18 CO 76/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové a soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o vydání věci a náhradu škody o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. 12. 2022, č. j. 5 C 273/2020-213,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 10 309,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud zamítl žalobu o vydání osobního automobilu Renault R5 TL, [registrační značka], [příjmení]: [číslo] a žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 33 980 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 10. 2020 do zaplacení (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení Českému státu 15 053,82 Kč na účet Okresního soudu v Domažlicích na č. účtu: [bankovní účet] (výrok II). Žalobci dále uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovaného 103 017,39 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III). V odůvodnění uvedl, že žalobce je vlastníkem nemovitosti [adresa] se stavební parcelou [číslo] pozemkovou parcelou [číslo] vše v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], [územní celek], když součástí této nemovitosti je zděná kolna, k níž má žalovaný zřízeno věcné břemeno doživotního a bezplatného výlučného užívání. Dle tvrzení žalobce žalovaný v době od 19. 9. 2019 do 13. 10. 2019 poškodil vstupní kovové dveře u objektu zděné kolny tím, že na tyto dveře navařil petlici s visacím zámkem a žalobci tak vznikla škoda ve výši 30 250 Kč. Dále byla žalobci způsobena škoda odcizením věcí za tři čidla, hrábě, žárovky a zámek FAB. Pokud jde o poškozené dveře, žalobce je získal za 15 000 Kč jako vyřazený stavební materiál a v dílně osadil v roce 2019. V té době už neměl žalovaný možnost nemovitost [adresa] užívat, když ho žalobce vyhodil. Žalobce opatřil tyto dveře ještě novou vložkou, novým kováním a novým zámkem. Žalovaný však tento zámek překryl, přivařil tam petlici s visacím zámkem a tyto klíče žalobci nepředal. Stejně tvrzené okolnosti byly předmětem přestupkového řízení vedeného komisí [územní celek] pod [číslo], řízení bylo zastaveno, neboť tvrzené skutky nebyly žalovanému prokázány. Pokud se žalobce jako vlastník objektu rozhodl vyměnit vstupní dveře do prostoru dílny s výlučným oprávněním žalovaného, vykonával sice své vlastnické oprávnění, ale toto vlastnické oprávnění je omezené sjednaným věcným břemenem, takže po výměně dveří bylo třeba zajistit žalovanému nerušené užívání vymezeného prostoru a nelze po něm spravedlivě požadovat, aby trpěl přístup jiných subjektů bez jeho souhlasu. Nelze tak navaření krytu na visací zámek přivařený na kovový rám vyměněných dveří považovat za způsobenou škodu a ani za trestnou činnost, stejně tak nelze vinit žalovaného z toho, že v rámci výlučnosti užívání vymezeného prostoru nechce být sledován kamerami. Pokud odmontoval pohybová čidla, což žalovaný nepopírá, není tato skutečnost důkazem o tom, že je odcizil a že žalobce neměl možnost s nimi nakládat, pakliže zůstala v dílně, do které měl žalobce přístup. Předpokladem odpovědnosti za škodu je prokázání existence škody, protiprávní chování škůdcem prováděné činnosti a příčinná souvislost mezi touto činností a vzniklou škodou. Žalobce však v kusém tvrzení v žalobě žádné skutečnosti vypovídající o těchto předpokladech pro nárok na náhradu škody neuvádí, pouze odkázal na přestupkové řízení. Žalovaný má právo na to, aby nebyl ve své činnosti v dílně rušen a ani sledován a ani z tohoto oprávnění nevyplývá právo vlastníka do dílny vstupovat a bez souhlasu uživatele tam provádět jakékoli rekonstrukce či asanační práce. Nelze proto žalovanému odepřít možnost zajištění takto sjednané služebnosti tím, že zabrání přístupu nejen žalobce, ale i jiných osob. Soud proto neshledal v chování žalovaného, tedy navaření krytu petlice na kovový rám vstupních dveří do dílny a odšroubování kamerových čidel z dílny, jako čin, který by byl v rozporu s jeho oprávněním a žalobce jakkoli poškodil. Soud nepřehlédl