18 Co 48/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci žalobkyň: a) Jméno žalobkyně A , narozená dne Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A b) Jméno žalobkyně B , narozená dne Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B obě zastoupené advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno - Jméno žalované , IČ IČO žalované sídlem Adresa žalované , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 3. 10. pozemek , č. j. 6 C 405/ pozemek –663 ve znění usnesení téhož soudu ze dne 27. 12. pozemek , č. j. 6 C 405/ pozemek –677,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyním náklady odvolacího řízení ve výši 52 771,73 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyň.

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě specifikovaných ve výroku I článku I rozsudku. Žalované byla uložena povinnost nahradit žalobkyním k rukám jejich zástupce náklady řízení ve výši 431 820,67 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že původní žalobce , jméno FO, byl oprávněnou osobou dle zákona o půdě, neboť byl jediným právním nástupcem oprávněné osoby , jméno FO, , které nebyly vydány pozemky PK , pozemek, , , pozemek, a , pozemek, v k. ú. , adresa, , odňaté jí ve smyslu zákona o půdě v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990. Po smrti původního žalobce se staly právními nástupkyněmi žalobkyně, na které beze zbytku přešel nárok projednávaný v tomto řízení. Restituční řízení bylo zahájeno již v 90. letech minulého století ohledně pozemku PK , pozemek, , který není předmětem tohoto řízení, nicméně postup žalované vůči původnímu žalobci v jiných řízeních potvrzuje její svévolný a liknavý přístup. O tom, že pozemky PK , pozemek, a , pozemek, v k. ú. , adresa, nebudou žalobci vydány, ale přísluší za ně náhrada, bylo rozhodnuto až Obvodním soudem pro, Anonymizováno, Prahu 5 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z roku , pozemek, , kdy dle názoru žalované za ně původnímu žalobci nepříslušela ani náhrada. U pozemku PK , pozemek, došlo k vydání rozhodnutí Státního pozemkového úřadu až v roce 2017, a to vše svědčí o nepřiměřeně dlouhé době a o trvajícím nesprávném názoru žalované o nároku původního žalobce na náhradní pozemky. K přecenění pozemků PK , pozemek, a , pozemek, , které jsou předmětem tohoto řízení, žalovaná přistoupila až po několikerých rozhodnutích soudů, přestože některé soudy rozhodují o těchto odňatých pozemcích již delší dobu jako o pozemcích stavebního charakteru. Soud vycházel ze znaleckého posudku předloženého stranou žalující, kdy z důvodu nemožnosti napojení pozemků na veřejnou kanalizaci a tedy uplatnění 7 % srážky dle přílohy 7 vyhlášky č. 316/1990 Sb., činí konečný závěr o ocenění nevydaných pozemků 11 008 692,50 Kč. Soud nevycházel ze znaleckého posudku předloženého žalovanou, který je ocenil na částku 9 233 060 Kč, neboť znalec uplatnil srážky i z důvodu nezajištění přístupu po zpevněné komunikaci a napojení na veřejný vodovod. S tímto se soud neztotožnil, neboť bylo prokázáno, že zpracovatel posudku předloženého žalobcem shledal pozemky za přístupné jednak přes areál bývalé cihelny, jednak ze západního směru, v němž byla trasována samostatná pozemní komunikace směřující do středu obce , adresa, . Dále bylo prokázáno mapovou dokumentací a přečtením výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , zaměstnance , právnická osoba, ., z protokolu o jeho výpovědi před Okresním soudem v Ústí nad Orlicí, že v roce 1949 bylo možné napojení předmětných pozemků na Košířský vodovod. Tento svědek dále potvrdil, že v roce 1949 veřejná kanalizace v dané lokalitě nebyla. Soud přiznal žalobkyním plný úspěch v řízení, i když žaloba byla v podstatném rozsahu vzata částečně zpět, neboť v důsledku liknavého jednání žalované se žalobkyně domáhaly svých nároků u více soudů a jejich nároky jsou teprve postupně rozhodnutími soudů pravomocně uspokojovány. Tyto okolnosti soud považoval za zvláštního zřetele hodné. Při rozhodování o právu na náhradu nákladů řízení soud vycházel z tarifní hodnoty odpovídající hodnotě pozemků, které mají být žalobkyním vydány, tedy z částky 552 938 Kč.

2. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž poukázala na skutečnost, že posudky předložené žalobkyněmi se rozcházejí s posudkem vypracovaným , tituly před jménem, , jméno FO, , který předložila žalovaná, a to zejména v otázce aplikace srážek dle přílohy 7 vyhlášky č. 316/1990 Sb. S ohledem na již vyčerpanou výši restitučního nároku žalobkyň, zejména s přihlédnutím k dosud nepravomocným rozhodnutím, však reálně hrozí, že restituční nárok žalobkyň bude přečerpán. Nalézací soud se dle názoru žalované důsledně nezabýval aplikací srážek dle přílohy č. , hodnota, oceňovací vyhlášky, stejně jako nedostatečně odůvodnil, proč se přiklonil k ocenění nevydaných pozemků PK , pozemek, a , pozemek, v k. ú. , adresa, , tak jak jej ocenil posudek Vysoké školy technické a ekonomické v , adresa, . (dále ,,VŠTE , Anonymizováno, “). V posudku , tituly před jménem, , jméno FO, byly ve vztahu k nevydaným pozemkům uplatněny srážky za přístup po nezpevněné komunikaci (10 %), za nemožnost napojení na veřejný vodovod (5 %) a za nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci (7 %), jejichž aplikaci znalec ve svém posudku podrobně zdůvodnil. Zatímco zpracovatelé posudků předložených žalobkyněmi se ve svých posudcích aplikací těchto srážek nejprve vůbec nezabývali, respektive důvod pro jejich aplikaci neshledali. K částečné změně v ocenění dle posudku VŠTE , Anonymizováno, došlo až na základě pokynu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, kdy byla uplatněna srážka ve výši 7 % za nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci. Z oceňovací vyhlášky vyplývá, že je třeba rozlišovat přístup po komunikaci a po zpevněné komunikaci a aby srážka nebyla aplikována, musí k pozemku vést komunikace zpevněná. Žalovaná v řízení předložila k důkazu výřez z topografické mapy z roku 1963, z něhož vyplývá, že v roce 1963 (logicky proto i v roce 1949), byly relevantní přístupové cesty vedeny jako karavanní cesty, stezky pro soumary nebo pěšiny a stezky. Ostatně i v dokumentu „prohlídka živnostenské provozovny“ ze dne 11. 6. 1951, který soudu předložil právní předchůdce žalobkyň, je uvedeno, že „cesty těžkými povozy jsou sježděny“. V témže dokumentu je pak na další straně uvedeno, že je nutné se postarat o řádné odkanalizování těchto budov a též o zpevnění úpravy komunikace. Z následného zápisu číslo , hodnota, ze dne 10. 11. 1953 o kolaudaci a superkolaudaci pak vyplývá, že příjezdní silnice byla podle zápisu ze dne 2. 7. 1953 převzata bez závad. Z toho je zřejmé, že příjezdová silnice byla vybudována právě až v roce 1953. K otázce přístupu na pozemky po zpevněné, respektive nezpevněné komunikaci žalovaná předložila soudu i vyjádření Úřadu městské části , adresa, ze dne 23. 9. , pozemek, , kde je sděleno, že z protokolu ze dne 14. 11. 1949 vyplývá, že za účelem vjezdu do opravárny strojů se budou komunikace teprve zřizovat. Důkaz touto listinou soud provedl, avšak neučinil z něho patřičné skutkové závěry. Zpevněné komunikace byly tedy vybudovány až společně s výstavbou objektů, pro něž byly pozemky PK , pozemek, a PK , pozemek, v k. ú. , adresa, původní majitelce odejmuty. Žalovaná dále nemá za jednoznačně prokázané, že by v místě předmětných pozemků byl veden veřejný vodovod. Tudíž panují nadále silné pochybnosti, zda bylo možné předmětné pozemky na veřejný vodovod připojit. Pokud existují pochybnosti o možnosti uplatnění srážek dle přílohy číslo , hodnota, oceňovací vyhlášky, pak by se soud v první řadě měl pokusit tyto pochybnosti odstranit důkladným zjištěním faktického stavu nevydaných pozemků ke dni jejich přechodu