18 C 303/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno - Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 155 995 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 155 995 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 155 995 Kč od 12. 8. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 122 560 Kč a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou ze dne 15.9.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 155 995 Kčs příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnil žalobce tím, že mezi účastníky řízení byla dne 25. 8. 2017 uzavřena kupní smlouva číslo , Anonymizováno, 2, na základě které žalobce nabyl do svého vlastnictví pozemek p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . V souvislosti s plánovaným stavebním záměrem požádal žalobce po nabytí vlastnického práva k pozemku o vyjádření vlastníky inženýrských sítí na pozemku se nacházejících. Z vyjádření společnosti Česká telekomunikační infrastruktura a. s. o existenci sítě elektronických komunikací ze dne 25. 7. 2019 bylo žalobcem zjištěno, že pozemek je zatížen vedením inženýrské sítě, na jejíž existenci nebyl žalobce žalovanou upozorněn. Prostřednictvím svého právního zástupce pak dopisem ze dne 16.9.2019 uplatnil žalobce vůči žalované vadu předmětného pozemku spolu s nárokem na slevu z kupní ceny. Výši uplatněného nároku žalobce určil na základě předpokládané hodnoty přeložky inženýrské sítě, která dle žalobních tvrzení činí částku 254 033,50 Kč. S ohledem na to, že žalobce přeložku inženýrské sítě nerealizoval, ponížil v rámci vyčíslení uplatněného nároku předpokládanou hodnotu přeložky v o částku 60 000 Kč bez DPH představující předpokládané vedlejší náklady na provedení přeložky a dále o částku odpovídající DPH z vlastních prací. K takto zjištěné částce pak připočetl částku 6 050 Kč představující náklady na vyhotovení ocenění přeložky inženýrské sítě.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila svým podáním ze dne 2. 12. 2022, v němž uplatněný nárok neuznala, a to ani zčásti. Podle tvrzení žalované byl předmětný pozemek ke dni uzavření kupní smlouvy veden jako ostatní plocha, jiná plocha, přičemž o takovémto charakteru pozemku bylo žalobce před uzavřením kupní smlouvy informován. Nejednalo se o pozemek stavební, takže v době uzavření kupní smlouvy nemohli účastníci řízení předpokládat, že by na něm žalobce realizoval stavební činnost, které by vedení inženýrské sítě bránilo. Žalovaná dále uvedla, že v době uzavření kupní smlouvy nebylo žalované známo, že by na předmětném pozemku bylo zřízeno vedení inženýrské sítě vzhledem k tomu, že toto není zapsáno v katastru nemovitostí. Zdůraznila také, že žalovaná nabyla vlastnické právo k pozemku rozhodnutím státního Pozemkového úřadu o výměně vlastnických práv v pozemkové úpravě a vzhledem k charakteru pozemku, který byl pro stát nepotřebným, byl nabídnut ve výběrovém řízení neomezenému okruhu zájemců. Vzhledem k tomu, že se nejednalo v době uzavření kupní smlouvy o pozemek stavební, nebyl důvod, aby žalobkyně před vyhlášení výběrového řízení na prodej pozemků zkoumala jeho způsobilost k realizaci stavby, která na něm s ohledem na jeho tehdejší charakter nemohla být vybudována. Žalovaná tak má za to, že uložení inženýrské sítě není vadou pozemku, kromě toho že nemůže nést odpovědnost za vlastnosti věci, které se jeví jako vady až v důsledku rozhodnutí kupujícího o změně způsobu užívání předmětu koupě. Navrhla proto žalobu zamítnout. V doplnění svého vyjádření ze dne 6.4.2023 namítla žalovaná, že vada byla žalobcem uplatněna nikoliv bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při dostatečné péči zjistit a uplatnila námitku podle § 2112 odst. 1 občanského zákoníku. Rovněž se žalovaná vyjádřila k výši uplatněného nároku a podle ní je uplatněná výše slevy nepřiměřeně vysoká, kdy žalovaná nesouhlasila s žalobcem uváděným poměrem kupní ceny k nákladům na přeložku inženýrské sítě. Dle názoru žalované není možné relevantně porovnávat kupní cenu pozemků z roku 2017 s nabídkovou cenou díla spočívajícího v přeložce sítě z roku 2022, neboť je nepochybné, že v mezidobí došlo ke značnému navýšení ceny nemovitých věcí i stavebních prací. Žalovaná nepovažuje za správné určit výši případné slevy z kupní ceny dle nákladů na přeložení inženýrské sítě, a to zejména v situaci, kdy k přeložce sítě fakticky nedošlo. Tímto způsobem podle názoru žalované nelze zohlednit závažnost vady věci. V této souvislosti žalovaná upozornila i na místo uložení inženýrské sítě, která je uložena při samé hranici pozemku a nezasahuje tak do jeho podstatné části, tedy nebrání jeho využití, a to i ve vztahu k případným stavebním záměrům na pozemku. Podle názoru žalované, by odpovídající sleva z kupní ceny při povědomí o existenci vedení inženýrské sítě na prodávaném pozemku měla činit 5 % z kupní ceny pozemku bez této vady.