ani to, že toto chování ohlásil žalobce jako pojistnou událost bez uvedení pachatele a tato škoda byla posouzena jako vandalismus neznámé osoby a pojišťovnou žalobci uhrazena. Pokud jde o vydání osobního automobilu Renault R5 TL, [registrační značka], žalobce tvrdil, že je vlastníkem tohoto vozidla a že jej užívá žalovaný. Vozidlo bylo registrováno na matku účastníků, a proto se dostalo do dědictví, když sám žalobce označil jeho hodnotu částkou 5 000 Kč. Žalovaný prokázal, že vozidlo pořídil od [jméno] [příjmení] za 6 000 Kč. V roce 2016 automobil převezl s pomocí odtahového zařízení k synovi do [územní celek] a ten ho později zlikvidoval, aniž by na to měl nějaký doklad. Automobil byl zlikvidován ještě před tím, než matka účastníků zemřela a žalobce neměl vůbec toto vozidlo v dědickém řízení přihlašovat a žalobce ho nemohl ani zdědit. Žalobce neunesl žalobní tvrzení a žaloba byla proto zamítnuta.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, namítaje, že matka byla vlastníkem dotčeného vozidla a sám žalovaný na ni vlastnické právo převedl. V rámci svého insolvenčního řízení v roce 2015 uváděl jako svůj jediný majetek mobilní telefon v hodnotě 3 000 Kč. Tvrzení žalovaného o likvidaci vozidla je zjevně účelové. Ve věci způsobené škody na dveřích, čidlech a hrábích bylo přestupkové řízení proti žalovanému zastaveno, avšak to neříká nic jiného, než to, že žalovaný se nedopustil úmyslného jednání, nicméně škodu způsobil z nedbalosti. Dle žalobce nelze u těchto věcí prokazovat výši škody jinak, než cenou nových věcí. Nahlášení škody pojišťovně byl logický krok, kdy z provedeného dokazování je zřejmé, že pojišťovna rovnou požádala o vrácení plnění, pokud bude škoda prokázána konkrétní osobě v rámci soudního řízení. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu změnil a rozhodl tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů za řízení před oběma stupni.

3. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že prvoinstanční soud se nejen vypořádal se všemi námitkami žalobce a věc tak správně skutkově posoudil, ale věc řádně posoudil i po právní stránce. Odůvodnění rozhodnutí soudu je velmi podrobné a přehledné a je z něj jasně patrné, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o jaké důkazy opřel svá zjištění, a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Pokud jde o vydání vozidla Renault R5 TL, [registrační značka], je zřejmé, že žalobce neměl vůbec toto vozidlo v dědickém řízení přihlašovat. Nemohl ho ani zdědit a nic na tom nemění evidence v registru vozidel, která má pouze evidenční charakter. Navíc vozidlo ke dni podání žaloby již ani neexistovalo, když tyto skutečnosti byly v řízení řádně prokázány. Vozidlo již v době jeho převzetí bylo ve velmi špatném stavu a syn žalovaného pak nechal vozidlo nepochybně ještě za života matky účastníků zlikvidovat. To, že se vozidlo již delší dobu před podáním žaloby nenacházelo na pozemku žalobce, je dokladováno i snímky z leteckých map. Pokud jde o náhradu škody za údajně poškozené věci, soud prvého stupně správně poukazuje na závěry přestupkového řízení vedeného proti žalovanému jako obviněnému, když výsledkem přestupkového řízení bylo rozhodnutí o zastavení, neboť tvrzené skutky tak, jak jsou vyjmenovány v přestupkovém rozhodnutí, nebyly žalovanému prokázány. Postoje a stanoviska žalobce byla po celou dobu řízení velmi zmatečná a je otázkou, zda žaloba neměla být již jen z těchto formálních důvodů zamítnuta. Správně bylo soudem vyhodnoceno i to, že žalobce z důvodu nahlášení poškození dveří na pojišťovně obdržel pojistné plnění ve výši 17 541 Kč, když žalobce o výplatě této částky v řízení výslovně lhal a její vyplacení (byť bylo prokázáno následně listinnými důkazy) zamlčel, resp. popřel. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k odvolání žalobce i k písemnému vyjádření žalovaného k tomuto odvolání a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobce nelze považovat za důvodné.

