25 CO 107/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Ireny Paterové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 96 300 Kč s příslušenstvím a o zaplacení částky 175 938,50 Kč s příslušenstvím o odvolání proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město, č. j. 31 C 321/2020-77, z 22. 11. 2021

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II., III. a IV. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení 34 267 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žaloba o zaplacení částky 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení byla zamítnuta (výrok II.) a zamítnuta byla i žaloba o zaplacení částky 175 938,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 175 938,50 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení (výrok III.). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok uplatněný žalobcem je důvodný co do částky 10 000 Kč, neboť žalobce tuto částku žalovanému poskytl na plnění z budoucí spolupráce a tvrzení žalovaného, že pro žalobce práce vykonal, byla sdělena soudu až po koncentrační lhůtě a soud k nim nepřihlížel. Co se týče částky 30 000 Kč, kterou žalobce rovněž požadoval z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, resp. vrácení poskytnuté zálohy na cenu budoucích prací, nárok žalobce na zaplacení této částky soud neshledal, neboť žalobce neunesl břemeno důkazní, že se jednalo o bezdůvodné obohacení, když žalovaný uváděl, že se jednalo o zálohu na kupní cenu pěchu Bomag 95, který žalobci dodal a žalobce doplnil k tomuto nároku svá tvrzení až po koncentrační lhůtě. Pokud jde o nárok na náhradu škody ve výši 175 938,50 Kč, žaloba neobsahovala dostatek tvrzení o předpokladech náhrady škody a po poučení žalobce ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve spojení s poučením o koncentraci řízení žalobce v koncentrační lhůtě rovněž nedoplnil tvrzení, z nichž by bylo možné na důvodnost nároku na náhradu škody usuzovat. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci.

2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným odvoláním, které směřovalo do výroku II., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně. Namítl, že soud prvního stupně nepostupoval procesně správně a žalobce zkrátil na jeho právech, neboť soud neprovedl řádné důkazní řízení a z tohoto důvodu pak nesprávně rozhodl. Odvolatel připouští, že lhůta k doplnění tvrzení a navržení důkazů nebyla ze strany žalobce dodržena, a to zejména z důvodu karantény k opatření vlády ČR v souvislosti s pandemií COVID 19, a zaslal vyjádření po stanovené lhůtě. Vzhledem ke všem okolnostem měl žalobce za to, že se jedná o lhůtu stanovenou soudcem a nebylo zřejmé, že byla provedena koncentrace řízení. Uvedená úvaha byla podtržena i tím, že žalovaný se k soudu nedostavil, tedy soud koncentroval řízení v okamžiku, kdy jedna ze stran u soudu chyběla. Protokol z jednání žalobci nebyl zaslán, nebyl zaslán ani straně žalované. Dalšího jednání se žalobce nezúčastnil, když přehlédl předvolání v datové schránce. Nicméně i pokud by se dostavil, výsledek by byl shodný. Ohledně koncentrace řízení došlo k nedorozumění, proto navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil podáním z 24. 3. 2022. Dovolává-li se žalobce, že nevěděl o koncentraci, a že nejde o koncentraci a že není obvyklé, že by soud koncentroval řízení bez přítomnosti žalovaného, ani jeden z těchto odvolacích důvodů není způsobilý zvrátit dosavadní výsledky řízení. Tvrzení žalobce o tom, že mělo dojít ke koncentraci řízení bez poučení uděleného ze strany soudu prvního stupně, je ničím nepodložená fabulace. Nebyl-li si žalobce jist obsahem jednání, mohl zažádat o zaslání protokolu. Jakékoliv negativní výsledky vyplývající z nerespektování lhůty určené ke koncentraci řízení jdou výlučně k tíži žalobce. Poukázal, že ani z tvrzení nebo důkazních návrhů učiněných žalobcem po marném uplynutí lhůty ke koncentraci nevyplývá oprávněnost jeho nároku. Žalobce v žalobě nevylíčil žádná rozhodná skutková tvrzení a nenavrhl ani odpovídající důkazy, proto soud prvního stupně postupoval správně, když žalobu zamítl. Odvolatel navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen.

4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 212 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 26. 10. 2020 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán k zaplacení částky 272 238 Kč s příslušenstvím, z toho částky 96 300 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dostalo tím, že v rámci opakované spolupráce přijal od žalobce v období od května 2020 do září 2020 částku 96 300 Kč jako zálohu na v budoucnu prováděné stavební práce, které následně neprovedl, a dále se domáhal částky 175 938 Kč z titulu náhrady škody, kterou žalovaný způsobil žalobci, když při práci poškodil stroj CAT 906 M. Oprava byla [právnická osoba] vykalkulována na žalovanou částku.

6. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Převážná část peněz z částky 96 300 Kč byla určena pro pana [příjmení], a tomu je žalovaný také předal. Po vyjádření žalovaného žalobce vzal žalobu zpět o částku 56 300 Kč a v tomto rozsahu soud prvního stupně řízení zastavil. Předmětem řízení zůstala částka 40 000 Kč, k níž žalovaný uváděl, že částka 10 000 Kč byla poskytnuta na stavební práce, které žalovaný provedl. Částka 30 000 Kč byla poskytnuta jako záloha na kupní cenu vibračního pěchu, který žalovaný žalobci dodal a následně vyfakturoval fakturou z 13. 8. 2020 na 35 000 Kč Částku 5 000 Kč žalobce žalovanému dosud nezaplatil. K uplatňované náhradě škody v rozsahu 175 938 Kč žalovaný připustil, že skutečně bagr poškodil, ale na způsobené škodě nenese žádné zavinění, neboť nacouval do malého stroje, který stál za ním, ačkoliv v okruhu 15 m nesmělo být umístěno žádné vozidlo. Žalovaný chtěl celou záležitost řešit s ohledem na to, že má pojistku z odpovědnosti, ale vedoucí stavby to odmítl, neboť malý bagr neměl být na stavbě umístěn a řidič neměl řidičské oprávnění, což bylo hodnoceno tak, že pro společnost by to byl větší problém než poškozené vozidlo. Žádné záznamy učiněny nebyly.

7. Soud prvního stupně poučil žalobce o jeho povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. na ústním jednání dne 13. 9. 2021, poučil jej o koncentraci řízení a stanovil lhůtu k doplnění tvrzení a navržení důkazu (protokol o jednání z 13. 9. 2021 č. l. 49 až 53), zamítl návrhy na výslechy účastníků a svědka [jméno] [příjmení], provedl další důkazy a rozhodl, jak shora uvedeno.

8. Závěr soudu prvního stupně, že žalobce poskytl žalovanému částku 96 300 Kč a žalovaný tuto částku přijal, je správný a nebyl účastníky rozporován. Poté, co vzal žalobce žalobu zpět co do částky 56 300 Kč s příslušenstvím, když v tomto rozsahu byly předány peníze osobě třetí, zůstala předmětem řízení kvalifikovaným žalobcem jako bezdůvodné obohacení částka 40 000 Kč.

9. Přisvědčit je třeba i závěru, že za stavu, kdy bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce převzal částku 10 000 Kč jako zálohu na stavební práce, které měly být prováděny v budoucnu a jeho procesní obrana byla provedena až po uplynutí koncentrační lhůty, nebyl důvod k této procesní obraně přihlížet, když z uvedeného nelze dovodit nic jiného, než že žalovaný se v rozsahu částky 10 000 Kč obohatil. V tomto rozsahu nebyl rozsudek soudu prvního stupně napaden a nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu.

10. Předmětem přezkumu bylo zaplacení částky 30 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a v tomto směru je zcela správný závěr soudu prvního stupně, že je namístě přisvědčit obraně žalovaného, který tvrdil, že se jednalo o zálohu na vibrační pěch Bomag 95. Žalovaný tvrdil, že předmětný stroj žalobci dodal a v řízení předložil fakturu z 13. 8. 2020 na částku 35 000 Kč. Žalovaným tvrzené skutečnosti byly fakturou prokázány. Žalobce v tomto směru tvrzení žalovaného v koncentrační lhůtě nezpochybnil, proto soud prvního stupně postupoval správně, když žalobu jako nedůvodnou v rozsahu 30 000 Kč s příslušenstvím zamítl.

11. Zcela správné jsou i závěry soudu prvního stupně týkající se náhrady škody 175 938 Kč a odvolací soud se s těmito závěry zcela ztotožnil. Žalobce dostatečně netvrdil ani neprokazoval v rámci poskytnuté koncentrační lhůty předpoklady k náhradě škody, tj. porušení povinnosti, vznik škody a příčinnou souvislost mezi vznikem škody a porušením povinnosti. Tvrzení žalobce směřovala pouze k výši škody, avšak další předpoklady k tomu, aby byla odpovědnost žalovaného k náhradě škody dána, v řízení v určené lhůtě nezazněla. Po uplynutí koncentrační lhůty žalobce ve svém podání ze 7. 10. 2021 uvedl skutková tvrzení k této škodě, avšak shodně s odvolatelem odvolací soud konstatuje, že ani tato tvrzení nebyla dostatečná, resp. nebyla způsobilá odůvodnit uplatněný nárok žalobce.

12. Pokud se žalobce v odvolání dovolával toho, že nevěděl, že řízení bylo koncentrováno, případně, že nemělo být koncentrováno za stavu, kdy u jednání nebyl druhý účastník, jedná se o tvrzení zcela účelová, nerozhodná a odporující příslušným ustanovením občanského soudního řádu.

13. Rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, proto odvolací soud toto rozhodnutí v napadené části dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil a v podrobnostech pak odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Potvrzeno bylo i rozhodnutí v části týkající se nákladů řízení, když úspěch žalovaného převažoval úspěch žalobce a žalovaný náklady řízení neuplatnil.

14. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení má svoji oporu v ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za tří úkony právní služby (převzetí a příprava, vyjádření k odvolání, účast na ústním jednání), ze tří režijních paušálů a z DPH; celkem činí náklady odvolacího řízení částku 34 267 Kč. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalobci uloženo nahradit tyto náklady k rukám advokáta žalovaného. Odvolací soud nepřiznal žalobci odměnu advokáta za požadovaný úkon právní služby nahlížení do spisu a porada s klientem, když tyto úkony byly součástí úkonu příprava a převzetí.