3. V reakci na námitku žalované, že vada byla uplatněna nikoliv bez zbytečného odkladu uvedl žalobce, že žalovaná nemá právo na tuto námitku podle § 2112 odst. 2 občanského zákoníku, neboť je vada důsledkem skutečnosti, o které žalovaná coby prodávající v době odevzdání věci věděla nebo vědět musela. Tento svůj názor opírá žalobce o skutečnost, že souhlas k umístění inženýrské sítě byl dán jinou organizační složkou státu, tedy de facto žalovanou. Podle názoru žalobce tedy nelze souhlasit se závěry žalované, že neměla informaci o uložení této inženýrské sítě, když vlastnické právo k pozemkům nabyla originálním způsobem a odkázal v této souvislosti na § 3 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku , Anonymizováno, a jejím vystupování v právních vztazích, dle kterého není organizační složka státu právnickou osobou, a tedy nedošlo ke změně vlastnického práva, ale pouze ke změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu. Podle názoru žalobce byla žalovaná jako prodávající povinna jednat s náležitou odbornou péčí, a proto byla povinna o existenci inženýrské sítě vědět a měla na tuto skutečnost žalobce v kupní smlouvě upozornit.

4. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 3.11.2023 č.j. , spisová značka, , kterým žalobu zamítl v celém jejím rozsahu, když dospěl k závěru, že existence vedení inženýrské sítě na předmětném pozemku je vadou skrytou, kterou byl žalobce v souladu s § 2112 odst. 1, občanského zákoníku oznámit žalované bez zbytečného odkladu poté, kdy ji zjistil, což se podle názoru soudu prvého stupně prezentovaného v uvedeném rozsudku nestalo. Zároveň soud nesouhlasil s námitkou žalobce ve smyslu § 2112 odst. 2 věty druhé občanského zákoníku s odůvodněním, že žalovaná coby stát o předmětné vadě v době odevzdání věci věděla nebo vědět musela. V této souvislosti se soud dále zaobíral otázkou, zda mohl , Jméno žalované, jakožto organizační složka státu vědět o existenci vady či o ní vědět měl. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že podle žalobních tvrzení byl dán souhlas s umístěním předmětné inženýrské sítě v roce 2000 tehdejším , právnická osoba, , přičemž podle § 1 odst. 1 zákona č. 569/1991 Sb. byl , právnická osoba, právnickou osobou zapisovanou do obchodního rejstříku. Následně došlo změnou legislativy ke zrušení této právnické osoby, jejíž působnost a pravomoci převzal ke dni 1.1. 2013 státní pozemkový úřad, který je organizační složkou státu. , právnická osoba, , tedy právnická osoba odlišná od žalované tedy měla povědomost i o jejím přesném umístění. S ohledem na to, že vedení sítě nebylo zapsáno do katastru nemovitostí ani jiné evidence, uzavřel soud prvého stupně v odůvodnění rozsudku ze dne 3.11.2023, že nebylo v řízení prokázáno, že by státní pozemkový úřad v době převzetí působnosti po Pozemkovém fondu České republiky věděl o existenci této sítě a mohl tak tuto informaci předat , právnická osoba, . Soud tedy přisvědčil námitce žalované, že skrytá vada pozemku nebyla žalovaným uplatněna bez zbytečného odkladu a zároveň nejsou splněny podmínky pro nepřihlédnutí k této námitce podle § 2112 odst. 2 věta druhá, občanského zákoníku.

