18 Co 8/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci žalobce: Jméno žalobce A sídlem Adresa žalobce A , Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ., IČO IČO žalobce B sídlem Adresa žalobce B proti žalovaným:

1. Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2. Jméno advokáta B ., IČO IČO advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení neplatnosti zástavní smlouvy o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 2. 10. 2024, č. j. 8 C 207/2021–277, I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalobce je povinen nahradit první žalované náklady odvolacího řízení ve výši 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce první žalované.III. Druhé žalované se vůči žalobci náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti zástavní smlouvy ze dne 29. 8. 2019 uzavřené mezi první žalovanou jako zástavcem a druhou žalovanou jako zástavním věřitelem, a to k nemovitostem v obci , adresa, , k. ú. , adresa, ve výroku přesně specifikovaným (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit první žalované z konkursní podstaty úpadce , Jméno žalobce B, ., náklady řízení ve výši 27 958,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet advokáta , Jméno advokáta A, (výrok II). Druhé žalované vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III). Žalobu posuzoval dle § 80 o. s. ř. Uzavřel, že žalobce nemá na požadovaném určení neplatnosti žalovanými uzavřené zástavní smlouvy naléhavý právní zájem, neboť i v případě úspěchu určovací žaloby by se jeho právní postavení nijak nezměnilo. Pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2019 bylo rozhodnuto o tom, že nemovité věci, které jsou předmětem zástavní smlouvy, se vylučují z konkursní podstaty úpadce , právnická osoba, ., nadále tedy nejsou součástí konkursní podstaty. Žalobce se fakticky domáhá toho, aby vyslovením neplatnosti zástavní smlouvy bylo zabráněno případnému budoucímu převodu nemovitého majetku první žalované, k němuž však žalobce prokazatelně nemá žádná dispoziční oprávnění. Předmětné nemovité věci ve výlučném vlastnictví první žalované neslouží k uspokojení pohledávek věřitelů v konkursním řízení, ale nyní pouze v rámci exekučního řízení v důsledku jejich postižení zajišťují splnění platební povinnosti žalované společnosti , Jméno žalované, . vůči konkursní podstatě úpadce , právnická osoba, . uložené vykonatelným rozhodnutím vydaným ve věci Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 21 C 70/2006, čímž je současně eliminována i další žalobcem prezentovaná potencionální obava odůvodňující podle jeho názoru existenci naléhavého právního zájmu, a to obava z ohrožení práva žalobce na výkon rozhodnutí v budoucnu. Zohlednit je nutno i fakt, že vkladové řízení ohledně zástavní smlouvy skončilo pro obě žalované neúspěšně, ke vzniku samotného zástavního práva vůbec nedošlo a případné pozitivní rozhodnutí o podané určovací žalobě by tedy za této situace ani nebylo způsobilé přivodit adekvátní reakci v podobě zápisu změny dané právní skutečnosti do katastru nemovitostí. Určovací žaloba nemíří k nastolení právní jistoty na straně žalobce, nýbrž k jejímu narušení na straně subjektů zástavní smlouvy, to je obou žalovaných. Protože žaloba nesleduje žádný odůvodněný právní zájem a neslouží potřebám praktického života, nýbrž vede jen ke zbytečnému rozmnožování sporů, lze důvodně usuzovat na její jiný než ryze praktický účel.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání. Rozsudek považuje za zcela nepřezkoumatelný. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na zásadním nerespektování platné právní úpravy. Soud ignoroval závěr Nejvyššího soudu v rozhodnutí 21 Cdo 1666/2014 o neplatnosti právního úkonu učiněného poté, co byla podána odpůrčí žaloba. Zopakoval, že ve věci samé rozhodoval věcně nepříslušný soud, který evidentně neměl zkušenosti s úpadkovým právem. Poukázal na to, že rozhodne-li vrchní soud nesprávně o věcné příslušnosti (§ 104a o. s. ř.), nejenže se tím nestane ze soudu dle zákona věcně nepříslušného soud věcně příslušný, ale vždy též zároveň bude porušeno ústavně garantované právo na zákonného soudce. Soud nerespektuje přednost předpisu úpadkového práva před zákonem obecným. Pomíjí skutečnost, že žaloba na neplatnost zástavní smlouvy a řízení o ní jsou vedeny v rámci konkursního řízení dle zákona č. 328/91 Sb. a posuzuje z civilního pohledu konkursní řízení, k jehož hodnocení nemá žádným zákonem stanovenou kompetenci a skutkově ani právně je nezná. Žalobce je v pozici správce konkursní podstaty úpadce a jedná z důvodu ochrany jeho konkursních věřitelů. K absolutní neplatnosti zástavní smlouvy musí soud přihlížet z úřední povinnosti. Napadená zástavní smlouva byla „vyrobena“ po podání odpůrčí žaloby vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 21 C 70/2006, aby znehodnocením nemovitostí došlo ke zmaření oprávněných nároků věřitele. Žalovaní neprokázali existenci tvrzené půjčky, přestože důkazní břemeno bylo na jejich straně. Z ústavního hlediska je napadené rozhodnutí svévolí. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby žalobě vyhověl.

3. První žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že zcela sdílí právní názor vyslovený Městským soudem v Praze a následně potvrzený Vrchním soudem v Praze, tedy že se nejedná o odpůrčí ani o incidenční žalobu podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a proto jsou podle § 9 o. s. ř. k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni příslušné okresní soudy. Žalobce podal tzv. určovací žalobu dle § 80 o. s. ř. Soud prvního stupně tedy postupoval správně a v intencích ustálené judikatury, pokud nejprve zjišťoval, zda je dán naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení. V tomto ohledu žalobce opakovaně poučoval a vyzýval k doplnění tvrzení. Žalobce svou argumentaci v tomto směru nijak nerozvinul, naopak soud i účastníky opakovaně poučoval o konkursním právu. První žalovaná považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný a navrhla jeho potvrzení.

