18 CO 259/2021

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Jeřábka a soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci žalobce: ; Ing. příjmení příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa proti; žalovanému: ; Město Rokycany, IČO sídlem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vydání věci o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 9. 9. 2021, č. j. 11 C 153/2020-85

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I a III potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně 14 628,46 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení].

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 2 178 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu žalobce na vydání 50 panelů o rozměrech 3 x 1,5 metru a jednoho panelu o rozměrech 3 x 1 metr, nacházejících se na pozemku parc. č. [rok] v k. ú. a obci [obec] v ulici [ulice] od křižovatky s ulicí [ulice], zamítl (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 16 628,46 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II). Žalobci uložil povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Rokycanech vynaložené náklady řízení ve výši 1 146 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Vzal za prokázáno, že žalobce v roce 2001 uložil vlastní panely do ulice [ulice], čímž zajistil, že se stala tamní komunikace sjízdnou. Panely byly volně uloženy na pecní strusku, ze stran byly dosypány zeminou. Protože žalobce pokládal předmětné panely na komunikaci v roce 2001, tedy v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., soud v souladu s ust. § 3028 odst. 1, 2 nového občanského zákoníku posuzoval žalobu dle ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013. Z pohledu § 120 odst. 1 obč. zák. zkoumal, zda lze předmětný výtvor činnosti žalobce (položení panelů na komunikaci) považovat za stavbu. Vzal v úvahu rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3259/2018 řešící povahu příjezdové komunikace z betonových panelů. S ohledem na závěry znalce, který uvedl, že předmětná panelová komunikace je toliko provizorní řešení, že panely byly v podstatě volně položeny na podloží tvořené pecní struskou a po stranách toliko dosypány (dorovnány) zeminou, soud dospěl k závěru, že takto upravená plocha nesplňuje podmínky stavebnětechnické i účelové samostatnosti, není tak možné na ni pohlížet jako na stavbu. Soud tak uzavřel, že činností žalobce (položením předmětných panelů) došlo toliko k určitému ztvárnění, zpevnění pozemku pro účely zajištění dopravní obslužnosti k jeho nemovitosti. Protože soubor věcí a činností, na kterých se podílel žalobce, není stavbou, tedy samostatnou věcí ve smyslu občanského zákoníku a vzhledem k tomu, že tyto činnosti sloužily k zajištění dopravní dostupnosti k přilehlým nemovitostem, přičemž k tomuto účelu předmětná komunikace slouží i v současné době, a s ohledem na závěry znalce, který uvedl, že v případě odstranění předmětných panelů by komunikace nemohla sloužit svému účelu, když by byla znehodnocena, soud uzavřel, že panely jejich položením za současné úpravy terénu (dosypání boků zeminou) přestaly být v právním smyslu samostatnými věcmi, staly se součástí věci – nemovitosti, tedy tamní komunikace. Protože sporné panely nejsou věcmi ve smyslu § 119 starého občanského zákoníku, nýbrž pouze součástí komunikace, nemohou mít svůj vlastní právní osud, nemohou být ani předmětem občanskoprávních vztahů a nelze s nimi samostatně nakládat. Soud proto žalobu na vydání panelů zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř., o státem zálohovaných nákladech řízení podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce. V následném odůvodnění odvolání žalobce vyslovil přesvědčení, že předmětné panely, jejichž vydání se v projednávané věci domáhá, jsou v právním slova smyslu samostatnou věcí odlišnou od pozemku, tvořící ve svém celku lehkou panelovou vozovku, která sama o sobě může být stavbou v pravém slova smyslu. Betonové panely jsou však na podloží volně položené. Jde o movité věci, které lze odstranit bez náročnějších prací. Je možné je prostě naložit a odvézt a lze je tedy odstranit bez poškození podloží. Žalobce je vlastníkem těchto panelů jako samostatných věcí, popřípadě může být vlastníkem lehké a demontovatelné panelové vozovky. V podané žalobě je řešena varianta první, nicméně pro žalobce je akceptovatelná i varianta druhá. Ale i v případě, že by lehká panelová vozovka, která by naplňovala pojmové prvky stavby a byla samostatnou věcí, nebyla zapracována ani zpracována navrstvením dalších stavebních materiálů, nedošlo by k jejímu splynutí (srůstu) s pozemkem. Tehdejší vůle jednajících osob směřovala k určitému provizornímu řešení přístupu k objektu žalobce. Jednalo se o prozatímní stavbu, která se nikdy nestala součástí pozemku. Tehdejší právní úprava umožňovala existenci odlišného vlastníka pozemku a stavby umístěné na tomto pozemku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce nikdy v průběhu doby nepřevedl vlastnické právo k těmto panelům na kohokoliv jiného. Soud prvního stupně učinil nesprávná zjištění ze znaleckého posudku. Jmenovaný znalec ve svých závěrech jednoznačně uvedl, že se jednalo o provizorní řešení pro zajištění stavby a o úpravu dočasnou. Již toto vylučuje, že by se mělo jednat o součást věci nemovité. Soud prvního stupně nesprávně obecně argumentoval tím, že v případě odstranění předmětných panelů by komunikace nemohla sloužit svému účelu. Na tuto okolnost reagoval žalobce při posledním ústním jednání, kdy upravil žalobní petit tak, že lhůta pro vydání předmětných panelů byla prodloužena na 6 měsíců od právní moci rozsudku. Poukázal na korespondenci z roku 2019 a 2020 a uzavřel, že žalovaný měl dostatečný časový prostor přijmout potřebná opatření. Podle názoru žalobce dosypání zeminy v některých částech vozovky a dorovnání sousedního povrchu nemá žádný vliv na skutečnost, že panely zůstaly stále samostatnou věcí. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. K odvolání žalobce odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání a řízení doplnil výpisem z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], a to [list vlastnictví]. Z tohoto důkazu zjistil, že pozemková parcela [rok] o výměře 2197 m2 je vedena jako ostatní plocha se způsobem využití ostatní komunikace a vlastnicky je připsána městu [obec] Odvolací soud poté dospěl k závěru, že odvolání není možno považovat za důvodné.