5. Uvedený rozsudek však byl zrušen na základě odvolání žalobce usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 9.4.2024, č.j. , spisová značka, a věc byla soudu prvého stupně vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací v odůvodnění zrušujícího rozhodnutí konstatoval, že mezi účastníky je nesporné, že předmětný pozemek (byť původně pod jiným označením) je a byl po celou dobu ve vlastnictví státu. Jeho správu vykonával , právnická osoba, , který v roce 2000 vydával písemné stanovisko, jímž souhlasil s uložením optického kabelu na pozemku. Po zrušení , právnická osoba, správu pozemku převzal , právnická osoba, , který již vystupoval v pozici organizační složky státu. Následně v souvislosti s pozemkovou úpravou poté, co byl sporný pozemek vymezen a označen jako pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , přešlo právo hospodařit s tímto pozemkem ve vlastnictví státu na , Jméno žalované, . Ten za Českou republiku dne 25. 8. 2017 uzavřel se žalobcem kupní smlouvu o prodeji pozemku p. č. , hodnota, , druh pozemku ostatní plocha, v k. ú. , adresa, . Nesporné mezi účastníky tedy je, že uvedený pozemek v době prodeje již byl v souvislosti s uložením optického kabelu zatížen věcným břemenem nezapisovaným do katastru nemovitostí. S odkazem na § 102 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, soud prvního stupně správně uzavřel, že jde o skrytou vadu. Sporným zůstalo, zda žalobce oznámil žalované skrytou vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při dostatečné péči zjistit (§ 2112 odst. 1 o. z.), respektive zda žalované, jakožto prodávající, svědčí právo vznést námitku opožděného oznámení vady, tedy posouzení, zda vada je důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět (§ 2112 odst. 2 o. z.). Soud odvolací se neztotožnil s právním hodnocením této otázky soudem prvního stupně, neboť při řešení otázky „dělené subjektivity státu“ nutno vycházet ze zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. S účinností od 1. 4. 2020, kdy bylo do tohoto zákona vloženo ustanovení v § 6 odst. 6, podle něhož v řízení před soudy a jinými orgány vystupují organizační složky za stát jako jednotliví účastníci. Vystupuje-li v řízení před soudy a jinými orgány za stát v téže věci více organizačních složek, postupují v řízení samostatně v souladu se svou procesní rolí a vzájemně nezávisle v rozsahu, který odpovídá jejich příslušnosti. Nové ustanovení § 6 odst. 6 zákona č. 219/2000 Sb. je svojí povahou ustanovením procesním, neboť upravuje procesní účastenství. Nová právní úprava však nesledovala změnu koncepce založené zákonem č. 219/2000 Sb., postavené na pojetí státu jako právnické osoby a organizačních složek jako jeho organizačních útvarů bez vlastní právní subjektivity. Nedotkla se ani úpravy příslušnosti k hospodaření s určitým majetkem státu. Otázka, která organizační složka státu má za něj s ohledem na obsah a povahu sporu nebo jiné právní věci vystupovat před soudem, není otázkou věcné legitimace. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. , spisová značka, vyjádřil pochybnost, že by zmíněnou právní úpravou mohlo dojít k založení dělené subjektivity státu i v rovině hmotného práva. Je možno poukázat na závěry rozsudku , spisová značka, , který vychází z absence zákonné úpravy dělené subjektivity státu, a z toho, že organizační složky nevlastní a nemohou vlastnit majetek. Ten vlastní pouze stát a pouze státu případně může vzniknout újma na majetku. Dle názoru odvolacího soudu tak nutno uzavřít, že provedenou novelou zákona č. 219/2000 Sb. nedošlo k založení dělené subjektivity státu i v rovině hmotného práva a koncept státu jako jediného vlastníka majetku překonán nebyl. Za této situace, kdy vlastníkem pozemku zatíženého věcným břemenem nezapisovaným do katastru nemovitostí je po celou dobu Česká republika, tedy vlastnictví se nezměnilo, pak nutno uzavřít, že namítaná vada je důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět a žalované tak právo námitky, že vada nebyla včas oznámena, nepřísluší. Žalobce pak dodržel lhůtu uvedenou v § 2112 odst. 1 věta druhá o. z., a tedy skrytou vadu oznámil žalované do dvou let po odevzdání věci.

