18 Co 72/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice , advokátkou, sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o 65 917 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 16. ledna 2025, č. j. 9 C 187/2023-112,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II v části, jíž byla žaloba zamítnuta do částky 9 200 Kč, potvrzuje.

II. Ve výroku II v části, jíž byla žaloba zamítnuta do částky 800 Kč, se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný je povinen tuto částku zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 15 977 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 6 837 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet České republiky – Okresního soudu v Chebu.

1. Soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 55 917 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 10 000 Kč (výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 15 089,60 Kč (výrok III). Vyhovující část rozsudku odůvodnil tím, že na základě smlouvy o sdružených službách elektřiny dodávala žalobkyně žalovanému elektřinu, kterou však žalovaný neuhradil. K zamítnutí žaloby v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, soud uvedl, že strany uzavřely smlouvu na dobu 30 měsíců, a ta tak trvala do 11. 3. 2022. Žalobkyně ukončila dodávku elektřiny žalovanému dne 24. 2. 2022 a následně dne 8. 3. 2022 odstoupila od smlouvy. Oba úkony, které směřovaly k ukončení smlouvy, tak byly učiněny ještě v době trvání původní smlouvy a k prolongaci nedošlo. Dodávka energie byla ukončena k datu 24. 2. 2022 a pokuta byla vyúčtována rovněž ještě v době trvání prvotního období smlouvy. Tvrdila-li žalobkyně, že k prolongaci smlouvy došlo dnem 20. 2. 2022, pak z ničeho taková skutečnost nevyplývá.

2. Pouze proti zamítavému výroku II a souvisejícímu výroku III podala odvolání žalobkyně. Namítala, že dodávka elektřiny byla žalobkyní zahájena 11. 9. 2019 a základní doba trvání smlouvy činila 30 měsíců, tedy do 11. 3. 2022. Strany se dohodly, že v případě, že kterákoli z nich neoznámí druhé smluvní straně nejpozději 40 dnů před posledním dnem trvání smlouvy, že trvá na jejím ukončení, prodlužuje se doba trvání smlouvy o dalších 24 měsíců. Proto již dnem 20. 2. 2022 došlo k prolongaci smlouvy na období od 12. 3. 2022 do 12. 3. 2024. Žalobkyně v souladu s energetickým zákonem ukončila dodávku elektřiny ke dni 24. 2. 2022 a dne 8. 3. 2022 odstoupila od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností ze strany žalovaného. K předčasnému ukončení smlouvy tak došlo z důvodu ležícího na straně žalovaného kvůli jeho špatné platební morálce. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by nedošlo k prolongaci smlouvy tak, jak tvrdí soud prvního stupně, a byla přesvědčena, že má nárok i na zaplacení požadované smluvní pokuty.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že setrvává na svém stanovisku, že nárok na zaplacení smluvní pokuty 10 000 Kč je neoprávněný, jestliže žalobkyně přípisem ze dne 8. 3. 2022 odstoupila od uzavřené smlouvy, došlo nejpozději k 11. 3. 2002 ke zrušení závazku žalovaného do budoucna a nemohlo tak dojít k prolongaci smlouvy za období od 12. 3. 2022, jak tvrdí žalobkyně.

4. S ohledem na závěr soudu prvního stupně, že nedošlo k prolongaci smlouvy, absentovala v rozhodnutí skutková zjištění k žalobním tvrzením, proto odvolací soud v souladu s § 213a odst. 2 o. s. ř. doplnil dokazování. Ze smlouvy o sdružených službách dávky elektřiny zjistil, že byla uzavřena na dobu 30 měsíců s tím, že ode dne její účinnosti ji nelze předčasně vypovědět a v případě, že kterákoli ze stran nejpozději 40 dnů před uplynutím doby trvání smlouvy neoznámí druhé straně, že trvá na ukončení smlouvy, dojde k automatickému prodloužení o 24 měsíců. Strany se dále dohodly na tom, že žalobkyně bude oprávněná účtovat smluvní pokutu žalovanému v případě, že způsobí svým jednáním nemožnost dodávky energie, a to ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc, a to i jeho část, následující po dni ukončení dodávky elektřiny v důsledku jednání žalovaného. Podle vyúčtování z 21. 5. 2021 měl žalovaný dluh za měsíce červen a červenec 2020 a duben 2021. Z oznámení o přerušení dodávky ze dne 11. ledna 2022 vyplývá, že žalovanému vznikl dluh na zálohách za listopad a prosinec 2021, a byl proto vyzván k jeho úhradě do 18. ledna 2022. Zároveň byl upozorněn na to, že v případě neuhrazení dlužné částky dojde k přerušení dodávky elektřiny a ukončení smlouvy ze strany žalobkyně. Žalobkyně vyúčtovala dne 24. 2. 2022 žalovanému smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy, a to za 25 měsíců po 400 Kč, tedy v souhrnné částce 10 000 Kč, a stanovila lhůtu splatnosti na 7. 3. 2022. Poté 8. 3. 2022 vyhotovila odstoupení od smlouvy o sdružení službách dodávky elektřiny z důvodu opakovaného porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy.

