5 C 273/2020

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohumilou Kyvířovou dne 28. 12 2022 ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro vydání věci a náhradu škody <b>I. Žaloba o vydání osobního automobilu Renault R5 TL, [registrační značka], VIN: [číslo] a žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 33 980 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení Českému státu 15 053,82 Kč na účet Okresního soudu v Domažlicích na č. účtu: [bankovní účet].</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovaného 103 017,39 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [obec] – [ulice a číslo] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> Žalobce podal Okresnímu soudu v Domažlicích žalobu o uložení povinnosti žalovanému vydat žalobci osobní automobil Renault R5 TL, [registrační značka], VIN: [číslo] (původně osobní automobil Renault 9 TL, [registrační značka]) s tvrzením, že je vlastníkem vozidla a toto vozidlo užívá žalovaný, bez jakéhokoliv důvodu a proti vůli žalobci. O vydání věci byl žalovaný upomínán právním zástupcem žalobce ze dne [datum] a nárok dokládá dědickým usnesením a předžalobní upomínkou. Dále pak žalobce nárokuje náhradu škody ve výši 33 980 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný poškodil v době od [datum] do [datum] vstupní kovové dveře u objektu zděné kolny, která je příslušenstvím domu v obci [adresa], okres [okres] tím, že na tyto dveře navařil petlici s visacím zámkem a žalobci tak vznikla škoda ve výši 30 250 Kč, dále pak byla žalobci způsobena škoda odcizením věcí. Jde o škodu za tři čidla, hrábě a žárovky a zámek FAB s tím, že v průběhu řízení upřesňuje tento nárok na 33 500 Kč, což je částka 30 000 Kč za poškozené dveře a 3 500 Kč za tři čidla. Nárok vyvozuje z přestupkového spisu [územní celek], dále ho dokládá předžalobní upomínkou a zprávou firmy [právnická osoba] o ceně za poškozené dveře a zámek. Nárok ještě dokládá usnesením Okresního soudu Plzeň – sever, sp. zn. [spisová značka] ze dne 10. 9. 2018. V průběhu řízení pak žalobce navrhuje ještě další důkazy a to výslech svědků či předkládá fotografie nemovitosti v obci [obec], okres [okres], se zachycením zaparkovaných aut a vlastní nemovitosti, jejíž součástí je dílna. Z předložených dokladů,výpovědí účastníků, jejich občanských průkazů a prováděných důkazů je zřejmé, že účastníci jsou sourozenci a jejich matka [jméno] [příjmení] zemřela [datum]. Dědické řízení bylo zastaveno po vydání nepatrného majetku, přičemž za nepatrný majetek bylo označeno hrobové zařízení v [obec], finanční hotovost 12 274 Kč a jeden pár náušnic, osobní automobil Opel Astra, [registrační značka] na [SPZ], osobní automobil Renault Clio, [registrační značka], osobní automobil Renault R5, TL, [registrační značka], osobní automobil Renault 9 TL, [registrační značka], a to vše vypraviteli pohřbu [celé jméno žalobce]. Dále z předloženého dokladu žalobcem a to rozhodnutí [územní celek], komise k projednání přestupků, ze dne [datum] vyplynulo, že řízení vedené z moci úřední proti žalovanému [celé jméno žalovaného] proto, že měl v době od [datum] do [datum] úmyslně ze zděné kolny, která je příslušenstvím rodinného domu v obci [obec], [adresa], okres [okres], kterou může využívat za účelem provozování zámečnické dílny, uskladňování nářadí a materiálu na základě usnesení Okresního soudu Plzeň – sever, čj. [spisová značka], odcizit a poškodit pohybová čidla značky Jablotron a LED žárovky 20 W, odcizit zahradní nářadí a zámek FAB a dále poškodit vstupní kovové dveře tím, že měl na rám