6. Respektujíc právní názor odvolacího soudu popsaný v předešlém odstavci se tedy soud zabýval otázkou výše žalobcem uplatněné slevy z kupní ceny i s ohledem na žalobcem citovanou judikaturu Nejvyššího soudu.

7. Podle ust. § 2106 odst. 1 písm. c) i § 2107 odst. 1 je jedním z možných nároků kupujícího z vadného plnění sleva z kupní ceny, přičemž volba nároku z vadného plnění náleží primárně kupujícímu.

8. Podle judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí NS sp.zn. , spisová značka, ze dne 4.6.2024 ustanovení § 2106 občanského zákoníku patří ve způsobu určení přiměřené slevy ze sjednané kupní ceny k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. I v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 jsou tedy přiměřeně použitelné závěry dosavadní rozhodovací praxe týkající se výkladu § 597 odst. 1 obč. zák., podle kterých musí být při určení částky odpovídající přiměřené slevě z kupní ceny vždy přihlíženo ke konkrétním okolnostem daného případu. Výše slevy z ceny bude záviset především na povaze a rozsahu vad vzhledem k ceně, na snížení funkčních vlastností věci a příp. její estetické hodnoty. Při jejím určení je nutné přihlížet k tomu, jak se vytčená vada projevuje při užívání věci, jak vady omezují či komplikují užívání věci, popř. snižují životnost věci, k dalšímu možnému způsobu a rozsahu užívání věci, k ceně nutných oprav věci (přičemž slevu obvykle nelze ztotožnit pouze s náklady spojenými s odstraněním vad či s hodnotou všech nákladů, které se sám kupující rozhodl vynaložit na odstranění vady) a jiným obdobným hlediskům, přičemž prostřednictvím slevy by měla být vytvořena situace blížící se stavu, kdy by bylo plněno bez vad. Při posouzení, jaká výše slevy z kupní ceny je přiměřená, tj. jaká výše slevy je způsobilá vytvořit situaci blížící se stavu, kdy by bylo plněno bez vad, je však nezbytné mít na zřeteli, že sleva z kupní ceny je jedním z práv z vadného plnění. Proto je při jejím určení nutné vycházet ze smyslu a účelu práv z vadného plnění. Hlavním účelem úpravy práv z vadného plnění je přitom poskytnutí ochrany věřiteli (kupujícímu), který neobdržel smluvně dohodnuté plnění (resp. plnění o smluvně dojednaných parametrech). Účel této úpravy tak tkví především v nápravě poruchy ekvivalence vzájemných plnění, resp. cílí na vyrovnání ekvivalence plnění. Jinak řečeno, smyslem úpravy práv z vadného plnění (tj. i smyslem poskytnutí přiměřené slevy z kupní ceny) je opětovně docílit rovnovážného stavu mezi plněním smluvních stran (zaplacenou kupní cenou a obdrženou věcí), který byl narušen vadným plněním jedné z nich (prodávajícím), tj. tím, že oproti smluvně předpokládanému stavu ekvivalence plnění (kupující za určitou dohodnutou kupní cenu měl obdržet bezvadné plnění této dohodnuté ceně odpovídající) ve skutečnosti kupující obdržel plnění vadné, a tedy již proto neodpovídající sjednané ceně. Smyslem úpravy práv z vadného plnění není reparace vzniklých škod. Přiměřená sleva z kupní