasí s tvrzením, že předmětná síť omezuje užívání pozemku v 1/4 jeho výměry. Podle platné právní úpravy činí ochranné pásmo optického kabelu 0,5 m na každou stranu, jedná se tedy o 1 m široký pruh pozemku, s nímž může žalobce nakládat se zákonnými omezeními. S ohledem na výměru a tvar pozemku lze konstatovat, že vedení inženýrské sítě nebrání smysluplnému využití pozemku jako celku k výstavbě, byť žalobce tvrdí, že měl v úmyslu stavět právě v místě vedení optického kabelu. Soud prvního stupně zcela pominul tvrzení žalované ohledně vlivu existence věcného břemene na určení ceny nemovitosti, když sleva ze zjištěné ceny se podle sdělení soudních znalců obvykle pohybuje v rozmezí 0–5 %. Soud rovněž pominul, že v případě vedení inženýrské sítě může být věcné břemeno vyvlastněno, přičemž náhrada poskytovaná v takovém případě vlastníku nemovitosti je rovněž řádově nižší, než jak bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem. Není zřejmé, z jakého důvodu by v daném případě měla být poskytnuta sleva několikanásobně vyšší, když k odstranění vady na náklady žalobce nedošlo a žalobce připouští, že ani v budoucnu nedojde. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované považuje zpochybňování povědomí žalované o existenci inženýrské sítě za účelové, a to i s vědomím toho, že subjektem realizujícím stavbu inženýrské sítě byla společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, a. s. ve vlastnictví státu. Stát tedy prostřednictvím své firmy na svém pozemku realizuje inženýrskou síť a nyní se prostřednictvím ÚZSVM brání tím, že o inženýrské síti neměl povědomí. S ohledem na závěry o nedělené subjektivitě státu měla mít žalovaná povědomí o existenci inženýrské sítě. Žalovaná sice mohla nabýt pozemek originárním způsobem, to však nic nemění na tom, že před rozhodnutím o pozemkových úpravách byla vlastníkem stejného pozemku s jiným číselným označením a měla o této vadě mít povědomí. Dovolávat se ztráty povědomí v souvislosti s pozemkovými úpravami za účelem zbavení se odpovědnosti žalované za vady je v rozporu s dobrými mravy. Pokud jde o výši slevy z kupní ceny, žalobce dodal, že jím požadovaná sleva z kupní ceny je cca o 100 000 Kč nižší, než jsou faktické předpokládané náklady na odstranění stavby. Samo ochranné pásmo není jediným omezením, ale vlastní umístění inženýrské sítě zásadně ovlivňuje větší část pozemku, navíc v části přiléhající k jediné přístupové veřejné komunikaci k předmětnému pozemku. Pokud žalovaná poukazuje na vliv věcného břemene při určení ceny nemovitosti, pak k těmto tvrzením nenavrhla žádné důkazní návrhy, ale předložila pouze interní odhady. Soud tak správně vyšel z provedených důkazů. Žalobce považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný a v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu a navrhl jeho potvrzení.

4. K odvolání žalované odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalované i k vyjádření žalobce k tomuto odvolání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Posuzovaná věc již byla předmětem přezkumu odvolacího soudu, který usnesením za dne 9. 4. 2024 předchozí rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Prvoinstanční soud respektoval pokyny obsažené ve zrušovacím usnesení a řízení naznačeným způsobem doplnil. Provedl důkazní řízení v souladu s návrhy účastníků, z nichž řádně zjistil skutkový stav věci, který správně právně posoudil. Pro stručnost je možno na vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně plně odkázat.

6. Odvolací soud již ve zrušovacím usnesení ze dne 9. 4. 2024 s odkazem na judikaturu vyšších soudů uzavřel, že provedenou novelou zákona č. 219/2000 Sb., kterým do tohoto zákona bylo vloženo ustanovení § 6 odst. 6, podle něhož v řízení před soudy a jinými orgány vystupují organizační složky za stát jako jednotliví účastníci, nedošlo k založení dělené subjektivity státu i v rovině hmotného práva a koncept státu jako jediného vlastníka majetku překonán nebyl.

7. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit žalovanou nově namítaná skutečnost, že souhlas , právnická osoba, ČR ze dne 17. 3. 2000 s uložením optického kabelu na pozemky státu se sice týkal stejného projektu, a to liniové stavby RÚPS-, adresa, – rozvedení přípolože k DOK - rekonstrukce přípojné účastnické sítě v obcích , adresa, na pozemcích v k. ú. , adresa, , avšak netýkal se konkrétních pozemků , hodnota, a , hodnota, v k. ú. , adresa, , z nichž byl následně při komplexní pozemkové úpravě vytvořen pozemek par. č. , hodnota, , který je předmětem řízení, když v té době uvedené pozemky byly rovněž ve vlastnictví České republiky, ale ve správě Okresního úřadu Plzeň-sever. Odvolací soud tedy neshledal důvod pro odklonění se od závěru, že za situace, kdy vlastníkem pozemku zatíženého věcným břemenem nezapisovaným do katastru nemovitostí je po celou dobu Česká republika, tedy vlastnictví se nezměnilo, pak namítaná vada je důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět a žalované tak právo námitky, že vada nebyla včas oznámena, nepřísluší (§ 2112 odst. 2 věta druhá o. z.). Žalobce pak dodržel lhůtu uvedenou v § 2112 odst. 1 věta druhá o. z. a skrytou vadu oznámil žalované do dvou let po odevzdání věci.

