25 CO 111/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Ireny Paterové a Mgr. Miroslavy Jarošové v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; anonymizována dvě slova adresa obec , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 164 954,90 Kč s příslušenstvím o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově, č. j. 42 C 6/2021-118, z 20. 1. 2022

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení 65 051,96 Kč z konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba], [IČO] k rukám advokáta žalovaného do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 9 680 Kč z konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba], [IČO] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud žalobu o zaplacení částky 164 954,90 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.), žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení 65 051,96 Kč k rukám zástupce žalovaného (výrok II.) a zároveň rozhodl o vrácení soudního poplatku žalovanému v částce 6 599 Kč uhrazenému na základě elektronického platebního rozkazu vydanému nadepsaným soudem dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (výrok III.). Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba není důvodná. Žalovaný se svého závazku ze smlouvy o dílo a z faktury č. 296/2012 zprostil, když uhradil splátky za měsíce 11/ 2017 – 4/2018 řádně a včas na účet č. [bankovní účet], byť se nejedná o účet majetkové podstaty, nýbrž o účet vedený na jméno [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení], neboť žalovaný plnil na účet, který mu byl označen jako platební místo jednatelem dlužníka v dopise ze dne 11. 1. 2016. Ačkoliv po datu 27. 9. 2017 došlo k prohlášení konkurzu na majetek dlužníka, což žalovaný s největší pravděpodobností vůbec nepostřehl, proto plnění stále poukazoval na označený účet, jednalo se o účet, který dle dohody žalobce a dlužníka učiněné po prohlášení konkurzu měl sloužit k podnikání dlužníka, tedy žalovaný plnil do majetkové podstaty dlužníka. Soud nepřisvědčil názoru žalobce, že za plnění do majetkové podstaty je třeba považovat pouze plnění na účet označený v oznámení ze dne 7. 12. 2017 – č. účtu [bankovní účet]. Majetková podstata, jejíž obsah je specifikován v ust. § 206 insolvenčního zákona, se může v průběhu insolvenčního řízení měnit a v dané věci byla navyšována též příjmy z účtu [bankovní účet] či příjmy z pokladny dlužníka a o těchto dalších způsobech navyšování majetkové podstaty žalobce sám rozhodl. Ze zprávy o hospodářské situaci dlužníka ze dne 6. 12. 2017 je zřejmé, že žalobce rozhodl o zrušení veškerých účtů dlužníka, až na jediný vedený u [právnická osoba], na který přicházely platby z dřívější stavební činnosti dlužníka, přičemž se jednalo o účet [bankovní účet], na který přicházely příjmy od žalovaného i od [anonymizováno] [obec]. Z účetnictví dlužníka bylo zjištěno, že veškeré splátky od žalovaného byly do účetnictví dlužníka bez výhrad zaneseny, a to v termínech odpovídajících skutečným úhradám splátek. Jmění žalovaného se tak fakticky dostalo do majetkové podstaty dlužníka. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci.