ceny proto musí odpovídat takové výši, která v konkrétních poměrech dané věci bude odpovídající míře narušení ekvivalence plnění a bude způsobilá toto narušení narovnat (prostřednictvím snížení ceny). Určení slevy z kupní ceny pouze prostým určením rozdílu hodnoty věci bez vady a hodnoty dodané věci vadné či určením částky odpovídající výši nákladů na opravu vadné věci bez dalšího (bez zohlednění dalších konkrétních okolností věci) takovým požadavkům nedostojí. Přiměřenou výši slevy z kupní ceny nelze relevantně určit bez přihlédnutí k tomu, jakým způsobem vada věci snižuje její použitelnost a možnost užívání, příp. její životnost oproti stavu předpokládanému při uzavření smlouvy (tj. oproti stavu bezvadného plnění, pro který byla sjednána konkrétní kupní cena), zda šlo o prodej věci za obvyklou cenu či za cenu sníženou nebo naopak zvýšenou oproti ceně obvyklé, příp. zda věc po případné opravě bude svým stavem odpovídající stavu předpokládanému při uzavření kupní ceny, pro který byla sjednána konkrétní kupní cena apod. Například v případě prodeje věci za cenu nižší či vyšší, než je cena obvyklá, totiž bude při existenci vady věci výše přiměřené slevy způsobilé narovnat ekvivalenci plnění jiná (bude poměrně snížená či zvýšená), než v případě prodeje téže věci se stejnou vadou za cenu odpovídající obvyklé kupní ceně, neboť v obou z těchto případů bude slevou z kupní ceny dorovnávána ztráta jiné sjednané hodnoty plnění. Stejně tak obecně nelze stanovit jako přiměřenou výši slevy z kupní ceny (s přihlédnutím i k hodnotě opravy věci) stejnou částku v případě opravy vadné věci zcela nové, u níž byla očekávána při koupi dlouhá životnost, které může být případnou opravou dosaženo, a v případě věci starší, v době koupě již blíže k hranici své životnosti, u níž případnou opravou oproti stavu očekávanému při koupi dojde k významnému prodloužení životnosti. V druhém z případů by totiž poskytnutím slevy odpovídající nákladům na opravu nedošlo pouze k vyrovnání ekvivalence plnění, ale kupujícímu by se dostalo plnění již nad rámec předpokládaný smlouvou. Závěr o přiměřenosti slevy z kupní ceny tedy vyžaduje komplexní úvahu soudu zohledňující individuální okolnosti případu a požadavek na dosažení ekvivalence plnění.

9. Žalobce vyčíslil slevu z kupní ceny na částku 149 945 Kč. Žalobce při určení výše slevy z kupní ceny vycházel z předpokládaných nákladů na odstranění této vady, které byly stanoveny položkovým rozpočtem ve výši 248 803 Kč. Tvrzení o výši nákladů spojených s přeložkou sítě podle žalobcem předloženého rozpočtu bylo přitom účastníky řízení učiněno nesporným, takže nebylo třeba výši těchto nákladů přezkoumávat. V požadované slevě z kupní ceny žalobce zohlednil, že při uplatnění práva na slevu z kupní ceny nebude prováděna přeložka inženýrské sítě, proto do slevy kupní ceny nepromítl náklady na vypracování projektové dokumentace a DPH. Současně však požaduje náklady na vypracování položkového rozpočtu ve výši 6.050 Kč.