5. V přezkoumávané věci soud prvního stupně provedl dostatek důkazů, z nichž řádně zjistil skutkový stav, který správně právně posoudil. Soud se zabýval všemi námitkami a argumenty žalobce i žalovaného, všechny provedené důkazy zhodnotil způsobem uvedeným v § 132 o. s. ř., tedy každý zvlášť a všechny v jejich vzájemné souvislosti.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve věci dědictví po [jméno] [příjmení], narozené [datum], trvale bytem [adresa], zemřelé [datum], bylo řízení o pozůstalosti zastaveno v důsledku majetku nepatrné hodnoty zůstavitelkou zanechaný. Tento majetek tvořil mj. osobní automobil Renault R5 TL, [registrační značka], datum první registrace vozidla 4. 8. 1976. Žalobce se žalobou ze dne 25. 11. 2020, upřesněnou dne 14. 4. 2021, domáhá vydání tohoto osobního automobilu. Žalovaný uvedl, že jej nemá v držení a ani ke dni podání žaloby neměl. Toto vozidlo již delší dobu ani fyzicky neexistuje a bylo před mnoha lety zničeno, patrně však nebylo vyřazeno z evidence. Vozidlo bylo registrováno na matku účastníků, avšak vlastnictví převedeno nebylo. Žalovaný i svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] potvrdili, že vozidlo patřilo žalovanému, který jej zakoupil od [jméno] [příjmení] za 6 000 Kč. V dubnu 2016 bylo vozidlo převezeno na pozemek syna žalovaného [jméno] [příjmení] do [územní celek], v té době bylo již vozidlo ve velmi špatném stavu. Syn žalovaného [jméno] [příjmení] nechal vozidlo, a to ještě za života matky účastníků, zlikvidovat a ke dni jejího úmrtí existovaly pouze zbytky vozidla, např. dveře vozidla. Pokud žalobce v rámci odvolacího řízení poukazuje na insolvenční řízení vedené proti žalovanému, tak tato svá tvrzení a důkazy měl uplatnit v rámci řízení před soudem prvého stupně v rámci koncentrační lhůty (což neučinil). Žalobce neměl vůbec toto vozidlo v dědickém řízení přihlašovat a nemohl ho tak ani zdědit. Žalobce opřel nárok na vydání vozidla pouze o dědické rozhodnutí, avšak nikterak nepopíral, že vozidlo patřilo žalovanému. On sám pojištění za auto neplatil a evidence matky jako vlastníka a provozovatele vozidla neopravňuje dědice k získání vlastnictví, jestliže zůstavitel nebyl skutečným vlastníkem. Registrace vozidla má pouze evidenční charakter. Soud prvého stupně správně nepovažoval žalobce za vlastníka vozidla, jemuž by svědčilo právo na ochranu vlastnického práva (§ 1040 odst. 1 o. z.). Správně byla proto žaloba na vydání tohoto vozidla zamítnuta.

7. Pokud jde o nárok na náhradu škody za údajné poškození dveří, za poškození pohybových čidel a LED žárovek a za odcizení náhradního nářadí a zámku FAB, žalobce opíral tento nárok o přestupkové řízení, jehož zahájení proti žalovanému inicioval. Přestupkové řízení vůči žalovanému bylo pravomocně zastaveno, a to usnesením Města Touškov, komise k projednání přestupků dne 29. 9. 2020. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že po vyhodnocení všech důkazů se nepodařilo spolehlivě prokázat, že by žalovaný z předmětné kolny cokoli odcizil, popř. že by se snad dopustil nějakého jiného protiprávního jednání. Nepodařilo se rovněž prokázat, že by žalovaný úmyslně způsobil škodu na vstupních dveřích do objektu, kdy uvedl, že na dveře navařil petlici, a to z důvodu, aby se do kolny nemohly dostat nepovolané osoby a rozhodně se toho nedopustil v úmyslu způsobit na dveřích škodu. Výpisem z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že žalovanému svědčí doživotní a bezplatné právo výlučného užívání předmětné zděné kolny, které je zřízeno ve formě věcného břemene (služebnosti). Žalobce tedy nemá právo užívat tuto kolnu, což však dlouhodobě nerespektuje, do kolny vstupuje a umožňuje tam přístup i jiným osobám. Žalovaný je ve svém oprávnění neustále omezován, přitom dle § 1259 o. z. se může domáhat ochrany svého práva; § 1040 až 1043 se použijí obdobně.

