18 CO 7/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Jeřábka a soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 72 900 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 15. 9. 2021, č. j. 5 C 49/2020-184

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech odvolacího řízení 12 372,25 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 72 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 29. 1. 2020 a žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované částku 62 069 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění uvedl, že žalobce posílal v době od 16. 8. 2016 do 11. 6. 2018 na účet žalované č. [bankovní účet] částky 3 700 Kč, 3 800 Kč, popřípadě 4 000 Kč, takže v uvedeném období bylo na účet poukázáno 72 980 Kč. Na účet žalované byla dne 11. 3. 2013 poukázána částka 120 000 Kč na základě smlouvy o úvěru a žalovaná z této částky poukázala 2 x 50 000 Kč, a to dne 20. 3. 2013 a 26. 3. 2013 na účet svého otce [jméno] [příjmení]. Ten zemřel [datum]. Žalovaná a její bratr [jméno] [příjmení] uzavřeli se žalobcem dohodu o zcizení dědictví a dohodu o převzetí dědictví, obě dne 24. 11. 2019. Na základě těchto dohod žalovaná a její bratr [jméno] [příjmení] převedli své dědické právo po zůstaviteli, tj. dědické právo na jednu polovinu pozůstalosti po zůstaviteli, na žalobce, a to bezplatně. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo v řízení namísto s pozůstalou dcerou [jméno] [příjmení], nyní [příjmení], a pozůstalým synem [jméno] [příjmení] pokračováno s dědicem, a to pozůstalým bratrem panem [jméno] [příjmení] (žalobcem). Pohledávka žalované za zůstavitelem ve výši 100 000 Kč nebyla do dědického řízení přihlášena na základě dohody mezi účastníky. Při schůzce týkající se vyřešení dědictví [jméno] [příjmení] částku 100 000 Kč nikdo nezpochybňoval, a to ani sám žalobce. Pro uznání této pohledávky jako závazku zůstavitele svědčí i to, že sám žalobce od srpna 2016 závazek zůstavitele žalované jako věřitelce splácel. Je tedy zřejmé, že takto poskytované platby jsou plněním dluhu, který vznikl zůstaviteli, když pohledávka pouze nebyla do dědického řízení přihlášena. Žalobce nárok uplatnil teprve výzvou v lednu 2020, tedy rok a půl po posledním poskytnutém plnění žalované. Jako půjčku označuje poskytované částky žalované žalobce teprve ve výzvě k vrácení, když od 16. 8. 2016, tedy ještě před smlouvou o zcizení dědictví posílá žalované splátky, což mělo být podle všech svědeckých výpovědí a čestných prohlášení dvou svědků akceptovaným závazkem zaplatit dluh zůstavitele žalované jako věřitelce. V době poskytovaného plnění žalované tedy rozhodně nebylo možné dovodit, že se jedná o půjčku žalované, kterou by měla vrátit až po dědickém řízení, respektive po obdržení výplaty na dědický podíl ze směnky. Rozhodně v té době nebyla ani dohoda o zcizení dědictví podepsána, a tedy nelze dovozovat, že si žalovaná dohodla s žalobcem půjčku ve formě opakovaných částek proto, že na mateřské dovolené není schopna dostát splátkové povinnosti z čerpaného úvěru. Na platby poskytované žalobcem na účet žalované proto nelze nahlížet jako na uzavřenou smlouvu o půjčce s povinností vrátit finanční prostředky teprve po vypovězení smlouvy. Nárok žalobce tak nebyl shledán důvodným. Na toto plnění nedopadá ani žalobcem tvrzené bezdůvodné obohacení, které by měl žalobce poskytovat žalované. Rozhodně nelze mít za to, že žalovaná se na úkor žalobce obohatila bez spravedlivého důvodu. Sám žalobce nevylučuje morální odpovědnost za závazek zůstavitele vůči žalované, tedy splnění dluhu ve smyslu § 1701 občanského zákoníku, což zcela vylučuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, namítaje, že soud porušil procesní pravidla a v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí bez jakéhokoliv odůvodnění provedl výslech svědka pana [jméno] [příjmení] prostřednictvím dožádaného soudu. Žalobci nebyl do dne sepisu odvolání doručen protokol z ústního jednání ze dne 26. 