4. V posuzované věci se žalobce domáhá vydání panelů, které v roce 2001 nechal položit na pozemek p. č. [rok] ve vlastnictví [územní celek].

5. Aby žalobce mohl být v řízení úspěšný, musel by kromě dalšího především prokázat, že panely nadále zůstaly samostatnou movitou věcí se samostatným právním osudem. Pokud totiž panely se zapracováním staly součástí pozemku, který je ve vlastnictví žalovaného, žaloba na vydání samostatně neexistujících movitých věcí by nemohla být úspěšná. I pokud by se jednalo o samostatnou stavbu na pozemku žalovaného, ani tato skutečnost by na výsledku řízení nemohla nic změnit.

6. Dle výpisu z katastru nemovitostí je sporný pozemek využíván jako ostatní komunikace, přičemž v evidenci města Rokycany je zařazena jako místní komunikace s povrchem panely.

7. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem místní komunikace tedy nemůže být jiná právnická nebo fyzická osoba. Žalobce by tak vlastníkem případné stavby pozemní komunikace být nemohl.

8. Dle závěrů znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení], vypracovaného v rámci řízení, se v daném případě nejedná o volné uložení ani uskladnění panelů, ale o rychlé a dočasné vyřešení přístupu ke stavebním pozemkům pro zajištění vlastní výstavby. Úsek místní komunikace zvané [ulice] na části p. č. [rok], který je opatřen silničními panely, je ke dni provedení znaleckého posudku využíván jako jediná přístupová komunikace k šesti dokončeným stavbám rodinných domů a ke dvěma dosud nezastavěným parcelám. Odstranění silničních panelů, které byly v době zahájení zástavby rodinnými domy položeny jako dočasné řešení pro vlastní realizaci této zástavby, by tento jediný možný přístup výrazným způsobem ovlivnilo znemožněním příjezdu jakýmkoliv vozidlům a ztížení přístupu pěším. Demontáž panelového krytu pojížděné části místní komunikace je třeba provést i s odstraněním podkladní vrstvy z odpadního materiálu ze struskové sypaniny, který je pro odpovídající stavební řešení místní komunikace [ulice], nejlépe na pěší zónu, nevhodný. Součástí vyzvednutí panelů by mělo být odstranění podkladní vrstvy o tloušťce cca 30 centimetrů. Pro vlastní rekonstrukci je nutné vypracovat a projednat projektové řešení a zajistit finanční prostředky v řádu několika milionů korun, následně zajistit stavební kapacitu na stavbu a její vlastní provedení. Při bezodkladném řešení si tato činnost vyžádá čas odhadovaný na 2 až 3 roky. Odstranění panelů bez přípravy a provedení konečného řešení by vyvolalo další zbytečné investice na opětovně provizorní řešení vjezdu i pěšího přístupu.

9. Odvolací soud se tak ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, pokud dovodil, že sporné panely nejsou samostatnou movitou věcí a žalobce tak nemůže být se žalobou na jejich vydání úspěšný. Nutno přihlédnout i k celkové situaci, kdy případným odstraněním panelů by došlo ke znehodnocení jediné v daném místě přístupné komunikace, komunikace by tak ztratila svůj účel. Odhlédnout nelze ani od motivů, jež žalobce vedly k uplatnění žaloby. Pokud žalobce v žalobě uvádí, že téměř po 20 letech prodal nemovitost, k níž vede sporná místní komunikace, a v souvislosti s prodejem„ odpadl důvod a účel těchto panelů“, pak je třeba zvažovat, zda žaloba na vydání sporných panelů není v rozporu s dobrými mravy a obecnými zásadami spravedlnosti (§ 2 odst. 3, § 3 odst. 3 o. z.).

10. Veden touto úvahou odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I jako věcně správný a zákonu odpovídající dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. Při rozhodování o nákladech řízení účastníků soud prvního stupně správně vycházel z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému přiznal náklady řízení. Ke správně vyčísleným nákladům řízení zřejmě nedopatřením připočetl soudní poplatek za řízení ve výši 2 000 Kč, který však hradil žalobce, nikoliv žalovaný. Pouze s ohledem na tuto nesrovnalost odvolací soud ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně postupem dle § 220 o. s. ř. změnil. Náklady řízení ponížil o částku 2 000 Kč a rozhodl tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 14 628,46 Kč v zákonné třídenní lhůtě.

12. Úspěšnému žalovanému byly přiznány i náklady odvolacího řízení sestávající z jednoho úkonu právní pomoci po 1 500 Kč, jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč a 21 % DPH ze součtu uvedených částek, celkem 2 178 Kč (§ 142 odst. 1, § 224 o. s. ř.).