5. Odvolací soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že odvolání je pouze částečně důvodné.

6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny byla účinná od 11. 9. 2019, byla uzavřena na dobu 30 měsíců, tedy její účinnost měla skončit ke dni 11. 3. 2022. Smlouva strany zavazovala k doručení písemného oznámení žádosti o ukončení smlouvy alespoň 40 dnů před uplynutím doby trvání smlouvy. S účinností od 1. ledna 2022 došlo k novelizaci ustanovení § 11c odst. 1 energetického zákona, podle něhož žalovaný jako spotřebitel byl oprávněn závazek ze smlouvy bez postihu vypovědět kdykoli až do 20. dne před uplynutím sjednané doby trvání závazku. Jedná se o kogentní ustanovení a mělo tak vliv i na uzavřenou spotřebitelskou smlouvu. Nevypověděl-li žalovaný smlouvu do 19. 2. 2022, došlo již následujícího dne k prolongaci smlouvy na dalších 24 měsíců s účinností od 12. 3. 2022. Jestliže pak žalovaný zavinil přerušení dodávky elektřiny z důvodu opakovaného porušení platebních povinností, došlo formálně k naplnění předpokladu zakotveného ve smlouvě na zaplacení smluvní pokuty za každý měsíc od ukončení nebo přerušení dodávky energie, a to ve výši 400 Kč měsíčně.

7. Jestliže žalobkyně až po prolongaci smlouvy dne 24. 2. 2022 ukončila dodávku elektřiny žalovanému z důvodu jeho porušení smluvních povinností, vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za únor 2022 i březen 2022. Do 11. 3. 2022 byla totiž účinná původní uzavřená smlouva. Za tyto dva měsíce tak nárok na zaplacení smluvní pokuty byl důvodný, protože strany si platně sjednaly smluvní pokutu v souladu s § 2048 a násl. o. z. a žalovaný porušil ustanovení smlouvy, v důsledku čehož tento nárok žalobkyni vznikl. Odvolací soud proto v souladu s § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve výroku II změnil rozsudek soudu prvního stupně v té části, jíž byla žaloba zamítnuta, a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 800 Kč.

8. Pokud jde o zbylou část nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 200 Kč, dospěl odvolací soud k závěru, že sice došlo k platnému prodloužení účinnosti smlouvy o dalších 24 měsíců, platná byla i ta část smlouvy, která upravuje dohodu o smluvní pokutě, nicméně s ohledem na okolnosti případu nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty i za období od prodloužení smlouvy je třeba považovat za zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany ve smyslu ustanovení § 8 o. z. Žalovaný již v červnu a červenci 2020 i dubnu 2021 porušil svou platební morálku a v důsledku jeho porušení povinností platit řádně a včas za dodanou energii za listopad a prosinec 2021 byl upozorněn na možné přerušení dodávky elektřiny, neuhradí-li dluh do 18. ledna 2022. Žalobkyně, přestože znala platební morálku žalovaného a věděla, že v jejím důsledku přeruší dodávku elektrické energie žalovanému, nechala uplynout lhůtu pro odstoupení od smlouvy, a tím došlo k jejímu automatickému prodloužení. Vzápětí však realizovala přerušení dodávky elektrické energie, v důsledku čehož jí vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty i za období, o něž byla původní smlouva prodloužena. Žalobkyni sice nevznikla povinnost odstoupit od smlouvy v době, když již věděla, že žalovaný nesplnil povinnost zaplatit za odebranou elektrickou energii, nicméně následně vzniklé právo na zaplacení smluvní pokuty je již zjevným zneužitím práva žalobkyní, která pouhé čtyři dny po prolongaci smlouvy ukončila dodávku elektrické energie, přestože již déle než měsíc věděla, že takový následek nastane.

9. Zamítl-li soud prvního stupně žalobu o zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 200 Kč, bylo jeho rozhodnutí věcně správné, byť na základě odlišného právního posouzení, pročež jej v této části odvolací soud v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil.

10. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl znovu v souladu § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Žalobkyně nijak nesporovala skladbu nákladů řízení, pouze chtěla zaplatit jejich plnou náhradu s ohledem na přesvědčení, že žaloba nebyla zamítnuta důvodně. Jelikož byla oproti rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšná i o zaplacení dalších 800 Kč, došlo ke změně poměru úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) a její úspěch tak činil 86 %. Po odečtení neúspěchu v rozsahu 14 % má tak žalobkyně právo na zaplacení nákladů v rozsahu 72 %. Jestliže náklady řízení před soudem prvního stupně činily podle odvoláním napadeného rozsudku 22 190,60 Kč, je 72 % z této částky 15 977 Kč, které je povinen žalovaný zaplatit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř., a to ve standardní třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byl nárok na zaplacení částky 10 000 Kč a žalobkyně byla úspěšná se svým odvoláním pouze v rozsahu 8 %. Jedná se tak o úspěch jen nepatrný, a proto procesně úspěšnému žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty byly tvořeny v souladu s § 7 ve spojení s § 9 odst. 2 advokátního tarifu odměnou za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobce a účast na jednání) po 1 500 Kč, cestovným ve výši 1 737 Kč v souladu s § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb. při ujetých 210 km a spotřebě 6,9 litru 95 oktanového benzínu na 100 km. Dále jsou náklady tvořeny náhradou za promeškaný čas v souladu s § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu za osm půlhodin po 150 Kč v celkové výši 1 200 Kč a dvěma režijními paušály podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč. Žalobkyně je tak povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 6 837 Kč, a jelikož žalovaného zastupovala soudem ustanovená advokátka, je žalobkyně povinna tyto náklady zaplatit na účet státu v souladu s § 149 odst. 2 o. s. ř.