33 C 234/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro zvýšení výživného na zletilou dceru

I. Žalovaný je povinen platit na výživu žalobkyně s účinností od 1. 9. 2024 částku 8 500 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci, za který je výživné hrazeno.

II. Dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2024 do 30. 11. 2024 v částce 12 000 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do 31. 1. 2025.

III. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. 10. 2023, č. j. 40 Nc 28115/2023-32 ve výroku I. bod 2 v části týkající se rozhodnutí o výživném pro žalobkyni.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 9. 8. 2024 proti žalovanému domáhala zvýšení výživného na částku 10 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2024. Žalobu odůvodnila tím, že od září nastupuje do prvního ročníku Střední školy živnostenské , město, . Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově č. j. 40 Nc 28115/2023-32 byla tehdy nezletilá žalobkyně svěřena do péče matky a otci bylo stanoveno výživné. Od března 2024 otec neplatí kapesné ve výši 1 500 Kč, které dle dohody rodičů měl hradit, se žalobkyní se nestýká.

2. Žalovaný se zvýšením výživného nesouhlasil a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že o výživném pro žalobkyni bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 25. 10. 2023, kterým soud schválil dohodu rodičů, podle které se žalovaný zavázal hradit na výživu tehdy nezletilé žalobkyně částku 4 500 Kč měsíčně. Takto stanovené výživné žalovaný hradí nepřetržitě, kdy výživné hradil i v době od 28. 2. 2024, kdy ukončila se svého rozhodnutí ve druhém ročníku studium na Střední zdravotnické škole a vyšší odborné škole , adresa, , kterému předcházelo studium na střední škole , Anonymizováno, v , město, , které žalobkyně také nedokončila. Od září žalobkyně nastoupí již potřetí do prvního ročníku, žalovanému však není známo, jaký obor, jakou formu a typ studia žalobkyně zvolila. Dále uvedl, že jeho majetkové poměry jsou shodné s těmi, které soud zjistil v říjnu 2023. Na druhé straně ale uvedl, že od doby posledního rozhodnutí došlo ke zvýšení jeho výdajů a k poklesu jeho příjmů o částku 4 000 Kč měsíčně.

3. Při jednání konaném dne 22. 10. 2024 žalobkyně uvedla, že svůj návrh na zvýšení výživného na částku 10 000 Kč měsíčně přehodnotila a navrhuje výživné zvýšit na částku 8 500 Kč. V rámci smírného vyřešení sporu byla žalobkyně ochotna přistoupit na zvýšení výživného na částku 6 000 Kč měsíčně, která by zahrnovala předchozí dohodu rodičů, tedy výživné v výši 4 500 Kč a kapesné ve výši 1 500 Kč.

4. Žalovaný se zvýšením výživného i nadále nesouhlasil.

5. Za situaci, kdy žalovaný nesouhlasil s uvařením dohody o zvýšení výživného minimálně na částku 6 000 Kč, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co co nároku na zvýšení výživného o částku 1 500 Kč. Žalovaný s částečným zpětvzetím souhlasil, a proto soud usnesením vyhlášeným při jednání řízení v části nároku na zvýšení výživného o částku 1 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2024 zastavil.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný hradí výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně, dluh na výživné nevznikl. Žalovaný má od října 2024 již jen jednu vyživovací povinnost, jeho průměrný měsíční příjem za posledních šest měsíců činí 38 000 Kč. Žalobkyně studuje od září 2024 první ročník Živnostenské školy v , město, . K osmnáctým narozeninám obdržela od žalovaného finanční hotovost 5 000 Kč. Za sporné označily změnu poměrů u žalobkyně, výdaje žalobkyně a výdaje žalovaného.

7. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žije v bytě u matky, veškeré výdaje související s bydlením, stravou i mimořádné výdaje hradí matka. Mimo zajištění základních potřeb jí matka poskytuje částku 1 500 Kč na dopravu do školy. Dále uvedla, že předchozí studium na zdravotní škole v , město, ukončila ze zdravotních důvodů, otec o jejích zdravotních problémech věděl, akceptoval její absence, když v té době jezdila k němu. Dále uvedla, že nyní studuje na živnostenské škole , adresa, obor „Práce ve stravování“, kdy se jedná o zkrácený dvouletý obor ukončený výučním listem. K pravidelným výdajům uvedla náklady na dopravu do školy, náklady na jídlo cca 5 000 Kč měsíčně, doplatek na antikoncepci 500 Kč měsíčně, výdaje na oblečení 2 000 kč měsíčně, výdaje na hygienu, doplňky stravy. Mezi mimořádné výdaje pak zahrnula náklady na pořízení oblečení a pomůcek předepsaných pro studium v částce 6 000 Kč, výlety se školou a budoucí náklady na lyžařský kurz v rámci studia v částce 6 000 Kč.

8. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil tyto skutečnosti:Z oznámení Střední zdravotnické školy a vyššího odborné školy , adresa, bylo zjištěno, že na základě oznámení ze dne 26. 2. 2024 žalobkyně ukončila vzdělávání ve druhém ročníku denního oboru „Ošetřovatel“. Z psychologického nálezu Mgr. Terézie Hudecové bylo zjištěno, že důvodem vyšetření byly úzkostné stavy a poruchy učení. Matka žalobkyně uvedla, že nezvládala učení po psychické stránce, což se projevilo i ve zhoršení zdravotního stavu. Sama žalobkyně uvedla, že se nevyrovnala s rozvodem rodičů, od doby, co se odstěhovali, cítí sevření na hrudi, špatně se jí dýchá. Ze závěru zprávy vyplývá, že osobnost žalobkyně je infantilní se sníženou frustrační tolerancí a omezenými zdroji k zvládání zátěže. Jsou patrny obtíže v samostatném fungování ve všech oblastech života, v samotě jsou prožívané nepříjemné pocity. Potřeba nadměrné podpory a vedení od druhých. Separace od primární rodiny neproběhla. Vázne navazování blízkých vztahů. Patrný disharmonický vývoj, patrné emoční a behaviorální potíže v důsledku postupů a nedostatečné stability a sycení rodinného prostředí v dětství.Z předloženého evidenčního listu nájemníka bylo zjištěno, že matka hladí nájem včetně záloh na služby spojené s užíváním bytu ve výši 8 000 Kč měsíčně a zálohy na elektřinu ve výši 2 200 Kč měsíčně.Z informací Střední školy živnostenské , město, bylo zjištěno, že pro studium bylo nutné pořídit oblečení a pomůcky v celkové ceně 5 995 Kč.Dotazem na studium na Střední odborné škole živnostenské soud zjistil od zástupkyně ředitelky a od zástupkyně pro odborné předměty, že žalobkyně studuje dvouletý obor „pomocný kuchař“. Od září do listopadu má žalobkyně absence v rozsahu 28 %, které nevybočují z běžné normy, všechny absence má omluvené. Nemá žádné studijní ani kázeňské problémy, její průměr známek za první čtvrtletí činí 1,64. Dále bylo zjištěno, že škola má systém „škola online“ a každý zákonný zástupce může požádat o přístup do systému, kdy zjistí všechny podstatné informace o průběhu studia.K příjmům žalovaného bylo zjištěno, že pracuje u , právnická osoba, ., kde za období duben až září 2024 činil jeho průměrný měsíční příjem částku 39 278 Kč. Další příjem ve výši 8 500 Kč mu plyne od , právnická osobaZ připojeného spisu opatrovnického soudu sp. zn. 40 P 49/2024 soud zjistil, že rozsudkem ze dne 25. 10. 2023, který nabyl právní moci dne 16. 11. 2023 soud schválil dohodu rodičů, podle které se žalovaný zavázal hradit výživné na tehdy nezletilou Kláru ve výši 4 500 Kč měsíčně a výživné na tehdy nezletilou Karolínu ve výši 4 500 Kč měsíčně. Nad rámec běžného výživného se otec zavázal hradit každé z dcer kapesné ve výši 1 500 kč měsíčně. Bylo vycházeno z příjmů otce okolo 50 000 Kč měsíčně a z příjmů matky okolo 33 000 Kč měsíčně. Soud dospěl k závěru, že výše výživného odpovídá výdělkovým možnostem a schopnostem otce a současně zajišťuje životní úroveň dětí na životní úrovni obou rodičů. V době rozhodování studovaly obě tehdy nezletilé dcery Střední zdravotnickou školu v , město, , kde přes týden byly na internátě, za který se dle zprávy opatrovníka (Městský úřad , město, ) hradila částka 2 600 Kč za každou z dcer. Dcery se s otcem stýkaly na víkendy jednou za čtrnáct dnů. Dále bylo z opatrovnického spisu zjištěno, že žalovaný podal dne 11. 3. 2024 návrh na vydání předběžného opatření, kterým by byla prozatímně zrušena vyživovací povinnost k nezletilé Kláře a návrh na zrušení vyživovací povinnosti. V návrhu uvedl, že s dcerou se pravidelně stýká a v rámci styku byl dcerou informován, že ke dni 28. 2. 2024 ukončila studium na Střední zdravotnické a vyšší odborné škole , adresa, . Dále byl informován o tom, že od září by chtěla znovu studovat, a tedy očekává, že i nadále bude otec hradit výživné. Usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 13. 3. 2024 byl návrh na vydání předběžného opatření na zrušení vyživovací povinnosti zamítnut. V průběhu řízení vzal žalovaný návrh na zrušení vyživovací povinnosti zpět, a proto soud usnesením ze dne 22. 4. 2024 řízení o zrušení vyživovací povinnosti zastavil.Dotazem u domova mládeže Střední zdravotnické a vyšší odborné školy , adresa, soud zjistil, že v době, kdy žalobkyně studovala uvedenou střední školu v , město, , byla ubytována na internátě, kde v rámci ubytování měla zajištěno celodenní stravování (snídaně, svačina, oběd, večeře). Za ubytování a stravu se hradila záloha 2 900 Kč měsíčně, přičemž ubytování představovalo částku 1 000 Kč a zbylá částka se odvíjela od odebraných jídel.Z účastnického výslechu žalobkyně vyplynulo, že ukončila řádně první ročník studia na stření škole v , město, , ve druhém ročníku se rodiče rozváděli a ona začala mít problémy, a to jak psychické, tak fyzické. Má pocit, že otec upřednostňuje děti své současné přítelkyně. V době nezletilosti jezdila se sestrou k otci na víkendy, i když nepravidelně, ale po dosažení zletilosti jim otec oznámil, že víkendové pobytu u něj skončili, zrušil jim dětské pokoje v rodinném domě a o další kontakt již nejevil velký zájem. K žádosti o příspěvek na oblečení a pomůcky, které stálo téměř 6 000 Kč se stavěl odmítavě, sdělil: „nejsem banka ani sociálka“. Nad rámec výživného stanoveného dle dohody ve výši 4 500 Kč hradil ještě kapesné ve výši 1 500 Kč, na dalších výdajích se nepodílel. Na výlety ani na dovolené ji otec nebral, dostávala dárky na Vánoce a k narozeninám, zpravila peníze. Na Vánoce se jednalo o částku 2 000 Kč a k osmnáctým narozeninám o částku 5 000 Kč. Dále uvedla, že v , město, byla na internátě, kde měla v rámci ubytování i stravu, ale přesnou částku neví, jelikož to hradila matka. Nyní se stravuje doma, zvýšily se tak náklady na stravu i na bydlení (energie).Z účastnického výslechu žalovaného vyplynulo, že věděl o ukončení studia na stření škole v , město, , rovněž potvrdil, že ukončil víkendové pobyty dcer u něj, ale uvedl, že tomu bylo z důvodu, že dcery nechtěly pomáhat na domě a dělal jim v podstatě služku, která jim vařila, prala, uklízela, když sám má o víkendu v práci volno jen jednou za čtrnáct dnů. Dále namítal, že na Vánoce dcera neobdržela 2 000 Kč, nýbrž 2 500 Kč.Z SMS komunikace mezi účastníky bylo zjištěno, že vztahy se vyostřily v době, kdy žalobkyně dosáhla zletilosti. V té době žalobce sdělil dcerám, že skončili víkendové pobytu u něj a nadále že stojí pouze o krátká návštěvy a přestal žalobkyni posílat kapesné 1 500 Kč, s odůvodněním, že kapesné měla po dobu studia do osmnácti let. Na tento postoj žalovaného žalobkyně zareagovala negativně, komunikace přešla do vzájemného obviňování a slovního urážení. Ohledně výživného pak žalobkyně informovala žalobce, že se bude domáhat placení alimentů soudní cestou.