10. Když se soud zabýval otázkou výše slevy z kupní ceny, vzal v úvahu všechny specifické okolnosti projednávané věci. S odkazem na ustálenou judikaturu, na níž ostatně oba účastníci řízení shodně odkazovali, závisí výše slevy z kupní ceny především na povaze a rozsahu vad vzhledem k ceně, na snížení funkčních vlastností věci, případně její estetické hodnoty. Při určení výše slevy je nutné přihlížet k tomu, jak se vytčená vada projevuje při užívání věci, jak omezuje či komplikuje její užívání, k dalšímu možnému způsobu a rozsahu užívání věci, k ceně nutných oprav věci, přičemž prostřednictvím slevy by měla být vytvořena situace blížící se stavu, kdyby bylo plněno bez vad. Všechna judikatorně akcentovaná hlediska pro určení výše slevy jsou zahrnuta v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 4. 6. 2024. Pro rozhodnutí soudu ohledně výše slevy bylo podstatné hledisko, zda věc, v tomto případě pozemek, bude po případné opravě svým stavem odpovídat stavu předpokládanému při uzavření kupní smlouvy. Lze přisvědčit žalované, že není zřejmé, nakolik je či v budoucnu bude žalobce reálně omezen v užívání nemovité věci, neboť není znám záměr, jaký žalobce se nemovitou věcí má, nicméně soud má za to, že vada brání v užívání pozemku bez ohledu na to, jaký záměr měl žalobce s pozemkem v době, kdy se o existenci vady dozvěděl. Neznáme budoucí využití pozemku, a tedy nevíme, jak bude vada v budoucnu reálně omezovat žalobce. Zároveň ale tato skutečnost nemůže být přičítána žalobci k tíži. Žalobce nemůže být nucen, aby pro účely uplatnění nároku z vadného plnění rozhodl o budoucím využití pozemku určitým konkrétním způsobem. S ohledem na již zmíněné judikaturou zdůrazněné principy pro určení výše slevy se tak jeví konstrukce určení výše slevy podle nákladů nutných k odstranění vady, v tomto případě na přeložku sítě, jako správná. Soud přihlédl k tomu, že výše uplatněné slevy činí přibližně jednu čtvrtinu kupní ceny, což je částka odpovídající výměře části pozemku, která je vadou zasažena, měřeno od vedení sítě k hranici pozemku. Lze si představit situaci, kdy vada nebude užívání pozemku pro určitý účel bránit vůbec, například bude-li její žalobce chtít využít jako pastvinu, ale stejně tak může vada bránit využití pozemku ve značném rozsahu, například rozhodne-li se žalobce pro masivní stavební činnost na pozemku, včetně přivedení a rozvodů dalších inženýrských sítí po pozemku. V úvahu vzal soud i skutečnost, že existence vady omezuje možnost dalšího prodeje pozemku nebo snižuje jeho případnou kupní cenu do budoucna. V případě uplatněné výše slevu nedochází ke stavu, kdy by došlo např. k zhodnocení věci nad rámec stavu předpokládaného uzavřenou kupní smlouvou. V případě pozemku nelze hovořit o jeho životnosti, takže nenastává případ, kdy by měl soud moderovat slevu z kupní ceny v neprospěch nabyvatele, neboť se kupujícímu nedostává plnění nad rámec předpokládaný kupní smlouvou a sleva v uplatněné výši toliko narovnává vzniklou nerovnost v poskytnutých vzájemných plnění. Vzhledem k tomu, že kupní smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou předpokládala pozemek bez zatížení věcným právem, existuje zde jediný možný způsob odstranění uplatněné vady, a to její umístění mimo pozemek žalobce. Sleva z kupní ceny ve výši 62 % nákladů na odstranění vady tak nepředstavuje vybočení z mezí předpokládaných judikaturou nejvyššího soudu a jedná se o přiměřené plnění ve vztahu k uplatněné vadě a způsobu její nápravy formou slevy z kupní ceny.

11. Soud nepřisvědčil argumentu žalované, že pokud by výše slevy měla odrážet náklady na odstranění vady, zákonodárce by nedával kupujícímu možnost žádat odstranění vady oproti možnosti uplatnit nárok na slevu z kupní ceny. Tuto konstrukci je třeba odmítnout, neboť kupujícímu je právní úpravou dána možnost uplatnit slevu z ceny díla odrážející omezenou možnost užívání věci a zároveň věc neopravovat a užívat ji i s vadou, byť způsobem omezeným právně v důsledku existence vady.