2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným odvoláním, které směřovalo do celého rozsudku soudu prvního stupně. Výklad učiněný soudem prvního stupně není správný. Odvolatel odkazuje na ust. § 205 odst. 2 a 4 insolvenčního zákona, dle kterého podal-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil v okamžiku, kdy nastaly účinky předběžného opatření, kterým insolvenční soud zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil v okamžiku, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky těchto rozhodnutí. Majetek jiných osob než dlužníka náleží do majetkové podstaty, jen stanoví-li to zákon. Jestliže osoba, která má závazek vůči dlužníkovi, plní tento závazek po prohlášení konkurzu a plnění se nedostane do majetkové podstaty, není tím svého závazku zproštěn, ledaže prokáže, že o prohlášení konkurzu nemohl vědět, nebo že vzhledem k okolnostem plnění dluhu bylo zřejmé, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty. Při uzavření smlouvy o běžném účtu mezi peněžním ústavem a majitelem účtu vzniká právní vztah pouze mezi těmito osobami a oprávněn s tímto účtem disponovat je pouze majitel účtu. Peněžní ústav je povinen přijmout na účet peněžité vklady učiněné majitelem účtu nebo platby uskutečněné v jeho prospěch bez zřetele k tomu, kdo je majitelem peněžních prostředků, které se tímto způsobem na účet ukládají. Skutečnost, kdo byl majitelem peněžních prostředků uložených na účtu, není významná. Pokud byl tedy zřízen bankovní účet mezi paní [příjmení] [příjmení], vznikl tím právní vztah toliko mezi bankou a právě paní [příjmení] [příjmení], nikoliv již dlužníkem, a tedy práva a povinnosti z tohoto vztahu vzniklé se týkaly a mohly být realizovány pouze mezi osobami odlišnými od dlužníka. Žalobce jako insolvenční správce neměl dispoziční oprávnění k majetku na uvedeném účtu, když toto oprávnění měla pouze paní [příjmení]. Plnění se do majetkové podstaty nedostalo. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by pro něj v rozhodné době bylo zřejmé, že se plnění dostane do majetkové podstaty dlužníka, tj. k rukám insolvenčního správce, s tím, že bylo plněno i přes rozhodnutí o konkurzu dlužníka na stále stejný účet sdělený panem [příjmení], který v rozhodné době již nebyl osobou s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě a ani nebyl oprávněn dlužníkovi v tomto směru něčeho sdělovat. Žalovaný neuvádí, proč se na tuto skutečnost v rozhodné době spolehnul, proč namísto toho nekontaktoval insolvenčního správce, když informace o konkurzu dlužníka byly v dané době pro něj přístupné v insolvenčním rejstříku. Pasivita žalovaného nemůže založit dobrou víru žalovaného k rozhodnému okamžiku. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že žalovaný bude k plnění zavázán.

3. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil podáním z 2. 3. 2022. Uvedl, že v srpnu 2019 zaslal insolvenční správce žalovanému předžalobní výzvu, ve které eviduje nesplacenou pohledávku 25 000 Kč bez bližší specifikace. Požadavek na úhradu celé žalované částky je v rozporu se zaslanou předžalobní výzvou. Účetnictví vedl od roku 2016 insolvenční správce a jedině on je odpovědný za jeho obsah za dobu po prohlášení konkurzu. Konkurzní správce měl od samého počátku konkurzu, tj. od října [rok], k dispozici účetnictví, ve kterém byly splátky od žalovaného jako přijaté platby řádně zaúčtovány a v tomto účtování pak správce sám pokračoval i po úpadku. Je možné učinit jediný závěr, že totiž účet č. [bankovní účet] byl od února 2016 účtem [anonymizována čtyři slova] a byl touto společností pro příjem plateb od dlužníků a provádění úhrad věřitelům této společnosti používán. Bylo řádně placeno a prostředky placené na tento účet se staly v okamžiku jejich placení příjmem majetkové podstaty. Navrhl potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně.

4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 212 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Odvolací soud poukazuje, že s ohledem na to, že se jedná o posouzení právní, vyzval účastníky postupem dle ust. § 115b, aby ve stanovené lhůtě sdělili, zda souhlasí s vydáním rozhodnutí bez nařízení jednání. Účastníci byli zároveň poučeni, že pokud se nevyjádří, bude se předpokládat, že souhlasí. Výzva byla zástupcům účastníků doručena a ti na ni nereagovali, proto soud rozhodl bez jejich účasti.

6. Závěr soudu prvního stupně, že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby, je správný a odvolací soud se s tímto závěrem zcela ztotožňuje. Insolvenční správce s dispozičním oprávněním za dlužníka, na jehož majetek byl dne [datum] prohlášen konkurz, podal žalobu, která se týká majetku, jenž je uveden v soupisu majetkové podstaty, a na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že do soupisu majetkové podstaty byla pohledávka zapsána až dne 24. 5. 2021, tj. nebyla zapsán ke dni podání žaloby 9. 11. 2020, neboť pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