dveří navařit ochranný kryt na visací zámek a způsobit tak škodu odcizením věcí ve výši 3 730 Kč a škodu poškozením vstupních dveří zděné kolny ve výši 3 500 Kč, bylo zastaveno, a to proto, že se nepodařilo prokázat, že by se [celé jméno žalovaného] popisovaného skutku dopustil, když mu nebylo toto vytýkané jednání prokázáno. Dále pak je zřejmé, že [právnická osoba] [právnická osoba] pojišťovna proplácí [celé jméno žalobce] na základě pojistné smlouvy [číslo] pojistné plnění ve výši 17 541 Kč a to za poškozené kovové vstupní dveře do dílny a skladu, neodborné navaření zámku bez souhlasu poškozeného, poškození zámku a štítu rámu dveří, když žalobce předložil potvrzení pojišťovny o tom, že v rámci pojištění majetku došlo k vyplacení pojistného z důvodu vandalismu a jen v případě zjištění pachatele a určení viníka soudem může uplatňovat tento nárok pojišťovna za viníkem a ten, komu bylo pojistné vyplaceno, by ho měl pojišťovně vrátit. (Žalobce sám v rámci přestupkového řízení sděluje žalovanému [datum], že mu byla za poškození věcí vyplacená částka 18 000 Kč a že žalovaný tak dluží, ne žalobci ale pojišťovně). V rámci tohoto přestupkového řízení a to na základě postoupení věci Policií, jsou součástí přestupkového spisu fotografie nemovitosti [adresa] v obci [obec] včetně soupisu odcizených věcí s uvedením jejich ceny. Součástí tohoto přestupkového spisu je rovněž rozhodnutí Okresního soudu Plzeň–sever sp. zn. [spisová značka] ze dne 3. 1. 2006, kdy žalobce nabývá do výlučného vlastnictví nemovitosti a to budovu [adresa] v [obec] na parcele [číslo] pozemky parcelu [číslo] parcelu [číslo] vše v [katastrální uzemí], a pozůstalé [jméno] [příjmení], je tímto rozhodnutím zřízeno doživotní a bezplatné užívání bytu za účelem trvalého bydlení v budově [adresa] v [obec] na pozemku [číslo] s volným pohybem po souvisejících pozemcích, [celé jméno žalovaného] zřízeno právo doživotního a bezplatného výlučného užívání zděné kůlny za účelem provozování zámečnické dílny, uskladňování nářadí a materiálu s volným pohybem po souvisejících pozemcích a to parcele [číslo] parcele [číslo] s [katastrální uzemí] za účelem využívání zděné kolny a to jako věcné břemeno, dále pak je [celé jméno žalobce] povinen vyplatit [jméno] [příjmení] dědický podíl a odpovídá za pasiva dědictví. [jméno] [celé jméno žalobce] nežádá z dědictví ničeho. Z těchto nabízených důkazů nepochybně vyplývá, že žalobce je vlastníkem nemovitosti [adresa] se stavební parcelou [číslo] pozemkovou parcelou [číslo] vše v k. ú. [část obce] u [část obce], [územní celek], když součástí této nemovitosti je zděná kolna, k níž má žalovaný zřízené věcné břemeno doživotního a bezplatného výlučného užívání. Tato práva vznikají účastníkům v souvislosti s úmrtím [celé jméno žalovaného] staršího, zemřelého [datum]. Na těchto oprávněních, jak žalobce, tak žalovaného, se nic nezměnilo ani po smrti [jméno] [příjmení], matky účastníků, zemřelé [datum]. Žalobce však od okamžiku jejího úmrtí odvozuje své vlastnické nároky k dědictví nepatrné hodnoty tak, jak je shora vyjmenováno, zejména k osobním automobilům, když předmětem sporu mezi účastníky je automobil Renault R5, TL, [registrační značka]. Žalobce sám připouští, že vozidla byla zaregistrována na matku, a proto se dostala do dědictví, i když ve skutečnosti byla vydána jako nepatrný majetek. Sám v dědickém řízení označil hodnotu automobilu 5 000 Kč. Kromě toho, že automobil byl jako řada jiných zaevidován na zemřelou [jméno] [příjmení], žalobce žádné další důkazy o existenci vlastnického práva matky k tomuto osobnímu automobilu