18 Co 37/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zvýšení výživného na zletilou dceru o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. listopadu 2024, č. j. 33 C 234/2024-35, Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto:

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni s účinností od 1. 9. 2024 výživné ve výši 7 500 Kč měsíčně splatné do každého 15. dne příslušného měsíce; do částky 1 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2024 se žaloba zamítá.Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. 10. 2023, č. j. 40 Nc 28115/2023-32.

II. Nedoplatek na zvýšeném výživném za dobu od 1. 9. 2024 do 30. 4. 2025 v částce 24 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 13 051 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalovaného platit na výživu žalobkyně částku 8 500 Kč s účinností od 1. 9. 2024 (výrok I), za období od 1. 9. 2024 do 30. 11. 2024 vyčíslil dluh na výživném ve výši 12 000 Kč (výrok II), zároveň rozhodl o změně předchozího rozsudku, kterým byla upravena vyživovací povinnost vůči žalobkyni (výrok III) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí soud uvedl, že žalobkyně od září 2024 studuje dvouletý obor pomocný kuchař na , právnická osoba, . Předchozí dvě studia žalobkyně ukončila, nicméně k ukončení studia na první škole došlo po dohodě s rodiči ještě za trvání jejich manželství a k ukončení studia na , právnická osoba, došlo ze zdravotních důvodů žalobkyně. Soud tedy dospěl k závěru, že se žalobkyně studiem připravuje soustavně na budoucí povolání a vyživovací povinnost žalovaného tak byla zachována. K majetkovým poměrům žalovaného soud zjistil, že jeho výdělkové poměry jsou srovnatelné jako při posledním rozhodnutí, kdy dosahoval čistého měsíčního příjmu 48 686 Kč, nicméně v současné době si vydělává 47 778 Kč čistého měsíčně. Žalovanému však zanikla vyživovací povinnost k dceři Karolíně, na kterou hradil měsíčně 4 500 Kč a dále jí na základě dohody rodičů poskytoval kapesné 1 500 Kč měsíčně. Byť od posledního rozhodnutí uplynul pouhý jeden rok, soud považoval změnu poměrů na obou stranách za podstatnou, jelikož při posledním rozhodnutí měl žalovaný dvě vyživovací povinnosti a platil každé z dcer 6 000 Kč, z čehož 4 500 Kč jako výživné stanovené soudem a 1 500 Kč jako kapesné. Žalobkyně žije v bytě své matky, která zajišťuje její základní potřeby, a s otcem se již prakticky nestýká. Vzrostly jí náklady na stravování, jelikož při předchozím rozhodnutí měla celodenní stravu zajištěnou na internátě. Podle doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti by měl žalovaný platit na výživu žalobkyně 20 % z čistého příjmu, což při 47 778 Kč představuje částku 9 500 Kč. Soud však měl za to, že výživné ve výši 8 500 Kč odpovídá majetkovým poměrům a možnostem otce. Za období tří měsíců soud vyčíslil dluh v částce 12 000 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Protože převážně úspěšné žalobkyni žádné náklady nevznikly, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

3. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, který namítal, že soud dospěl k nesprávným skutkovým i právním závěrům, když se bez dalšího dokazování spokojil s tím, že žalobkyně nerespektovala poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a ve lhůtě stanovené soudem nepředložila listiny prokazující její tvrzení. Od doby posledního rozhodnutí se příjem otce snížil. Jeho oprávněné výdaje činily v průměru 34 000 Kč měsíčně a nejsou v nich započteny osobní výdaje. Žalovaný je přesvědčen, že od posledního rozhodnutí nedošlo ke zvýšení oprávněných potřeb žalobkyně, které by odůvodňovalo zvýšení výživného. Pouze prokázala, že matka za nájemní bydlení hradí 8 000 Kč měsíčně a dále za elektrickou energii 2 200 Kč měsíčně. Žalovaný je přesvědčen, že za období od března 2024 do konce srpna 2024 nárok žalobkyně na výživné nevznikl, i přesto jí však výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně platil. Žalobkyně nikterak neprokázala, že by se na její výživě podílela matka, a není relevantní tvrzení o tom, že otci odpadla jedna vyživovací povinnost, jelikož ta odpadla i matce. Žalovaný proto navrhl změnit napadený rozsudek, žalobu o zvýšení výživného zamítnout a přiznat mu právo na náhradu nákladů řízení.

4. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že s nástupem do nové školy se navýšily její potřeby o jízdné a opatření základních potřeb pro studijní obor. Otec se o ni nezajímá, nestýká se s ní. Navrhla napadené rozhodnutí potvrdit a přiznat jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání je pouze částečně důvodné.

6. Na správná skutková zjištění soudu prvního stupně lze beze zbytku odkázat. Pokud jde o právní hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů žalovaného dle § 913 odst. 1 o. z., je odvolacího soud toho názoru, že ty byly v napadeném rozhodnutí nepatrně přeceněny.

7. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem, že pokles v příjmech žalovaného je pouze zanedbatelný, jelikož nepředstavuje ani 2 % z původního příjmu. Je třeba zdůraznit, že ve smyslu § 163 o. s. ř. za podstatnou změnu okolností lze považovat skutečnost, že žalovanému zanikla vyživovací povinnost ke druhé dceři, dvojčeti žalobkyně, které tak přestal pravidelně platit 6 000 Kč měsíčně. Žalobkyni také přestal platit kapesné 1 500 Kč. Byť tedy jeho příjem poklesl přibližně o 900 Kč měsíčně, tak jeho výdaje na výživu svých dcer také poklesly, a to o 7 500 Kč měsíčně. Přestože od posledního rozhodnutí neuplynula dlouhá doba, tak skutečnost, že žalobkyně začala studovat na škole, kde nemá zajištěno internátní ubytování a stravu, se promítla i do jejích potřeb, stejně jako nutnost pořídit v souvislosti s novým studiem také nové pomůcky pro studium. K tomu lze ještě dodat, že nechce-li se žalovaný se svou dcerou stýkat o víkendech jako v době, kdy bylo soudem naposledy o jeho vyživovací povinnosti rozhodováno, nepodílí se tím na její výživě během styku, což mělo také vliv na výši nově stanoveného výživného.