4. Druhá žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

5. Odvolací soud věc projednal bez přítomnosti žalobce, který nesouhlasil s rozhodnutím o odvolání bez nařízení odvolacího jednání, a proto bylo nařízeno jednání na 23. 4. 2025. Předvolání bylo doručeno žalobci 26. 3. 2025, přesto až dne 22. 4. 2025 požádal o jeho odročení z důvodu kolizního jednání u Městského soudu v Praze. Ke své žádosti přiložil předvolání k jednání na 23. 4. 2025 v 10:00 hodin, datované dnem 23. 1. 2025, z čehož je patrné, že o kolizním jednání věděl dávno předtím, než mu bylo doručeno předvolání k odvolacímu jednání v přezkoumávané věci. Odvolací soud proto jeho žádost nepovažoval za včasnou ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jednání neodročil (§ 119 o. s. ř.), o čemž žalobce dne 22. 4. 2025 prokazatelně uvědomil.

6. K odvolání žalobce odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání i k vyjádření první žalované k tomuto odvolání a dospěl k závěru, že odvolání není možno považovat za důvodné.

7. Soud prvního stupně provedl důkazní řízení v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu věci. Ze správně zjištěného skutkového stavu dovodil i odpovídající právní závěry, s nimiž se odvolací soud plně ztotožňuje. Na vyčerpávající a přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně tak lze pro stručnost zcela odkázat.

8. Námitka žalobce, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, nemůže obstát. Touto otázkou se v posuzované věci již zabýval Vrchní soud v Praze, který usnesením ze dne 20. února 2020 (číslo listu 18 spisu) vyslovil, že k projednání a rozhodování věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy, neboť se nejedná o incidenční spor, ani o odpůrčí žalobu dle § 16 zákona o konkursu a vyrovnání. Polemika žalobce s rozhodnutím Vrchního soudu tak není namístě.

9. K dalším odvolacím námitkám žalobce odvolací soud zdůrazňuje, že předpokladem úspěšnosti žaloby dle § 80 o. s. ř. o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není (určovací žaloby), po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního poměru nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní poměr nebo sporné právo týká a jím požadované určení proto může ovlivnit jeho právní postavení. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován. Naléhavý právní zájem na určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva.

10. Soud prvního stupně správně zjistil, že nemovitosti, jež jsou předmětem zástavní smlouvy uzavřené první žalovanou jako zástavcem a druhou žalovanou jako zástavním věřitelem dne 29. 8. 2019, jejíž vyslovení neplatnosti se žalobce domáhá, netvoří konkursní podstatu úpadce , právnická osoba, ., přičemž žalobcem vedený spor není sporem incidenčním ani odpůrčí žalobou. Za této situace se soud prvního stupně věcí správně zabýval z pohledu § 80 o. s. ř. Bylo tak na žalobci, aby prokázal naléhavý právní zájem. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že tento naléhavý právní zájem žalobce neprokázal.

11. Sporná zástavní smlouva ze dne 29. 8. 2019 byla uzavřena v době, kdy zaniklo původní předběžné opatření zakazující první žalované nakládání s nemovitostmi ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 21 C 70/2006. Návrh na vklad do katastru nemovitostí této smlouvy byl podán 30. 8. 2019. Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , rozhodnutím ze dne 6. 3. 2020 návrh na vklad zamítl, neboť 18. 2. 2020 bylo katastrálnímu úřadu doručeno další předběžné opatření, kterým první žalované bylo zakázáno mimo jiné zastavit sporné nemovitosti. Dle rozhodnutí katastrálního úřadu tím návrh na vklad zástavního práva pozbyl svých účinků, a proto byl zamítnut. Rozhodnutí nabylo právní moci 19. 3. 2020. Zpochybňovaná zástavní smlouva tedy do katastru nemovitostí vložena nebyla.

12. Žalobce naléhavý právní zájem na určení neplatnosti zástavní smlouvy dovozoval ze základního právního zájmu konkursního řízení, jimž je zájem věřitelů na maximálním uspokojení jejich pohledávek z majetku podléhajícího účinkům konkursního řízení. Za situace, kdy nemovitosti, které jsou předmětem zástavní smlouvy, byly pravomocným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze vyloučeny z konkursní podstaty úpadce , právnická osoba, ., však případné kladné rozhodnutí soudu o podané žalobě by na konkursní podstatu úpadce nemělo žádný dopad, jak správně dovodil soud prvního stupně. Soud rovněž nepřehlédl, že předmětné nemovitosti jsou již v současné době k návrhu žalobce postiženy exekucí k zajištění splnění platební povinnosti první žalované vůči konkursní podstatě úpadce , právnická osoba, . uložené v dalším řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 21 C 70/2006.

13. Soud prvního stupně pak správně uzavřel, že žalobci nesvědčí naléhavý právní zájem na určovací žalobě, když požadované určení by nebylo způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva, ale míří k narušení právní jistoty na straně žalovaných, tedy subjektů uzavírajících zástavní smlouvu.

14. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně zákonu odpovídajícím výrokům o nákladech řízení.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné první žalované byly přiznáno právo na náhradu nákladů za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) požadované dle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024 ve výši 2 500 Kč, jeden režijní paušál dle § 13 odst. 4 vyhlášky ve výši 300 Kč a 21 % DPH ze součtu uvedených částek, celkem 3 388 Kč.

16. Úspěšné druhé žalované náklady odvolacího řízení nevznikly.