nenabízí. Naopak z výpovědi jeho samotného, ale stejně tak i z výpovědi žalovaného a svědků [jméno] [celé jméno žalobce], syna žalovaného, [jméno] [celé jméno žalobce], bratra účastníků a [jméno] [příjmení], synovce účastníků, vyplynulo, že osobní automobil R5, aniž by byla jinak svědky označena RZ, patřil žalovanému, který ho pořídil od [jméno] [příjmení] za 6 000 Kč. Žalovaný uvedl, že tento automobil měl původně umístěn v tehdejším svém bydlišti v [obec], ale když se v roce 2012 žalovaný rozvedl, přivezl auto pozemek žalobce výše označený, kde ho nechal odstavené, a aby nemusel platit daň z převodu starého auta ve výši 10 000 Kč, tak vozidlo zaevidoval na matku. Ta jako invalidní důchodkyně nemusela daň platit. V té době již matka bydlela v domově důchodců a nikdy neměla řidičské oprávnění a měla na sebe evidována ještě další auta, která nebyla jen žalovaného. Jinak se žalovaný neúčastnil dědického řízení a vlastně ani nevěděl, že dědické řízení probíhá.Žalobci na rozdíl od ostatních sourozenců plnou pro děické řízení neudělil. Že matka zemřela, mu bylo známo. Do její smrti ji navštěvoval podle toho, jak měl čas, neboť jezdil jako řidič kamionu. [jméno] se pak zdržoval v nemovitosti svého bratra – žalobce v [číslo] v [obec] asi od roku 2016 do srpna 2018. V té době dokonce bydlel v domě, který patří žalobci. Sám pak užíval dílnu na základě zřízeného věcného břemene a na pozemku měl umístěna jiná auta. V roce 2016 automobil převezl synovi do [územní celek], což zajišťoval s pomocí odtahového zařízení a toto si pronajal u firmy [právnická osoba], k čemuž doložil smlouvu o nájmu dopravního prostředku s datem [datum]. Žalovaný pak poukázal na to, že od té doby neměl vlastně nad autem žádnou kontrolu, ani se jí nedožadoval. Automobil nechal u syna a ten ho potom zlikvidoval, aniž by na to měl nějaký doklad. Z tohoto auta pak zůstal jako použitelný zbytek - pravé dveře a otázka zničení auta byla dojednána mezi synem žalovaného [jméno] [celé jméno žalobce] a tehdy ještě žijící matkou [jméno] [příjmení]. Po roce 2015 pak začalo docházet mezi žalovaným a žalobcem k neshodám z finančních důvodů, kdy žalovaný byl v insolvenci a bratr mu ručil, a proto se posléze žalovaný někdy v srpnu 2018 z [adresa] odstěhoval. Přesto však je stále výlučným oprávněným uživatelem dílny, kterou užíval i žalobce, ale právě po neshodách žádal žalovaný žalobce, aby dílnu vyklidil. Žalobce tam však vyměnil bezpečnostní dveře. Žalovanému vadilo, že jsou tam umístěna čidla, takže je odmontoval a vyměněné dveře opatřil navařenou uzávěrou pro visací zámek. Žalovaný si nepřál, aby do dílny chodil někdo další´, protože v podstatě od dílny měl klíč kde kdo, respektive tam měl kde kdo přístup. Žalovanému se pak ztrácely nějaké věci, nebo byly přeskládané jinak a žalovaný je nenašel. Odmontovaný zámek FAB i odmontovaná kamerová čidla žalovaný ponechal v dílně. Žalovaný pak poukázal na to, že na pozemku u domu [adresa] v [obec], evidenčně značeno [obec], měl umístěno více aut. Výlučně se zajímal právě o Renaulty, a protože s bratrem začaly neshody v roce 2015, hrozil žalobce tím, že auta patřící žalovanému prodá a v té době se objevily i nějaké nabídky na portálu Aukro. Z toho důvodu žalovaný odvezl některá auta a konkrétně Renault R5 synovi. Pokud žalobce tvrdí, že automobil [registrační značka] byl na pozemku ještě v roce 2018 a že ho teprve potom žalovaný měl ukrýt, žalobce nikterak neprokazuje tato tvrzení a předkládané fotografie nedokládají, že se jedná o identické vozidlo Renault R5 označené [registrační značka]. Naopak žalovaný