8. Žalobce se původně domáhal náhrady škody v celkové výši 33 980 Kč, která představuje nové dveře za 30 250 Kč, za poškození a odcizení věcí požadoval 3 730 Kč. V průběhu řízení při jednání před soudem prvého stupně dne 8. 9. 2021 upřesnil, že za dveře požaduje 30 000 Kč a za tři čidla 3 500 Kč, za hrábě a světla nechce nic. Procesně však na tuto změnu nebylo nijak reagováno. Žalovaný zpochybnil hodnotu stávajících dveří a poukázal na to, že sám žalobce uvedl, že dveře pořídil za částku cca 15 000 Kč. K námitce žalobce, že v jeho vyjádření k žalobě z [datum] je jasně uvedeno, jaké movité věci byly poškozeny a jaká je žádána výše škody, lze uvést, že se jedná opět o jiné částky, než jsou žalovány. Z tohoto vyjádření vyplývá, že ohledně čidel došlo ke ztrátě jednoho kusu prostorového čidla [anonymizováno] v ceně 2 950 Kč, dále jednoho kusu čidla [anonymizována dvě slova] v ceně 3 200 Kč, dvou kusů žárovek LED 20 W v ceně 290 Kč, hrábí [anonymizováno] combi v ceně 475 Kč, vložky FAB ze sady společného klíče v ceně 650 Kč, a k poškození čidla bezdrátového [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno] v ceně 1 220 Kč a zadlabovacího zámku v ceně 475 Kč. Celková škoda způsobená žalovaným tak představuje 9 290 Kč. Dle žalobce u těchto věcí nelze výši škody prokázat jinak, než cenou nových věcí. Odvolací soud se tak ztotožňuje se závěrem soudu prvého stupně, že žalobce nenaplnil předpoklady odpovědnosti za škodu, tedy prokázáním existence škody protiprávním chováním žalovaného a příčinnou souvislost mezi touto činností a vzniklou škodou (§ 2909 a následující o. z.). Žalobci se nepodařilo prokázat, že uvedené věci byly v kůlně vůbec uloženy ani to, že to byl žalovaný, kdo je odcizil a nepodařilo se mu ani prokázat konkrétní výši údajné škody, když její výši neustále měnil. Prvoinstanční soud správně přihlédl též k tomu, že žalobci z důvodu nahlášení poškození dveří neznámým pachatelem bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 17 541 Kč.

9. K námitce žalobce vznesené při odvolacím jednání, že syn žalovaného u dožádaného soudu uvedl, že nějaké vozidlo rozebíral, ale nepamatuje si jaké, odvolací soud uvádí, že nic takového se ve výpovědi [jméno] [příjmení] neobjevuje. Tento svědek pouze potvrdil, že vozidlo Renault R5 TL, [registrační značka] kupoval se svým otcem (žalovaným), protože má u auta tažné zařízení a auto převáželi na přívěsném vozíku. V roce 2016 bylo auto převezeno ke svědkovi do [územní celek] [adresa]. Vozidlo bylo zlikvidováno, a to v roce 2016. Zůstaly po něm jedny přední dveře a víko od kufru, firma si přijela a převzala pouze vrak.

10. Lze tedy uzavřít, že žalobce v průběhu řízení neunesl důkazní břemeno ohledně vlastnictví výše uvedeného vozidla ani ohledně nároku na náhradu škody a prvoinstanční soud správně žalobu v obou částech zamítl. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř., včetně navazujícího výroku o nákladech řízení.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšný žalovaný má právo na náhradu jeho nákladů, které představuje odměna za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 3 960 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání dne 26. 5. 2023). Zástupkyně žalovaného má dále nárok na dva režijní paušály dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 300 Kč a 21 % DPH ze součtu uvedených částek ve výši 1 789,20 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení tak činí 10 309,20 Kč.