9. Provedenými důkazy má soud za zjištěné, že žalobkyně od září 2024 studuje dvouletý obor „pomocný kuchař“, na Střední škole živnostenské , město, , který bude ukončen výučním listem. Předchozí dvě studia žalobkyně ukončila, jednalo se o studium na střední škole , Anonymizováno, v , adresa, , kdy k ukončení studia došlo po dohodě s rodiči, ještě za trvání manželství rodičů a k ukončení studia na střední zdravotnické škole v , město, došlo ze zdravotních důvodů. Z doložených důkazů vyplývá, že to byla matka, která zejména s ukončením studia na střední zdravotnické škole v , město, nesouhlasila a posléze se i s dcerou obrátila na odbornou pomoc. Soud má za to, že zdravotní potíže žalobkyně, kterými začala trpět v době rozvodu rodičů, úzce souvisí s její osobností a psychologickým vývojem (duševní fungován člověka v průběhu života) a jejím psychickým rozpoložením, kdy tyto zdravotní symptomy sice mohou vykazovat znaky psychosomatického rázu, nicméně pravděpodobně zapříčiněného rodinou situací, tedy rozvodem rodičů, který žalobkyně dosud nebyla schopna i přes svůj věk adekvátně zpracovat. Soud tedy dospěl k závěru, že i když žalobkyně studuji již třetí školu, připravuje se soustavně na budoucí povolání a vyživovací povinnost rodičů je tak zachována. Je v zájmu žalobkyně, aby pro svůj budoucí život a začlenění se do pracovního procesu dosáhla alespoň odborného vzdělání ukončeného výučním listem a neskončila pouze se základním vzděláním. Dále má soud za prokázané, že majetkové poměry povinného od doby posledního rozhodování dostály změny, nikoliv však změny tvrzené žalovaným, tedy změny spočívají v poklesu jeho příjmů o 4 000 Kč. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že jeho výdělkové poměry jsou srovnatelné. Jestliže opatrovnický soud vycházel z jeho příjmů okolo 50 000 Kč měsíčně, pak tato příjmy nedostály výrazné změny. V současné době příjmy žalovaného dosahují částky 47 778 Kč. V době rozhodování opatrovnického soudu činil průměrný čistý příjem žalovaného za období únor až červenec 2023 od zaměstnavatele , právnická osoba, . částku 41 043 Kč a příjem od , právnická osoba, za období od ledna do června 2023 částku 7 643 Kč, v souhrnu tedy částku 48 686 Kč. Pokles příjmu tak představuje necelých 1 000 Kč. Žalovanému navíc zanikla vyživovací povinnost k dceři Karolíně, na kterou hradil částku 4 500 Kč na výživném a částku 1 500 Kč jí poskytoval dle dohody rodičů jako kapesné.