namítá, že měl řadu vozidel Renault a to je zaměnitelné i s automobilem Renault 9, když k tomu předkládá fotografii ze serveru Mapy cz., z něhož je zřejmé, že tam sice stojí červené vozidlo, ale poznávací značku [registrační značka] nemá, respektive na této fotografii jde o nezjistitelný údaj. Žalovaný se ještě brání tím, že předmětným vozidlem nakládal jako se svým vlastnictvím, nakládal s ním v době ještě před tím, než matka zemřela, ačkoliv nepopírá, že bylo na matku evidováno, ale matka ho nikdy nevlastnila ani s ním nejezdila, když neměla řidičské oprávnění a automobil byl zlikvidován ještě před tím, než matka zemřela. Žalobce tedy neměl vůbec takové vozidlo v dědickém řízení přihlašovat a soud má za to, že ho žalobce nemohl ani zdědit. Žalobce sám opírá nárok na vydání vozidla s tvrzením, že je vlastník, pouze o dědické rozhodnutí, ale ve skutečnosti nikterak nepopírá, že vozidlo patřilo žalovanému, že žalobce poté, co se auto stalo předmětem nepatrného majetku v dědickém řízení, neplatil ani pojistné a registrační značka byla uložena v depozitu. Žalobce v podstatě není schopen prokázat, že by předmětný automobil zdědil, protože rozhodnutí o uložení RZ v depozitu nepostačuje pro nabytí vlastnictví automobilu jen proto, že může žalobce disponovat technickým průkazem. Ani evidence matky jako vlastníkaa provozovatele vozidla neopravňuje dědice k získání vlastnictví přechodem majetku na dědice, jestliže zůstavitel není skutečným vlastníkem. S ohledem na judikaturu, zejména 4 As 26/2003 registrace vozidla nemá sama o sobě žádné právní následky v oboru soukromého práva, především práva vlastnického, ale pouze evidenční, když vlastníkem vozidla, ať už v registru vozidel registrovaného či nikoliv, je osoba, která podle předpisů občanského práva nabyla k vozidlu vlastnické právo a toto právo nepozbyla. Žalovaný tvrdil a dokládal kupní smlouvu uzavřenou s [jméno] [příjmení] a to, že vozidlo koupil žalovaný, potvrzoval jeho syn slyšený, jako svědek před dožádaným soudem i synovec účastníků [jméno] [příjmení], který o autě mluvil jako o vlastnictví žalovaného. Žalobce sám doklady kromě usnesení v dědickém řízení zůstavitelky [jméno] [příjmení] o vydání nepatrného majetku, či další důkazy o vlastnictví nenabízí. Žalobce tedy nelze považovat za vlastníka, kterému by svědčilo právo na ochranu vlastnického práva, pokud jde o automobil Renault 5, TL, [registrační značka]. Z toho důvodu soud žalobu zamítá. Žalobou byl uplatněný další nárok a to na náhradu škody s tvrzením, že žalovaný navařením krytu na visací zámek poškodil vyměněné dveře do dílny, k jejímuž užívání má zřízené věcné břemeno a to výlučně sám a bezplatně. Další škoda pak měla žalobci vzniknout odstraněním čidel Jablotron, odstraněním 20-ti watových žárovek z dílny, výměnou zámku FAB u vyměněných dveří do dílny, ztrátou hrábí Fiskars, když žalobní nárok odvozuje žalobce odkazem na rozhodnutí přestupkové komise [územní celek]. V průběhu řízení pak upřesňuje nárok tak, že požaduje náhradu škody za vyměněné dveře u dílny ve výši 30 000 Kč a za tři bezpečnostní čidla 3 500 Kč. Pokud pak jde o zámek, hrábě a světla, za ty nechce nic. Jako účastník řízení žalobce poukázal na to, že nemovitost v [adresa] ([obec]) se stavební parcelou [číslo] pozemkem [číslo] vše v [katastrální uzemí], získal na základě dědického řízení po zemřelém otci [celé jméno žalovaného] v roce 2005. Nepopřel, že v souvislosti s projednávaným dědictvím po otci bylo pro matku zřízení doživotní užívání nemovitosti [adresa] s volným pohybem po pozemku a žalovanému jako bratrovi