8. 2021, pročež se s jeho obsahem nemohl seznámit. Dále žalobce namítl, že soud ho řádně nepoučil ve smyslu § 118a o. s. ř. a neprovedl dokazování k platbě nájemného. Žalobci není jasné, z čeho soud dovozuje, že měl žalobce„ akceptovat“ závazek za dědictvím zůstavitele, když tento závazek nikdy neakceptoval. Z toho důvodu má za to, že rozsudek soudu prvního stupně je navíc zmatečný. Z výpovědi slyšených svědků neplyne, že by kdy žalobce dal najevo, že poskytnuté finanční prostředky nebude požadovat zpět. Žalobce pouze uvedl, že cítil jako morální závazek své vnučce (správně neteři) na přechodnou dobu pomoci, nikdy však netvrdil, že by její tvrzený dluh vůči zůstaviteli jakkoliv akceptoval jako součást pozůstalosti, tím spíše, že žalovaná takovou pohledávku do dědictví nepřihlásila. Žalobce nikdy nejednal způsobem, ze kterého by se mohla žalovaná byť i jen domnívat, že žalobce nebude požadovat vrácení peněžních prostředků. Nelze než uzavřít, že šlo ze strany žalobce o plnění bez důvodu, když žalované plnil to, co měla žalovaná plnit sama. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobě v plném rozsahu vyhověl, alternativně aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že již předtím, než byl požadován ze strany žalobce výslech svědka [jméno] [příjmení], předložila soudu jeho výpověď úředně ověřenou, a to z důvodu, že pan [jméno] [příjmení] je starší pán narozen [datum] a s ohledem na jeho fyzický zdravotní stav ho nechtěla žalovaná vystavovat zdlouhavé cestě z [obec] do [obec]. Výslech tohoto svědka si vyžádal žalobce, i když věděl o tom, jak tento svědek (jeho otec) je na tom zdravotně a nyní se snaží zpochybnit rozhodnutí soudu o jeho výslechu dožádaným soudem. Žalovaná je přesvědčena, že se jedná opět o účelové tvrzení ze strany žalobce. Navíc byl při výslechu dožádaným soudem přítomen jak žalobce, tak i jeho právní zástupce, tudíž měli možnost klást svědkovi otázky, které považovali za vhodné pro účely tohoto řízení. Další námitka žalobce, že ho soud řádně nepoučil ve smyslu § 118a o. s. ř., je opět zcela účelová, neboť žalovaná se jasně vyjádřila ke způsobu bydlení a placení za bydlení v domě svého otce a na účel zápůjčky. Není tedy možné, aby žalobce zpochybňoval účel zápůjčky a platby nájemného, jde pouze o domněnky žalobce a o zpochybňování ničím nepodložené, pouze smyšlené. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že se žalobce zavázal uhradit úvěr, který si vzala žalovaná a prostředky poskytla svému otci na zaplacení jeho dluhu. Žalovaná je přesvědčena, že soud prvního stupně provedl ve věci velmi pečlivě dokazování a na jeho základě vyvodil správné právní závěry, které uvedl ve svém rozhodnutí. Odvolání žalobce považuje žalovaná za zcela účelové a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu potvrdil a žalované přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. K odvolání žalobce odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k námitkám obsažených v odvolání žalobce i k písemnému vyjádření žalované k tomuto odvolání a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobce nelze považovat za důvodné.

5. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2393 odst. 1 občanského zákoníku neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba 6 týdnů.