na stát. Žalobkyně měly být schopny prokázat, že není důvod výše uvedené srážky aplikovat, a to prokázáním pozitivních skutečností (výstavba, respektive existence veřejného vodovodu, existence zpevněné přístupové komunikace, to vše před přechodem nevydaných pozemků na stát). Odvolací soud by proto měl rozsudek změnit tak, že se žaloba zamítá a přiznat žalované právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně rozsudek zrušit a věc vrátit soudu k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření uvedly, že žalovaná podávala obsahově téměř totožné odvolání v řízeních u ostatních soudů, ale nebyla úspěšná. Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí i rozsudky dalších soudů byly potvrzeny odvolacími soudy a v těchto řízeních již také rozhodoval Nejvyšší soud, který dovolání žalované odmítl. Soud prvního stupně v rozsudku uzavřel, že při ocenění nevydaných pozemků PK , pozemek, a , pozemek, nemají být uplatněny srážky za přístup po nezpevněné komunikaci ani za nemožnost napojení pozemků na veřejný vodovod. Ke stejným závěrům na základě totožného skutkového stavu dospěly také soudy v souběžně vedených řízeních. Soud prvního stupně dostatečně odůvodnil, proč se namísto znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, přiklonil k ocenění vyplývajícího ze znaleckého posudku ze dne 30. 9. , pozemek, vypracovaného VŠTE , Anonymizováno, , ústavem znalectví a oceňování spolu s dodatkem číslo , hodnota, ze dne 17. 5. , pozemek, . Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, není přesvědčivý, je vnitřně rozporný, neobsahuje řádné odůvodnění, proč mají být uplatněny další dvě srážky. , tituly před jménem, , jméno FO, neměl k dispozici žádné informace o komunikacích, ze kterých je možný přístup na nevydané pozemky, natož informace o tom, jaký je jejich charakter, přesto aplikoval srážku za přístup po nezpevněné komunikaci. Žalobkyně v průběhu řízení předložily důkazy, které prokazují možnost napojení nevydaných pozemků na veřejný vodovod. K prokázání výše restitučního nároku žalobkyň tak soud prvního stupně zcela správně vycházel ze znaleckého posudku VŠTE , Anonymizováno, , stejně jako ostatní soudy v souběžně vedených či již skončených řízeních. Pozemky PK , pozemek, a , pozemek, byly přístupné po zpevněné komunikaci přinejmenším přes areál bývalé cihelny a dále také ze západního směru po samostatné pozemní komunikaci vedoucí do středu obce , adresa, . Soud správně reflektoval skutečnost, že nevydané pozemky přešly na stát za účelem výstavby opravárny strojů pro Československé stavební závody. Opravárna byla vybudována rozšířením areálu bývalé cihelny směrem na pozemky PK , pozemek, a , pozemek, . Areál bývalé cihelny byl napojen na hlavní zpevněnou komunikaci spojující obec , adresa, s dalšími částmi , Anonymizováno, . Z dokumentu „prohlídka živnostenské provozovny“ nevyplývá, o které cestě se hovoří, jednak se z něj logicky podává, že bylo potřeba tuto neznámou cestu zpevnit právě z toho důvodu, že byla sježděna těžkými povozy. Z tohoto dokumentu tak nevyplývá, že má být uplatněna uvedená srážka. Z dokumentu o kolaudaci a superkolaudaci toliko vyplývá, že pro nově vybudovaný areál opravárny strojů byla vybudována nová příjezdová komunikace. Uvedené platí také pro vyjádření Úřadu městské části , adresa, , které se týkalo nově budované silnice pro vjezd do areálu opravárny strojů. Důvod pro uplatnění této srážky nevyplývá ani ze žalovanou předloženého výřezu „z topografické mapy v měřítku 1:10000 z roku 1963 dostupné v Ústředním archivu zeměměřičství a katastru“. Z dokumentu je naopak