12. Žalovaná polemizuje s názorem krajského soudu, když má za to, že v řízení nebylo prokázáno naplnění podmínky ust. § 2112 odst. 2 občanského zákoníku vylučující právo prodávajícího na námitku opožděnosti uplatnění vady kupujícím. Žalovaná podle svých tvrzení soudu předložila důkaz, na který odkazoval žalobce v souvislosti s tvrzením, že žalovaná o existenci inženýrské sítě věděla či musela vědět, neboť , právnická osoba, ČR souhlasil s jejím uložením do předmětného pozemku. Podle názoru žalované se žalobcem označený, ale soudu nedoložený listinný důkaz vztahuje k jiné nemovitosti v odlišném katastrálním území. Žalobce jiný důkaz o informování státu o uložení inženýrské sítě podle tvrzení žalované neoznačil. Listinné důkazy předložené krátkou cestou na jednání dne 10. 7. 2024 prokazují podle názoru žalované technické provedení stavby, nikoli naplnění ust. § 12 odst. 2 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, které organizaci spojů ukládalo povinnost před zahájením stavby uvědomit vlastníky nebo uživatele dotčených pozemků. Důkaz v podobě přehledu vývoje společností , právnická osoba, . a SPT Telecom s. p. je dle názoru žalované irelevantní při řešení otázky povědomí žalované o existenci inženýrské sítě. Státní podnik provádějící liniovou stavbu není oprávněn bez souhlasu organizačních složek státu příslušných hospodařit s dotčenými státními pozemky jakkoli tyto pozemky zatěžovat či s nimi jinak nakládat. Podle názoru žalované, právní povaha zhotovitele stavby nemůže mít vliv na postavení vlastníka dotčené nemovitosti, a to ani v případě, že zhotovitelem je státní podnik a vlastníkem stát. Soud má nicméně z provedeného dokazování za prokázané, že předmětná síť byla realizována na základě kladného stanoviska , právnická osoba, ČR ze dne 17.3.2000, č.j. 2093/00 a provedena podle technické zprávy „RÚPS , adresa, – rozvedení příloží k DOK“, a podle územního rozhodnutí o umístění stavby veřejnou vyhláškou vydanou Městským úřadem , adresa, ze dne 3.7.2000, č.j. SÚ 154/00 včetně jeho příloh. K pozemkovým úpravám, kterými vznikl předmětný pozemek parc.č. , hodnota, v k.ú. , adresa, došlo až na základě rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 21.8.2014, č.j. SPU , č. účtu, . Podle listinných důkazů výše uvedených se liniová stavba sítě týkala i pozemků parc.č. , hodnota, a 430/3, z nichž pozemkovou úpravou vznikla současná parcela 1513. Samotná skutečnost, že došlo ke změně v číslování pozemku není důvodem, pro který by měl být stát coby vlastník těchto pozemků, zproštěn povinnosti mít povědomost o vedení této sítě.

13. Po provedeném dokazování a zvážení všech okolností věci tedy soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodné v celém rozsahu. Existence inženýrské sítě na pozemku žalobce je nepochybně vadou věci, o které žalobce nebyl žalovanou coby prodávající informován, což ostatně ani žalovaná netvrdila. V řízení bylo učiněno nesporným, že celkové náklady na odstranění této vady přeložkou sítě by činily částku 254 033,50 Kč včetně DPH, samotné náklady přeložky bez vedlejších nákladů pak částku 149 945 Kč a náklady na zhotovení rozpočtu přeložky ve výši 6 050 Kč. Při určení výše slevy soud vycházel z hlediska, že slevu nelze obvykle ztotožnit pouze s náklady spojenými s odstraněním vady, ale tyto náklady mohou být jedním z hledisek pro posouzení přiměřené výše slevy. Protože v řízení nebylo tvrzeno, jaké bude další využití pozemku žalobce, ani jakým způsobem bude vada bránit využití pozemku, nemohl soud zohlednit jiné zásadní skutečnosti, než výši nákladů na odstranění vady, aby byla vytvořena situace blížící se stavu, kdy by bylo plněno bez vad. V řízení nebylo prokázáno, že by přiznání slevy v uplatněné výši zvýhodňovala žalobce oproti situaci, kdy by byl předmětný pozemek bez vady. Poměr výměry části pozemku dotčené vadou k celkové výměře pozemku není v příkrém rozporu s poměrem výše slevy k celé kupní ceně. Z uvedených důvodů shledal soud nárok na slevu ve výši 155 995 Kč za přiměřený, a proto žalobě vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 800 Kč, soudního poplatku za odvolání ve výši 7 800 Kč, ze čtrnácti úkonů právní služby po 7 340 Kč (tj. 102 760 Kč) dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, sepis žaloby, podání ve věci samé ze dne 21.12.2022, 2.3.2023, 26.5.2023, 13.9.2023 a 19.4.2024, účast na ústním jednání dne 21.2.2023, 16.8.2023, 3.11.2023, 10.7.2024 a 18.9.2024, odvolání ze dne 21.12.2023, čtrnácti režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 122 560 Kč. Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.