zřízeno věcné břemeno doživotního bezplatného užívání dílny, součásti domu [adresa]. Účel tohoto užívání byl při zřízení věcného břemene vymezen jako provozování zámečnické dílny, uskladňování nářadí a materiálu a volný pohyb po souvisejících pozemcích, tedy parcele [číslo] parcele [číslo] v k. ú. [část obce] u [část obce]. Žalobce poukazoval na to, že zabezpečovací čidla umístil na nemovitosti sám, když se obával, aby do nemovitosti nechodili cizí osoby. Zároveň však nepopřel, že v domě [adresa] v [obec] po smrti otce až do roku 2015, nikdo nebydlel a potom tam začal bydlet žalovaný se souhlasem žalobce s tím, že bude nemovitost postupně rekonstruovat. Později začalo docházet mezi účastníky k neshodám, kdy žalobce žalovaného v roce 2019 z nemovitosti vyhodil. Tehdy žalovanému začala vadit bezpečnostní čidla, takže je odmontoval a žalobci je nepředal, i když žalobce nepopřel, že má od dílny se zřízeným věcným břemenem bezplatného výlučného užívání žalovaným klíče. Žalobce tvrdí, že musí mít do dílny přístup, protože z hlediska údržby, je třeba rekonstruovat i obytnou navazující část na tuto dílnu. Žalobce připouští, že demontáž bezpečnostních čidel zjistil hned, protože zásahy do tohoto systému jsou hlášené a zabezpečovací systém má na starosti sám žalobce. Pokud pak jde o poškozené dveře, poukázal žalobce na to, že je získal za 15 000 Kč jako vyřazený stavební materiál a v dílně je osadil v roce 2019. V té době už neměl žalovaný možnost nemovitost [adresa] užívat, když ho žalobce vyhodil. Žalobce opatřil tyto dveře ještě novou vložkou a novým kováním a novým zámkem. Žalovaný však tento zámek překryl, přivařil tam petlici s visacím zámkem. Tyto klíče žalobci nepředal. Dílnu pak nechával otevřít žalobce [příjmení]. Při té příležitosti zjistil, že tam chybí žárovky, které tam sám umístil, když žalobce připouští, že existoval univerzální klíč vhodný jak do zámku ve vlastním domě [adresa], tak i k vrátkům, tak i k dílně. Když se žalovaný odstěhoval, tak žalobce vyměnil vložku u domu ale u vrátek a u dílny nechal zámek s původní vložkou i s původním klíčem. Stejně tvrzené okolnosti byly předmětem přestupkového řízení vedeného komisí [územní celek] pod [číslo] to na základě oznámení přestupku Policií. Podkladem přestupkového rozhodnutí je původní spis vedený Policií ČR obvodním oddělením [obec], kde v úředním záznamu ze dne [datum] se konstatuje, že lze do dílny vstoupit přes dvoukřídlé železné dveře se skleněnou výplní, na kterých zámek není viditelně poškozen. Původně pak byly shledány různé věci a nad dveřmi rozmístěné pohybové senzory. Na fotodokumentaci obsažené původně v policejním spise je fotografie zachycující nově osazené dveře bez poškození zámku, ovšem s navařeným krytem na kovovém rámu. Při projednávání přestupku pak žalovaný (v řízení jako obviněný) vypovídal. Poukázal na to, že ve skutečnosti do kolny – dílny chodí nezjištěný počet osob, ačkoliv výlučné oprávnění svědčí pouze žalovanému, když věci uložené v dílně žalovaný ani nepoškodil ani neodcizil a na dveře pouze navařil petlici, aby do dílny nemohly chodit cizí osoby. Sám ovšem nikdy nedal souhlas k tomu, aby do dílny někdo vstupoval a ani aby zde byl namontován kamerový systém, kterým je zasahováno do jeho výlučných práv. Naopak žalovanému se z dílny ztrácely věci a žalovaný opakovaně zjistil, že dveře do dílny byly otevřené. Vzhledem k tomu, že se jedná o jeho výlučné užívací právo k dílně, zajistil si žalovaný zabezpečení právě petlicí a novým visacím zámkem s krytem. Výsledkem přestupkového řízení je rozhodnutí o zastavení, neboť