18 Co 31/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci zástavního věřitele: Jméno zástavního věřitele , narozený rodné přijmení Datum narození zástavního věřitele bytem Adresa zástavního věřitele zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti zástavní dlužnici: Jméno zástavní dlužnice , narozená rodné přijmení Datum narození zástavní dlužnice bytem Adresa zástavní dlužnice zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o nařízení soudního prodeje zástavy o odvolání zástavní dlužnice proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. 10. 2024, č. j. 8 C 197/2024–36,

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se usnesení soudu prvního stupně zrušuje.

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nařídil k uspokojení pohledávky zástavního věřitele sestávajícího z jistiny ve výši 1 000 000 Kč, úroku 730 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 000 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení prodej zástavy ve výlučném vlastnictví zástavní dlužnice, a to pozemku st. parc. č. , hodnota, o výměře 314 m² (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. (zem. stav), stojící na pozemku st. parc. č. , hodnota, a pozemku st. parc. č. , hodnota, o výměře 877 m² (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. (zem. stav), stojící na pozemku st. parc. č. , hodnota, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, (výrok I). Zástavní dlužnici uložil povinnost zaplatit zástavnímu věřiteli na nákladech řízení 13 330 Kč k rukám , Jméno advokáta, s tím, že zástavní věřitel se může náhrady nákladů řízení o soudním prodeji zástavy domáhat pouze z výtěžku dosaženého prodejem předmětné zástavy (výrok II). Návrh posuzoval dle § 358 odst. 1 z. ř. s. Poukázal na ustálenou judikaturu, z níž vyplývá, že v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud pouze zkoumá to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné skutečnosti nejsou v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují, když pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jevily jako pravděpodobné. V posuzovaném případě byly veškeré zákonem předpokládané podmínky pro nařízení soudního prodeje zástavy splněny a soud proto návrhu vyhověl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti tomuto usnesení podala zástavní dlužnice včas odvolání. Má za to, že v průběhu řízení nebylo najisto postaveno to nejzásadnější, a to jaká je aktuální výše závazku a zda tento závazek nadále existuje. Soud prvního stupně nepřihlédl ke skutečnostem tvrzeným zástavní dlužnicí, respektive k označeným důkazům spočívajícím ve výslechu , Jméno zástavního věřitele, , jakožto zástavního věřitele, a , jméno FO, , jakožto dlužníka. Zástavní dlužnice má rovněž za to, že výrokem II, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení v rámci řízení o soudním prodeji zástavy, bylo porušeno právo na spravedlivý proces. Dle judikatury Ústavního soudu výrok o náhradě nákladů v usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy nemá být obsažen. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Zástavní věřitel ve vyjádření k odvolání poukázal na to, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy nepřihlíží k tvrzením dlužníka, že pohledávka zanikla splněním, započtením nebo z jiného právního důvodu, nepřihlíží ani k námitkám týkajícím se výše dlužné pohledávky. Žádné takové konkrétní námitky zástavní dlužnice ostatně ani nevznesla. Vypořádání těchto námitek je možné až ve fázi výkonu rozhodnutí, a to návrhem na jeho (částečné) zastavení. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, připustil, že judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu v této otázce nejsou v souladu. Nalézací soud se přiklonil k pojetí zastávanému Nejvyšším soudem a náklady řízení přiznal již ve svém rozhodnutí. Zástavní věřitel má nicméně za to, že se jedná o debatu v podstatě pouze akademickou a oba přístupy povedou k totožnému výsledku. Navrhl potvrzení usnesení soudu prvního stupně.

4. K odvolání zástavní dlužnice odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Přihlédl k obsahu odvolání zástavní dlužnice i k vyjádření zástavního věřitele k tomuto odvolání a dospěl k závěru, že odvolání je pouze částečně důvodné.

5. Podle § 358 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kdy nabylo právní moci.

6. Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudní prodej zástavy, která je zahájena podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy a které končí usnesením soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, podá-li zástavní věřitel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy.

7. Soud prvního stupně vycházel z bohaté judikatury dovolacího soudu k uvedené otázce (např. 21 Cdo 829/2022, 21 Cdo 256/2022, 21 Cdo 3834/2018), dle níž v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem (§ 358 odst. 1 věta první z. ř. s.), přičemž tyto rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto), ale pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů, alespoň jako pravděpodobné.

8. Řízení o soudním prodeji zástavy je tedy charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků. Nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování (např. 21 Cdo 2155/2016).

9. Prostor pro zpochybňování tvrzení zástavního věřitele nebo pro dokazování je až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 o. s. ř.; právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí prodejem zástavy se rozumí jakékoli právo, v důsledku kterého k prodávané zástavě nevzniklo (nemohlo platně vzniknout) zástavní právo.

10. V posuzované věci zástavní dlužnice založila svoji obranu na námitce, že nebylo najisto postaveno, jaká je aktuální výše závazku zajištěného zástavou a zda tento závazek nadále existuje. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že tyto otázky pro rozhodnutí soudu v první fázi řízení o soudním prodeji zástavy nemají právní význam (např. 21 Cdo 676/2010, 21 Cdo 829/2022).

11. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud prodej zástavy nařídil, když zástavní věřitel doložil skutečnosti vymezené § 358 odst. 1 věta první z. ř. s. Odvolací soud proto jeho rozhodnutí jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. ve výroku I potvrdil.

12. Ve výroku II o nákladech řízení odvolací soud postupem dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil, a to s ohledem na závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. II. ÚS 114/2006, a nálezu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 68/2016, kde Ústavní soud konstatoval, že je porušením práva na soudní ochranu (článek 36 odstavec 1 Listiny) a principu rovnosti účastníků řízení (článek 37 odstavec 3 Listiny), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude najisto postaveno, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu. Ke shodnému závěru dospěl i Nejvyšší soud (např. v rozhodnutích 21 Cdo 5423/2017, 21 Cdo 256/2022, 21 Cdo 829/2022).