7. Správné jsou i závěry, že mezi úpadcem, tj. společností [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o dílo č. 020/2012, jejímž předmětem bylo zateplení bytového domu na adrese [adresa], za částku 1 614 954,90 Kč a že žalovaný cenu díla splácel v pravidelných měsíčních splátkách po 25 000 Kč v období od 1/2013 do 4/2018, poslední splátka byla zaplacena dne 21. 5. 2018 v částce 14 954,90 Kč. Platby byly nadále i po rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkurzu poukazovány na účet č. [bankovní účet], který byl veden na jméno [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení], platbami na tento účet svůj dluh žalovaný zcela doplatil, a to přesto, že ve zprávě dne [datum] zveřejněné v insolvenčním rejstříku sdělil insolvenční správce číslo účtu majetkové podstaty [bankovní účet].

8. Pro rozhodnutí v dané věci bylo zásadní posoudit, zda žalovaný se své závazkové povinnosti ve smyslu ust. § 249 odst. 2 insolvenčního zákona zprostil za stavu, kdy plnil na účet, jehož majitelem byla [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení]. Uzavřel-li soud prvního stupně, že platbami na účet [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] se pohledávka dostala do majetkové podstaty úpadce, a že žalovaný se své povinnosti plnit zprostil, jedná se o závěr správný a odvolací soud se s tímto závěrem zcela ztotožňuje.

9. Odvolací soud poukazuje, že přestože společenství vlastníků je právnickou osobou, nejedná se o podnikatele a ve vzájemném vztahu úpadce – podnikatele [právnická osoba] (potažmo insolvenčního správce [právnická osoba]) a žalovaného je žalovaný slabší stranou vztahu. Žalovaný plnil na účet [jméno] [příjmení] [příjmení] na základě pokynu jednatele společnosti [příjmení] a i poté, co byl prohlášen konkurz, přímý pokyn k plnění na jiný účet mu nebyl udělen. Ze zprávy o hospodářské situaci dlužníka vyplývá, že insolvenční správce se sešel s jednatelem dlužníka a jeho externí účetní paní [příjmení] za účelem předání účetnictví. Všechny účty společnosti byly zrušeny s výjimkou jednoho účtu, který souvisel se stavební činností dlužníka. Žalobce měl zcela nepochybně k dispozici účetnictví, z něhož vyplývalo, že žalovaný plní svůj dluh a bylo zřejmé i číslo účtu, na který žalovaný plní. V účetnictví úpadce bylo i nadále o splácení dluhu účtováno, když byly zaznamenávány splátky žalovaného, aniž by bylo ze strany insolvenčního správce jakkoliv reflektováno, že žalovaný plní svůj závazek na účet, s nímž správce nedisponuje. Žalovaný jako slabší strana závazkového vztahu tak zřejmě vůbec nevěděl, že na společnost je veden konkurz, plnil na účet označený úpadcem a úpadce, resp. správce tyto platby zaúčtovával jako příjem i v době, kdy konkurz probíhal. Za stavu těchto okolností je zcela správný závěr soudu prvního stupně, že přestože plněno bylo na účet vedený na jméno [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení], jednalo se pouze o platební místo, které bylo určeno úpadcem a po dobu vedení konkurzu bylo na označený účet plněno s vědomím správce, který nenamítal, že se nejedná o placení do majetkové podstaty a platby jako příjem byly zaúčtovávány. Žalovaný plnil do majetkové podstaty dlužníka a svého závazku se zprostil.

10. Rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, proto odvolací soud toto rozhodnutí dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil ve výroku I, ve výroku II jej změnil tak, že náklady řízení je žalobce povinen plnit z konkurzní podstaty úpadce. Výše nákladů byla správně stanovena.

11. Správné je i rozhodnutí ve výroku III o vrácení soudního poplatku žalovanému, který poplatek zaplatil předčasně, aniž by bylo ve věci pravomocně rozhodnuto. V podrobnostech odkazuje odvolací soud na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně.

12. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení má svoji oporu v ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby 7 700 Kč, z jednoho režijního paušálu 300 Kč; včetně DPH činí náklady odvolacího řízení 9 680 Kč. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalobci uloženo nahradit tyto náklady z konkurzní podstaty úpadce k rukám advokáta žalovaného.