tvrzené skutky tak, jak jsou vyjmenovány v přestupkovém rozhodnutí (viz výše), nebyly žalovanému prokázány. Přestupková komise uzavřela, že žalovaný se nedopustil úmyslného jednání při poškození dveří tím, že na ně navařil petlici a ani nebylo prokázáno, že by odcizil pohybová čidla Jablotron, nebo LED žárovky 20 W, či odcizil zahradní nářadí a zámek FAB a nejedná se o poškození vstupních kovových dveří navařením ochranného krytu na visací zámek. Ačkoliv vlastníkem objektu i se zděnou kolnou – dílnou, je žalobce, má žalovaný věcné břemeno výlučného bezplatného užívání tohoto prostoru a žalobce, jako osoba zavázaná z věcného břemena, je povinen mu takové užívání umožnit, tj. respektovat výlučnost užívacího práva žalovaného. Ze sjednaného věcného břemene v rámci projednávaného dědictví po [celé jméno žalovaného] starším nevyplývá jakékoliv oprávnění pro žalobce užívat, vybavovat a zařizovat vymezený prostor věcným břemenem, nebo ho kontrolovat. Jestliže žalobce jako vlastník objektu, se rozhodl vyměnit vstupní dveře do prostoru dílny s výlučným oprávněním žalovaného, vykonával sice své vlastnické oprávnění, ale toto vlastnické oprávnění je omezené sjednaným věcným břemenem, takže po výměně dveří bylo třeba zajistit žalovanému nerušené užívání vymezeného prostoru a nelze po žalovaném spravedlivě požadovat, aby trpěl přístup jiných subjektů bez jeho souhlasu. Potřeboval-li si žalovaný zajistit výlučnost užívání vymezeného prostoru, tedy sjednaného věcného břemene, pak nelze navaření krytu na visací zámek přivařený na kovový rám vyměněných dveří považovat za způsobenou škodu a ani za trestnou činnost, stejně tak nelze vinit žalovaného z toho, že v rámci výlučnosti užívání vymezeného prostoru nechce být sledován kamerami. Pokud odmontoval pohybová čidla, což žalovaný nepopírá, není tato skutečnost důkazem o tom, že je odcizil a že žalobce neměl možnost s nimi nakládat, pakliže zůstala v dílně, do které měl žalobce přístup, dokud mu žalovaný v přístupu navařením petlice s visacím zámkem nezabránil. Žalobce ani netvrdí, kdy měl žalovaný čidla odcizit, stejně tak nedokládá žádné skutečnosti o tom, že to byl žalovaný, který odmontoval zámek FAB a zničil ho nebo odcizil, ani neuvádí žádné okolnosti o tom, jak žalovaný odebral LED žárovky z dílny, nebo odcizil, či jinak znehodnotil hrábě Fiskars Proto také přestupkové řízení skončilo zastavením, neboť žádné okolnosti tvrzené žalobcem nesvědčí o protiprávním chování žalovaného. Navíc se jeví jako zcela neadekvátní tvrzení o škodě způsobené žalovaným navařením krytu na visací zámek, když tyto dveře jsou funkční jako vstup do dílny, jsou stále osazené a umožňují přístup k užívání pouze žalovanému, aniž by žalobce byl jakkoliv poškozen. Sám žalobce pak uvádí, že pořídil tyto dveře se skleněnou ztuženou výplní ze staveniště jako dveře použité a to za 15 000 Kč aniž by doložil jakýkoliv doklad o zaplacení této ceny a žalobou uplatňuje nárok na zaplacení částky 30 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, že na tomto majetku škoda vznikla. Jakkoliv žalovaný nepopírá navaření petlice na kovový rám žalobcem vyměněných dveří, ani to, že odmontoval kamerová čidla, aby nemohl být sledován při vstupu do dílny či užívání prostoru na základě věcného břemene, není tato výpověď důkazem o způsobené škodě ani o protiprávním jednání ze strany žalovaného. Předpokladem odpovědnosti za škodu, je prokázání existence škody, protiprávní chování škůdcem prováděné činnosti a příčinná souvislost mezi touto činností a vzniklou škodou. Žalobce však v kusém tvrzení v žalobě žádné