8. Odvolací soud se shoduje se závěrem soudu prvního stupně, že byť se u žalobkyně jedná o třetí studijní obor, jedná se stále o soustavnou přípravu na budoucí povolání, jelikož studium na předchozí škole bylo ukončeno z důvodu vážných zdravotních problémů žalobkyně a studium na první zvolené škole bylo ukončeno po dohodě obou rodičů. Jestliže se žalobkyně připravuje studiem na budoucí povolání, není schopna se ve smyslu § 911 o. z. sama živit a vyživovací povinnost jejích rodičů tak vůči ní stále trvá.

9. Jestliže na straně žalovaného otce došlo ke zlepšení finanční situace přibližně o 6 600 Kč měsíčně, byly naplněny předpoklady pro změnu předchozího rozhodnutí o jeho vyživovací povinnosti. Při předchozím rozhodnutí o výživném se žalovaný zavázal k placení částky 4 500 Kč měsíčně, nicméně vedle toho deklaroval, že bude oběma dcerám platit kapesné ve výši 1 500 Kč. Jestliže se zlepšila finanční situace žalovaného o zmiňovaných 6 600 Kč měsíčně, považuje odvolací soud za adekvátní, aby bylo výživné na žalobkyni navýšeno o původně placené kapesné ve výši 1 500 Kč a dalších 1 500 Kč měsíčně navíc. Tímto jsou zohledněny i pravidelné měsíční výdaje žalovaného.

10. Odvolací soud proto žalobu zamítl v částce 1 000 Kč měsíčně, vyhověl jí v rozsahu výživného ve výši 7 500 Kč měsíčně, a změnil tak napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v souladu s § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť zvýšení původního výživného na částku 8 500 Kč měsíčně neodpovídá změnám, které nastaly v poměrech účastníků.

11. Jelikož rozdíl mezi původním výživným a nově stanoveným výživným za období od září 2024, kdy žalobkyně znovu nastoupila ke studiu, činí 3 000 Kč měsíčně, vznikl žalovanému nedoplatek na výživném od září do dubna 2025 celkem 24 000 Kč, a ten je povinen zaplatit do šesti měsíců od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

12. Vytýkal-li odvolatel napadanému rozhodnutí, že žalobkyně neprokázala, v jakém rozsahu se na její výživě podílí matka, je vhodné upozornit na to, že v tomto sporném řízení žalobkyni netížilo tvrzení, do jaké míry se na její výživě matka podílí. Řešena byla pouze vyživovací povinnost žalovaného jako druhého rodiče. K tomu žalobkyně tvrdila, že životní úroveň žalovaného mu umožňuje hradit požadovanou částku. Jak bylo soudem zjištěno, na životní úrovni žalovaného se projevila skutečnost, že jeho měsíční výdaje jsou o 6 600 Kč nižší než při posledním rozhodnutí o výživném, a jelikož ve smyslu § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů, byla žaloba v částce 7 500 Kč shledána důvodnou. Ani námitka, že žalobkyně přes poučení soudem nepředložila důkazy, jimiž by měla prokázat svá tvrzení, nebyla správná. Zásadní pro změnu předchozího rozhodnutí byla mezi stranami nesporná skutečnost, že žalovaný již neplatí své další zletilé dceři 6 000 Kč měsíčně, ani žalobkyni původně vyplácené kapesné 1 500 Kč. Nesporné skutečnosti pak není třeba prokazovat.

13. Jelikož odvolací soud změnil napadené rozhodnutí, rozhodl podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně. S ohledem na zásadu zákazu reformace in peius v neprospěch odvolatele o nákladech řízení před soudem prvního stupně rozhodl stejně. Navíc žalobkyni vznikly náklady spojené se zastoupením advokátem až v odvolacím řízení.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. a částečně úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že předmětem odvolání byl jen nárok na placení měsíčního výživného ve výši 4 000 Kč (oproti původní výši výživného 4 500 Kč měsíčně, kdy žalovaný navrhoval žalobu v plném rozsahu zamítnout), nicméně žalobkyně byla v odvolacím řízení fakticky úspěšná v rozsahu zvýšení výživného toliko o 3 000 Kč, bylo třeba od jejího 75 % úspěchu odečíst i její 25 % neúspěch a přiznat právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 50 %. Náklady žalované jsou tvořeny odměnou advokáta vypočtenou podle ustanovení § 8 odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a g) advokátního tarifu za dva úkony právní služby po 9 260 Kč (příprava převzetí zastoupení a účast na jednání), paušální náhradou hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradou za promeškaný čas v celkové výši 600 Kč v souladu § 14 odst. 3 advokátního tarifu, cestovními náklady v celkové výši 1 552 Kč zástupce žalobkyně při ujetých 184 km a spotřebě 7,6 l nafty na 100 km při ceně 34,70 Kč za 1 l nafty a náhradě za opotřebení vozidla za 1 km v sazbě 5,80 Kč, to vše v souladu s vyhláškou č. 475/2024 Sb. Součástí přiznaných nákladů řízení je i DPH v sazbě 21 % ze všech shora uvedených částek. V případě stoprocentního úspěchu by tak žalobkyně měla právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 26 102 Kč. Jelikož jí bylo přiznáno právo na jejich náhradu jen z poloviny, je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení ve výši 13 051 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. ve standardní třídenní lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.