zřejmé, že žlutě vyznačená silnice mezi , adresa, , k níž přiléhal areál bývalé cihelny, musela být cestou hlavní, tedy i cestou zpevněnou, byť o daném typu pozemní komunikace se legenda nezmiňuje. Srážka nemá být uplatňována právě i z toho důvodu, že již v době přechodu pozemků na stát bylo zřejmé, že budou zastavěny stavbou opravárny strojů a že k tomuto areálu bude vybudována zcela nová silnice. Soud na základě provedeného dokazování dospěl ke správnému skutkovému zjištění také v otázce možnosti napojení pozemků na veřejný vodovod. Žalobkyním není zřejmé, jak žalovaná nahlédnutím do topografické mapy (z roku 1963) dospěla k závěru, že v místě nebyl veřejný vodovod. Žalobkyně naopak několika důkazními prostředky prokázaly, že v daném místě bylo v letech 1904–1905 započato s výstavbou veřejného vodovodu, tehdy označovaného jako tzv. Košířský vodovod. Později byl označován jako , Anonymizováno, , a ještě v roce 1973 zásoboval objekt stavebních strojů – areál, pro jehož výstavbu byly pozemky právní předchůdkyni žalobkyň odňaty. Soud dospěl na základě provedených důkazů ke správným skutkovým zjištěním ohledně stavebního charakteru nevydaných pozemků PK , pozemek, a , pozemek, , odůvodnění rozsudku je úplné a logické a je z něj zřejmé, z jakých důvodů se soud při ocenění nevydaných pozemků přiklonil na stranu znaleckého posudku VŠTE , Anonymizováno, . Žalobkyně proto navrhují, aby odvolací soud napadený rozsudek ve znění opravného usnesení potvrdil a přiznal jim právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Při odvolacím jednání zástupce žalobkyň uvedl, že žalobkyně byly pravomocně uspokojeny převodem pozemků v hodnotě 3 945 000 Kč a ohledně pozemků v hodnotě 6 500 000 Kč bylo zatím rozhodnuto nepravomocně, ze strany žalované podána odvolání a běží dále soudní řízení. I kdyby byla uplatněna 7 % srážka v důsledku nemožnosti napojení na veřejnou kanalizaci, zbývala by dostatečně vysoká nevypořádaná částka ve prospěch žalobkyň. Žalobkyně však považují znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, za nesprávný, k čemuž se opakovaně vyjadřovaly.

5. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozhodnutí a obsahu spisu s přihlédnutím k odvolání žalované i vyjádření žalobkyň dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. V přezkoumávané věci soud prvního stupně provedl dostatek důkazů, z nichž řádně zjistil skutkový stav, který správně právně posoudil, kdy odvolací soud pro stručnost na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje. Soud prvního stupně rovněž respektoval § 13 o. z., dle kterého každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

7. Žalobkyně v průběhu řízení i ve vyjádření k odvolání argumentovaly, že ony, či jejich právní předchůdce , právnická osoba, , již byly v několika soudních řízeních se svými nároky úspěšné, kdy rozhodnutí soudu prvního stupně byla přezkoumávána odvolacími soudy a ohledně některých rozsudků odvolacího soudu již byla vydána i usnesení dovolacího soudu, jímž byla dovolání žalované odmítnuta. Při naprosto shodných skutkových zjištěních týkajících se nevydaných pozemků PK , pozemek, a , pozemek, , případně i pozemků PK , pozemek, (jež byl předmětem jiných řízení), tak žalobkyně mohou důvodně očekávat, že každá další věc bude rozhodnutá obdobně jako jiné právní případy, které již byly pravomocně skončeny. Odvolací soud nepochybuje o tom, že tato zásada, která byla výslovně uvedena v občanském zákoníku účinném od 1. 1. 2014, ale v době účinnosti předchozího občanského zákoníku často zdůrazňována především Ústavním soudem, je známa i žalované.