skutečnosti vypovídající o těchto předpokladech pro nárok na náhradu škody neuvádí, pouze odkazuje na přestupkové řízení. V rámci své účastnické výpovědi potom vysvětluje za jakých podmínek a z jakých důvodů vyměňoval dveře a osadil objekt kamerovými čidly, aniž by doložil výši škody, když ohledně zámku FAB a hrábí Fiskars a LED žárovek, žádné důkazy nenabídl. V kontextu oprávnění žalovaného, vycházejícího ze sjednaného věcného břemene zatěžujícího nemovitost [adresa] a tedy vlastníka objektu, s důkazy, které byly provedené a okolnostmi, které byly podkladem pro přestupkové řízení, nelze odpovědnost žalovaného za tvrzenou a neprokázanou škodu dovodit. Pokud žalobce jako vlastník nemovitosti odpovídá za stav objektu včetně prostoru kůlny či dílny, výlučně užívané žalovaným, a je třeba provádět zásahy do zdiva nebo elektřiny či vodovodního potrubí a to přes prostory dílny, je nutné zajistit souhlas žalovaného s takovou údržbou a souhlas se zpřístupněním prostorů dílny, ke které má výlučné užívací právo pouze žalovaný. Pokud vztahy mezi účastníky do roku 2019 vycházely z rodinných pout, na jejichž základě umožňoval žalobce žalovanému užívání obytné části nemovitosti a žalovaný zase naopak užívání dílny, pak změnou charakteru vztahů mezi oběma bratry nastala taková situace, která neopravňuje žalovaného k jakémukoliv užívání či péči o dům [adresa] a žalobce naopak sjednané věcné břemeno vylučuje z užívání dílny, která je součástí celého objektu [adresa]. V rámci takto uspořádaných právních poměrů a to od roku 2006, je třeba posuzovat věcná práva dopadající na žalobce i žalovaného ve smyslu § 3028 nového občanského zákona. Podle § 1011 a § 1012 občanského zákona žalobce jako vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se pak zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Podle § 1257 občanského zákona, může být věc zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět, nebo něčeho se zdržet. Ten, kdo je ze služebnosti oprávněn dle § 1259 obč. zák. se může domáhat ochrany svého práva. Ve smyslu tohoto ustanovení podle § 1042občanskůého zákona se může i osoba oprávněná z věcného břemene domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho užívacího práva zřízeného na základě věcného břemene zasahuje, nebo je ruší jinak, než tím, že mu věc zadržuje. Žalovaný tedy ve smyslu těchto předpokladů má právo při výlučném a bezplatném užívání prostoru dílny za účelem provozování zámečnické dílny, uskladňování nářadí a materiálu, právo na to, aby nebyl v takové činnosti rušen a ani sledován a ani z tohoto oprávnění nevyplývá právo vlastníka do dílny vstupovat a bez souhlasu uživatele tam provádět jakékoliv rekonstrukce či asanační práce. Nelze proto žalovanému odepřít možnost zajištění takto sjednané služebnosti tím, že zabrání přístupu nejen žalobce, ale i jiných osob. Soud proto neshledal v chování žalovaného, které žalovaný sám připustil, tedy navaření krytu petlice na kovový rám vstupních dveří do dílny a odšroubování kamerových čidel z dílny, jako čin, který by byl v rozporu s jeho oprávněním a žalobce jakkoliv poškodil. Ostatně nelze přehlédnout ani to, že toto chování, připisované žalovanému jako protiprávní zavinění a vzniklou škodu na majetku, ohlásil žalobce jako pojistnou událost bez uvedení pachatele a tato škoda byla posouzena jako vandalismus neznámé osoby a pojišťovnou žalobci uhrazena. I z úhlu tohoto pohledu nelze považovat žalovaného za subjekt odpovědný za tvrzenou škodu a ani za něco, co nelze v podstatě jako škodu označit. Pokud skutečně vznikla žalobci škoda odcizením kamerových čidel, ztrátou hrábí, zámku FAB a navařením petlice a odcizením LED žárovek, pak byl žalobce z titulu pojistného plnění uspokojen v dostatečném rozsahu, jak potvrzuje [název pojišťovny] pojišťovna, tak není důvod připisovat vandalismus jako škodu způsobenou žalovaným. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl i v té části, která se týká nároku na náhradu škody, nehledě na to, že žalobce neunesl ani žalobní tvrzení. Otázka nákladů řízení mezi účastníky se řídí ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má právo na náhradu nákladů ten účastník, který ve sporu zvítězil. V tomto případě má právo na náhradu nákladů žalovaný a to za právní zastoupení advokátem. Pokud jde o odměnu, pak jeden úkon právní služby vychází z částky 33 980 Kč požadované jako škoda žalobce, což představuje částku 2 460 Kč a za vydání věci – automobilu Renault R5 TL, [registrační značka], jde o hodnotu úkonu 1 500 Kč dle § 7 a§ 9 odst. 1 a § 11 advokátního tarifu. Odměna náleží za následující úkony ve výši 3 960 Kč za každý a to za přípravu a převzetí zastoupení, sepis vyjádření [datum] účtovaný pouze ve výši 1 500 Kč, zastupování při jednání před soudem a to [datum], sepis vyjádření [datum], dále pak vyjádření [datum], dále jednání před soudem [datum], sepis vyjádření ze dne [datum], předložení důkazních návrhů a to pouze půl úkonu [datum], dále zastupování před soudem a to po dobu trvající déle než dvě hodiny [datum], (tedy ve výši dvojnásobku hodnoty úkonu), poradu s klientem [datum] přesahující jednu hodinu, zastupování před soudem trvajícím déle než 2 hodiny [datum]. Dále pak jde o úkony v roce 2022 a to zastupování před dožádaným soudem v [obec a číslo] 4., zatupování při jednání před procesním soudem 13. 7., další porada s klientem přesahující jednu hodinu 26. 8., zastupování před soudem v [obec a číslo] 11., sepis vyjádření ze 7. 11. zastupování před soudem v [obec a číslo] 12, a k tomu pak náleží cestovné a náhrada za ztrátu času advokáta při cestě ze sídla advokáta k procesnímu či dožádanému soudu a režijní paušál po 300 Kč za 19 úkonů. Pokud jde o náhradu za ztrátu času, účtuje právní zástupce žalovaného 2 hodiny k jednání [datum], dále k jednání [datum], dále k jednání [datum], dále k jednání [datum], náhradu za ztrátu času ve výši 7 hodin při jednání před dožádaným soudem v [obec] [datum], náhradu za ztrátu času 2 hodiny za jednání před procesním soudem [datum], dále za dvě hodiny při jednání před procesním soudem [datum] a nakonec [datum], vždy 100 Kč za každou započatou půl hodinu. Vlastní cestovné ke všem jednáním před procesním či dožádaným soudem je pak účtováno na základě osvědčení o registraci vozidla, [registrační značka] a prováděcích předpisů při ceně nafty stanovené těmito prováděcími předpisy v době účasti u soudu, takže [datum] se jedná o cestovné ve výši 775,04 Kč, totéž za účast [datum], za účast [datum] jde o náklady ve výši 736,51 Kč, totéž při jednání [datum], při účasti u dožádaného soudu jde o náhradu ve výši 3 490,48 Kč, při jednání před procesním soudem [datum] jde o náhradu 948,42 Kč a v této výši i o náhradu při účasti na jednání [datum] a [datum] Celkem cestovní náhrady představují 9 358,83 Kč. Odměna, náhrady za ztrátu času režijní paušál a cestovné představují 85 138,34 Kč a 21 % DPH na základě osvědčení advokáta o plátci daně ve smyslu § 14a advokátního tarifu, představuje 17 879,05 Kč Celkem jde tedy o náhradu nákladů řízení vzniklých žalovanému ve výši 103 017,39 Kč, které je povinen žalobce nahradit k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.