6. V posuzované věci soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl ke správným závěrům, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožňuje a na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku lze odkázat. Žalobci se v průběhu řízení nepodařilo prokázat, že žalovaná částka byla zápůjčkou a že je povinností žalované tuto částku žalobci vrátit. Smlouva o zápůjčce je ujednáním mezi zapůjčitelem a vydlužitelem, kdy je nezbytné, aby projev vůle, a to obou stran, byl projeven nejen ohledně výše částky, ale i ohledně času, na který se půjčka poskytuje a také ohledně toho, že má být půjčka vrácena. Ustanovení § 2393 občanského zákoníku sice vychází z předpokladu, že smlouva nemusí obsahovat ujednání o čase vrácení a pak je závislá návratnost na vypovězení smlouvy. Ohledně takto učiněného úkonu však žalobce nenabízel žádná tvrzení ani žádné důkazy a nárok uplatnil teprve výzvou v lednu 2020, tedy za rok a půl po posledním poskytnutém plnění žalované. Z provedeného dokazování je nesporné, že žalovaná uzavřela na své jméno úvěrovou smlouvu, na základě které jí byla dne 11. 3. 2013 zaslána na její účet částka 120 000 Kč. Z této částky pak poukázala dne 20. 3. 2013 na účet svého otce 50 000 Kč a dne 26. 3. 2013 rovněž 50 000 Kč. Žalovaná si úvěr vzala na své jméno, neboť otec byl zadlužený a žádnou půjčku ani úvěr by nezískal. Otec žalované zemřel [datum]. Po smrti otce chtěla žalovaná tuto pohledávku přihlásit do dědického řízení, avšak žalobce jí slíbil, že když ji nepřihlásí, bude ji za zůstavitele splácet na účet žalované. To také činil v době od 16. 8. 2016 do 11. 6. 2018. Žalovaná a její bratr [jméno] [příjmení] jako jediní zůstavitelovi dědici převedli své dědické právo na žalobce s tím, že žalobce každému z dědiců vystaví směnku na částku 1 750 000 Kč, splatnou dne 31. 12. 2018. Na žádost žalobce nebyla pohledávka žalované vůči zůstaviteli do dědictví přihlášena. Podle výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] žalobce žalované slíbil, že úvěr doplatí. Tento slib žalobce nedodržel a dle prohlášení svědka [jméno] [příjmení] šlo o promyšlené jednání s cílem poškodit finančně žalovanou. Z provedených důkazů zcela jasně vyplynulo, že se jednalo o dluh zůstavitele, tedy otce žalované, kterému žalovaná částku 100 000 Kč poskytla. Při schůzce po smrti otce žalované v létě 2016 si žalobce nárok na poskytované částky nikdy nedělal, bylo pouze dojednáno, že pohledávka nebude uplatňována v dědickém řízení, protože ji bude hradit sám žalobce. Nemohlo se tedy jednat o řádnou zápůjčku, jak tvrdí žalobce, ale šlo o závazek související s dědictvím zůstavitele. Soud prvního stupně správně uzavřel, že na platby poskytované žalobcem na účet žalované proto nelze nahlížet jako na uzavřenou smlouvu o zápůjčce s povinností finanční prostředky vrátit. Soud prvního stupně se správně zabýval i otázkou, zda poskytováním uvedených částek nedošlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, jak namítal žalobce. Správně uzavřel, že se tak nestalo, že tedy žalovaná se na úkor žalobce neobohatila ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Pokud jde o procesní námitky uváděné žalobcem, tyto nejsou dle názoru odvolacího soudu důvodné. Soud prvního stupně v závěru ústního jednání dne 26. 8. 2020 účastníky poučil o tom, že důkazní břemeno je na žalobci, který nárok uplatněný žalobou označil jako půjčka nebo jako bezdůvodné obohacení. Žalobce pak navrhl výpovědi svědků a stejně tak i žalovaná. Účastníci byli poučeni i o koncentraci řízení. Dle názoru odvolacího soudu byli účastníci řádně poučeni, nenavrhovali další důkazy, a to ani v průběhu odvolacího řízení. Pokud jde o nesouhlas žalobce s výslechem svědka [jméno] [příjmení] před dožádaným soudem, ani tuto námitku odvolací soud neshledává důvodnou. Nesouhlas s výslechem prostřednictvím dožádaného soudu ze dne 9. 10. 2020 žalobce odůvodnil odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 4132/2018. Výslech svědka před dožádaným soudem se mohl uskutečnit až 5. 5. 2021, neboť svědek byl od listopadu 2020 hospitalizován v nemocnici v [obec] a od 3. 2. 2021 byl přeložen na vyšší pracoviště do [anonymizováno] [obec]. S ohledem na vysoký věk i zdravotní a fyzický stav uvedeného svědka byl výslech správně proveden před dožádaným [název soudu], když tohoto výslechu se zúčastnili žalobce i oba právní zástupci účastníků a mohli tak klást svědkovi dotazy. I tato námitka byla shledána jako nedůvodná. S ohledem na výše uvedené byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen dle § 219 o. s. ř., včetně navazujícího výroku o nákladech řízení, které byly řádně specifikovány.

7. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla úspěšná i v odvolacím řízení a přísluší jí proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty spočívají v odměně za 2 úkony právní služby po 4 016 Kč (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání dne 22. 6. 2022), v náhradě za 2 režijní paušály po 300 Kč, v cestovném ve výši 993 Kč a v náhradě času za 6 půlhodin po 100 Kč. S připočtením 21 % DPH ze součtu uvedených částek ve výši 2 147,25 Kč činí celkové náklady odvolacího řízení 12 372,25 Kč.