8. V této věci nebylo sporné, že původní žalobce byl oprávněnou osobou dle § 4 odst. 1 zákona o půdě. Sporná mezi účastníky nebyla ani hodnota pozemků požadovaných k vydání. Dále soud poukázal na skutečnost, že ve vztahu k pozemku PK , pozemek, , který byl předmětem jiných soudních řízení, se původní žalobce účastnil veřejných nabídek žalované. Nečinil tak ohledně nároku vyplývajících z nevydaných pozemků PK , pozemek, a , pozemek, , neboť žalovaná po velmi dlouhou dobu evidovala tento nárok původního žalobce v nesprávné výši, a sice v částce 361 124,70 Kč, jelikož nesouhlasila s tvrzením původního žalobce, že předmětné pozemky bylo třeba ocenit jako pozemky stavební tak, jak bylo mnohokrát ve skutkově obdobných věcech judikováno Nejvyšším soudem i Ústavním soudem. Ještě 14. 10. , pozemek, žalovaná na žádost původního žalobce o přecenění těchto pozemků reagovala tak, že se jednalo o pozemky zemědělské, a trvala na shora uvedené náhradě, přestože původní žalobce předložil dostatek důkazů k tomu, že tyto pozemky byly , jméno FO, odňaty státem způsobem uvedeným v zákonu o půdě za účelem provedení stavby, a to opravárny strojů pro Československé stavební závody, a to již dle prováděcího stavebního plánu na rok 1949. Dlouhotrvající negativní přístup žalované k nárokům původního žalobce a nynějších žalobkyň proto znemožňoval domoci se uspokojení restitučního nároku cestou veřejných nabídek ve správné výši, jelikož žalovaná nerespektovala ocenění předmětných odňatých pozemků jako pozemků stavebního charakteru.

9. K samotné podstatě tohoto sporu se soud prvního stupně správně vyjádřil tak, že žalovaná se chovala svévolně a liknavě, pokud jde o přístup k napravení křivd spáchaných na právní předchůdkyni původního žalobce. Jednak z toho důvodu, že původní žalobce se až téměř po 30 letech domohl pravomocného soudního rozhodnutí o tom, že mu jako oprávněné osobě přísluší náhrada za nevydané pozemky PK , pozemek, a , pozemek, v k. ú. , adresa, , dále proto, že u pozemku PK , pozemek, se tak stalo na základě rozhodnutí , právnická osoba, až v roce 2017, ale i z toho důvodu, že žalovaná přistoupila k přecenění pozemků PK , pozemek, a , pozemek, na částku 9 233 060 Kč až po několikerých rozhodnutích soudů, jež rozhodují o těchto odňatých pozemcích již dlouhou dobu jako o pozemcích stavebního charakteru. K liknavému a svévolnému přístupu žalované, která stále podává nová a nová odvolání a dovolání, a neustále namítá nesprávnost soudních rozhodnutí, přestože její námitky byly rozhodnutími vyšších soudů vyvráceny, se mnohokrát vyjádřil i Nejvyšší soud (z novějších rozhodnutí například 28 Cdo 1380/2023).