8. I pokud by snad bylo možno zvažovat, že žalované právo námitky opožděného oznámení skryté vady žalobcem svědčí, nutno dovodit, že žalobce oznámil žalované existenci skryté vady bez zbytečného odkladu (§ 2112 odst. 1 o. z.). Žalobce sice měl k dispozici vyjádření České telekomunikační infrastruktury ze dne 25. 7. 2019, že na sporném pozemku se nachází síť elektronických komunikací, dle názoru odvolacího soudu mu však nelze klást k tíži, že požádal o provedení přesného zaměření této sítě. Bez tohoto zaměření totiž nebylo bezpečně zřejmé, v jakém rozsahu se umístění sítí na pozemku žalobce dotkne a on tak nemohl bez tohoto zaměření řádně zhodnotit, zda jde o míru únosnou, či zda jde o zásah, který jej značně omezí a povede k uplatnění nároku ze skryté vady. Zaměření tak nelze považovat za nadbytečné. K provedení zaměření došlo 16. 9. 2019 a tentýž den oznámil žalobce vadu žalované. Žalobce tak oznámil skrytou vadu žalované bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při dostatečné péči zjistit.

9. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že žalobce vyčíslil výši uplatněné slevy způsobem odpovídajícím ustálené judikatuře (například 23 Cdo 1207/2023, 33 Cdo 663/2022, 33 Cdo 2641/12).

10. Ustanovení § 2106 o. z. patří ve způsobu určení přiměřené slevy ze sjednané kupní ceny k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, to je k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností (viz 33 Cdo 4442/2018). Přiměřená sleva z kupní ceny proto musí odpovídat takové výši, která v konkrétních poměrech dané věci bude odpovídající míře narušení ekvivalence plnění a bude způsobilá toto narušení narovnat. Přiměřenou výši slevy z kupní ceny nelze relevantně určit bez přihlédnutí k tomu, jakým způsobem vada věci snižuje její použitelnost a možnost užívání, případně její životnost oproti stavu předpokládanému při uzavření smlouvy, zda šlo o prodej věci za obvyklou cenu či za cenu sníženou nebo naopak zvýšenou oproti ceně obvyklé. Například v případě prodeje věci za cenu nižší či vyšší, než je cena obvyklá, totiž bude při existenci vady věci výše přiměřené slevy způsobilé narovnat ekvivalenci plnění jiná než v případě prodeje téže věci se stejnou vadou za cenu odpovídající obvyklé kupní ceně, neboť v obou z těchto případů bude slevou z kupní ceny dorovnávána ztráta jiné sjednané hodnoty plnění.

11. V daném případě byla kupní cena pozemku v kupní smlouvě sjednána ve výši vyšší, než je cena obvyklá. Dle znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, Outlého (číslo listu 181 spisu) byla obvyklá cena prodávaného pozemku v době prodeje 38 300 Kč. Dle kupní smlouvy (číslo listu 39 spisu) uzavřené mezi účastníky dne 25. 8. 2017 byla kupní cena stanovena částkou 607 000 Kč. Při posouzení, jaká výše slevy z ceny díla je přiměřená, to je jaká výše slevy je způsobilá vytvořit situaci blížící se stavu, kdy by bylo plněno bez vad, soud prvního stupně dále správně nepřehlédl, že náklady na přeložku podzemního vedení SEK byly příslušnou organizací vyčísleny částkou 254 033,50 Kč (číslo listu 11 spisu), přičemž žalobce uplatňuje pouze částku 155 995 Kč představující výdaje za provedení přeložky podzemního vedení ve výši 149 945,04 Kč bez vedlejších nákladů a DPH, a dále částku 6 050 Kč uhrazenou žalobcem za vypracované ocenění. Správně také zvažoval, že vadou je zasažena cca 1/4 pozemku žalobce, měřeno od vedení sítě k hranici pozemku. Nelze totiž přisvědčit námitce žalované, že žalobce je omezen v užívání pozemku pouze v rozsahu ochranného pásma, to je 0,5 m na každé straně vedení. Nutno totiž přihlédnout k faktickému uložení optického kabelu na pozemku žalobce.

12. Existence vady pak nepochybně snižuje případnou prodejní cenu pozemku do budoucna, jak rovněž zdůraznil i soud prvního stupně. Žalobcem požadovaná sleva z kupní ceny tudíž nepředstavuje vybočení z mezí předpokládaných judikaturou Nejvyššího soudu a jedná se o přiměřené plnění ve vztahu k uplatněné vadě a způsobu její nápravy formou slevy z kupní ceny. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud žalobě v plném rozsahu vyhověl, kdy námitky žalované proti způsobu určení slevy z kupní ceny odvolací soud považuje za irelevantní a toliko spekulativní.

13. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně zákonu odpovídajícímu výroku o nákladech řízení.

14. Úspěšnému žalobci byly přiznány i náklady odvolacího řízení za dva úkony právní pomoci po 7 340 Kč dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) a za dva režijní paušály ve výši 300 Kč (za vyjádření k odvolání ze dne 25. 11. 2024) a ve výši 450 Kč (za účast u jednání odvolacího soudu dne 7. 2. 2025) dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, celkem 15 430 Kč (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.).