10. Pro nadbytečnost soud zamítl návrh žalovaného na doplnění dokazování ohledně docházky a prospěchu žalobkyně v průběhu studia na střední zdravotnické škole , adresa, . V řízení bylo zjištěno, že studium na dané škole ukončila žalobkyně na vlastní žádost ze zdravotních důvodů, když i s ohledem na rodinnou situaci (rozvod rodičů) studium nezvládala po psychické ani fyzické stránce. Nakonec žalovaný v řízení ani netvrdil, že by současné studium žalobkyně nemělo být považováno za přípravu na budoucí povolání, namítal pouze, že nejsou splněny podmínky pro zvýšení výživného z částky 4 500 Kč na částku 8 500 Kč.

11. Po právní stránce soud na věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), konkrétně ustanovení o vyživovací povinnosti.Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Podle § 913 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

12. Nárok žalobkyně na zvýšení výživného na částku 8 500 Kč soud po provedeném dokazování shledal důvodný. Při rozhodování o výši výživného soud vycházel ze situace, kdy sice od doby posledního rozhodnutí uplynul pouhý jeden rok, ale podstatně se změnily poměry na obou stranách. V době rozhodování opatrovnického soudu byla soudem schvalována dohoda rodičů, ke které dospěli v době, kdy žalovaný měl dvě vyživovací povinnosti, zavázal se na každou z dcer hradit výživné ve výši 4 500 Kč a nad rámec výživného se rodiče dohodli, že bude dcerám platit kapesné každé 1 500 Kč. V této době obě dcery studovali střední zdravotnickou školu v , město, , kde měli přes týden zajištěno bytování s celodenním stravováním a na víkendy střídaly, byť nepravidelně, pobyt u matky a otce. V současné době žalobkyně žije v bytě u matky, která tak zajišťuje základní potřeby žalobkyně (bydlení, strava, hygiena, apod.), s otcem se prakticky nestýká. Náklady spojené s užíváním bytu se tak zvýšily. Rovněž stouply i náklady za stravu, když v předchozí době měla žalobkyně zajištěnu v pracovní dny stravu v rámci ubytování na internátě, a to za částku okolo 1 900 Kč měsíčně, kdy je zcela zřejmé, že tato částka nyní nemůže pokrýt náklady na stravu žalobkyně. Žalobkyně uvedla náklady na stravu 5 000 Kč měsíčně, což je částka spíše podhodnocená, představuje totiž částku 166 Kč na zajištění celodenní stravy.