10. Žalovaná ve svém odvolání namítá především nesprávné použití znaleckého posudku VŠTE , Anonymizováno, a nesprávnost ocenění nevydaných pozemků z důvodu, že bylo nutné aplikovat příslušné srážky dle přílohy číslo , hodnota, vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále jen „oceňovací vyhláška“). I k těmto jejím tvrzením se soud prvního stupně, stejně jako soudy napříč celou Českou republikou, podrobně vyjádřil, kdy odvolací soud odkazuje především na odstavec 9 napadaného rozsudku. Zde soud srozumitelně a přesvědčivě zdůvodnil, proč vycházel ze znaleckých posudků předložených žalobkyněmi, a to znaleckého posudku Vysoké školy ekonomické v , Anonymizováno, , institutu oceňování majetku a znaleckého posudku VŠTE , Anonymizováno, , kdy posledně jmenovaný posudek zohlednil i nemožnost napojení odňatých pozemků na veřejnou kanalizaci, a proto cenu těchto pozemků ponížil o 7 % na konečnou cenu ve výši 11 008 692,50 Kč. Soud prvního stupně řádně a srozumitelně zdůvodnil, proč nevycházel ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který je nepřezkoumatelný a není z něj jednoznačně zřejmé, proč bylo třeba použít též srážku ve výši 10 % za nedostatek přístupu po zpevněné komunikaci a 5 % za nemožnost napojení pozemků na veřejný vodovod. Naopak žalobkyně předložily dostatek důkazů, které soud řádně vyhodnotil, pokud dovodil, že nebylo namístě tyto srážky aplikovat, neboť odňaté pozemky byly přístupné po zpevněné komunikaci a bylo možné jejich napojení na dlouhá léta existující veřejný vodovod.

11. Odvolací soud nehodlá znovu obšírně odůvodňovat správnost postupu soudu prvního stupně, neboť má za to, že tyto prokázané skutečnosti jsou známy nejen žalobkyním, ale i žalované z celé řady soudních sporů vedených u obecných soudů. Není úkolem soudů všech stupňů neustále obšírně reagovat na odvolací námitky žalované, které byly již mnohokrát vyvráceny předchozími soudními rozhodnutími, včetně rozhodnutí Nejvyššího soudu. Navíc i v případě provedení nějaké další srážky ze soudem prvního stupně shora uvedené stanovené náhrady za nevydané pozemky by nebylo jakýchkoliv pochyb o tom, že požadavek žalobkyň na vydání předmětných pozemků o celkové hodnotě 552 938 Kč je nárokem opodstatněným, zdaleka nedosahujícím výše existujícího restitučního nároku s ohledem na dosud neskončená soudní řízení ve věci neuspokojeného restitučního nároku žalobkyň.

12. Vzhledem k uvedenému odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, kdy souhlasí i se způsobem stanovení náhrady nákladů řízení úspěšných žalobkyň tak, jak učinil soud prvního stupně.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšné žalobkyně mají právo na náhradu těchto nákladů, které představuje odměna za dva úkony právní služby dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání). Advokát zastupoval dvě účastnice řízení, a proto dle § 12 odst. 4 vyhlášky v platném znění žalobkyně , Jméno žalobkyně A, má nárok na náhradu nákladů za dva úkony právní služby po 10 540 Kč dle § 8 odst. 1 (hodnota vydaných náhradních pozemků) a dva režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky. Žalobkyně , Jméno žalobkyně B, má nárok na náhradu nákladů za dva úkony po 8 432 Kč (sníženo o 20 %) a dva režijní paušály po 450 Kč. Zástupce žalobkyň dále správně vyúčtoval náhradu za promeškaný čas a cestovní výdaje při cestě z , adresa, do Plzně a zpět dle § 14 odst. 3 vyhlášky za 20 započatých půlhodin po 150 Kč a cestovní výdaje spočívající v zakoupení jízdenky Českých drah v částce 869 Kč. Spolu s 21 % DPH mají žalobkyně nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 52 771,73 Kč. Dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinná nahradit tyto náklady k rukám zástupce žalobkyň v běžné pariční lhůtě.