13. Vyživovací povinnost plní každý z rodičů svým dílem. Žalobkyně v současné době žije u matky, která zajišťuje péči o domácnost, připravuje se studiem na budoucí povolání, a tedy není schopna se sama živit. Postoj žalovaného k vyživovací povinnosti vůči žalobkynin je však omezen pouze na poskytování výživného. Výživné v částce 4 500 Kč na zletilou dceru je však zcela nedostačující, a proto soud návrhu žalobkyně na zvýšení výživného po částečném zpětvzetí žaloby vyhověl a žalovanému stanovil povinnost platit na výživu žalobkyně s účinností od 1. 9. 2024 částku 8 500 Kč. Takto stanovené výživné odpovídá majetkovým poměrům a možnostem otce, který má již jen jednu vyživovací povinnosti a současně odpovídá i doporučujícím tabulkám pro stanovení výživného zveřejněným Ministerstvem spravedlnosti, které lze jako vodítko pro stanovení výše výživného použít při zohlednění zvláštností konkrétního případu. Podle doporučující tabulky činí podíl výživného na příjmu povinného při jedné vyživovací povinnosti pro dítě starší 16 let 20 % z čistého příjmů povinného. Při příjmu žalovaného 47 778 Kč měsíčně tak ve standardním případě představuje zmíněné základní vodítko částka 9 500 Kč.

14. Žalovaný argumentoval v řízení tím, že u něho došlo k poklesu příjmů o 4 000 Kč měsíčně. Provedenými důkazy však bylo zjištěno, že příjmy žalovaného nedostály výraznější změny Podle § 154 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. V době rozhodování o zvýšení výživného pro zletilou dceru soud vycházel z průměrného čistého příjmu žalovaného 47 778 Kč. V době posledního rozhodování opatrovnického soudu byla zjištěn průměrný čistá měsíční příjem žalovaného 48 686 Kč. Dále argumentoval tím, že ani neví, jaký typ studia žalobkyně zvolila, jaký obor a jakou formu. V řízení však vyplynulo, že žalobkyně v polovině května 2024 žalovaného informovala o přijetí ke studiu v oboru „práce ve stravování“. Dále žalovaný poukazovat na skutečnost, že hradil výživné i v době, kdy žalobkyně neměla tzv. status studenta, tedy v období od 28. 2. 2024 do 31. 8. 2024. Placení výživného za uvedenou dobu sice účastníci označili nesporným, z připojeného opatrovnického spisu však soud zjistil, že již návrhem ze dne 11. 3. 2024 se žalovaný domáhal zrušení vyživovací povinnosti a vydání předběžného opatřen. V neposlední řadě pak žalovaný argumentoval tím, že odůvodněné potřeby žalobkyně neodůvodňují zvýšení výživného, částka 4 500 Kč odpovídá jejím potřebám, a tedy nejsou splněny podmínky pro zvýšení výživného. Podle § 915 o. z. má být životní úroveň dítěte shodná se životní úrovní rodičů. Rozsah vyživovací povinnosti rodičů k dětem určuje zákon hlediskem zásadně stejné životní úrovně, které se uplatní přednostně před jinak obecným hlediskem odůvodněných potřeb oprávněného. Soud za to, že na potřeby žalobkyně nelze pohlížel ryze jen z ekonomického hlediska. Odůvodněné potřeby, respektive životní úroveň v sobě zahrnuje i jistou úroveň stravování, oblékání, vzdělávání, kultury, zdravotní péče, apod.

15. Dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2024 do 30. 11. 2024 v částce 12 000 Kč soud uložil žalovanému uhradil žalobkyni ve lhůtě do 31. 1. 2025.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. , podle kterého by právo na náhradu nákladů řízení jako převážně úspěšnému účastníkovi náleželo žalobkyni, které však náklady v souvislosti s řízením nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.